Martina Dingová Šliková, Lucia Vrabelová, Lucie Lidická
Základy ošetřovatelství a ošetřovatelských postupů pro zdravotnické záchranáře
Martina Dingová Šliková, Lucia Vrabelová, Lucie Lidická
Základy ošetřovatelství a ošetřovatelských postupů pro zdravotnické záchranáře
GRADA Publishing
Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být reprodukována a šířena v papírové, elektronické elektronické či či jiné jiné podobě podobě bez bez předchozího předchozího písemného písemného souhlasu souhlasu nakladatele. nakladatele. Neoprávněné Neoprávněné užití užití v papírové, této stíháno. této knihy knihy bude bude trestně trestně stíháno.
Mgr. Martina Dingová Šliková Mgr. Lucia Vrabelová Mgr. Lucie Lidická
Základy ošetřovatelství a ošetřovatelských postupů pro zdravotnické záchranáře Hlavní autorka: Mgr. Martina Dingová Šliková Autorky: Mgr. Lucia Vrabelová, Mgr. Lucie Lidická Recenzentka: PhDr. Andrea Hudáčková, Ph.D. Vydání odborné knihy schválila Vědecká redakce nakladatelství Grada Publishing, a.s. © Grada Publishing, a.s., 2018 Cover Photo © depositphotos.com, 2018 Vydala Grada Publishing, a.s., U Průhonu 22, Praha 7 jako svou 7036. publikaci Odpovědná redaktorka: Mgr. Ivana Podmolíková Sazba a zlom Karel Mikula Perokresby Bc. Helena Hřebcová Počet stran 312 + 4 strany barevné přílohy 1. vydání, Praha 2018 Vytiskla Tiskárna v Ráji, s.r.o., Pardubice Autorky a nakladatelství Grada Publishing, a.s., děkují firmě Altron, a.s., za podporu vydání této publikace. Názvy produktů, firem apod. použité v knize mohou být ochrannými známkami nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků, což není zvláštním způsobem vyznačeno. Postupy a příklady v této knize, rovněž tak informace o lécích, jejich formách, dávkování a aplikaci jsou sestaveny s nejlepším vědomím autorů. Z jejich praktického uplatnění však pro autory ani pro nakladatelství nevyplývají žádné právní důsledky.
ISBN 978-80-271-2325-4 (ePub) ISBN 978-80-271-2324-7 (pdf) ISBN 978-80-271-0717-9 (print)
Obsah Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13 1 Vývoj ošetřovatelské péče a první pomoci v kontextu medicíny Martina Dingová Šliková . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14 1.1 Pravěk . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14 1.2 Starověk . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15 1.2.1 Egypt . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15 1.2.2 Izrael . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 16 1.2.3 Řecko . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17 1.2.4 Řím . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17 1.3 Raný středověk . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 19 1.3.1 Byzantská říše . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 19 1.3.2 Evropa . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 19 1.4 Vrcholný středověk . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 21 1.4.1 Orient . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 21 1.4.2 Evropa . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 22 1.5 Raný novověk . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 26 1.5.1 Renesance . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 26 1.6 Vrcholný novověk . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 32 1.6.1 Období 17. a 18. století n. l. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 32 1.6.2 Období 18. a 19. století n. l. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 35 1.7 Moderní dějiny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 37 1.7.1 Období 19. století n. l. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 37 1.7.2 Období 1. světové války . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 45 1.7.3 Meziválečné období . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 46 1.7.4 Období 2. světové války . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 48 1.7.5 Období po 2. světové válce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 48 1.7.6 Česká republika v období po roce 1989 . . . . . . . . . . . . . . . . 52 2 Zdravotnický tým Martina Dingová Šliková . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 58 2.1 Nelékařská zdravotnická povolání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 58 2.1.1 Povolání zdravotnického záchranáře . . . . . . . . . . . . . . . . . 60 2.2 Základní související legislativa . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 65 3 Vymezení oboru ošetřovatelství Martina Dingová Šliková . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 67 3.1 Obor ošetřovatelství . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 67 3.1.1 Definice ošetřovatelství . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 67 3.2 Teorie ošetřovatelství . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 69 3.2.1 Koncepční teorie a modely ošetřovatelství . . . . . . . . . . . . . . 69 3.3 Ošetřovatelský proces . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 72 3.3.1 Situace v ČR . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 73 3.3.2 Ošetřovatelské posouzení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 74 5
3.3.3 Ošetřovatelská diagnóza . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 74 3.3.4 Plán intervencí ošetřovatelské péče . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 75 3.3.5 Realizace intervencí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 76 3.4 Ošetřovatelská péče . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 77 3.4.1 Paliativní ošetřovatelská péče . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 77 3.4.2 Zdravotnická dokumentace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 78
4 Evidence based nursing – ošetřovatelství založené na důkazech Lucie Lidická . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 82 4.1 Základní principy EBN . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 82 4.2 Překážky při zavádění EBP . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 82 4.3 Fáze EBP . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 83 4.3.1 Kritický postoj k praxi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 83 4.3.2 Formulace klinické otázky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 83 4.3.3 Systematické vyhledání nejlepšího dostupného důkazu . . . . . . 83 4.3.4 Kritické posouzení důkazu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 83 4.3.5 Aplikace důkazu (výsledků) do klinické praxe . . . . . . . . . . . . 84 4.3.6 Zhodnocení výsledku implementace důkazů (výkonu) . . . . . . . 84 5 Multikulturní ošetřovatelství Lucie Lidická . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 86 5.1 Model vycházejícího slunce Madelein Leiningerové . . . . . . . . . . . . . . 87 5.2 Model kulturně ohleduplné péče Joyce Newman Gigerové a Ruth Davidhizarové . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 87 5.3 Specifika neverbální komunikace u jednotlivých národů a národnostních menšin žijících na území ČR . . . . . . . . . . . . . . . . . 87 5.3.1 Mimika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 87 5.3.2 Haptika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 88 5.3.3 Proxemika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 88 5.4 Specifika hospitalizace jednotlivých národností a kultur pobývajících na území ČR . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 89 5.4.1 Ukrajinci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 89 5.4.2 Vietnamci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 89 5.4.3 Rusové . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 89 5.5 Specifika hospitalizace příslušníků národnostních menšin žijících na území ČR . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 90 5.5.1 Romové . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 90 5.6 Náboženství a církve . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 90 5.6.1 Křesťanství . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 90 5.6.2 Judaismus . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 91 5.6.3 Islám . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 92 5.6.4 Buddhismus . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 93 5.6.5 Hinduismus . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 93 5.6.6 Svědci Jehovovi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 93 6 Základy komunikace Lucie Lidická, Martina Dingová Šliková . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 95 6.1 Verbální komunikace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 96 6.2 Neverbální komunikace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 96 6
