Issuu

Petr Elbel (1977) V letech 1995–2000 studoval historii a pomocné vědy historické na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně, kde roku 2008 obhájil disertační

Petr Elbel

na Moravě v době husitské (1408–1457). Od roku 2004 do roku 2014 pracoval jako výzkumný pracovník na Ústavu pro studium středověku Rakouské akademie věd

Petr Elbel

práci Kapitoly z dějin katolické církevní správy

a na Historickém ústavu Masarykovy univerzity, především na edičním projektu Regesta Imperii. Od roku 2014 je vedoucím Ústavu pomocných věd historických a archivnictví Masarykovy univerzity. V rámci projektu Regesta Imperii se podílel na vydání tří svazků regestáře listin a listů císaře Zikmunda Lucemburského z českých archivů a knihoven. Publikoval řadu studií k dějinám olomouckého biskupství a církevní

Dohody o příměří mezi husity a stranou markraběte Albrechta na jižní Moravě

Pravé, věrné a křesťanské příměřie…

Monografie se obrací k doposud opomíjenému fenoménu dějin husitských válek – dohodám o příměří mezi válečnými stranami. Zaměřuje se na jižní Moravu, kde se zachoval zajímavý korpus těchto dohod z let 1427–1433. Pozornost je nejprve věnována listinnému formuláři dohod, které jsou následně zasazeny do širšího kontextu dějin husitství nejen v regionu. Rozbor dohod o příměří v souhrnu obohacuje poznání politických dějin husitské epochy, přináší řadu poznatků k dějinám každodennosti a prohlubuje znalost topografie a prosopografie husitské jižní Moravy. Součástí knihy je edice zkoumaných písemností, přehledná tabulka, mapa i obrazová příloha.

správy na Moravě, katolické strany v husitské revoluci, osobnosti Zikmunda Lucemburského a Albrechta II. Rakouského a k diplomatice pozdního středověku.

FILOZOFICKÁ FAKULTA

MASARYKOVA UNIVERZITA #452

obalka_elbel_160x230_new.indd 1

#452

8.11.2016 17:10:41

#452 OPERA FACULTATIS PHILOSOPHICAE UNIVERSITATIS MASARYKIANAE SPISY FILOZOFICKÃ‰ FAKULTY MASARYKOVY UNIVERZITY

patitul_elbel_2016.indd 2

4.11.2016 10:09:34

patitul_e

Pravé, věrné a křesťanské příměřie… Dohody o příměří mezi husity a stranou markraběte albrechta na jižní Moravě Petr elbel

filOzOfickÁ fAkultA MASARYKOVA UNIVERZITA #452

BRNO 2016

10:09:34

patitul_elbel_2016.indd 3

4.11.2016 10:09:34

KATALOGIZACE V KNIZE – NÁRODNÍ KNIHOVNA ČR Elbel, Petr Pravé, věrné a křesťanské příměřie... : dohody o příměří mezi husity a stranou markraběte Albrechta na jižní Moravě / Petr Elbel. -- Vydání první. -- Brno : Filozofická fakulta, Masarykova univerzita, 2016. -- 155 stran. -- (Spisy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity, ISSN 1211-3034 ; 452) Anglické resumé ISBN 978-80-210-8369-1 27-878.4 * 929.732 * 355.01(091) * 327.56:341.76 * 930.2 * 94(437.32-13) – Albrecht II. Habsburský, římskoněmecký císař, 1397-1439 – 1427-1433 – husitství -- Česko – 1420–1437 – markrabata -- Česko -- 15. století – dějiny válek -- Česko – 1420–1437 – mírová jednání -- Česko – 1420–1437 – historické prameny – Česko – 1420–1437 – dohody o příměří – Morava jižní (Česko) -- dějiny – 1420–1437 – monografie 355/359 - Vojenství. Obrana země. Ozbrojené síly [15]

Monografie vznikla v rámci projektu P 22939-G08 „Herrschaft im Angesicht hussitischer Wagenburgen. Der österreichische Herzog und römische König Albrecht V. (II.) in den Böhmischen Ländern (1421–1439),“ financovaného rakouským Fondem na podporu vědeckého bádání (FWF). Die Monographie entstand im Rahmen des durch den Fonds zur Förderung der wissenschaftlichen Forschung (FWF) finanzierten Forschungsprojektes P 22939-G08 „Herrschaft im Angesicht hussitischer Wagenburgen. Der österreichische Herzog und römische König Albrecht V. (II.) in den Böhmischen Ländern (1421–1439)“. Recenzovali: Mgr. Robert Novotný, Ph.D. (Filosofický ústav AV ČR, v.v.i.) PhDr. Jiří Doležel (Archeologický ústav AV ČR, Brno, v.v.i.) Vyobrazení na první straně obálky: na pozadí detail vyobrazení husitské vozové hradby v iluminovaném rukopisném sborníku vzniklém ve Vídni roku 1437 a obsahujícím několik středověkých spisů o válečném umění (ÖNB/Wien, Cod. 3062, fol. 148r); v popředí originál dohody o příměří mezi moravskými husitskými pány a stranou markraběte Albrechta z 2. srpna 1433 (HHStA/Wien, AUR, 1433 VIII 2). © 2016 Masarykova univerzita

