Issuu

PRÁVO PRO STŘEDNÍ ŠKOLY

podle nového občanského zákoníku

Radovan Radovan Ryska Monika Monika Puškinová Puškinová Renáta Humeniuková Jan Vodička Páté, aktualizované vydání a doplněné Vydání třetí, aktualizované Třinácté, aktualizované vydání

2026 2014

OBSAH PŘEDMLUVA A HISTORICKÝ ÚVOD / 3 1 ZÁKLADNÍ PRÁVNÍ POJMY / 5

4.15 Odpovědnost zaměstnance za škodu / 71 4.16 Odpovědnost zaměstnavatele za škodu / 71

1.1 Právo a stát / 5 1.2 Právní řád / 6 1.3 Zákonnost a právní vědomí / 7 1.4 Právní normy / 7 1.5 Druhy právních norem / 8 1.6 Publikace a forma právních předpisů / 9 1.7 Platnost, účinnost a působnost / 10 1.8 Právní vztahy / 11 1.9 Právní skutečnosti / 11 1.10 Realizace a aplikace práva / 13 1.11 Systém práva / 13 1.12 Právo veřejné a soukromé / 14 1.13 Právo a spravedlnost / 15 1.14 Základní právní oblasti / 15

5 CIVILNÍ PRÁVO PROCESNÍ / 75

2 ÚSTAVNÍ PRÁVO / 19 2.1 Ústavní právo a ústava obecně / 19 2.2 Prameny ústavního práva ČR / 20 2.3 Veřejný ochránce práv / 26 2.4 Notáři a advokáti / 26

3 OBČANSKÉ PRÁVO / 31 3.1 Pojem, zásady a prameny občanského práva / 31 3.2 Osoby / 32 3.3 Rodinné právo / 37 3.4 Majetková práva / 45

4 PRACOVNÍ PRÁVO / 62 4.1 Pojem a prameny pracovního práva / 62 4.2 Právo na zaměstnání / 62 4.3 Účastníci pracovněprávních vztahů / 63 4.4 Pracovní poměr / 63 4.5 Pracovní posudky, potvrzení, odstupné / 66 4.6 Práce konané mimo pracovní poměr / 66 4.7 Pracovní řád, povinnosti zaměstnanců / 67 4.8 Pracovní doba / 67 4.9 Dovolená / 68 4.10 Odměňování práce / 69 4.11 Náhrada mzdy při překážkách v práci / 69 4.12 Bezpečnost a ochrana zdraví při práci / 69 4.13 Pracovní podmínky žen / 70 4.14 Pracovní podmínky mladistvých / 70

5.1 Pojem a prameny civilního práva procesního / 75 5.2 Řízení nalézací / 75 5.3 Řízení vykonávací / 78 5.4 Insolvence / 79 5.5 Mimosoudní řešení sporů / 79

6 ŽIVNOSTENSKÉ PRÁVO A OBCHODNÍ KORPORACE / 82 6.1 Obecně o podnikání / 82 6.2 Živnostenské právo / 82 6.3 Obchodní korporace / 85

7 SPRÁVNÍ PRÁVO / 95 7.1 Pojem a prameny správního práva / 95 7.2 Organizace veřejné správy / 96 7.3 Činnosti veřejné správy / 98 7.4 Správní procesy a správní řízení / 99 7.5 Správní trestání / 101 7.6 Kontrolní činnosti veřejné správy / 101 7.7 Soudní přezkum činnosti veřejné správy / 102 7.8 eGovernment – IT ve veřejné správě / 102

8 TRESTNÍ PRÁVO / 106 8.1 Pojem, prameny a účel trestního práva / 106 8.2 Trestní právo hmotné / 107 8.3 Trestní odpovědnost mladistvých / 111 8.4 Trestní odpovědnost právnických osob / 111 8.5 Trestní právo procesní / 112 8.6 Reforma trestního práva z roku 2025 / 114

9 PRÁVO EVROPSKÉ UNIE / 117 9.1 Charakteristika Evropské unie / 117 9.2 Organizační struktura Evropské unie / 119 9.3 Právní řád Evropské unie / 120 9.4 Formy sekundárního práva Evropské unie / 120 9.5 Právní ochrana v Evropské unii / 121

10 OCHRANA OSOBNÍCH ÚDAJŮ / 124 PŘÍLOHY / 125

PŘEDMLUVA A HISTORICKÝ ÚVOD PŘEDMLUVA Mnozí lidé nevědí o svých právech a povinnostech skoro nic. O studium práva se nezajímají. Ale právo se zajímá o ně. Ať se nám to líbí nebo ne, všichni nevyhnutelně žijeme v právních vztazích a plynou nám z nich práva a povinnosti. Nevyužijeme-li svá práva, promarňujeme tím někdy možnosti svého společenského uplatnění. Pokud jde o povinnosti, opomeneme-li z neznalosti něco důležitého, musíme za to zaplatit majetkovou sankci. Nebo nevymáháme-li včas svoji pohledávku, dojde k jejímu promlčení, dlužník už nám nemusí svůj dluh zaplatit. Asi vás překvapí, že právo provází každého člověka nejen po celý život, ale někoho také už před jeho narozením. Člověk počatý, ale dosud nenarozený (latinsky nasciturus), už je považován za osobu (právní subjekt). Může například nějaký majetek zdědit nebo obdržet darem. Studium základů práva podle této učebnice může přispět k utváření právního vědomí. Může podnítit zájem čtenáře o další a hlubší poznávání právního řádu.

Občanský zákoník § 24 Každý člověk odpovídá za své jednání, je-li s to posoudit je a ovládnout. Kdo se vlastní vinou přivede do stavu, v němž by jinak za své jednání odpovědný nebyl, odpovídá za jednání v tomto stavu učiněná.

Občanský zákoník § 25 Na počaté dítě se hledí jako na již narozené, pokud to vyhovuje jeho zájmům. Má se za to, že se dítě narodilo živé. Nenarodí-li se však živé, hledí se na ně, jako by nikdy nebylo.

HISTORICKÝ ÚVOD dy

Babylonská říše za vlá Z literatury známe příběhy lidí, kteří nepotřebovali znát právní normy, protože Chammurabiho žili v osamění. Například Robinson Crusoe nebo Tarzan. Ve skutečnosti by Severní Mezopotámie však osamělý člověk asi nedokázal dlouhodobě přežívat. Proto lidé od nepa(1690 př. n. l.) měti žijí v rozmanitých společenstvích. Nejdříve se sdružovali jen v rodových a kmenových příbuzenských skupinách, později z různých pohnutek začali zakládat a ohraničovat státy. Státní organizační forma, známá už dávno před Elam (1702 př. n. l.) počátkem našeho letopočtu, se osvědčila a přetrvala až do současnosti. Babylon Právo je s lidmi spjato odedávna. Životaschopnost a soudržnost rodových (1728 př. n. l.) a kmenových společenství spočívala na dodržování zvyků a obyčejů předávaných Centrální Mezopotámie (1715 př. n. l.) potomkům z generace na generaci výchovou, ústním poučováním. Tyto zvyky Jižní Mezopotámie (1699 př. n. l.) a obyčeje lze považovat za jakési prvotní právní normy, protože jejich dodržování mohlo být vynucováno a provinilci, kteří je porušovali, mohli být trestáni. Až po založení států jejich řídící orgány začaly vydávat právní předpisy v písemné podobě. Zachovalo se množství dokumentů, z nichž můžeme poznávat vývoj práva. Měli bychom něco vědět alespoň o těch nejdůležitějších. Seznámíme se s nimi v chronologickém pořadí.

