RASIYAN-U QUMQ-A Nádobka nektaru
Nádobka nektaru
RASIYAN-U QUMQ-A
vystudoval mongolistiku a sinologii na Univerzitě Karlově v Praze. Pracuje v Ústavu jazykovědy a baltistiky FF MU. Věnuje se mongolské historii, paleografii a vlivu čínské kultury na sousední země.
Anonymní mongolská báseň v rukopise z 18. století Faksimile rukopisu, transkripce a překlad
Rasiyan-u qumq-a (v novomongolštině Aršány chumch), Nádobka nektaru,
Ondřej Srba
je dlouhá didaktická báseň napsaná pravděpodobně na přelomu 16. a 17. století v klasické mongolštině. Ve 317 dochovaných čtyřveršových slokách pojednává o řádu
Ondřej Srba
Ondřej Srba (1986)
RASIYAN-U QUMQ-A Nádobka nektaru
světa – normách správného chování dobové mongolské společnosti – a základních konceptech tibetského buddhismu. Báseň z pera bezejmenného literáta navazuje na odkaz Čojdži Odsera (14. století), zakladatele mongolské buddhistické literatury, a je významným původním dílem z tradice mongolské mudroslovné poezie, k jejímž základním kamenům patří překlad Sakja-panditovy Pokladnice moudrých rčení. Kniha obsahuje úvod, komentovaný český překlad, transkripci a faksimili v současnosti jediného známého rukopisu tohoto díla.
FILOZOFICKÁ FAKULTA
MASARYKOVA UNIVERZITA #429
obalka_srba_160x230.indd 1
#429
11.11.2015 11:05:45
#429 OPERA FACULTATIS PHILOSOPHICAE UNIVERSITATIS MASARYKIANAE SPISY FILOZOFICKÉ FAKULTY MASARYKOVY UNIVERZITY
RASIYAN-U QUMQ-A Nádobka nektaru Anonymní mongolská báseň v rukopise z 18. století Faksimile rukopisu, transkripce a překlad
ONDŘEJ SRBA
FILOZOFICKÁ FAKULTA MASARYKOVA UNIVERZITA #429
BRNO 2015
KATALOGIZACE V KNIZE – NÁRODNÍ KNIHOVNA ČR Srba, Ondřej Rasiyan-u qumq-a = Nádobka nektaru : anonymní mongolská báseň v rukopise z 18. století : faksimile rukopisu, transkripce a překlad / Ondřej Srba. -- Vydání první. -- Brno : Masarykova univerzita, 2015. -- 276 stran. -- (Spisy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity, ISSN 1211-3034 ; sv. 429) Částečně v mongolském originále se souběžným českým překladem ISBN 978-80-210-8010-2 821.512.3-1 - mongolská poezie - filozofická poezie - faksimile - dvojjazyčná vydání - komentovaná vydání - studie 821.51 - Uraloaltajské literatury [25]
Publikace byla připravena za finančního přispění Děkanského grantu Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně 2012 MUNI/21/SRB/2012 (Sepsání Dějin Mongolska pro Nakladatelství Lidové noviny a příklady vzácných mongolských rukopisů) a v rámci grantu Grantové agentury České republiky GA15-12215S (Altajská hypotéza - argumenty, protiargumenty a jejich precizace).
Recenzovali: Assoc. Prof. J. Lubsangdorji (Doc. Dž. Luvsandordž) Mgr. Veronika Zikmundová, Ph.D. PhDr. Lygžima Chaloupková
Ilustrace na patitulu představuje nádobku (qumq-a, bumba, také se překládá jako „váza“ či „číše“), jeden z buddhistických osmi šťastných symbolů (mong. naiman takil, naiman temdeg nebo öljeyitü qutuγ-un naiman belge, tib. bkra shis rtags brgyad). Převzato z knihy Буддын шашин, соёлын тайлбар толь. 2. МУИС, Улаанбаатар, str. 178.
