Ladislav Šerý Laserová romance 2
Ladislav Šerý chlapi chčijou do umyvadel, tos nevěděla
fra
Ladislav Šerý Laserová romance 2
fra
Ladislav Šerý (1958) vystudoval češtinu a francouzštinu na Filosofické fakultě UK v Praze, dlouhá léta topil ve smíchovských činžácích, poté přednášel moderní francouzskou literaturu, přitom překládal Artauda, Bataille, Daumala, Queneaua, Camuse a jiné. Vydal dva opusy: První knížka o tom, že řád je chaos a že potřebujem světlo a nedovedem žít ve tmě a že každýmu obsahu se vnutí nějaká forma a že moc je všude a nikde a že i ta blbá svoboda je jenom jako a že ještě nenastala ta pravá dekolonizace a že i to umění je jeden velkej mýtus (1997) a Laserová romance (2005). Oba beznadějně rozebrány krátce po vydání. Laserová romance 2 je hra se čtenářem jedničky. Trojka bude jiná.
fra
Ladislav Šerý Laserová romance 2
Agite/Fra, 2008
Ladislav Šerý Laserová romance 2
fra
Ladislav Šerý Laserová romance 2 Reprodukce na obálce Gustave Courbet, L’Origine du monde, 1866 (Musée d’Orsay, Paris) Vydalo Agite/Fra, Šafaříkova 15, 12000 Praha 2, fra@fra.cz, www.fra.cz, roku 2008 jako svou 63. publikaci Vytiskla Tiskárna VS, Praha Vydání první © Agite/Fra, 2008 Text © Ladislav Šerý, 2008 Cover artwork © Musée d’Orsay, 2008 Author photo © Markéta Mičková, 2008 ISBN 978-80-86603-95-7
BA010
1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14.
15.
16. 17.
18. 19.
nejhorší jsou země jako japonsko jo, jak z tý zenový tradice vypučela gangréna kreténský technokracie a čína bude ještě horší, to jsou úplní magoři tam si ti pitomí amíci a ostatní chamtivci kopou hrob smyslem života je dobře umřít všechny hranice jsou provizorní funk you zdaleka nejlepší na tom dnešním pokroku se mi zdá vypalování cédéček jak všichni víme, dobře vykouřit není jen tak, to se musí umět nebo mít fakt apetit kovanej demograt tomáš garrigue masaryque opuštěný děti, opuštěný rodiče, totální nezdar jedný epochy kde bysme se měli líp než tady, vole jo, dřív jsem chtěl bejt jako oni, vyznat se ve víně, umět dobře žrát v restauracích, típat vajgly do talířů, žvanit tou jejich pařížštinou, už mě to naštěstí přešlo je ten americkej systém postavenej na svobodě nebo na útlaku, ani tuhle základní otázečku dnes nikdo nezodpoví jsou to kreténi, ale o nic horší než jiní kreténi kdepak, chlapi, jsou nemocní, je to šílená, nemocná země, jak je to možný se mi neptejte, ale je to tak šak už to maj sečtený jojo, ještě bude veselo, kdepak konec dějin, to by se jim hodilo, konec dějin, jasně, ale pro ně, holt cejtěj předzvěst svýho zániku, ale ten7
20. 21.
