Issuu

Supplementum II

DABP Supplementum II Seminář 2

Moravskoslezská škola doktorských studií Seminář 2

Zdeněk Měřínský et Jan Klápště curantibus editae

ISBN 978-80-210-5671-8

Masarykova univerzita Brno 2011

Supplementum II

Moravskoslezská škola doktorských studií Seminář 2

Zdeněk Měřínský et Jan Klápště curantibus editae

Masarykova univerzita Brno 2011

Sborník doktorandů_DEF.indd 1

12.12.11 11:02

Tento sborník vznikl s podporou Grantové agentury ČR (Doktorské granty) – 404/09/H020. Recenzovali: prof. PhDr. Jan Bouzek, DrSc. doc. PhDr. Miloš Čižmář, CSc. doc. RNDr. Eva Drozdová, Ph.D. prof. PhDr. Václav Furmánek, DrSc. doc. PhDr. Eliška Kazdová, CSc. prof. Mgr. Jiří Macháček, Ph.D. prof. PhDr. Vladimír Podborský, DrSc. prof. PhDr. Stanislav Stuchlík, CSc. et DSc. doc. PhDr. Jaroslav Tejral, DrSc. prof. PhDr. Josef Unger, CSc.

Moravskoslezská škola doktorských studií Ústav archeologie a muzeologie, Filozofická fakulta, Masarykova univerzita Ústav evropské etnologie, Filozofická fakulta, Masarykova univerzita Ústav experimentální biologie, Přírodovědecká fakulta, Masarykova univerzita Ústav geologie, Přírodovědecká fakulta, Masarykova univerzita Archeologický ústav AV ČR Brno, v. v. i. Archeologický ústav Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity v Opavě Ústav pro pravěk a ranou dobu dějinnou, Filozofická fakulta, Univerzita Karlova, Praha

Sborník doktorandů_DEF.indd 2

12.12.11 11:02

ÚVOD

Úvod

Po prvém svazku Dissertationes Archaeologicae Brunensis / Pragensesque, Supplementum I vydaném v roce 2008 vychází další svazek připravený z příspěvků doktorských studentů archeologie i dalších spolupracujících disciplín. Již v letech 2006–2008 se Ústav archeologie a muzeologie FF MU v Brně stal řešitelem projektu GA ČR 404/05/H527 – Moravskoslezská škola archeologických doktorandských (doktorských) studií, a to za spoluúčasti dalších akademických pracovišť MU, jmenovitě Ústavu antropologie PřF MU (prof. PhDr. Josef Unger, CSc.), a od roku 2008 i Ústavu experimentální biologie téže fakulty (doc. RNDr. Eva Drozdová, Ph.D.). V rolích spoluřešitelů se do grantového projektu zapojili odborníci z Archeologického ústavu AV ČR Brno, v. v. i. (doc. PhDr. Pavel Kouřil, CSc. a doc. PhDr. Jaroslav Tejral, DrSc.) a z Archeologického ústavu Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity v Opavě (doc. PhDr. Vratislav Janák, CSc. a prof. PhDr. Stanislav Stuchlík, CSc.). Se stejnými externími spolupracovníky na tento projekt navázala v roce 2009 Moravskoslezská škola archeologických doktorských studií II (GA ČR 404/09/H020). Kromě pedagogů Ústavu archeologie a muzeologie Filozofické fakulty Masarykovy univerzity se na něm jako školitelé v rámci MU podílejí specialisté z Ústavu geologie (prof. RNDr. Antonín Přichystal, CSc. et DSc.) a Ústavu experimentální biologie (doc. RNDr. Eva Drozdová, Ph.D.) Přírodovědecké fakulty a Ústavu evropské etnologie (PhDr. Miroslav Válka, Ph.D.) Filozofické fakulty. Hlavním cílem a podstatou celého projektu je koncentrace výzkumných i pedagogických kapacit interdisciplinárního výzkumu nejstarších pravěkých až pozdně středověkých dějin Moravy a Slezska včetně širších souvislostí středoevropských, a to v rámci doktorského studia a jeho směrování ke klíčovým problémům historického i společenského vývoje. Výsledkem je i lepší organizace doktorského studia, zvýšení jeho kvality zapojením specialistů z jednotlivých zainteresovaných institucí i výběr vhodných a potřebných témat doktorských prací. K zajištění co nejvyšší kvality studia se v rámci projektu spojují moravské a slezské instituce, které mají akreditované bakalářské, magisterské i doktorské studijní programy archeologie, etnologie, geologie a antropologie, a disponují též příslušnými kvalifikovanými pedagogy. Projekt je také směrován k větší motivaci doktorandů při jejich studiu a zpracovávání jednotlivých témat. Jeho cílem je tedy upevnění a rozvinutí dosavadní spolupráce v rámci školení doktorandů za účasti předních odborníků univerzitních i specialistů z AV ČR. To umožňuje nejen zkvalitnění vědecké výchovy, ale i rozšíření zpracovávaných témat a napojení na praxi. Potřebu tohoto grantového záměru lze zdůvodnit právě společenskou poptávkou, žádající rychlé vyhodnocení a publikaci poznatků z terénních prací. Tato koncepce se též ukazuje jako velmi žádoucí a perspektivní pro další rozvoj oboru a nasměrování budoucích vědeckých pracovníků ke klíčovým, v rámci dalšího bádání potřebným a vhodným tématům.

