Issuu

Zahradnická kniha Monty Don

Brno 2025

Pokud se zahradničením teprve začínáte, možná vám všechno připadá hrozně složité. Musíte se toho spoustu naučit, setkáváte se s celou řadou latinských názvů, a zástup škůdců, nemocí a sezónních povinností jen čeká na to, aby zhatil vaše nejlepší zahradnické úmysly.

Ale vůbec se tím netrapte. Nejde o test. Nikdo vás nebude soudit. Jediným smyslem zahradničení je pokusit se ve spolupráci s přírodou vytvořit něco krásného. Jako vedlejší účinek se dostaví silné a dlouhotrvající uspokojení. A to není špatné.

Zahrada není o nic nahodilejší než pokrm. Když si vybíráte jídlo v restauraci nebo v obchodě, postupujete podle svých chutí, zkušeností a okolností.

Při tvoření zahrady využíváte tytéž procesy.

Před zahájením jakéhokoli zahradního projektu je nejdůležitější se sami sebe zeptat, co od něj čekáte. Jak nejlépe poslouží vašim potřebám a touhám?

Přehodnoťte některá zažitá pojetí „správné zahrady“. Opravdu chcete mít trávník? Sice je to dobrý nápad, pokud máte děti, ale na malé zahradě je těžké o něj pečovat a udržovat ho vzhledný. Funkci trávníku jakožto otevřeného prostoru může často lépe zastat dlažba, která má tu výhodu, že je pevná a suchá po celý rok.

Nemusíte pěstovat květiny. Viděl jsem úchvatné zahrady, které jsou po celý rok jen zelené. Dokonce nemusíte mít ani žádné rostliny. Zahrada bude taková, jakou ji chcete. Je to váš vlastní sen.

Ačkoli zahrady obvykle plní různé funkce pro různé příležitosti a různé uživatele, žádná je nemůže splnit všechny. Čím konkrétnější budete při rozhodování, co od zahrady chcete, tím spíše se vám podaří vytvořit prostor, který vám bude vyhovovat.

Váš životní styl se časem samozřejmě vyvine a změní, ale to může i zahrada. Vlastně je potřeba si uvědomit, že světlo, roční období, počasí a rytmus růstu rostlin zahradu neustále proměňují. Nelze je „zakonzervovat“ v jednom dokonalém okamžiku, tak jako to jde s umělým prostorem.

Zahrady doopravdy žijí, jen jsou-li interaktivní. Může být sice příjemné a poučné pasivně obdivovat výstavní zahradu, ale nic to s vámi neudělá.

Má to v podstatě tentýž efekt, jako když si prohlížíte obrázky. A možná právě proto zahrady tak dobře působí na televizní obrazovce.

Aby zahrada ožila, potřebuje zahradníka. I ten nejnezkušenější (nebo nejnepřipravenější) zahradník je vždy její nedílnou součástí. Ti dva tvoří vztah mezi lidstvem a přírodou. Tento vztah je formovaný způsobem, jakým zahradou chodíte, vlivem vašich šlépějí na půdu i tím, jak vás ovlivňují barvy, textury a vůně.

Každý, kdo měl to štěstí, že si někdy mohl vychutnávat pěknou zahradu, vám dosvědčí, jak moc obohatila jeho život a jaký měla blahodárný vliv na jeho tělesné i duševní zdraví.

Platí to pro všechny druhy zahrad a situací. Přejali jsme myšlenku, že existují archetypální zahrady, které jsou lepší než jiné, a ze všemožných médií pociťujeme nátlak, abychom usilovali právě o takové. Jsem si jistý, že svou vinu na tom nesu i já. Ale taková představa je mylná a nepomáhá nikomu, kdo se snaží vytvořit si zahradu vhodnou pro svůj vlastní život.

Zahrada je ve skutečnosti tvořivý proces. Může být čímkoli, co chcete nebo potřebujete.

Žádná zahrada neuspokojí každého, ale každá může být potěšením pro ty, kteří ji používají a kteří v ní žijí. Klíčem k vytvoření té pravé zahrady pro vás a váš život je právě proces úprav a rozhodování.

Myslím si, že většinu zahrad můžeme rozdělit do šesti hlavních skupin, což vám možná pomůže zaměřit se na to, jak prostor (ať už malý, nebo velký) využít, aby nejlépe vyhovoval vašemu životu i potřebám a obohacoval vás. Zmíněné skupiny se určitě budou v mnohém překrývat, ale každá má své typické vlastnosti a hnací motory, jež ovlivní první důležité rozhodnutí, které učiníte.

ZAHRADA PRO SPOLEČENSKÉ PŘÍLEŽITOSTI

Tento typ zahrady vychází z touhy mít za hezkého počasí kde sedět, pít, jíst a trávit pěkné chvíle s přáteli a rodinou.

Nevylučuje se tím přítomnost krásných rostlin, volně žijících tvorů ani dostatek místa k odpočinku, ale tyto aspekty budou druhotné a (pokud nemáte opravdu hodně místa) podlehnou kompromisu.

Nejdřív ze všeho sledujte slunce. Zjistěte kam a — co je důležitější — kdy na zahradu svítí. Právě tam, kam dopadají paprsky, bude bít srdce zahrady a kolem něj se bude točit vše ostatní.