tokrát naprosto blízko a prakticky, není to už ta teoretická možnost jako za spenglera ani jako ve fukótovejch šedesátejch letech, najednou se šíleným způsobem přiblížila, ty vole, šíleným způsobem bojim bojim podceňujete je, ještě nám ukážou, naši staronoví přátelé se svou armádou techniků a vědců, ještě zvednou prapor ve věci naší téměř ztracené věci pěkně vysoko, ještě nás všechny náramně překvapěj, až chtě nechtě budeme muset pocítit hrdost a úlevu, že patříme k týhle úžasný civilizaci, která si sice povážlivě sere do bot a na hlavu, ale se všema ostatníma se furt ještě dokáže vypořádat jako kdykoli dřív, levou zadní co na to světová avantgarda zklamala, jako všechny avantgardy ale dyť udělali kucí plno krásnejch věcí, dyť si vem cokoli od impresionismu, co je tam úžasnýho materiálu, jakej to mělo najednou po těch dvou nudnejch staletích šmrnc, přečti si moderní malíře, to je celý o duchovnu, dyť abstrakce, to je zen dnes jsou avantgardní jedničky a nuly furt se ještě žvaní o dělení československa, jako by nebylo jasný, že každej takovej víceméně národ, kterej má silnej pocit, že se chce osamostatnit do státu a má k tomu historický důvody nebo i pseudodůvody, když si o tom uvnitř svýho prostoru svobodně rozhodne, tak spánembohem, ne, čím víc bude malejch států a oblastí, tím líp, ne, ať je ta evropa pěkně barevná, kurva, ne jasňéé, voléé ale jak se ti čímani, teda číňani mohli z tak
. 22. 23. 24.
25. 26.
27. 28. 8
29. 30. 31. 32. 33. 34.
35. 36. 37. 38.
39.
40.
41.
úžasnýho národa přejinačit na ty bolševický zmrdy, kde je červená nit, kde jsou spojovníky, to by mě fakt zajímalo, a teď se z nich zase stanou rychlený kapitalisti, otrokářskej režim jako za stara, to bych blil a kdy že to byl tak úžasnej národ prej v nějaký dynastii čang skutečnost devalvuje, úroky rostou jo, kdybysme opravdu byli národem švejků indové jsou pořád dvě stě let před náma nenech se vysmát, tam funguje stejnej fašismus v praxi jako v číně, akorát tomu říkaj největší demokracie světa a ještě se přitom občas oháněj duchovnem fašismus s lidskou tváří ukecávat uměl dobře, se zbytkem to bylo slabší my se jako tou vědou snažíme prorvat k tomu, co je za ní to se ale dřív zničíme, vole, ta výborná věda nás zbaví všeho lidskýho, zvěcnění všeho kolem to jasně naznačuje, budou z nás věci, zboží, stroje no a nebude nám líp, já bych lidskýho člověka zas tak nelitoval, umím si ho představit lepšího, vylepšenýho, a když stroj tak stroj, proč to nezkusit ale to pak budou dva druhy lidí, výrobci a vyrobení, nejmíň dva druhy, možná víc, desítky, stovky druhů, vyvinou se kasty a odnože, vyšlechtěný modely, co po dvou letech zastaraj, to vezme takový grády, že budem čumět, umělej člověk, obchodní hit třetího tisícíletí jenže ještě předtím proběhne radikální rozdělení na lepší a horší, na elity a plebs, který už ostatně nějakej ten pátek probíhá, akorát to bude akcelerovat 9
42. 43.
44. 45. 46.
47.
48.
49. 50.
51. 52. 53.
10
vystrč na mě panimandu, ať užijem ňákou srandu dávej si bacha na ty média, vole, nějak to přeháníš, to už je třetí rozhovor tenhle měsíc, tuhle dokonce v nějaký tý televizní příloze, stojí ti to za to jo, stojí, já si to mám vyříkaný zkazej tě hele, buď jsou moje věci dobrý nebo ne, za pár let to bude úplně jedno, jestli jsem se kurvil s novinářema nebo doma chlastal kořalku, rozumíš, úplně jedno když budeš doma chlastat kořalku, budeš psát jinak, než když budeš sedět v krafárně a krafat kraviny, to pak budeš jako všichni, jako ten prodejnej ksindl kam se podíváš, budeš jenom materiál pro jejich nalejvárnu, figurka pro jejich hry, schizofrenní idiot ale dej pokoj, to jsme všichni, vole, máš doma všechny ty elektrický cajky, máš, nakupuješ v superkrámu, nakupuješ, čumíš na bednu, čumíš, o co ti de, věčně si hrát na salonního opozičníka nebo co alter kaker dokud se zčásti nevyprázdněj města a aspoň trochu nezintelekualizuje venkov, bude to o ničem, musíš jim vzít moc, kterou nad tebou maj, a tu maj ve městech nepoměrně větší, než když vedeš relativně soběstačnou, skromnou existenci v dobitým baráčku na zablácený český vesnici nebo ve středomořský vesnici, ty jo aby nakonec nebylo město všude jak se zavede internet nebo podobná budoucí sračka do poslední chaloupky, bude to globální město, vole, dřív se říkalo globální vesnice
54.