Do projektu jsou začleněni doktorandi 1.–4. ročníku prezenčního doktorského studia a tým doplňují i studenti jeho kombinované formy. Způsob vedoucí k naplnění záměrů doktorského projektu vyplývá do značné míry ze studijních plánů jednotlivých doktorandů, které byly schváleny oborovou radou, oborovou komisí a školiteli (zkoušky z jazyků, filozofie, metodiky a specializace, odborné specializované semináře, příprava a obhajoba doktorské práce, nad tento rámec jsou doktorandi pověřováni úkoly pedagogickými a vědecko-organizačními). Koncepce projektu předpokládá zkvalitnění teoretické přípravy doktorandů, jejich vzájemné informovanosti, hrazení nákladů výzkumných cest potřebných pro kompletní heuristiku, účast na stážích v zahraničí, vědeckých zasedáních i publikování dosažených výsledků. Tyto práce budou představovat výstupy projektu a ve spolupráci zainteresovaných institucí se počítá i s jejich zveřejněním. Součástí projektu se již tradičně staly také plánované semináře konané v rámci doktorského studia na Ústavu archeologie a muzeologie FF MU, a to za spoluúčasti doktorandů z Ústavu pro pravěk a ranou dobu dějinnou FF UK v Praze a Katedry archeologie FF ZU v Plzni. Jejich účelem je především výměna zkušeností, konzultace a informace o stavu přípravy disertačních prací jednotlivých doktorandů, diskuse o přednášené problematice, ale též navázání osobních kontaktů. Tyto semináře se konaly v úzké spolupráci s AÚ FPřF SU, ÚPRAV FF UK, Katedry archeologie FF ZU v Plzni i dalších institucí. Právě referáty přednesené na seminářích, informující o dosaženém stupni zpracování zadaných témat doktorských disertací, jsou obsahem předkládaného sborníku, jehož vydání je taktéž plánovanou součástí doktorského projektu. Supplementum II. Moravskoslezská škola archeologických doktorských studií. Seminář 2 tak doplňuje řadu vydávaných, úspěšně obhájených a vysoce odborně hodnocených doktorských disertací Dissertationes archaeologicae Brunenses / Pragensesque (Jan Klápště et Zdeněk Měřínský curantibus editae). Celkem třináct předkládaných příspěvků řeší jednak teoretické otázky, ale také prezentuje výsledky materiálových studií. Z chronologického hlediska jsou tyto práce zaměřeny hlavně k období paleolitu, neolitu, době halštatské, ranému i vrcholnému středověku a také novověku, dále pak na oblasti etnologie, dějin uměleckého řemesla, muzeologie, petroarcheologie a antropologie. Samotný obsah sborníku je velmi pestrý a prakticky zachycuje celý vývoj od pravěku po vrcholný středověk. Nalezneme zde analýzu sídelních stratigrafií mladopaleolitických lovců v oblasti Brněnska a Vyškovska (Ondřej Mlejnek), poznatky o neolitu na území Zemplína (Mária Attresová), rozbor výzdoby keramiky ze sídliště kultury s moravskou malovanou keramikou ve Znojmě-Novosadech (Zdeněk Hájek). Další článek se týká poznání halštatského osídlení Chrudimska (Miroslav Novák) a stejnému období je věnována také studie o otázce horákovské „expanze“ do oblasti lužických popelnicových polí (Zuzana Holubová). Další zařazená archeologická práce se