© 2015 Ondřej Srba © 2015 Masarykova univerzita ISBN 978-80-210-8010-2 I S B N9 7 8 8 0 2 1 0 8 2 4 7 2( o n l i n e: p d f ) ISSN 1211-3034 I S B N9 7 8 8 0 2 1 0 8 0 1 0 2( b r o ž o v a n áv a z b a ) DOI: 10.5817/CZ.MUNI.M210-8010-2015 I S S N1 2 1 1 3 0 3 4 DOI : 1 0 . 5 8 1 7 / C Z . MUNI . M2 1 0 8 0 1 0 2 0 1 5
Obsah Předmluva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6
1. Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9 1.1. Žánr didaktické poezie v mongolské literatuře . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9 1.2. Klasická mongolská písemná poezie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12 1.3. Dochovaný text Rasiyan-u qumq-a . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14 1.4. Obsah básně . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 21 1.5. Reflexe společenského řádu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 23 1.6. Básníkův vzor – Čojdži Odser . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 27 1.6.1. Historická fakta o Čojdži Odserovi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 27 1.6.2. Doložené dílo Čojdži Odsera . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 28 1.6.3. Recepce Čojdži Odsera v 16.–18. století . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 29 1.6.4. Čojdži Odser v textu Rasiyan-u qumq-a . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 31 1.7. Autorství a prameny textu Rasiyan-u qumq-a . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 33 1.8. Odkazy na dílo Čojdži Odsera a další literaturu . . . . . . . . . . . . . . . . . . 35 1.9. Zvláštní rysy básnického jazyka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 38 1.10. Poznámky k paleografii rukopisu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 43 2. Překlad . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 48 3. Transkripce rukopisu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 170 4. Rejstříky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 192 4.1. Rejstřík slov . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 192 4.2. Rejstřík jmen (osobní jména, geografické názvy a názvy literárních děl) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 225 4.3. Rejstřík aliterací . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 225 5. Bibliografie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 230
5
Předmluva Tato publikace obsahuje faksimili, transkripci a český překlad mongolské didaktické básně Rasiyan-u qumq-a „Nádobka nektaru“. Báseň je dílem blíže neznámého mongolského autora, jenž se v kolofonu označil pouze neúplným jménem či pseudonymem Oyutu. „Nádobka nektaru“ si klade za cíl přinést základní poučení o řádu světa – normách správného jednání pro jednotlivé vrstvy společnosti i lidského chování obecně – i o řádu náboženském, v němž se systematicky dotýká základních principů tibetského buddhismu až k nejvyšším stupňům na cestě k dokonalému poznání. Svým uspořádáním odpovídá dobové představě o nezbytnosti propojení náboženského a světského řádu (šasin törü-yin qoyar yosun). Celou básní prochází obdiv básníka k jeho literárnímu vzoru, prvnímu známému překladateli buddhistické literatury do mongolštiny, Čojdži Odserovi (počátek 14. století), jehož opakovaně označuje za nejvyšší autoritu v mongolském básnictví. Původ básně lze odhadovat do období počátku 15. – konce 16. století. Jazyk plně odpovídá preklasickému období literární mongolštiny psané mongolským písmem (období od nejstarších písemných památek ze 13. století do přelomu 16. a 17. století). Báseň „Nádobka nektaru“ dosud známe pouze z jediného takřka úplného rukopisu vzniklého v rozmezí druhé poloviny 17. – první poloviny 18. století a z nepatrného fragmentu na březové kůře z první poloviny 17. století objeveného v Charbuchyn balgasu. V 19. století pravděpodobně upadla báseň v zapomenutí. Svým rozsahem (dochováno 317 slok z původních 340) je „Nádobka nektaru“ pravděpodobně nejrozsáhlejší dochovanou původní mongolskou didaktickou básní z preklasického období (do počátku 17. století).1 Edici básně doplňuji stručným úvodem o mongolské didaktické poezii, recepci Čojdži Odsera v dějinách mongolské literatury, paleografických a jazykových zvláštnostech studovaného rukopisu. Transkripci rukopisu doplňuji indexy všech obsažených slov, osobních a místních jmen a rejstříkem 1
Druhou nejrozsáhlejší původní didaktickou básní je pravděpodobně Oyin-i sayitur geyigülügči neretü šastir orusiba čítající 224 čtyřveršových slok (Šongqur 2013). Rozsáhlejší jsou překladová didaktická díla Śāntidēvova Bodhicaryāvatāra (Surγaltu 2010) a Subhāṣitaratnanidhi Sa skya paṇḍita Kun dga’ rgyal mtshana (457 čtyřveršových slok; Jaγunnasutu – Sečenčoγtu 1989).
6
Předmluva
aliterujících se slov. Na překladu básně jsem pracoval v průběhu dvou let. Jedná se o překlad čistě pomocný, jehož primárním účelem je zprostředkovat pokud možno doslovný význam originálu beze snahy vyjádřit v češtině jeho básnické kvality. Z počátku byl pro mne text básně jen velmi špatně srozumitelný a také nyní po mnoha hodinách strávených konzultacemi s mongolskými odborníky zůstává překlad velice nedokonalý a na mnoha místech zcela provizorní. Adekvátní umělecký překlad básně do češtiny, který si by si tato ojedinělá památka nejstarší mongolské písemné literatury dle mého soudu zasloužila, ponechávám nyní budoucímu snažení. Poděkování: Hlavní poděkování skládám svému milému učiteli, doc. Dž. Luvsandoržovi z Ústavu jižní a centrální Asie Univerzity Karlovy v Praze, který mi jako první otevřel tajemství mongolského písma a klasických mongolských textů a s trpělivostí a vstřícností mne vedl k pochopení veškerých nejasných míst také při překládání textu Rasiyan-u qumq-a. Rád bych vyjádřil srdečné poděkování své školitelce, Mgr. Veronice Zikmundové, Ph.D., která mě provázela po celou dobu studia mongolistiky, vedla mou postupovou, diplomovou a v současnosti doktorskou práci. Děkuji za pečlivé pročtení textu edice Rasiyan-u qumq-a a přečetné rady a připomínky k jejímu textu. Za vstřícné konzultace a cenné připomínky k textu vděčím Doc. Danieli Berounskému, PhD. Nedocenitelnou pomocí při porozumění textu Rasiyan-u qumq-a pro mne byly také konzultace s dr. Šongqurem z Vnitromongolské akademie společenských věd, prof. Gereljabem z Chöch-chotu a PhDr. Lygžimou Chaloupkovou. Poděkování náleží také pracovníkům knihovny Vnitromongolské akademie společenských věd, zvláště vedoucí dr. Tuyaγ-a, kteří pro mne po dobu mého pobytu v Chöch-chotu neúnavně vyhledávali a zpřístupňovali vzácné mongolské rukopisy. Za spoluvypracování projektu děkanského grantu, nesčetné odborné i praktické rady a organizační pomoc vděčím Mgr. Michalu Schwarzovi, Ph.D. Svému školiteli, prof. RNDr. Václavu Blažkovi, CSc., děkuji za vedení projektu a poskytnutí zázemí k vědecké práci na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Dr. Erdemtü z Ústřední národnostní univerzity v Pekingu děkuji za stálou inspiraci a podporu při studiu klasických mongolských textů a vstřícnost při přípravě budoucího vydání textu Rasiyan-u qumq-a ve Vnitřním Mongolsku. Poznámka k transkripcím: Pro transkripci mongolského písma používám obecně zavedeného transkripčního systému N. Poppeho (Poppe 1964) v úpravě Dž. Luvsandordže. V bibliografiích a citacích používám cyrilici, v textu zapisuji jména a místní názvy vztahující se k současnému Mongolsku českou 7
Rasiyan-u qumq-a. Nádobka nektaru
transkripcí. Pro tibetštinu používám Wylieho transliteraci. Sanskrt transliteruji pomocí Mezinárodní abecedy pro transliteraci sanskrtu (IAST), u opakovaně se vyskytujících jmen a pojmů vžitých v češtině upřednostňuji českou transkripci (Nágárdžuna, Šákjamuni apod.). I přes odborné zaměření publikace, avšak s ohledem na předpokládané čtenáře – nesinology jsem pro čínštinu zvolil v textu Standardní českou transkripci namísto pinyinu, který však používám v bibliografii a odkazech na literaturu.
