M o n ik a H o l á Rodi n a Ma r t in ů
P o l i č s k é k o ř e n y skladate l e Ma r t inůFa m i l y
Th e C o m p o s e r ’sRootsin P o l i č k a
RodinaMartinů
Poličské kořenyskladatele
MartinůFamily
TheComposer ’sRootsinPolička
Univerzita Palackého v Olomouci
Palacký University , Olomouc
Olomouc 2 S 25
Monika Holá
K vydání doporučili:
Publication reviewed by:
prof. Mgr. MgA. Vít Zouhar, Ph.D.
doc. PhDr. Martin Flašar, Ph.D.
Publikace byla vydána za finanční podpory Grantové agentury České republiky v rámci projektu Kritická edice korespondence Bohuslava Martinů. Druhá část. Rodině, Franku Rybkovi a Karlu Šebánkovi, 22-24782S.
Published with the financial support of the Czech Science Foundation as part of its project Bohuslav Martinů’s Correspondence Critical Edition: Part two. For my family, Frank Rybka and Karel Šebánek, 22-24782S.
Obrazový materiál je otištěn s laskavým svolením Centra Bohuslava Martinů – Městského muzea a galerie Polička.
The photographic material is published with the kind permission of the Bohuslav Martinů Centre – Municipal Museum and Gallery Polička.
Neoprávněné užití tohoto díla je porušením autorských práv a může zakládat občanskoprávní, správněprávní, popř. trestněprávní odpovědnost.
Unauthorized use of the work is a breach of copyright and may be subject to civil, administrative or criminal liability.
© Monika Holá, 2025
Translation © Thomas Prentis, Ondřej Molnár, 2025
© Palacký University Olomouc, 2025
1. vydání / First Edition
DOI: www.doi.org/10.5507/pdf.25.24465746
ISBN 978-80-244-6574-6 (print)
ISBN 978-80-244-6575-3 (online: iPDF)
Věnováno památce
prof. PhDr. Jaroslava Mihuleho, CSc., jednoho z největších odborníků na osobnost a dílo Bohuslava Martinů. Jeho životní pouť se uzavřela těsně před Vánocemi 2024, v době edičního zpracování publikace.
Dedicated to the memory of Prof. PhDr. Jaroslav Mihule, CSc., one of the greatest experts on the personality and work of Bohuslav Martinů. His life’s journey ended just before Christmas 2024, at the time of the editorial processing of the publication.
PŘEDMLUVA FOREWORD
K uctění 130. výročí narození Bohuslava Martinů plánovalo v roce 2020 Městské muzeum a galerie Polička uspořádat výstavu, která by se věnovala skladatelovu rodovému zázemí. Mělo jít o unikátní projekt, který by zmapoval zejména jeho rodinné vztahy, ale též představil poličské přátele a další vazby na jeho rodné město. Bohužel plánovaná výstava nebyla z důvodu opatření týkajících se pandemie koronaviru vůbec realizována a z provozních důvodů ji nebylo možné uspořádat ani v dalších letech.
Jako muzikolog Centra Bohuslava Martinů v Městském muzeu a galerii Polička jsem při rešerších dochovaných dokumentů zjistila, kolik zajímavých, ale dosud nezpracovaných dokumentů a fotografií leží v archivních policích. Tak vznikla idea jejich zpracování do podoby knižní publikace.
Tématu rodiny Bohuslava Martinů se dosud odborné práce věnovaly pouze okrajově, a to zejména v souvislosti s mládím skladatele. Asi nejvíce je skladatelova rodina představena v publikaci Martinů a Polička autorů Františka a Iši Popelkových a Davida Junka z roku 1990. Sami autoři ji v podtitulu označili jako „Pásmo textů, fotografií a výtvarných děl“, čemuž odpovídá akcentování zejména obrazového materiálu týkajícího se poličských aktivit skladatele v době jeho mládí. Informace o jednotlivých členech rodiny Bohuslava Martinů jsou v kontextu skladatelova života zmíněny v pracích obou velkých skladatelových životopisců: v monografiích Bohuslav
In 2020, to celebrate the 130th anniversary of Bohuslav Martinů’s birth, the Municipal Museum and Gallery in Polička decided to organise an exhibition dedicated to the family origins of the composer. It was to be a unique project, primarily mapping his family relations, but also introducing his friends in Polička and other connections to his town of birth. The planned exhibition was sadly cancelled in its entirety as a result of safety measures during the coronavirus pandemic and could not be organised in subsequent years due to further organisational hurdles. During my review of extant documents as the musicologist of the Bohuslav Martinů Centre at the Municipal Museum and Gallery Polička, I discovered many interesting, as of yet unprocessed, documents and photographs are still stored in the archives. Thus came the idea of compiling them all into the form of a book.
