Issuu

Umění a nová média

Barbara Büscher Markéta Dvořáková Martin Flašar Jana Horáková Jozef Kelemen Vojtěch Kolář Jakub Macek Petr Macek Ivo Medek Viktor Pantůček Tomáš Ruller Lubomír Spurný Miloš Štědroň Jaroslav Švelch

esc

alt

caps

ctrl

Ě N

N O

V I

) „

Á A

(

;

-123

del

Umeni_n1_Umění 27.1.2012 11:54 Stránka 1

Umění a nová média

Umeni_n1_Umění 27.1.2012 11:54 Stránka 2

Recenzovali: Doc. Mgr. Richard Fajnor Prof. PhDr. Karel Steinmetz, CSc.

Umeni_n1_Umění 27.1.2012 11:54 Stránka 3

Umění a nová média

Barbara Büscher Markéta Dvořáková Marin Flašar Jana Horáková Jozef Kelemen Vojtěch Kolář Jakub Macek Petr Macek Ivo Medek Viktor Pantůček Tomáš Ruller Lubomír Spurný Miloš Štědroň Jaroslav Švelch

Masarykova univerzita Brno 2011

Umeni_n1_Umění 30.1.2012 17:34 Stránka 4

Citace: Marin Flašar – Jana Horáková – Petr Macek a kol.: Umění a nová média. Vyd. 1. Brno : Masarykova univerzita, 2011. 188 s. ISBN 978-80-210-5639-8. DOI: 10.5817/CZ.MUNI.M210-5639-2011.

Předkládaná publikace je součásí řešení výzkumného projektu Centra základního výzkumu AMU&MU LC544 „Výzkum funkcí techniky při vzniku a provozování múzického díla“.

Umeni_n1_Umění 27.1.2012 11:54 Stránka 5

Obsah

Úvod

Umění a mulimédia

Mulimediální dílo – teorie a praxe Markéta Dvořáková – Ivo Medek

Hudba v kontextu mulimédií Marin Flašar

Umění prezentace: Prezentace/situace – akce. MEMO-RANDOM Tomáš Ruller

Média (a) umění

Nonariﬁciální hudba a počátky českého rozhlasového vysílání Petr Macek

Elektronika a konkrétní hudba: Marginálie o některých momentech vývoje elektronické a konkrétní hudby v Brně konce 60. a začátku 70. let Miloš Štědroň

Několik poznámek k ekmelické hudbě Lubomír Spurný

Umění a (kyberneická) štěstěna

Štěsí přeje připraveným Viktor Pantůček

O řízeném hledání šťastné náhody umění na příkladu počítačové graﬁky Jozef Kelemen

Obsah

Umeni_n1_Umění 27.1.2012 11:54 Stránka 6

Virtuální světy a virtuální těla

Smyšlené prostory, skutečné technologie: K historii projektů virtuálních světů Jaroslav Švelch

Jsou počítačové hry umění? Stručné shrnuí argumentů vyřčených na téma videohry a umění Vojtěch Kolář

111

Kyborg aneb cesta tam a zase zpátky Jakub Macek

128

Umění nových digitálních médií

139

Art Processes: Programming Art Processes: The Emergence of the Computer in the Arts. Exhibiions & East-West-Networking Barbara Büscher

