Jan Vinař (15. 7. 1914, Praha – 23. 9. 1983, Curych) Československý novinář, autor reportáže, která tvoří podstatnou část této knihy, se narodil do bohaté židovské rodiny jako Heinz Wiener. Jako student se podílel na aktivitách sekce mládeže Komunistické strany Československa. Ještě před druhou světovou válkou se poprvé oženil a narodil se mu syn. Celou válku byl vězněn v koncentračních táborech a po návratu do Prahy zjistil, že při americkém bombardování zemřela jeho manželka, synovec i tchyně, syn Jan přežil jen zázrakem. Oženil se znovu a po narození dcery rodina odcestovala do Washingtonu, kde působil jako první zástupce velvyslance. Po dvou letech byl na základě nepravdivých nařčení odvolán, propuštěn ze státní služby a začal pracovat jako dělník. V roce 1953 byl zbaven obvinění a nastoupil do Československého rozhlasu, kde působil od roku 1957 do roku 1960 jako korespondent v Pekingu, během pobytu v Číně pak při letecké havárii přišel o manželku a dceru. Po návratu do Prahy nadále působil v Československém rozhlasu a potřetí se oženil. Vrcholem jeho rozhlasové kariéry pak byla živá reportáž o sovětské okupaci 21. srpna 1968. Ještě téhož roku emigroval do Švýcarska.
Text Vinařovy reportáže Tibet – země, kde lidé dohá “ nějí celé tisíciletí jediným skokem před několika lety získal profesor Martin Slobodník, děkan Filozofické fakulty Univerzity Komenského v Bratislavě, od svého kolegy docenta Tomáše Vinaře, autorova vnuka. Reportáž jsme se rozhodli vydat již nesamizdatově jako kritické vydání pramene, avšak předčasná smrt profesora Slobodníka tomu zabránila. Publikace tedy vychází až nyní ve spolupráci s Univerzitou Palackého v Olomouci.“ doc. PhDr. Luboš Bělka, CSc. Populární představy Západu zpravidla vizualizují Ti“ bet jako bájné království ducha, věčně neměnnou Šangri-lu, která tragicky skončila ve spárech rudé Číny. Vinařova historická reportáž zemi ukazuje bez mystického závoje a přikrašlování, tak jak jej v padesátých letech viděla naše pokroková‘ inteligence oddaná ‘ ideálům komunismu. Vyprávění o Tibetu je tedy tak trochu i vyprávěním o nás a naší minulosti.“ Mgr. Kamila Hladíková, Ph.D.
zaniklé horizonty
ISBN 978-80-244-6083-3
9
788024
460833
Luboš Bělka a Kamila Hladíková (eds.)
Jan Vinař
Tibet – země, kde lidé dohánějí celé tisíciletí jediným skokem
Jan Vinař Tibet – země, kde lidé dohánějí celé tisíciletí jediným skokem Luboš Bělka a Kamila Hladíková (eds.)
Jan Vinař svou budovatelsky optimistickou knihu nazval Tibet – země, kde lidé dohánějí celé tisíci letí jediným skokem. My už dnes ovšem víme, že Tibet – ani s pomocí bratrských mas čínského lidu, Komunistické strany Číny a Lidové osvobozenecké armády – tisíciletí jedním skokem nedohnal. Onen velký skok“, který Čínská lidová “ republika pod Maovým vedením v onom osudném roce 1959 učinila, skončil velkým fiaskem a tragickým hladomorem, při kterém zemřely desítky miliónů lidí. Pár let nato, v létě 1966, propukla Velká proletářská kulturní revoluce, která v Tibetu napáchala nenávratné škody, jak na jeho hmotném i nehmotném kulturním dědictví, tak na duši jeho lidu. Reportáž českého novináře, který Tibet navštívil těsně po povstání a útěku 14. dalajlamy do indického exilu v březnu 1959, je dnes cenným svědectvím vypovídajícím o počátcích čínského ideologického civilizačního projektu na střeše světa“, jakož i o tehdejším “ budovatelském nadšení levicových intelektuálů z východního i západního bloku. Optimismus ohledně spravedlivějšího společenského zřízení ostatně nakonec opustil i samotného Jana Vinaře, který se po vstupu spřátelených vojsk “ Varšavské smlouvy“ do Československa v srpnu 1968 rozhodl vlast definitivně opustit. Usídlil se ve Švýcarsku, kde poté, několik měsíců po jeho smrti (1983), vyšla tato reportáž v samizdatu (v počtu patnácti výtisků).
o Hrad v Žikace, v popředí skupinka Číňanů, včetně dvou důstojníků Čínské lidové osvobozenecké armády. Snímek zachycuje původní podobu této městské dominanty; hrad byl během Velké proletářské kulturní revoluce (1966–1976) značně poškozen, současný stav představuje jeho pozdější rekonstrukci. Jan Vinař navštívil Žikace o tři roky později, v září 1959. Fotografii pořídil Augustin Palát 25. září 1956. Fotografie z pozůstalosti Augustina Paláta, publikována se souhlasem Česko-čínské společnosti.