The literature has so far only touched on the topic of Bohuslav Martinů’s family, usually in connection with the composer’s youth. The composer’s family is probably presented in most detail in the publication Martinů and Polička by authors František and Iša Popelka and David Junek from 1990. The authors themselves subtitled it “Texts, Photographs and Visual Art”, which corresponds with the primary emphasis on visual materials concerning the composer’s activities in Polička during his youth. Mentions of individual members of Bohuslav Martinů’s family in the context of the composer’s life have been made primarily in the works of both of the composer’s significant biographers: in Miloš
Martinů: život a dílo (1961) Miloše Šafránka a Martinů: osud skladatele (2002, 2017) Jaroslava Mihuleho. Pro přiblížení života rodiny odehrávajícího se ve věži kostela sv. Jakuba je zásadní drobounký spisek Vzpomínky matky a sestry Bohuslava Martinů, vydaný poličským muzeem v roce 1979. Z něj pak vychází řada dalších textů, např. kapitola „Rodná světnička Bohuslava Martinů ve věži kostela sv. Jakuba“ autorky Martiny Muchové, uveřejněná v publikaci
Polička. Kostel sv. Jakuba (2005). Přínosem tohoto textu je poměrně podrobné zmapování činnosti skladatelova otce Ferdinanda Martinů založené na autorčiných rešerších dokumentů z poličského muzea v kombinaci s historickými rešeršemi poličských dějin historika Stanislava Konečného (rukopis Vazby Bohuslava Martinů k poličskému kostelu sv. Jakuba) .
Na skladatelovo dětství ve věži poukazuje i kapitola
„Bohem políbený kluk z věže“ ve výpravné publikaci
Svatý Jakub: pozoruhodný příběh kostela v Poličce a jeho lidí (2021), která byla vydána u příležitosti revitalizace chrámu v letech 2017–2021. K menším zdrojům týkajícím se tématu lze řadit některé dobové články a vzpomínky publikované v poličském periodiku Jitřenka
Všechny zmíněné texty se zaobírají primárně skladatelem Bohuslavem Martinů a představení jeho ro dinných příslušníků je činěno až sekundárně, v návaznosti na jeho osobnost. Cílem publikace Rodina Martinů. Poličské kořeny skladatele je pravý opak –pokud možno podrobné přiblížení jednotlivých členů jeho rodiny: otce Ferdinanda, matky Karoliny, nevlastního bratra Karla Klimeše a vlastních sourozenců Františka a Marie. Naopak Bohuslavu Martinů je v práci věnován jen malý prostor, je zmiňován při uvádění do souvislostí rodinných vztahů, dále je citována jeho hojná korespondence, avšak vše za účelem
Šafránek’s Bohuslav Martinů: His Life and Works (1961) and Jaroslav Mihule’s Martinů: The Fate of the Composer (2002, 2017). To familiarise oneself with the life of the family in the tower of St. Jacob’s church, there is the crucial slim volume Memories of Bohuslav Martinů’s Mother and Sister , published by the Polička museum in 1979. This is then the source for a number of other texts, for example the chapter „The Parlour where Bohuslav Martinů was Born in the Tower of St. Jacob’s Church“ by author Martina Muchová, printed in the publication Polička: Church of St. Jacob (2005). The contribution of this text is a relatively detailed description of the activities of the composer’s father Ferdinand Martinů, based on the author’s own review documents from the Polička Museum together with historical research of Polička history by historian Stanislav Konečný (the manuscript Ties of Bohuslav Martinů to the Polička Church of St. Jacob ). The composer’s childhood in the tower is also the topic of the chapter „The Blessed Child from the Tower“ in the narrative publication Saint Jacob: the Curious Story of the Church in Polička and its People (2021) published on the occasion of repairs made to the church between 2017–2021. Minor sources on the topic include certain period articles and recollections published in the Polička periodical Jitřenka .