55. 56. 57. 58. 59. 60.
61. 62. 63. 64.
čet jsem někde, že zase pro změnu přišli na to, že ve vesmíru může bejt až 30 miliard planet podobnejch zemi, s vyšší formou života a podobným vývojem a tak, to mě nadchlo, to pak všechno dostává úplně jinou perspektivu, jakousi lehkost, to pak začínám věřit, že ti největší frajeři buddhistický tam lítaj na víkend svět vypadá podle toho, jak se v něm chováš hledej velký písmeno užíváním jazyka se šťastně poddáváme řádu a fatálně se oddělujem od věcí nesmí přijít kontrola, říkával pan vedoucí hele azurový pobřeží je tak nechutně osídlený, skoro celý zastavěný novejma barákama, jenom na kopcích se vypínaj starý vesnice, který tam jakoby patřej, ale i tam to skupujou skopčáci a holanďani a angláni, taky takovej návrat k přírodě, užívaj si tam důchodů, jezděj dolů na pláž mercedesama, neuměj jazyk, ani se ho nenaučej, nic pořádnýho tam nepřinesou, žádný zvyky, žádnou práci, nic, jenom ty pitomý prachy, a jejich haranti v tom kraji akorát zkurví genofond, to je nová fligna systému, zapadající do celkový strategie rozložení a zničení všeho původního, malýho, hezkýho, udělaj z toho banální, šedivou nápodobu reality, kde krajina bude jenom pěkná stafáž, nutnej přežitek, pak už návrat k přírodě ani nebude možnej, protože příroda zmizí, vole, zmizí a jsme zase u toho, mytický holubníky hej, chýrne domčeky s predzahrádkami a pak že čas neexistuje jak se zapleteš s nesprávnejma místama, jak se těm kurvám dostaneš do drápů, máš zaděláno na zkaženej zbytek života, fízlové a právníci, na ty nevyzraješ, pokud máš pocit, že život je 11
65. 66. 67. 68.
69. 70. 71.
72. 73. 74. 75. 76. 77.
78.
79.
80. 12
fádní a nudnej, švihni si nějakej vleklej soud, budeš mít smysl života hned fluctuat nec mergitur, vole poslouchám teď god machine a spiritualized a takový věci a je to úžasný spiritualized is used to treat the heart and soul mě nejvíc bere muzika, kde nevím, jak to dělaj, kde je to tajemství tvorby pro mě ještě neodhalený ještě a nafurt s tebou i do pekla, kotě ale dyť i to velkoměsto se dá vychutnat, všude je tolik krásy, úplně ve všem je strašlivý estetično, jenom ho cejtit a vidět ach jak z čítanky z čtenářsky přitažlivé čítanky života lživota lžide lžidácká když mi někdo řekne, že něco musím, je to přesně ta pohodlná nesvoboda, která všem vyhovuje, stejně jako je pohodlná sebevražda, jak zjišťuje camus, protože člověk zničí jen sebe a nic z toho, co ho k sebezabití dohnalo, proto se nakonec nutně a logicky musí zabejvat revoltou a je zvláštní, že sebevrazi si neseženou kalašnikova nebo bazuku nebo aspoň pušku na slony a nejdou si řešit svý problémy na ulici nebo na úřad náboženští a revoluční nostalgici v jinejch částech světa opásaný semtexem nakonec jenom dokazujou, že tady jsou všechny náboženství i revoluce mrtvý, lidi jsou schopní zabít se bez jakýhokoli přesahu, to je úroveň spojit sebevraždu s revoltou, jak nám ukazujou
81. 82. 83.
