Tajná dvojka A + B Zbloudilá střela Vyšlo také v tištěné verzi
Objednat můžete na www.fragment.cz www.albatrosmedia.cz
Klára Smolíková a Jiří W. Procházka Tajná dvojka A + B: Zbloudilá střela – e-kniha Copyright © Albatros Media a. s., 2017 Všechna práva vyhrazena. Žádná část této publikace nesmí být rozšiřována bez písemného souhlasu majitelů práv.
Klára Smolíková a Jiří W. Procházka Ilu strace Viktor Svoboda
Klára Smolíková a Jiří W. Procházka Tajná dvojka A + B Zbloudilá střela Ilustroval Viktor Svoboda Obálka Grafické a DTP studio Fragment, Kamila Flonerová Grafická úprava Grafické a DTP studio Fragment Jazyková korektura Josef Šebek Odpovědný redaktor Jakub Šedivý Technická redaktorka Lucie Mikešová Vydalo nakladatelství Fragment v Praze roku 2017 ve společnosti Albatros Media a.s. se sídlem Na Pankráci 30, Praha 4, číslo publikace 31 329 1. vydání, 2017 Sazbu zhotovilo Grafické a DTP studio Fragment. Copyright © Albatros Media a. s., 2017 Text © Klára Smolíková, 2017 Text © Jiří W. Procházka, 2017 Illustrations © Viktor Svoboda, 2017 Všechna práva vyhrazena. Žádná část této publikace nesmí být rozšiřována bez písemného souhlasu majitelů práv. www.fragment.cz www.albatrosmedia.cz ISBN tištěné verze 978-80-253-3427-0 (1. vydání, 2017) ISBN e-knihy 978-80-253-3537-6 (1. zveřejnění, 2017) Cena uvedená výrobcem představuje nezávaznou doporučenou spotřebitelskou cenu.
Ob sah 1. Králíci z klece vypuštění . . . . . . . . . . . . . . 7 2. Hladové dny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12 3. Bitva na obzoru. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17 4. Johny zve na oslavu. . . . . . . . . . . . . . . . . . 22 5. Přípravný výbor. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 27 6. Narozen s vařečkou v ruce . . . . . . . . . . . . 31 7. Nad bitevní plání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 36 8. Satelitní mapa . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 41 9. Setkání s malým napoleonem . . . . . . . . . . 47 10. Nástup tří armád . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 52 11. Bitevní vřava . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 57 12. Raněný na bitevním poli! . . . . . . . . . . . . . 63 13. Artur a Bára zasahují. . . . . . . . . . . . . . . . . 69 14. Záchranná akce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 76 15. V polní nemocnici . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 82 16. Tajný rozhovor . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 87 17. Neuspokojivé výsledky . . . . . . . . . . . . . . . 93 18. Helikoptéra nad domem . . . . . . . . . . . . . . 99
19. Po bitvě každý generál . . . . . . . . . . . . . . . 105 20. Tajná dvojka na stopě . . . . . . . . . . . . . . . 112 21. Ve městě jako v kině . . . . . . . . . . . . . . . . 120 22. Hádka ve starém domě . . . . . . . . . . . . . . 126 23. Útok z temnot. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 133 24. Ti, co zůstávají ve skrytu. . . . . . . . . . . . . 140
1. Králíci z klece vypu štění Když už si myslíte, že lidi kolem sebe znáte, zaskočí vás. Zvlášť v dospělých se evidentně skrývá víc, než běžně dávají najevo. Artur si byl poměrně jistý, že má své rodiče pro kouknuté a jen tak ho něčím nepřekvapí. Naposled ho ale dostali tím stěhováním. Bral stížnosti na život v malém panelákovém bytě jako folklor: „Jsme tu namačkaní jako králíci v králíkárně. Naseju do truhlíků trávu, ať máme aspoň tu kóji stylovou.“ „Nic se sem nevejde – ani knihy, ani marmelády, nemám ani kam uložit sekeru.“ „Slyším, jak Andulka nad námi falešně píská na 7
flétnu a jak si soused pod námi čistí zuby. Já snad slyším i trávu růst!“ „Sama jsi ji vysela, maminko. Do těch truhlíků.“ „Pravda, Martine… A na co sem do bytu, proboha, nosíš sekeru?!“ A pak si ho zčistajasna rodiče zavolali do kuchyně a nad pocukrovanou bábovkou mu oznámili, že koupili dům. Starší domek v malém městě v Po stranní ulici. Domek se zahradou, zdůraznila mam ka. Za kterou jezdí vlak, dodal táta. Nakonec se ukázalo, že to nebyl vlastně tak šíle ný nápad. Zelenině ani kytkám, které mamka hned časně zjara vysela na záhony, železniční trať nevadí. Táta má nářadí vzorně vyrovnané v garáži a vejdou se do ní i kola. Artur se hned po nastěhování po tkal s Bárou, fantastickou kamarádkou do nepoho dy. Všechno klape, takže nazrál čas na další šílený nápad. „Chystáš se příští sobotu na tu historickou bitvu?“ zeptal se táta a otřel si zpocené čelo. Rázem vypadal jako indián na válečné stezce. 8
