Žij okamžik
a uvidíš se a poznáš se
O kamžik je stavebním kamenem dne.
Každý okamžik v nás nechává vystupovat mnoho pocitů a myšlenek. Ty jsou při přesném pozorování jako obrazy: vzpomínky na události a zážitky nebo také obrazy našeho světa představ.
Co každý okamžik ke každému člověku vyzařuje, je to, co má v tento den poznat a očistit. Stav vědomí každého člověka je různý. Podle toho se mu také přihodí okamžik – s pocity a myšlenkami, které může, podle svého vědomí, poznat a pochopit. Tak tedy není to, co mu okamžik přináší, pro něho „cizí obraz“, neboť jsou to jeho vlastní dřívější produkce.
Co tedy přinášejí okamžiky, stavební kameny dne, každému člověku, jsou reprodukce jeho vlastních produkcí. Můžeme nazývat obrazy, které k nám vyzařují stavební kameny dne, také vyzářené obrazy. Každý okamžik obsahuje tedy tolik vyzářených obrazů, kolik je lidí. Proto můžeme říci: Každý okamžik je individuální a odpovídá každému jednotlivému člověku. Neboť každý okamžik chce duši a člověku sdělit něco z toho, co člověk sám vložil do mohutného kauzálního počítače – to znamená do průběhu hvězd; neboť člověk bude hvězdami řízen tak dlouho, dokud nepřekoná zákon příčiny a účinku. V tomto kauzálním počítači je uložen každý detail lidského já – všechny hříchy, chyby a provinění. Kauzální počítač se skládá z hvězd očistných rovin a z materiálních hvězd. V těchto hvěz -
dách je uložen zákon setby a sklizně. Ty tvoří kolo znovuzrození.
Kauzální počítač je v počítači veškerenstva, protože Božské všechno proniká. Počítač veškerenstva zahrnuje veškerou informační síť vesmíru. Je zákonem Božím, je všudypřítomná síla. …
Všechno, co člověk v předchozích inkarnacích a v tomto vtělení z lidského do kauzálního počítače vložil a ještě neočistil, vynese tento zase na povrch. Jsou to všechno naše provinění proti věčnému zákonu: naše negativní pocity, myšlenky a slova, naše negativní jednání, naše vášně, naše pudovost nebo přehnaná lidská přání. Mohou to být také vazby na našeho bližního, kterému jsme například vzali jeho svobodu tím, že jsme mu vnutili naše mínění. *
M ěli bychom si jednou položit otázku: Proč jsem člověkem? Mám jako člověk nějaký úkol?
Dále bychom se měli ptát: Jaký úkol mám? Existuje nějaká vyšší moc, která mi ho přidělila? Jestliže věříme v nějakou vyšší moc, pak bychom měli také uznávat její zákony.
Mnozí znají fyzikální zákony vesmíru, např. gravitační zákon. Uznáváme-li tento zákon – zákon přitahování hmoty -, měli bychom rovněž uznávat zákon příčiny a účinku – výše vysvětlený na procesu našich „produkcí“ a „reprodukcí“ – jako duchovní zákon: Co člověk zaseje, to sklidí.
Náš život je setba. Buď sejeme zákonité, nebo nezákonité jednání. Jestliže zaséváme do kosmického zákona Lásky a Všeharmonie, do Boha, a stavíme na Něm – budeme také sklízet vnitřní štěstí, mír, zdraví, sílu a odpovídající kvalitu
života. Zaséváme-li však do „masa“, do hříchů, do protikladného, a stavíme-li na tom -, budeme sklízet rovněž podle toho. Takže, jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá. …
Teprve když se učíme prohlížet sami sebe, zjišťujeme, kdo skutečně jsme! K tomu je zapotřebí čestnosti – a hluboké víry ve vyšší moc, která stojí při mně a pomáhá mi osvobodit se od toho, co je na mně ještě negativního.
Ježíš řekl: „C o učiníš jednomu z Mých nejmenších bratří, to jsi učinil Mně!“
Kristus je bratrem všem lidem. Kdo je proti druhému člověku, svému bližnímu, - ten je tím proti Kristu! Je také sám proti sobě, neboť musí sám sklízet, co seje.
Co člověk svému bližnímu učiní v pocitech, myšlenkách, slovech a činech, to si činí vždycky on sám. To je pak jeho „řeč“ a také řeč jeho sklizně.
Duše v člověku je na Zemi, aby očistila to, co člověk v předešlých inkarnacích a v tomto vtělení zapříčinil, avšak ještě nevymazal.
P roto to znamená: Žij okamžik – a uvědomíš si, co by ti okamžik chtěl říct!
Kdo poznává svou řeč a chová se podle ní – to znamená také se podle ní řídí nebo očišťuje, co mu okamžik, den, ukazuje – ten poznává sám sebe.
Mnozí lidé nežijí okamžik a den, a proto se také neznají. Žijí buď v minulosti, nebo v budoucnosti a nerozumějí řeči přítomnosti.
Kde jsou naše myšlenky, je také velký potenciál naší duševní a tělesné energie. Tam je potom část našeho vědomí.
