Issuu

PSI

v džungli velkoměsta Městem bez obav

Nick Oehme Susanne Wille

Nick Oehme & Susanne Wille

Psi v džungli velkoměsta Městem bez obav

Grada Publishing

Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být reprodukována a šířena v papírové, elektronické či jiné podobě bez předchozího písemného souhlasu nakladatele. Neoprávněné užití této knihy bude trestně stíháno.

Nick Oehme, Susanne Wille

Psi v džungli velkoměsta Městem bez obav

Vydala Grada Publishing, a.s. U Průhonu 22, Praha 7 obchod@grada.cz, www.grada.cz tel.: +420 234 264 401, fax: +420 234 264 400 jako svou 6820. publikaci Odpovědná redaktorka Danuše Martinová Přeložila Lea Smrčková Sazba Q point Počet stran 208 První vydání, Praha 2018 Vytiskly Tiskárny Havlíčkův Brod, a.s. Originally published in German by Kynos Verlag Dr. Dieter Fleig GmbH, Germany, 2016. Kniha byla přeložena z originálu Hunde im Großstadtdschungel. Stadtklar von Anfang an, vydaného nakladatelstvím Kynos Verlag GmbH, Nerdlen/Daun, Germany. © 2016 Kynos Verlag, Nerdlen, Germany Czech language translation © Grada Publishing, a.s., 2018 Cover Design © Qpoint, 2018 Názvy produktů, firem apod. použité v knize mohou být ochrannými známkami nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků.

ISBN 978-80-271-9939-6 (pdf) ISBN 978-80-271-0582-3 (print)

Obsah

Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6 1. Psi a velkoměsto . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10 Co jsou psi schopni nám dát . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11 Pohled na držení psů ve městě . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 16 Psi v nájemním bydlení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 22 Denní psí stacionáře . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 26 Mít psa stojí peníze . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 28 Plánovaní času . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 31 Malý versus velký . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 33 2. Před vlastním tréninkem ve městě: Co je důležité vědět a znát . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 36 Nadměrné a nedostatečné vytížení . . . . . . . . . . . . . . . . . . 37 Tolerance vůči frustraci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 40 Dva důležité signály: „Oči“ a „Fuj“ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 45 Kontrola impulzů: Ne, holubi nejsou jídlo! . . . . . . . . . . . . . . 51 Všechno jen za pamlsek nebo jak? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 56 Základní povely jako základna . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 59 3. Opouštíme noru: Průzkum města . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 66 Průzkumné chování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 67 Pozor! Otrávená návnada! . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 72 Využívejte ostrůvků klidu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 74 Ostrůvky klidu doma . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 74 Ostrůvky klidu na procházce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 76 Ostrůvek klidu v autě . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 77 Ostrůvky klidu na výletech . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 79 Ostrůvky klidu na dovolené . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 81

4. Trénink pro každodenní život ve městě . . . . . . . . . . . . . . . 82 Správná výbava: obojek, nebo postroj? . . . . . . . . . . . . . . . . 83 Samonavíjecí vodítko . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 86 Brát štěně do náruče – ano, nebo ne? . . . . . . . . . . . . . . . . 90 Ovladatelnost na vodítku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 94 Prozkoumávání „nebezpečných” věcí . . . . . . . . . . . . . . . . 107 Přecházení silnice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 115 Ježdění veřejnými dopravními prostředky . . . . . . . . . . . . . 117 Zvykání na náhubek ve veřejných dopravních prostředcích . . 121 Psí kočárky/přívěsy za kolo . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 124 Shopping aneb nakupování se psem . . . . . . . . . . . . . . . . 126 Eskalátory . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 128 Výtah . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 130 Návštěva restaurace a kavárny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 135 Pes v kanceláři . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 137 Hlučná dětská hřiště . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 140 Společenské akce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 143 Přivykání na rány a třaskavé zvuky. Silvestr ve městě . . . . . . 146 Asfalt a posypová sůl . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 149 5. Když pes potká psa . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 154 Sociální síť pro psy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Setkávání psů na vodítku aneb jak na to . . . . . . . . . . . . . . Agresivita na vodítku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Proč je hraní tak důležité . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

