Zdeňka Hladká – Olga Martincová
ISBN 978-80-210-6112-5
Slova v soukromých dopisech Lexikografická sonda Slova v soukromých dopisech. Lexikografická sonda
Soukromé dopisy patří k jazykově nejzajímavějším komunikátům. Charakteristická je pro ně mj. vysoká koncentrace příznakového lexika (ve škále od knižních lexémů, přes nespisovná slova běžné mluvy a emocionální výrazivo až ke kreativním okazionalismům). Publikace přináší slovníkové zpracování příznakového lexika korespondence mladých lidí přelomu 20. a 21. století (ve více než 800 heslech doplněných v příloze seznamem frazémů). Opírá se o výběr dopisů z korpusově uloženého souboru ručně psané korespondence (KSK-dopisy), který je součástí Českého národního korpusu. Lexikografické zpracování korespondenčních textů nemá v české lingvistice svého předchůdce, práce je proto zamýšlena především jako teoretická a metodologická sonda, která by se mohla stát východiskem pro další lexikografickou reflexi tohoto lingvisticky přitažlivého materiálu.
Masarykova univerzita Brno 2012
Zdeňka Hladká – Olga Martincová
Slova v soukromých dopisech Lexikografická sonda
Masarykova univerzita Brno 2012
Tato publikace vznikla a byla vydĂĄna v rĂĄmci grantovĂŠho projektu Ä?. 406/10/0823 (SoukromĂĄ korespondence 20. stoletĂ. RozĹĄĂĹ™enĂ korpusovĂ˝ch zdrojĹŻ, novĂŠ moĹžnosti lingvistickĂŠho vyuĹžitĂ) podporovanĂŠho Grantovou agenturou ÄŒR.
Recenzentky: prof. PhDr. Marie KrÄ?movĂĄ, CSc. PhDr. Jarmila BachmannovĂĄ, CSc.
Š 2012 Masarykova univerzita *4#/ POMJOF QEG ISBN 978-80-210-6112-5 WĂƒ[BOĂƒ WB[CB
DOI : 10.5817/CZ.MUNI.M210-6112-2012
Předmluva Soukromé osobní dopisy dlouhodobě poutají pozornost badatelů řady humanitních oborů, zejména historiků, literárních vědců, v novější době též sociologů, psychologů aj. Zájem o soukromou korespondenci narůstá také v oblasti výzkumu jazyka. Potvrzuje to mj. množství edičních aktivit, na nichž se výraznou měrou podílejí – přinejmenším doprovodnými analýzami – právě lingvisté (připomeňme edice korespondence Karla Čapka, Franze Kafky, Boženy Němcové, Jiřího Voskovce a Jana Wericha, připravované edice korespondence Karla Havlíčka Borovského, Bedřicha Smetany). Aktuálnost a závažnost výzkumu soukromé korespondence ukázala i konference Korespondenční texty a jejich lingvistické využití (Brno 2011), která představila pestrou škálu současné teoretické i metodologické reflexe jazykové stránky soukromých dopisů. Lingvistická přitažlivost korespondenčního materiálu souvisí s mnohokrát deklarovanými charakteristickými kontrasty epistolárního stylu [Skwarczyńska 1975 aj.], k nimž patří zejména: a) mluvenost – psanost (v propojení s relací nespisovnost – spisovnost); b) dialogičnost – monologičnost; c) neliterárnost – literárnost (i dopisy zcela běžných pisatelů oscilují mezi těmito dvěma póly); d) individuálnost – konvenční stylizovanost. V Ústavu českého jazyka Filozofické fakulty Masarykovy univerzity se od 90. let 20. století zabýváme sběrem, korpusovým zpracováním a analýzou osobních dopisů řadových pisatelů. Pro potřeby lingvistického výzkumu jsme vytvořili sociolingvisticky, dialektologicky a zčásti též gramaticky označkovaný elektronický Korpus soukromé korespondence, který obsahuje 2 000 ručně psaných dopisů a 1 000 e-mailů z přelomu 20. a 21. století pocházejících od 3 000 pisatelů, především mladých lidí. Část věnovaná ručně psaným dopisům se v roce 2006 stala samostatnou složkou Českého národního korpusu (KSK-dopisy; http://ucnk.ff.cuni.cz), v komplexnosti byly shromážděné texty i s fotokopiemi originálů a s dodatkem 2 000 SMS publikovány v práci Čeština v současné soukromé korespondenci. Dopisy, e-maily, SMS [Hladká a kol. 2005]. V současné době se snažíme sběr a zpracování soukromých dopisů rozšířit na celé 20. století a obohatit tak dosavadní korpus o diachronní rozměr. Ve výzkumné rovině se od 90. let 20. století zaměřujeme na využití korespondenčních textů pro poznávání jazykového úzu (na tento aspekt stu3
