COVIDOČTENÍ
Co s naším čtenářstvím udělala pandemie
Vydáno ve spolupráci s Národní knihovnou České republiky.
Lektorovaly Mgr. Zlata houšková a PhDr. Irena Prázová, Ph.D.
© hana Friedlaenderová, Vít richter, Jiří Trávníček, 2022
© host — vydavatelství, s. r. o., 2022
© národní knihovna České republiky, 2022
ISBn 978-80-275-1095-5 (host, Brno)
ISBn 978-80-7050-761-2 (národní knihovna České republiky, Praha)
Na úvod
Pandemie covidu-19 vstoupila do našeho světa na všech úrovních. ač začala v čínském Wu-chanu, postupně geograficky zasáhla celý svět; dopadla na všechny sociální vrstvy i věkové skupiny; zatřásla ekonomikou na úrovni globální i jednotlivých zemí; změnila či přinejmenším vychýlila naše mediální zvyklosti. a právě posledního uvedeného aspektu se týká i naše publikace. Jde v ní primárně o to, co covid-19 udělal s naším čtenářským chováním. Dojde i na další věci, které se čtením souvisejí: mediální aktivity, knižní trh, veřejné knihovny, jakož i na to, co — jako rodiče — soudíme o chování našich dětí během pandemie.
Jde o výsledky statistického výzkumu, jež se snažíme interpretovat. hlavní způsob našeho tázání je založen na srovnání stavu před pandemií a během ní.
Jakkoli dokážou být data svou číselnou exaktností svůdná, sama o sobě jsou významově němá. nejsou to ony nezpochybnitelné „body nula“, nýbrž spíše odpovědi na otázku, kterou k nim musíme hledat. Proto se je snažíme interpretovat za pomoci kontextualizací a propojit i s tím, co se dělo také za našimi hranicemi.
Proč čtení? Žijeme ve společnosti, které se říká znalostní. roli ropy převzaly v našem čase informace. Jenomže: co to jsou informace? rozhodně žádné hotové produkty, tedy něco jako jablka na stromech — jen si je utrhnout. Informace není stav, ale daleko spíše proces. Tak jako je ropu nutno ze země získat pomocí techniky, je rovněž informace potřeba „vytěžit“. Jinými slovy: je nutné si je odpracovat, dojít si pro ně. a v tomto procesu hraje čtení zcela klíčovou roli. Čtení je „těžební věží“ informací. To platí víceméně obecně. Pandemie tento stav ještě zesílila. Více než kdykoli jindy jsme — uvězněni ve svých domovech — byli odkázáni na média, na zprávy z vnějšího světa — včasné, přesné a spolehlivé. a také více než kdykoli předtím se útočilo na náš strach a naše obavy různými dezinformacemi. naše poděkování patří oběma lektorkám, Zlatě houškové a Ireně Prázové, za užitečné připomínky k rukopisu, Lindě Jansové z národní knihovny Čr za pomoc při rešerších, Evě Sládkové z nakladatelství host za organizační úsilí při vydání tohoto titulu, stejně tak i aleně němcové, odpovědné redaktorce tohoto titulu. Za vstřícnou spolupráci děkujeme pracovníkům agentury nielsen admosphere.
RÁMCE
Česká čtenářská kultura
Dříve než zaměříme pozornost k údajům z výzkumu, věnujme se nyní české čtenářské kultuře, a to zejména na základě toho, co o ní víme ze čtyř předchozích výzkumů populace 15+ (z let 2007, 2010, 2013 a 2018). To vše doplňme i pohledem srovnávacím a historickou kontextualizací.
V historické perspekti V ě
První československý prezident Tomáš Garrigue Masaryk, sám velký čtenář, jakož i ten, kdo věnoval čtení spoustu úvah, nazval Čechy „filologickým národem“. ano, Češi založili svou novodobou existenci — na rozdíl třeba od Poláků či Maďarů, ale kupříkladu stejně jako Slováci, Finové, Ukrajinci či norové — na jazyku, a tedy nepřímo na knize a jejím čtení. Více než dvě století této novodobé existence tento rys víceméně potvrzují. Čtení se stalo pro Čechy něčím jako sekulárním náboženstvím, nadto náboženstvím značně rozšířeným. Česká republika nevykazuje sice tak úplně institucionálně propracovanou čtenářskou kulturu, jako například skandinávské země, nicméně čtení je v ní mnohem rozšířenější činností než v jiných zemích střední Evropy. například počet těch, kdo přečtou za rok alespoň jednu knihu, je zhruba dvakrát větší než v Polsku.1) Silným prvkem je i nejhustší síť veřejných knihoven na světě, které pokrývaly a stále pokrývají celé území republiky.