Zde vytvoříte dlážděnou plochu s posezením, ať už s celou kompletně vybavenou venkovní kuchyní, nebo jen jednoduchým grilem, s květináči vonných rostlin, bylinkami a v neposlední řadě i s dostatečným soukromím, ačkoli to pro různé lidi znamená různé věci.

Až zjistíte, na která místa slunce svítí, musíte se rozhodnout, v jakou denní dobu budete prostor nejčastěji využívat. Pro většinu lidí to bude večer, takže budou následovat poslední denní světlo. Ale možná jsou pro vás důležité víkendové obědy a půjdete za poledním světlem, nebo třeba poledním stínem. Například naše zahradní sezení je ideální dopoledne a v čase oběda na jaře a na podzim, ale přes léto je tam moc horko. Všechno jídlo se roztéká. Chci tím říct, že ideální místo může být na samém konci pozemku nebo hned u zadního vchodu. Ale následujte slunce. I na malé zahradě může být praktické vytvořit více než jen jedno místo pro společnost. V osmdesátých letech jsme na naší malé londýnské zahrádce měli hned u domu jedno místo k sezení, kam svítilo slunce dopoledne, a další dlážděný plácek se stolem v dolní části zahrady. Vedla k němu pěšinka a užívali jsme si tam nejkrásnější večerní světlo a teplo.

Zvažte, v jakém ročním období chcete zahradu využívat. Budete si ji vy a vaši přátelé užívat v zimě? V tom případě budete potřebovat hodně zpevněných ploch (protože trávníky jsou přes zimu rozbahněné) a místo pro ohniště nebo jiný zdroj tepla. Bezpochyby však zahradu nejvíce využijete mezi dubnem a říjnem a při výběru rostlin byste to měli zohlednit. Zahrada musí mít vůni, sezónní barvy a vzdušný, výrazný, ale stylový ráz. Většinu z toho získáte s pomocí květináčů rozestavěných na zpevněné ploše a záhonů keřů a trvalek, které jsou snadné na údržbu.

Dá se předpokládat, že o zahradu budete pečovat především proto, aby vypadala podle vašich představ, než že byste tím trávili svůj volný čas jen tak pro zábavu. Tak si to nekomplikujte. Zvažte sestříhání keřů do jednoduchých tvarů, které dají zahradě strukturu hlavně v zimě. Letní vůni obstará rozmarýn a levandule, které jsou navíc příjemné na dotek, a letničky dodají

barvu. Bylinky, které můžete denně využívat na vaření, pěstované v nádobách nebo ve vyvýšených záhonech, budou praktické i stylové. Zato složité, kombinované záhony pro vás nejspíš tak podstatné nebudou.

JEDLÁ ZAHRADA

Jakákoli zahrada se dá využít jako zdroj lahodných sezónních plodin, které nebudou obsahovat chemikálie, obejdou se bez ekologicky devastujících praktik a dlouhých převozů a prospějí vám. Navíc budete mít radost, že jste je vypěstovali vlastníma rukama.

Především jsem ovšem ještě nepotkal člověka, který by nesouhlasil, že plodiny vypěstované doma, sklizené v sezóně v plné zralosti a snězené čerstvé, chutnají mnohem lépe než cokoli koupeného v obchodě, i kdyby to bylo zabalené sebenádherněji.

Všichni jsme si zvykli, že máme uprostřed zimy přístup k naprosto stejným potravinám jako v létě, jako by to bylo naše právo. Platíme za to však vysokou daň, jak finančně a ekologicky, tak i tím, že jsme se odloučili od sezónního rytmu života. Čím dál více lidí vyrůstá, aniž tuší, že zelenina a ovoce mají svá období růstu a zrání a význam spjatý s rytmem života.

K pěstování potravin nepotřebujete mnoho prostoru, ačkoli hluboký stín by mohl být problematický. Pokud se zahradě dostává půl dne slunečního svitu, většina zeleniny, ovoce a bylinek poroste dobře.

Na pěstování zeleniny a bylinek jsou skvělé vyvýšené záhony. Můžou stát na střeše nebo na dvorku a stejně tak i v běžné zahradě. Spoustu druhů zeleniny lze pěstovat v různých nádobách a mnoha bylinkám se překvapivě daří v květináčích.

Ovocné stromy lze tvarovat a prořezávat tak, aby rostly a hojně plodily i vyvázané u zdí a plotů nebo jako volně stojící špalíry a vřetena (viz strana 240), jež zabírají jen málo místa a vypadají velmi dobře.

Pokud nemáte to štěstí, že byste vlastnili rozlehlý pozemek nebo velkou zahradu, je nejlepší omezit pěstování na pár druhů plodin, které máte nejraději, abyste si je mohli vychutnat v tu pravou chvíli. Moderní způsoby skladování a přepravy způsobily, že plodiny, jako jsou hrušky, jahody, kukuřice a nové brambory, je velmi obtížné sehnat opravdu zralé ke konzumaci.

Rovněž se můžete zásobit bylinkami jako bazalkou a petrželí v množství, které otevírá celou řadu nových kulinářských možností.

