Stáje Zlatá hvězda Pátrání v sedle Vyšlo také v tištěné verzi
Objednat můžete na www.fragment.cz www.albatrosmedia.cz
Soray Nicholasová Stáje Zlatá hvězda: Pátrání v sedle– e-kniha Copyright © Albatros Media a. s., 2017 Všechna práva vyhrazena. Žádná část této publikace nesmí být rozšiřována bez písemného souhlasu majitelů práv.
Soray Nicholasovรก
Věnuji svým báječným synům Mackenziemu a Hunterovi. Jako malá jsem o životě na farmě, kde budu obklopená psy a koňmi, snila. Nerada bych, abyste považovali za samozřejmé, že můžete vyrůstat v takovém prostředí.
K A P I TO L A P R V N Í
Stáje Zlatá hvězda
Poppy se nadechla a rozhlédla se po farmě. Viděla v ohradě kobyly s hříbaty, která v poledním slunci sko tačila u jejich nohou. Slzy se jí draly do očí, ale tvrdě se kousla do rtu a batoh si přitiskla pevněji k hrudi. „Poppy?“ Otočila se a usmála se na svou tetu. „Pop! Jsem tak ráda, že jsi tady!“ Teta Sofie běžela přes dvůr od stájí s otevřenou náručí a pes Casper roz pustile poskakoval vedle ní. Měla dlouhé světlé vlasy spletené do copu, který se jí pohupoval po ramenou, na sobě své obvyklé jezdecké kalhoty a košili. Poppy shodi la batoh na zem, aby ji teta mohla stisknout v náručí, a snažila se neplakat. Nechala si dát pusu na tvář a pevně 7
tetu objala. Příjezd sem na farmu měl být příjemný, mohly to být ty nejlepší prázdniny vůbec, ale pořád se nemohla zbavit myšlenek na domov. „Ukaž se,“ teta Sofie poodstoupila a dala si ruce v bok. Poppy si nemohla pomoct a rozplakala se. Slzy jí tekly po tvářích, klekla si a hladila Caspera. Aus tralský ovčák byl mazlivý pes s hebkou srstí a neustá le se jí pokoušel olíznout tvář. Mohla by si s ním takhle hrát celý den. „Zlatíčko, to bude v pořádku. Pojď sem.“ Teta So fie si ji přitáhla k sobě, Poppy se k ní přitiskla a znovu ji objala. „Stýská se ti po tátovi?“ zeptala se teta Sofie. Pop py přikývla, i když to nebyla tak úplně pravda. Ne chtěla o tom mluvit. S nikým. Nelhala, táta jí pořád scházel, ale byla to maminka, o koho měla starost. Věděla, že ji neměla opouštět, ale ve Zlaté hvězdě už tak dlouho nebyla a tolik se jí stýskalo po koních. „Promiň, že jsme pro tebe na nádraží museli po slat pomocníka,“ řekla teta Sofie. Poppy byla vděčná za změnu tématu. Usmála se na tetu a otřela si posled ní slzy. Teta Sofie popadla Poppyin batoh a vedla ji ke stájím. „Měli jsme ale dobrý důvod, Pop. Pojď, musí me ti něco ukázat.“ 8
„Něco ukázat? Máte nového školního koně?“ ze ptala se Poppy. Teta Sofie se zatvářila spiklenecky a vzala Poppy kolem ramen. „Něco lepšího.“ Co může být lepší než nový kůň? Poppy kráčela rychle po boku své tety, už aby byla ve stájích. Koně neviděla už celou věčnost a nemohla se jich dočkat. Chtěla na všechno zapomenout a jen se radovat ze společnosti svých čtyřnohých přátel. „Hej, Popster!“ „Ahoj, strejdo Marku.“ Poppy se proti své vůli za styděla, když vyběhl ze stáje a vlepil jí do vlasů mlas kavou pusu. Sklonil se a zvedl ji ve svém medvědím objetí, až měla nohy ve vzduchu. Vždycky milovala jeho koňský pach a to, jak pokaždé zmizela v jeho náručí. „Už ti Sofie prozradila to tajemství?“ zeptal se, když ji dával zpátky na zem a upřeně se na ni díval hnědýma očima. Poppy zavrtěla hlavou: „Ne.“ Sledovala, jak se na sebe teta a strýc podívali. Něco se očividně chystalo. Poppy je následovala do stájí, ale když procházeli mezi boxy, nestačila jim. Musela se totiž zastavit u každého boxu a polaskat každý jemný koňský nos. Znala každičkého koně a všechny je stejně milovala. 9