6.3 Asertivní komunikace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 96 6.4 Komunikace s pacientem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 97 6.4.1 Naslouchání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 97 6.4.2 Empatie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 97 6.4.3 Mlčení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 98 6.5 Komunikace s melancholickým/depresivním pacientem . . . . . . . . . . . 98 6.6 Komunikace s agresivním pacientem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 98 6.6.1 Metody komunikace s agresivním pacientem . . . . . . . . . . . . 98 6.7 Druhy komunikace v PNP . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 99
7 Nozokomiální nákazy a prevence Lucie Lidická . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 101 7.1 Dělení NN . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 101 7.2 Cesta přenosu NN . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .101 7.3 Prevence NN . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 102 7.3.1 Hygiena rukou . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 102 7.3.2 Používání rukavic . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 102 7.3.3 Ochrana obličeje . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 102 7.3.4 Ochrana kůže a oděvu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 102 7.3.5 Bariérový ošetřovatelský režim . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 102 7.3.6 Izolace pacienta . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 103 7.4 Hygiena rukou v praxi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 104 7.4.1 Postup při mechanickém mytí rukou . . . . . . . . . . . . . . . . 104 7.4.2 Postup při mechanickém mytí před chirurgickou dezinfekcí . . . 104 7.4.3 Postup při hygienické dezinfekci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 104 7.4.4 Postup při chirurgické dezinfekci . . . . . . . . . . . . . . . . . . 104 7.5 Mechanická očista, dezinfekce a sterilizace . . . . . . . . . . . . . . . . . . 105 7.5.1 Mechanická očista . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 105 7.5.2 Dezinfekce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 105 7.5.3 Sterilizace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 106 7.5.4 Obaly . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 107 7.6 Přejímání a manipulace s čistým prádlem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 107 7.7 Přejímání a manipulace se zdravotnickým prostředkem . . . . . . . . . . 108 7.8 Platná legislativa . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 108 8 Péče o prostředí pacienta Lucia Vrabelová, Martina Dingová Šliková . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 111 8.1 Nemocniční lůžko . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .111 8.1.1 Základní vybavení lůžka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 112 8.1.2 Doplňky a pomocná zařízení lůžka . . . . . . . . . . . . . . . . . .113 8.1.3 Úprava lůžka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .113 8.2 Spánek a odpočinek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .114 8.2.1 Spánek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .114 8.2.2 Odpočinek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 117 8.3 Polohy nemocných . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .117 8.3.1 Léčebné polohy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .118 8.3.2 Imobilizační syndrom . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .121 8.3.3 Vyšetřovací polohy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 123 7
9 Zajištění hygieny Lucie Lidická . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9.1 Hygienická péče . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9.1.1 Význam hygienické péče, hygienické návyky . . . . . . . . . . . . 9.2 Péče o osobní a ložní prádlo . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9.3 Péče o zuby a hygiena dutiny ústní . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9.3.1 Ošetřovatelský postup v péči o zdravou dutinu ústní . . . . . . . 9.3.2 Zvláštní péče o dutinu ústní . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9.4 Ranní toaleta . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9.4.1 Ranní toaleta soběstačných pacientů . . . . . . . . . . . . . . . . . 9.4.2 Ranní toaleta nesoběstačných pacientů . . . . . . . . . . . . . . . 9.5 Večerní toaleta soběstačných a nesoběstačných pacientů . . . . . . . . . . 9.6 Celková koupel . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9.6.1 Celková koupel soběstačných pacientů . . . . . . . . . . . . . . . 9.6.2 Celková koupel u částečně soběstačných pacientů . . . . . . . . . 9.6.3 Celková koupel na lůžku u nesoběstačných pacientů . . . . . . . 9.7 Mytí vlasů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9.7.1 Mytí vlasů u soběstačných a částečně soběstačných pacientů . . . 9.7.2 Mytí vlasů u nesoběstačných pacientů . . . . . . . . . . . . . . . . 9.8 Ošetření znečištěného pacienta . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
125 125 125 126 126 127 127 128 128 128 129 130 130 130 130 132 132 132 133
10 Obvazová technika, ošetření ran Lucia Vrabelová . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 134 10.1 Obvazové materiály . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 134 10.1.1 Tkaniny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 134 10.1.2 Vlákniny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 135 10.1.3 Látky ztužující obvazy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 135 10.1.4 Postřikové obvazy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 136 10.1.5 Zpevňující materiály . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .137 10.1.6 Náplasti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .137 10.2 Význam obvazové techniky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .137 10.2.1 Obecné zásady obvazové techniky . . . . . . . . . . . . . . . . . . .137 10.2.2 Účel obvazové techniky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 138 10.3 Dělení obvazů podle materiálu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 138 10.3.1 Šátkové obvazy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 138 10.3.2 Obinadlové obvazy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 139 10.3.3 Náplasťové obvazy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 142 10.3.4 Prakové obvazy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 142 10.3.5 Hadicové obvazy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 142 10.3.6 Obvazy z tuhnoucích hmot . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .143 10.3.7 Obvazy z pružných hmot . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .143 10.3.8 Dlahové obvazy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 144 10.4 Ošetření akutních, septických a aseptických ran . . . . . . . . . . . . . . . .145 10.4.1 Hojení ran . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 146 10.5 Sterilní stolek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .149
8
11 Monitorování fyziologických funkcí Lucia Vrabelová . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 152 11.1 Měření dechu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .152 11.1.1 Faktory ovlivňující dýchání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .152 11.1.2 Hodnocení dechu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 152 11.1.3 Postup při sledování dechu a jeho hodnocení . . . . . . . . . . . . 154 11.2 Sledování krevního tlaku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 154 11.2.1 Faktory ovlivňující krevní tlak . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 154 11.2.2 Hodnocení krevního tlaku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .155 11.2.3 Metody měření krevního tlaku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .155 11.2.4 Zásady pro měření krevního tlaku . . . . . . . . . . . . . . . . . . 156 11.2.5 Auskultační metoda měření krevního tlaku – postup . . . . . . . 156 11.2.6 Záznam hodnot krevního tlaku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 157 11.3 Tělesná teplota . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 158 11.3.1 Faktory ovlivňující tělesnou teplotu . . . . . . . . . . . . . . . . . 158 11.3.2 Hodnoty tělesné teploty . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 158 11.3.3 Typy horečky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 158 11.3.4 Druhy teploměrů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 159 11.3.5 Pokyny k měření tělesné teploty . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 159 11.3.6 Ošetřovatelský postup měření tělesné teploty . . . . . . . . . . . . 160 11.3.7 Příznaky febrilie a hypotermie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 160 11.4 Sledování pulzu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 160 11.4.1 Faktory ovlivňující pulz . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .161 11.4.2 Místa měření pulzu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 161 11.4.3 Technika měření pulzu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .161 11.4.4 Postup měření pulzu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .162 11.4.5 Hodnocení pulzu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .162 11.5 Pulzní oxymetrie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .163 12 Podávání léků, oxygenoterapie Lucie Lidická . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 164 12.1 Zásady správného podávání léků . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 164 12.2 Ošetřovatelský proces při podávání léků per os (p.o.) . . . . . . . . . . . . .165 12.2.1 Zásady podání jednotlivých druhů léků . . . . . . . . . . . . . . . 166 12.2.2 Postup při podání léků p.o. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 166 12.2.3 Zvláštnosti při podání léků malým dětem . . . . . . . . . . . . . . 166 12.2.4 Specifika při podávání některých léků . . . . . . . . . . . . . . . . 167 12.3 Ošetřovatelský proces při podávání léků do dutin . . . . . . . . . . . . . . 168 12.3.1 Podávání léků do konečníku – per rectum . . . . . . . . . . . . . . 168 12.3.2 Ošetřovatelský proces při podávání léků vaginálně . . . . . . . . .169 12.3.3 Ošetřovatelský proces při podávání léků do ucha . . . . . . . . . .169 12.3.4 Ošetřovatelský proces při podávání léků do nosu . . . . . . . . . .169 12.3.5 Ošetřovatelský proces při podávání léků kůží . . . . . . . . . . . . 170 12.3.6 Ošetřovatelský proces při podávání léků do oka . . . . . . . . . . .170 12.3.7 Ošetřovatelský proces při podávání léků do dýchacího ústrojí . . . 171 12.3.8 Ošetřovatelský proces při oxygenoterapii . . . . . . . . . . . . . . .172 12.4 Přejímání a kontrola léčivých přípravků . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 174 9
12.4.1 Předepisování a objednávání léků . . . . . . . . . . . . . . . . . . .174 12.4.2 Skladování a uchovávání léků . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 175 12.4.3 Zvláštnosti při manipulaci, skladování a aplikaci opiátů . . . . . .175
13 Péče o pacienta s bolestí Lucia Vrabelová, Martina Dingová Šliková . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 177 13.1 Fyziologie bolesti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 177 13.1.1 Typy bolestivých stimulů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 177 13.2 Typy bolesti z hlediska průběhu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .178 13.3 Typy bolesti podle místa vzniku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .179 13.4 Typy bolesti podle postižených orgánů a charakteru . . . . . . . . . . . . . 179 13.4.1 Speciální typy bolesti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 180 13.5 Hodnocení intenzity bolesti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 180 13.5.1 Časové určení bolesti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 181 13.5.2 Faktory ovlivňující vnímání bolesti . . . . . . . . . . . . . . . . . .181 13.6 Komplexní řešení bolesti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 182 13.6.1 Léčba bolesti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 182 14 Zajištění výživy dětí a dospělých, enterální a parenterální výživa Lucia Vrabelová . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 186 14.1 Faktory ovlivňující výživu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 186 14.2 Zhodnocení stavu výživy pacienta . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .187 14.3 Patologické stavy výživy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 188 14.4 Dietní systém . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 188 14.5 Podávání stravy podle stavu pacientů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .189 14.6 Výživa dětí, kojenecká strava, kojení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 190 14.7 Způsoby podávání stravy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 192 14.7.1 Enterální výživa . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 192 14.7.2 Parenterální výživa . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 196 15 Aplikace injekcí, infuzní terapie Lucia Vrabelová, Martina Dingová Šliková . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 198 15.1 Aplikace injekcí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 198 15.2 Intradermální podávání léků (i.d.) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 201 15.3 Subkutánní podávání léků (s.c.) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 202 15.4 Aplikace injekcí (i.m.) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 206 15.5 Aplikace intravenózních injekcí (i.v.) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 209 15.6 Infuzní terapie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .212 15.6.1 Pohyb tělesných tekutin a elektrolytů v organismu . . . . . . . . . 212 15.6.2 Účel, indikace a druhy infuzní terapie . . . . . . . . . . . . . . . . 213 16 Péče o centrální žilní vstupy, asistence při zavádění Lucie Lidická . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .216 16.1 Výběr centrálních žilních katétrů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .216 16.2 Způsob zavedení CŽK . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .216 16.2.1 Nejčastější indikace k zavedení CŽK . . . . . . . . . . . . . . . . . 217 16.2.2 Kontraindikace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .218 16.2.3 Asistence při zavádění CŽK . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 218 16.3 Komplikace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .218 10
16.4 Ošetřování CŽK . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .219 16.4.1 Postup . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .219 16.4.2 Manipulace s CŽK . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .219 16.5 Infekce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 220
17 Odběry biologického materiálu Lucia Vrabelová, Martina Dingová Šliková . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17.1 Cíl vyšetření biologického materiálu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17.2 Biologický materiál a jeho druhy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17.3 Faktory ovlivňující výsledky vyšetření biologického materiálu . . . . . . . 17.4 Zásady odběru biologického materiálu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17.5 Spolupráce s laboratoří, zpracování odebraného materiálu . . . . . . . . . 17.6 Postup při odběru biologického materiálu VITAL, STATIM . . . . . . . . 17.7 Odběry krve na vyšetření . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17.7.1 Zásady při odběru krve . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17.7.2 Charakteristika odběru krve . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17.7.3 Nejčastější chyby při odběrech krve . . . . . . . . . . . . . . . . . 17.7.4 Druhy vyšetření krve . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17.7.5 Způsoby vyšetření krve . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17.8 Odběry moči na vyšetření . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17.8.1 Fyzikální vyšetření moči . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17.8.2 Biochemické vyšetření moči . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17.9 Odběry stolice na vyšetření . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17.9.1 Fyzikální vyšetření stolice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17.9.2 Biochemické vyšetření stolice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17.9.3 Mikrobiologické vyšetření stolice . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17.10 Odběr sputa na vyšetření . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17.10.1 Fyzikální vyšetření sputa . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17.10.2 Mikrobiologické vyšetření sputa . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17.10.3 Cytologické vyšetření sputa . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17.11 Ostatní odběry biologického materiálu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17.12 Odběry žaludečního a duodenálního obsahu . . . . . . . . . . . . . . . . .