8
1. Úvod 1.1. Žánr didaktické poezie v mongolské literatuře Značná část klasické mongolské literatury má poučný, didaktický obsah. V písemné literatuře se jedná o vlastní didaktické básně (surγal), cykly poučných příběhů – vzorů správného či špatného chování,2 proslovy neživých předmětů, rostlin a zvířat vyjadřující kritiku špatného lidského chování zvané üge (oblíbené zvláště v 19. století),3 prorocké a revelační texty4 aj. V ústní literatuře mají didaktický charakter přísloví, požehnání, písně (například svatební písně dávající naučení nevěstě) a v širším pojetí i pohádky, legendy a pověsti. Při výchově dětí ve venkovském prostředí mongolských nomádů se běžně užívají literárně více či méně vytříbená ponaučení, přísloví a aforismy, které obsahují tytéž důrazy jako psané didaktické texty. Didaktická poezie se velké oblibě těšila od počátku mongolské písemné literatury až dodnes. Verše s didaktickým poselstvím nalezneme již v Tajné kronice Mongolů5 a mnohé z nich jsou dodnes živé jako přísloví.6 Řada didaktických básní (surγal) se odkazuje ke jménu Čingischána. Jejich základem jsou naučení určená členům vládnoucí elity a spojující myšlenkou jednota země. Představují soubor morálně-etických pravidel a zároveň obsahují varování a tresty za porušení společenského řádu. Na přelomu 13. a 14. století se Mongolové seznámili s velkými díly indické a tibetské didaktické literatury. Čojdži Odser přeložil a v roce 1305 nechal vytisknout svůj překlad Śāntidēvovy Bodhicaryāvatāry (mong. Bodistv-a čary-a awatara), základního textu mahájánského buddhismu systematicky popisujícího význam, způsob dosažení a rozvinutí probuzené mysli.7 Jedná 2 Například Erdeni-yin čimeg (Damdinsürüng 1959: 363–389). 3 Nejznámějším autorem žánru üge je Qauliči Sandaγ (1825–1860, Heissig 1972: 241–253), k následovníkům Qauliči Sandaγa patří Isisambüü (1847–1906/7?), Gendün meyiren (1820–1882) a Dorji meyiren (1878–1943, Ibid. 615–631). Podrobnou monografii o mongolských revelačních textech napsala Alice Sárközi (1992). 4 V českém překladu viz Poucha 1955. 5 Cerensodnom – Taube 1993: 20. 6 Edice mongolské verze Владимирцов 1929, Surγaltu 2010, Rachewiltz 1999. Srovnání 7 s tibetskou verzí Weller 1955. Český překlad ze sanskrtu viz Šántidéva 2000.
9
Rasiyan-u qumq-a. Nádobka nektaru
se zároveň o první známý a datovaný překlad buddhistického textu do mongolštiny. Mongolská Bodhicaryāvatāra je doložena ve fragmentech z Olan süm-e8 a Charbuchyn balgasu9 a vcelku je zachována teprve v redakci mongolského Γanjuru. Ze 14. století pochází také Sonumγarův překlad Pokladnice moudrých rčení (skr. Subhāṣitaratnanidhi,10 tib. legs bshad rin po che’i ’dar, mong. Sayin üge-tü erdeni-yin sang neretü šastir) sepsané Sakja panditou Gungádžalcanem (Sa skya paṇḍita Kun dga’rgyal mtshan), dochované v úplnosti v rukopise ze 17. století.11 Ze 14. století se však dochoval útržek mongolského překladu Subhāṣitaratnanidhi vytištěného v mongolském kvadratickém písmu (’phags-pa).12 Mistrným volným překladem dosud neznámého tibetského originálu je báseň Čakravarti qaγan-u surγal, jejíž původ můžeme pravděpodobně také klást do 14. nebo 15. století, ač je dochována v rukopise z konce 17. nebo počátku 18. století.13 Báseň „Naučení vládce čakravartina“ strukturuje jednotlivá témata do uzavřených celků, což je příznak pozdějších mongolských surγalů (Михайлов 1969: 70). V nejstarším souboru mongolských písemných textů zachovaných v originále, nálezech z okolí Turfanu v dnešní Ujgurské autonomní oblasti Sin-ťiang, jejichž původ se klade do 14. a první poloviny 15. století, nalézáme také několik fragmentů didaktické poezie. V Turfanu se zachovala závěrečná část komentáře k textu Bodhicaryāvatāra složeného Čojdži Odserem v roce 1312.14 Mongolský překlad Bodhicaryāvatāry se stal hlavním literárním vzorem pro psanou mongolskou poezii 14.–16. století. Vliv jeho jazyka nacházíme ve fragmentu surγalu o moudrosti (skr. prajńāpāramitā, mong. bilig baramid), jehož původní rozsah se odhaduje na nejméně 540 veršů (TM 1 D 130),15 rozsáhlém fragmentu didaktické básně (T I D 155h-i, i-k)16 nebo v básni o peklech a prétech (TM (5) D 130).17 8 9 10 11