„Ahoj Jupitere,“ postála Poppy trochu déle u jednoho stání – Jupitera měla možná o trošku ra ději než ostatní koně, přiznala si. Když vyhlédl ze svého boxu, vtiskla mu na veliký kaštanový nos polibek. Jeho huba sladce voněla senem a tím úžas ným koňským pachem, který tolik milovala. Chy bělo jí to. „Pop?“ netrpělivě zavolala teta Sofie od jiného boxu. Zatímco Poppy laskala Jupitera, málem zapo mněla na překvapení. „Už jdu,“ řekla, odtrhla se od Jupitera a běžela kolem ostatních stání. V duchu posí lala koním tiché omluvy a slibovala, že se k nim brzy vrátí. Doběhla k tetě a strýčkovi a málem přitom uk louzla na troše sena, jak rychle zabrzdila. „Co je to?“ zeptala se. Přes hrazení posledního boxu vyčnívala pěkná šedivá hlava a velké hnědé oči ji sledovaly, jako by taky chtěly vědět, o co jde. Tady obvykle poníci nebývali – tato část boxů byla určena pro velké koně. Teta Sofie se zasmála a postrčila Poppy blíž. „To je Crystal.“ „Ta je krásná.“ Poppy ji pohladila po hlavě a za hihňala se, když jí Crystal začala frkat do tváře a otí rat se o vlasy. 10
„Myslím, že se jí líbíš,“ řekl strýček Mark a poní ka pohladil. Poppy se líbilo, jak něžně se ke zvířatům choval. Byl veterinář pro velká zvířata a ona ze všeho nejvíc milovala, když s ním vyjížděla k chovatelům a mohla ho sledovat při práci. Poppy se ohlédla. „Je tady ustájená?“ zeptala se. Teta Sofie zavrtěla hlavou. „Crystal právě přijela, Poppy. Ona je to tvé překvapení.“ Poppy se zhoupl žaludek. Co tím teta myslela – její překvapení? Strýček Mark přistoupil blíž a vzal Poppy kolem ramen. „Tenhle rok byl pro tebe těžký, Poppy, a my jsme ti chtěli udělat radost.“ Poppy nechtěla přemýšlet o posledním roce. Jediné, co opravdu chtěla, bylo myslet na koně a zas jen a jen na koně. „Takže když tady budu, můžu na ní jezdit?“ „No, víš, ona je tvůj poník, takže si myslím, že to znamená, že na ní můžeš jezdit, kdykoli budeš chtít,“ odpověděla teta. Poppy se na ni otočila. „Cože?“ Oba se začali smát. „Slušelo by se říct ,děkuju‘.“ Teta Sofie se usmívala, ale její tvář jinak zůstávala vážná. „Můj nový poník?“ zeptala se Poppy pro případ, že třeba špatně slyšela. To bylo neuvěřitelné! Už ně kolik let snila o tom, že bude mít vlastního poníka. 11
„Jdi k ní a hezky se s ní seznam, holčičko,“ řekl Mark. „Ovšem, pokud se ti líbí.“ Poppy nepotřebovala dvakrát pobízet. Nadzvedla západku Crystalina boxu a vkročila dovnitř. Vydech la její jméno, jako by bylo kouzelné. To bylo nesku tečné. Přece nemohla být její, nebo ano? Její vlastní poník. Poppy se podívala ze strýčka na tetu a zpátky na Crystal. Crystal byla ten nejkrásnější, nejbáječnější a nejroztomilejší poník, jakého Poppy v životě viděla. Teď přikročila blíž k Poppy, zafuněla jí do dlaně a po lechtala ji svými vousky. Poppy se vrhla na tetu a strýčka a vykřikovala: „Děkuju, děkuju, děkuju!“ Řehtání a frkání se začalo rozléhat po celé stáji. „Prrr, děvče, vždyť nám splašíš všechny koně!“ Strýc Mark ji káral, ale na tváři mu zůstával úsměv. „Tak se na toho poníka podíváme, co říkáte?“ řekla teta Sofie, sundala ze dveří nové růžové vodítko a podala je Poppy. Ta vodítko uchopila a jemně ho přetáhla Crystal přes hlavu. Usmívala se od ucha k uchu. Pořád tomu nemohla uvěřit. Toužila mít vlast ního koně od té doby, kdy poprvé promluvila, a střá dala každou minci do svého koňského fondu, ale když jí zemřel tatínek a bylo třeba se přestěhovat, vzdala 12
to. Její maminka si nemohla dovolit koupit koně ani jí umožnit, aby se o nějakého starala. Ale teď jí strýček Mark a teta Sofie věnovali jejího vlastního poníka. Kdyby si nedělala tolik starostí o maminku, která zůstala doma, byl by to nejlepší den jejího života.