V hrubém nastínění od konce 18. století sledujeme čtení jako způsob národní emancipace (národní obrození), poté čtení jako emancipaci individuální (druhá polovina 19. století a první republika), čtení jako záchovný program (protektorát), čtení jako široce založenou kulturní alternativu vůči oficiální kultuře, jakož i enklávu duševní svobody (socialismus), čtení jako kulturní samozřejmost, které však trochu chybí silná a společensky akceptovatelná kulturní mise, stejně jako větší péče ze strany státu (po roce 1989).
Doba digitální revoluce českou čtenářskou kulturu — jak se všeobecně soudí — nerozvrátila, pouze ji nově — stejně jako jinde ve světě — strukturovala. Mezi jednotlivými
1) Viz „Stan czytelnictwa w Polsce“; dostupné na: https://www.bn.org.pl/raporty-bn/stan-czytelnictwaw-polsce [přístup 2021-11-26].
médii došlo k přerozdělení rolí. Stačila už vyrůst generace čtenářů transmediálních či hybridních, tedy takových, kteří nevnímají hranice mezi jednotlivými médii tak silně jako jejich rodiče a prarodiče. Kniha přestala být ikonickým znakem čtenářství, přinejmenším v takové míře jako kdysi (například ještě těsně po roce 1989). a třebaže česká populace poněkud ztratila svou knihostřednost, stále neztrácí na své čtenomilnosti.
s oučasný sta V —
základní poznatky (populace 15+)
na základě čtyř statistických reprezentativních výzkumů čtenářů a čtení České republiky (z let 2007, 2010, 2013 a 2018), organizovaných národní knihovnou Čr a Ústavem pro českou literaturu akademie věd Čr, lze tvrdit, že česká čtenářská kultura vykazuje:2)
▶ velký počet čtenářů, tedy těch, kdo přečtou za rok alespoň jednu knihu (v roce 2018 to bylo 78 procent populace 15+); nejde o výsledek, který by obyvatele České republiky zařazoval na úplný vrchol Evropy (tam patří skandinávské země a nizozemsko), ale těsně pod něj;
▶ setrvalé množství času denně věnovaného čtení knih (kolem 30 minut);
▶ silný odklon od čtení časopisů (zejména u nejmladší věkové kohorty — 15–24 let);
▶ vysokou genderovou bariéru — velký rozdíl mezi ženami a muži (ve prospěch žen), přičemž tuto bariéru lze nalézt všude ve světě, v českém prostředí je však o poznání větší;
▶ téměř žádnou věkovou bariéru — čtení se propadá pouze ve středním věku, což vyplývá ze zákonitostí životního cyklu, a danou tendenci lze nalézt i jinde; věková bariéra se projevuje pouze u internetu a digitálního čtení (ve prospěch nejmladších);
▶ velmi malou urbanizační bariéru: velikost sídla nehraje téměř žádnou roli;
▶ silně rozšířené domácí knihovny: v roce 2018 pouze 2 procenta obyvatel deklarovala, že nemají doma žádné knihy; průměrný počet knih v české domácnosti je 253;
▶ stále poměrně pozitivní vztah k veřejným knihovnám, jakkoli počet jejich návštěvníků postupně klesá (v roce 2007 to bylo 41 procent, v roce 2018 již jen 28 procent);
▶ silně rozšířený zvyk pojímat knihu jako dárek;
▶ stále spíše konzervativní způsob nabývání knih (v kamenných knihkupectvích), třebaže podíl těch internetových vzrůstá;
▶ silný pocit nadbytku knih na knižním trhu: v roce 2013 bylo těch, kdo tvrdili, že knihy nekupují, protože jich je na trhu příliš mnoho, sedmkrát více než těch, kdo tvrdili, že jich je nedostatek;
2) Viz Jiří Trávníček: Rodina, škola, knihovna. Náš vztah ke čtení a co ho ovlivňuje (2018). Brno — Praha: host — národní knihovna Čr, 2019. Zde souhrn základních údajů ze všech čtyř výzkumů.
▶ nepříliš silnou náklonnost (zejména ve srovnání s USa a Velkou Británií) k elektronickým knihám;
▶ preferenci především současné literatury zábavné (detektivky, thrillery, romance ad.).
č tení knih
Čtenáře si lze statistikou zkonstruovat mnoha způsoby, tedy podle rozdílných parametrů. následující tabulka vychází z dat posledního výzkumu a představuje čtyři různé způsoby, jak možno oddělit (statistického) čtenáře od nečtenáře.