STAROVĚKÉ A STŘEDOVĚKÉ PRÁVNÍ PŘEDPISY Chammurabiho zákoník – pochází z doby kolem roku 1800 před naším letopočtem. Má pozoruhodný rozsah – 280 paragrafů. Nazván je jménem babylonského panovníka, který se zasloužil o jeho zpracování a uveřejnění. Zákon dvanácti desek (lex duodecim tabularum) – nejstarší soupis předpisů římského práva z 5. století před naším letopočtem. Iustiniánův zákoník (Codex Iustiniánus) – nejdůležitější pramen studia římského práva. Má jméno byzantského císaře Iustiniána I., který panoval v letech 527 až 565.

PŘEDMLUVA

Zákon sudnyj Ijudem – patrně nejstarší slovanská právní památka, pocházející z 9. století. Je považován za překlad předpisů římského práva, který zpracovali Konstantin a Metoděj pro Velkomoravskou říši. Ius regale montanorum – zákoník horního práva, sepsaný na podnět českého krále Václava II. původně pro Kutnou Horu. Z latiny byl brzy přeložen do češtiny i do němčiny a stal se jedním z nejznámějších a nejpoužívanějších středověkých zákoníků. Maiestas Carolina – latinský zákoník, který dal sepsat pro království české Karel IV. Roku 1355 generální sněm české šlechty jej odmítl, protože byl považován za nedokonalý, málo srozumitelný. Pravý důvod byl ovšem politický. Práva zemská česká – praktická příručka, kterou sepsal kolem roku 1400 znalec českého práva Ondřej z Dubé. O práviech, súdiech i dskách země české knihy devatery – dílo z 15. a 16. století, které zpracoval profesor Karlovy univerzity Viktorin Kornel ze Všehrd, rodák chrudimský. Pojednává o českém zemském právu, zejména majetkovém a trestním, o řízení před zemským soudem a o vedení zemských desek, v nichž je evidován nemovitý majetek šlechticů. Tento dokument je nejlepším zpracováním středověkého českého práva.

PRÁVNÍ PŘEDPISY ZA VLÁDY HABSBURKŮ Habsburští panovníci usilovali o modernizaci středověkých právních předpisů. Nejvíce se o to zasloužili Marie Terezie a Josef II. Nejznámější dokumenty z doby jejich panování jsou josefínský Všeobecný zákoník o zločinech a trestech a Obecný soudní řád. Dalším důležitým dokumentem vydaným za vlády Habsburků byl Všeobecný občanský zákoník z roku 1811.

PRÁVO PŘIROZENÉ

Socha svatého Cyrila a Metoděje na Radhošti

Viktorin Kornel ze Všehrd busta v Chrudimi

Všehrd je nejstarším českým právnickým spolkem a patří také mezi nejstarší spolky u nás vůbec. Byl založen v roce 1868. Většinu členů tvoří studenti. Pořádá přednášky, vydává časopis. Jeho čestnými členy jsou mimo jiné také Václav Klaus a in memoriam Vojtěch Cepl, Karel Knap, Otakar Motejl.

Bohuš Tomsa: Základy právní metodologie

Důležité je seznámit se také s teorií přirozeného práva. Ukončuji proto tento Vydal spolek historický úvod vzpomínkou na svého učitele právní filozofie, profesora KarČeských právníků lovy univerzity Bohuše Tomsu, který sepsal Základy právní metodologie. Všehrd v roce 1946. Protože lépe bych to napsat nedokázal, cituji z tohoto díla: „Učení o přirozeném právu mělo za sebou již dlouhou tradici, ale teprve od 17. století zásluhou nizozemského profesora Hugo Grotia a jeho školy bylo vypracováno ve skutečnou teorii, která ovládla právní myšlení a pronikla do všech právních věd. Jejím východiskem je myšlenka, že vedle lidského pozitivního (platného) práva je právo ještě jiné, přirozené, které je věčné, nezměnitelné, platné pro všechny lidi a národy a absolutně dokonalé. Toto právo diktuje lidem příroda prostřednictvím jejich rozumu, takže jeho zásady možno objevit jen rozumovou spekulací. Platí nezávisle na právu pozitivním, nad ním, ba i proti němu. Teorie přirozeného práva zasáhla hluboko též do života politického a stala se vůdčí ideou revolučních hnutí, která se ho dovolávala v boji proti zastaralým společenským řádům. Hrála důležitou roli v revoluci anglické v 17. století a v revoluci americké a francouzské v 18. století. Pod jejím vlivem byla zpracována velká zákonodárná díla jako Napoleonův Code civil, rakouský Obecný zákoník občanský (roku 1811) a pruské Landrecht (roku 1794). Pod vlivem přirozenoprávní teorie však právní vědě unikal svět skutečného práva, jímž lidé žijí. Bylo zřejmé, že toto právo se nedá trvale přehlížet. Tak zvítězila myšlenka, že nikoliv právo pomyslné, ale skutečné, které je plodem historického vývoje, má být předmětem právní vědy. To je stanovisko tvůrců školy historickoprávní, kteří zahájili boj proti zestárlé škole přirozeného práva a zvítězili. Historickoprávní škola se stala na řadu dalších desetiletí dominujícím směrem v právní vědě, jako jím dříve byla teorie přirozenoprávní.“ To je konec citátu a také úvodu k této učebnici.

PŘEDMLUVA

Radovan Ryska

ZÁKLADNÍ PRÁVNÍ POJMY Stát má občany. zákon č. 186/2013 Sb., o státním občanství České republiky

1.1 PRÁVO A STÁT Právo je soubor pravidel, podle kterých se organizuje a řídí lidské soužití. Historický vývoj práva dospěl od nepsaných právních obyčejů k soudobé písemné formě právních předpisů až v souvislosti se vznikem států.

Stát má ohraničené území. vzdušný prostor

prostor na povrchu země

Stát je organizační soustavou lidské společnosti. Tato soustava má své prostor • ohraničené území, pod zemí • občany (obyvatelstvo), • řídící orgány, administrativní aparát a ozbrojenou moc. Ve světovém společenství států může každý nový stát úspěšně existovat a s jinými státy spolupracovat, když jej ostatní státy uznají jako samostatný subjekt mezinárodního práva. Stát prostřednictvím svých řídících orgánů vydává všeobecně závazná pravidla. Těmito předpisy usměrňuje chování obyvatelstva, různých organizací i státního administrativního aparátu (státních orgánů). Tato pravidla jsou právem příslušného státu. Stát je společenský organismus a právo je prostředkem k udržení jeho životaschopnosti. Stát svým právem organizuje život na svém území a chrání zájmy jednotlivých obyvatel i celé společnosti. Stát pomocí administrativního aparátu a ozbrojené moci vynucuje dodržování právních předpisů.

před vznikem státu nejsou závazná pravidla

stát stanoví pravidla

chování neřízené

chování vynucené

CHAOS

ŘÁD

hrozí rozpad celku (kmene, rodu)

celek se udržuje

Stát jako subjekt mezinárodního práva Například dne 21. května 2008 Česká republika uznala nezávislost Kosova.