12 13 14 15 16 17
Heissig 1976: 13–249. Chiodo 2009: 85–92. Základ žánru didaktické poezie ve staroindické literatuře subhāṣita položil Nágárdžuna (2. – počátek 3. století). Rukopis uložen v knihovně Maďarské akademie věd, sign. Mong. 54 (katalogizační záznam Kara 2009a: 79–80). Faksimile a edice mongolské verze Ligeti 1948 a Jaγunnasutu – Sečenčoγtu 1989. Anglický překlad a srovnání tibetské a mongolské verze vypracoval Bosson 1969. Český překlad z tibetštiny Kolmaš – Štroblová 2006. Hugejiletu – Sarula 2004: 475–489. Rukopis v soukromé sbírce, faksimile otištěna v souboru Mergen keyid-ün sudur-un čiγulγan 2012. Cleaves 1954, Cerensodnom – Taube 1993: 75–95. Cerensodnom – Taube 1993: 120–122. Cerensodnom – Taube 1993: 122–131. Cerensodnom – Taube 1993: 132–134.
10
Úvod
V mongolských klášterech se až na výjimky neuchytila liturgická četba posvátných textů v mongolštině. V prostředí převládající tibetštiny, běžným Mongolům nesrozumitelné, využívali mniši rádi mongolských didaktických textů k šíření buddhistické nauky mezi laiky. Psaná didaktická poezie se tradičně používala mimo jiné při výuce čtení a psaní. K četbě a memorování didaktických textů se přistupovalo bezprostředně po zvládnutí abecedy (čaγan toluγai) a buddhistického „vyznání víry“ (Itegel). Dochovalo se proto zvláště z poslední doby – 19. a 20. století – nepřeberné množství rukopisných verzí nejrozšířenějších textů. Užívání rukopisů didaktické poezie při výchově dětí a její časté čtení vedlo zároveň ke snadnému opotřebení a ztrátám rukopisů. Starší poezie se tudíž dochovala velmi útržkovitě a mnoho slavných textů („Klíč k rozumnosti“ Oyun tülkigür, „Moudrost Čingisova“ Činggis-ün bilig18 apod.), jimž se přisuzuje velmi raný původ (tradičně se považují za díla Čingischánova),19 se zachovalo pouze v nepříliš starých rukopisech (obvykle z 19. století a mladších). Badatelé soudí, že v průběhu doby a při neustálém opisování se i na těchto předbuddhistických textech odrazil vliv buddhismu (teorie vyslovená C. Damdinsürenem). Osobně se však domnívám, že ke zformulování básní jako Oyun tülkigür nebo Činggis-ün bilig došlo v době, kdy již byla čistě buddhistická didaktická poezie v Mongolsku hluboce zakořeněna, ačkoli obsahují úsloví velmi stará a archaická (L. Chürelbátar považoval vznik těchto básní za výsledek rozšíření indicko-tibetské didaktické poezie v Mongolsku).20 „Hádání sirotka s Čingischánovy devíti örlögy“ Činggis-ün yisün örlüg-tei önčin köbegün-ü sečelegsen šastir 21 má na rozdíl od předchozích básní dialogickou podobu a Čingischána představuje jako vysněný ideál spravedlivého a laskavého vládce. 19. století přineslo mnoho nových didaktických textů, které snadno nahradily (nové překlady Subhāṣitaratnanidhi od III. Mergen gegena Lubsangdambijalcana 1717–1766 a Čaqar gebsi Lubsangčültüma 1740–1810 nahradily Sonumγarův překlad) a nezřídka i zcela vytlačily dřívější didaktické skladby či překlady (např. báseň Rasiyan-u qumq-a), jejichž jazyk se stal pro čtenáře a posluchače 19. století těžko srozumitelný. Mezi oblíbené didaktické texty 19. století se řadí „Papírový pták“ (Čaγasun šibaγu) od Γobi-yin noyan qutuγtu Danjinrabjai (1803–1856),22 „Papouškova naučení“ (Toti sibaγun-u 18 19 20 21 22
Damdinsürüng 1959: 43–46, 51–60. Absence těchto textů v archeologicky odkrytých souborech raných mongolských textů a také zřetelné zbožštění Čingischánovy osoby však nasvědčuje pozdějšímu původu než 13. – 14. století. Герасимович 2006: 52. Damdinsürüng 1959: 39–43. Damdinsürüng 1959: 438–448. Равжаа 1962: 292–300.