Graf 1.1 Čtení knih — čtyři parametry (2018)
alespoň 1 přečtená kniha za rok
alespoň 7 přečtených knih za rok
čtení knih alespoň 1× za týden
čtení knih alespoň 40 min. denně
Zdroj: Národní knihovna ČR, Ústav pro českou literaturu Akademie věd ČR; základ: populace 15+ (N = 2 007)
První řádek (1 přečtená kniha za rok) vymezuje čtenáře podle kritéria, které se používá i v jiných výzkumech (německo, USa, Polsko, Evropská unie), a je to kritérium jakéhosi kulturního minimalismu, tedy něco jako splněná povinnost vůči čtenářské kultuře. Toto kritérium splňují více než tři čtvrtiny české dospělé populace. Druhé kritérium (7 přečtených knih za rok) už na stranu čtenáře staví ty, pro něž je čtení činností přece jenom pravidelnější, třebaže ne ještě zcela pravidelnou. Danému kritériu odpovídají dvě pětiny české populace. Třetí řádek (čtení knih alespoň jedenkrát za týden) ukazuje, že čtení je též činností vyžadující jistou pravidelnost, přičemž týden není ani málo, ani příliš. Tomuto kritériu odpovídá téměř polovina populace. Poslední řádek (alespoň 40 minut denně) staví čtenářům nejpřísnější podmínky. Danou podmínku splňuje o něco více než čtvrtina české dospělé populace.
n aše nejoblíbenější tituly
následující tabulka ukazuje — v podobě součtu všech čtyř výzkumů — naše nejoblíbenější tituly a autory.
Tab. 1.1 Nejoblíbenější titul — souhrn všech čtyř výzkumů3)
pořadí 2007 — 2010 — 2013 — 2018 (celkem) počet jmenování
1. Vejce a já (B. MacDonaldová) 51
2. Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války (J. Hašek) 44
3. Harry Potter (J. K. Rowlingová) 42
4. Babička (B. Němcová) 40
5. Egypťan Sinuhet (M. Waltari) 34
6. Bible 29
7. Pán prstenů (J. R. R. Tolkien) 25
8. Saturnin (Z. Jirotka) 23
9.–10. Co život dal a vzal (B. MacDonaldová) 21
9.–10. Tři kamarádi (E. M. Remarque) 21
Zdroj: Národní knihovna ČR, Ústav pro českou literaturu Akademie věd ČR; základ: ti, kdo odpověděli
Tab. 1.2 Nejoblíbenější autor — souhrn všech čtyř výzkumů
pořadí 2007 — 2010 — 2013 — 2018 (celkem) počet jmenování
1. Michal Viewegh 94
2. Agatha Christie 67
3. Erich Maria Remarque 64
4. Dick Francis 52
5. Danielle Steelová 47
6. Karel Čapek 44
7. Vlasta Javořická 40
8. Betty MacDonaldová 39
9. J. R. R. Tolkien 34
10. Bohumil Hrabal 27
Zdroj: Národní knihovna ČR, Ústav pro českou literaturu Akademie věd ČR; základ: ti, kdo odpověděli
Pouze Erich Maria remarque, Betty MacDonaldová a J. r. r. Tolkien jsou zastoupeni v obou tabulkách, což znamená, že v našem kulturním povědomí se ocitají i jako výrazné autorské „značky“, i jako autoři výrazných titulů. někteří autoři proti tomu působí jako svého druhu ikonické kulturní instance (Karel Čapek) nebo jako určující představitelé jednoho žánru (agatha Christie či Danielle Steelová). Jsou však i tací, kteří jsou pozřeni svým dílem, či dokonce jeho postavou: jedno i druhé vytváří v povědomí čtenářské veřejnosti daleko výraznější obraz (doslova kulturní typ) než jejich autoři. Markantním případem tu budiž Švejk, do značné míry i Babička, Harry Potter a Saturnin
Pokud bychom se zaměřili na rok 2020, čili rok covidový a poslední uzavřený před rokem šetření, pak — podle Databáze knih4) — je pořadí nejčtenějších (nikoli nejoblíbenějších) knih následující:
3) Celkový počet respondentů je 6 656 (2007 — 1 551, 2010 — 1 550, 2013 — 1 584, 2018 — 2 007).
4) Viz https://www.databazeknih.cz/novinky/50-nejctenejsich-knih-roku-2020-1265 [přístup 2021-09-16]; pořadí vzniklo na základě knih v Databázi knih, které si její uživatelé v roce 2020 zařadili do kategorie knih přečtených nebo právě čtených.
Tab. 1.3 Deset nejčtenějších knih roku 2020 podle Databáze knih
pořadí autor: titul
1. Karin Lednická: Šikmý kostel
2. Petra Dvořáková: Vrány
3. Alena Mornštajnová: Tiché roky
4. Shari Lapena: Jeden z nás
5. Alena Mornštajnová: Hana
6. Robert Bryndza: Kanibal z Nine Elms
7. Alena Mornštajnová: Slepá mapa
8. Petra Dvořáková: Chirurg
9. Colleen Hooverová: Pravda, nebo lež
10. Shari Lapena: Nevítaný host
Zdroj: www.databazeknih.cz
Čili velká dominance českých autorek, z nich pak zejména aleny Mornštajnové, plus aktuálních anglosaských bestsellerů.