Slova v soukromých dopisech. Lexikografická sonda
dia soukromých dopisů poukázal už Bohuslav Havránek [HAVRÁNEK 1938], Alois Jedlička [ JEDLIČKA 1971–1972, 1974] aj.). V minulých letech jsme se mj. zabývali využitelností soukromé korespondence pro poznání teritoriální a sociální diferenciace češtiny. Aktuálně se snažíme představit soukromé dopisy jako vhodný pramen pro lexikologický výzkum a lexikografickou reflexi. K tomuto cíli směřuje i předkládaná publikace přinášející nahlédnutí do oblasti příznakového lexika osobní korespondence mladých lidí. Autorky děkují recenzentkám paní profesorce Marii Krčmové a paní doktorce Jarmile Bachmannové za všechny cenné rady a připomínky i za přátelskou vstřícnost, s níž se věnovaly posouzení textu. Poděkování patří také studentům a doktorandům brněnské bohemistiky, kteří s přípravou práce pomáhali. Zejména Martě Šabatové (Mrázové) za podíl na excerpci materiálu a dále Zuzaně Děngeové, Michaele Ficnarové a Petru Malčíkovi za pomoc při závěrečné revizi textu.
4
Úvod V materiálu obsaženém v Korpusu soukromé korespondence (KSK), o jehož vybranou část se opírá tato práce, je vedle lexikálních prostředků neutrálních, bezpříznakových zastoupena pestrá škála prostředků příznakových. Jde především o (nespisovné) lexikum typické pro tzv. běžnou mluvu,1 jímž je osobní korespondence vzhledem ke své neformálnosti a oscilaci mezi mluveností a psaností bohatě nasycena. Pro jazyk osobních dopisů je v relaci k jejich intimnímu charakteru i zákonitostem dopisového žánru a textového vzoru (srov. náplň úvodních a závěrečných kompozičních složek) příznačné také četné zastoupení emocionálně zabarveného lexika. Ve zcela ojedinělém rozsahu, pestrosti i autenticitě zachycuje osobní korespondence např. hypokoristické varianty křestních jmen,2 ve velkém množství pragmatická deminutiva, ale též slova mazlivá, zhrubělá, vulgární apod. Vzhledem k věkovému složení pisatelů podává KSK cenné informace o slovní zásobě mluvy mládeže. Rejstřík konkrétních typů příznakových lexikálních prostředků obsažených v analyzovaném souboru 100 dopisů z KSK-dopisy je bohatý a různorodý. Nacházejí se v něm expresiva (vykuk, blbec), slova zhrubělá (prdlý, ségra), vulgární (nasraný, odsrat, posrat se), slova obecné češtiny (pracák, kámoš, kafe, tejden), expresivní výrazy příznačné pro běžnou mluvu (auťák, zvorat ,pokazit‘, vydyndat něco), výrazy typické pro mluvu mládeže (intenzifikační a hodnotící výrazy jako báječně, bezva, blbě, děsivě, děsně, hrozně), slangismy vázané na školní prostředí (úča, vysvígo, němina), slova hovorová (řidičák, naši ,moji rodiče‘), výrazy knižní (zželet se, tkvít/ tkvět), výrazy zastaralé (lont ,vesnice‘), pozdravy (ahojda, ahojky, čau, čauik, čauky, nashle), oslovení (beruško, zlatíčko). Objevují se i projevy jazykové tvořivosti (např. žertovné přesmyčky mechulit ,chumelit‘, limovat ,milovat‘ a mnohé další). Hojně se vyskytují frazémy. Lexikální materiál soukromé korespondence je zajímavý nejen typologickou šíří příznako1 V pojetí Marie Krčmové je běžná mluva „funkčně vymezená podoba národního jaz[yka], jejíž strukturní náplň může být různá, často i smíšená, a to v závislosti na konkrétních okolnostech vzniku a percepce komunikátu“ [KRČMOVÁ – CHLOUPEK 2002: 193]. 2 V této práci se propriální složkou lexika obsaženého v KSK nezabýváme. K problematice hypokoristik v KSK viz např. [Machalová – Osolsobě v tisku].