All the aforementioned texts primarily concern the com poser Bohuslav Martinů and his family members are only introduced as secondary characters, in relation to his personality. My goal in publishing Martinů Family: The Composer’s Roots in Polička is quite the opposite –to provide (as far as possible) a detailed investigation of the individual members of his family: his father Ferdinand, mother Karolina, brother--in-law Karel Klimeš and siblings František and Marie. Conversely Bohuslav Martinů is given less focus, he is mentioned when placing family relations in context, his prolific correspondence is
prezentace ostatních členů rodiny. I když nikdo z nich nedosáhl proslulosti a významu Bohuslavova, jsou jejich portréty zajímavou sondou do života malého města v druhé polovině devatenáctého století (rodiče) a též v první polovině století dvacátého (sourozenci), do života s mnoha běžnými i méně obvyklými problémy žití a přizpůsobování se politickému a sociálnímu vývoji společnosti.
cited, all however in service of presenting his other family members. Despite the fact that none of them achieved the fame and impact of Bohuslav, their portraits remain an interesting study of small town life at the end of the nineteenth century (his parents) as well as the first half of the twentieth century (his siblings) – a life filled with many ordinary or less ordinary problems of living and adapting to the social and political development of society.
ÚVODEM INTRODUCTION
Neexistuje patrně jiný skladatel, který by měl tak neobvyklé místo narození, jako je tomu u Bohuslava
Martinů. Narodil se 8. 12. 1890 ve věžní světničce kostela sv. Jakuba, kde s rodiči a dvěma sourozenci žili ve stísněných podmínkách dalších jedenáct let.
Netradiční prostory k bydlení získal jeho otec coby služební byt, neboť působil jako pověžný a jeho úko lem bylo z výšky hlídat, zda se někde ve městě nevznítil požár. Věž byla tedy malému Bohoušovi celým světem. Sám v dospělosti vzpomínal, jak při nekonečně dlouhých pohledech na svět z výšky pracovala jeho dětská fantazie. Lidé pro něj nebyli živými bytostmi, byly to jen malé tečky, které zapadaly do nekonečné krajiny.
Tento zvláštní svět pak byl nucen postupně opouštět, byť coby neduživé dítě z věže scházel zpočátku jen výjimečně. Vnímat život „dole“ již jako realitu začal díky školní docházce a definitivní tečku za dětským viděním světa přinesla změna tatínkovy práce a s tím spojené stěhování rodiny z věže do města. Od školních let začal Bohouš navštěvovat hodiny hry na housle a postupně se stále více projevovalo jeho hudební nadání. Brzy se dostal i k nečekaným úkolům – začal hrát v amatérském smyčcovém kvartetu spolu s dospělými a v roce 1905 se uskutečnilo jeho první veřejné sólové vystoupení v hostinci U Dostálů v blízké Borové. Následovala další vystou pení – i v rodné Poličce – a jejich úspěch i ohlas (o Bohouškovi pravidelně referoval místní
There is perhaps no other composer with such an odd place of birth, as that of Bohuslav Martinů. He was born on 8 December 1890 in the tower parlour of the church of St. Jacob, where his parents and two siblings were to continue living in cramped conditions for the following eleven years. His father acquired such irregular living quarters as a service apartment, since as tower watchman, it was his job to stand guard and observe any fire in the town. The tower was to be Bohouš’s whole world. In adulthood, he would reminisce how his childhood imagination worked during the long hours gazing at the world from above. People were not living beings to him, rather tiny dots, neatly fitted into the endless landscape.
He was later gradually weaned from this bizarre world, although as a sickly child, at first he rarely descended the tower. School attendance however allowed him to begin comprehending life “down below” as real and his childhood perspective was brought to an abrupt close when his father changed jobs and the family moved from the tower to the town. During his school years, Bohouš also started violin lessons and his musical talents became gradually more visible. He was soon also faced with unexpected tasks – he began to play in an amateur string quartet with adults and in 1905 he had his first solo performance at the U Dostálů public house in nearby Borová. This was followed by further performances – also in his birthplace of Polička, garnering success and even acclaim (the local newspapers
tisk) povzbudil rodinu k tomu, že chlapce podpořila a přivedla ke studiu konzervatoře v Praze. Odchodem z maloměsta se Bohoušovi otevřel dosud netušený svět kulturního vyžití: nebylo snad dne, aby v Praze nenavštívil nějaký koncert či divadelní představení. Navštěvoval je dokonce tak pilně, že poněkud zapo mínal na své školní povinnosti, až byl nakonec z konzervatoře vyloučen. V jeho hlavě se však stále výrazněji prosazovala myšlenka věnovat se namísto hry na housle komponování. I když nebyl v komponování cíleně veden (navštěvoval sice soukromé hodiny u Josefa Suka a později v Paříži u Alberta Roussela, nikdy to ale nebylo soustavné školení) a poměrně dlouho hledal vlastní kompoziční jazyk, přece se vlastní pílí a houževnatostí vypracoval mezi nejosobitější skladatele první poloviny dvacátého století. Po vzniku samostatného Československa v roce 1918 se otevřely nové možnosti. Bohuslav Martinů byl přizván, aby jako výpomocný houslista vycestoval s orchestrem České filharmonie na zahraniční turné po evropských zemích. Cizina jej naprosto uchvátila a napomohla mu k rozhodnutí ucházet se o studijní zahraniční stipendium. Díky jemu se ocitá na podzim roku 1923 v Paříži; ve městě, které jej svými kulturními možnostmi a celkovou atmosférou zcela očarovalo. Ve Francii nalezl řadu přátel, s některými z nich byl v kontaktu až do konce života, a ve Francii také našel svou budoucí manželku Charlotte.