Sborník doktorandů_DEF.indd 3

12.12.11 11:02

Sborník z doktorského semináře II

zabývá velkomoravskou keramikou z jižního předhradí Pohanska u Břeclavi (Lucie Pokorná) a v článku výstižně nazvaném „Jsem znamením lásky, neodhazuj mě“ je sledována symbolika středověkého šperku (Věra Šlancarová). Další dva příspěvky, tentokrát s etnologickou tematikou, se věnují problematice vesnického domu na Hané (Martin Novotný) a závěrečné fázi pilníkářské rukodělné produkce v obci Křižánky na česko-moravském pomezí (Václav Michalička). Muzeologickou tematiku potom reprezentuje úvaha o archeologické expozici jako prostředku komunikace (Jan Dolák). Nadto sborník obsahuje také materiály spolupracujících oborů přírodních věd, a to přehled mineralogických metod použitelných pro studium provenience štípané křišťálové industrie (Martin Kontár), srovnání petrografické a geochemické charakteristiky obsidiánových surovin v Turecku a samotných artefaktů z Tell Arbid Abyad v Sýrii (Radka Drápalová a Antonín Přichystal) a studii o asymetrii kostí horní končetiny u jedince z Pohanska u Břeclavi (Kateřina Konášová, Eva Drozdová a Václav Smrčka). Všechny příspěvky zařazené do sborníku oponovali a k tisku doporučili školitelé příslušných doktorandů, což zaručuje jejich vysokou odbornou úroveň a jistě se stanou přínosem pro další archeologické, etnologické, petroarcheologické i antropologické bádání. Zdeněk Měřínský