223 223 223 224 225 226 226 226 226 227 229 229 237 240 241 242 244 245 246 247 248 248 249 249 249 251
18 Zajištění vyprazdňování pacientů Lucie Lidická . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 18.1 Vyprazdňování moči . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 18.1.1 Poruchy pravidelného vyprazdňování moči . . . . . . . . . . . . 18.1.2 Cévkování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 18.1.3 Výplach močového měchýře . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 18.2 Vyprazdňování stolice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 18.2.1 Poruchy pravidelného vyprazdňování stolice . . . . . . . . . . . . 18.2.2 Klyzma . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 18.3 Stomie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 18.3.1 Kolostomie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 18.3.2 Ileostomie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 18.3.3 Perkutánní epicystostomie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 18.3.4 Nefrostomie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
253 253 254 254 258 259 259 261 264 264 265 266 266
11
19 Transfuze a hemoterapie Lucie Lidická, Martina Dingová Šliková . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 269 19.1 Indikace transfuze . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 269 19.2 Druhy transfuzí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 269 19.3 Transfuzní přípravky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 270 19.3.1 Krevní skupiny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 271 19.4 Objednávání krve . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 271 19.5 Ošetřovatelský proces . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 271 19.6 Potransfuzní reakce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 273 19.6.1 Časné potransfuzní reakce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 273 19.6.2 Pozdní potransfuzní reakce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 273 19.7 Krevní deriváty . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .274 20 Ošetřování pacientů v perioperačním období; péče o drény a drenážní systémy Lucia Vrabelová . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 20.1 Předoperační příprava . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 20.2 Pooperační péče . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 20.3 Péče o drény a drenážní systémy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 20.3.1 Spádová (gravitační) drenáž . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 20.3.2 Vzlínavá (kapilární) drenáž . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 20.3.3 Podtlaková drenáž . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 20.3.4 T‑drén . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 20.3.5 Pigtail drén . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 20.3.6 Drenážní minisáčky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 20.4 Zásady péče o pacienta s drénem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 20.5 Jednorázový drenážní systém dutiny hrudní . . . . . . . . . . . . . . . . . 20.5.1 Drenážní systém na sání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 20.5.2 Ošetřovatelská péče o pacienta s hrudní drenáží . . . . . . . . . .
275 275 277 279 280 281 281 281 281 282 282 283 283 284
Seznam zkratek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 286 Přílohy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 291 Příloha č. 1: Činnosti zdravotnického záchranáře, operátora zdravotnického operačního střediska, zdravotnického záchranáře pro urgentní medicínu, sestry pro intenzivní péči . . . . . . . . . . . . . . .291 Příloha č. 2: Model vycházejícího slunce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 295 Příloha č. 3: Přehled forem léků . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 296 Příloha č. 4: Přehled inzulinů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 297 Příloha č. 5: Infuzní roztoky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 298 Příloha č. 6: Základní a speciální diety . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 300 Příloha č. 7: Modrá hvězda života (The Blue Star of Life) . . . . . . . . . . . . . . 301 Rejstřík . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 302 Souhrn . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 310 Summary . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .310
12
Úvod %
Úvod Současné zdravotnictví je vysoce organizovaný systém a poskytování zdravotní péče je regulováno příslušnými právními předpisy. Legislativa přesně stanovuje, kdo a jakým způsobem je kompetentní tuto péči poskytovat, důraz je kladen i na co nejvyšší možnou kvalitu. Profesionální podoba povolání zdravotnického záchranáře je v České republice (ČR) poměrně nový fenomén, který se stále vyvíjí. Zdravotničtí záchranáři postupně získali značnou samostatnost, ať již ve smyslu rozšiřování spektra jednotlivých postupů, anebo působiště. Záchranáři mohou pracovat v přednemocniční neodkladné péči v různých typech výjezdových skupin zdravotnické záchranné služby, v letecké záchranné službě, na vysokoprahových urgentních příjmech, v intenzivní lůžkové péči nebo na zdravotnickém operačním středisku. V neposlední řadě mohou působit i v celém spektru zdravotnických zařízení, na standardních odděleních, v ambulancích či rehabilitační péči, a to v pozici praktické sestry. Ošetřovatelství a poskytování ošetřovatelské péče se tak stalo nedílnou součástí profese zdravotnického záchranáře. Ucelených textů zabývajících se ošetřovatelskou problematikou a určených zdravotnickým záchranářům je v ČR minimum, proto se autorky rozhodly stručně a přehledně zpracovat informace, postupy a nové trendy z oboru ošetřovatelství cíleně zaměřené na profesní přípravu zdravotnických záchranářů. Autorky si v předkládané publikaci kladou za cíl zpracovat stručnou a srozumitelnou formou základy ošetřovatelské problematiky tak, aby informace v ní obsažené posloužily k orientaci v oboru ošetřovatelství nejen studentům, ale i praktikujícím odborníkům. Úvodní část publikace se věnuje historii záchranářské profese, která se vyvíjela v rámci společenské situace, ale i v kontextu medicíny a ošetřovatelství, s nimiž je stále propojena velkou měrou. Další témata jsou zaměřena na teorii ošetřovatelství a současné moderní trendy ve zkvalitňování ošetřovatelské péče, včetně nástinu jejich využití v neodkladné péči, ale i problémů, které nastávají při jejich implementaci do praxe. Navazují témata věnovaná základům komunikace a transkulturní péče, a to zejména vzhledem k narůstajícímu počtu kulturně odlišných příjemců ošetřovatelské péče. Do poslední části knihy jsou zařazeny vybrané ošetřovatelské postupy. Autorky doufají, že kniha bude dobrým průvodcem po spletitém světě ošetřovatelství, a děkují všem, kteří se na jejím vzniku podíleli.
