Vybrané kapitoly ze sportovního tréninku
Michal Hrubý
Masarykova univerzita
Brno 2026
Knihu recenzovali:
prof. PaedDr. Michal Lehnert, Dr. doc. PaedDr. František Langer, CSc.
© Masarykova univerzita
ISBN 978-80-280-0731-7
ISBN 978-80-280-0730-0 (brožováno)
2.4 Funkční
3. Různé přístupy k pojetí sportovního výkonu
3.2 Sportovní výkon a výkonnost
3.2.1 Faktory
4.1 Proces
5.1.6 Psychika
5.1.7 Osobnostní předpoklady . .
5.1.8 Taktika
6. Teoretické základy tréninkového zatížení a zatěžování
6.1 Tréninkové zatížení .
6.2 Intenzita zatížení
6.3 Objem tréninkového zatížení .
6.4 Frekvence a druh zatížení 72
6.5 Adaptace na vytrvalostní zátěž
7. Význam individualizace a diferenciace zatížení a zatěžování .
7.1 Individualizace ve sportovním tréninku 77
7.2 Vnitřní a vnější diferenciace ve sportovním tréninku
8. Stavba tréninku vrcholových sportovců .
8.1 Tendence ve sportovním tréninku 83
8.1.1 Digitální revoluce .
8.1.2 Stavba tréninku vrcholových sportovců 85
9. Teoretická východiska a specifika tréninku žen 89
9.1 Genetické rozdíly .
9.2 Anatomické rozdíly 92
9.3 Fyziologické rozdíly
9.4 Pohybová aktivita a menstruační cyklus 93
9.5 Antikoncepce .
94
9.6 Pohybová aktivita a těhotenství 95
9.7 Sportovní triáda . .
9.8 Sociálně-psychologické diference 96
10. Teoretická východiska výběru talentů
výbava .
sportovního talentu
11. Teoretická východiska tréninku dětí a mládeže
11.1 Zatížitelnost sportovních talentů
11.2 Předpoklady pro dosažení maximální výkonnosti
11.3 Predikace úspěchu ve sportu
11.4 Nebezpečí rané specializace
12. Problémy teorie sportu a současné trendy
12.1 Charakteristika vrcholového sportovce
12.2 Stavba tréninku vrcholových sportovců
12.3 Složky vrcholového tréninku
12.3.1 Kondiční složka
12.3.2 Technická složka
12.3.3 Taktická složka
12.3.4 Psychologická složka
13. Regenerace ve sportovním tréninku
regenerace
13.2 Fáze aplikace regeneračních postupů
okruhy pro semestrální písemné práce
1. Analýza sportu (profil zátěže, profil požadavků a analýza stavu ve světě)
2. Diagnóza talentu
3. Speciální tréninkové metody a tréninkové přístroje (přístrojově hodnocený trénink)
4. Výzkum sledující tréninkové procesy
5. Trénovatelnost a zatížitelnost v průběhu života
6. Věda o tréninku a fitness sport
7. Vytrvalostní trénink v oblasti fitness
8. Silový trénink v oblasti fitnessu
9. Flexibilita a fitness
10. Věda o tréninku a zdravotní a seniorský sport
11. Koncepční základy zdravotně-sportovních intervencí
12. Věda o tréninku a školní sport
13. Diagnostika výkonu
14. Diagnostika výkonu v tréninkové a soutěžní praxi
15. Diagnostika soutěže
Prolog
Teorii sportovního tréninku posuzujeme jako vědu o obecných zákonitostech určujících obsah a formy provádění řízeného tělovýchovného procesu, jako pedagogicky organizovaného děje, logicky zapojeného do obecného systému výchovy člověka.
Obsahem předkládané publikace jsou výhradně nejzávažnější teoretická a praktická východiska sportovního tréninku a sportovního výkonu, aktuální přístupy k rozvoji trénovanosti a sportovní výkonnosti. V přehledu vědeckých a praktických poznatků z teorie sportovního tréninku se pokoušíme objasnit a odůvodnit jejich místo a podstatu v tělovýchovném procesu. Usilujeme o explikaci smyslu vědeckého řízení tréninkového procesu v individuálních i v kolektivních sportech na různé výkonnostní úrovni a principů tréninkového zatížení nebo stavby tréninkového procesu u mládeže a specifika tréninku žen, výběru talentů.