155 157 163 165 Podle čeho se pozná dobrá hra? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 169 Když pes „ohluchne“ – odvolání ze hry . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 173

6. Jak zaměstnat městského psa . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 176 Mobility na městském parkuru – v klidu je síla . . . . . . . . . . Pachové práce – radost z čichání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Hledání auta na parkovišti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Aportování – smysluplný lov . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Triky – džunglí s fištrónem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

181 189 193 195 200

7. Na závěr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 204 Autoři . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 206 Fotografové . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 206

Ãšvod

Psi ve velkoměstě – jde to vůbec? Bez rodinného domku se zahradou nebo bez bytu o rozloze alespoň 120 čtverečních metrů? A navíc s prací na plný úvazek? To je přece věc zhola nemožná. Nebo ne? Takové otázky si dnes musí klást snad všichni, kteří by v současné „městské“ době rádi sdíleli život s jedním nebo dokonce vícero psy. Tato kniha by ráda pomohla tyto a podobné otázky zodpovědět. Zaměřuje se na zvláštnosti držení psů ve městech a naznačuje cesty, kterými se ubírat, aby městský pes i jeho majitel byli od počátku trošku „v obraze“. Klasický vesnický hafan, jenž podle svého vlastního uvážení hlídá pozemek a v případě nutnosti je také připraven ho bránit, který neumí chodit na vodítku ani dávat pac, je pro život ve městě naprosto nevhodný. Dnešní požadavky na držení psů jsou úplně jiné, založené na odlišných potřebách, očekáváních a na jiné podobě vztahu mezi člověkem a psem. Přejeme si mít po svém boku přítele, společníka a člena rodiny – a také okolí má na psy úplně jiné nároky, než tomu bylo dříve. Abychom se však s těmito úkoly dokázali vyrovnat, musí být pro člověka i psa stanovena jasná pravidla, zásady a hranice, jež umožňují harmonické soužití.

Soužitím se psem s ním sdílíme nejrůznější zážitky, jež se nám zachovají v paměti po celý život. Dokonce i optimisté vědí, že tyto zážitky nemusí být vždy pozitivní. Ale právě když společně zvládnete veškeré nástrahy velkoměsta, jeho hluk, špínu, spoustu cizích lidí, dopravní prostředky a také nejrůznější nebezpečí, dáte sami sobě i svému psu tu nejlepší šanci stát se skvělým smíšeným týmem, který si společně a radostně město podmaní.

Tak například takový všední dopravní prostředek, jakým je tramvaj, se najednou stane zcela mimořádnou možností, jak se dostat na vytčené místo – jakmile do hry vstoupí pes. Na mnohé čtyřnožce zpočátku působí podezřele hlučně a neodhadnutelně. Ale když si už v průběhu prvních společných týdnů uděláte čas na to, abyste se posadili se svým psem někde v blízkosti tramvajové zastávky, případně s ním na klíně pozorovali, jak se tato „nestvůra“ dává do pohybu, stane se z nezvyklé hrozby brzy něco naprosto normálního. A když se k ní každý den o pár centimetrů přiblížíte a postupně začnete nacvičovat rychlé nastoupení a vystoupení do vozu, společné bezstarostné jízdě už nebude stát nic v cestě a pro vašeho psa to postupně bude stejně snadné

jako pro vás. Trénovat budeme nejen v prostředí bez rušivých podnětů a za optimálních podmínek, ale také ve víru velkoměsta, a případné problémy snadno zvládneme – když budeme vědět, jak na ně. Kromě toho má držení psů ve velkoměstě také své výhody: v městském prostředí zpravidla najdete celou řadu různých psích škol, jež bývají v důsledku větší konkurence zpravidla kvalitnější. Vy coby majitelé budete mít větší možnost výběru než na vesnici, zvláště co se týče různých druhů sportu. Také všelijaké služby, jež pejskařům ulehčují život, jako jsou denní psí školky, profesionální venčitelé nebo dovoz krmiv, bývají ve větších aglomeracích dosažitelnější než na venkově. Takže hlavu vzhůru a pusťte se kurážně do projektu „Pes a velkoměsto!“