To znamená: Jsme sice tělesně přítomni, avšak nežijeme naším vědomím v přítomnosti. Jsme tedy rozpolcení do tady a tam! …
Jestliže jsem mimo sebe, nejsem ve mně. Jsem-li mimo sebe, uvolňuji tím můj „dům“ - mé pozemské tělo -, a někdo jiný ho může obsadit, např. protikladné síly, které odpovídají se svými motivy a způsoby chování mému lidskému já, mému světu pocitů a myšlenek. Ty mě pak ovlivňují a zmocňují se eventuálně mého domu.
Docela šikovně nás řídí našimi podkomunikacemi, neboť odpovídají jejich druhu. Sotva zpozorujeme, že my sami už nejsme těmi, kdo jednají sami, protože neznáme sami sebe. Jsme řízeni přes naše vlastní já – řízeni cizími silami -, protože jsme nebyli v sobě. Uvolnili jsme náš dům, naše tělo, protože naše vědomí – to, co je naším životem, - bylo zčásti mimo nás.
Číhají na nás mnohá nebezpečí, která ovlivňují ty, kteří nejsou „v sobě“, nýbrž mimo sebe“. *
D
uše v člověku není z tohoto světa. Je kosmická bytost nekonečnosti a skrývá v sobě všechny zákony nekonečnosti. Proto se nemůže duše zdržovat léta, nebo dokonce desetiletí výhradně ve fyzickém těle, nýbrž se musí – lhostejno, jaký má stav vědomí, - stále znovu zdržovat a pohybovat svobodně v kosmu, to znamená bez materiálního těla.
To může, když její obal, člověk, hluboce spí. Potom opouští duše své spící lidské tělo a pohybuje se v těch duchovních oblastech, které odpovídají jejímu stavu vědomí. …Tam sbírá různé dojmy a bere si je s sebou ráno, při její „malé inkarnaci“, do svého pozemského těla, než se probudí. …
Informace, poučení, pokyny a pomoc, které si duše s sebou přinesla, vycházejí z duše, která se nyní zase vtělila, jako záření. Probuzená duše se tedy pokouší zprostředkovat svému obalu, člověku, dojmy z oblasti mimo materii a vy -
zařuje své moudrosti a své vědomí do jeho mozku. Neboť právě tato s sebou přinesená poučení mají jako pomoc pro nový den v pozemském šatě pro ni a její obal, člověka, velký význam. Člověk zaměřený na Boha, který žije v okamžiku, umí přijímat impulsy duše a bude se také podle toho chovat. Právě s těmito ranními impulsy už může podle okolností utvářet svůj denní program. Jestliže pak člověk v každé situaci, i při své práci, žije v okamžiku, bude dostávat neúnavně od své duše impulsy, které přijala ve světlejších a jemnějších oblastech.
D en promlouvá ke každému člověku v jeho vlastní řeči – a každý může proto pochopit den také ve své vlastní řeči. Řeč dne druhého člověka však nemůže chápat každý – ledaže by byl do sebe uložil stejné nebo podobné, co je v něm ve stejnou dobu počítačem veš -
kerenstva nebo kauzálním počítačem oslovováno. Pak je možné, že se potkají dva lidé, aby spolu prohovořili nebo očistili to, co je dnes – tedy teď – pro ně předurčeno.
Opakuji: Všechno se pohybuje podle železných zákonů – jak hvězdy, tak také kauzální počítač, ve kterém je uložen zákon setby a sklizně. Ukládá všechno, co člověk negativního vytvoří, a vyzařuje zpátky – pro každého jednotlivého člověka a také pro každou duši v místech očištění -, co je pro každý den vhodné. Kauzální počítač neukládá člověku osud ze dne na den. Věčným zákonem, počítačem veškerenstva, jsou –přes kauzální počítač – duše a člověk stále znovu napomínáni, dříve, než nastane to, co člověk sám do kauzálního počítače vložil.
Než například vypukne nějaká nemoc nebo nastane rána osudu, přijímají duše a člověk mnoho impulsů, varová -
ní a pokynů. Kdo žije v okamžiku, vnímá tato napomínání a varování.
Bůh, náš věčný Otec, nás napomíná a varuje přes kauzální počítač. Kdo pak poznané s Ním včas napraví, přemění se v jeho duši částečně nebo úplně to, co by ho bylo eventuálně v krátké době potkalo. Také v kauzálním počítači se to potom částečně nebo úplně vymaže.
N
ám lidem je Bohem, naším Otcem a Kristem, naším Spasitelem, přikázáno naplňovat zákony Boží: Desatero přikázání, výňatky z všeobsahujícího zákona, Boha a Kázání na hoře. Kdo se snaží podle nich žít, ten se dostane ze zákona setby a sklizně, který je jeho vlastním „zákonem louže“.
Člověk žije tak dlouho pod tlakem svých vlastních příčin, v louži svých negativních pocitů, myšlenek, slov a činů, svých vášní, žádostí a záští – dokud ne -
začne myslet jinak a nepovznese se silou Krista ze svého bahna. Pak teprve začne postupně žít v Bohu a unikne kolu znovuzrození, kterým pohybuje počítač veškerenstva.