11
Rasiyan-u qumq-a. Nádobka nektaru
surγal) připisovaný blíže neznámému Tooba gegenovi23 nebo „Jasné zdrcadlo“ Todurqai toli.24 Nová didaktická díla se okamžitě rozšířila v nesčetných opisech a oproti dřívější době se i rozsahem menší básně dočkaly xylografických vydání.25
1.2. Klasická mongolská písemná poezie Evropští mongolisté si při svých studiích o staré mongolské písemné literatuře záhy povšimli výjimečného postavení poezie a poetických pasáží v prozaických textech.26 Ruští vědci (zvláště Aleksej Matvejevič Pozdnějev, 1851–1920)27 mohli písemnou poezii srovnávat ve své době se stále živou tradicí ústně-písemné poezie. Většina západních badatelů se snažila hledat v mongolské poezii její formální pravidla podle postupů evropské prozódie, ale nedocházeli k přesvědčivým závěrům. Již A. M. Pozdnějev konstatoval, že mongolština z typologického hlediska neumožňuje užití prozodických zákonů a že mongolská poezie je velmi blízká prozaické řeči s výjimkou rýmu (aliterace).28 Jediným určovatelem poezie v mongolských textech tak zůstávala aliterace na začátku verše, občasná asonance a poměrně vyvážená délka veršů v rámci sloky.29 Aliterace v rámci sloky převažuje u všech literárních útvarů lidové poezie a byla velmi oblíbená i v poezii psané, jejíž příklady máme hojně k dispozici od 14. století (vyjma Tajné kroniky Mongolů ze 13. století, v níž je také prokládána próza aliterovaným veršem). Aliterace je základním rysem také ve staré turkické a ujgurské poezii.30 Nicholas Poppe soudil, že od aliterace 23 24
Damdinsürüng 1959: 468–472. Damdinsürüng 1959: 454–459. Damdinsürüng zmiňuje sborník didaktické poezie sebraný Lubsang gebsim a uložený v Mongolské národní knihovně (Olan jüil-ün surγal silüg domuγ ba irügel jerge-yin nom debter, v současnosti se signaturou 2761/96), jenž obsahuje 28 ve své době běžně rozšířených didaktických básní. Báseň Rasiyan-u qumq-a však zahrnuta není. 25 Například Surγal-un üges todu saran-u gerel kemegči orusibai od Baraγun jüg-ün wačirdar-a Rayidangjang-kangwa z roku 1904 (tisk patrně pochází z doby po zavedení moderního knihtisku v Yeke küriy-e v 10. a 20. letech 20. století). Hans Conon von der Gabelentz (1807–1874) ve své studii „Einiges über mongolische 26 Poesie“. In: Zeitschrift für Kunde des Morgenlandes I, Göttingen, 1837, 22–23. Citováno podle Pavla Pouchy 1955: 233. Позднеев, А. М., 1880, Образцы народной литературы монгольских племен. Bыпуск 27 первый. Народные песни Монголов. Санкт-Петербург. Poucha 1956: 234. 28 S těmito aspekty se spokojuje např. John R. Krueger ve své studii o poetických pasá29 žích v kronice Erdeni-yin tobči (Krueger 1961: 17). Ke staroujgurské poezii viz především Zieme 1991. 30
12
Úvod
zpravidla upouštěla překladová poezie (to je případ Čojdži Odserova překladu Śāntidēvovy Bodhicaryāvatāry nebo Sonumγarova překladu Sa skya paṇḍitovy Subhāṣitaratnanidhi),31 ale četné výjimky ukazují, že i překladové texty bylo možné zrýmovat aliterací (např. druhý překlad Subhāṣitaratnanidhi od Čaqar gebsi Lubsangčültüma).32 Výjimečně se objevuje také rým na konci verše.33 Před příchodem buddhistické literatury bylo v mongolské poezii základní jednotkou dvojverší (četné příklady z Tajné kroniky Mongolů),34 pod vlivem indické a tibetské literární tradice však v písemné poezii převážily čtyřveršové úseky. V současné mongolštině se sloka nazývá badaγ, jednotlivé verše mör. V preklasické mongolštině se však pravděpodobně užíval pro sloku termín silüg (ze sanskrtského śloka), zatímco termín badaγ označoval verš.35 B. J. Vladimircov vyslovil názor o tónickém charakteru mongolské poezie. Byl přesvědčen, že v mongolštině existuje dynamický přízvuk padající vždy na první slabiku slova. Poukázal, že u mnohých psaných básní lze objevit sylabo-tónický princip (střídání trochejí ¯˘ a daktylů ¯˘˘).36 Protože však přízvuk připadá v mongolštině obvykle na první slabiku, připomínají dvojslabičná slova trochej a trojslabičná daktyl. Ve skutečnosti při psaní básní nikdo na podobná prozódická pravidla nehleděl a pravidelnost bývá často dána hudebním doprovodem (quγur nebo šamanský buben u šamanských textů). Uplatnění metrického schématu brání i velmi redukovaná výslovnost nepřízvučných vokálů. Také B. Rinčen se zaujetím hledal v klasické mongolské psané poezii sylabotónický verš,37 přičemž za přízvučné slabiky považoval podle pravidel časomíry i slabiky dlouhé a dvojhlásky. I v Rinčenově prozodickém rozboru básní Alaša lharamba Aγwangdandara (1758–1840) se však jednalo o zpětnou analýzu, již není možné použít na libovolné dílo. Mnoho badatelů se shoduje, že mongolské básně zachovávají v rámci sloky přibližně stejný počet slabik v každém verši, ideálně i stejný počet slov.
31 32 33 34 35 36 37
Poppe 1959/60: 261. Překlad byl původně xylograficky vydán v klášteře Čaγan aγula-yin süm-e a v moderní době v mírně upravené verzi Vnitromongolským lidovým nakladatelstvím v Kökeqota (Güngγajalcan 1957). Vzhledem k aglutinační povaze mongolštiny se jedná nejčastěji o rým na shodných sufixech. Poucha 1956: 239–241. V tomto významu jsou použity termíny silüg a badaγ v závěru Rasiyan-u qumq-a. Владимирцов 1929b: 97–107. Rinčin 1990: 149–153.