Město nabízí spoustu podnětů. Zkuste se někdy snížit na úroveň svého psa a pohlédnout na okolní svět jeho očima. 9

Psi a velkoměsto

Co jsou psi schopni nám dát Termín sem, práce tam. Rychle na internet. Vyřídit maily. Nezanedbávat přátelství na sociálních sítích. A pak ještě rychle si zasportovat. A ovšem… také nakoupit. Ne! Už zase jsme na něco zapomněli. Teď je ale třeba se nejprve najíst, abychom pak vyřídili ještě tohle a tamto. Zvoní mobil. Kdo zase co chce? Náš život je výrazně poznamenán technickým pokrokem a vnitřní klid jakož i „single tasking“ nám připadají jako relikty dob dávno minulých nebo projev moderních ezoterických hnutí. Nemohlo by tedy pořízení nového chlupatého člena rodiny být cestou, jak přinejmenším doma uniknout všudypřítomnému stresu a volný čas trávit aktivněji? Buď jak buď, každopádně vás takové štěně zpočátku dokáže pořádně zaktivizovat. Každé dvě hodin ven, aby se mohlo vyvenčit, k tomu udržovat mimořádný pořádek, protože veškeré povalující se předměty se mohou stát vítaným

prubířským kamenem štěněčích zoubků. Náhle (znovu) je tu prostě malý člen rodiny, který pro sebe nárokuje veškerou pozornost a péči. Dostává se nám za to odměny v podobě nesčetných žertovných situací, když se třeba náš malý hrdina zamotá do deky na pohovce a klopýtaje přes vlastní tlapky se ne a ne vymotat, když ho u nás na klíně přepadne škytavka nebo když ho napadají další a další hlouposti.

Láska ke psu je balzámem pro duši.

se možná objeví první problémy. Jedno štěně nedokáže být samo, druhé se zase vůbec nechová jako slaďoučké štěňátko, ale zakusuje se svými malými špičatými zoubky do čehokoliv, co se pohne. Nebo nás štěně, které se zpočátku nechtělo hnout z místa, náhle začne tahat s překvapivou silou, jíž je jeho malé tělíčko schopno vyvinout, z jednoho místa na druhé. K tomu se přidává běžná zkušenost novopečených majitelů psů, kteří s překvapením zjišťují, že snad každý pejskař musí být psím trenérem, protože všichni udělují nevyžádané rady, jak by se měl pes vychovávat, takže nakonec bývají zmateni natolik, že vůbec nevědí, co by měli a co neměli dělat. Jedna nezodpovězená otázka stíhá druhou. V průběhu prvních dvou let se nový majitel občas může cítit přetížený, zvláště v době, kdy jeho čtyřnohý společník prodělává náročnou pubertu. Ale právě tehdy většinou dochází u vystresovaného majitele k bodu zlomu. Pokud totiž se svým psem dokáže zdolat všechna úskalí prvních dvou let, leží už vytoužený sen o klidu na dosah. Uzavírá se doba dospívání a pes se svým páníčkem nebo paničkou začínají tvořit sehraný tým. Rychle ovšem také zjistíme, že mít psa představuje menší nebo větší výzvu. Po krátké přivykací fázi v novém domově

V této fázi utváření týmu bychom měli své pohledy vždy upínat k pozitivním věcem, protože psi mají tu skvělou

Dobře vychovaný městský pes působí pozitivně na tělesné i duševní zdraví a je naším pojítkem mezi technickou současností a přírodou.

