chimamanda ngozi adichieovĂĄ feminismus je pro kaĹždĂŠho
brno 2018
we should all be feminists © 2012, 2014, Chimamanda Ngozi Adichie All rights reserved Translation © Petr Štádler, 2018 Czech edition © Host — vydavatelství, s. r. o., 2018 isbn 978-80-7577-468-2
Úvod Následující text představuje upravenou verzi přednášky, se kterou jsem v prosinci roku 2012 vystoupila na akci TEDxEuston, což je každoroční konference zaměřená na Afriku. Přednášející z nejrůznějších oborů zde krátkou, hutnou formou prezentují témata, která mají Afričany
a příznivce afrického kontinentu nějak podnítit a motivovat. Několik let předtím jsem se jiné konference TED zúčastnila s přednáškou „Nebezpečí jediného příběhu“ o tom, jak nám stereotypy zužují a utvářejí vnímání, obzvláště vnímání Afriky. Připadá mi, že stereotypy zužují i význam slova „feminista“ a vůbec sám koncept feminismu. Když mě bratr Chuks a můj nejlepší přítel Ike, spoluorganizátoři konference TEDxEuston, přemlouvali, ať na akci vystoupím, nemohla jsem odmítnout. Rozhodla jsem se, 7
že promluvím o feminismu, protože je to pro mě zcela zásadní téma. Obávala jsem se, že se třeba nesetká s nejpříznivějším ohlasem, ale doufala jsem, že vyvolám potřebnou diskusi. Ten večer jsem tedy na pódiu zažívala pocit, jako bych předstoupila před svou rodinu — měla jsem před sebou vlídné a pozorné publikum, které ovšem možná nebude mít pro téma mé přednášky pochopení. Jenže když jsem skončila, dostalo se mi ovací vestoje a to mě naplnilo nadějí.
8
Feminismus je pro každého Okoloma patřil v dětství k mým nejlepším kamarádům. Bydlel ve stejné ulici jako já a dohlížel na mě jako starší bráška — kdykoliv se mi líbil nějaký kluk, šla jsem se zeptat Okolomy, co si o něm myslí. Byl vtipný a inteligentní a nosil
zašpičatělé kovbojské boty. V prosinci 2005 zahynul při leteckém neštěstí na jihu Nigérie. Pořád se mi ještě nedaří přetavit do slov, jak jsem se tehdy cítila. Okoloma byl člověk, se kterým jsem se mohla svobodně dohadovat, smát se i upřímně rozmlouvat. Člověk, který mě jako první označil za feministku. Bylo mi tehdy asi čtrnáct. O něčem jsme se u něj doma hádali a chrlili na sebe polovičaté znalosti načerpané z knih. Už si nevzpomenu, o co šlo, ale když hádka nebrala konce, 9
Okoloma se na mě podíval a povídá: „Hele, ty jsi feministka.“ Nebyl to zrovna kompliment, to jsem mu poznala na hlase. Vyslovil to stejným tónem, jako se říká třeba: „Zastáváš se teroristů.“ Nevěděla jsem, co ten výraz „feministka“ přesně znamená. Ale taky jsem nechtěla, aby to Okoloma poznal, a tak jsem ho jen odbyla a hádala se dál. Hodlala jsem si to slovo najít ve slovníku, jakmile dorazím domů.
10
A teď skok o několik let. V roce 2003 jsem napsala román Purpurový ibišek o muži, který mimo jiné mlátí svou ženu a s nímž to nedopadne moc dobře. Když jsem román propagovala v Nigérii, obrátil se na mě jeden milý novinář, který mi chtěl v dobré víře něco poradit. ( Jak možná víte, Nigerijci ochotně udílejí nevyžádané rady.)
O mém románu se prý povídá, že je feministický, a tak mi doporučil — smutně přitom kroutil hlavou —, že jestli jsem feministka, ať to o sobě radši vůbec nerozhlašuju. Feministky jsou prý totiž ženské nešťastné z toho, že si nemůžou najít manžela. A tak jsem se rozhodla, že se budu označovat za „šťastnou feministku“. Potom jsem se od jedné nigerijské akademičky dozvěděla, že feminismus do naší kultury nepatří, že je neafrický a za feministku se označuju 12
jen proto, že mě ovlivnily západní knížky. (Což mě pobavilo, protože v mládí jsem rozhodně četla hlavně nefeministické záležitosti — myslím, že v šestnácti už jsem určitě měla přečtené všechny harlekýnky, které se do té doby objevily na trhu. A kdykoliv se pustím do něčeho z těch takzvaných „klasických feministických textů“, nebaví mě to a mám problém to dočíst.)
No ale pokud je tedy feminismus „neafrický“, rozhodla jsem se říkat si „šťastná africká feministka“. Potom mi jedna výborná přítelkyně sdělila, že když se prohlašuju za feministku, znamená to, že mám averzi k mužům. A tak jsem se rozhodla, že budu „šťastná africká feministka, která nemá averzi k mužům“. Dospělo to do bodu, kdy se ze mě stala „šťastná africká feministka, která nemá averzi k mužům, ale lesk na rty a vysoké podpatky nenosí kvůli nim, nýbrž kvůli sobě“. 13
Jasně že jde do značné míry o ironii, ale ukazuje to, jak je slovo „feministka“ zatížené, negativně zatížené: Nesnášíš chlapy, nesnášíš podprsenky, nesnášíš africkou kulturu, máš pocit, že by všemu měly vévodit ženy, nemaluješ se, neholíš si nohy, věčně tě něco štve, nemáš smysl pro humor, nepoužíváš deodorant.
14