ISBN 978-80-210-8728-6 (online : pdf) ISBN 978-80-210-8369-1 (brožovaná) ISSN 1211-3034 DOI: 10.5817/CZ.MUNI.M210-8369-2016

OBSAH

Předmluva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7 1. Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9 1.1. Institut příměří ve středověké Evropě a v husitských Čechách . . . . . . . . 9 1.2. Příměří na husitské Moravě. Stav pramenné základny a výzkumu . . . . 14 2. Diplomatický z jižní

rozbor příměřných listů a přiznávacích listů k příměří

Moravy v husitském období . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17

3. Dohody o příměří v kontextu dějin husitské (jižní) Moravy . . . . . . . . . . 3.1. Příměří na Moravě nebo jižní Moravě? Otázka reprezentativnosti zkoumaného pramenného souboru . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.2. Dohoda o příměří z května 1427 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.3. Dohoda o pravidlech rytířské války z října 1428 . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.4. Dohody o příměří a o bezpečném vinobraní z podzimu 1429 . . . . . . . 3.5. Prostějovský sněm a příměří z března 1430 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.6. Dohody o příměří z podzimu 1430 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.7. Dohoda o příměří z února 1431 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.8. Dohody o příměří a bezpečném vinobraní z podzimu 1431 . . . . . . . . . 3.9. Dohody o příměří z jara 1432 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.10. Dohoda o bezpečném vinobraní z podzimu 1432 . . . . . . . . . . . . . . . . 3.11. Na cestě k landfrýdu: dohody o příměří ze srpna 1433 . . . . . . . . . . . . 3.12. Dohody o příměří v kontextu dějin husitské (jižní) Moravy – závěrečné shrnutí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

27 27 30 32 33 35 43 45 46 48 53 54 60

4. Exkurz:

dohody o příměrí jako pramen pro topografii a prosopografii

husitské (jižní)

Moravy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 64

Příloha 1 – edice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 82 Příloha 2 – tabulka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 113 Příloha 3 – mapa . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 119 Obrazová Seznam

příloha

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 122

pramenů a literatury

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Seznam použitých archivních fondů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Seznam vydaných pramenů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Seznam literatury . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

133 133 133 136

Jmenný a místní rejstřík . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 142 Summary . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 148

PŘEDMLUVA

Zajímavým a doposud opomíjeným fenoménem dějin husitských válek jsou dohody o příměří uzavírané mezi válečnými stranami. Předkládaná monografická studie si klade za cíl zmapovat užívání tohoto institutu v jednom regionu, z nějž se pro husitskou dobu dochoval poměrně ucelený soubor pramenů – na jižní Moravě.1 Pochopitelně však je přihlíženo k situaci v celém markrabství, byť z jiných moravských regionů máme o příměřích jen minimum informací, a samozřejmě také k poměrům v husitských Čechách, kde je fenomén příměří diplomatickými i narativními prameny poměrně dobře dokumentován (nejvíce v jižních Čechách, a pak v oblasti plzeňského landfrýdu). Pozornost je věnována nejprve listinnému formuláři jihomoravských dohod o příměří a souvisejících písemností (kapitola 2), které jsou následně zasazeny do kontextu dějin husitství, přesněji tzv. druhé fáze husitské revoluce, na (jižní) Moravě (kapitola 3). Formálně-právní podoba příměří je tedy konfrontována s funkcí tohoto institutu v rámci vojenských i „politických“ událostí v zemi a regionu. Protože studovaná materie přináší řadu poznatků pro topografické a prosopografické bádání, je na závěr zařazen exkurz, v němž se poukazuje na možnosti 1 Publikace vznikla v rámci projektu P 22939-G08 „Herrschaft im Angesicht hussitischer Wagenburgen. Der österreichische Herzog und römische König Albrecht V. (II.) in den Böhmischen Ländern (1421–1439),“ financovaného rakouským Fondem na podporu vědeckého bádání. Jedná se o důležitou přípravnou práci ke knize o Albrechtově vládě na Moravě. Tématu věnuji též obecněji zaměřený článek, v němž komparuji rozsáhlý soubor dohod o příměří z jižních Čech se situací na jižní Moravě s akcentem na komunikaci válčících stran během přípravy, uzavírání i v průběhu příměří, k čemuž jihočeský materiál poskytuje více informací – srov. Elbel, Petr: Waffenstillstand als integrales Instrument des spätmittelalterlichen Krieges. Das Beispiel der Hussitenkriege. In: Elbel, Petr – Kaar, Alexandra – Novotný, Robert (edd.): Zwischen Feinden und Freunden. Kommunikation im spätmittelalterlichen Krieg. Wien – Köln – Weimar 2017 (v přípravě do tisku). Další, nepříliš početná, literatura k tématu je citována níže.