139

Konec dějin nových médií: Sotwarová studia Jana Horáková

156

O autorech

180

summaries

183

Obsah

Umeni_n1_Umění 27.1.2012 11:54 Stránka 7

ÚVOd

Kolekivní monograﬁe Umění a nová média je projektem završujícím výzkumné a publikační akivity členů řešitelského týmu Ústavu hudební vědy Filozoﬁcké fakulty Masarykovy univerzity, které byly umožněny díky grantové podpoře Centra základního výzkumu AMU&MU „Výzkum funkcí techniky při vzniku a provozování múzického díla“, jehož činnost započala v roce 2005 a v roce 2011 se uzavírá. Temaické zaměření předkládané publikace odráží výzkumný program Centra základního výzkumu AMU&MU, jak byl formulován v dokumentaci: „Základním programem výzkumu je postavení a úloha techniky (od technikos k techné ve vztahu k poiésis, resp. k invenci a imaginaci) v umělecké praxi obecně a její vliv na podobu uměleckých akivit i recepci a šíření jejích produktů v mediální společnosi. Jde o zkoumání této problemaiky ve všech rovinách, počínajíc rovinou vztahu umělecké tvorby a řemesla (poiésis-techné, ingenium-ars), včetně vztahu ,vrozeného‘ a ,naučitelného‘, a pokračujíc rovinou vztahu umění a techniky chápané jako nástroj (např. hudební nástroj či osvětlovací park v divadle) a ,médium‘ (využívající elektronické a digitální technologie) až k rovině šíření, tj. až k problemaice reprodukovatelnosi a otázkám společenského postavení audiovizuální kultury, tj. k problemaice výrazu a sdělení v rovině umělecké produkce, zábavnosi a kontemplace v rovině vnímání a recepce, původnosi a reprodukovatelnosi. Celá tato oblast je vyjádřena hlavním výzkumným tématem Centra: ,Výzkum funkcí techniky při vzniku a provozování múzického díla‘."1

Jak naznačuje výše uvedený odstavec, vztah umění a techniky byl v rámci výzkumného projektu Centra řešen v plné šíři. V předkládané publikaci jej konkreizujeme jako výzkum transdisciplinárních procesů vzájemného ovlivňování umění a techniky vedoucích ke vzniku nové umělecké disciplíny – umění nových médií. Umění nových médií je nemyslitelné bez historického vývoje vztahu umění a techniky minimálně od začátku 20. stoleí. Umění nových médií proto chápeme jako novou etapu tohoto vztahu a současně je definujeme jako soubor uměleckých prakik, které vznikají v průniku uměleckých akivit označovaných jako umění a technika (například elektronické umění, roboické umění, genomické umění) a mediální umění (jako je video art nebo experimentální film). Odvoláváme se při tom na definici, kterou nabízejí autoři publikace New Media Art,2 Mark Tribe a Reena Jana, kteří umění nových médií označují jako podkategorii těchto dvou širších kategorií lokalizovatelnou v prostoru jejich průniku (viz obr. 1). 1 2

Převzato z výroční zprávy Centra za rok 2005. Tribe, Mark – Reena, Jana. New Media Art. Grosenick, Uta (ed.), Köln : Taschen, 2006.

Úvod

Umeni_n1_Umění 27.1.2012 11:54 Stránka 8

Obr. 1. Grafické vyjádření definice umění nových médií. Název publikace Umění a nová média vymezuje nejen pole našeho zájmu, ale také takiky, které budeme při našem pohybu ímto polem využívat. Poukazuje k výzkumu vzájemných vlivů, referencí a fúzí produktů umělecké kreaivity a techniky (médií), informačních a komunikačních aparátů (od rozhlasu, přes první počítačovou grafiku, po virtuální světy a světovou počítačovou síť), jak se rozvíjel a proměňoval v průběhu 20. a začátku 21. stoleí se zvláštním zřetelem k těm momentům, kdy média byla „nová“ a jejich recepce odrážela naděje a obavy, které byly do nich promítány. Právě tyto momenty se zpětně jeví jako inspiraivní pro uměleckou imaginaci a silně ovlivňují zejména klima tvorby označované jako umění nových médií. Přívlastek nový v názvu publikace poukazuje k chápání umění nových médií nikoli v úzkém smyslu definice nového uměleckého druhu, ale v širším, méně media-centrickém, smyslu slova: nové je pro nás výrazem poukazujícím k umění nových médií jako uměleckému hnuí, které spojuje vizionáře technicky podpořené sociální utopie svobodných informací a jedinců, nekonečné (kolekivní) kreaivity, experimentů překračujících limity nejen tradičních uměleckých forem, ale i lidských smyslů, racionality a zkušenosi běžné tzv. reality. Zajímají nás tedy ty okamžiky, kdy je médium jako nové reflektováno v širším společensko-kulturním kontextu. Současně využíváme konotace „nových médií“ – jejich zaměření na výzkum nových možnosí uměleckého výrazu/formy, ale i ustavení nových vztahů mezi producenty a recipienty umění a kulturní produkce obecně. Označení nová média pro nás tedy zastupuje: • Počáteční fázi střetu média či technologie s jejich uživateli, která se na straně uživatelů vyznačuje uchylováním se k známým vzorcům chování (viz McLuhanův koncept „zpětného zrcátka“) a současně hledáním specifického jazyka nejen nového média, ale i nových formulací definic tradičních uměleckých druhů. • Počáteční utopické či distopické vize, které tvoří jakousi mytologii informačních a komunikačních technologií, jež dosud často zahalují média a nové technologie (včetně jejich budoucnosi) oparem svých vizí.