Možná že budete chtít své úsilí zaměřit na to, aby co nejvíce plodin dozrálo na několik zvláštních příležitostí, jako na oslavu letních narozenin nebo v případě dýní na Halloween. Třeba si tak jako já budete chtít vychutnávat čerstvé saláty tak dlouho, jak jen to během roku bude možné, a stane se to vaší prioritou.

Můžete mít se svou zahradou jakýkoli záměr. Ale pokud ho jen trochu zúžíte, dostanete z potenciálu svého prostoru a času maximum. Vytvořte si venkovní jídelnu a využijte nejen hojnost jedlých rostlin, ale i jejich krásu. Trik je v jednoduchosti. Pěstujte to, co rádi jíte. Ať je to cokoli, sklízejte plody v pravý čas, zpracujte je jen minimálně a podělte se o ně s rodinou a přáteli. Málo věcí v životě potěší více.

DIVOKÁ ZAHRADA

Během dvacátého století bylo mnoho zahradníků přesvědčeno o tom, že příroda je plná takzvaných škůdců, kteří mají jediný cíl: zničit jejich vzácné rostliny. Ve skutečnosti je možné vytvořit útočiště pro volně žijící tvory a zároveň mít krásnou a plodnou zahradu. Ani v nejmenším si to neprotiřečí. Čím dál více zahradníků si už (konečně!) uvědomuje, že hojný výskyt rozličných volně žijících druhů jim bude dělat ohromnou radost, a navíc je to i jeden z nejlepších způsobů, jak zahradě zajistit zdraví.

Naše kultura krmená záběry živočichů z Himálaje, deštných pralesů, ledových pustin a hlubin moří si stále spojuje „dobrou“ a „zajímavou“ divokou přírodu s něčím vzdáleným a vzácným. A i když nás takové záznamy vzdělávají a zajímají, jejich vlivem se odcizujeme divokým druhům na našem vlastním zápraží. To se však pomalu mění. Kvůli povinným omezením posledních let a také kvůli vnucené důvěrnosti, kterou s sebou přinesla karanténa během koronavirové pandemie, mohli lidé zpomalit a objevili nové potěšení v obyčejném a místním. Zjistili, že příroda na jejich zápraží je stejně tak hojná a fascinující jako kdekoli jinde na světě. Pokud ve své zahradě dopřejete volně žijícím druhům vhodné životní podmínky, přestane být příroda něco cizího, známého jen z televizní obrazovky, a stane se součástí vašeho každodenního života.

A to s sebou přinese ohromné množství radosti. Mnoho majitelů zahrad si díky tomu uvědomilo, jak jsou jejich pozemky i oni sami důležití pro zachování a ochranu volně žijících druhů. Zahrady nejsou zásadní jen pro boj s klimatickou změnou. Stojí v přední linii světa přírody.

Povědomí o tom, že se naše zahrady stávají zásadním životním prostorem pro širokou škálu živých tvorů, pomalu vzrůstá. Třeba ježci jsou dnes v zahradách mnohem běžnější než v zemědělské krajině a zpěvní ptáci jako kosi, drozdi a červenky v zahradách prospívají, ačkoli na současných farmách stěží přežívají.

Zahradníci spoustu druhů příliš dlouho škatulkovali jako takzvané škůdce. Někteří tvorové jsou nepochybně přitažlivější než jiní (a každý z nás některé nesnáší), ale podstatné je vytvořit rovnováhu mezi lovci a kořistí tak, aby se o sebe postarali navzájem a neničili nám zahradu. To vždy znamená zaměřit se na rozšíření druhové diverzity a ne jen zástupců jednoho druhu.

Zdravá, vyvážená populace volně žijících druhů v zahradě je jako pyramida. Čím širší má základnu, tím výše může růst. Základnu vždy tvoří hmyz a bezobratlí. A vše, co můžete udělat pro jejich rozšíření, přímo ovlivní podmínky pro ptáky, netopýry, mnoho savců, obojživelníků a plazů, stejně jako to zlepší šance na opylení pěstovaných rostlin.

Základní aspekty pro maximální podporu volně žijících druhů, jež zahrada uživí a jež může zahradník obdivovat, jsou dlouhá tráva, rostliny plné nektaru a pylu přístupné různým druhům hmyzu, třeba i malinkaté jezírko a keře poskytující úkryt pro hnízdící ptáky.

Úzkostný pořádek je pro volně žijící druhy nejvíc devastující praktika hned po bezohledném používání pesticidů. Nechte ležet spadané listí, ovoce, práchnivějící dřevo a hromádky větviček, nevytrhávejte všechen plevel ani trávu z prasklin a nesloupávejte mech z kamení. Jsou to všechno důležité ekosystémy, které stačí šetrně poupravit, aby byly stejně tak krásné, jako užitečné.

ZAHRADA S MALÝMI DĚTMI

Děti od období miminka chovaného v náručí do věku asi dvanácti let vaše zahradničení zásadně ovlivní, ať se vám to líbí, nebo ne.

Vždy budete chtít, aby byla zahrada vhodná pro děti: od bezpečného místa na hraní pro batolata až po prostor, který pojme míče, kola, stany a chaos běžné venkovní zábavy. Přitom však budete požadovat, aby se líbila také vám.