5
Slova v soukromých dopisech. Lexikografická sonda
vých lexémů, ale především jejich koncentrací a vzájemným působením na malé textové ploše. K široké problematice příznakového lexika v osobních dopisech lze přistupovat z různých hledisek a východisek – hlediska lexikologického, stylistického, sociolingvistického, psycholingvistického a v neposlední řadě i jazykově kulturního. V naší práci klademe otázku, jaké možnosti výzkumu skýtá přístup lexikografický. Lexikografický pohled na příznakové lexikum v osobních dopisech mladé generace nemá zatím v české lingvistice svého předchůdce. Proto také naši práci míníme jako sondu, která má na jedné straně prokázat možné uplatnění lexikografického přístupu k lexikální složce soukromé korespondence, na straně druhé ukázat, že soukromá korespondence je vhodným pramenem pro studium příznakového lexika současné češtiny a zároveň cenným materiálovým i obecně teoretickým zdrojem pro lexikografické účely. Lexikografický přístup v prvé řadě vyžaduje propracovat zásady tohoto způsobu popisu příznakového lexika, opřít je o obecně teoretická východiska. Ve spojitosti s tím je nutné řešit takové obecné otázky, jako je pojetí příznakovosti, příznakových lexikálních prostředků a jejich typologie. Důležitý prvek lexikografické koncepce představuje pojetí příkladové části. Je třeba hledat řešení, jak prezentovat užití slova, jak ukázat jeho lexikálně-sémantické okolí a naznačit způsob vyjadřování pisatele a také jak dokreslit výklad významu dané jednotky. Řešení lexikografického přístupu se podává v části Slovník soukromé korespondence. Dopisy mladých lidí z přelomu 20. a 21. století. Po výkladech o koncepci slovníkového popisu a uspořádání slovníku následuje vlastní slovníková část. Frazémy se výběrově zpracovávají v samostatné příloze (Příloha 1. Frazémy a idiomy). Monografické zpracování dále obsahuje soupis osobních dopisů tvořících materiálovou základnu slovníkového popisu. Každý dopis je opatřen základními sociolingvisticky relevantními údaji o pisateli a krátkou informací o tematické náplni textu (Příloha 2. Charakteristika dopisů). Pro ilustraci se zařazují také ukázky ručně psané korespondence (Příloha 3. Ukázky dopisů).