13
Rasiyan-u qumq-a. Nádobka nektaru
Sylabický princip pro preklasickou poezii zásadně odmítal například Pavel Poucha.38 L. K. Gerasimovič (1975) za použití metod experimentální fonetiky došla k závěru, že současná mongolština postrádá silný dynamický přízvuk na první slabice a že nemá žádný výrazný přízvuk, který by ve slově odlišoval jednu určitou slabiku. Tato skutečnost vylučuje v mongolské poezii tónický i sylabo-tónický prozodický systém. Krátké verše čítající dvě až tři slova jsou v tomto ohledu výjimkou, protože jsou dále nedělitelné a náhodně připomínají metrické členění. L. K. Gerasimovič dále zjistila, že mongolské verše mají přibližně stejnou délku a odpovídají tedy zásadám isochronie, která se zásadně podílí na vytváření rytmu. Další vlastností mongolského verše je vnitřní členění na rytmicko-syntaktické úseky (syntagmy), patrné při hlasité recitaci. K vyslovení každé syntagmy je třeba stejného času a obvykle mívají i přibližně stejný počet slabik.39 Formální podobu mongolské básně ovlivňuje také rytmicko-syntaktický a významový paralelismus. Aliterace v psané poezii často narušuje přirozený slovosled. Inverzi slov v rámci verše však může způsobovat také potřeba rytmu. Pod vlivem indické a tibetské poetické tradice užívá mongolština ustálených epitetonů (yoγtu ner-e, dosl. „zatajených jmen“), které jsou obvykle překladem sanskrtských předloh.40 Rasiyan-u qumq-a však tohoto poetického prostředku využívá zřídka.
1.3. Dochovaný text Rasiyan-u qumq-a41 Předmětem této edice je mongolský rukopis didaktické básně Rasiyan-u qumq-a „Nádobka nektaru“ s původním rozsahem 340 slok, který je mi 38 39 40
41
Poucha, Pavel, 1968, Монголын нууц товчооны нэгэн шинэ судалгаа. In: Монголын судлал 1968, str. 67. Citováno podle Герасимович 1975: 26. Герасимович 1975: 122–123. Podrobnou studii o yoγtu ner-e v mongolštině sestavila N. S. Jachontova (Яхонтова 2010) na základě ojratského rukopisu v jasném písmu s titulem Arya burxan terigöüten-i nereyin züyiliyin dokō. Pravděpodobně se jedná o překladové dílo tvůrce jasného písma ojratského Zay-a pandity Namqayijamso (1599–1662) uvedené pod názvem yoqtai nere (tib. mngon brjod) v seznamu jeho překladů uvedeném v jeho životopise Rab-’by[a]m za-ya-paṇdidayin touji sarayin gerel kemēkü orošiboi sepsaném jeho žákem Ratnabhadrou (např. Раднаабадрaа 2009: 99/9v26; Damdinsürüng 1959: 329). Tamtéž se zmiňuje také komentář k uvedenému dílu s názvem yoqtai nereyin tayilburi (tib. mngon brjod kyi ’grel pa). Rasiyan – tib. bdud rtsi, ambrosia, svatá voda, (léčivý) pramen > minerální voda. Pochází ze skr. rasāyana > ujg. rasiyan (Kara 2009: 244); v skr. také amr̥ta. Qumq-a, qumqan – „nádobka“. Slovo doložené v turkickém qumγan, tib. ekvivalent je bum pa (Kara 2009: 242).
14
Úvod
znám v jediném dochovaném téměř úplném rukopise42 a v podobě jednoho fragmentu z Charbuchyn Balgasu.43 Rukopis je psán dřevěným perem (modun üjüg) na jemném pravděpodobně čínském papíře. Listy papíru byly před začátkem psaní slepeny ve dvou vrstvách a vyhlazeny.44 Rukopis původně obsahoval 34 nebo 35 listů. V současném stavu čítá 32 listů, fol. 1 a fol. 24 jsou ztraceny. Rozměry rukopisu jsou přibližně 27,6 × 7 cm. V závěru básně se zmiňuje přesný rozsah díla – 340 slok a 2 verše. V zachované podobě jsem napočítal 317 slok a 2 verše. Uvážíme-li, že ztracené fol. 24 obsahovalo pravděpodobně 9 slok a fol. 1 ne více než 5 či 6 slok (první folio tradiční mongolské knihy ve formátu pothī zpravidla nese text jen na straně verso, zatímco recto nese titul nebo je prázdná). Tímto bychom dosáhli počtu 331–332 slok. Do uvedených 340 slok zbývá 8–9 slok. Okraje fol. 33 a posledního folia (předpokládáme fol. 34, číslo folia je rovněž ztraceno) jsou natolik poškozené, že není možné rekonstruovat obsažené sloky. Protože dochovaný text na posledním foliu vstupuje do kolofonu, není možné na základě obsahu vyloučit, že mezi těmito dvěma folii bylo jedno ztracené folio, které by obsahovalo zmíněných 8–9 slok. Obsah slok na fol. 33 však spěje k významovému zakončení básně a také ztráta předposledního listu v případě, že závěrečný list je zachován, není příliš pravděpodobná. Dalším vysvětlením může být ztráta jednoho listu již v předloze k dochovanému opisu. List zachovaný z textu Rasiyan-u qumq-a na březové kůře z Charbuchyn Balgasu obsahuje po obou stranách celkem 7 slok (podrobný popis níže). Uvážíme-li, že rukopis obdobného formátu byl základem pro náš dochovaný opis, mohla být důvodem chybějících 8–9 slok právě ztráta jednoho listu v předpokládaném originále. Po obou stranách rukopisu jsou patrné miniaturní dírky, které nacházíme ve většině mongolských rukopisů přinejmenším do začátku 19. století. Jejich účel však dnes není zřejmý. Rukopisy „sútrového“ formátu pothī se sice od svého vzniku v Indii svazovaly provlékáním provázku,45 ale mezi mongolskými rukopisy dnes o žádné takto svázané knize nemáme zpráv. 42 43 44
45
Rukopis pochází pravděpodobně ze západní Chalchy a nachází se v soukromé sbírce autora. Rukopis XBM 170 uložený v Mongolské akademii věd publikovala Chiodo 2009: 274– 280. Tento způsob přípravy papíru pro psaní buddhistických textů se dochoval v Mongγolküriy-e v Kazašském autonomním kraji Ili v AO Xinjiang. Po dokončení rukopisu se jednotlivé listy napouštějí vonným kouřem z jalovce, čímž získají nažloutlou barvu a odolnost proti hmyzu, občas i za doprovodného čtení manter a dalších textů, čímž se kniha „oživí“ a nabude posvátné síly. (Informace od dr. Mingγad Erdemtü, Peking). Viz např. Himmer 2012.