Úvod

Umeni_n1_Umění 27.1.2012 11:54 Stránka 9

• V neposlední řadě „novost“ poukazuje k avantgardnímu étosu umělecké tvorby jako výzkumu a experimentu na poli nových, dosud pro umění neobjevených médií, tvůrčích principů, gest, situací a prostorů. Stephen Wilson3 se zaměřil na těsné propojení současné umělecké tvorby využívající nová média s akademickým a výzkumným prostředím, které se odráží jak v důrazu na konceptuální ukotvení uměleckých gest, tak i ve spolupráci mezi umělci a vědci na úrovni laboratorních výzkumů. Wilson rovněž definoval tři hlavní přístupy, které umělci ve vztahu k novým médiím mohou zaujímat: 1) Pokračují v modernisické umělecké praxi přizpůsobené současné době; 2) vytvářejí postmoderní umělecká díla založená na metodě dekonstrukce; 3) rozvíjejí umělecké akivity zaměřené na zkoumání potenciálu nových technologií. Tvůrci publikace Umění a nová média se odvolávají zejména na pojeí umělecké tvorby využívající nová média, které je ukotveno v postojích příslušníků historické umělecké avantgardy, ve smyslu předvoje zkoumajícího nová teritoria umění a ve smyslu chápání mediálního umění jako plaformy, ze které mají vycházet impulsy formující nové životní formy. Spojení umění a nových médií poukazuje k duchu technické revoluce a jejích společenských dopadů, kterými se inspirovali příslušníci historické avantgardy začátku stoleí, stejně jako umělci, kteří prožívali rozmach informačních a komunikačních technologií v 90. letech minulého stoleí. Vztah mezi uměleckou tvorbou a prudkým rozvojem a šířením nových médií se stal jedním z nejprogresivnějších impulsů současné umělecké praxe. Avšak v oblasi umění nových médií najdeme řadu příkladů, kdy se užitá technologie stává pouhým ozvláštněním a předmětem experimentování na úrovni čistě formální. Zdůrazněním vztahu mezi historickou avantgardou a současným uměním nových médií chceme poukázat na potenciál nových médií, kterým je jejich schopnost základním způsobem ovlivňovat umělecké, stejně jako společenské dění. Současné vyspělé společnosi se idenifikují s novými informačními technologiemi do té míry, že přijaly přívlastek „informační“ jako pojmenování naší doby. Umělecká avantgarda nových médií se radikálně zapojuje do vytváření nových uměleckých forem reflektujících takto formulovanou idenitu naší kultury. Umění nových médií můžeme chápat jako trenažér nové esteické senzibility a občanských postojů příslušníků informačních společnosí. První část Umění a mulimédia je věnována konceptu mulimediálního díla se zaměřením na mulimediální scénickou tvorbu a performanční umění. Kapitola „Mulimediální dílo – teorie a praxe“ (s. 13) vymezuje základní formální vlastnosi mulimediálního scénického tvaru a následně je ověřuje na případech současné mul3

Wilson, Steven. Informaion Arts: Intersecions of art, science, and technology. Cambridge – London : The MIT Press, s. 26.

