Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být reprodukována ani šířena v papírové, elektronické či jiné podobě bez předchozího písemného souhlasu nakladatele. Neoprávněné užití této knihy bude trestně stíháno.
Lenka Rožnovská
Smíchula čaruje Vydala Grada Publishing, a.s., pod značkou U Průhonu 22, 170 00 Praha 7 tel.: +420 234 264 401, fax: +420 234 264 400 www.grada.cz jako svou 6935. publikaci www.lenkaroznovska.cz Ilustrace Bára Buchalová Odpovědná redaktorka Helena Varšavská Sazba a zlom Antonín Plicka Zpracování obálky Antonín Plicka Počet stran 72 Vydání 1., 2018 Vytiskla tiskárna TNM, s.r.o. © Grada Publishing, a.s., 2018 Cover Illustration © Bára Buchalová ISBN 978-80-247-0926-0 (ePub) ISBN 978-80-247-0880-5 (pdf) ISBN 978-80-271-0674-5 (print)
Obsah Začínáme �������������������������������������������������������������������� 8 Kouzelníček Smíchula a kuličkové kouzlo ������������ 10 Kouzelníček Smíchula a vlasaté kouzlo ���������������� 16 Kouzelníček Smíchula a flétničkové kouzlo ��������� 22 Kouzelníček Smíchula a psí kouzlo ������������������������ 28 Kouzelníček Smíchula a uzdravovací kouzlo ������� 34 Kouzelníček Smíchula a nafukovací kouzlo �������� 40 Kouzelníček Smíchula a ušaté kouzlo �������������������� 46 Kouzelníček Smíchula a učabrané kouzlo ������������� 52 Kouzelníček Smíchula a metličkové kouzlo ���������� 58 Kouzelníček Smíchula a čepicové kouzlo �������������� 64
5
7
8
9
10
„Nachichi, Alenko, co děláš?“ zeptal se Smíchula malé Alenky, když vyskočil ze svého létajícího obydlí. „Nachichi, Smíchulo,“ odpověděla mu Alenka smíchulovským pozdravem. „Teď mě neruš, jinak se mi bábovka nepovede.“ Smíchula pozoroval Alenku, jak plní malý kyblíček pískem. Potom ho rychle převrátila, lopatkou na něj bouchala a říkala říkanku: „Nejkrásnější v naší zemi, bábovičko, poveď se mi. Jestli se mi nepovedeš, zbyde z tebe prach a veteš.“ Smíchulovi zajiskřilo v očích. „Ty ses dala na kouzlení? Chacha, to jsem rád, že taky umíš čarovat.“ Alenka odložila lopatku a pak opatrně povytáhla kyblíček. Hezky pomalu, pomaloučku. Nejprve se zdálo, že se jí bábovička z písku povedla. Ale když kyblíček odklopila celý, měla místo krásné bábovky jen hromádku písku. Alenka nepovedené dílo zlostně rozšlapala.
12
%
„Alenko, nech toho, nedurdi se,“ chlácholil ji Smíchula, „některá zaříkávání prostě nefungují, to se stává.“ „Tak teď kouzli ty, když jsi tak chytrý!“ odsekla Alenka a podala Smíchulovi lopatku. Smíchula nabral písek, přesypal ho do kyblíku, pak ale zamítavě zakroutil hlavou. „Hm, tak už vím, proč se ti kouzlo nezdařilo. Písek je moc paličatý.“ „Cože je?“ podivila se Alenka.
13
„Paličatý,“ zopakoval kouzelníček Smíchula. „Na paličatý písek žádná zaříkávání platit nebudou. Ledaže bych ho překouzlil.“ „Překouzli ho, prosím,“ zaprosila Alenka. Kouzelníček přikývl. Vzal za kličku svého ořezávátka, točil s ní a zpíval překouzlovací písničku: „Písková zrníčka neprohloupí, v kouzelné strouhátko hbitě vstoupí, chachacha, chichichi a je to, tisíce zrníček semleto.“ Panečku, to byla lákavá písnička, platila i na paličatý písek. Zrníčko po zrníčku vstupovalo do dírky Smíchulova ořezávátka. A hop, hop, hop. Místo pískových zrníček ze strouhátka vyskakují malé kuličky s ručičkama a nožičkama. Pěje-li Smíchula vysokým hláskem, kuličky jsou bílé, žluté, růžové a červené. Zpívá-li kouzelníček hlubokým hlasem, kuličky mají barvu modrou, zelenou, hnědou a černou.