6
Slovník soukromé korespondence. Dopisy mladých lidí z přelomu 20. a 21. století I. Východiska slovníkového popisu
1. Slovník soukromé korespondence se pojímá jako slovník speciální a diferenční. Jeho cílem je zaznamenat soubor příznakových lexikálních prostředků užitých v osobních dopisech, konkrétně v soukromé korespondenci mladých lidí z přelomu 20. a 21. století (dále jen osobní dopisy). Zároveň si klade za úkol podat výklad významu prezentovaných lexikálních jednotek. Příznakovými lexikálními prostředky rozumíme prostředky vyznačující se charakteristickým, rozlišujícím rysem.3 Mezi příznakové lexikální prostředky se v slovníku řadí lexikální jednotky, jejichž příznakovost se zakládá na příslušnosti k některému z útvarů a poloútvarů národního jazyka, k typu komunikace a k jednotlivým stylům a stylovým vrstvám (spacák hovor., jsoucnost kniž., depka ob. ,deprese‘, 3 Příznakovost lexikálních prostředků se řadí k trvale otevřeným otázkám. Rozdílná pojetí a vymezení příznakovosti lexikálních prostředků i jejich klasifikace se zakládají na tom, přistupuje-li se k jevu z hlediska lexikografického, lexikologického nebo stylistického, uplatňuje-li se hledisko systémové nebo „situačně-kontextové“, či opírá-li se koncept příznakových lexikálních prostředků o přístup sociolingvistický. Z lexikografického a lexikologického hlediska se nověji příznakovostí lexikálních jednotek zabýval Josef Filipec [FILIPEC 1995a, 1995b]. V lexikograficky orientované studii [FILIPEC 1995a: 40] uvádí, že příznaky LJ [lexikálních jednotek] je třeba chápat „jako opoziční charakteristiky na ose příznakovost – bezpříznakovost, neutrálnost, fungující jako restriktivní hodnoty užití LJ“. Podle autora tvoří opoziční diasystémy vzhledem k času, prostoru atd. Pokud jde o lexikum s pragmatickými sémy, tyto sémy „svým příznakem vymezují úzus LJ a nabývají stylistické funkce, takže vytvářejí v konfrontaci s LJ neutrálními specifický metasystém opozičních stylistických kvalifikátorů, charakteristik“ [FILIPEC 1995a: 36]. S novým, nosným pojetím příznakovosti lexikálních prostředků přichází Slovník súčasného slovenského jazyka, A–G (2006) v rámci koncepce funkčních kvalifikátorů. Z novějších stylistických domácích prací zde připomínáme heslovou stať Milana Jelínka Příznak stylový v Encyklopedickém slovníku češtiny [ JELÍNEK 2002: 360–361] a práci Marie Čechové [ČECHOVÁ 2008: 33–39]. Jelínek [ JELÍNEK 2002: 360] při charakteristice příznakových lexikálních prostředků upozorňuje, že klasifikace příznaků „není jen věcí stylistiky, jednotlivé typy příznaků mají rozdílné uplatnění v různých druzích komunikace a nabývají stylistického příznaku v textu“. Čechová [ČECHOVÁ 2008: 34] se zabývá otázkou systémové a situačně-kontextové příznakovosti jazykových jevů.
7
Slova v soukromých dopisech. Lexikografická sonda
teplota obl. čes. ,horečka‘, synek obl. slez. ,mladík, hoch‘, dýza slang. ,diskotéka‘). Připomínáme, že příznakovost lexikálních prostředků z tohoto hlediska bývá představována jako rozložení, umístění výrazových prostředků na ose spisovnost – nespisovnost.4 K příznakovým prostředkům náležejí dále ty, jejichž příznakovost se zakládá na vyjádření citového, hodnotícího a volního postoje mluvčího, tj. prostředky s rysem expresivity, emocionality, evaluace (vykuk ,vychytralý člověk‘, řvát ,plakat‘, pekelně ,velmi, značně‘ – prázdniny se pekelně nachýlily k závěru; oslovení: beruška; nadávky: blbec; pozdravová citoslovce: ahojky; emocionální citoslovce: proboha; zvukomalebná citoslovce: ach, jé atd.).5 K příznakovým prostředkům se rovněž přiřazují výrazy zastaralé a zastarávající, výrazy dobové a prostředky příznakové z hlediska frekvence. Jak patrno, při řešení problematiky příznakovosti, v pojetí a klasifikaci příznakových lexikálních prostředků Slovník soukromé korespondence (dále SSK) navazuje na domácí lingvistickou tradici, na práce zabývající se současnou jazykově útvarovou a funkčně komunikační situací češtiny, na práce lexikologické a stylistické a v neposlední řadě na výkladové slovníky současné češtiny.6 4 Z hlediska stylistického podává takový výklad Milan Jelínek [ JELÍNEK 1995b: 779]: „Podle stylových příznaků […], lze sestavit stylistickou osu nejméně se třemi hodnotami: neutrální, hovorovou a knižní. Na straně hovorovosti je možné osu prodloužit za hranice spisovnosti tak, že zahrne prostředky interdialektické (zejména obecně české) a za nimi nářeční, na straně knižnosti pak prostředky archaické […].