84. 85.
86.
87. 88.
89. 90.
91.
kucí arabský, je možná jediná účinná obrana proti institucionalizovanýmu vraždění nejenom jinejch živejch bytostí a lidskejch lidí, ale i jinejch idejí a kultur jasně, kdyby každá taková kultura měla svý sebevražedný komanda, měla by šanci na přežití pomohlo by to tibeťanům, asi ne, takže zpátky do virtuální reality nakonec možná zbyde jenom revolta pro revoltu, jako acte gratuit posledních zoufalců a frustrantů, protože camus nepočítal s exponenciálním růstem moci systému, kterej ten náš životní prostor rychle zužuje ale počítali s tím jiní chtělo by se samozřejmě věřit, že systém si tím kope hrob, ale podle mě je v tomhle strategickým myšlení mnohem dál než my, má na to lidi a ti prostě už delší dobu věděj, jak to bude, už věděj, jak nás dokonale ovládnout, jak z nás udělat čísla a to nuly možná to věděl už ten malíř nenadaná s knírkem, ostatně kdyby měl ten zmrd víc malířskýho talentu, mohlo bejt všechno jinak myslíš, že dějiny dělaj jednotlivci, jo dokud žijem, můžeme se ptát na smrt, po smrti se možná zase budeme moct zabejvat životem, obojí v podstatě stojí vedle sebe, ale nám holt chybí schopnost simultaneity a jakej bude mít život smysl, až zjistíme jeho smysl, he možnost literatury bez čtenářů, to se mi velmi líbí, ostatně dobrovolný a uvážený zničení díla může bejt taky završení díla jasně, pohrdnout dnem, spokojit se s nocí, třeba v jediným fatálním okamžiku, a pak toho léta litovat, ale to my sráči psaví neumíme, 13
93.
94. 95.
96.
97.
98.
99.
14
ˇ
92.
a ti, co to uměj, seděj v blázincích, každej má svoje, ale je dobrý to o sobě vědět vždycky si u chatelet vzpomenu na nervala, jak se tam oběsil v tý dnes už zbouraný ulici, ani ta plynová lampa po něm nezůstala, aurélie říkáte, no dobře, ale ta lampa tam už kurva není do třiceti, pětatřiceti let tě vezmou kamkoli, když máš dobrej žaludek, loajálnost k systému a kvákneš anglicky, věk je dnes jak rudá knížka, jako členství ve straně, a jazyk okupantů jakbysmet růst růstu s sebou vždycky nese růst nerovnosti a moci řek bych, že flaubertova snaha psát o ničem je otázka stylu, síly a přesvědčivosti stylu, obsah pak bude povznesenej na jeho úroveň skoro automaticky, proto na něm ne vůbec, ale příliš nezáleží, ale musí se to hlídat, protože špatně zvolenej obsah může úsilí o účinnej styl dokonale zabít jo flaubert, toho už nikdo nedocení, byl tak vepředu a přitom to jakoby nebyla žádná avantgarda, blanchota ale taky ne, jeho myšlení o literatuře je hodno dobrýho románu ale trochu to absolutizuje, není psaní bez svobody, jasně, ale zapomíná dodat, že je v něm vždycky jenom tolik svobody, kolik jí je v autorovi není nakonec systémem všestranně podporovaná touha po individuální svobodě ten smrtící pohyb, kterej vede do trvalýho otroctví a do zmizení lidskýho člověka a do trvalý sterility a vposledku do zániku literatury, he se svobodou na rtoch do neznáma, který nám připravujou ti, co o svobodě věděj svoje
100. 101. 102. 103.