Úvod

Umeni_n1_Umění 27.1.2012 11:54 Stránka 10

imediální umělecké produkce autorů příspěvku. Kapitola „Hudba v kontextu mulimédií“ (s. 25) nahlíží koncept mulimediálního díla z historické perspekivy. Autor připomíná dnes v teorii mulimédií znovu aktuální koncept totálního uměleckého díla, který se pojí se jménem Richarda Wagnera, ale i řadu starších i novějších případů tvorby směřující ke komplexnímu, mulisenzorickému zážitku. Kapitola „Umění prezentace: Prezentace/situace – akce“ (s. 42) ukazuje, jakým způsobem se koncept komplexního (totálního) díla/zkušenosi naplňuje v oblasi tzv. živého umění, autorem chápaného jako „umění prezentace“. Druhá část Média (a) umění je věnována vzájemnému ovlivňování mezi hudbou a technickými médií produkce a distribuce, ale i transformacím hudby jako uměleckého média. Kapitola „Nonarificiální hudba a počátky českého rozhlasového vysílání“ (s. 47) se zaměřuje na vztah (mas)médií a umění z hlediska dramaturgie českého rozhlasu před druhou světovou válkou, ve které je patrná snaha o překonání rozporu mezi „lacinou zábavnou a vysokou uměleckou kvalitou, mezi požadavky posluchačů a představami rozhlasového vedení“, který provázel Radiojournal po celou předválečnou etapu jeho vývoje. Kapitola „Elektronika a konkrétní hudba“ s poditulem „Marginálie o některých momentech vývoje elektronické a konkrétní hudby v Brně konce 60. a začátku 70. let“ (s. 56) je věnována elektroakusické hudbě se zaměřením na produkci vznikající v tzv. elektronickém studiu, které existovalo téměř 10 let při brněnském rozhlasu. Kapitola „Několik poznámek k ekmelické hudbě“ (s. 60) představuje ekmelickou hudbu jako jeden z projevů snahy o transformaci hudby jako uměleckého média skrze zavedení nového tónového systému, který v důsledku mění i zavedené způsoby uvažování o hudbě a přesahuje rámec hudby směrem k úvahám o možnosi návratu hudby přírodě a jejího osvobození od zažitých pravidel. Ve třeí čási Umění a (kyberneická) štěstěna se autoři soustředili na princip náhody, případně (řízené) náhody jak se uplatňuje v procesu umělecké kreaivity, odráží ve formě uměleckého díla a podílí na procesu jeho interpretace. Kapitola „Štěsí přeje připraveným“ (s. 73) je věnována principu náhody a způsobům jeho uplatnění v kompozičním procesu. Autor na řadě příkladů ukazuje rozmanitost způsobů, jakými může být náhoda, symbolizovaná hodem kostkou, do umělecké produkce integrována. Kapitola „O řízeném hledání šťastné náhody umění na příkladu počítačové grafiky“ (s. 79) představuje princip (řízené) náhody jako významnou součást tvůrčího procesu a esteiky počítačové grafiky. Autor analyzuje roli počítače co partnera v tvůrčím procesu. Při interpretaci konkrétních děl počítačové grafiky se soustředil především na dílo Jozefa Jankoviče. Ve čtvrté čási Virtuální světy a virtuální těla jsou zařazeny příspěvky věnované základním konceptům formujícím uživatelské postoje a vize nových digitálních médií. Kapitoly „Smyšlené prostory, skutečné technologie: K historii projektů virtuálních světů“ (s. 95) a „Kyborg aneb cesta tam a zase zpátky“ (s. 128) jsou historizujícími příspěvky věnovanými základním temaickým konceptům nových médií: představě

Úvod

Umeni_n1_Umění 27.1.2012 11:54 Stránka 11

počítačové sítě jako (virtuálního) prostoru, do kterého můžeme vstoupit a jednat v něm, a kyborgovi v podobách, které získal při svých přemístěních z vědeckých laboratoří do oblasi vědecké fantasiky a akademického diskurzu. Autor kapitoly „Jsou počítačové hry umění?“ (s. 111) referuje o aktuální debatě o možnosi či nemožnosi vývoje počítačových her směrem k umělecké produkci. Poslední část Umění nových digitálních médií je věnována vztahu mezi uměním nových médií a uměleckou tvorbou druhé poloviny 20. stoleí. Kapitola „Art Processes: Programming Art Processes: The Emergence of the Computer in the Arts. Exhibiions & East-West-Networking“ (s. 139) je zasvěcena počátkům umělecké produkce využívající počítače jako kreaivní médium (počítačovému umění) se zaměřením na historické okolnosi tohoto vývoje a na formování informační esteiky v kontextu konkrétního umění, generaivních pravidel a pojeí umění jako procesu. V kapitole „Konec dějin nových médií: Sotwarová studia“ (s. 156) autorka představuje současnou situaci teorie umění nových médií v kontextu tzv. konce dějin umění. Poukazuje k průnikům mezi uměním nových médií a konceptuálním uměním a k performaivnímu obratu v umělecké tvorbě, který vysihuje pojem Petera Weibela „scripted media“. V těchto tendencích nachází autorka širší kontext vzniku nové humanitní disciplíny, sotwarových studií, která představují výzvu k transformaci studií nových médií.

