V Cédricu Demangeotovi přišla čeština a česká poezie o svého nejintimnějšího francouzského přítele. Neomylně vybírané české básníky vydával ve svém nakladatelství fissile a některé z nich, jako třeba Bohdana Chlíbce nebo Jana Zábranu, dokonce překládal. Nakonec vyrazil i opačným směrem, z francouzštiny do češtiny. Cédric měl rád autory, kteří se odvážili psát v jiném než mateřském jazyce – pokud byl jejich vpád barbarský a rozvířil ustálené vody řeči nečekanými zlomy a ohyby. Miloval Becketta za to, jak roztrhal francouzštinu na kusy. V tomto textu sám okusuje Sněhurku navlečenou v kožichu češtiny až na kost. Bílou jako sníh.