104. 105.
106. 107.
108.
109. 110.
a uměj jejího řekněme tvůrčího potenciálu patřičně využít nepřipadáš si paranoickej, že ne že jsem paranoik ještě neznamená, že po mně nejdou kdo to řek je to nakonec všechno jenom hra, sice fatální, na život a na smrt, ale na co jinýho si vposledku smrtelník může hrát, pravidla tý hry jsou věčný a přitom podléhaj historicky podmíněnejm úpravám, stejně jako psaní a myšlení, prostě hegel, jak já ho chápu já si teď jako nejzazší svobodu představuju samozřejmě starou dobrou víru nejlíp buddhistickýho ražení, viďžejo, ale v praktický podobě jí nejseš schopnej, takže bohužel, svoboda tě láká, ale cesta k ní je příliš dlouhá a ty příliš zbabělej a pohodlnej nevěř nikomu, komu není alespoň sedmdesát od literární fáze vývoje okcidentální civilizace je za svobodu považovanej její opak, tedy pohyb vpřed, nikdy ne stagnace, nikdy ne regrese, totalitní pohyb vpřed, a v minulým století to vyšlo najevo naprosto jasně, svoboda je pro všechny skoro vždycky někde v budoucnosti, někdy na dosah ruky, ale nikdy ne v přítomnosti ale tenhle systém ti naopak sugeruje, že seš svobodnej teď a tady, tak si to sakra koukej užívat a zejtra všichni na staromák, budou tam sekat hlavy představ si že tam fakt deš těma uličkama, blížíš se liliovou a karlovou, město žije celkem všedním životem, ne každýho to zajímá, nebo je všude naopak pozavíráno a pusto a všichni 15
111.
112. 113.
114. 115.
116.
16
už jsou na místě, celí natěšení, a už je tady malý náměstí a věž a orloj a plno lidu, přidáš se ke svýmu hloučku, předokládám, že se dělaly hloučky, že tam nebyl každej sám za sebe jako dneska, a místo hokeje na plátně se bude sekat sekerou do krků, zátylků, lebek českejch pánů, jak to kat trefí, je to šichta, dnes upadne řekněme nějakejch deset patnáct hlav, co asi dělá tělo, teda jako trup, leží a chčije z něho krev, škube sebou, kdoví, odnášeli je hned nebo tam nějakej čas byly pohozený, co myslíš, hlava se asi ukázala nám spokojenejm čumilům, pak se hodila do velkýho proutěnýho koše a další pán na holení, jestlipak oběti něco vykřikovaly, ta atmosféra v hledišti i na jevišti, fakt by mě to zajímalo až barbaři dobydou ameriku, co s tím vším tam budou asi dělat, s dálnicema, autama, mrakodrapama, se vším tím bordelem čím míň tam toho zůstane, tím líp, nejlepší by bylo, kdyby to všechno zarostlo lebedou zbytky obyvatelstva budou ujařmeny a nastane nostalgie po historii, nostalgie dobytý civilizace, podobně jako v tom pátým šestým, sedmým století u římanů a jejich potomků v první, druhý, třetí generaci, to byla doba, ta mě bere, ta je aktuelní, a zrovna o ní skoro nic nevíme, není to nějak příznačný až v zrcadle reprezentace začíná bejt svět srozumitelnej člověče, na tu patti smith každej teď nějak plive či co, ale mě se to začalo zas znova tak šíleně líbit, taky jsem ji ale nějakej čas nemusel technika rozšiřuje naši kulturu jako mlhovinu zvyků, stop a otisků, ale směrem k banalizaci a kýči