Teprve až unikneme kolu znovuzrození postupným naplňováním zákonů
Božích, budeme bezprostředně vedeni Bohem, Absolutním zákonem. Toto vedení se děje potom čistým bytím, všudypřítomným Duchem Božím – bez mezispojení s kauzálním počítačem.
Mnozí lidé se zabývají horoskopem, vlivem hvězd na průběh našeho dne. Hvězdy mohou řídit náš pozemský život jen tak dlouho, dokud žijeme pod tlakem našich vlastních příčin, tedy v těch oblastech, ve kterých působí kauzální počítač. Uskutečňováním zákonů
Božích se však duše a člověk dostanou z kola znovuzrození – a pak pro ně už horoskop neplatí, neboť už nejsou pod vlivem hvězd.
M á proto pro nás hlavní význam žít v okamžiku, poznávat sami sebe a odstranit včas to, co jsme z lidského poznali.
Kdo žije ve stavebních kamenech dne v okamžicích, sekundách, minutách a hodinách -, ten je veden, a je mu proto také včas připomenuto nebo je nabádán k tomu, co by měl provést, aby nespadl do své vlastní pasti a aby nevyvolal osudy, následky, účinky svých příčin, které vložil on sám. Nevyužije-li toto množství připomínek a nabádání, bude napaden tím, co on sám do své duše a do kauzálního počítače vložil.
Neboť každý den rozvrhuje každému z nás jednotlivě část z toho, co sám vložil.
V každém okamžiku probleskují člověkem pocity a myšlenky, které se týkají jeho duševní a fyzické situace. Chtějí ho buď varovat, nebo mu ukázat nové cesty, nebo pomoc z nějaké situace, nebo ho v nějaké situaci správně vést.
Stavební kameny života – okamžiky –nám tedy pomáhají zvládnout naši životní situaci. Ukazují nám např. v nemoci cestu ke zdraví. I tehdy, když připravují osud nebo nemoc, můžeme si přesto být jisti, že v každém osudu a v každé nemoci je zaznamenána cesta ke zdraví a ke svobodě.
Uvědomme si, že ve všem – i v nemoci, osudu, utrpení a starostech – je přítomna síla Boží!
Obrátíme-li se k Bohu a budeme-li se snažit vést čistý život, zažijeme v osudu, v nemoci, v utrpení a ve starostech Boha a dostane se nám nejrozmanitějším způsobem vedení a pomoc. Boží láska a milost působí tehdy, když se oddáme Bohu – a když se snažíme litovat toho, co jsme hříšného poznali, prosit za odpuštění a sami odpouštět a již to nečinit. …
Zít ve dni znamená: všechno, co den přináší, přijímat a pojímat správným způsobem, nenechávat to bez povšimnutí; poznávat a očišťovat to lidské, co nám ukazuje, a práci, kterou máme před sebou, a všechno ostatní zvládat, naplňovat a řešit silou Boží.
Ve všem, co den přináší, je současně obsažena odpověď, pomoc a řešení: Žijeme-li v okamžiku a prosíme-li Boha o pomoc, abychom zvládli den v Jeho jménu, půjde nám všechno, co se nám dnes a nyní přihodí, - ať to jsou např. osobní rozhovory v rodině, rozhovory na pracovišti nebo naše vlastní práce -, rychle od ruky, protože jsme nechali v nás a skrze nás působit nejlepšího pomocníka, rádce a přítele: věčný zákon, Boha.
Všechno je energie. Naplňujeme-li své rozhovory, svou práci, své myšlení a žití pozitivní energií – tedy svými pozitivními pocity a myšlenkami -, budou tyto
pozitivní síly našimi nejlepšími spolupracovníky. Oživují to, co konáme, a ukazují nám nejkratší cestu, abychom např. dobře dokončili práci, nebo ukazují, jak máme vést zákonitě rozhovory, nebo najdeme v nějakém textu řešení a odpověď. Pozitivní síly nás také vyvádějí z těžkých situací a ukazují nám zákonitou cestu.
Pozitivní, tedy nezištné myšlenky jsou síly Boží, které nám stále znova ukazují to pozitivní, zákonitost. …
Žití znamená žít v Bohu; a to znamená
žít v okamžiku a zjišťovat a poznávat, co by nám Bůh chtěl říct. Zákony jsou pro každého z nás – a ne proti nám. Bůh by chtěl pro nás to nejlepší a vyzařuje k nám také Svou lásku a pomoc.
Z knihy:
Žij okamžik a uvidíš se a poznáš se
90 stran, ISBN 80-902294-3-3
Přeloženo z němčiny
Váš společník po celý rok
Kniha v měkké vazbě, 413 str., obj.č. S331cs
ISBN 978-3-96446-650-1
brožury zdarma pro vás:
Reinkarnace. Milosrdný dar života
Ježíš a zvířata
Nevzdávej to!
Kontakty v ČR: univerzalni.zivot@centrum.cz
Kontakty na Slovensku: univerzalnyzivot.sk@gmail.com Združenie pre podporu prakrestanského života, Terany 33, 96282