13
1
Základy ošetřovatelství a ošetřovatelských postupů pro zdravotnické záchranáře
1
Vývoj ošetřovatelské péče a první pomoci v kontextu medicíny Martina Dingová Šliková
Záchranářská profese se po celá staletí vyvíjí v kontextu medicíny, ošetřovatelství i dalších oborů. Na proměnu její podoby měly nepochybný vliv širší kulturní souvislosti – náboženství, politika, války, ekonomika a vzdělávání stejně jako významné osobnosti a medicínské či technické objevy. Ošetřující byli častokrát postaveni před nutnost řešit akutní symptomy při epidemiích nebo ošetřit závažná zranění při válečných konfliktech, což přes všechna ostatní negativa přinášelo do oblasti medicíny i ošetřovatelství pokrok. Laickou a charitativní péči, která převažovala v historii, postupně nahradila z větší části péče profesionální. Laická složka zůstává dodnes nezanedbatelnou součástí ošetřovatelství v podobě domácího ošetřování rodinnými příslušníky nebo rozvíjení dovedností první pomoci u běžných občanů.
1.1 Pravěk Snaha o záchranu lidského života je jeden ze základních atributů lidství a z pravěkých nálezů se ukazuje, že snaha pomoci zraněným či nemocným je stará jako lidstvo samo. Už v dávnověku se lidé pokoušeli o zachování života svých blízkých, přestože ve srovnání s dneškem měli jen minimum znalostí o lidském těle a k dispozici primitivní prostředky, jež poskytovala okolní příroda. Jak dokládají některé objevy z pravěkých sídlišť, řada těchto pokusů o záchranu či léčbu byla úspěšných. Měkké tkáně se sice nedochovaly, ale kosterní pozůstatky, jeskynní malby, nálezy náčiní a různých pomůcek svědčí pro pokusy o řešení úrazů vzniklých z nejrůznějších příčin. Některé pozůstatky ukazují i skutečnost, že ošetřovaní někdy i velké „léčebné“ zásahy nejenže přežili a uzdravili se, ale dokonce následně žili i poměrně dlouhou dobu. Mezi nejznámější příklady patří návrty (trepanace) lebky. Mnoho z nich bylo zřejmě prováděno z důvodu praktikování magie či rituálů, snad vypouštění zlých démonů. Vědci ale dokázali, že některé z nich byly prováděny při zranění lebky, pravděpodobně za účelem poúrazového odstranění kostních úlomků či krevních sraženin (Schott a kol., 1994). Zatím žádný ze známých nálezů nesvědčí pro skutečnost, že by v pravěkém období byla péče hromadným způsobem organizována. Odborníci předpokládají, že se jednalo o laicky poskytovanou péči v rámci rodové solidarity. Jedním z hlavních motivů pomoci a ošetření u často migrujících obyvatel bylo rychlé řešení zátěže v podobě nemocného člena. Pokud ale léčba selhala, stávalo se často, že v zájmu celku byl takto zdržující člen skupiny opuštěn a zanechán osudu (Porter, 2001). Je všeobecně známé, že významnou roli v léčbě a ošetřování hráli duchovní vůdci, šamani nebo náčelníci či stařešinové kmene. Jednou z jejich funkcí bývala právě léčba nemocí a úrazů v podobě lidového léčitelství. Dokladem o pravěké úrovni lidového léčitelství mohou být paleontologické nálezy z období tzv. lovců mamutů žijících na našem území. Některé kosterní pozůstatky vykazují následky po závažných nemocech, jež nevedly ke smrti postiženého. Podle 14
Vývoj ošetřovatelské péče a první pomoci v kontextu medicíny názoru některých vědců se může jednat o důkaz poměrně vyspělého lidového léčitelství onoho období (Schott a kol., 1994).
1.2 Starověk Situace se začala významně měnit s vývojem prvních velkých starověkých civilizací. Se soustředěním obyvatel do větších sídel, později měst, docházelo v závislosti na změnách životního stylu i prostředí k výskytu nových onemocnění, včetně infekčních. Využívání velkých zvířat a technické vynálezy přinášely další riziko vzniku úrazů. Stejně tak se v ozbrojených konfliktech objevovala ve větší míře válečná zranění. V historických nálezech, včetně písemných zpráv, lze zjistit četné zmínky o ošetřování nemocných či zraněných a již z období starověkých mezopotámských kultur pocházejí první texty o medicíně (Devies, 2013). Ze 7. století př. n. l. pochází mezopotámské Pojednání o lékařských diagnózách a prognózách zahrnující kolem 3000 tehdy známých nemocí (Porter, 2001). Rozvíjení lékařské vědy potvrzuje i slavný babylonský zákoník krále Chamurappiho, kde jsou vytesány některé léčebné postupy, odměny za léčení lékařům, ale i postihy v případě jejich omylů, a to včetně tělesných trestů (Sokol, 2007). Z dalších kultur s vyspělou medicínou je třeba zmínit Čínu, kde již v období 2600 př. n. l. existovalo rozsáhlé dílo s názvem Nej‑Ťing, které obsahovalo na tu dobu pokrokové znalosti z medicíny a akupunktury (Devies, 2013). Stejně tak ve starověké Indii o 2000 let později lze nalézt ucelené lékařské texty chirurga Sušruty, jejichž součástí je soupis chirurgických nástrojů, používaných v té době (Šváb, 2006).