Úvod

Umeni_n1_Umění 27.1.2012 11:54 Stránka 12

Umeni_n1_Umění 27.1.2012 11:54 Stránka 13

UMění a MUltiMédia

Mulimediální dílo – teorie a praxe Markéta Dvořáková, Ivo Medek

anotace – Cílem tohoto příspěvku je ujasnit si, zda je možno aplikovat obecné principy osvědčené v oblasi hudební kompozice na tvorbu díla pracujícího s více uměleckými druhy. Krátký teoreický rozbor i následné analýzy již hotových děl prokázaly, že tento přístup je možný, a zejména hudebním skladatelům, pro něž jsou uvedené principy velmi blízké, může vytvořit tvůrčí plaformu pro kompozici mulimediálních děl na bázi jim přístupných atributů. Úvod Provozování hudby každého historického období od jejího vzniku je úzce spjato s dalšími uměleckými druhy – nejdéle a nejčastěji s tancem, ale i slovesným či výtvarným uměním. Sepěí různých uměleckých druhů v kontextu jediného díla bylo v historii umění různé a prošlo vývojem od rituálních tanců pravěku po Steinerovu eurytmii nebo Flatleyho megashow, od monteverdiovské opery a Wagnerova Gesamkunstwerku po Kaprowův happening, od dadaismu po Fluxus, od rituálního spektáklu Antonina Artauda po responsive environment – interakivní prostředí reagující na akci diváka – Myrona Kruegera, od Futurisického kina Marineiho a spol. po dataspace Billa Violy… Mnohovrstevnatost mulimediálního díla daná komplexním propojením několika uměleckých druhů činí zcela přirozeně jeho tvorbu na první pohled daleko složitější než u „jednodruhového“ díla, jakým je hudební skladba. Přesto je zde řada aspektů, které jsou v obou případech shodné nebo alespoň podobné (namátkou lze vybrat: dílo probíhající v čase, otázky toku informací, realizace řádu a formy, strukturální hierarchizace, staičnost versus dynamičnost, existence procesů, možnost užií náhodných postupů a mnoho dalších).

Mulimediální dílo – teorie a praxe

Umeni_n1_Umění 27.1.2012 11:54 Stránka 14

Mulimédia a intermédia Abychom se mohli zabývat výše uvedenou problemaikou hlouběji, je potřeba si položit otázku, co to vlastně mulimediální dílo je a jak se liší intermédia, mulimédia a mixmédia. Shrnuím různých textů můžeme dospět k následující speciﬁkaci: díla využívající více uměleckých druhů zároveň (a splňující – více či méně – znaky uvedené v následující kapitole) lze označit za díla smíšených médií (mixmédia), a ta z hlediska vnitřní organizace následně rozdělit na díla intermediální a mulimediální. U intermédií jde z esteického hlediska o překračování limitu média v poeické poloze, kdy jednotlivé složky jsou oddělitelné a nemusí působit současně. (Příkladem mohou být některá díla Phila Niblocka, kdy k již existující hudbě je náhodně vybráno video a kdy obě složky mohou být realizovány i jednotlivě.) Na rozdíl od intermédií jde v mulimédiích jak o vztahy uvnitř jednotlivých složek, tak – a to především – „napříč“ složkami. Ty jsou v mulimediálním díle natolik neoddělitelné, že by samy o sobě – bez složek ostatních – ztraily význam. Jde zde tedy zejména o vztahy mezi elementy jednotlivých médií, které jsou nastolovány zcela novým způsobem. Komplexní provázanost mezi jednotlivými druhy umění je velmi silná a propracovaná, funguje zde zřejmá kauzalita. Znaky mulimediálního díla Vyjdeme-li z Packera,4 můžeme za základní znaky považovat: • synteičnost, komplexnost a integritu díla, návaznost spíše na podněty trendů a proudů od 1. poloviny 20. stoleí než na tradiční kategorie, jako jsou divadlo, opera, balet, koncert, výstava atd., • význam jazyka pro sdělení informace je zpravidla minimální, • záměrnost, dějovost, linearita, koninuita a synchronnost děl je zpochybněna, v některých případech přímo odmítána (různé prvky tradičního umění jsou považovány přímo za klišé), • dílo se brání zasazení do konvenčního prostředí v tradičním kontextu, cíleně porušuje bariéru mezi hledištěm a jevištěm, mezi tvůrcem a recipientem, • nejasná je hranice mezi „vysokým“ a „nízkým“ uměním, mezi vážným a banálním, • preferován je proces vzniku díla před dílem jako ﬁnálním produktem, od díla se často ani neočekává, že bude mít trvalou hodnotu, je chápáno jako představení určité možnosi, nikoliv jako unikátní, konečný produkt, • zřetelnou snahou je i návrat ztracené funkčnosi do umění, a to vytvářením díla jako rituálu, který dostane recipienta „dovnitř“ dimenze dění, jak podobně uvádějí Yates nebo Kaprow, 4