vlastnost, že dokážou naše vnímání směrovat k přítomnosti. Při každodenním nácviku, při setkáních s různými podněty nebo když svému psu bráníme v lovu městských holubů, vždy se musíme plně soustředit na jednu jedinou věc. Také návrat domů, kde nás čeká radostné přivítání za veselého mávání ocasu, je okamžik, který mezi lidmi zažíváme jen zřídka. Avšak pozitivní vztah mezi člověkem a psem toho dokáže ještě víc. Na celém 14

světě momentálně badatelé, univerzity a kynologické organizace zkoumají, jaký vliv psi mají na blaho člověka. Obecně vzato se dá říci, že dobrý vztah mez člověkem a zvířetem pozitivně ovlivňuje tělo, psychiku i sociální život, přičemž hranice oblastí působnosti se překrývají. Zvíře tak může působit pozitivně na fyzické blaho nějakého člověka, což u něj zároveň může vést k psychickému zlepšení a díky tomu také ke změnám v sociální oblasti.

Různé výzkumy mimo jiné prokázaly, že příjemný kontakt se zvířetem má za následek snížení krevního tlaku, pozitivně působí na nervový a hormonální systém, zvyšuje sebevědomí a zlepšuje sociální integraci jakož i pocit, že jsme akceptováni bez výhrad. Se spícím štěnětem na klíně je nám prostě lépe. A když pak se šťastným psem

na vodítku na příjemné procházce potkáváme různé milé lidi, může to v nás vyvolat pocit štěstí. Důraz je zde ovšem kladen na slůvko „může“. Protože když jsme se svými psy venku, a přistihneme je, jak požírají exkrementy, válejí se v mršinách, startují za zajícem nebo se pouštějí do křížku se psem od sousedů, krevní tlak nám spíše stoupne.

Otázka „správné“ výchovy psů poskytuje živnou půdu pro mezilidské konflikty.

Pohled na držení psů ve městě Držení psů ve městě vyžaduje jejich mimořádně kvalitní základní výchovu. O případech pokousání psy v místech s větší koncentrací lidí slýcháme bohužel až moc často. Výchova psa však neznamená, že psovi budeme jen udělovat rozkazy nebo povely. Mnohem důležitější než „Sedni“, „Lehni“ nebo „Zůstaň“ je totiž vybudování oboustranné důvěry a stabilního vztahu, citu pro respekt a zdvořilost jakož i schopnost psa snést určitou míru frustrace a nepodlehnout každému impulzu. Proto se už ve štěněčím věku musí naučit ve stresujících

situacích orientovat na člověka. Více se k tomuto důležitému tématu dozvíte v kapitole 3 „Kontrola impulzů“ a „Tolerance vůči frustraci“. My lidé se pro své psy stáváme ústředními postavami jejich životů, díky nimž vědí, jak se v určitých situacích zachovat a že se na svého člověka mohou spolehnout. Že když například kolem projíždí tramvaj, není to žádný zlověstný předmět, který je ohrožuje a z něhož musí mít strach. Nebo že když se ozvou třaskavé zvuky, instinktivně

Pokud svému psu dovolíte navazovat kontakt s každým psím kolegou kdykoliv se mu zamane, bude o to usilovat, i když mezi oběma psy bude silnice – o tom, že mu hrozí nějaké nebezpečí, nebude mít ani tušení.

se nerozeběhnou pryč, ale přitisknou se k člověku s naprostou důvěrou, že je ochrání. A člověk má povinnost ochránit svého psa před skutečným nebezpečím. Již štěně se musí naučit, že se nesmí rozeběhnout na druhou stranu ulice jen proto, že tam vidí nějakého svého psího kolegu. Tyto způsoby chování však lze přirozeně natrénovat i u dospělého psa. Nevhodné chování by ve městě mohlo vést k závažným problémům, protože je mnoho lidí, kteří s námi vášeň ke psům nesdílejí. My coby majitelé jsme povinni to akceptovat a vzít v úvahu určité věci. Spontánně nás asi napadne hlasitý štěkot, bouřlivé vítání, skákání na cizí lidi, hromádky trusu na chodnících nebo veřejných prostranstvích a zelených plochách, které jen čekají, kdy už do nich někdo šlápne. Ostatně posledně jmenovaná věc dokáže „vytočit“ i skutečné milovníky psů. Mějte stále na paměti, že vy sami každý den svým dílem přispíváte k tomu, zda psi a jejich majitelé budou veřejností přijímáni jako vážení spoluobčané, nebo proklínáni od časného rána,