Ve sro V ná V ací perspekti V ě
Co má čtenářská kultura v České republice společného se čtením v jiných zemích (především západní civilizace):
▶ úroveň dosaženého vzdělání jako hlavní diferencující činitel: čím vyšší vzdělání — tím silnější čtení
▶ rozdíl mezi jednotlivými generacemi, pokud jde o čtení v digitálním prostředí a v nakupování knih na internetu — čím jsme starší, tím je náš podíl v digitálních aktivitách nižší
Co čtenářskou kulturu v České republice vyděluje od čtenářské kultury v jiných zemích:
▶ větší rozdíl mezi muži a ženami (ve prospěch žen)
▶ malá role velikosti místa
▶ malá role věku
▶ široce rozšířené a početné domácí knihovny
▶ běžný zvyk vnímat knihu jako dárek
▶ poměrně velký počet těch, kdo navštěvují veřejné knihovny
▶ poměrně velký počet čtenářů vášnivých, tedy těch, kdo za rok přečtou více než 50 knih.
Covid-19 a jeho dopady
nečekali jsme ji. a už vůbec jsme ji nečekali v takovém rozsahu. ano, pandemie nás zaskočila. a pokud ne přímo zaskočila, tedy zcela jistě překvapila. „Pandemie nemoci CoVID-19 se stala klasickým příkladem ‚teorie o šedivé labuti‘, totiž jako cosi vysoce pravděpodobného, co by mohlo náš svět obrátit vzhůru nohama, nicméně co stejně při svém příchodu způsobí obrovský šok.“ (Ivan Krastev)1) Jak tato „šedivá labuť“ ovlivnila čtenářskou kulturu (čtení, čtenářství, prodeje, půjčování knih)? Co s námi coby čtenáři udělala? Kam nás posunula? Podívejme se na jednotlivé segmenty čtenářské kultury optikou toho, co se s nimi dělo, a to pokud možno v širší perspektivě, tedy nejenom té české.
e konomika, společnost, média
Kromě toho, že se stala globálním problémem zdravotním, zatížila pandemie svými přímými i nepřímými dopady chod celé společnosti, a to v míře celého světa. Stala se na dlouhou dobu i nejvážnějším politickým tématem, které dokázalo jednotlivé společnosti jak silně semknout v pocitu solidarity a pomoci druhým, tak i značně názorově polarizovat. ona polarizace souvisí s tím, jak se ihned od počátku objevily hlasy o tom, že jde o podvod, ideologickou zbraň v rukou mocných (různého původu), fámu.
Do doby výzkumu (únor 2021) jsme v České republice zaznamenali tři vrcholy2) — na začátku dubna 2020, na konci října 2020, kolem 10. ledna 2021. Zároveň jde o dobu, kdy bylo vyhlášeno několik nouzových stavů (první 12. března 2021), přičemž po prvním nouzovém stavu nastalo velké uvolnění opatření, které se z pohledu dalšího vývoje ukázalo jako nezodpovědné. hlavně kvůli němu se dostavila podzimní vlna 2020 v nečekaně silné intenzitě. Jinak v českém prostředí byla přijata zhruba stejná opatření jako v jiných státech, zejména západních, pouze s tím rozdílem, že se uskutečňovala
1) Ivan Krastev: Už je zítra? Aneb jak pandemie mění Evropu. Přel. Ladislav nagy. Praha: Karolinum, 2020, s. 10.
2) Čtvrtá vlna nastoupila v březnu 2021 a pátá v době, kdy tuto publikaci dáváme dohromady — říjen a listopad 2021. Čísla nakažených (a týdenní průměry) z konce listopadu značně překročila ta z minulých vln. V době redakčních prací (leden 2022) započala šestá vlna (omicron).
[19]
nepromyšleně a příliš direktivně. Mnohá opatření tak byla posléze shledána nejvyšším správním soudem jako nelegitimní a byla zrušena, a to se zdůvodněním, že vláda jejich zavedení dostatečně nevysvětlila. Týká se to zejména otevření jen některých obchodů a služeb. Z jednotlivých sektorů se propadly hlavně ty, které jsou nejvíce závislé na fyzické přítomnosti zákazníků — ubytovací a stravovací služby. Tyto dvě oblasti byly také postiženy největším úbytkem pracovníků, takže když se na jaře roku 2021 zase začaly hotely a restaurace postupně otevírat, byly nuceny potýkat se s nedostatkem personálu. naopak nemálo sektorů zaznamenalo růst. Týká se to zejména veškerého internetového nakupování, rozvážkových a doručovacích služeb, jakož i lékáren.
Mediální krajina se u nás i ve světě posunula daleko více do digitálního prostředí. Vznikl velký hlad po informacích, přičemž právě digitální sféra (internet) se ukázala jako oblast jejich nejrychlejšího uspokojování. S tím souvisí i výrazný nárůst digitální toxicity — zveřejňování různých dezinformací, hoaxů, řetězových e-mailů.3) V českém prostředí (i jinde) za dobu pandemie výrazně stoupla role veřejnoprávních médií, zejména České televize. Ta byla schopna ve velmi krátkém čase po vyhlášení opatření (lockdown) reagovat na zavření škol a nabídnout dětem vlastní edukační programy (UčíTelka).4) Veřejnoprávní média se také naučila postupné emancipaci na politicích, zejména vládních.5) Výraznou roli sehrála i některá tištěná či hybridní (tisk a online) média, a to hlavně tam, kde se vyskytla osobnost, která dokázala zpracovávat velké objemy dat, analyzovat je a na základě toho formulovat směrodatná doporučení. To je případ Petra Koubského a Deníku N, jakož i iRozhlasu.