“ Jelínek zde navazuje na svou dřívější stať [ JELÍNEK 1979]; nověji se touto typologií zabývá v hesle Příznak stylový [ JELÍNEK 2002]. – Podobnou charakteristiku, avšak zřetelně vedenou z pozice strukturních útvarů češtiny, najdeme v kolektivní práci Čeština – řeč a jazyk [ČECHOVÁ a kol. 2011: 23]. 5 Na problémy s pojetím expresivity poukazuje František Čermák v monografii Lexikon a sémantika [ČERMÁK 2010: 124–125]. – Při pojetí expresivity vycházíme z výkladu Jaroslava Zimy v monografii Expresivita slova v současné češtině [ZIMA 1961]. – Hodí se zde též připomenout kritéria expresivního zařazení lexikální jednotky u Igora Němce [NĚMEC 1968: 33–34): „[…] expresivní zabarvení (expresivní příznak) dané lexikální jednotky považujeme za prokázané tehdy, vyskytuje-li se tato jednotka pouze v citově hodnotícím nebo aktualizačním kontextu (a) a zároveň se vyznačuje aspoň jednou z dalších vlastností: buď zvláštním hláskovým skladem (b) nebo intenzifikací obsahu (zmnožením významových znaků) svého synonyma (c) nebo konkretizací označované představy (d).“ 6 Výčet všech prací omezujeme na uvedení jen několika titulů: Alois Jedlička: Spisovný jazyk v současné komunikaci (1974), Příruční mluvnice češtiny (1995), Marie Čechová – Marie Krčmová – Eva Minářová: Současná stylistika (2008), Josef Filipec – František Čermák: Česká lexikologie (1985); František Daneš a kol: Český jazyk na přelomu tisíciletí (1997); dále studie Josefa Filipce Teorie a praxe jednojazyčného slovníku výkladového (1995a), práce Milana Je-
8
Slovník soukromé korespondence. Dopisy mladých lidí z přelomu 20. a 21. století
Pozn.: Přijaté řešení se týká i složky terminologické. Užíváme tradičně uplatňovaná označení stylový příznak, stylová charakteristika, stylový kvalifikátor, přestože tato označení svým popisným charakterem poukazují na stylistické východisko při vytyčování příznakovosti lexikálních prostředků a také jen na jistý okruh lexikálních prostředků.7 2. SSK zachycuje slova plnovýznamová i slova nadstavbových a nesamostatných slovních druhů (zájmena, částice, spojky a citoslovce). Do slovníku jsou zahrnuta stylově příznaková zájmena (ten samý hovor. ,týž‘), spojky (leč kniž. ,ale‘), předložky (dle poněk. knižně ,podle‘); obecněčeské variantní podoby zájmen (ňáký ob. ,nějaký‘), spojek (páč ob. ,protože‘); částice (např. ale vyjadřující zdůraznění citového postoje mluvčího – To jsem se ale měla), citoslovce (fúj, hm, hurá, proboha, viď aj.). Frazémy jsou zpracovány v samostatné příloze (Příloha 1. Frazémy a idiomy). 3. Rozsahem se slovník řadí k tzv. malým slovníkům; obsahuje přes 800 hesel. II. Materiálová základna
Z celkového počtu 2 000 osobních, ručně psaných dopisů zpracovaných v Korpusu soukromé korespondence, konkrétně v jeho části KSK-dopisy, byl vybrán relativně kompaktní soubor 100 dopisů (kritériem výběru byl věk pisatelů do 30 let). Autoři dopisů mají středoškolské nebo vysokoškolské vzdělání nebo jsou studenty středních (i učňovských) nebo vylínka (1979, 1995, 2002). Pokud jde o slovníky, jsou to především Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971), Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost (1. vyd. 1978, 2. vyd. 1994 a vyd. násl.) a Nový akademický slovník cizích slov (2005). 