PRÁVO objektivní

subjektivní

law

right

souhrn norem

oprávnění

objektivní právo  abstraktní subjektivní právo  konkrétní

Zákony a jiné právní předpisy, jimiž stát určuje, jak se obyvatelé, organizace a státní orgány mají chovat ve svých vzájemných vztazích, jsou právem objektivním. Objektivní právo upravuje společenské vztahy všeobecně. Subjektivní právo pak vyjadřuje oprávnění (přesněji míru právní možnosti chování) účastníka právního vztahu vymezeného právem objektivním. S některými subjektivními právy je spojena odpovědnost. Například ten, kdo má vlastnické právo k domu, je odpovědný za jeho údržbu a má povinnost nahradit škodu, která by zanedbáním údržby někomu vznikla.

ZÁKLADNÍ PRAVNÍ PRÁVNÍ POJMY

Vztah mezi objektivním a subjektivním právem je vztahem mezi abstraktním a konkrétním pojetím práva. Objektivní právo je souhrn abstraktních norem, seskupených do právních předpisů (například zákonů). „Abstraktní“ se nazývají proto, že jsou adresovány blíže neurčenému množství osob. Naproti tomu subjektivní právo je míra možnosti jedince chovat se určitým způsobem vymezeným právem.

1.2 PRÁVNÍ ŘÁD Pojem. Právní řád je souhrn všech právních předpisů ve státě. Je uspořádán stupňovitě podle důležitosti jednotlivých druhů právních předpisů. Důležitost neboli právní síla právních předpisů (a z toho vyplývající vyšší nebo nižší postavení v právním řádu) závisí na tom, který státní orgán je vydal a jak se nazývají. Zákon odhlasovaný zastupitelským sborem volených poslanců má větší právní sílu než nařízení vlády a nařízení vlády má větší právní sílu než vyhláška ministerstva. Právní řád názorně vystihuje schéma pyramidy. Vrcholem právního řádu je ústava a ústavní zákony. Na ně navazují ostatní zákony a zákonná opatření Senátu. Všechny tyto základní předpisy vydávají nejvyšší zastupitelské státní orgány. V České republice Parlament (v případě zákonných opatření Senátu jedna komora Parlamentu). Ústavní zákony, zákony a zákonná opatření

předpisy základní (zákonné)

Objektivní právo Občanský zákoník ustanovuje, jak má nájemce platit pronajímateli nájemné. Rozumí se tím každý nájemce a každý pronajímatel.

Subjektivní právo Konkrétní pronajímatel má právo (moc) vynutit na svém určitém nájemci zaplacení nájemného.

ústavní zákony zákony

parlament vláda

nařízení vlády

ministr

vyhlášky

zastupitelstvo

vyhlášky obce, kraje

rada

nařízení obce, kraje

Elektronická sbírka zákonů www.e-sbirka.cz

ústava, ústavní zákony zákony, zákonná opatření senátu nařízení vlády

předpisy prováděcí (podzákonné)

vyhlášky ministerstev vyhlášky a nařízení krajů a obcí

Senátu tvoří základní předpisy. Právní předpisy s menší právní silou, podzákonné právní předpisy, může vydávat vláda, její členové (ministři) a nižší orgány státní správy a samosprávy, když je to nutné k provedení některého zákona nebo když k tomu zákon tyto orgány zmocňuje. Ratifikované vyhlášené mezinárodní smlouvy mají k právnímu řádu ČR speciální vztah. Obecně platí, že právní řád ČR má být v souladu s mezinárodními smlouvami. Jestliže však mezinárodní smlouva obsahuje pravidlo (normu) odlišné od pravidla v předpisu českého právního řádu, soulad je zaručen tím, že se použije pravidlo mezinárodní smlouvy (tzv. aplikační přednost mezinárodních smluv).

ZÁKLADNÍ PRÁVNÍ POJMY

Ratifikace = potvrzení, schválení, souhlas se smlouvou

Aplikace právního předpisu = použití, realizace právního předpisu v praxi

Soulad právních předpisů Například Zákoník práce přejímá směrnice EU.

Charakteristické rysy právního řádu 1. Právní řád tvoří uzavřený myšlenkový celek, odlišný od právních řádů jiných států. 2. Právní řád představuje takovou soustavu právních norem, z nichž každá je v organickém vztahu k ostatním a tvoří s nimi logický celek. Normy téhož právního řádu se obsahově doplňují a navazují na sebe a nesmějí mezi nimi být rozpory. Každý zákon musí být v souladu s ústavou. Žádný prováděcí předpis nesmí odporovat zákonu nebo vybočit z mezí zákona. O soulad v právním řádu dbá Ústavní soud a orgány moci zákonodárné, výkonné i soudní. 3. Logická jednota právního řádu je uskutečnitelná tím, že všechny normy jsou projevem jediné vůle, tj. vůle právotvorných (legislativních) orgánů státu, uskutečňujících jeho záměry. 4. Právní řád se neustále vyvíjí a mění. Nové normy do něj vstupují a zastaralé normy se zrušují. Při integraci (sjednocování) Evropy spěje vývoj právních řádů evropských států k jejich obsahovému sbližování.

Provázanost právních norem v rámci logicky uzavřeného celku ústavní zákon č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod, čl. 26 odst. 1 Každý má právo na svobodnou volbu povolání a přípravu k němu, jakož i právo podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost. zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, § 271k Pracovním úrazem se podle zákoníku práce rozumí poškození zdraví nebo smrt zaměstnance, došlo-li k nim nezávisle na jeho vůli krátkodobým, náhlým a násilným působením zevních vlivů při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. nařízení vlády č. 466/2025 Sb., o úpravě náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti vzniklé pracovním úrazem nebo nemocí z povolání

1.3 ZÁKONNOST A PRÁVNÍ VĚDOMÍ Zákonnost. Ve spořádaném kulturně vyspělém právním státě se prosazuje zákonnost, tj. důsledné dodržování právního řádu. Zákonnost závisí především na dobré znalosti právních norem a na přesvědčení o nutnosti jejich dodržování. Právní vědomí. Znalost práva a představy o spravedlnosti a účelnosti právních norem se nazývají právní vědomí.

vyhláška č. 125/1993 Sb., kterou se stanoví podmínky a sazby zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání Zákonnost = důsledné dodržování právního řádu

• znalost práva • přesvědčení o nutnosti dodržovat právní normy, představy o spravedlnosti

Civilizační úroveň státu lze v oblasti práva posuzovat podle • vzdělanostní, kulturní a morální úrovně občanů, podle úrovně jejich právního vědomí. Na tom závisí dobrovolné a uvědomělé dodržování právního řádu; • toho, jak účinně, rychle a spravedlivě státní orgány řeší právní spory a zakročují při porušení práva. Zásady pomáhající k zajištění zákonnosti: 1. před zákonem jsou si všichni rovni a 2. neznalost zákona nikoho neomlouvá.