Packer, Randall – Jordan, Ken. Mulimedia: From Wagner to Virtual Reality. New York : W. W. Norton, 2002.

Umění a mulimédia

Umeni_n1_Umění 27.1.2012 11:54 Stránka 15

• specifické postavení mají kategorie komunikace a interakivity, dochází ke vzájemnému ovlivňování světa umění a světa technologií. druhy mulimediálních děl Richard Kostelanetz v textu Divadlo zmiešaných médií5 uvádí určitou klasifikaci jednotlivých forem mulimediálních děl – happeningu, environmentu a performance – a jejich základní typy vzhledem k otevřenosi (uzavřenosi) časové, prostorové a vzhledem k zapojení publika do akce. Vychází ze základní Kaprowovy klasifikace eventu a happeningu,6 který event definuje jako krátké pódiové vystoupení zahrnující jednu (monostrukturální) akci a happening pak jako komplexnější, rozsáhlejší a polysémaničtější akci se zapojením diváků jako akivních účastníků. Kostelanetz rozlišuje čtyři druhy mulimediálních produktů: 1. Čistý happening nemá scénář přesně určen, což umožňuje vznik nečekaných událosí v nepředvídatelné posloupnosi. Idenita a pohyby oficiálních účastníků jsou jen zhruba naznačené a každý smí improvizovat detaily vlastní akivity s ím, že všeobecný záměr je zpravidla předem určený. Výsledné akce jsou tak spíše neurčité než improvizované, otevřené v prostoru i čase. Recipieni, pokud se přímo neúčastní, mají pocit, že jsou součásí akce. Čisté happeningy se zpravidla vyhýbají konvenčnímu prostředí a naopak často využívají běžná „civilistní“ prostředí – náměsí, nádraží, park, skládku odpadků, lom, plácek parkoviště nebo naopak celé město. Některé nejsou na konkrétní prostor nijak vázány a mohou se konat kdekoliv. Podobně volná je i účast publika – náhodné, svolané, žádné… 2. Pódiový happening se od čistého happeningu liší především ím, že se odehrává ve specifikovaném prostoru, často na jeviši. Akce účastníků je variabilní – mění se buď představení od představení, nebo se neurčuje. Čas je také variabilní. Náhodné procesy a scénář tak zajišťují neopakovatelnost každé jednotlivé akce. Vymezením prostoru je recipient postaven do role více pozorovatelské než účastnické. 3. Kineický environment se, podobně jako pódiový happening, také koná v precizněji specifikovaném a sevřenějším prostoru, je však narozdíl od něj zpravidla podrobněji plánovaný, akivity účastníků jsou podrobněji dány. Zůstává otevřenost v čase. S čistým happeningem má společnou snahu akivizovat diváka. 4. Pódiová performance má dopředu naplánovanou koncepci i hlavní akce. Obecenstvo má pozorovací roli a dopředu určené jsou i dimenze prostoru a času. 5 6

Kostelanetz, Richard. Divadlo zmiešaných médií [The Theatre of Mixed-Means]. In Avalanches 1990– 1995. Braislava : SNEH, 1995, s. 192–215. Kaprow, Allan. Unitled guidelines for happenings. In Assemblage, Environments and Happenings. New York : Harry N. Abrams, 1966.