Dobu pandemie lze chápat i jako čas remediace (přechodu na digitální média) a značné digitální edukace,6) a to u všech generací — zejména přes různé platformy jako Teams, Zoom, Skype, Messenger (v rámci Facebooku) ad. Ve školách, které fungovaly výlučně v režimu online, se tato edukace stala nutností, a to jak na straně žáků, tak i učitelů. k nižní trh
Vyhlášením nouzového stavu (12. března 2020) došlo i k uzavření kamenných knihkupectví. Již tak dost napjatá situace českého knižního trhu, v níž část velkoobchodu zadržovala platby nakladatelům, eskalovala ještě více. nejistým příjmem tak byli ohroženi nakladatelé, tiskárny, redaktoři, překladatelé a další profese spojené s výrobou a distribucí knih. obrat knihkupectví poklesl výrazně, a to o 15–30 procent, a státní kompenzace jejich ztráty ani zdaleka nevyrovnaly. nakladatelé zase měli po značnou část roku v zavřených knihkupectvích uvězněné zásoby, ke kterým nemohli. Významně se zpozdily finanční toky v oboru a prohloubilo se vnitřní zadlužení. Chybějící obrat sice postupně
3) Viz např. Pavel Pospěch: Neznámá společnost. Pohledy na současné Česko. Brno: host, 2021, zejm. s. 136–138. 4) Viz https://www.ceskatelevize.cz/porady/13394657013-ucitelka/dily/starsi/ [přístup 2021-08-19].
5) Viz Jan Motal: „Česká média, koronakrize a chaos“; dostupné na: https://www.nfnz.cz/jan-motal-dokazou-ceska-media-zvladat-napor-chaosu-jenz-provazi-krize/ [přístup 2021-08-19].
6) Viz např. Tomasz Goban-Klas: „Media w płynnej pandemii 2020. Komunikacja w czasie lockdownu: odzielnie, ale razem“. Studia Medioznawcze 21, 2020, č. 4, s. 718–733; dostupné na: https://studiamedioznawcze.eu/index.php/studiamedioznawcze/article/view/288 [přístup 2021-11-04].
nahradily e-shopy, avšak struktura prodávaného zboží se změnila. Celkový objem českého knižního trhu v roce 2020 činil přibližně 8 miliard korun v koncových cenách včetně DPh, přičemž celkový pokles je odhadován zhruba o 300 milionů, tj. oproti roku 2019 o 4 procenta.7)
Vzniklo několik iniciativ, které chtěly uvést v život model přímého prodeje od nakladatele ke knihkupci, čímž by se dařilo vyhnout se některým parazitním e-shopům, které se na této situaci snažily vydělávat podbízivými cenami knih (slevy až o 80 procent).
Svaz českých knihkupců a nakladatelů usiloval po celou dobu o významnější podporu ze strany státu. navrhl proto knižní voucher v hodnotě 300 Kč, který by dostal každý žák a student. Projekt se však nepodařilo prosadit.
období pandemie, zejména v roce 2020, mělo zásadní vliv na pokles vydavatelské produkce. Podle statistického výkazu české knižní produkce, který zpracovává národní knihovna Čr, bylo v roce 2019 vykázáno 17 330 vydaných titulů, ale v roce 2020 to bylo pouze 14 117 titulů — to představuje meziroční pokles o 18,5 procent.
Během první vlny se velké subjekty obrátily dopisem na premiéra andreje Babiše se žádostí, aby vláda danou situaci nějak řešila, neboť hrozí zhroucení celého knižního trhu: „Jakkoli se knižní trh počtem zaměstnanců a ekonomickou silou nemůže rovnat jiným odvětvím průmyslu, společenské škody takového zhroucení by se daly jen těžko vyčíslit.“8) hlavní potíží bylo, že se téměř zastavil tok peněz, čímž nakladatelství upadala do druhotné platební neschopnosti — protože například nedostávala peníze od distribuce, musela zastavit odměny svým zaměstnancům (redaktorům, grafikům aj.), respektive i překladatelům, tiskárnám a autorům. Slovy nakladatelky Barbory Baronové: „[K]nižní trh spadl jako domino.“9) Přitom bylo znát, že krize bude ve svých důsledcích dlouhodobá, což zdůraznil ředitel nakladatelství host Tomáš reichel: „[n]ež se dostaneme na současnou úroveň, bude to trvat několik let.“10) ovšem za pozitivní rys lze považovat snížení počtu vydávaných knih, jenž je už dlouhou dobu považován jako příliš velký na český knižní trh.