1.4 PRÁVNÍ NORMY

právní vědomí zákonnost v chování osob

Narušitelé práva Členové sdružení Anonymous (celosvětové volné společenství hackerů, recesistů a síťových aktivistů) nesouhlasí se smlouvou ACTA, která má hájit práva duševního vlastnictví na internetu.

Norma = všeobecně závazné pravidlo

Právní norma je všeobecně závazné pravidlo chování, jehož dodržování je vynutitelné státní mocí. Kromě právních norem ovlivňují vystupování lidí také normy morální a náboženské.

Právní norma = všeobecně závazné pravidlo chování vynutitelné státní mocí

ZÁKLADNÍ PRÁVNÍ POJMY

Právní normy tvoří a vydávají příslušné státní orgány předepsaným postupem a v předepsané písemné formě. Tvorba právních norem se nazývá legislativa. Postih za porušení právní normy je sankce. Například trest, úroky z prodlení, náhrada škody. Právní předpis je soubor právních norem. Například zákon nebo vyhláška.

Legislativa (latinsky lex = zákon) = tvorba právních norem

POZOR! NEZAMĚŇOVAT! právní norma x právní předpis Mnozí, často i poslanci a senátoři, když mluví o zákonu, nazývají jej mylně „právní norma“.

Stát právními normami upravuje pouze takové společenské vztahy, v nichž je nutné za přispění státní moci poskytovat jejich účastníkům právní jistotu a ochranu. Tyto vztahy upravené právními normami se nazývají právní vztahy.

Znaky právní normy 1. je obecná 2. stanovuje to, co má být 3. je právně závazná 4. je vynutitelná státní mocí 5. má určenou podobu (formu)

Právem neupravené ostatní společenské vztahy se většinou posuzují podle morálních norem. Jejich dodržování sice není vynutitelné státní mocí, ale čestný a svědomitý člověk se jimi řídí, i když mu za jejich porušení nehrozí právní sankce, ale pouze opovržení nebo jiné morální důsledky. V občanském zákoníku je upraven vztah manželství, z něhož vyplývají povinnosti a práva. Naproti tomu zasnoubení je pouze morální vztah, o němž není v zákoně žádné ustanovení.

Znaky morální normy 1. je obecná 2. stanovuje to, co má být 3. není právně závazná 4. není vynutitelná státní mocí 5. nemá určenou podobu (formu)

Poměr mezi právem a morálkou vystihuje věta: Právo je minimum morálky. Kdo nedodržuje ani toto minimum, ohrožuje společnost a může předpokládat, že státní orgány proti němu zakročí. Vyskytují se některé právní vztahy, z nichž vyplývají povinnosti nevynutitelné státní mocí. Například podle občanského zákoníku nelze soudně vymáhat výhry ze soukromých sázek a her. Takové vztahy jsou na rozhraní mezi právem a morálkou. Říká se jim někdy „čestné dluhy“, protože splnění povinnosti záleží jen na čestnosti dlužníka.

1.5 DRUHY PRÁVNÍCH NOREM Právní normy předepisují chování účastníků právních vztahů. Podle způsobu vymezení chování účastníků 1. Normy zavazující buď ukládají povinnost k aktivnímu jednání (např. zaplatit daň ) a označují se proto jako normy přikazující, nebo pouze zakazují určité činnosti (např. podnikatelé nesmějí uzavírat tzv. právní normy podle způsobu vymezení kartelové dohody o vyloučení vzájemné konkurence ) a v tom případě se nazývají normy zakazující. zavazující opravňující 2. Normy opravňující umožňují volbu některého způsobu chování zakazující (například pokuta za porušení smlouvy může, ale nemusí být ve smlouvě přikazující ujednána ).

ZÁKLADNÍ PRÁVNÍ POJMY

Immanuel Kant (Kritika praktického rozumu): Jednej podle maximy (zásady), od níž můžeš zároveň chtít, aby se stala obecným zákonem.

legální chování x morální chování Člověk jedná v souladu s právní normou, i když s ní není vnitřně ztotožněn, jedná tak např. ze strachu z trestu. V tomto případě jedná pouze legálně. Člověk jedná v souladu s právní normou a vnitřně s ní je ztotožněn. Jedná tak, i když ho nikdo nekontroluje. „Kontrolorem“ jeho jednání je jeho svědomí. Tehdy jedná legálně i morálně.

Pracovní smlouva musí být uzavřena písemně (§ 34 odst. 2 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce). Firma nesmí být zaměnitelná s firmou jiného podnikatele a nesmí působit klamavě. Účastníci a jejich zástupci mají právo nahlížet do spisu, a to i v případě, že je rozhodnutí ve věci již v právní moci (§ 38 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád).

Podle závaznosti Normy donucující neboli kogentní (latinsky cogere, čti kogere = donucovati), které jsou závazné bezvýhradně; nepřipouštějí žádné odchylky. Normy dispozitivní, které jsou relativně nezávazné; použijí se pouze v takových případech, kdy si účastníci své vztahy sami neupraví jinak.

právní normy podle závaznosti kogentní

Podle obsahu Podle obsahu se normy třídí do jednotlivých právních odvětví, a to na normy práva občanského, pracovního, správního, trestního apod.

dispozitivní

Například povinnost zaměstnavatele seznámit zaměstnance s předpisy o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci.

1.6 PUBLIKACE A FORMA PRÁVNÍCH PŘEDPISŮ Ústava, ústavní zákony, zákony, zákonná opatření Senátu, nařízení vlády a vyhlášky ministerstev a dalších ústředních správních úřadů se vyhlašují ve Sbírce zákonů a mezinárodních smluv. Ta se vydává pouze elektronicky v systému e-Sbírka. K publikaci dalších dokumentů a metodických materiálů slouží věstníky jednotlivých ministerstev. Například Věstník Ministerstva financí. Uveřejňované právní předpisy jsou označovány číslem v chronologickém pořadí v rámci kalendářního roku. V citaci se uvádí druh předpisu, jeho číslo a rok vydání. Například vyhláška č. 132/2018 Sb., o přípravcích a pomocných prostředcích na ochranu rostlin. Po formální stránce jsou předpisy uspořádány tak, že jejich obsah je členěn do číslovaných paragrafů nebo článků, které se dále mohou dělit do odstavců. Odstavce se často dále člení na text označený písmeny. Podle čísel paragrafů, odstavců a písmen se citují ustanovení z textu předpisu. Obsah bývá obvykle uveden zdůvodněním účelu předpisu. Například TRESTNÍ ZÁKONÍK – citace: HLAVA PRVNÍ – Působnost trestních zákonů DÍL PRVNÍ – Žádný trestný čin bez zákona § 1 Zákaz retroaktivity Čin je trestný, jen pokud jeho trestnost byla zákonem stanovena dříve, než byl spáchán.

Například ustanovení občanského zákoníku o smlouvách; ponechávají účastníkům možnost ujednat si obsah smluv odlišně. Legislativa, Sbírka zákonů www.mvcr.cz Portál veřejné správy www.portal.gov.cz

Při citování právního předpisu uvádíme: druh předpisu (např. vyhláška), číslo ve Sbírce zákonů (např. 132/2018 Sb.), slovní název (např. o přípravcích a pomocných prostředcích na ochranu rostlin). Příklad členění právního předpisu § 62 odst. 1 písm. a) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád Správní orgán může rozhodnutím uložit pořádkovou pokutu do výše 50 000 Kč tomu, kdo v řízení závažně ztěžuje jeho postup tím, že se bez omluvy nedostaví na předvolání ke správnímu orgánu.