117. jo, kultura musí čerpat z hlubších studní než jsou návody k obsluze, čumenda na bednu nebo blebty žurnalistů 118. němci nejdřív soutěžili v kultuře a umění a prohráli, a potom ve zbraních a válčení a prohráli zase 119. některý národy se holt ne a ne prosadit 120. jsme stroje v lidský fázi technologickýho vývoje 121. v noci kolem druhý jsem dal procházku novou rodnou čtvrtí, všude mrtvo, vůbec nic už nebylo otevřený, ale prima okruh po grenelce do rue cler, dlouhatánská mrtvá rue de l’université, boulevard rapp, rue st dominique a po rue augereau domů, představoval jsem si, jak to tu postupně vznikalo, ty ulice v polích a vůbec ty změny a všechno to plynutí životů jednoho do jinýho, jenom ty města po nich přetrvávaj, taky dočasně, kolik se jich asi v dalším životě vrátí do svýho města, najednou jsem viděl to strašlivý a krásný kolektivní dílo generací, jaj bože slituj sa nad nami 122. většina veřejně činnejch lidí je na hranicí vkusu nebo za ní 123. tvýho vkusu, pochopitelně 124. jasně, nenajdeš většího popletu 125. řekla mi sbohem, ale znělo to jako nazdar 126. ta descartesova troufalost, plynoucí zřejmě z neznalosti, nezralosti nebo čeho, to jeho cogito, z kterýho se přímou úměrou stalo zase ignoro, nedomyšlenost jeho konceptu, v kterým duše prohrává s rozumem, to je mi tak nějak líto 127. a to zklamání potom, ta kocovina už po třech staletích, jako když si něco koupíš, prostě to musíš mít, a pak se ti to válí doma 128. prej jedeš pryč, jo 17
129. nojo 130. tě to tu nebaví, jo 131. nebaví, chci si dát oraz, zbavit se tlaku známýho prostředí, chápeš, známýho jazyka, známejch zvyků, kde všemu nebo skoro všemu rozumím, rozumíš, chci bejt chvíli někde, kde ještě můžu něco objevovat 132. máš výhodu, že se můžeš vrátit, to se odjíždí celkem lehce 133. jasně, není to žádná emigrace, i když kdoví 134. emigrace leda před sebou 135. ale je ti jasný, že tahle doba každou novotu rychle zabije, každej ráj zkazí, ten boj už je prohranej, nikam nejezdi, pičo, všude je u moci vraždění idejí, potlačování skutečnejch změn, všude se šíří mrtvolnej puch zániku starejch dobrejch časů 136. základem každý řeči je nezformulovaný prázdno 137. třista miliard doláčů ročně na reklamu, kdovíkolik na zbraně, kdovíkolik na vědeckej a technologickej výzkum, to je zbrojení a technika a média proti vlastním lidem, válka proti už dobytýmu území, ale proč ne, nakonec si na všechno začneš říkat proč ne 138. zajímalo by mě, jaký místo má v hierarchii šílenství šílenství rozumu 139. čehúni rádi v cizině předváděj, jak uměj pít pivo, ale většinou je to jediný, co můžou předvíst 140. zaplaťpámbu aspoň za to 141. chtít s hegelem vrátit pojmy mezi lidský lidi do bdělýho života je jako chtít vrátit boha na zem 142. žvaníš co doyen český nezábavy 143. guru duchovní loterie 144. nemůžu si pomoct, ale na ty anarchistický ak18
145. 146. 147.
148. 149. 150.
151. 152.
153. 154. 155. 156.