1.2.1 Egypt Významnou kapitolu v poskytování lékařské, ale i ošetřovatelské péče nebo první pomoci představuje starověký Egypt. Tehdejší úroveň medicíny dosahovala značných kvalit. Staří Egypťané uměli diagnostikovat a úspěšně léčit řadu patologických stavů. Existují záznamy o potírání spálenin mateřským mlékem, známý je nález spodní čelisti s návrty zřejmě sloužícími k vypuštění abscesu (Devies, 2013). Znalosti Egypťanů z oblasti medicíny shrnuje více než desítka nalezených papyrů pojmenovaných po svých objevitelích, místa nálezu nebo uložení. Jedním z nich je Ebersův papyrus, považovaný za první učebnici starověké medicíny. Obsahuje diagnostiku i terapii mnoha onemocnění, která trápila starověké obyvatele Egypta. V papyru byly popsány břišní a kožní nemoci, řada očních problémů a na 700 léků, včetně předpisů. Léky se míchaly z rostlin, pryskyřic, medu, ale i z hlíny, drcených kamenů nebo částí živočichů (hmyz, tuk, játra na oční nemoci). Podstatnou součástí papyru jsou návody k léčení v podobě zaříkávání a modliteb nebo používání amuletů. Papyrus Smithův, v podstatě chirurgický spis, pojednává o 48 onemocněních či úrazech, včetně návrhů léčby. Zařazeny sem byly např. otevřené rány s řešením pomocí různých obvazových technik nebo fraktury, k jejichž fixaci byly doporučovány kosti zvířat a textilie s pryskyřicemi. Papyrus pojednává také o prostředcích k zastavení krvácení. Káhúnský papyrus obsahuje gynekologickou problematiku, Londýnský se zabývá těhotenstvím a mateřstvím. Zajímavostí Hearstova papyru je doporučení k léčbě fraktur pomocí 15
1
1
Základy ošetřovatelství a ošetřovatelských postupů pro zdravotnické záchranáře
Obr. 1.1 Egyptský rituál otevírání úst obvazu napuštěného moukou a medem, který dokázal ztuhnout a pevně fixovat končetinu (Porter, 2001; Schott a kol., 1994). V Sakkáře byla objevena hrobka, která podle vyobrazení mužů pohybujících končetinami ostatním postavám, což připomíná léčbu, získala název Lékařova hrobka (Devies, 2013). Podle Rogozova (2003, s. 40) staří Egypťané pravděpodobně k rituálu otevírání úst u zemřelých používali postupy připomínající laryngoskopii a endotracheální intubaci (obr. 1.1). Nezodpovězenou otázkou zůstává, zda mohli podobnou techniku využívat také u živých osob, např. při uzávěru horních cest dýchacích. Podobně z egyptských reliéfních obrazů vyplývá, že Egypťané zřejmě znali i další resuscitační postupy, např. záklon hlavy s předsunutím dolní čelisti, zavěšování utonulých hlavou dolů, dýchání z úst do úst nebo tracheotomii. Ze zachovalých textů a dalších nálezů je patrné, že také dobře organizovali zdravotní péči, z velké části ji zajišťoval státní aparát. Léčbu prováděli lékaři, kteří uměli odebírat anamnézu, používali fyzikální vyšetření, jako pohled, poklep, poslech i pohmat, nebo měřili pulz. Později se specializovali na jednotlivé části těla. Ošetřovatelskou péči poskytovali často kněží bohyně Sachmet. Okolo roku 300 př. n. l. vznikaly svatyně Imhotepova kultu, kam se uchylovali nemocní, kteří se ve víře v nadpřirozené bytosti snažili s nimi spojit ve spánku a doufali, že tak zjistí příčinu a možnou léčbu svých nemocí (Porter, 2001).
1.2.2 Izrael Tehdejší společnosti propojovaly názory na vznik a průběh nemocí s náboženskými představami, což dokládají texty Starého zákona (asi 1000–1500 př. n. l.). Podle nich nemoci vznikaly jako trest boží, což také v mnohých případech vedlo ke spoléhání se na boží vůli a odmítání lékařské pomoci. Judaistickým učením však byla dána povinnost pečovat o nemocné a židovský Starý zákon i mnohem později křesťanský Nový zákon 16
Vývoj ošetřovatelské péče a první pomoci v kontextu medicíny obsahují léčebné postupy. V historii kardiopulmonální resuscitace je často uváděn příběh o prorokovi Elíšovi, učedníku proroka Elijáše, který najdeme v druhé Královské knize Starého zákona (4,8–37). Elíša, boží muž, občas pobýval u ženy, jíž prorokoval narození syna, což se také stalo. Její syn ale jednoho dne těžce onemocněl a přestal dýchat. Žena žádala Elíšu o pomoc. Elíša se třikrát na lůžku položil na chlapcovo tělo, ústa na ústa, oči na oči, ruce na ruce, dítě zahřál a přitom vzýval Hospodina. Chlapec začal poté opět dýchat. V uvedeném příběhu lze nalézt určitou podobnost s dnešními postupy, je nutné si však uvědomit, že ukazuje především sílu víry v Hospodina a jeho vůli. Idea, že obsahuje prvky kardiopulmonální resuscitace, jak se často uvádí, je přinejmenším sporná. Některá svědectví ale ukazují, že židovské porodní báby znaly a používaly metodu dýchání do nosu k oživení novorozenců (Rogozov, 2003).