Největší chyba, které jsem se dopustil, když jsem měl malé děti, byla, že jsem postavil hřiště moc daleko od domu. Až do pěti nebo šesti let si děti chtějí hrát přímo u vchodu, pokud možno s neustále otevřenými dveřmi, aby mohly volně běhat dovnitř a zase ven. Udělejte to tak. Vytvořte bezpečný prostor na zábavu co nejblíže domu a děti ho budou využívat.

Děti si potřebují hrát na měkkém povrchu a trávník (samozřejmě blízko domu) tomu účelu vyhovuje nejlépe. Zapomeňte na dokonalost a zvolte odolný zelený porost, který sice bude ušlapaný, rozvrtaný, zbrázděný a zkrátka poničený, ale malé človíčky ohromně potěší. Pod dětským bazénkem tráva nepřežije a trampolína nadělá téměř stejnou škodu. Přesto je trávník ideální pro obojí. Kolem trávníku vysázejte odolné křoviny jako skalník, zákulu a komuli, které vydrží, i když se po nich bude dupat cestou pro zakutálené míče. Pokud na kraji trávníku potřebujete mít záhon, ochraňte ho nízkým živým plůtkem, který poslouží jako nárazník a bude dost odolný, aby se vzpamatoval z případné újmy na zdraví, kterou mu děti způsobí.

Snažte se v dosahu dětí vyvarovat rostlin s trny, ostny a pichlavými listy. Úplně se vyhněte všem jedovatým rostlinám. Není jich moc. Neměli byste pěstovat štědřenec a oměj. Míza z pryšců může vážně popálit kůži. Tis je velmi jedovatý, a ačkoli většina dětí zjevně nemá potřebu ho okusovat, batolata je lepší držet od něj dál.

Děti potřebují svůj vlastní prostor a zahrádka vyhrazená jen pro ně stačit nebude. Připomíná pouhou zmenšeninu té dospělácké. Vhodný je nějaký typ stavby a nejlepší je domek na stromě. Pokud nemáte stromy, vyvyšte ho na kůly. Být vysoko ve vzduchu je kouzelný pocit, ale přízemní rodiče to k újmě svých dětí často přehlížejí.

Možná pak budou chtít k domku i zahrádku. Nedělejte z toho vědu. Pamatujte, že děti si na zahradničení hrají a nejsou to učni ve vašem zahradním světě. Zasaďte slunečnice, aksamitníky, fazole, hrách, lichořeřišnice a mák. Svůj smysl pro detail z toho vynechte, ať je květena jasně barevná, křiklavá, veliká a okázalá.

Nakonec si vytvořte místo pro sebe, ze kterého můžete na děti dohlížet, kde můžete jíst, hostit přátele a kde budete pěstovat své oblíbené rostliny mimo dosah destruktivních dětských ručiček. Nabízí se v těsné blízkosti trávníku vytvořit dlážděnou plochu s posezením a s vyvýšenými záhony nebo s velkými pěstebními nádobami, které nepůjde převrátit.

OÁZA KLIDU

Zahradu lze proměnit v dokonalou oázu, v níž si člověk dobije energii a kde se i do sebehektičtějšího života vrátí rovnováha a uzdravení.

Taková zahrada je útočiště, místo, kam se dá schovat před světem. Je vaše vlastní, důvěrná a sdílet ji budete jen s těmi, které do svého království pozvete.

Proto je nejdůležitější zařídit si soukromí. Ne vždy je praktické mít ho na celé zahradě, ale nebývá problém skrýt pohledu nějakou její část, i kdyby to mělo být jen jedno křeslo, ve kterém byste si mohli úplně vydechnout s vědomím, že na vás nikdo nevidí a nikdo vás nepozoruje.

Zdi a umělé nebo živé ploty (nebo všechny tři, každý na určeném místě) jsou zásadní, především po obvodu zahrady. Ploty lze zvýšit připevněním treláží, a když je necháte porůst pnoucími rostlinami, třeba růží, vistárií, plaménkem a zimolezem, bude zahrada skrytá před pohledy zvenčí a v době květu se navíc prostor obohatí o barvy a vůně.

V této zahradě je vhodnější zřídit pěšinu než velkou travnatou plochu. Pěšina se může vinout mezi záhony až k posezení, které je díky okolním rostlinám skryto před nežádoucími pohledy. Nevadí, je-li pěšina krátká a její cíl skromný.

Pro navození pocitu klidu a přepychu, jenž se pojí s opravdovým odpočinkem, je zásadní vůně. Poskytnou ji všemožné druhy rostlin, od bylinek, které se rozvoní, sotva se o ně otřete, po růže, jež v trsech visí přes skrytý altánek. Rostliny, které voní večer, jako tabák nebo fiala, promění venkovní posezení za padajícího soumraku ve smyslný požitek.

U každého místa určeného k sezení je potřeba se rozhodnout, v jakou denní dobu ho budete nejčastěji používat, a to dřív, než do jeho vytvoření investujete čas, námahu a peníze. Pokud má jít o večerní posezení se skleničkou, pak musí být otočené na západ, aby chytalo poslední světlo. Pokud jste přes týden příliš zaneprázdnění a zahradu budete nejčastěji využívat o víkendech, pak jeho umístění určí polední slunce (a také stín), i kdyby šlo jen o to, kterým směrem se otočíte.