Zrodily se i některé návrhy, jak knižnímu trhu pomoci. Spisovatelka a nakladatelka Markéta hejkalová navrhla, že by stát mohl snížit platy státních úředníků o 10–15 procent, a tím sanovat knihkupce, nakladatele a další živnostníky, kteří jsou krizí postiženi nejvíce. Dále by stát mohl — alespoň na pár hodin — otevřít knihkupectví, čímž by přispěl i lidem
7) Zpráva o českém knižním trhu 2020/2021, s. 3–4; dostupné na: https://www.sckn.cz/file/wysiwyg/files/ Zprava_o_ceskem_kniznim_trhu_2020.pdf [přístup 2021-12-19].
8) zav: „nakladatelé žádají Babiše o pomoc. Varují před likvidací knižního trhu“. iDNES (25. 3. 2020); dostupné na: https://www.idnes.cz/kultura/literatura/nakladatele-knizni-trh-vyzva-premier-andrej-babis. a200325_112029_literatura_kiz [přístup 2020-04-02].
9) Barbora Baronová: „Knižní trh se zhroutil jako domino“, rozmlouval Petr Vizina (podcast, 8. 4. 2020); dostupné na: https://magazin.aktualne.cz/kultura/literatura/pocast-petra-viziny-knizni-trh-se-zhroutil-jako-dominorika/r~eadd9b78791d11ea9d470cc47ab5f122/?fbclid=Iwar1m7pJlbhT0aIfPa-l1hdzyoLVnSnK9XEh FelXsgtPrMku9ovQq3KMSXis [přístup 2021-08-18].
10) Cit. podle Daniel Konrád: „Zaorálek hodil knižní trh přes palubu, tvrdí knihkupci. Luxor bez pomoci neotevře“ (9. 4. 2020); dostupné na: https://magazin.aktualne.cz/kultura/literatura/zaoralek-hodil-kniznitrh-pres-palubu-knihkupectvi-luxor/r~cad156fe7a6111ea8b230cc47ab5f122/?fbclid=Iwar3orUnloEj 3ZoLWjoWoGca7x06LajXs2QGG-o31DhsM1hIPMDiCMPKMgmQ [přístup 2021-08-19].
v karanténě. a také by stát měl dočasně i trvale zrušit DPh na knihy „a mohl by se snažit o masivní podpůrné nákupy knih malých nakladatelů pro veřejné knihovny a školy“.11)
Profesní organizace Svaz českých knihkupců a nakladatelů ve svém prohlášení ze 7. dubna 2020 konstatovala, že roční obrat knižního trhu by mohl klesnout o třetinu a stejně i počet vydávaných titulů, přitom od vlády se požadovala alespoň třetina této sumy jako druh sanace celého odvětví. Situace se začala pozvolna vracet k normálu na konci dubna 2020, kdy bylo — při splnění přísných bezpečnostních podmínek — povoleno knihkupectví otevřít.
Pandemie (její první vlna) vyjevila i mnoho slabin českého knižního trhu: jeho křehkost, tedy malou odolnost vůči nepředvídatelným situacím, dále velmi slabou splátkovou morálku — na začátku krize jeden z největších distributorů oznámil, že pozastavuje platby za převzaté knihy třetím stranám. obnažilo se rovněž napětí mezi malými a velkými hráči — jejich rozdílnými zájmy i postavením. Krize vyjevila i nepříliš silnou roli profesní organizace (Svazu českých knihkupců a nakladatelů), která nemá účinné nástroje, jak splátkovou a jinou kázeň vynutit.
Vše výše uvedené se týká první vlny. Letní rozvolnění v roce 2020 umožnilo otevřít kamenná knihkupectví, a tím jakžtakž obnovit normální provoz; to vše se ještě jednou odehrálo před Vánocemi, takže se do značné míry podařilo zachránit i předvánoční trh, který je tradičně spojen s největšími zisky. V celkové bilanci roku 2020 se ukázalo, že pandemie nejvíce poškodila (kamenná) knihkupectví. nakladatelství nedopadla nejhůře — zejména díky přímému prodeji a e-shopům. Zcela jasným beneficientem se staly všechny internetové platformy — e-shopy, různé burzy v rámci čtenářských komunit, platformy P2P (peer-to-peer), tedy ty, které jsou zaměřeny na přímý prodej mezi čtenáři.12)
V některých zemích se profesní svazy snažily přimět příslušné vládní orgány, aby ve věci knižního trhu finančně intervenovaly (to je případ nejen naší republiky, ale i Itálie). Jinde se snažily vytvořit podpůrné fondy, z nichž by se podpořily nejvíce ohrožené segmenty, především kamenná knihkupectví. Ve Velké Británii se rozvinulo hlavně poradenství, jež jednotlivým firmám dávalo návod, jak udržet co nejvíce zaměstnanců (zejména prostřednictvím nařízených dovolených a snížených platů). V Polsku se znovu rozhořela už dlouho doutnající debata o zákonu, který by stanovil pevnou cenu knihy (po určité období). Právě v období pandemie — tvrdili jeho zastánci — by dokázal účinně ochránit malá a nezávislá knihkupectví před velkými řetězci, které vlastní jak kapitál, tak technologické vybavení na to, aby se mohly zákazníkům podbízet cenou.13) Pandemie rovněž ukázala, že daleko větší problémy zažil knižní trh tam, kde panovaly tradiční návyky kupování, což se týká například zemí na jihu Evropy. Míra digitalizace se tak ukázala být v nepřímém poměru s mírou krize. Z jednotlivých segmentů se velké prodejní popularitě těšily především knihy pro děti a mládež.