Mulimediální dílo – teorie a praxe

Umeni_n1_Umění 27.1.2012 11:54 Stránka 16

V tomto ohledu se tedy nijak neliší od běžného divadla. Zásadním rozdílem je zde však ta skutečnost, že pódiová performance se vyhýbá užií jazyka jako prostředku pro vyjádření textu. Představení jsou buď beze slov nebo v případě, že se řeč používá, funguje pouze zvuková a nikoliv významová složka jazyka. Roli jazyka nahrazuje konglomerát ostatních médií. Kostelanetz dále uvádí přehlednou tabulku chápání prostoru, času a akce v jednotlivých formách, kterou jsme rozšířili ještě o kategorii role diváka:

DRUH

PROSTOR

ČAS

AKCE

ROLE DIVáKA

Čistý happening

otevřený

variabilní

akivní

Pódiový happening

uzavřený

variabilní

pasivní

Kineický environment uzavřený

variabilní

ﬁxní

akivní

Pódiová performance uzavřený

ﬁxní

pasivní

Tab. 1. Typy mulimediálních akcí v závislosi na kategoriích prostoru a času, typu akce a roli diváka.

Obecné kompoziční principy a jejich přenositelnost do oblasi mulimediální kompozice Jedním z hlavních cílů, které jsem sledovala již ve své disertační práci, bylo dokázat přenositelnost některých principů fungujících v hudební kompozici do kompozice mulimediálního díla. Jako nejvhodnější, vzhledem k jejich obecnosi a využitelnosi i separátně v jednotlivých uměleckých druzích (zejména v těch odvíjejících se v čase), se podle mne jeví tzv. obecné kompoziční principy,7 ale i další přístupy využívané prakicky i teoreicky zpracované, např. transference prvků,8 procesualita9 nebo náhodnost a neurčitost.10 7 Viz např. Medek, Ivo – Piňos, Alois. Řád hudebního díla a prostředky jeho výstavby. Brno : JAMU, 2004. 8 Parsch, Arnošt – Piňos, Alois – Šťastný, Jaroslav. Transference hudebních elementů v kompozicích současných skladatelů. Brno : JAMU, 2004. 9 Medek, Ivo. Úvod do procesuality jako komplexní kompoziční metody. Brno : JAMU, 1997. 10 Šťastný, Jaroslav. Hlavou proi zdi. In Hudba na pomezí. Praha : Panton, 1991.

Umění a mulimédia

Umeni_n1_Umění 27.1.2012 11:54 Stránka 17

Medek a Piňos11 rozdělují obecné kompoziční principy (OKP) z pohledu jejich použií v kompozičním procesu do dvou kategorií – na principy povahy nepominutelné a principy povahy výběrové. Do první kategorie patří následující principy: 1. selekce a restrikce prvků, 2. hierarchizace a vyvažování prvků, 3. vztahu mezi prvky, 4. koexistence a návaznosi prvků. Ostatní OKP patřící do druhé kategorie je možno použít fakultaivně jako výstavbové principy na základě volby autora pro určitý speciﬁcký přístup ke tvorbě celého díla nebo některé jeho úrovně či čási. Jsou to: 1. 2. 3. 4. 5. 6.

princip mulivariace/zcelování, princip náhodnosi/alternaivnosi, princip procesuality, princip oscilace/kontrapozice, princip latence, princip neurčitosi.