1.2.3 Řecko Kořeny soudobé evropské medicíny nalézáme ve starověkém Řecku. Ucelenější pohled na starořeckou medicínu lze zjistit již v Homérových eposech, kde jsou popsána četná válečná zranění, v některých případech i s návrhy léčby. Zajímavostí a odlišností starořeckých medicínských textů od ostatních kultur je jejich vědecký pohled prostý náboženského vlivu. Náboženství sice hrálo podstatnou roli v životě obyvatel Řecka a svatyně i kliniky Asklépiova kultu, určené k léčení nemocných pomocí věšteb a snů, jsou toho dokladem. Naproti tomu lékař Hippokrates (460–377 př. n. l.) a jeho následovníci podložili své lékařské umění přírodní filozofií, čímž v podstatě založili vědeckou medicínu, jak dokazuje 60 textů integrovaných v Corpus Hippocraticum. Součástí textů je i slavná Hippokratova přísaha, kterou dodnes považujeme za základ etiky a ctnosti lékařského povolání. Řecko, uspořádané do samostatných městských států, neregulovalo ani neorganizovalo lékařskou profesi. Práci lékaře tak mohl vykonávat každý a volným způsobem, takže praktikování medicíny bylo sice otevřené novým vlivům, ale zároveň nepodléhalo žádné kontrole. Většina lékařů v té době používala konzervativní postupy, chirurgií značně opovrhovali. Válečná poranění a chirurgické výkony přenechávali ranhojičům, což byli v podstatě řemeslníci (Porter, 2001). Lékaři řecká vojska doprovázeli jen výjimečně. Vojáci se většinou ošetřovali svépomocí, athénští bojovníci dokonce absolvovali jakési školení první pomoci. Ranění sice byli během bitvy shromažďováni na jednom místě, ale ošetřovalo se až po skončení bojů. Polní lazarety neexistovaly, zranění vojáci byli umisťováni do měst nebo Asklépiových klinik. Zbytky jedné z nejslavnějších klinik se nacházejí v řeckém Epidauru (Dohnal, Král, 2008). Za zmínku stojí fakt, že řečtí chirurgové v Alexandrii ve 3. století př. n. l. používali dokonce anestezii pomocí výluhů z mandragory nebo podvazy cév. Díky všem objevům a vědecky podloženým postupům se řecká medicína právem považuje za kolébku současné vyspělé evropské medicíny (Schott a kol., 1994).
1.2.4 Řím Řecká medicína ovlivnila i nově vznikající Římskou říši. Římané se stavěli k lékařské péči spíše skepticky, opovrhovali slabošskými Řeky a preferovali domácí sebepéči a zdravý životní styl. V Římě pak dlouho působili lékaři většinou řeckého původu. 17
1
1
Základy ošetřovatelství a ošetřovatelských postupů pro zdravotnické záchranáře Neexistovala pravidla pro provozování lékařství, a to se tak rozbíhalo do několika linií. V případě bohatších lidí z měst bylo poskytováno v lékařově domě, chudší lidé a vesničané podstupovali léčbu u léčitelů nebo u kněží ve svatyních. Římané jako militantní národ mívali při svých bojových výpravách mnoho zraněných. Ošetřovatelskou a léčebnou péči měli dobře zajištěnou, zraněným a nemocným byl vymezen konkrétní stan nebo budova (Porter, 2001). Stejně jako většinu svých měst moderně architektonicky uspořádali i tyto první vojenské nemocnice nazývané valetudinaria. Typické valetudinarium s hlavní halou se členilo na jednotlivé cely pro zraněné, a bylo vybaveno dokonce latrínami. Součástí byly lázně s přívodem vody nebo lékárna. Podle cílového působení v jednotlivých vojenských útvarech jako legie či kohorta byli lékaři zařazeni do různých stupňů. Předem určení vojáci vynášeli z boje těžce raněné, ty posléze ošetřoval lékař (medicus clinicus) a ošetřovatelé, většinou poddůstojníci (optiones valetudinarii), jimž pomáhali ještě řadoví vojáci. Vzhledem k charakteru válečných ran byla postupně vyrobena řada chirurgických nástrojů a přijata preventivní opatření proti poranění, např. ochranné prvky vojenských uniforem nebo velké štíty, které sloužily i k transportu raněných (Dohnal, Král, 2008). Podle vzoru valetudinarií byly budovány i první nemocnice pro obyvatelstvo. Běžná léčba civilních obyvatel se však příliš neměnila. Lékaři dávali přednost konzervativním postupům před invazivními výkony – ty zůstávaly spíše v rukou ranhojičů. Z období asi 200 př. n. l. pocházejí zprávy o založení první lékárny v Římě řeckým lékařem Archagathem. Zajímavostí je, že součástí lékárny byla i nemocnice s operační místností (Devies, 2013). První spisy z počátku 1. století n. l., z nichž se dochovala část o medicíně, tvoří Celsovo dílo De medicine. Ucelená encyklopedie tehdejší medicíny obsahuje i části věnované péči o rány způsobené kousnutím zvířat, léčbu zlomenin, včetně fraktury lebky, nebo poškození kloubů a různé chirurgické intervence. Celsus (25 př. n. l.–50 n. l.) také uvedl základní příznaky zánětu po chirurgických výkonech, platné dodnes. Zajímavostí je, že popisoval i svorkování cév při krvácení nebo tonzilektomii (Devies, 2013; Porter, 2001). Dalším z řady významných lékařů byl Galénos (129–216 n. l.), který v oblasti akutních stavů přispěl zejména podrobným popisem srdečního tepu. Je třeba si uvědomit, že jak profesionální lékařská péče, tak i zásahy ranhojičů, porodních bab nebo péče ošetřovatelská, poskytovaná v rámci svatyní kněžími, byla většinou placená služba, tudíž řada lidí na ni neměla prostředky. Tato skutečnost se začala měnit až teprve s příchodem křesťanství do oblasti Středomoří. Křesťanství, vycházející z judaismu, v některých ohledech přejalo původní židovskou léčitelskou tradici (Porter, 2001). Známou ukázkou dobových (již křesťanských) ošetřovatelských postupů je podobenství o milosrdném Samaritánovi z Evangelia podle Lukáše v Novém zákoně (10, 33). Samaritán při ošetření zraněného použil víno a olej a rány mu obvázal, což z dnešního hlediska lze považovat za racionální přístup. Podobenství ale zejména ukazuje správnou cestu k milosrdenství. Milosrdný je ten, kdo pomůže potřebnému, z čehož pramení i chápání dnešního obsahu pojmu samaritánství.