Z původně plánovaných tří měsíců pobytu tak bylo nakonec sedmnáct let života ve francouzské metropoli a skladatelův pobyt zde by býval byl pravděpodobně ještě delší, kdyby se nerozpoutala druhá světová válka. Pro svůj nesouhlas s celospolečenským děním, který dával veřejně najevo, a pro své aktivity (v době pařížského života po vypuknutí války se zapojoval psaním článků pro časopis Československý
regularly reported on little Bohoušek), encouraging the family to support the boy and allowing him to study at the conservatory in Prague. Leaving small town life opened up a previously unimagined world of cultural experiences: hardly a day would pass without Bohouš visiting some concert or play in Prague. He was so steadfast in his attendance that he somewhat neglected his school-work and was eventually expelled from the conservatory. His mind was nevertheless continually occupied with the notion of switching from violin playing to composing his own music. Although receiving no systematic instruction in composition (he did attend private lessons with Josef Suk and later in Paris with Albert Roussel, but had no systematic education) and taking quite some time to find his own compositional language, nevertheless through dedication and hard word he built his place among the most original composers of the first half of the 20th century.
After the establishment of an independent Czechoslovakia in 1918, new opportunities opened up. Bohuslav Martinů was invited to travel as a backup violinist with the Czech Philharmonic Orchestra on its foreign tour of Europe. He found travelling abroad captivating, something that helped his decision to apply for a foreign study stipend. As a result, he found himself in Paris during the autumn of 1923: he soon became enraptured with the city’s culture and general atmosphere. He made a number of friends in France, remaining in contact with some of them until the end of his life, including his future wife, Charlotte.
The originally planned three-month-stay eventually became 17 years of life in the French metropolis and the composer would have likely stayed even longer, if the Second World War had not erupted. Due to his publicly voiced disagreements with the social upheaval and his activities (during his life in Paris after the start
boj do tamních odbojových aktivit) byl trnem v oku vládnoucímu systému jak v období války, tak po jejím skončení a po nástupu komunistického režimu po roce 1948. V momentě, kdy i Francie podléhala německé okupaci, zde pro něj přestalo být bezpečno. Zvolili proto s manželkou emigraci do USA, kde prožili nejen válečná léta, ale i řadu let následujících. I když měl Martinů v Americe vynikající postavení – jeho dílo bylo velmi ceněno a prováděno prestižními interprety – s americkým prostředím se nikdy zcela nesžil. Původně kratší letní pobyty, které po válce trávíval v Evropě, se postupně prodlužovaly, až se v roce 1956 s manželkou rozhodl Ameriku trvale opustit a usídlit se v Evropě. Poslední léta života žil střídavě ve Francii (v Nice), Itálii (v Římě) a Švýcarsku (v Schönenbergu). Zemřel 28. 8. 1959 ve švýcarském městečku Liestal. Byl pohřben nejprve na soukromém pozemku dirigenta Paula Sachera v Schönenbergu, v roce 1979 byly jeho ostatky pře vezeny do Poličky a uloženy v rodinném hrobě.
Na své rodné město Poličku skladatel nikdy nezapomněl, rodný kraj miloval a toužil se tam vrátit. Je smutnou ironií osudu, že politické události v Mnichově roku 1938, následné obsazení Československa, vypuknutí druhé světové války a v poslední řadě po válečná změna politického režimu, s nímž jednoznačně nesouhlasil, mu plánovaný návrat do vlasti definitivně znemožnily. Jako upomínku na rodné město s sebou stále vozil a ve svých domovech viditelně vystavoval obrázek rodné Poličky. Myšlenkami tak zůstával svému rodišti věrný po celý život. A se svou rodinou zůstal v úzkém, byť pouze písemném, kontaktu po celý zbytek života.
Rodina pro něj znamenala přes všechny překážky opravdu hodně. Byla to zejména maminka Karolina Martinů, rázovitá a autoritativní žena, která na něj