K usnadnění a zlepšení přístupu k právním informacím a k lepší orientaci v právním řádu pomáhá právní informatika. Je to obor, který spojuje poznatky právní teorie s počítačovou technologií. Zaměřuje na aplikaci informačních technologií v právním prostředí. Sb. = zkratka Sbírky zákonů České republiky

ZÁKLADNÍ PRÁVNÍ POJMY

Dále následují jednotlivá právní ustanovení a v závěru bývá zrušovací ustanovení, tzv. derogační klauzule. Uvádí se tu, které dosavadní právní normy nebo celé předpisy se novým předpisem ruší neboli derogují. Někdy nový právní předpis nenahrazuje celý dosavadní předpis, ale pouze jej mění a doplňuje. Takové změny a doplňování se nazývají novelizace norem. Příklad novelizace Původní znění § 60 odst. 7 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), bylo: Pro první kolo přijímacího řízení do denní formy vzdělávání může uchazeč podat 1 přihlášku. Zákon č. 472/2011 Sb. v této části školský zákon změnil: Pro první kolo přijímacího řízení do denní formy vzdělávání může uchazeč podat 2 přihlášky.

Derogační klauzule = ustanovení, které ruší právní předpis

Příklad derogace

(2) Ustanoveními tohoto zákona se řídí i veřejnoprávní smlouvy vzn iklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; vznik těchto smluv, jako ž i nároky z nich vzniklé přede dnem nab ytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních pře dpisů. § 183 Zrušuje se zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád). ČÁST OSMÁ ÚČINNOST § 184

Tento zákon nabývá účinnosti dne Zákon č. 421/2023 Sb. zavedl současné znění m 1. ledna 2006. § 60a odst. 1 školského zákona s limitem 3 přihlášek do oborů bez talentové zkoušky a 2 přihlášky do oborů s talentovou zkouškou.

I bez derogační klauzule se novým právním předpisem vždy ruší a nahrazují starší normy o téže věci. Poslední věta právního předpisu (např. zákona) obsahuje ustanovení o účinnosti (např. nový občanský zákoník nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2014).

1.7 PLATNOST, ÚČINNOST A PŮSOBNOST PRÁVNÍCH PŘEDPISŮ Platnost právního předpisu znamená, že byl vytvořen předepsaným způsobem příslušným státním orgánem veřejné moci (prošel legislativním procesem) a stal se součástí právního řádu. Právní předpis nabývá platnosti dnem vyhlášení ve Sbírce zákonů a mezinárodních smluv. Účinnost právního předpisu znamená povinnost předpisem se řídit. V závěru některých předpisů je uvedeno, že nabývají účinnosti dnem vyhlášení. V těchto případech se datum účinnosti shoduje s datem vyhlášení (platnosti). Většina právních předpisů však nabývá účinnosti později, a to dnem stanoveným v předpisu. Pro období od platnosti do účinnosti není český odborný název. Latinsky se tato doba nazývá vacatio legis (čti vakacio). Používá se výraz legisvakanční lhůta. Tento čas se vymezuje ke studijní a organizační přípravě na používání předpisu. Obvykle se stane zákon platným, ale teprve později nabývá účinnosti. Výjimečně v trestním právu může být použit i dříve platný zákon, pokud je to pro pachatele příznivější. Působnost právního předpisu Osobní. Znamená určení, na které osoby se vztahuje. Předpisy s všeobecnou osobní působností (např. občanský zákoník) se týkají každého. Předpisy s omezenou osobní působností se vztahují jen na některé osoby (např. jen na řidiče motorových vozidel).

ZÁKLADNÍ PRÁVNÍ POJMY

Novelizace = změna právní normy

zákon č. 17/2012 Sb., o Celní správě České republiky platnost od 17. 1. 2012 účinnost od 1. 1. 2013 legisvakanční lhůta od 17. 1. 2012 do 1. 1. 2013 zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník platnost od 22. 3. 2012 účinnost od 1. 1. 2014 legisvakanční lhůta od 22. 3. 2012 do 1. 1. 2014

Legisvakanční lhůta = lhůta na studijní a organizační přípravu na používání nového předpisu

zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, v platném znění, § 2 odst. 1 Trestnost činu se posuzuje podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán; podle pozdějšího zákona se posuzuje jen tehdy, jestliže to je pro pachatele příznivější.

Územní (prostorová, místní). Vymezuje prostor, v němž se předpis uplatňuje. To může být celý stát nebo jen území obce, popř. kraje. Územní působnost předpisu se zásadně shoduje s územní působností orgánu, který jej vydal. Časová. Je synonymem účinnosti. Jde o dobu, od kdy, příp. do kdy se předpis musí dodržovat. Věcná. Vymezuje, kterých záležitostí se určitý předpis týká.

ou Město Litvínov obecně závazn cích hra voz pro je azu vyhláškou zak automatů

1.8 PRÁVNÍ VZTAHY Pojem. Právní vztahy jsou vztahy upravené právními normami, kterými se účastníci těchto vztahů mají řídit. Prvky právních vztahů. Při rozboru právního vztahu se zkoumají: Účastníci neboli subjekty právního vztahu, což jsou osoby fyzické, tj. lidé, i osoby právnické, tj. uměle vytvořené subjekty. Možnost osob účastnit se právních vztahů je podmíněna jejich způsobilostí k právům a povinnostem, právní osobností (dříve subjektivitou). Obsah právního vztahu, tj. práva a povinnosti účastníků. Předmět právního vztahu, tj. cíl (účel), k němuž práva a povinnosti účastníků směřují. Jednoduchým právním vztahem je kupní smlouva (viz příloha 1). Účastníky kupní smlouvy jsou osoba prodávající a osoba kupující. Obsah tvoří zejména povinnost kupujícího zaplatit a převzít předmět koupě a povinnost prodávajícího předat věc kupujícímu a uspokojit jeho reklamační nároky při vadách koupené věci. Předmětem smlouvy je převedení vlastnického práva k prodávané věci na kupujícího a převedení peněz (kupní ceny) do vlastnictví prodávajícího.

Příklad územní působnosti nařízení kraje 3/2010 ze dne 4. ledna 2010, kterým se stanoví podmínky k zabezpečení zdrojů vody k hašení požárů na území Středočeského kraje, čl. 1 Toto nařízení stanoví podmínky k zabezpečení vodních zdrojů k hašení požárů na území Středočeského kraje. Příklad věcné působnosti zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, § 1 písm. a) zákon č. 120/2025 Sb. (tzv. flexinovela) Tento zákon upravuje právní vztahy vznikající při výkonu závislé práce mezi zaměstnanci a zaměstnavateli; tyto vztahy jsou vztahy pracovněprávními.