Holý minimalismus se sem nehodí. Abyste navodili uvolněnou a pohodovou atmosféru, měly by být rostliny jemné, ale bohaté. Z vlastní zkušenosti vím, že na místě, na kterém se můžete opravdu uvolnit, se také musíte aktivně podílet, tedy zahradničit. I kdyby to mělo znamenat jen stříhání suchých květů růží nebo zalévání rostlin v květináčích.

Jemné a bohaté prvky mohou mít mnoho podob. V zahradách tohoto typu skvěle fungují exotické rostliny, jež prostor dramaticky promění, třeba palmy, juky, banánovníky, dosny, stromové kapradiny, cokoli máte rádi. Důležité je, aby vás zeleň spolehlivě a snadno odvedla od náporu každodenního života.

ZAHRADNIČENÍ

BEZ ZAHRADY

Největší změnou v oblasti zahradničení za přibližně poslední desetiletí je bezpochyby nárůst zájmu o rostliny, které lze pěstovat v domech a bytech. Objevila se generace zahradníků, která má k zahradám omezenější přístup než kterákoli jiná v naší živé paměti, ale která si vytvořila vnitřní zelené prostory stejně tak krásné, inspirativní a (co je asi nejdůležitější) prospěšné tělu a mysli jako venkovní zahrady. Přehodnotil jsem díky tomu vlastní vztah k pokojovým rostlinám a vzkřísil jsem svůj poněkud uvadající zájem o ně.

Pokojové rostliny vyžadují plánování stejně jako jakákoli jiná část obytného prostoru. To, kam je postavíte a jak je využijete, bude záviset na kombinaci estetických a pěstitelských pravidel. Zatímco prvé je vždy subjektivní, potřeby rostliny ovlivňují její zdraví, a tedy i vzhled.

Ačkoli lze s jistotou říct, že existují rostliny, které porostou v jakýchkoli domácích podmínkách, jedno základní pravidlo pěstování pořád platí: je třeba vybrat správnou rostlinu pro to správné místo. Umístěte je tam, kde nejlépe porostou. Jakmile shromáždíte více než jen pár rostlinek, zásadně to ovlivní vzhled a atmosféru každé místnosti. To je koneckonců jejich předností. Neuplatňujte tedy pouze vlastní estetické hodnoty, ale nechte rostliny podílet se na podobě místnosti tím, že jim dáte nejlepší možnosti a okolnosti k tomu, aby mohly prospívat.

Rostliny původem z tropických džunglí potřebují celoroční teplo, překvapivě vysokou vzdušnou vlhkost a budou spokojené i ve stínu. Kaktusy a většina sukulentů sice vyžadují podstatně mírnější zálivku, zvládají dobře centrální vytápění a suchý vzduch, a dokonce vydrží i poměrně nízké noční teploty, zato celoročně potřebují co nejvíce přímého světla. Tyto dvě skupiny samozřejmě vypadají naprosto odlišně a v místnosti navozují zcela jinou atmosféru a dojem, proto zřídkakdy vypadají pěkně pospolu. Abyste od rostlin získali to nejlepší, otázky stylu zkrátka půjdou vždy ruku v ruce s pěstitelskými pravidly, bez ohledu na to, kde a jak žijete.

Kromě lidí, kteří nemají vůbec žádný venkovní prostor, kde by mohli pěstovat rostliny, je také mnoho těch, jejichž zahradničení je okolnostmi omezeno na balkon, střechu nebo dlážděný dvorek. I tak existuje spousta dekorativních i jedlých rostlin, které lze pěstovat v květináčích a nádobách.

Z nádob se dají vytvořit zahrady s různými rostlinami, atmosférou i vlivem na okolí. Mohou zahrnovat jezírka, divoké rostliny, bylinky do kuchyně, popínavky, a dokonce i stromy. Nádoby mají tu výhodu, že s nimi lze hýbat, takže prostor můžete měnit a přizpůsobovat tomu, co v kterém ročním období vypadá dobře, nebo rostlinám dopřát více ochrany před zimou a větrem.

Při pěstování rostlin v nádobách je nutné mít na paměti dvě základní věci. Zaprvé budou potřebovat pravidelnou zálivku. To se týká všech rostlin v květináčích. Na rozdíl od rostlin v půdě, jejichž kořeny rostou za vláhou, ty v květináčích mohou velmi snadno vyschnout, zvlášť v horkém počasí nebo pokud jsou vystaveny vysušujícím větrům, a to i když je chladno. Zadruhé je potřeba myslet na jejich váhu. Velký květináč s mokrým substrátem je opravdu těžký a vždy je potřeba zkontrolovat, že balkon či střecha mají pro pěstování rostlin dostatečnou nosnost.

PLÁNOVÁNÍ

ZAHRADY

Než vůbec můžete začít s plánováním, jakou zahradu byste chtěli mít, musíte si uvědomit, jakou zahradu máte.

Při provádění změn je potřeba oddělit zrno od plev a posoudit, co si chcete nechat. Jděte na zahradu a vědomě se na ni podívejte tak, jako byste na ní pohledem spočinuli poprvé.

Potom nafoťte spousty snímků ze všech možných úhlů a prohlédněte si je. Objektiv často zachytí věci, které náš mozek opomene nebo na které se naopak příliš soustředí.