Aktuální trendy zahrnují integraci metod Long-Term Athlete Development (LTAD), které strategizují trénink, soutěž i regeneraci v závislosti na konkrétním stupni sportovního rozvoje. Metody LTAD kladou důraz na dlouhodobý a postupný rozvoj od raného věku až po vrcholovou úroveň. Model zohledňuje fyzický a psychický vývoj jedince, což umožňuje efektivní plánování tréninkových jednotek a optimalizaci sportovního výkonu. Závažným aspektem je výběr talentů na základě svalové typologie umožňující přizpůsobit trénink individuálním požadavkům sportovce, což zvyšuje efektivitu tréninku a snižuje riziko zranění.
V rámci zmiňovaných trendů je nezbytné zahrnout pokročilé technologické nástroje pro monitorování fyziologických parametrů, virtuální reality, simulaci tréninkových podmínek a analýzu objemných dat pro optimalizaci tréninkových programů.
Přestože se v několika posledních letech v oblasti sportovních věd neobjevily převratné změny, je potřeba vnímat, analyzovat a hodnotit transformace v některých problémových okruzích současného sportovního tréninku, např. selekce talentů a fenomén rané specializace, sociální komunikace, nové technologie a materiálně-technické podmínky, regenerace a podpůrné prostředky, terminologie, význam dlouhodobých trenérských zkušenosti, psychická odolnost, samoregulace řízení sportovců, dávkování tréninkového a soutěžního zatížení aj.
Přáním autorů je, aby absolventi studia tělesné výchovy primárně na FSpS MU v Brně porozuměli teoretickým poznatkům o člověku jako společenské bytosti, pochopili fungování sportovního tréninku jako sociálního fenoménu a zároveň si osvojili specifické poznatky o pohybu člověka, jeho kultivaci v kontextu sportu nebo řízení sportovní činnosti.
V učebním textu jsou citováni renomovaní autoři, uváděny výroky z vlastních i cizích originálních vědeckých prací, představována schémata z prezentací demonstrovaných na konferencích i ve výuce.
V učebním textu jsou citováni renomovaní autoři, uváděny výroky z vlastních i cizích originálních vědeckých prací a představována schémata z původních prezentací demonstrovaných na konferencích i ve výuce. Dokument však mohou využívat také trenéři, cvičitelé, instruktoři ve sportovních klubech, učitelé tělesné výchovy nebo tělovýchovní pracovníci a ostatní zájemci o sportovní trénink.
V učebních textech rozšiřujeme základní poznatky o sportovním tréninku tak jak to vyžaduje studijní plán pro studentky a studenty aktuálních kinantropologických programů na Fakultě sportovních studií Masarykovy univerzity v Brně.
Publikace se snaží mapovat vývoj v oblasti sportovního tréninku a poskytnout nejnovější poznatky a trendy v oblasti sportovního tréninku, čímž přispívá k rozvoji efektivních a vědecky podložených tréninkových programů pro všechny úrovně sportovců.
1. Úvod
V současném světě patří sport k významným dynamickým sociálním jevům. Jeho obliba vyplývá z všeobecné srozumitelnosti a přitažlivosti, je blízký životu lidí, překračuje jazykové bariéry a nerozlišuje rozdíly – rasové, náboženské ani kulturní. Sport je všeobecně vnímán jednak jako sportovní trénink nebo vrcholný sportovní výkon, jednak jako vzrušující zábava pro veřejnost.