VZTAHY právní

neprávní

manželství

úcta

nájemní smlouva

asertivita

smlouva o přepravě osob Příklady právních vztahů vztahy mezi státem a jeho občany vztahy mezi rodiči a jejich dětmi vztahy mezi účastníky uzavřených právních smluv

1.9 PRÁVNÍ SKUTEČNOSTI Právní skutečnost je každá skutečnost, s níž právní norma spojuje vznik, změnu nebo zánik právního vztahu. Ke vzniku, změně nebo zániku právního vztahu přitom dochází samočinně nebo záměrně. Podle toho se rozlišují dva druhy právních skutečností.

PRÁVNÍ SKUTEČNOSTI skutečnosti nezávislé na vůli právní události

protiprávní stavy

Objektivní události. Vyplývají z přírodních zákonitostí, které působí na právní vztahy samočinně, nezávisle na vůli a jednání účastníků těchto vztahů: • úmrtí člověka – vznikají dědické vztahy, zanikají rodinné vztahy; • uplynutí času – dítě dospěje a dosažením zletilosti zaniká jeho právní zastupování zákonnými zástupci; • přírodní katastrofa – vzniká povinnost pojišťovny nahradit škodu.

volní jednání právní jednání

protiprávní jednání

ZÁKLADNÍ PRÁVNÍ POJMY

Subjektivní právní jednání a jiné projevy vůle, jimiž se právní vztahy zakládají, mění nebo ruší záměrně a uvědoměle, např. uzavření smlouvy. Platné právní jednání musí být určité, srozumitelné, svobodné (bez nátlaku) a vážně míněné. Podmínkou platnosti některých právních jednání je také dodržení předepsané formy (např. společenská smlouva o založení obchodní společnosti musí mít písemnou formu). Neplatné právní jednání by bylo takové jednání, které svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází nebo se příčí dobrým mravům. Neplatné by bylo právní jednání také tehdy, kdyby byl někdo v omylu o rozhodující okolnosti a byl v tento omyl uveden druhou stranou. Důležitými právními skutečnostmi jsou také individuální právní akty státních orgánů (např. rozhodnutí soudu, jímž se účastníkům řízení ukládají povinnosti) a protiprávní jednání, jimiž se zakládají odpovědnostní právní vztahy, z nichž vzniká nějaká povinnost (např. nahradit škodu). Právní jednání podle počtu stran mohou být jednostranná neboli unilaterální (např. závěť), dvoustranná neboli bilaterální (např. smlouva), mnohostranná neboli multilaterální (např. založení družstva). Nejčastějším právním jednáním je uzavírání smlouvy. Právní jednání se uskutečňují osobně nebo v zastoupení, kdy jde buď o zákonné zastoupení na základě zákona nebo rozhodnutí soudu (zastupování nezletilých nebo osob s omezenou svéprávností), nebo jde o zastoupení na základě právního jednání, stvrzeného udělením plné moci, v níž je vymezen rozsah zmocněncova oprávnění. Právní jednání podle formy Člověk může jednat buď výslovně (ústně nebo písemně), nebo může svou vůli projevit jinými způsoby. Nejde-li o výslovný projev vůle, usuzuje se o úmyslech jednající osoby podle jejího Příklady konkludentních činů počínání. Typické jsou konkludentní Nastoupením do vozidla městské činy, tj. aktivní jednání, z něhož je zřejmý dopravy cestující mlčky uzavírá úmysl jednajícího. přepravní smlouvu. Právní skutečností může být i nečinnost Výběrem zboží v samoobsluze a jeho zaplacením zákazník mlčky (opomenutí či strpění), a to v situaci, uzavřel kupní smlouvu. kdy právní normy s takovýmto pasivním postojem spojují právní následky. Například když zaměstnanec v pracovním poměru uzavřeném na určitou dobu po uplynutí této doby pokračuje v práci s vědomím zaměstnavatele, pracovní poměr nezaniká, ale nečinností zaměstnavatele se mění v pracovní poměr na dobu neurčitou.

PRÁVNÍ SKUTEČNOST konání

nekonání opomenutí strpění

PRÁVNÍ JEDNÁNÍ podle počtu stran jednostranné dvoustranné mnohostranné

podle formy výslovně ústní výslovně písemné konkludentní

Příklady právního jednání online Objednání zboží z e-shopu, nákup lístků do kina přes webové stránky, uzavření cestovního pojištění online nebo dohoda o prodeji zboží přes e-mail nebo Messenger.

Plná moc = jednostranné právní jednání, kterým zmocnitel (zastoupený) dává na vědomí třetím osobám, že zmocněnec (zástupce) je oprávněn za něj v určitých věcech jednat

Konkludentní čin = projev vůle učiněný beze slov

Prekluze a promlčení práva Prekluze (propadnutí) je zánik práva neuplatněného v zákonem stanovené době (např. právo na reklamaci). Promlčení se podobá prekluzi, ale právo jím nezaniká, pouze soud nemůže věřiteli jeho právo přiznat, jestliže dlužník namítne a prokáže, že je promlčené. Promlčují se všechna majetková práva, kromě práva vlastnického a několika dalších zákonem stanovených výjimek. Všeobecná promlčecí lhůta je tříletá. Pro některá práva je delší (např. právo na náhradu škody).

ZÁKLADNÍ PRÁVNÍ POJMY

1.10 REALIZACE A APLIKACE PRÁVA Realizace práva je uskutečňování práva tak, že se podle právních norem tvoří právní vztahy, jejichž účastníci se chovají předepsaným způsobem. Například ustanovení občanského zákoníku o vzniku manželství se realizují tak, že snoubenci absolvují zákonem předepsaný obřad, jímž se uzavírá manželství. Aplikace práva je jeho uskutečňování individuálními právními akty státních orgánů, které rozhodují v jednotlivých Příklad právního rozhodnutí konkrétních případech. Například stavební úřad vydá rozhodnutí o povolení stavby nebo soud vydá rozsudek, jímž rozhodne ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY právní spor. Výrok: Rozhodnutí obsahuje: Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudcem JUDr. XY ve věci výrok, jak státní orgán rozhodl o právech a ponavrhovatelky AA a manžela BB o rozvodu manželství takto: vinnostech účastníků; 1. manželství navrhovatelky AA a manžela BB uzavřené dne 14. 3. 2008 se rozvádí, odůvodnění, podle kterých právních norem 2. žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. bylo rozhodnuto a na základě jakých zjištěných skutečností; Odůvodnění: poučení o opravných prostředcích (odvolání, Návrhem podaným soudu dne 17. 2. 2026 se navrhovatelé domáhanámitky). jí rozvodu manželství… Jestliže proti rozhodnutí už nelze použít řádný opravný prostředek, rozhodnutí nabývá právní moci, může být vykonáno.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím podepsaného soudu. Manžel, který přijal příjmení druhého manžela, může do šesti měsíců po rozvodu manželství oznámit matričnímu úřadu, že přijímá opět své dřívější příjmení, popřípadě, že upouští od užívání společného příjmení vedle příjmení dřívějšího. Oba účastníci jsou povinni po právní moci výroku o rozvodu manželství předložit občanský průkaz s rozsudkem opatřeným doložkou právní moci příslušnému městskému úřadu k zápisu změny osobního stavu. Vyškov 1. 6. 2026

razítko soudu JUDr. XY, samosoudce

1.11 SYSTÉM PRÁVA Systém práva představuje uspořádání právních předpisů podle jejich obsahu do příslušného právního odvětví. Systém práva tedy není formálním uspořádáním právních norem podle jejich právní síly. Slovo „formální“ se sice také používá ve spojitosti se systémem práva, ale pouze při posuzování pramenů práva. Právní teorie rozeznává formální a materiální prameny práva. Formální prameny práva jsou všechny formy (podoby), v nichž právní předpisy vstupují do právního řádu a stávají se právem příslušného státu. Jsou to tedy zákony, vládní nařízení, vyhlášky apod. Každé právní odvětví v systému práva je souborem obsahově příbuzných zákonů, vládních