7 K pojetí příznaků, k lexikografickému přístupu k nim i k řešení terminologických otázek srov. výstižný výklad Jána Bosáka [BOSÁK 2008: 123]: „Nielen v širšej kultúrnej verejnosti, ale aj užšie v lingvistickej obci sú zafixované predovšetkým výrazy štylistické, resp. štýlové kvalifikátory. Pri práci nad prvým zväzkom Slovníka súčasného slovenského jazyka (2006) sa ukázalo, že štylistické kvalifikátory tvoria iba jednu podmnožinu – hoci najpočetnejšiu – funkčných kvalifikátorov. Pragmaticky a skúsenostne vychádzame z faktu, že existuje istý rozdiel – niekiedy väčší, inokedy menší – medzi štylistickým a lexikografickým prístupom v hodnotení lexikálnych jednotiek: v štylistike sa lexikálne jednotky vyberajú a usporadúvajú vopred vzhľadom na základnú funkciu prejavu (komunikátu), v lexikografickej práci je to naopak – v mnohomiliónovom korpuse, v elektronickej databáze textov, sa hľadajú aktuálne systémové väzby a prepojenia lexikálnych jednotiek.“
9
Slova v soukromých dopisech. Lexikografická sonda
sokých škol, pocházejí z celého území České republiky; dopisy se datují do období let 1997–2003. Pro soubor těchto dopisů je kromě sociolingvistických charakteristik příznačná i jejich složka obsahová a tematická (dopisy jsou čistě osobní, často pouze kontaktové, k frekventovaným tématům patří líčení, co pisatel právě dělá, co dělal v poslední době, milostné vztahy, vztahy s kamarády, s rodiči, školní problémy, prázdninové činnosti, zážitky z dlouhodobějšího pobytu v cizině apod.). Charakteristická je také složka jazyková a vzhledem k ručnímu psaní i složka grafická. (Tvaroslovných a hláskoslovných jevů si částečně všímáme v části VI.) Soupis a stručnou charakteristiku osobních dopisů tvořících materiálový zdroj přináší Příloha 2. Charakteristika dopisů. Pozn.: Nabízí se otázka, zda 100 dopisů obsahuje pro lexikografický popis lexikální složky osobní korespondence dostatečně reprezentativní materiál. Porovnání s referenčními sondami provedenými na celém KSK-dopisy a také s budovaným registrem všech příznakových (nebo alespoň v základních slovnících nezaznamenaných) lexikálních jednotek z KSK-dopisy však ukázalo, že excerpce vybraného vzorku přinesla typologicky srovnatelný, a tudíž pro první lexikografickou sondu jazyka soukromé korespondence dostatečně reprezentativní materiál. III. Výběr heslových jednotek
Výběr hesel – v souladu s cílem slovníku – vychází z kritéria příznakovosti lexikálních prostředků. Podle tohoto kritéria (a zásady) se do slovníku zařazují výrazy, které se charakterizují (a také hodnotí) jako obecněčeské, oblastní, nářeční, slangové, hovorové, knižní; dále výrazy expresivní, v jejichž rámci se rozlišují slova s kladným citovým zabarvením, slova hanlivá, zhrubělá a vulgární; rovněž se zařazují lexikální prostředky zastarávající a zastaralé, výrazy s charakteristickou frekvencí i lexikální prostředky příznakové z dobového hlediska. Kritérium příznakovosti se týká nejen výběru slov plnovýznamových, ale také výběru zájmen, spojek, předložek, částic a citoslovcí (srov. pojetí příznakových lexikálních jednotek a jejich klasifikaci v I. 1. a také jejich charakteristiku z hlediska slovních druhů v I. 2.). 10
Slovník soukromé korespondence. Dopisy mladých lidí z přelomu 20. a 21. století
Metodika výběru Podklad pro výběr heslových slov tvořil soupis příznakových lexémů (včetně frazémů)8 zjištěných v stanoveném souboru korespondenčních textů na základě porovnání s výkladovými slovníky současné češtiny – především se Slovníkem spisovné češtiny pro školu a veřejnost (1978, 1994 a násl. vyd.; dále SSČ) a Slovníkem spisovného jazyka českého (1960–1971; dále SSJČ). Přihlíželo se také k Novému akademickému slovníku cizích slov (2005; NASCS), k slovníku Zdeňky Sochové a Běly Poštolkové Co v slovnících nenajdete. Novinky v současné slovní zásobě (1994; CSN); k slovníku Nová slova v češtině. Slovník neologizmů 1, 2 (1998, 2004; NS 1, NS 2), k Slovníku české frazeologie a idiomatiky (2. rozšířené vyd. 2009; SČFI) a též k Frekvenčnímu slovníku mluvené češtiny (2007; FSMČ).