Předmluva

a limity využití studovaných pramenů v uvedených oblastech (kapitola 4). Důležitou součástí práce jsou přílohy, obsahující edici studovaného materiálu (příloha 1), přehlednou tabulku (příloha 2), mapu (příloha 3) a fotografie vybraných písemností a jejich opisů (obrazová příloha). Vzhledem k tomu, že se předkládaná práce věnuje jen jednomu z mnoha aspektů dějin husitské revoluce na Moravě, nemá ambice dospět na úroveň syntézy, i když ve své historické části (kapitola 3) obsahuje i určitý ucelený pohled na událostní dějiny Moravy v letech 1426–1434. Jedná se tedy o bytostně analytickou studii, která je určena primárně odbornému publiku nebo poučenějším laikům. Autor děkuje všem, kdo přispěli ke vzniku této práce, zejména Mgr. Ivaně Musilové a doc. Dr. Andreasi Zajicovi, MAS, za kolaci edice, doc. PhDr. Daliboru Havlovi, Ph.D., a Mgr. Lukáši Führerovi za konzultaci některých sfragistických otázek a především oběma recenzentům za důkladné přečtení celé knihy a cenné připomínky. Velký dík patří též PhDr. Haně Jordánkové, PhDr. Liboru Blažkovi a dalším pracovníkům Archivu města Brna, ale též pracovníkům Moravského zemského archivu a vídeňského Haus-, Hof- und Staatsarchiv za jejich vstřícnost při mé práci se středověkým archivním materiálem.

1. ÚVOD

1.1. Institut příměří ve středověké Evropě a v husitských Čechách Institut příměří lze definovat jako dočasné přerušení boje dohodnuté válečnými stranami, aniž by byl ukončen válečný konflikt jako takový. K tomuto přerušení válečných operací dochází buďto s úmyslem využít klid zbraní k jednáním o konečném míru, anebo z důvodu vyčerpání válečných stran (popřípadě z jiných důvodů akceptovatelných pro obě znepřátelené strany). Zejména ve druhém významu bylo příměří známo už ve starověkém vojenství, např. také v antickém Římě, kde se pro něj užíval termín indutiae.2 V raně středověkém válečnictví tento nástroj příliš využíván nebyl, právě tehdy však došlo k terminologickému posunu, neboť se pro příměří v barbarizované latině vžil termín treuga, odvozený ze starogermánského pojmu věrnosti resp. smlouvy (gótsky triggwa; starohornoněmecky triuwa). Na prahu vrcholného středověku se v rámci tzv. mírového hnutí podníceného církevní reformou vyvinul institut Božího míru (pax Dei), jenž si kladl za cíl udržení trvalého míru v určitých církevních okrscích (provinciích nebo diecézích), a jeho skromnější varianta, tzv. Boží příměří (treuga Dei), zajišťující mír alespoň v určité dny v týdnu (zpravidla od čtvrtka večer do neděle), resp. v určitá období liturgického roku.3 Hnutí Božího míru se pak ve 12. století ve Svaté říši římské 2

Der neue Pauly. Bd. V. Stuttgart – Weimar 1998, sl. 991.

3 Rozsáhlé bádání druhé poloviny 20. století o středověkém mírovém hnutí shrnul Wadle, Elmar: Gottesfrieden und Landfrieden als Gegenstand der Forschung nach 1950. In: týž: Landfrieden, Strafe, Recht. Zwölf Studien zum Mittelalter. Berlin 2001 (Schriften zur europäischen Rechts- und Verfassungsgeschichte 37), s. 11–39; dále srov. Goetz, Hans-Werner: Die Gottesfriedensbewegung im Licht neuerer Forschungen. In: Wadle, Elmar – Buschmann, Arno (edd.): Landfrieden. Anspruch und Wirklichkeit.