Zahradu změřte (třeba jen krokem) a nakreslete přesný plánek v měřítku, zachycující všechno, co se na ní nachází. Možná to bude náročné, ale vřele doporučuji se o to pokusit, protože už samotné kreslení plánku vám může ledasco odhalit. Rozmístění objektů vás bez výjimky překvapí. V některé části zahrady bude více nebo méně místa, než s jakým jste počítali. Pozemek bude užší a delší nebo celkově výrazněji obdélníkový, než jste předpokládali. Zjistíte to jen tak, že si ho nakreslíte na papír.

Až budete mít zahradu přesně zakreslenou takovou, jaká právě je (i pokud na ní zdánlivě není nic než stará bouda, pár nevzhledných keřů a ošklivý trávník), můžete tam začít doplňovat své nápady a sny. Vyplatí se na to používat průsvitný papír, aby původní plánek zůstal nedotčený a bylo vždy možné se k němu vrátit. Než najdete to pravé řešení, vznikne mnoho různých pracovních verzí.

Jakmile budete s plánem na papíře spokojení, přeneste jej na pozemek s pomocí tyček a silného bílého provázku nebo značkovacího spreje (ten koupíte v jakémkoli hobbymarketu).

Potom se na zahradu podívejte z okna v horním patře a několik dní se s návrhem sžívejte. Může se stát, že to, co na papíře vypadalo jako dobrý nápad, ve skutečnosti moc dobře nefunguje. Možná bude potřeba rozšířit pěšiny nebo upravit úhly. Proveďte změny a podívejte se znovu.

Odstraňte všechno, čím si nejste jistí. Nikdy ničemu slepě nedůvěřujte. Pokud se vám něco líbí, nechte to tam, ale nemusíte do své zahrady zahrnout něco jen proto, že už to tam je. V této fázi je správná rostlina (tedy taková, jaká se vám líbí) na špatném místě špatně. Nakupte květináče (nebo lépe pytle na rostliny, které se dají skladovat poskládané a mají ucha, díky nimž se zasazené rostliny snáze přenášejí), vykopejte všechny rostliny, které byste si třeba mohli chtít nechat, zasaďte je do kvalitní zeminy a odložte stranou. Až přijde čas, můžete je zasadit na to správné místo.

Spousta zahrad nefunguje, protože se toho snaží splnit příliš mnoho. Budete muset udělat nějaké kompromisy a hodně přebírat. Klíčem k úspěchu je mít silné a jasně dané srdce zahrady a odstranit okrajové prvky.

Rozhodněte se pro jednu věc, kterou od zahrady nejvíce chcete, a udělejte z ní hlavní a dominantní prvek, i na úkor jiných žádaných součástí.

Pěstujte to, co chce růst. Vyberte rostliny, které budou ve vašich konkrétních podmínkách prospívat. Pokud si nejste jistí, které to jsou, rozhlédněte se kolem. Čemu se daří v nejbližším okolí? Nebude to náhoda.

Když přemýšlíme o své vysněné zahradě, obvykle se tyto představy odehrávají za vrcholného léta a skvělého počasí. Vytvořte zahradu pro každé roční období a jakékoli počasí. Jak to uděláte, bude záležet na zvoleném stylu zahrady, ale od začátku plánování myslete nejen na svůj oblíbený čas plný květů, ale i na zimu.

Nebuďte skoupí na velikost. Většina květinových záhonů je příliš malá. Vytvořte je co největší. S několika velkými rostlinami bude prostor vypadat větší, zato se spoustou drobných bude působit stísněně.

Nakonec je potřeba připomenout základní pravidlo zahradního designu, které platí pro všechny zahrady, snad jen s výjimkou těch největších: je lepší udělat jednu věc pořádně než se snažit ze zahrady vymámit co nejvíce.

Jednoduchost je nade vše.

ORIENTACE

Světová strana, na kterou je vaše zahrada otočená (takzvaná orientace zahrady), bude mít zásadní vliv na to, jak ji budete využívat a co budete pěstovat.

Zjednodušeně se dá říct, že každá zahrada směřuje na některou ze čtyř světových stran (sever, jih, východ, nebo západ), ačkoli ve skutečnosti se bude z přesného směru odchylovat třeba na severovýchod, jihozápad a podobně.

Každá orientace vytváří jiné podmínky a většina rostlin se přizpůsobila některým z nich. Tam potom rostou nejlépe. Má-li být prvním pravidlem zahradničení neprat se s přírodou, pak druhým je nenutit rostliny žít a prosperovat tam, kde jim to není příjemné, ale snažit se, aby se každá cítila jako doma.

Takže než se rozhodnete, co a kam budete sázet, určete si na své zahradě světové strany a bedlivě sledujte, kolik světla v každém ročním období na kterou její část dopadá. Orientace výrazně ovlivní i to, jak bude které z těchto míst studené, teplé, mokré nebo suché.