SOUSTAVA PRÁVNÍCH PŘEDPISŮ podle druhu a právní síly předpisů právní řád

podle obsahu předpisů systém práva

ZÁKLADNÍ PRÁVNÍ POJMY

nařízení a vyhlášek. Tento soubor se považuje za formální prameny práva příslušného právního odvětví. Například občanský zákoník je nejdůležitějším formálním pramenem občanského práva. Zákoník práce je nejdůležitějším formálním pramenem pracovního práva. Materiální prameny práva jsou společenské poměry, problémy a potřeby vyžadující právní úpravu. Například materiálními prameny ekologických zákonů jsou potřeby čelit znehodnocování životního prostředí. Vysvětlení formálních pramenů je odpovědí na otázku, v jaké podobě byly právní předpisy vydány (např. v podobě zákonů). Vysvětlením materiálních pramenů se odpovídá na otázku, proč byly předpisy vydány. Výraz prameny práva bez bližšího označení znamená formální prameny. Obsahové roztřídění práva do právních odvětví slouží především ke studijním účelům. Podle tohoto systému se zpracovávají učebnice a studují se jednotlivá odvětví práva. Nejdůležitější právní odvětví Ústavní právo jsou ústavní normy o uspořádání a řízení státu, o nejvyšších orgánech státní moci a správy. Správní právo upravuje organizaci a činnost státního administrativního aparátu. Občanské právo zahrnuje právní normy o soukromých právech a povinnostech osobní a majetkové povahy fyzických a právnických osob. Pracovní právo je souhrn právních norem o pracovních vztazích a o vztazích, které s výkonem práce souvisejí. Trestní právo vymezuje, která jednání jsou trestné činy a jaké tresty se za ně ukládají. Finanční právo upravuje peněžní záležitosti. Soudní právo zahrnuje procesní právo ústavní, občanské, trestní a správní. Procesní právo občanské a trestní stanoví postup při soudním řízení. V trestním právu i postup vyšetřování trestných činů před zahájením soudního řízení. Správní soudnictví je přezkoumávání rozhodnutí správních orgánů soudem.

1.12 PRÁVO VEŘEJNÉ A SOUKROMÉ Tradiční právní teorie, vycházející ze studia římského práva, rozlišuje právo veřejné a soukromé. Veřejné právo upravuje takové vztahy, ve kterých stát a jeho orgány vystupují jako nadřízení nositelé moci vůči podřízeným osobám, jimž jsou uloženy povinnosti. Do oblasti veřejného práva patří např. právo trestní a správní. Soukromé právo upravuje společenské vztahy na základě rovnosti účastníků, i když účastníkem takového vztahu je stát. Soukromoprávní odvětví jsou např. právo občanské a pracovní.

ZÁKLADNÍ PRÁVNÍ POJMY

Základní formální prameny práva ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava ČR zákon č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod zákon č. 500/2004 Sb., správní řád zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád) zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní

PRÁVO VEŘEJNÉ

PRÁVO SOUKROMÉ

subjekt nadřízený subjekt podřízený

subjekty na stejné úrovni

příkazy, zákazy povolení

dohody

1.13 PRÁVO A SPRAVEDLNOST Spravedlnost při uplatňování práva spočívá hlavně v důsledné ochraně základních lidských práv a svobod a v dodržování zásady, podle které před zákonem jsou si všichni rovni. Lidé si samozřejmě nejsou a nebudou rovni, pokud jde o jejich zdravotní stav, inteligenci, vzdělání, vzezření, schopnosti, povahové vlastnosti, společenské postavení, majetkové poměry apod. Ale z jejich rovnosti před zákonem vyplývá, že bez ohledu na všechny rozdíly mezi lidmi každý má v případě, že jeho právo bylo porušeno, možnost domáhat se ochrany u příslušného státního orgánu podle stejných pravidel. Každý je také podle stejných ustanovení odpovědný za případné porušení práva, které zaviní.

Socha Spravedlnosti v Londýně váhy – symbol posuzování lidského jednání meč – symbol neodvratnosti trestu páska přes oči – symbol nestrannosti (vyjadřuje tvrzení, že spravedlnost má být „slepá“, tedy soudce nesmí být ovlivněn tím, jak na něho účastník řízení působí)

Zákon dvanácti desek nejvýznamnější zákoník římského práva (první deska)

Socha Spravedlnosti před budovou Nejvyššího správního soudu v Brně Osoba zvedající břímě symbolizuje skutečnost, že spravedlnost je „těžká“ a současně „křehká“.

1.14 ZÁKLADNÍ PRÁVNÍ OBLASTI Historicky se vyvinuly tři odlišné právní oblasti. Oblast evropského kontinentálního práva. Toto právo je založené na základech antického práva římského a má tyto základní rysy: • základem je právo psané, • podpůrnou roli mají zvyklosti (obyčeje), • soudce právo netvoří, ale nalézá je na základě psaných právních předpisů. Evropské kontinentální právo využívá i Česká republika. Jeho právní předpisy jsou shrnuty ve sbírkách (kodexech), proto se toto právo nazývá též kodexové právo. Oblast angloamerického práva. Platí ve Velké Británii (s výjimkou Skotska) a ve všech zemích její bývalé koloniální říše, z nichž nejvýznamnější je USA. Pro angloamerické právo jsou charakteristické tyto rysy: • precedenty, • soudce právo tvoří (a nejen nalézá), • důležitá role nepsaných právních obyčejů.

Právní kodex = soubor právních předpisů

Precedens = soudní rozhodnutí, které je prvním řešením daného případu a slouží jako model pro podobné případy budoucí

Oblast islámského práva. Islámským (božím) právem je tzv. právo šaría. Liší se od kontinentálního a angloamerického práva tím, že za jeho tvůrce je považován Bůh. Bůh je dokonalý a věčný, a proto i jeho právo je dokonalé a neměnné. Další odlišnost spočívá v tom, že šaría obsahuje právní normy i pravidla činností každodenního života. Jde o náboženská pravidla obsažená v Koránu, která jsou současně chápána jako předpisy právní. Korán = posvátná kniha islámu