1. Úvod

transformovalo do světského landfrýdního hnutí.4 Je pravděpodobné, že právě landfrýdní hnutí přispělo též k určité renesanci institutu dočasného příměří, který se ve vrcholném a zejména pozdním středověku kvantitativně dost rozšířil a byla mu přisuzována křesťanská kvalita (viz např. typický obrat pravé, věrné a křesťanské příměřie v níže analyzovaných dokumentech). Institut příměří byl pak integrální součástí pozdně středověkého vojenství a válečného práva (ius in bello) a spolu s dalšími principy rytířského boje nemalou měrou přispíval k jisté humanizaci válčení, k níž na středověkém Západě došlo.5 Husitské války měly však teoreticky představovat výjimku. Při boji proti kacířům, za něž byli husité římskou církví považováni, nebyly přípustné žádné ústupky ani jakákoliv vyjednávání. Přesto se institut příměří v husitských Čechách vyskytoval, a to s rozdílnou intenzitou po celou dobu husitské revoluce.6 V první polovině 20. let nebyla příměří mezi válčícími stranami samozřejmostí, narážela na odpor církve, krále Zikmunda i říšské politické veřejnosti a příliš je nevítali ani samotní husité. Z příměří uzavřených v tomto období je nutno jmenovat na prvním místě dohodu mezi táborskými hejtmany Janem Žižkou z Trocnova, Chvalem z Machovic, Zbyňkem z Buchova a píseckým hejtmanem Pavlíkem z Mužic na straně jedné a Oldřichem z Rožmberka s jeho lidmi na straně druhé ze dne 18. listopadu 1420, tedy krátce po bitvě u Vyšehradu a po pádu rožmberských hradů Příběnice a Příběničky.7 Příměří mělo trvat až do masopustního úterý, tedy Paderborn – München – Wien – Zürich 2002 (Rechts- und Staatswissenschaftliche Veröffentlichungen der Görres-Gesellschaft. Neue Folge 98), s. 31–54. 4 Srov. Angermeier, Heinz: Königtum und Landfriede im deutschen Spätmittelalter. München 1966; Wadle, E.: Gottesfrieden und Landfrieden; sborník Wadle, E. – Buschmann, A. (edd.): Landfrieden; pro země Koruny české nově Beran, Zdeněk: Landfrýdní hnutí v zemích České koruny. Snahy o zajištění veřejného pořádku a bezpečnosti ve středověké společnosti. České Budějovice – Hradec Králové 2014. 5 Speciální zahraniční literatura o institutu příměří – soudě dle dostupných bibliografických databází – neexistuje. Institut příměří je však obvykle popsán ve specializovaných pracích o středověké válce, záští a válečném právu. Z bohaté literatury k této problematice srov. např. Terharn, Christoph: Die Herforder Fehden im späten Mittelalter. Ein Beitrag zum Fehderecht. Berlin 1994 (Quellen und Forschungen zur Strafrechtsgeschichte 6), s. 89–95 (kapitola „Die Unterbrechung von Fehden durch den Abschluß eines Handfriedens“); Vogel, Thomas: Fehderecht und Fehdepraxis im Spätmittelalter am Beispiel der Reichsstadt Nürnberg (1404–1438). Frankfurt a. M. 1998 (Freiburger Beiträge zur mittelalterlichen Geschichte 11), s. 230–238 (kapitola „Die Unterbrechung der Fehde. Waffenstillstand und Vermittlung“); Benham, Jenny: Peacemaking in the Middle Ages. Principles and Practice. Manchester 2011, především s. 193–195 (typologie a terminologie příměří v Anglii a Francii). 6 Problematice se dosud nejpodrobněji věnoval František Šmahel v rámci podnětné studie Šmahel, František: Pax externa et interna. Vom Heiligen Krieg zur Erzwungenen Toleranz im hussitischen Böhmen (1419–1485). In: Patschovsky, Alexander – Zimmermann, Harald (edd.): Toleranz im Mittelalter. Sigmaringen 1998 (Vorträge und Forschungen 45), s. 221–273; česky Šmahel, František: Husitské Čechy. Struktury – procesy – ideje. Praha 2002 (Česká historie 9), s. 429–466, kde je zdůrazněn význam institutu příměří v procesu geneze náboženské „tolerance z nutnosti“ v prostředí husitských Čech. Dále mohu odkázat i na připravovanou vlastní studii Elbel, P.: Waffenstillstand (v přípravě do tisku). 7 Palacký, František (ed.): Archiv český čili staré písemné památky české i morawské. Díl třetí. Praha 1844 (dále jen AČ III), s. 280, č. 14. K tomu srov. Šmahel, František: Husitská revoluce. III. Kronika válečných