15
Rasiyan-u qumq-a. Nádobka nektaru
Dochovaný rukopis je nepochybně opisem. Je psán jedinou rukou a styl písma je jednotný. Při zběžném srovnání s dalšími rukopisy 17. a 18. století soudím, že styl písma nedosahuje vyvážené elegance typické pro vrcholné profesionální písaře náboženských textů v monastickém rukopisném duktu 16. a 17. století (Kara 2005: 112), ani není dílem světského úředního profesionálního písaře. Není však také opisem začátečníka nebo cvičným opisem dítěte. Soudím proto, že autor rukopisu byl nikoli profesionálním, ale již ne nezkušeným písařem. Rukopisy psané dřevěným perem nedosahují elegance rukopisů psaných ve stejné době perem bambusovým. Z chybného zápisu některých slov soudím, že autor opisu nerozuměl textu a všem jeho slovům dokonale. Například ve 305. sloce písař zcela neporozuměl uvedené sanskrtské verzi názvu básně (Amr̥ta kalaśa) a slovo amrita zapsal nesouvisejícím mongolským slovem amitan-a.46 Domnívám se, že náš rukopis Rasiyan-u qumq-a, podobně jako rukopis doložený jedním listem v nálezech z Charbuchyn balgasu, byl užíván pro soukromé didaktické účely – výuku písma dětem v domácí škole či individuální výuku. Rukopisy Rasiyan-u qumq-a se proto častým čtením opotřebovaly mnohem rychleji než velkoformátové klášterní rukopisy či opisy kanonických textů uchovávané v domácnostech především jako sakrální předměty. Obecně lze říci, že s výjimkou ojedinělých archeologických nálezů (Olan süm-e, Charbuchyn balgas) se ze 17. a 18. století dochovaly spíše cenné rukopisy velkého formátu, kdežto drobnější a často čtené rukopisy kolující v soukromém držení se i z 18. století dochovaly jen výjimečně a jejich většina pochází až z 19. a 20. století. Proto se někdejší oblíbená díla v průběhu doby zcela ztratila, jiná se rozvětvila do různých textových variant a vzdálila své původní podobě. Na základě studia publikovaných katalogů mongolských rukopisů a xylografů ve světových sbírkách se mně dosud nepodařilo nalézt jiný rukopisný exemplář téhož textu. Možnou výjimkou je pět záznamů v katalogu mongolských rukopisů a xylografů Orientalistického ústavu Ruské akademie věd, které poukazují na velmi zkrácenou verzi textu Rasiyan-u qumq-a pod názvem Rasiyan-u qumq-a neretü šastir-ača edüi tedüiken(-i) quriyan bičibei (Maličké shrnutí z knihy zvané Nádobka nektaru). Uvádím zde seznam těchto katalogizačních záznamů (dle čísel v katalogu):
46
ariγun gkir ügei utaγ-un rasiyan-u / ayulγus-un qumlaqa-dur sayitur baγtaju: / amitan-a tegsi-te tügeküyin tulada: / amrit-a kalaš-a kemegdegsen ene šastiri: V nádobě veršů jsem dobře nastřádal / živou vodu čistého nepošpiněného smyslu, / abych je všem lidem bez rozdílu poskytl / toto pojednání nazvané Amr̥ta kalaśa. (305. sloka)
16
Úvod
415 C 93 No 509 fol. 27a–29b (terminus ante quem 1782) (Сазыкин 1988)47 417 Q 2591 No 5952 fol. 15b–18b (Сазыкин 1988) 418 C 259 No 689 fol. 5a–7a (Сазыкин 1988)48 2254 C 50 No 465 fol. 7b–9b (Сазыкин 1988) 3908 C 550 No 985 fol. 3a–4a (Сазыкин 2001) Další obdobný rukopisný sborník, obsahující vedle dalších textů také výtah z Rasiyan-u qumq-a, se podle katalogu nalézá ve sbírce Institutu mongolistiky, tibetologie a buddhistických studií Sibiřského oddělení Ruské akademie věd. Tato sbírka obsahuje i další podobné výtahy ze starších didaktických spisů:
1. Boγda Činggis qaγan-u degüü-ner köbegüd-tür surγal orusiba (Naučení Čingischána svým bratřím a synům) 2. Dörben ayimaγ töbed ulus irgen-dür üliger qauli bayiγuluγsan šastir-ača edüi tedüiken-i quriyan bičibei (Krátké shrnutí spisu, jak byly ustanoveny zákony pro čtvero krajů a tibetský lid) 3. Üsün debisker-tü qaγan ulus irgen-dür nom yirtinčü qoyar-un törü-yi bayiγulqui-dur arban sečed-lüge ögüleldegsen yosun-ača edüi tedüiken-i quriyan bičibei (Krátké shrnutí, jak diskutoval vládce Vessantara49 s deseti mudrci, ve svém lidu budoval vládu harmonie mezi náboženstvím a světskou správou) 4. Sayin üge-tü erdeni-yin sang neretü šastir-ača edüi tedüiken-i quriyan bičibei (Krátké shrnutí spisu zvaného Pokladnice dobrých slov) 5. Rasiyan-u qumq-a neretü šastir-ača edüi tedüiken-i quriyan bičibei (Krátké shrnutí spisu zvaného Nádobka nektaru) 47