11) Markéta hejkalová: „Malí a velcí srdcaři“. H7O (2. 4. 2020); dostupné na: http://www.h7o.cz/den/ctvrtek/ [přístup 2021-08-18].
12) Viz např. https://www.trhknih.cz/autor/7gtjkweq [přístup 2021-08-19].
13) Ewa Cieślik: „Koronawirus a światowy rynek książki. Koniec epoki, jaką znamy?“; dostupné na: https:// lubimyczytac.pl/aktualnosci/13719/koronawirus-a-swiatowy-rynek-ksiazki-koniec-epoki-jaka-znamy (6. 4. 2020) [přístup 2021-08-19].
Veřejné kniho V ny
Veřejné knihovny zůstaly vládním nařízením zavřené, a musely proto přejít na jiný režim. V daleko větší míře začaly zpřístupňovat digitalizované fondy, zejména pak ty, jež předtím nebyly dostupné mimo jejich instituce. narostl počet půjčovaných e-knih, což byla do té doby služba, kterou čtenáři v takové míře nevyužívali. Pro studenty a pedagogy se otevřel přístup do všech digitálních fondů národní knihovny, Moravské zemské knihovny a řady dalších knihoven; nejdříve od 17. března 2020 do 18. května a potom od 2. listopadu do 5. února 2021, posléze ještě v prodloužení do 30. června 2021. Díky vyjednávání národní knihovny Čr s kolektivními správci autorských práv Dilia, ochrannou organizací autorskou — Sdružením autorů děl výtvarného umění, architektury a obrazové složky audiovizuálních děl a se Svazem českých knihkupců a nakladatelů se podařilo uzavřít mimořádné krátkodobé kolektivní licenční smlouvy, které umožnily úplné otevření digitálních knihoven zahrnující autorsky chráněná díla dostupná na knižním trhu.
Šlo o neocenitelnou pomoc, jež byla odbornou a kulturní veřejností hodnocena velmi pozitivně. Studentům, pedagogům a vědeckým pracovníkům se otevřel vzdálený přístup k 250 000 knih a periodik české vydavatelské produkce od nejstarších dob do současnosti. o služby digitálních knihoven byl mimořádný zájem; využily je statisíce návštěvníků, kteří si zobrazili a přečetli miliony stran. Využití digitálních knihoven v období nouzového stavu bylo 16× intenzivnější než v běžném období. od listopadu 2020 do konce června 2021 bylo zobrazeno přibližně 41 milionů stran digitálních dokumentů. rozsáhlé bezplatné zpřístupnění digitalizovaných knih, které jsou dostupné na knižním trhu, zasáhlo do ekonomických zájmů nakladatelů, zejména proto, že síť knihkupectví z důvodu pandemie zůstala nepřístupná. Svazu českých knihkupců a nakladatelů se podařilo vyjednat s Ministerstvem kultury Čr náhrady pro nakladatele za plné otevření digitálních knihoven ve výši 80 milionů Kč. Vyplacení náhrad nakladatelům schválila vláda usnesením č. 238 z 1. 3. 2021. Široké otevření digitálních knihoven bylo v evropském kontextu zcela mimořádné.
