1
Příhody z notového sešitu Vyšlo také v tištěné verzi
Objednat můžete na www.albatros.cz www.albatrosmedia.cz
Radek Huštan Příhody z notového sešitu – e‑kniha Copyright © Albatros Media a. s., 2018
Všechna práva vyhrazena. Žádná část této publikace nesmí být rozšiřována bez písemného souhlasu majitelů práv.
2
Příhody z notového sešitu Radek Huštan
3
4
PŘÍHODY Z NOTOVÉHO SEŠITU Napsal a nakreslil Radek Huštan
5
Obsah Předmluva
7
O prvních tónech
9
O rozbitých housličkách
15
O zvláštním zákazu v ZUŠ O plátku a klarinetu
27
O ztracené taktovce
33
21
O kulhavém metronomu O komorní hudbě
39
45
O ztraceném didžeridu O strašidle v divadle
51 57
O příliš hlučném lesním rohu O jednočlenné kapele O klavírním snu O nové hudbě
69
75 81
O obytném akordeonu O melodických ozdobách
87 93
O violoncellu, co neznalo noty O potulném flétnistovi O síle hudby
63
111
105
99
Předmluva Vážení milovníci hudby, talentovaní umělci, hudební géniové a v neposlední řadě amúzikové, příběhy v této knize vám ukážou hudební svět trochu jinak, než ho znáte. Zjistíte, že noty nejsou jenom černobílé, že není hudba všechno, co se zpívá, a že ne vždy záleží jen na talentu. Pohádky o muzikantech, hudebních nástrojích a písničkách se vám snad stanou nejen zdrojem zábavy, ale i inspirace a poučení. Všechny příběhy byly napsány podle skutečných událostí, ale jména hrdinů, ladění hudebních nástrojů a tóniny skladeb byly v zájmu ochrany osobních údajů změněny.
8
O prvních tónech
Svět je plný hudby, písní, oper, symfonií a dobrých i špatných zpěváků a hudebníků. Nebylo tomu tak vždy. Nejstarší filmy jasně svědčí o tom, že dříve svět býval němý a černobílý. Před mnoha a mnoha lety náš svět ovládaly tři neduhy – Nuda, Ticho a Smutek. Žádný člověk se nesmál, všude panovalo ticho, a přestože lidé znali tisíce textů, nikdo nezpíval. Svět byl tak pochmurný, že jednoho dne už nevyšlo ani slunce. Tak by tomu asi bylo dodnes, kdyby se o lidských trápeních nedoslechly hudební nástroje. Hudební nástroje obývaly říši, která se jmenovala Notová republika. Žily v ní všechny nástroje od dřívek přes xylofon, housle, flétnu, kytaru, klavír až k varhanám. Nástroje ale neznaly žádnou písničku, takže jejich hraní za moc nestálo. Vydávaly jen nejrůznější zvuky, přesněji hluky jako břink, písk, bum, prásk, hůů, a hlavně nesmíme zapomenout na blempc. Vyprávění o třech neduzích se neslo světem, až došlo do Notové republiky. To už bylo hodně upravené, a hlavně přibarvené. Neduhů bylo prý čtyřicet a nebyly to neduhy, ale loupežníci. A pak se ještě povídalo něco
9
o Alibabovi, ale to není důležité. Tak se povídačka dostala i k jedněm housličkám a ty si řekly: „Tak se to přece nemůže nechat! Jde se lidem na pomoc!“ Housličky vzaly smyčec, to namísto vycházkové hole, a vydaly se na dlouhou cestu do světa lidí. Šly a šly a hrály si do kroku: „Fidli, fidli. Fidli fidli, vrz, fidi.“ Najednou to zaslechla kytara, a tak se zeptala: „Kam jdete, housličky?“ „Pomoct lidem od čtyřiceti neduhů!“ „Tak to já jdu taky. Ale musím si s sebou vzít podnožku!“ zabrnkala kytara. Tak šly nástroje dva a hrály si do kroku: „Fidli, drnky, fidli, bzzzz. Fidli, drnky, fidly, drnky.“ Uslyšel je kontrabas a taky se optal: „Kampak jdete?“ „Pomoct lidem od padesáti neduhů!“ „Tak to já jdu s vámi. Ale pomalu! Já chodím zásadně a výhradně v celých notách!“ zabručel kontrabas a šel. Tak šly tři a hrály si do kroku: „Fidli, drnky, brum. Fidli, drnky, brum. Fidli, drnky, brum.“ Pak je uslyšel pozoun a taky se zvědavě zeptal:
10
„Kampak si vykračujete?“ „Pomoct lidem od šedesáti neduhů!“ „Tak to já jdu také. Ale dáme si občas přestávku! Sem tam musím popadnout dech,“ zatroubil pozoun a šel. Jistě si umíte představit, jak to pokračovalo. Postupně se přidávaly další nástroje: saxofon, klarinet, činely, violoncello, harfa, triangl a spousta dalších, až kráčelo celé procesí. Jenom s bubnem to bylo trochu jinak. Jak je uslyšel, vyzvídal: „Kam to všichni jdete?“ „Pomoct lidem od sto sedmdesáti neduhů,“ odpověděly sborově nástroje. „Tak ale okamžitě běžte z mého trávníku!“ zarachotí starý buben. Nástroje šly tedy dál, ale bez bubnu. Došly až do středu lidského světa a tam se rozmýšlely, co podniknou. Lidé mezitím začali vycházet z domů a koukali, co se děje. Tolik hudebních nástrojů pohromadě ještě nikdo neviděl. Vždy třeba jen jeden, když přijel cirkus, a to se za to muselo zaplatit ještě 250 Kč. Všichni byli zvědaví a mohli si krk vykroutit, protože taková podívaná v jejich nudném světě ještě nebyla. V tu chvíli začal první z neduhů ztrácet pevnou půdu pod nohama. Nuda se v tom rozruchu po kouscích rozpadala v prach. Mizela v zemi, až se nakonec dočista ztratila. Zůstal po ní jenom článek v hudebním magazínu. „Hurá! Sláva! První neduh je pryč!“ volaly nadšené nástroje jeden přes druhý. To jim dodalo pořádný kus odvahy. Jeden neduh už byl pryč, tak zbývaly ještě dva.
11