1. Úvod

do 4. února 1421. Oldřich měl podle této dohody na svých panstvích povolit čtyři pražské artikuly, k čemuž však nakonec přistoupil až v dubnu 1421. Mezitím si v únoru 1421 vyslechl důrazné napomenutí krále Zikmunda, který jej varoval před uzavřením (nového) příměří s táborskou obcí.8 Na jaře 1422 došlo pro změnu k uzavření příměří mezi plzeňským landfrýdem a pražským svazem po pádu Jana Želivského; na podzim téhož roku pak mezi karlštejnskou posádkou a plzeňským landfrýdem na jedné a Korybutovým pražským svazem na druhé straně.9 Ve všech těchto případech šlo o pouhé přerušení boje z důvodu vyčerpání válčících stran. Ale již v první polovině 20. let se v husitských Čechách setkáváme i se druhým typem příměří, které bylo uzavřeno za účelem jednání o trvalém míru. První významný pokus o ukončení husitské revoluce mírovou cestou, k němuž se spojila katolická a konzervativní husitská šlechta s pražskou stranou na svatohavelském sněmu po 16. říjnu 1423, byl tak doprovázen uzavřením příměří na dobu jednoho roku.10 Omezenost svatohavelské koalice na konzervativní kruhy byla však zásadním nedostatkem a příčinou jejího neúspěchu. Kolem poloviny 20. let se přerušení bojů v Čechách stala každodenní praxí, přičemž důvody k uzavírání jednotlivých smluv byly různé. 10. září 1424 došlo v jižních Čechách k uzavření rozsáhlého příměří mezi táborskou stranou a jejími šlechtickými spojenci na straně jedné a Zikmundovými stoupenci na straně druhé.11 Příměří mělo platit do 16. října a táboři je zřejmě uzavřeli s cílem krýt si záda pro chystané obležení Prahy, při němž měli podpořit Žižkovo východočeské bratrstvo.12 Konflikt radikálních husitů s Prahou však nakonec vyústil v uzavření míru na Špitálském poli a v následný sněm ve Zdicích na počátku října, na němž byla sjednána dalekosáhlá dohoda mezi husitskými frakcemi a katolickou stranou, let. Praha 19962, s. 63; Kavka, František: Poslední Lucemburk na českém trůně. Králem uprostřed revoluce. Praha 1998, s. 85; Kubíková, Anna: Oldřich II. z Rožmberka. České Budějovice 2004, s. 49; stručně Čornej, Petr: Velké dějiny zemí Koruny české. V. 1402–1437. Praha – Litomyšl 2000, s. 279–280. 8 Rynešová, Blažena (ed.): Listář a listinář Oldřicha z Rožmberka. Svazek I. 1418–1437. Praha 1929 (dále jen LOR I), s. 34, č. 50. 9 Jarní dohoda o příměří je dochována jen ve formě nedatovaného německého překladu (v chebském archivu) a vydal ji Siegl, Karl: Briefe und Urkunden zur Geschichte der Hussitenkriege. Aus dem Egerer Stadtarchive. Zeitschrift des Vereines für die Geschichte Mährens und Schlesiens 22, 1918, s. 16–58; 167–196; 23, 1919, s. 1–38; zde 22, 1918, s. 40–41, č. 11; dohodu z 8. listopadu zpřístupnil Palacký, František (ed.): Archiv český čili staré písemné památky české i morawské. VI. Praha 1872 (dále jen AČ VI), s. 407–408, č. 10. Srov. k oběma dohodám Šmahel, F.: Husitská revoluce, III, s. 114 a 130–131; Kavka, F.: Poslední Lucemburk, s. 122–124; ke druhé dohodě též Čornej, P.: Velké dějiny, V, s. 318. 10 Zápis svatohavelského sněmu z 1. listopadu 1423 viz AČ III, s. 240–245, č. 31; srov. Hlaváček, Ivan: Husitské sněmy. Sborník historický 4, 1956, s. 71–109, zde s. 85–87; Šmahel, F.: Husitská revoluce, III, s. 143–145; Kavka, F.: Poslední Lucemburk, s. 125; Čornej, P.: Velké dějiny, V, s. 331–332. 11 AČ III, s. 245–248, č. 32. 12 Srov. Šmahel, F.: Husitská revoluce, s. 151; poněkud odlišně události interpretuje Čornej, P.: Velké dějiny, V, s. 338; z lokálního pohledu srov. též Kubíková, A.: Oldřich II. z Rožmberka, s. 58–59.