Evropská charta (1992) percipuje sport jako „… všechny formy tělesné činnosti, které si, ať již prostřednictvím organizované účasti či nikoli, kladou za cíl projevení nebo zdokonalení tělesné i psychické kondice, rozvoj společenských vztahů a dosažení výsledků v soutěžích na všech úrovních.“
V následujících statích je používán název „sport“ ve významu „soutěžní sport“ se všemi jeho primárními přívlastky (sportovní trénink, sportovní výkon, sportovní soutěž aj.). Stejně tak v souladu s většinou autorů (např. Choutka, 2008; Bedřich et al., 2007; Dovalil et al., 2005; Lehnert et al., 2010 aj.) je sport deklarován, jako fyzická aktivita prováděná podle určitých pravidel, kdy výsledky soutěže (závodu) jsou měřitelné nebo porovnatelné u všech účastníků konkrétního sportovního odvětví.
Aktuálně je sport vnímán jako významný faktor nejen pro aktivní sportovce, ale i jako jev, který ovlivňuje celou společnost – rozvíjí zdatnost, je zdrojem zábavy i obživy, je výhodným obchodním zbožím i politickým nástrojem. Přestože jsou vrcholový sport a zviditelňování profesionálních sportovců atraktivním artiklem pro sdělovací prostředky, nelze zapomínat, že nejsou jedinými reprezentanty sportu. Značný počet lidí se sportem zabývá především pro zábavu a radost z pohybu, odreagování od každodenních problémů a stresů, pro upevnění zdraví a prevenci před neduhy moderní doby.
První kompletnější a podstatné práce z oblasti teorie tělesné výchovy a teorie sportu, které navazovaly na českou předválečnou odbornou literaturu, resp. zahraniční literaturu, se objevily v 50. letech minulého století po vzniku Institutu tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy v Praze. Podobně jako v učebních textech „Teorie tělesné výchovy I.–III.“ Libenského, Kostkové a Šprynara (1957), „Teorie a metodika tělesné výchovy“ Libenského a Šprynara (1961) nebo „Některé základní pojmy teorie tělesné výchovy“
Libenského a Fialy (1961) se projevoval „… vliv doby, což často přinášelo značné snížení odborné úrovně a zaměření výslovně do oblasti ideologické, která tak způsobovala snižování odbornosti“ (Hodaň, 2007).
V mnoha dokumentech z oblasti teorie sportu se později setkáváme s poukazováním na „… podceňování vědy v oblasti tělesné výchovy a sportu, na neutěšené postavení
tělesné výchovy na školách nebo na nedostatečnou vybavenost pracovišť pro vědeckou práci…“ (Libenský, 1965 in Hodaň, 2007).
Hlavními úkoly teorie sportu a tělesné výchovy se postupně stávaly výzkumy obecných zákonitostí rozvoje tělesné výchovy, zkoumání podstaty a smyslu tělesných cvičení nebo studium předpokladů k vybudování nejúčelnějšího systému tělesné výchovy.
Od 70. let minulého století platil Libenského et al. (1970) systém vědních disciplín –hlavní disciplínou se stává teorie tělesné výchovy, specifickými disciplínami jsou teorie vyučování tělesné výchovy a teorie tělesných cvičení a interdisciplinárními tělovýchovnými disciplínami se stávají teorie sportu, teorie zdatnosti a aplikované tělovýchovné disciplíny.
Význam obecné teorie tělesné výchovy jako vědecké a výukové disciplíny zdůraznil Matvejev et al. (1976). Jako výuková disciplína je teorie tělesné výchovy „… základním obecně teoretickým a profilujícím předmětem výchovy odborníků tělesné výchovy a sportu (na středních a vysokých školách)“.
Po dlouhém období stagnace odvětví teorie sportu, kdy se řešily především problémy systematizace vědy, terminologie, analyzovaly se obsahy pojmů apod., se objevily i první práce naznačující potřebu formulovat samostatnou ekonomickou disciplínu ve sportu.
V roce 1989 popisuje Šprynarová (1989) „nový“ systém, ve kterém jsou opět teorie tělesné výchovy, teorie sportu a teorie rekreace zahrnuty do oblasti teorie tělesné kultury. V 90. letech dochází v České republice ke změně myšlení, kde „… výrazné místo zaujal pragmatizmus jako teorie výchovy mladé generace“ (Dovalil, Choutka a Svoboda, 2005).