48 49
Na prvním listu rukopisu literárního sborníku se nacházejí německy psané poznámky a datum 1782. Rukopis se proto dostal do ruských sbírek před tímto datem nebo v roce 1782. Jedná o rukopis z I. sbírky mongolského fondu Orientalistického ústavu Ruské akademie věd (I коллекция), jehož velkou část získal I. Jerig (Iohannes Jährig, zemř. 1795) při svých cestách po Mongolsku v letech 1781–1787 (Сазыкин 1988: 10). Protože se jedná o rukopis na ruském papíře, domnívám se, že jeho původ nesahá příliš hluboko před rok 1782, neboť užívání ruského papíru v Severním Mongolsku lze podle filigránů datovat od konce 70. let 18. století. Rukopis je napsán na ruském modrém ručním papíře s filigránem „УФ“ bez roku výroby. Lze proto obecně soudit, že rukopis pochází z rozmezí 80. let 18. století až 50. let 19. století. Hlavní postava slavné indické džátaky Vessantara jātaka, kterou nacházíme v preklasickém mongolském překladu souboru Jātakamālā (tib. skye pa’i rabs kyi rgyud, čes. Girlanda džátak) Ülemji degedü törül-ün ündüsün (Wiswandari qaγan bolun törügsen …, Šongqur – Macukawa 2002: 72–90), v pozdějších mongolských překladech pod názvem Usiwandari qaγan, Wisiwandari qaγan, Ušandar-a qaγan apod. Příběh o princi Vessantarovi došel v Mongolsku velké popularity a koloval v samostatných přepracováních v početných lidových rukopisech (např. Heissig 1961: 270–271). Na počátku 20. let 20. století byla džátaka ztvárněna jako lidové divadelní představení (Damdinsürüng 1959: 403–404).
17
Rasiyan-u qumq-a. Nádobka nektaru
6. Onuqui neretü šastir-ača edüi tedüiken-i quriyan bičibei (Krátké shrnutí spisu zvaného Pochopení).50
Jediným dalším dokladem textu Rasiyan-u qumq-a je výše zmíněný list popsané březové kůry nalezený v roce 1970 mongolsko-sovětskou archeologickou expedicí vedenou Ch. Perlé a E. V. Šavkunovem v ruinách Charbuchyn balgasu v ajmagu Bulgan, sumu Dašinčilen, 240 km západně od Ulánbátaru (rukopis sign. XBM 170). Rukopis společně s dalšími rukopisy z téhož nálezu publikovala včetně edice, transkripce, překladu a komentáře Elisabetta Chiodo (Chiodo 2009: 274–280). Rukopis obsahuje 21.–27. sloku (dle počítání této edice) básně Rasiyan-u qumq-a. List má rozměry 11,5 × 17,5 cm a obsahuje 12–13 sloupců. Rukopis Rasiyan-u qumq-a ukazuje, že strany (recto a verso) rukopisného listu na březové kůře XBM 170 jsou uvedeny v opačném pořadí (správné pořadí stran nebylo možné bez znalosti kontextu jednoznačně stanovit). Transkripce fragmentu na březové kůře: (verso in Chiodo 2009)
1 -ged busud-un erdem[-i: ügeber tung] 2 qaju daγurisqaγad-i: ülemji 3 [s]edkil-den arad kemegdeyü: maγta 4 basu ödter ülü bayasun maγu= 5 siyaγdabasu tedüi ülü qorusun: 6 masi onuqui-bar ün-en-i olbasu: 7 mančiju sereqči gün a-buritan kemeyü:: 8 qataγu jasaγ-iyar buruγu-dan-i 9 kesegejü qayiralaqui soyurqal-iyar: 10 irgen-i asaraγad qamuγ engke 11 törü-tür: oruγulbasu: qan kümün12 -ü yabudal anu kemegdeyü:: ejen-tegen taγala= 13 li bütüger-ün: edür söni törü-yi
(recto in Chiodo 2009) 1 2 3 4 5 6 7 8
50
ulus irgen-i jasaju: ürgülji seren mančiqui sedkil-iyer: üdür söni nögčiyegči bolbasu: ulusi jasaγči noy[a]d-un a-buri bolai:: γaγča sonus-uγsan-i-yan ülü umur= tan: qaγan-t-aγan dur[a]d-un čidaγad: qaračus ulus-un jaγuči [bo]lbasu qaγan-u dura[d]-qalči ke-men tegü-ni Tsyrempilov 2006: 296–297.
18