Poppy vedla Crystal na jízdárnu. Kobylka šla posluš ně vedle ní, ačkoli Poppy byla stále ještě rozrušená. Měla pocit, že už je to věčnost od té doby, kdy napo sledy jela na koni, a doufala, že nic z toho nezapo mněla. „Dneska to vezmeme jen zlehka, nevadí?“ řekla teta a otevřela branku, aby mohli projít. Poppy přiký vla. Udělá, co se jí řekne, jen pokud nebudou chtít, aby Crystal opustila. Crystal trpělivě stála s hlavou otočenou směrem k Poppy. „Tak, slečno,“ zamumlala Poppy a Crystal jemně podrbala na krku. „Buď na mě dneska hodná, ano? Už nějakou dobu jsem nejezdila.“ Jezdívala sem často, o každých školních prázdni nách a prodloužených víkendech, ale od její poslední vyjížďky uplynulo několik měsíců. 13
„Připravena?“ Teta Sofie stála za ní, přičemž se změnila z hodné tety na přísnou instruktorku. „Ano.“ Poppy vsunula pevně levou nohu do třmenu, vy švihla se nahoru a měkce vklouzla do sedla. Potěšilo ji, že Crystal klidně stála. Není nic lepšího než dobré vychování. Pak vzala do rukou otěže, stiskla holeně mi Crystaliny boky a pobídla ji tak do kroku. „Nebudeme nic přehánět, chci se jen přesvědčit, že fungujete jako tým. Technicky vzato ji máme na dvoutýdenní zkoušku, takže když nebude něco v po řádku, můžeme ji vždycky vrátit.“ Poppy se málem zakuckala. Vrátit ji? Žádným způsobem ji nikdo nepřinutí, aby se vzdala své kobyl ky! Už teď ji měla příliš ráda. „Skákala někdy?“ zeptala se Poppy. Ona totiž skákání přes překážky milovala. Jejím snem bylo vy hrát soutěž australských mladých jezdců, až jí bude sedmnáct. Představovala si, jak cestuje po celém kon tinentu a soutěží na všech významných jezdeckých závodech. „To si děláš legraci? Crystal je tím přímo proslu lá.“ Poppy lehce přitáhla otěže. Současně se usadila hlouběji do sedla a Crystal se zastavila. „Co tím chce 14
te říct?“ zeptala se. „Poppy, my Crystal sledujeme už asi rok,“ vysvětlila Sofie. „Podařilo se nám ji pro tebe koupit jen díky tomu, že její jezdkyně odchází na uni verzitu. Už byla na Crystal moc vysoká, ale nechtěla ji prodat, až teď.“ Poppy svraštila obočí samým přemýšlením o tom, co teta právě řekla. Chápala, proč by někdo nechtěl Crystal prodat – ona byla zvláštní poník, to už Poppy stačila poznat. Zlomilo by jí srdce, kdyby musela pro dat milovaného koně. Pobídla Crystal do kroku a pře mítala, jestli opravdu celou tu dobu plánovali pořídit jí poníka. Byla rozrušená a roztřásly se jí ruce. „Jak to, že jsem ji nikdy předtím neviděla?“ zeptala se na konec. Nepoznávala Crystal, a to nikdy nezapomněla koně, který se jí líbil. „Když jsi u nás začala jezdit, její majitelka už měla za sebou méně významné závody,“ řekla teta Sofie. „Myslíš si, že s ní budu moct závodit?“ „Během posledních dvou let Crystal závodila a vy hrávala místní závody v parkuru. Je jedna z nejlepších, a my si myslíme, že budete obě brzy soutěžit. Jestli o to tedy ještě pořád stojíš.“ Mluví snad Sofie o jejím novém poníkovi? Crystal už je šampionka? Poppy se kousla do rtu. Dělala to 15
poslední dobou často. Samozřejmě že pořád ještě chtěla závodit, ale maminku nemohla opustit na dlou ho. Kdyby to udělala, kdo by se staral o jejího mlad šího bratra? Tom odjel s rodinou svého nejlepšího kamaráda na ty dva týdny, kdy Poppy bude ve Zlaté hvězdě, takže věděla, že teď je o něj postaráno. Ale kdyby zůstala déle…? „Tak konec řečí. Podíváme se, jak ti to půjde,“ zvolala teta Sofie. „Vím, že už jsi v sedle dlouho ne byla, tak ji postupně proveď všemi chody.“ Poppy se pokusila zaplašit myšlenky a soustředila se na Cry stal. Kobylka měla jedno ucho stočené dozadu, aby ji slyšela, a Poppy šeptala, aby Crystal zklidnila. „Dokážeme to. Jen pěkně pomalu a plynule.“ Cry stal zařehtala, ale pohnula se, jakmile ji Poppy pobíd la. Poppy tiskla holeně ke Crystaliným bokům, čímž ji přivedla do klusu. Crystal na pobídku zareagovala a dokonale se pohybovala po kryté jízdárně. Bylo to, jako by četla její myšlenky! „Skvělé, obě vypadáte fantasticky!“ pochválila je Sofie. Poppy věděla, že se tváří přihlouple a na vteři nu se přestala soustředit, ale Crystal nešlápla ani jed nou špatně. „Teď lehce nacválej, Poppy,“ dirigovala ji Sofie. Poppy se usadila hlouběji do sedla, prošlápla 16
paty dolů a její vnější noha se posunula dozadu, čímž Crystal pobídla do cvalu. Bylo to jako kouzlo. Crystal ladně nacválala s vedoucí vnitřní přední nohou, tak jak bylo potřeba. Byly opravdu tým. „Dobře, teď přejdi do kroku a zastav uprostřed.“ Poppy udělala, co jí bylo řečeno. Jakmile zůstaly stát, Poppy vysunula nohy ze třmenů, naklonila se dopředu a objala Crystal kolem krku. „Tak co na ni říkáš?“ zeptala se Sofie. „Miluju ji, teto,“ vyhrkla Poppy. „Ona je nejlepší poník na světě.“