Konkrétní působení změn, které vedlo k současnému vnímání sportu, mělo v praxi rozdílný charakter, např. změna životního stylu, demokratizace-migrace sportovců a vznik nových sportovních odvětví, individualizace, komercionalizace, globalizace aj. V současné době nabývají na síle i další vlivy, jako jsou stárnutí společnosti, problémy ve vztazích a nejistota zaměstnání, korupce, obezita nebo návykové látky, které působí vesměs negativně na rozvíjení původní vize sportu. Moderní trendy a výzvy v oblasti teorie sportovního tréninku zahrnují např. Long-Term Athlete Development (LTAD) zdůrazňující dlouhodobý a progresivní rozvoj sportovců. LTAD model integruje fyzický a psychologický vývoj sportovce a přizpůsobuje tréninkové programy jednotlivým fázím jejich vývoje. Důležitou inovací je použití svalové typologie při výběru talentů, umožňující vytváření personalizovaných tréninkových plánů na základě genetických predispozic sportovce, čímž se maximalizuje jeho potenciál a minimalizuje riziko zranění.
V předkládaném učebním textu teorie sportu se snažíme postihnout podstatu sportu a zpracovat hodnoty sportovního výkonu sportovce (teoretické základy tréninkového zatížení, rozvoj trénovanosti a sportovní výkonnosti apod.) s ohledem na úroveň sportovních činností (teoretická východiska tréninku dětí a mládeže, tréninkový proces u mládeže vzhledem k současným požadavkům soutěží, specifika tréninku žen, východiska výběru talentů a jejich aplikace ve vybraných sportovních odvětvích aj.).
2. Sportovní trénink
Sportovní trénink a později i jeho systém se vyvíjely od primitivních začátků převážně z praktických zkušeností aktivních sportovců, kteří po skončení vlastní závodní činnosti se začali angažovat v trenérských činnostech. Se vzrůstající vzdělaností trenérů a rostoucím zájmem vědeckých tradičních i nových oborů se stal sportovní trénink efektivnější a vědecky podložený (Langer a Hrubý, 2023).
V podobných souvislostech vnímají vznik sportovního tréninku i Dovalil et al. (2002) a definuji ho jako „… proces morfologicko-funkční adaptace, motorického učení a psychosociální interakce“.
Původní poznatky z tréninku byly shromažďovány, zobecňovány a postupně doplňovány o pozitivní výsledky z vlastních praktických pokusů nebo z dostupné odborné literatury. Obohacením byla i „produkce“ rezultátů z nových vědeckých oborů. Dnes má podíl nových vědeckých poznatků minimálně stejnou váhu jako zkušenosti z praxe.
Obsah sportovního tréninku aktuálně směřuje k celkovému funkčnímu ovlivňování organismu a k vytváření mechanismů, které jsou základem sportovního výkonu. Hlavním cílem sportovního tréninku je dosažení maximální individuální nebo týmové výkonnosti ve zvolené sportovní disciplíně vymezené pravidly (Zahradník a Korvas, 2014).
Moderní trendy a technologie v oblasti sportovního tréninku zahrnují integraci pragmatických technologií, jako jsou Fitness aplikace v mobilním telefonu, Activity a Sports tracker1 nebo Apple Health, které umožňují nepřetržité monitorování fyziologických parametrů sportovců. Využívají se stále vyspělejší softwarové nástroje pro analýzu dat, které pomáhají trenérům optimalizovat tréninkové plány na základě reálných a přesných dat a také motivovat sportovce k vyšším výkonům.
2.1 Anaerobní trénink
Anaerobní trénink směřuje k udržení nebo k rozvoji a zvýšení adaptace pro krátkodobé značně intenzivní sportovní výkony trvající ≤ 60 s. Metabolickým základem je schopnost organismu vytvářet energii pro svalovou činnost neoxidativními pochody štěpením
1 Sports Tracker je jedna z prvních aplikací, která je zároveň službou pro sledování sportovních výkonů. Funkce umožňují sdílet průběh cvičení pro získání motivace k tréninku.