Pozn. Opírá-li se zjišťování příznakových jednotek o porovnání se slovníkovými popisy lišícími se rozsahem, zaměřením, dobou vzniku, rozdíly v celkovém pojetí atp., je třeba si uvědomit možnosti a meze tohoto postupu. Při shromažďování příznakových lexémů jde konkrétně o tyto aspekty: 1) V materiálu osobních dopisů se vyskytují i jednotky, které základní výkladové slovníky současné češtiny (SSJČ, SSČ) neregistrují, protože jde o slova novější lexikální vrstvy, než popisují dané slovníky (pohodář, baťůžkář, net ,internet‘, opatrovat se, prozvonit), nebo protože se orientují především na spisovnou slovní zásobu, zatímco porovnávané lexémy náležejí k prostředkům obecné češtiny nebo k slangu nebo k prostředkům oblastním (foťák, náklaďák, cígo, křidlice). (Obě hlediska se v mnoha případech prolínají.) 2) Slovníky se liší, pokud jde o zaznamenávání příznakovosti a bezpříznakovosti u téhož slova. Např. alibismus podává SSJČ bez charakteristiky, časově následující SSČ uvádí kvalifikátor hanl. a novější NASCS opět podává lexém bez charakteristiky; odpoutat se ve významu ,odloučit se‘ charakterizuje SSJČ jako poněkud knižní, ale SSČ překvapivě jako neutrální. 3) Rovněž je otázkou, nakolik slovníkové charakteristiky některých slov odpovídají dnešnímu stavu. Např. áro se podává v NASCS s kvalifikátorem slang., předložka díky v SSČ je hodnocena kniž. ap. K těmto skutečnostem se přihlíželo jak při výběru heslových jednotek, tak při podávání stylových kvalifikátorů. – K užití SSJČ, SSČ, popř. NA8 Na vytvoření soupisu se v rámci své diplomové práce podílela Marta Šabatová [ŠABATOVÁ 2007].
11
Slova v soukromých dopisech. Lexikografická sonda
SCS při výkladu významů lexikálních prostředků v SSK a při uvádění stylových kvalifikátorů viz IV. a V. 1. Vzhledem k povaze výchozího soupisu příznakových lexémů se při výběru heslových slov přistoupilo k porovnání tohoto shromážděného materiálu s dalšími zdroji. Provádělo se porovnání s ostatními korespondenčními texty shromážděnými v KSK-dopisy, s materiálem Českého národního korpusu a s materiálem internetových textů. Na tomto základě se revidoval podkladový soupis příznakových lexémů a také se zjišťovala příznakovost lexikální prostředků, které ve slovnících nejsou zaznamenány. IV. Výklad významu lexikálních jednotek
Pro SSK se přijala zásada vycházet při podávání lexikálních významů slov a slovních spojení z významů, v nichž jsou tyto jednotky doloženy v materiálové bázi. Přijatou zásadou se sleduje nejen cíl informační, tj. informovat o významu užitých slov. Umožňuje se tím také ukázat některé chara kteristické rysy popisovaného lexika. V prvé řadě přijetí zásady umožňuje ukázat, že význam užité lexikální jednotky je významem běžným, uzuálním (srov. např. významy slov jako základka ,základní škola‘ – „připomínala mi našu třídní ze základky“ [1887]; pusa ,polibek‘ – „jestli mi přijde dát pusu“ [1983]; naštvaný ,rozzlobený, rozhněvaný‘ – „jsem naštvanej jako blázen“ [1900]; dýza ,diskotéka‘ – „ještě v tu sobotu jsem šla na dýzu“ [1951]). Umožňuje také zachytit