ce je smutnej pohled, ty lidi maj v sobě nějakou zpruzenost a nakonec i stádnost, všichni zhruba stejně oblečení, všichni zhruba stejný kecy, ty podivný hesla, málo spontánní mi to přijde, při všech sympatiích, který k nim jinak chovám, žádný zvláštní veselí, ani špetka uměleckýho přístupu, žádná radost ze života, holky jsou příšerně vulgární, co si ti fízlové kolem pak maj myslet co ježíš s máří magdalenou, nezplodili něco hrůza domyslet daj se někde sehnat seznamy mrtvejch na silnicích, co myslíš, jména dětí zabitejch autama a v autech, že by se někam vylepovaly vsadím se, že přírodní národy měly stokrát menší zločinnost než tady stokrát nejmíň sex když se povede, není nic lepšího, jak se člověk přitom někdy prorve do vesmíru, snad jenom ty drogy se tomu vyrovnaj, nebo mystický stavy že by jo, mystický stavy, to jo hele, já jsem docela v klidu, nic mě výrazně nebolí, ocas mi stojí, palice mi sice nějak zvlášť nefunguje a taky eurodolarů by mohlo bejt víc, ale nemůže mít člověk všechno, nebo jo ano, proveďme banalýzu svých životů rodiče nám vždycky viděj až do žaludku, před těma nic neutajíš mám jinou zkušenost, naopak jsou úplně slepí, skreješ, co se ti zamane všimsisi, že všichni režiséři nosej džíny, pokud možno tak akorát ošoupaný, a kameramani taky, případně manšestráky, jestli ten stejnej vkus nemaj z nějakejch těch chemickejch sraček, co se uvolňujou z filmovýho pásu nebo co 19
157. za zrcadlo lze projít jen poetickou, imaginativní nebo vizionářskou řečí 158. jak to dopadne v palestině, tak to dopadne všude 159. a ten hácha, jo, teď se ukázalo, že to byl skoro hrdina a čupr chlap a ještě nakonec i veselá kopa, kdo by to řek do dědka 160. já vůbec nestojím o slávu, vole, ale po smrti by se mou maličkostí někdo zabejvat moh 161. dej pokoj 162. mě by se to prostě líbilo, závidíš, protože tobě se to určitě nestane, ale já mám šanci, chápeš 163. nenech se vysmát 164. když si to představíš, není to špatný, jak se hrabou v tvejch textech, koukaj na tvý filmy, hrajou tvoji muziku, študáci a jejich kantoři na to dostávaj stipendia a granty, haha, a mít placku na baráku a odstavec v encyklopediích už nafurt, to je přece prďácký 165. znáš to, samota, nikdo ti nevolá, nikdo ti nepíše, ty bys i někomu moh zavolat nebo napsat, ale nakonec si řekneš, že vlastně není komu nebo že to nestojí za to, začarovanej kruh 166. cercle vicieux 167. a ona objevila v tom starým ženáči se třema dětma nejistýho kluka, kterej zůstává v každým chlapovi, a bodejť by toho nevyužila, prostě na ni byl slabej 168. mně se dnes mladý líbí, hlavně ale kluci, maj nějakej švih nebo co, nebo to je zdravý sebevědomí 169. jestli to není nějaká dekadence 170. já bych jim věřil, jestli někdo něco změní, tak to budou oni 171. kdo jinej, vole, snad naši dědci, ne 172. ti zoufalci, co zklamali na celý čáře 20
Photo © Markéta Mičková, 2008
www.fra.cz
9 788086 603957
Cover © Musée d’Orsay, 2008
Laserová romance 2 je hra se čtenářem jedničky. Trojka bude jiná.
Photo © Markéta Mičková, 2008
Jean-Claude Izzo: Totální chaos Jakub Řehák: Světla mezi prkny Guy Viarre: Bílé předání Petr Borkovec: Berlínský sešit/Zápisky ze Saint-Nazaire Muhammad Šukrí: Nahý chleba dotisk připravujeme
Fra Blank. Reader 2009 zápisník Sławomir Mrožek: Kohout, lišák a já Jonathan Crary: Techniky pozorovatele Georges Didi-Huberman: Ninfa Moderna John Berger: O pohledu
www.fra.cz
9 788086 603957
Cover © Musée d’Orsay, 2008
novinky
.pdf ekniha na www.fra.cz
Laserová romance 2 je hra se čtenářem jedničky. Trojka bude jiná.
fra