„Jasně,“ přikývl Artur. „Půjdeme s Bárou. Proč se ptáš?“ Trávili sobotu v garáži, kde připravovali kola na první jarní vyjížďku. Čištění a promazávání řetězů se dařilo jen za cenu osobních obětí. V další fázi bude třeba vykoupat tyhle dva povedené údržbáře v ředidle. Artur byl rád, že má táta chvilku čas. Po přestěhování musel do práce dojíždět a domů se vracel večer a unavený. Jako jediný z rodiny si nové bydlení vlastně moc neužíval, protože ještě po no cích a víkendech vyřizoval na počítači pracovní zá 9
ležitosti. Dojíždění ho vyčerpávalo víc, než předpo kládal. „Vlasta mě poprosil, jestli bych jim nepíchnul s dělem,“ odpověděl otec, jako by měl někomu po moci se zavirovaným počítačem nebo nestartujícím autem. „S čímže? A kdo?“ „Přece soused odnaproti,“ dotáhl táta šroub pod sedlem. „Ten, jak neumí zajíždět do garáže. Tuhle jsme se bavili před domem a on mi vyprávěl, že do bitvy se pokaždé zapojí spousta místních chlapů. Vlasta je mezi dělostřelci. Mají lehké dělo a jeden člověk jim chybí. Dokonce mi půjčí parádní ra kouskou uniformu.“ „Tak to gratuluju,“ zaskočeně mu syn poblaho přál. „A kolik lidí je na jedno dělo potřeba?“ „Prý osm. Váží totiž tunu,“ narovnal se táta a s hek nutím se prohnul v zádech. Sezení v autě a u počíta če si vybíralo svou daň. „Kluci,“ zavolala na ně mamka. „Oběd!“ „Sice žiju celý život v představě, že jsi pacifista, ale rozhodně ti budu fandit,“ poplácal ho Artur po 10
rameni, takže budoucímu dělostřelci přibyl na ko šili další flek.
Kdo je pacifista? 1. Fanoušek historických bitev 2. Kutil a amatérský řemeslník 3. Odpůrce násilí a válek 4. Obdivovatel Pacifického oceánu
(Řešení: 3)
11
2. Hladové dny Bára nechápala, kde se Artur tak dlouho courá. Se děla před školou a snažila se číst knížku, jenže ještě bylo docela chladno, takže se do ní dávala zima. Měla si dneska vzít kalhoty, a ne sukni. Tím teplé počasí nepřivolá. Odpoledne jdou venčit Šerloka. Nerada by prostydla jen kvůli tomu, že se její parťák zapovídal u oběda. Ještě že výběr bot nepodcenila. Se zalíbením mrkla na své pevné šněrovací boty. Na holčičí střevíčky nikdy nebyla. Potřebovala stát pev ně na zemi. „Ahoj, Báro,“ loučily se s ní naoko ohromně ka marádsky spolužačky, které také odcházely bez obě da. Jen co byly z doslechu, nebo si to aspoň mysle ly, začaly si šuškat, že Bára určitě s Arturem chodí. 12
Pipiny, pomyslela si. Měla se s Arturem domluvit na jiném místě srazu. Tady je hrozně na ráně. „Čus,“ houknul na ni malý Lojza. „Dneska to byl naprostý děs! Udělalas dobře, že ses jídelně oblou kem vyhnula.“ Dramaticky se chytil za břicho a předváděl, že bude zvracet. „Díky za info,“ stručně odpověděla Bára, aby mu nezavdala příčinu ve výstupu pokračovat. Nej horší bylo, že Lojza patrně až tolik nepřeháněl. Jíd lo, které jim ve školní kuchyni vařili, se jíst neda lo. Každý to řešil po svém. Bára byla domluvená s mamkou, že si může některé dny jídlo odhlásit. Některým žákům rodiče obědy zrušili úplně, jiní na ně nechodili, i když je měli zaplacené. Byla leg race pozorovat učitele, kteří se snažili jít příkladem, ale ani oni nebyli schopni určitá jídla, jako třeba mletý karbanátek v rajské omáčce, pozřít. Vymlou vali se, že zajít do jídelny nestihnou, nebo si nosili jídlo do kabinetu, aby nikdo nevěděl, zda ho nako nec snědli, nebo ne. Za vedoucí školní jídelny, paní Sehulovou, se už se stížností vypravilo několik delegací, ale nepocho 13
dil nikdo. Pokaždé se začala ohánět výživovými ta bulkami, kterými se musí řídit. I paní ředitelka jí zkoušela opakovaně domluvit: „Nám jde jen o to, aby jídlo bylo chutné, pěkně vypadalo a děti nám houfně neutíkaly z jídelny.“ Leč marně. Bára s Artu rem dokonce jednou Sehulovou stopovali až domů. Měli podezření, že si v taškách neodnáší zbytky jíd la pro zvířata, ale naopak kvalitní potraviny, které si ulila ještě před vařením. Jenže si jich všimnul její manžel a dost nevybíravě je poslal pryč. „Čekáš dlouho?“ ozvalo se za ní nečekaně, až s sebou trhla. „Promiň, ale vyslechnul jsem nesmír ně zajímavý rozhovor. Dokonce jsem si kvůli tomu dvakrát přidal.“ Bára se otočila na Artura. Raději nic neříkala, ale kamarád ji měl prokouknutou, takže mu ublížený záblesk v očích neunikl. „Tak se nezlob,“ drcnul do ní ramenem, když se spěšně vzdalovali od školy. „Ty sis opravdu dobrovolně přidal?“ roztála ka marádka, které právě došlo, co Artur řekl. „Jo. Bojím se, že teď k nám domů někdo pošle 14