Prakické aplikace kompozičních principů v mulimediálním díle: Ohně Mulimediální projekt Markéty Dvořákové, Jana Kavana a Ivo Medka Ohně pro dětského herce, dva zpěváky (soprán a bas), tři hráče na bicí nástroje, komorní orchestr, elektroniku, taneční skupinu, interakivní video a ohňové efekty byl uveden v rámci mezinárodního hudebního fesivalu Forfest v roce 2002. Projekt byl koncipovaný do Podzámecké zahrady Arcibiskupského zámku v Kroměříži, z důvodu nepřízně počasí však bylo možno provést pouze jeho restringovanou verzi v zámku. Řád projektu Ohně je založen na mulivariačním principu. Mulivariačním jádrem je prvek ohně, a to jak jeho fyzická, tak i přenesená podoba (oheň lásky, válečný atd.). Tento atribut má podobu určité mozaiky tvořené řadou mikropříběhů-scén, propojených jednoduchou „dějovou“ linkou danou dětskými hrami malého chlapce. Jeho nevinné hry jsou augmentovány do rozměru dospělých (ohýnek versus požár, dětské hračky-zbraně versus válka apod.). Na takto vzniklou dějovou plaformu byly roubovány prvky akusické (živě hraná vokálně-instrumentální i předpřipravená elektronická hudba) i vizuální (videoprojekce, skutečný oheň). Zcela speciﬁcky byla řešena rovina pohybová, u které došlo k úplnému uvolnění ím, že celá rovina výrazového tance byla svěřena souboru specializujícímu se na improvizovaný tanec. Z pohledu tvůrců to znamenalo aplikaci náhodného principu do díla. Tento přístup 11 Medek, Ivo – Piňos, Alois. Řád hudebního díla a prostředky jeho výstavby. Brno : JAMU, 2004.

Mulimediální dílo – teorie a praxe

Umeni_n1_Umění 27.1.2012 11:54 Stránka 18

byl do jisté míry použit i u videoprojekce, když na videomixu byl v reálném čase (a podle okamžitého rozhodnuí jednoho ze spoluautorů) smícháván obraz jdoucí z videa a z kamery, živě snímající obraz skutečného ohně i tanečníků na scéně. Hudební složka byla komponována od počátku až do konce nově jako týmové dílo, nebylo zde použito celých skladeb ani fragmentů apropriovaných z již hotových kompozic. Souhrnně se u Ohňů jednalo o následující prvky: Sféra akusická: 1. zpěv, 2. hudba živě hraná souborem Ars incognita s těžištěm v tónových výškách, 3. zvuk – sóla bicích nástrojů neladěných výšek, elektronické zvuky, témbrální plochy v parituře, 4. řeč – nahraná živá řeč vstupující do pásu s elektronicky zpracovanými slovy, 5. hudba elektroakusická. Sféra vizuální: 1. živá akce na „jeviši“: a) taneční soubor Filigrán (improvizovaný výrazový tanec), b) pěvecko-herecký pár „milenců“, c) hraná role malého chlapce, spojovatele jednotlivých scén, d) orchestr, 2. video (předem připravená videosložka, do níž je živě vstupováno kamerou snímající oheň, tanečníky, přítomné diváky, dění na „jeviši“), 3. skutečně ohňové efekty. Sféra pohybová: 1. výrazový tanec, 2. pohyb sólistů (zpěváci a hráči na bicí nástroje). Formu díla tvoří sled jednotlivých stěžejních scén a meziher mezi nimi. Čásí je celkem šestnáct, základních scén osm. Jejich názvy odpovídají uplatnění výše zmíněného mulivariačního principu a různých transformací prvku ohně. Páteřními scénami zarámovanými Introdukcí a Codou jsou Pohádka, Ohně, Básník, Héfaistos, Milenci, Válka a Slunce. K realizaci jednotlivých scén se přistupovalo velmi odlišně. V jednom případě vznikala vizuální a akusická část téže scény zcela nezávisle a videosmyčka a hudba k ní byly koordinovány výlučně a pouze s délkou úseku. Jednalo se tedy v duchu deﬁnic uvedených v úvodu o typický případ intermediálního přístupu. V další čási naopak video zobrazuje detail hlavy „básníka“ deklamujícího text, který se zřetelně ozývá jako jedna vrstva akusické složky. Kauzální propojenost zjevně určuje mulimediální přístup. V obou případech se navíc objevuje výrazový tanec mající podobu improvizace. Dvě jiné scény mají charakter „tradiční“ opery – vše je zkomponováno do paritury, sólové hlasy jsou doprovázeny souborem.

Umění a mulimédia