1. Úvod

která obsahově navázala na svatohavelský sněm, ale stála na podstatně širším základě.13 Jedním z hlavních cílů tzv. zdických úmluv tak bylo rovněž uzavření příměří do plánovaného lednového sněmu v Kouřimi, na němž mělo proběhnout tzv. „laické slyšení“ – tedy vyřešení náboženských rozporů v Čechách výrokem volených laických arbitrů.14 Král Zikmund byl však v této době dosud jednoznačně proti podobným dohodám a Oldřichovi z Rožmberka adresoval dva přísné listy, v nichž zdické úmluvy příkře odsoudil.15 Faktem je, že ustanovení zdických úmluv nakonec nevstoupila v platnost. Když se o rok později – v říjnu 1425 – Zikmund naposledy vypravil v čele vojska do českých zemí, opět důrazně varoval Oldřicha před uzavíráním příměří s husity a naopak se domáhal jeho vojenské pomoci.16 Oldřich tehdy Zikmunda ujišťoval, že žádné příměří nehodlá uzavřít, krále však informoval o příměří v plzeňském kraji.17 To uzavřela jen část plzeňského landfrýdu, přičemž husitská strana si jím evidentně kryla záda pro tažení na Moravu.18 O rok později, v říjnu 1426, se situace do jisté míry opakovala. Panovník opět získal zprávy o chystaném příměří v jižních Čechách a Oldřicha znovu důrazně varoval před jeho uzavřením.19 Oldřich však tentokrát na Zikmundovo naléhání nedbal a v listopadu až prosinci uzavřel celou sérii dohod o příměří s táborskou a píseckou obcí, s jednotlivými městy táborské strany a s husitskými šlechtici.20 13 Srov. Hlaváček, I.: Husitské sněmy, s. 88–89; Macek, Josef: Úmluvy zdické. Acta Universitatis Carolinae – Philosophica et historica 2, 1958, s. 195–212, zde s. 210–211; Šmahel, F.: Husitská revoluce, III, s. 156–157; Kavka, F.: Poslední Lucemburk, s. 126–127; Čornej, P.: Velké dějiny, V, s. 340. 14 AČ III, s. 248–251, č. 33. Text úmluv je stylizován jinak než příměřné listy a klasickou formuli o uzavření příměří v něm nenalezneme; pouze v jednom článku se výslovně hovoří o tom, že míšeňská markrabata nemají v tomto příměří podnikat nic proti české zemi, chtějí-li také vedle zápisníků v příměří vstúpiti – tamtéž, s. 250. 15 LOR I, s. 68–70, č. 97; s. 70, č. 98 (první z listů zřejmě můžeme považovat za Zikmundův manifest české katolické šlechtě, zatímco druhý – poněkud vstřícnější – nejspíše představuje osobní list Oldřichovi). 16 LOR I, s. 73–74, č. 108; s. 74–75, č. 109; s. 76–77, č. 114; Kubíková, A.: Oldřich II. z Rožmberka, s. 60–61. 17 LOR I, s. 76, č. 113; text západočeského příměří viz AČ III, s. 254–256, č. 35; na počátku prosince 1425 Zikmund Oldřichovi za tuto informaci poděkoval – LOR I, s. 77–78, č. 115. 18 Srov. Šmahel, F.: Husitská revoluce, III, s. 170, a především Kavka, F.: Poslední Lucemburk, s. 128: „Domněnka Václava Vladivoje Tomka, že bylo [PE: příměří] vynuceno tísní nejvíce ohrožených šlechticů, neobstojí. […] Muselo tedy jít o hlubší rozpor taktického rázu uvnitř landfrýdu. Sotva pochybíme, spojíme-li jej s mírem uzavřeným 18. října 1425 v Mladé Vožici mezi husitskými stranami, chystajícími se na společné tažení na Moravu. Jednání o příměří se stranou Zikmundovou sloužilo jasně k zajištění týlu před tak závažným válečným podnikem.“ 19 LOR I, s. 85, č. 127: Také věz, že mnohá pomlúvánie máme od papežovy moci i od jiných duchovních a svědských lidí o to, že ty příměřie máš s nepřáteli, praviece, že sme my toho tobě povolili, a jiní tiem mají napořád hubeni býti. 20 Tamtéž, s. 86, č. 128; s. 86–87, č. 129; s. 87, č. 130; s. 88, č. 132; s. 88–89, č. 133; s. 89, č. 134. K sérii příměří srov. Šmahel, F.: Husitská revoluce, III, s. 184.