V praxi to znamená, že byste měli vědět, kde který týden v roce vychází slunce, kde stojí v polovině dne a kde zapadá. Pokud jste tomu dosud nevěnovali příliš pozornosti, nejspíš vás překvapí, jak moc se slunce po obzoru posouvá. Na mé zahradě vychází zimní slunce proti domovnímu štítu, vůbec se nevyšplhá nad střechu, a když o půl páté odpoledne zapadá, sotva se dotýká západní stěny. V létě však slunce vychází daleko na východě, putuje přes přední stranu domu, zaplňuje světlem celou zahradu a pak, stále ještě vysoko na obloze, se přehoupne na západ. Když kolem desáté hodiny večer zapadá nedaleko místa, kde se o osmnáct hodin dříve objevilo, svítí večerní paprsky přímo do zadních oken.

Když se hovoří o jižní nebo severní stěně, samozřejmě se tím myslí, že jsou natočené na jih nebo na sever. Stojíte-li zády k přednímu vchodu a slunce vám zapadá po pravici, pak je dům otočený na jih. Z toho vyplývá, že část zahrady nejblíže domu bude stinná a spíše studená, a nebude se tedy hodit k posezení u jídla, vyjma nejteplejších dní, kdy je stín žádoucí.

Ale pokud si vychutnáváte šálek ranní kávy na zadním zápraží a sluneční paprsky k vám proudí zleva, tedy z východu, pak hledíte k jihu a slunce tu bude v průběhu dne přibývat, dokud se zápraží neponoří do večerních stínů. To byl případ naší první dlouhé a úzké zahrady v Londýně v osmdesátých letech. Místo na večerní sezení jsme proto vytvořili na jejím vzdáleném konci (i když jsme kvůli tomu museli jídlo a pití nosit na podnosech), protože tam svítilo zapadající slunce.

JIH

Na jižně orientovanou zahradu bude od poloviny dopoledne do brzkého večera svítit přímé slunce. V našem mírném podnebí jde o nejlepší orientaci pro pěstování široké škály rostlin. Při navrhování zahrady tedy můžete posezení umístit v blízkosti domu s vědomím, že slunce tam budete mít dostatek, ačkoli nepůjde o poslední večerní paprsky.

Protože na zahradu většinu dne svítí slunce, bude s velkou pravděpodobností vhodná pro pěstování zeleniny, bylinek, ovoce i rostlin, které spíše než na délku dne reagují na teplo. Má-li zahrada dobře propustnou půdu, bude se hodit na pěstování všelijakých středomořských bylinek, nicméně lesní rostliny nebo druhy, které potřebují hodně vláhy, prospívat nebudou.

U chráněné jižní zdi se bude líbit mnoha druhům popínavých rostlin.

Pro některé popínavky a keře je však jižní zeď příliš horká a suchá a ani po vydatném dešti není u jejích základů dost vláhy.

Stín bude potřeba, zvlášť přes poledne, takže altánek nebo místo k sezení na opačné straně zahrady a otočené na sever může být za horkých dní vítané.

ZÁPAD

V mnoha ohledech je západní orientace pro zahrady ta nejlepší ze všech. Odpolední a večerní paprsky budou vždy teplejší než ranní, takže na zahradě se nejspíš bude příjemně sedět při západu slunce, což je doba, kdy k tomu má většina lidí čas a příležitost. S tímto vědomím tedy plánujte místo na sezení.

Díky vlastnostem světla ze zapadajícího slunce vypadají syté barvy večer zvláště krásně.

V západně orientované zahradě se bude dařit kaméliím, magnoliím a ovocným stromům, které kvetou brzy zjara, třeba meruňkám a švestkám, protože budou chráněné před chladem jarních jiter, ale dostane se jim spousty světla z odpoledního a večerního slunce.

U západní zdi, která má celý den na to, aby nasála teplo, se bude líbit téměř všem pnoucím růžím, pozdním plaménkům i jiným popínavkám, které kvetou v létě.

Pro zeleninu bude vhodný záhon chráněný z východu a otevřený na západ. Půda se rychleji prohřeje, bude mít více vláhy a dostatek světla a tepla, aby v ní vše rostlo a většina plodin prosperovala.

Při sázení stromů, živých plotů nebo budování klasických plotů, které jsou potřeba kvůli soukromí nebo jako ochrana před větrem, mějte na paměti, kde na západní obloze stojí večerní slunce, a dávejte si pozor, abyste ho nezastínili. Zapadající slunce by do zahrady vždycky mělo mít přístup.

VÝCHOD

Východní zahrada má jednu velkou nevýhodu: je studená. Ranní slunce je sice jasné, ale nemá dost času zahřát vzduch. Východní vítr je také studený. Velký rozdíl udělá nějaký větrolam, třeba stromy, živý plot nebo zeď s treláží, kterou můžete nechat porůst popínavými rostlinami.

Ranní studené světlo však může být neskutečně krásné. Je jemné, jakoby křehké, a na jaře a v létě v něm zahrada působí téměř nadpozemsky. V tomto světle nejlépe vynikne růžová a světle modrá i jiné pastelové barvy. Hodí se mít to na paměti a zvolit podle toho barevnou paletu, i kdyby jen na jedné malé části zahrady, kam ranní paprsky dopadají.

Existuje však několik rostlin, které by se na východní straně vysazovat neměly. Jednou z nich je kamélie, ale platí to i pro meruňky, broskve, několik ozdobných třešní a všechny stromy a keře, které kvetou brzy zjara. To proto, že jasný jarní den zpravidla následuje po nočním mrazíku a namrzlá poupata a květy jsou pak naplno vystaveny vycházejícímu slunci. Květy příliš rychle rozmrznou, což je nezvratně poničí.