ZÁKLADNÍ PRÁVNÍ POJMY

ÚLOHY 1 1

Přiřaďte (spojte čarou) odpovídající položky z levého a pravého sloupce. Právo

Obecná úprava společenských vztahů

Právní síla

Dodržování právního řádu

Subjektivní právo

Změny a doplňování právních norem

Objektivní právo

Souhrn právních norem

Právní řád

Soubor pravidel, podle kterých se řídí lidské soužití

Zákonnost

Znalost právního řádu

Právní vědomí

Úprava vztahů, v nichž má stát nadřazené postavení nad ostatními účastníky

Právní norma

Právo založené na rovnosti účastníků

Právní předpis

Oprávnění účastníka právního vztahu

Novelizace

Důležitost právních předpisů

Soukromé právo

Všeobecně závazné pravidlo chování vynutitelné státní mocí

Veřejné právo

ZÁKLADNÍ PRÁAVNÍ PRÁVNÍ POJMY POJMY

Souhrn všech právních předpisů ve státě

Doplňte vysvětlení základních právních pojmů. Vztah upravený právní normou se nazývá

vztah. Vedle těchto vztahů existují také vztahy

pro ty však platí, že nejsou upraveny právními normami. Příkladem

vztahu je vztah mezi pro-

dávajícím a kupujícím či vztah mezi manželi. Příkladem

vztahu je vztah mezi přítelem a přítelkyní.

norma je všeobecně závazné pravidlo chování, které je vynutitelné státní mocí. Proces tvorby těchto norem se nazývá

. Příkladem

normy je např. povinnost rodičů

pečovat o své děti. Dále existují ještě normy

– příkladem takovéto normy je povinnost mlad-

ší osoby uvolnit v dopravním prostředku místo k sezení osobě starší. Právní normy dělíme podle způsobu, jakým vymezují chování účastníků, na normy

a podle závaznosti na normy

Právní předpis je souhrnem

. Podmínkou

právního před-

pisu je to, že byl vytvořen předepsaným způsobem příslušným orgánem a že byl zveřejněn. Povinnost řídit se právním předpisem pak nazýváme

právního předpisu. Období mezi

právního předpisu nazýváme vacatio legis a slouží k přípravě na používání právního předpisu.

Právní

je každá skutečnost, se kterou právní norma spojuje vznik, změnu nebo zánik právního

vztahu. Tyto skutečnosti dělíme podle toho, zda k nim dochází Prvním typem těchto skutečností je tí času či živelní katastrofa. Druhým typem těchto skutečností je kterým je např. uzavření kupní či pracovní smlouvy.

ZÁKLADNÍ PRÁVNÍ POJMY

nebo

. , což je např. plynu,

Doplňte prvky právního vztahu. a) b) c)

Doplňte charakteristické rysy státu. a)

Doplňte druhy působnosti právního předpisu. a)

Doplňte druhy právních jednání podle počtu stran. a)

Ke každé z kategorií právních předpisů doplňte jednotlivé druhy právních předpisů, které tato kategorie obsahuje, a dále orgán, který je vydává. Kategorie právních předpisů

Právní předpisy

Orgán, který právní předpisy vydává

Zákonné právní předpisy

Podzákonné právní předpisy

Na základě uvedených charakteristik doplňte názvy jednotlivých právních oblastí. Název právní oblasti

Charakteristika právní oblasti právo šaría, tvůrcem práva je Bůh precedenty, právo tvoří soudce psané právo, soudce právo netvoří, ale nalézá v psaných předpisech

ZÁKLADNÍ PRÁVNÍ POJMY

Pravdivá tvrzení podtrhněte. Tvrzení, která nejsou pravdivá, zdůvodněte. a) Všechny právní předpisy se uveřejňují ve Sbírce zákonů a mezinárodních smluv.

b) Obsah právních předpisů je členěn do odstavců, které jsou označeny paragrafy.

c) Promlčením se rozumí zánik práva, jde např. o právo na reklamaci.

d) Závěť je příkladem dvoustranného právního jednání.

e) V rámci zákonného zastoupení jsou zastupovány osoby nezletilé a osoby s omezenou svéprávností.

f ) Systém práva představuje uspořádání právních předpisů podle jejich právní síly.

g) Podle způsobu vymezení chování účastníků rozdělujeme právní normy na donucující a podpůrné.

h) Derogační klauzule je uvedena v závěru právního předpisu a představuje zrušovací ustanovení.

Vyluštěte křížovku. 1. Zánik práva. 2. Osoba, která je jedním z účastníků právního vztahu. 3. Všeobecně závazné a vynutitelné pravidlo chování. 4. Proces, v jehož rámci dochází ke změnám v obsahu právních norem a k jejich doplňování. 5. Dodržování právního řádu. 6. Objektivní událost, jíž končí lidský život. 7. Probíhá před soudem v rámci procesního práva. 8. Organizační jednotka lidské společnosti, vytváří právo a vynucuje jeho dodržování. 9. Domáháme se jí u soudu, ale říká se o ní, že je slepá. 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9.

ZÁKLADNÍ PRÁVNÍ POJMY

ÚSTAVNÍ PRÁVO ÚSTAVNÍ PRÁVO

upravuje

2.1 ÚSTAVNÍ PRÁVO A ÚSTAVA OBECNĚ Ústavní právo je soubor právních norem upravujících nejdůležitější právní vztahy ve státě: • uspořádání státu, • rozdělení a výkon státní moci, • základní práva a svobody občanů.

ÚSTAVA

uspořádání státu dělbu státní moci práva a svobody občanů

Prameny ústavního práva jsou ústava a další ústavní zákony. Tvoří vrchol právního řádu. Od ostatních zákonů se odlišují formou (nazývají se ústavní) a zvláštním zákonodárným postupem (při hlasování o nich se vyžaduje kvalifikovaná většina, např. třípětinová). Ústava je ústavní zákon a nejvyšší právní předpis státu. Může být měněna a doplňována pouze ústavními zákony. Ostatní zákony a další právní předpisy s menší právní silou nesmějí být v rozporu s ústavou a s ústavními zákony. Ústavy demokratických právních států obvykle ustanovují: Typ státu, charakteristiku státního zřízení. Stát může být republika nebo monarchie, může být jednotný čili unitární nebo jde o federaci. Federace je pevný svazek států s jednotnou zahraniční politikou, armádou, měnou, daňovou soustavou a většinou i železniční dopravou, soustavou spojů a dalšími životně důležitými zařízeními. V mezistátních vztazích vystupuje federace jako jediný subjekt mezinárodního práva. Ve federaci je nutné přesně vymezit pravomoci a působnosti (kompetence) ústředních federálních orgánů a orgánů členských států federace, aby mezi nimi nedocházelo ke kompetenčním sporům. Konfederace je volné spojení států, ve kterém každý sdružený stát zůstává samostatným subjektem mezinárodního práva a ústředním orgánům konfederace přenechává jen tolik pravomoci, kolik považuje za účelné vzhledem k důvodům trvání konfederace. Konfederace je přechodným sdružením států, kdy se buď federace rozpadá na samostatné státy (v současné době např. sdružení některých států bývalého Sovětského svazu), nebo naopak unitární státy se sdružují nejdříve v konfederaci s cílem dosáhnout později vytvoření federace. Takovým historickým vývojem prošly např. Spojené státy americké a Švýcarsko. Nejvyšší orgány státní moci a správy. V ústavách se uzákoňuje vytváření těchto orgánů (volbami nebo jmenováním), jejich složení, pravomoci a vzájemné vztahy.

TYP STÁTU republika

monarchie

např. Česká republika např. Monako

ÚZEMNÍ FORMA STÁTU

unitární

federace

konfederace

např. Francie, Polsko, Slovensko např. Rakousko, Spolková republika Německo, Ruská federace

ÚSTAVNÍ PRÁVO