18
Vývoj ošetřovatelské péče a první pomoci v kontextu medicíny
1.3
Raný středověk
Tím, že ve 4. století n. l. došlo k rozdělení Římské říše na dvě části, dnes nazývané Východořímská (také Byzantská říše) a Západořímská říše, se významně změnilo celkové uspořádání tamní společnosti, a to i v souvislosti se značným rozšířením křesťanství. Zatímco východní část zůstávala ucelená a rozvíjela se nadále svébytným způsobem, pro západní část znamenaly okolnosti, jež rozpad říše provázely, celkový kulturní úpadek.
1.3.1
Byzantská říše
Křesťanská filozofie významně ovlivnila další vývoj medicíny i ošetřovatelské péče. V souladu se základním principem charity v křesťanském uvažování začaly být zakládány ve východní části jednak xenodochia, útulky pro pocestné, zejména pro poutníky za svatými místy, ale i nosocomeia nebo ambulatoria, skuteční předchůdci dnešních nemocnic (Hlaváčková, Svobodný, 1999). Tato zařízení přijímala nemocné, včetně malomocných, a byla jim zde poskytována nejen ošetřovatelská, ale i lékařská péče. Pečovatelé starající se o malomocné se dokonce pokládali za svaté (Devies, 2013; Porter, 2001). Kolem roku 370 n. l. v souvislosti se vznikem prvních křesťanských církevních řádů byl vybudován významný komplex určený k poskytování péče potřebným. Nacházel se v Caesareji na území dnešního Turecka. Pod patronací svatého Basila z Caesareje (329–379 n. l.) bylo v podstatě vybudováno celé „město milosrdenství“, které později sloužilo jako vzor pro zakládání podobných institucí (Vojenský a špitální řád sv. Lazara Jeruzalémského Bohemia, 2006). Dalším významným počinem bylo i založení špitálu pro poutníky a obchodníky z Amalfi v Jeruzalémě. Špitál později posloužil jako základ pro založení rytířského řádu johanitů (viz kap. 1.4.1) (Kutnohorská, 2010).
1.3.2 Evropa Zatímco v Byzantské říši pozvolna narůstal počet nemocnic a medicína se v nich rozvíjela na základě znalostí získaných od řeckých lékařů, západní medicína vzhledem k celkové roztříštěnosti stagnovala. Lékařské umění a znalosti byly uchovány jen díky nově se formujícím křesťanským centrům vzdělanosti, klášterům a podobným zařízením. Rané křesťanství propojilo opět náboženství i medicínu. Nemoc mohla být jednak trestem za hříchy, bylo tedy nutné provádět duchovní léčbu, zároveň však nemocí mohl zkoušet Bůh věřící, které miloval. Ježíš Kristus ve svém učení dokázal, stejně tak jako později apoštolové, své léčitelské schopnosti. Jeho přesvědčení, že potřebným je třeba pomáhat, stejně jako víra, že lidské tělo patří Bohu, spolu s původní tradicí židovské pomoci bližním spojené s pohostinností, přineslo velkou změnu v úhlu pohledu na nemocného. Ošetřování začalo být vnímáno jako služba trpícímu v nouzi, jako jedna ze základních křesťanských ctností a povinností (Porter, 2011). Jeden z prvních útulků pro nemocné na území dnešní Itálie založila patricijka z římské rodiny Fabiovců Santa Fabiola di Roma (Devies, 2013). Vzhledem k tomu, že se rozvedla s prvním manželem a provdala se znovu, což křesťanská církev odsuzovala, jako kajícnice doprovázela sv. Jeronýma na jeho pouti do Betléma. Díky pokání se rozhodla zasvětit svůj život charitě. Založila útulek pro chudé a nemocné v Portu 19
1
1
Základy ošetřovatelství a ošetřovatelských postupů pro zdravotnické záchranáře (dnešní Ostia antica nedaleko Říma) (asi 397 n. l.) a podle svědectví sv. Jeronýma je osobně ošetřovala a odnášela do své nemocnice (Devies, 2013; Porter, 2001). Významným mezníkem pro rozvoj evropského ošetřovatelství se stalo založení kláštera na Monte Cassinu v Kampánii Benediktem z Nursie roku 529. Sv. Benedikt inspirován vzorem sv. Basilea stanovil regule jím založeného benediktinského řádu, jimiž se následně mniši řídili. Stejně jako zásady sv. Basilea obsahovaly Benediktovy regule i požadavky na opatrovnictví pro potřebné a pravidla poskytování péče pro servitora, tj. ošetřovatele. Klášter byl proslulý svou péčí o nemocné a je považován za předobraz klášterní medicíny. Podle jeho vzoru začaly vznikat podobné komplexy po celé Evropě. Nemocným se však většinou nedostávalo péče lékařské, spíše se jednalo o ošetřování a léčitelství spojené s křesťanskými náboženskými rituály (Rytířský řád Křižovníků s červenou hvězdou, nedatováno). Ve zbytku Evropy se nejprve ošetřování nemocných částečně přesunulo do hospita‑ lů, což byla obdoba výše v textu popsaných xenodochií. Hospitale, původně hospitium, sloužilo zpočátku jako pohostinství, ale s přibývající oblibou křesťanského poutnictví se stalo spíše útulkem pro poutníky vyčerpané dlouhými cestami. Hospitaly byly vybudovány nejen v mnoha klášterech, ale i v dalších podobných zařízeních, které církevní řády zakládaly a spravovaly. Podle vzoru kláštera v Monte Cassinu se v nich postupně začala oddělovat část pro cestující a část pro nemocné, chudé, přestárlé nebo sirotky. Byla zde poskytována převážně pečovatelská služba ve smyslu zajištění nejzákladnějších potřeb, důvodem k přijetí tak nebyla vždy nemoc, ale spíše potřebnost základní péče (obr. 1.2). Více zaměřená na léčbu nemocí byla infirmaria, části církevních institucí určené pro ošetření nemocných řeholníků. Počínaje 6. stoletím n. l. je doložen vznik
Obr. 1.2 Péče ve středověkém špitále 20