indi viduálně odstíněné užití (např. nahlížet ve významu ,pronikat k podstatě jedinečného člověka‘ – „je moje vnímání druhého poznamenáno […] sníženou schopností kriticky jej nahlížet“ [1928], srov. s významem slova nahlížet v SSJČ).9 Přijatá zásada umožňuje ukázat i další jevy. Patří k nim jednoznačnost, určitost užívaného lexika na straně jedné a neurčitost, vágnost na straně druhé. (Srov. např. sémanticky neostré výrazy jako pakárna ,nějaké [protivné, otravné, nesmyslné apod.] prostředí, místo, zařízení‘10; šílený ,strašný, hrozný, bláznivý, nesmyslný‘; lítat ,(v pohybu) zařizovat spoustu 9 V hranatých závorkách se uvádí identifikační číslo dopisu. 10 Zde jde o plynulost v rámci významů ,místo, prostředí, zařízení‘, pakárna ovšem pokrývá i významy ,nesmyslná činnost‘, ,hloupý nápad‘ a další.
12
Slovník soukromé korespondence. Dopisy mladých lidí z přelomu 20. a 21. století
organizačních, pracovních záležitostí ap.‘.11 Rovněž ukazuje rozrůzněnost expresivního lexika aj. Metodické aspekty Vzhledem k tomu, že se v SSK k výkladu významů lexikálních jednotek, které jsou zachyceny ve výkladových slovních, přistupuje na pozadí těchto slovníkových popisů, je třeba ozřejmit některé diference mezi výkladem významů lexikálních jednotek v SSK a mezi slovníkovými popisy. Diference mezi SSK a výkladovými slovníky v prvé řadě spočívají v tom, že výklady významů slov a slovních spojení v SSK nejsou vždy identické s výklady ve slovnících (srov. např. výklad významu tahoun v SSJČ – ,kdo dovede táhnout (těžce n. vytrvale pracovat); dříč, pracant‘ a v SSK – ,kdo dovede vzít za práci, podněcuje, vede ostatní‘; fandit v SSČ – ,s náruživým zájmem stranit určitému sportu, mužstvu ap.‘ a v SSK – ,s velkým zájmem někomu stranit, přát vítězství‘). Rozdíly mezi výklady v SSK a ve výkladových slovnících se mohou zakládat na sémantických posunech a změnách v sémantice lexikálního prostředku, mohou však také vyplývat z odlišné detailnosti slovníkových popisů. Diference se týkají také zachycování polysémních jednotek v SSK. Zásada vycházet při podávání lexikálních významů slov a slovních spojení z významů, v nichž jsou tyto jednotky doloženy v materiálové bázi, znamená, že se v SSK nezaznamenává polysémní struktura lexikálních jednotek v tom rozsahu, ve kterém ji prezentují výkladové slovníky. V. Stylová charakteristika lexikálních prostředků
Podávání tzv. stylových příznaků lexikálních jednotek patří k základním koncepčním prvkům SSK. Jejich uvádění – jak již bylo řečeno – vychází z dosavadní klasifikace stylových příznaků (viz I. 1; tam i poznámka terminologická). S podáváním stylových charakteristik se pojí některé problémy, mezi jiným se týkají konkrétního uvádění stylových příznaků lexikálních prostředků podle výkladových slovníků současné češtiny a způsobů prezentace stylových charakteristik v SSK. 1. Pro SSK se přijímá zásada neuvádět kvalifikátory mechanicky podle 11 Srov. doklad: Neboj, nejsem prdlá, ale byl u nás turnaj v házený. To byl teda den, od 8 hodin do 15 odpoledne jsem lítala v tělocvičně. [1880].
13