14
Hotovo. I z posledního pískového zrníčka je barevná kulička. Smíchula významně mrkl na Alenku. „Teď se koukej, jak se dělá bábovička.“ Popadl lopatku a přikázal: „Kulaťáci, nástup!“ Kuličky poslušně napochodovaly na lopatku a nechaly se vsypat do kyblíčku. Když byl kyblík plný, Smíchula ho obrátil dnem vzhůru, lopatkou na něj poklepal. „Hodné jsou pískové kuličky, chytí se za svoje ručičky. Hahaha hahiho, aby se dílo zdařilo.“ Bim. Kouzelníček odklopil kyblíček a pod ním se schovávala nádherná bábovička. Byla barevná a vůbec se nesypala, protože se kuličky pevně držely za malinkaté ručičky. Alenka se taky dala do díla. Celé pískoviště bylo okamžitě plné různobarevných bábovek. Holčička byla tak zabraná do svého tvoření, že si ani nevšimla, že Smíchula vlezl do svého kouzelného ořezávátka a odletěl o pohádku dál.
15
16
Kouzelníček Smíchula ještě nikdy nebyl u kadeřníka. Nepotřeboval to. Vlasy si schovával pod čepici. Tam ať si vlasy rostou, jak chtějí. Jenomže jak mu vlasy rostou, pod čepici se mu už nevejdou. Tu a tam nějaký pramínek vykoukne a ztrpčuje mu život. To se stalo zrovinka včera. Neposedný pramínek se zpod čepice vysoukal ven a vymyslel báječnou rošťárnu. Zalezl Smíchulovi pod košili a začal ho lechtat. Což o to, Smíchula se rád směje. Ale čeho je moc, toho je příliš. Zvláště pak, když si chcete pochutnat na větrné zmrzlině. Kouzelníček se chystal líznout si
18
té dobroty, když ho pramínek polechtal. A pošimral ho tak, až z toho dostal Smíchula škytavku. Škyt. Škyt. Škyt. Když škytl potřetí, upustil kornout a větrná dobrota byl fuč. „Hrom do čepice!“ zaláteřil Smíchula, jak to slyšel u lidí. Popadl svou čepice a bacil jí o zem. Avšak i z malého zahromování může být velká bouřka. A stalo se. Smíchulova čepice se proměnila v bachratý dešťový mrak, z kterého začalo kapat, pršet a lít. A lilo, pršelo a kapalo do poslední kapky. Kap. S míchula
19
teď vypadá jako vodník. Je mokrý a vlasy mu zplihle visí. Marná sláva, až Smíchula oschne, bude se muset nechat ostříhat. V kadeřnictví U Kudrlinky zrovna nikdo nebyl, a tak se Smíchula odvážil vstoupit. „Nachichi,“ pozdravil nesměle. Pro holiče Kudrlinku platilo náš zákazník – náš pán. I kdyby ho Smíchula pozdravil Í-Á, odpověděl by mu stejným způsobem. „Nachichi, mladý pane, račte se u nás posadit. Prosím, no, jen se neostýchejte. Hned se vám budu věnovat,“ mluvil a drmolil Kudrlinka, přitom mával hřebenem a nůžkami dělal šmiky šmik. Kudrlinka stříhá, stříhá, ale čím více se namáhá, tím je jeho dílo zbytečnější. Vlasy mu rostou pod rukama. Vlasové pramínky se vlní po kadeřnickém salonu. Vlezou, kam se jim zlíbí. Vezmou si, co se jim líbí.
20