1. Úvod

V závěru 20. let intenzita uzavírání příměří v Čechách dále rostla a nadto se prodlužovala také doba, na kterou byla příměří sjednávána. S novou situací se v této době musel smířit i král Zikmund, který už svým straníkům uzavírání příměří nevyčítal (přinejmenším nemáme jeho protesty dochovány). Během své bratislavské schůzky s husity v dubnu 1429 pak Zikmund sám velmi usiloval o uzavření všeobecného příměří v Čechách, na což ovšem husitské svazy nakonec odmítly přistoupit.21 Přibližně ve stejné době k uzavírání dočasných příměří s husity přikročila též knížata okolních říšských i korunních knížectví.22 Není pochyb, že akceptace příměří katolickou stranou v Čechách a jejich okolí (nikoliv však papežem a římskou církví!) vyplynula ze situace, kdy husité získali v českých zemích mocenskou převahu a dokázali přesunout válku do blízkého i vzdálenějšího sousedství. Katolická strana v Čechách byla v této době sice stále dost silná na to, aby ji husité nemohli zcela vyvrátit (stále totiž držela většinu hradů a některá velká města). Na druhou stranu však byla dosavadními boji značně oslabena, a tak velmi ocenila oddychový čas, který příměří přinášela. Protože husitská vojska potřebovala mít během rejz do ciziny krytá záda, vyhovovala jim příměří s domácími katolíky rovněž. V naznačeném rozložení sil ovšem čeští katolíci tahali za kratší konec, což se odráží i v podobě některých dochovaných smluv o příměří. Nejen v jižních Čechách se kupř. setkáváme s praxí, že katolická strana musela

21 Z bohaté literatury o schůzce srov. Herre, Hermann: Die Hussitenverhandlungen auf dem Preßburger Reichstage vom April 1429. Quellen und Forschungen aus italienischen Archiven und Bibliotheken 2, 1899, s. 307−316; Bartoš, František M.: Z bratislavské schůzky krále Zikmunda s husitskými vůdci r. 1429. Časopis Matice moravské 49, 1925, s. 171−195; Macek, Josef: Die Versammlung von Pressburg 1429. Folia diplomatica 1, 1971, s. 189−207; týž: Zur Pressburger Versammlung im Jahre 1429, in: Macek, Josef – Marosi, Ernő – Seibt, Ferdinand (edd.): Sigismund von Luxemburg. Kaiser und König im Mitteleuropa 1387−1437. Beiträge zur Herrschaft Kaiser Sigismunds und der europäischen Geschichte um 1400. Warendorf 1994, s. 109−115; Šmahel, F.: Husitská revoluce, III, s. 209−213. Brilantní analýzu schůzky v širším kontextu nově podal Coufal, Dušan: Polemika o kalich mezi teologií a politikou 1414–1431. Předpoklady basilejské disputace o prvním z pražských artikulů. Praha 2012, s. 211–246; k jednání o příměří a jeho krachu na s. 232–233, 236–237, 244–245. 22 Uvádím alespoň některá významnější příměří. Dne 6. února 1430 uzavřeli na hradě Zwernitz bamberský biskup a město Bamberk za prostřednictví braniborského markraběte Friedricha I. příměří s veliteli spojeného husitského vojska, aby zamezili dobytí a vyplenění Bamberku a okolí – srov. Palacky, Franz (ed.): Urkundliche Beiträge zur Geschichte des Hussitenkrieges in den Jahren 1419–1436. II. Band. Von den Jahren 1429–1436. Prag 1873, s. 101–102, č. 642; s. 102–103, č. 643. O dva roky později, v červenci 1432, došlo k uzavření rozsáhlého dvouletého příměří mezi husitskými vojsky a slezskými knížaty. Samotná dohoda se nedochovala, srov. však glejt husitských hejtmanů pro Konráda Bílého Olešnického a Bernarda Opolského ze dne 26. června 1432 – tamtéž, s. 289–290, č. 808, a zprávu zhořelecké městské rady velmistrovi řádu německých rytířů ze dne 11. srpna 1432, v níž se dočítáme o uzavření příměří mezi husity a téměř všemi slezskými knížaty od posledního svátku sv. Jana Křtitele na dva roky – tamtéž, s. 298–300, č. 815. Nedlouho poté, 23. srpna 1432, uzavřeli dvouleté příměří s polními vojsky wettinští bratři Friedrich II. Mírný a Zikmund – tamtéž, s. 304–306, č. 819. K postoji rakouského vévody a moravského markraběte Albrechta V. srov. níže v textu.