Z logiky věci se i některé kulturní a vzdělávací akce přenesly do online prostředí. Pozitivním efektem bylo zvýšení počtu účastníků — prostorová bariéra se ukázala jako vyšší než bariéra technologická. některé knihovny si v době úplného uzavření ponechaly otevřená okénka, kde se při dodržení přísných epidemických opatření mohly knihy vracet i půjčovat (vesměs po předchozím elektronickém objednání). Konec nouzového stavu (11. dubna 2021) znamenal i fyzické otevření knihoven, jakkoli ještě ne v plném provozu — musela se dodržovat hygienická opatření, jako je přítomnost maximálně jednoho čtenáře na 15 metrů čtverečních plochy; zamezení přístupu k veřejnému internetu a možnosti číst ve studovnách apod. opatření obdobná těm českým se přijímala i jinde ve světě, přičemž se hledal citlivý kompromis mezi ochranou zdraví a dostupností veřejné služby i za těchto ztížených podmínek. Zvýšila se tím role profesních svazů, od nichž se očekávala řídící a metodická role pro dobu, na niž nebyl nikdo připraven. Z výzkumu mezi americkými veřejnými
[23]
knihovnami, který uspořádala tamní profesní organizace (aLa), vyplynulo, že pandemie daný sektor nijak výrazně nezasáhla, konkrétně že úbytek financí nebyl velký. nejčastější položkou v dotazníku bylo „žádné velké změny“; pouze v položce „programy“ se jako nejčastější odpověď objevovala „podstatné snížení“. na druhé straně pokud jde o platy a poplatky, byly rozdíly mezi obdobím před pandemií a za pandemie zcela zanedbatelné.14) Ve volných výpovědích knihovníků se nejednou objevoval údiv nad tím, z jak odlehlých míst využívali lidé online služby jejich knihoven. I zde se ukázalo, že hlavní léky, jimiž se dalo čelit pandemii, jsou tři: pokročilá digitalizace, flexibilita služeb a také vstřícnost knihovnického personálu.
Z českého prostředí, stejně jako z jiných zemí, víme, že část knihovnického personálu byla dána k dispozici jiným úkolům souvisejícím s pandemií — například v sociálních službách, šití roušek, v roznášce jídla pro nejohroženější části obyvatelstva, v transportu lidí k lékaři, trasování, jakož i v různých činnostech koordinačních a organizačních;15) nebo v pomoci při výuce.16)
č tenářst V í
ať se na to díváme, jak chceme, pandemie poskytla čtení více času, což znamená i více času spojitého, tedy takového, který není roztrhán do fragmentů. Čas restrikce společenského života se tak pro ty, kdo chtěli, stal i časem na čtení, třebaže se čtení muselo o toto své privilegium dělit s dalšími mediálními aktivitami. Kultura se plně přestěhovala z divadel, koncertních sálů, galerií a čítáren do našich obýváků a ložnic.
Prvním viditelným faktem, který se projevil i v jednotlivých výzkumech, byl jednak nárůst těch, kdo čtou, jednak nárůst času věnovaného čtení. Podle španělské profesní organizace vydavatelů byl v roce 2019 počet těch, kdo čtou knihy alespoň jednou za týden, 52,7 procent, v roce 2020 to bylo již 57 procent. Stejný trend ukazují i údaje o času věnovaném čtení: v roce 2019 to bylo 6 hodin a 55 minut za týden, o rok později 7 hodin a 25 minut; přičemž v období nejtvrdších restrikcí to bylo dokonce 8 hodin a 25 minut.17) Podle německého výzkumu, organizovaného Burzovním spolkem německého knižního obchodu, 25 procent respondentů tvrdilo, že četlo během covidového roku 2020 více než před ním, přičemž největší nárůst byl mezi nejmladšími (10–19 a 20–29 let).18) Jako jistou perličku dokreslující ochotu číst spojitěji, a to i objemné knihy, budiž informace,
14) Viz „Public Libraries respond to CoVID-19: Survey of response & activities“; dostupné na: https://www. ala.org/pla/issues/covid-19/surveyoverview [přístup 2021-08-19].
15) Viz např. Jeanny Peacher: Making a Difference. Libraries, Lockdown and Looking Ahead. B. m.: Carnegie UK Trust, b. r., s. 17–20; dostupné na: https://d1ssu070pg2v9i.cloudfront.net/pex/pex_carnegie2021/2020/10/05101626/overarching-report-Making-a-Difference-1.pdf [přístup 2021-10-20].
16) Viz helena hubatková Selucká: „Programy knihoven v době distanční výuky“. Čtenář 73, 2021, č. 7–8, s. 262–265.
17) „Jak przetrwać kolejny lockdown? Badania pokazują, že lepiej radzimy sobie z pandemią, gdy… czytamy“; dostupné na: https://ksiazka.net.pl/jak-przetrwac-kolejny-lockdown-badania-pokazuja-ze-lepiej-radzimy-sobie-z-pandemia-gdy-czytamy [přístup 2021-08-20].
18) Viz „Buchmarkt in der Pandemie: online boomt, Buchhandel leidet“; dostupné na: Buchmarkt in der Pandemie: online boomt, Buchhandel leidet | Br24 [přístup 2021-08-20].
že Stephen King, nekorunovaný král thrilleru, napsal na svém twitterovém účtu, že se pustil do čtení Joyceova Odyssea.
Dalším znakem covidové doby bylo i opakované čtení, tedy návraty ke knihám, které jsme četli již dříve. I zde je důvod nabíledni: je to hledání jistoty v nejisté době. Kromě toho čtenáři vyjadřují i prozaičtější motivace: ve svém dosahu jsem neměl/a žádnou novou knihu, proto jsem sáhl/a k těm, které jsem už četl/a; respektive četl/a jsem tyto knihy proto, že jsem chtěl/a ušetřit peníze.