protože někdo šlápne do neuklizené psí hromádky. My všichni máme trochu ve svých rukou, zda se uchýlíme ke vzájemné ohleduplnosti, nebo raději přistoupíme na konfrontační „oko za oko“. Za dobrý nápad naproti tomu považujeme akce typu „Psí hromádka hledá páníčka“, kdy jsou hromádky označovány pestrými vlaječkami, aby si majitelé uvědomili, jak svou leností ovlivňují životní prostředí. Ústředními leitmotivy držení psů ve městech tedy jsou „ohleduplnost“ a „respekt“ – obojí si musí osvojit bez výjimky každý člověk a každé zvíře. Doufejme, že pak nebudou zapotřebí speciální předpisy týkající se psů, v nichž jako bod 1 bude písemně ukotven požadavek na vzájemnou ohleduplnost. Uvedu jen malý příklad ze všedního dne ve městě: Právě se svým psem nacvičujete, aby v městském provozu a hluku „zachoval klid“. To znamená, že pes sedí, stojí nebo leží mezi vašima nohama a učí se akceptovat městské holuby jako něco, co se neloví, že nemá věnovat pozornost dětem pobíhajícím kolem ani hlučné tramvaji, honit se za cyklisty ani běžci, že se nemůže neustále zdravit 17

se svými soukmenovci, jakkoliv se to mnoha čtyř- i dvounožcům může občas jevit jako nepochopitelné.

Zkuste si takovou situaci názorně představit, abyste získali cit pro případná budoucí setkání. Může se stát, že se

Náročné cvičení: pes sedí paničce mezi nohama a navzdory hlučnému a hektickému městskému provozu zůstává klidný a vyrovnaný. 18

během takového nacvičování nějaký jiný majitel se psem tu pomaleji, tu rychleji vydá přímo k vám. Vy ho zdvořile požádáte, aby to nedělal, protože se svým psem zrovna trénujete, většinou však marně. V tu chvíli máte různé možnosti, jak tuto situaci řešit:

d) Pokud máte vnitřní pocit, že by kontakt s daným psem mohl znamenat nepříjemnosti, zvláště pokud je váš pes ještě štěně nebo příliš mladý, můžete ho také vzít do náručí, podobně jako byste to udělali s dítětem.

a) Přerušíte trénink a odejdete se svým psem jiným směrem.

e) Pokud si kontakt zásadně nepřejete, můžete se před svého psa postavit a tak kontaktu s druhým zvířetem zamezit (více ke psím setkáváním v kapitole „Sociální síť pro psy“ od strany 155).

b) Přerušíte trénink a dovolíte svému psu, aby šel toho druhého pozdravit. Použijete k tomu nějaký předem daný signál, třeba „Běž“ nebo „Jdi říct ahoj“, neboť tak se zároveň naučí, kdy k někomu jít smí a kdy ne. c) Řeknete blížícímu se majiteli, že váš pes má velmi nakažlivé zažívací potíže nebo blechy. Ve většině případů tohle zaúčinkuje, protože jen málokterý pejskař touží po návštěvách u veterináře. Je ale také možné, že to bude mít opačný efekt, a váš protějšek to nejen neodradí, nýbrž zahlaholí, že to nevadí, že jeho pes je taky zablešený.

Již z tohoto příkladu je dobře patrné, že se s největší pravděpodobností nevyhnete větším či menším konfliktům s ostatními majiteli, protože ne všichni se drží hesel „ohleduplnost“ a „respekt“. Věta „On nic nedělá“ je v této souvislosti už takřka legendární a mnozí majitelé nereagují s pochopením, když o kontakt s jejich psem nestojíte. Nenechte se od nich přesvědčit a nenechávejte rozhodnutí na svém psu, i když vám doutnající konflikt není zrovna po chuti.