1. Úvod

v době příměří tolerovat na svých panstvích kalich resp. čtyři pražské artikuly, zatímco husitská strana se k žádným náboženským ústupkům nezavazovala.23

1.2. Příměří na husitské Moravě. Stav pramenné základny a výzkumu Jaká byla situace na husitské Moravě? Není divu, že se zde s příměřími setkáváme o něco později, než v Čechách. První polovina 20. let zde probíhala v duchu tvrdých bojů, v nichž měla strana krále Zikmunda a jeho zetě, markraběte Albrechta V., zpočátku převahu.24 Výraznou roli zde v těchto letech sehrával militantní odpůrce husitství, olomoucký biskup Jan Železný, jenž nepochybně vahou své osobnosti bránil uzavírání dohod s kacíři.25 První vlaštovkou byla dohoda o příměří mezi Přemkem Opavským, Janem Jičínským z Kravař a Jiřím Lukovským ze Šternberka na straně jedné a husitskými hejtmany na Dolanech a Hlubokém, Dobeslavem Puchalou a Petrem Holým, na straně druhé, uzavřená před 23. březnem 1425.26 Po odchodu Jana Železného do uherského exilu na jaře 1426 a po krachu tažení vévody Albrechta V. u Břeclavi na podzim téhož roku nicméně v markrabství započala éra „husitské hegemonie“, jak situaci v zemi v letech 1426–1434 označil

23 Podobné ustanovení bylo obsaženo již v prvním jihočeském příměří z roku 1420 – viz v pozn. 7. K obdobným ústupkům byli dotlačení také páni a města plzeňského landfrýdu v příměří z podzimu 1425 – srov. AČ III, s. 254–256, č. 35, zde s. 255. V jižních Čechách se pak analogická ustanovení znovu objevují v příměřích z počátku 30. let: LOR I, s. 120–122, č. 176 (13. července 1430); s. 138, č. 201 (2. února 1432); s. 149–150, č. 217 (16. října 1432); s. 161–162, č. 235 (28. září 1433). 24 Nejpodrobnější vylíčení událostí těchto let podal Válka, Josef: Morava roku 1421. Studie k dějinám husitské revoluce na Moravě. I. Studia Comeniana et historica 9, 1979, č. 20, s. 5–30; nově otištěno in týž: Husitství na Moravě – náboženská snášenlivost – Jan Amos Komenský. Brno 2005, s. 9–35; týž: Počátek války o Moravu (1422–1423). Studie k dějinám husitské revoluce na Moravě. II. Jižní Morava 18, 1982, s. 48–66; nově otištěno in týž: Husitství na Moravě, s. 37–61; týž: Vrchol bojů o Moravu (1423–1425). Studie k dějinám husitské revoluce na Moravě. III. Jižní Morava 21, 1985, s. 89–108; nově otištěno in týž: Husitství na Moravě, s. 63–89 (Válkovy Studie níže zásadně cituji z jejich nového otisku); dále srov. Mezník, Jaroslav: Lucemburská Morava. 1310–1423. Praha 1999 (Česká historie 6), s. 401–430 (do roku 1423). Na další starší i novější práce o husitské Moravě bude odkazováno níže. 25 K němu nejnověji Elbel, Petr: Olomoucký biskup Jan Železný a Zikmund Lucemburský. Příspěvek k poznání Zikmundovy spojenecké sítě v českých zemích a jeho dvorských struktur. Studia Mediaevalia Bohemica 6/1, 2014, s. 17–68. 26 Dohoda je zmíněna v listu olomoucké městské rady vévodovi Albrechtovi z 23. března 1425 – viz Palacky, Franz (ed.): Urkundliche Beiträge zur Geschichte des Hussitenkrieges vom Jahre 1419 an. I. Band. Von den Jahren 1419–1428. Prag 1873, s. 385–386, č. 330. K tomu srov. Urbánek, Rudolf: K historii husitské Moravy. (Ke knize Aug. Neumanna „K dějinám husitství na Moravě“, „Velehrad” v Olomouci 1939). Časopis Matice moravské 63–64, 1939–1940, s. 229–314, zde s. 274; Hosák, Ladislav: Olomoucký patriciát v boji proti husitskému revolučnímu hnutí. Acta Universitatis Palackianae Olomucensis, Historica 1, 1960, s. 5–47, zde s. 21–22; Válka, J.: Vrchol bojů o Moravu, s. 81–82; Čapský, Martin: Vévoda Přemek Opavský (1366–1433). Ve službách posledních Lucemburků. Brno – Opava 2005, s. 256.