Některé rostliny to však netrápí. Třeba květy kdouloně zvládnou jakoukoli kombinaci ledu a slunce. Mnoha druhům plaménků, zvlášť těch raně kvetoucích, se na východní stěně bude líbit.

SEVER

Pokud je vaše zahrada otočená na sever, bude stinná, ale překvapivě mnoha rostlinám to vyhovuje. Navíc zelená vypadá ve stínu lépe a květy, kterým stín nevadí, připoutají pozornost.

Kapradiny, břečťan, bohyšky, bergenie, mahónie, kontryhel, brambořík a kakost, třeba Gernium phaeum, však můžete pěstovat i v trvalém vlhkém a chladném šeru. Docílíte intenzivního a tajuplného efektu. Mnoho rostlin s bílými květy se adaptovalo na stín, aby přilákaly hmyz jak za soumraku, tak za špatného počasí. Obvykle také v noci výrazně voní, což je opojná večerní kombinace. Mezi tyto rostliny patří druh tabáku

Nicotiana sylvestris, konvalinky, hortenzie, netýkavky a bohyšky.

Ve stínu se velmi daří zimolezu a téměř všem druhům plaménku (zvláště těm, které kvetou na jaře a v létě), pokud příliš neproschnou. Nedovolte, aby vás stín odradil od pěstování růží. Přímé slunce špatně snáší třeba ‘Souvenir du Dr. Jamain’ s temně vínovými květy, jemnější růžová ‘Madame Alfred Carrière’ či ‘Zephirine Drouhin’, která je také růžová, ale nemá trny a je tedy vhodná na pěstování u pěšin.

Co víc, všechny vůně lépe vyniknou ve stínu na konci letního dne, kdy je vzduch stále teplý a květy začínají něžně vonět, aby přivábily můry, které je opylují.

PŮDA

Žádná součást zahrady není tak důležitá a rozhodující jako půda. Je to země, bohyně Gaia, a nelze ji brát na lehkou váhu. Správné zahradničení začíná poznáním, že země je živoucí entita souznící s vašimi rostlinami, ne netečné médium, ve kterém rostliny dělají to, co jim poručíte. Tajemstvím zdravé a prosperující zahrady je podporovat tento z velké části neviditelný život a pečovat o jeho vztah s rostlinami.

Dvacet pět procent veškerého života na Zemi se nachází v půdě, přesto jsme zatím identifikovali jen jediné procento těchto organismů. Ještě jsme ani nezjistili dost na to, abychom si mohli být jistí, kolik toho vlastně víme. Čajová lžička zeminy obsahuje miliardu mikrobů náležejících k přibližně pěti tisícům druhů. Tisíce různých hub, hlístic a prvoků a k tomu roztoči, mravenci, brouci a samozřejmě žížaly. Všichni společně se podílejí na tvorbě zdravého prostředí pro kořeny a zajišťují (ať už bezděčně, nebo výměnou za potravu a jiné výhody) rostlinám přístup ke vzduchu, k živinám a vodě. Podornice je základní typ půdy, který tvoří vrstvu nad mateční horninou. Vodu a živiny sice obsahuje, nejsou však snadno dostupné a většina rostlin pěstovaná v podornici bude neduživá. Přidáním vzduchu, organického materiálu a aktivních mikroorganismů se podornice postupně změní na ornici.

Ornice je vrstva půdy obohacovaná stálým přísunem organického materiálu. Výsledný humus se zapracovává do půdy a vzniká zemina. Čím bude ornice hlubší, tím bude pro kořeny snazší růst a přijímat živiny. Také bude půda lépe jak propouštět, tak zadržovat vodu, a v neposlední řadě se vám s ní bude snáze pracovat.

Na staré, stovky let obdělávané zahradě může ornice sahat do hloubky až jednoho metru. Na nové zahradě na neobdělávaném pozemku bude sotva existovat a musí se buď navézt, nebo teprve vytvořit. Nikdy však není pozdě začít zkvalitňovat půdu, v níž chcete rostliny pěstovat.

Zemina je půda bohatá na organický materiál a je to ideál, o který každý zahradník usiluje. Bez ohledu na základní druh půdy se dá zemina vytvořit, pokud pěstujete hodně rostlin a každoročně buď mulčujete nebo zapracováváte hodně organického materiálu. Pokud tedy mluvíme o jílovité půdě nebo písčité půdě, jde o kvalitní, výživnou zeminu s některou převládající charakteristikou. Půdu můžete zlepšit, ale nemůžete změnit její základní vlastnosti.

Půda je složitá a vztah mezi ní a rostlinami sotva patrný. Zahradníci rozlišují čtyři základní druhy půdy: jílovitá, vápenitá, písčitá a rašelinná. Na běžné zahradě bude s velkou pravděpodobností převládat jeden z nich (pouze přirozená rašelinná půda je na našem území velmi vzácná, a proto jsem ji z následujících stran vynechal), a to ovlivní druhy rostlin, které budete moci bez problémů pěstovat.

Abyste zjistili, jestli je půda na vaší zahradě zásaditá, kyselá anebo zhruba neutrální (což je případ většiny zahrad), můžete provést jednoduchý test pH.