Sborník doktorandů_DEF.indd 4

12.12.11 11:02

Zum Geleit

Nachdem im Jahr 2008 der erste Band der Reihe Dissertationes Archaeologicae Brunensis/Pragensesque, Supplementum I herausgegeben wurde, erscheint jetzt ein weiterer Band mit Beiträgen von Doktoranden aus dem Fachbereich Archäologie und weiteren angrenzenden Disziplinen. Das Institut für Archäologie und Museumskunde der Philosophischen Fakultät der Masaryk-Universität in Brno hatte bereits in den Jahren 2006–2008 die Leitung des Projekts GA ČR 404/05/H527 inne (Mährisch-schlesische Schule für Doktoranden-Studien des Fachbereichs Archäologie), und zwar unter Beteiligung weiterer akademischer Forschungs-, Lehr-, Bildungs- und Ausbildungseinrichtungen, namentlich dem Institut für Anthropologie der Naturwissenschaftlichen Fakultät der Masaryk-Universität (Prof. PhDr. Josef Unger, Csc.) und seit 2008 auch das Institut für Experimentalbiologie derselben Fakultät (Doz. Eva Drozdová, Ph.D.). In der Rolle als Mitprojektträger haben sich die Experten des Instituts für Archäologie der Tschechischen Akademie der Wissenschaften Brno (Doz. PhDr. Pavel Kouřil, CSc. und Doz. PhDr. Jaroslav Tejral, DrSc.) und des Instituts für Archäologie der Philosophisch-naturwissenschaftlichen Fakultät der Schlesischen Universität in Opava (Doz. PhDr. Vratislav Janák, CSc. und Prof. PhDr. Stanislav Stuchlík, CSc.) dem Förderprojekt angeschlossen. Mit den gleichen externen Mitarbeitern knüpfte 2009 die Mährisch-schlesische Schule für archäologische DoktorandenStudien II an das Projekt an (GA ČR 404/09/H020). Neben den Hochschullehrern des Instituts für Archäologie und Museumskunde der Philosophischen Fakultät der Masaryk-Universität sind im Rahmen der Masaryk-Universität auch die Experten des Instituts für Geologie (Prof. RNDr. Antonín Přichystal, CSc. et DSc), des Instituts für Experimentalbiologie (Doz. RNDr. Eva Drozdová, Ph.D.) der Naturwissenschaftlichen Fakultät und des Instituts für europäische Ethnologie (PhDr. Miroslav Válka, Ph.D.) der Philosophischen Fakultät als Betreuer in das Projekt eingebunden. Hauptziel und Kernpunkt des gesamten Projekts ist die Bündelung der Forschungs- und Lehrkapazitäten der interdisziplinären Erforschung der Geschichte Mährens und Schlesiens von der frühesten Urzeit bis zum späten Mittelalter sowie der weiter gefassten mitteleuropäischen Zusammenhänge, und zwar im Rahmen eines Doktorandenstudiums und dessen Orientierung auf die Schlüsselprobleme in der historischen und gesellschaftlichen Entwicklung. Ergebnis dessen ist auch eine bessere Organisation des Doktorandenstudiums, eine Steigerung seiner Qualität durch Einbindung von Experten aus den jeweils betroffenen Institutionen und eine Auswahl geeigneter und notwendiger Dissertationsthemen. Zwecks Gewährleistung der besten Studienqualität haben sich alle drei mährischen und schlesischen Institutionen in diesem Projekt zusammengeschlossen, an denen Bachelor-, Magister- und Promotionsstudiengänge für Archäologie, Ethnologie, Geologie und Anthropologie akkreditiert sind sowie

über die entsprechend qualifizierten Lehrkräfte verfügen. Das Projekt ist auch dahingehend ausgerichtet, die Motivation der Doktoranden während ihres Studiums und bei der Ausarbeitung der jeweilen Themen zu steigern. Sein Ziel ist demnach eine Festigung und Entfaltung der bisherigen Zusammenarbeit hinsichtlich der Ausbildung der Doktoranden, wozu führende universitäre Fachleute und Experten der Tschechischen Akademie der Wissenschaften herangezogen werden. Das ermöglicht einerseits eine Qualitätssteigerung der wissenschaftlichen Ausbildung, andererseits aber auch ein breiteres Spektrum der bearbeiteten Themen und die Anbindung an die Praxis. Die Notwendigkeit dieses Fördervorhabens lässt sich ausdrücklich mit der gesellschaftlichen Nachfrage begründen, die eine schnelle Auswertung und Veröffentlichung der aus den Arbeiten im Gelände gewonnenen Erkenntnisse fordert. Dieses Konzept erweist sich für die weitere Entwicklung des Faches, bzw. auch dahingehend als sehr wünschenswert und perspektiveträchtig, künftige Wissenschaftler an die Schlüsselthemen und im Rahmen der weiteren Forschung an notwendige und geeignete Themen heranzuführen. In das Projekt wurden Doktoranden aus dem 1.– 4. Studienjahr des postgradualen Präsenzstudiengangs aufgenommen, das Team wird noch ergänzt von Studenten, die eine kombinierte Studienform belegen. Die Art und Weise, wie die Intentionen dieses Promotionsprojekts erfüllt werden können, ergibt sich in beträchtlichem Maße aus den vom Fachrat, der Fachkommission und den Betreuern genehmigten Studienplänen der jeweiligen Doktoranden (Prüfungen in Sprachen, in Philosophie, Methodik und jeweiligem Spezialgebiet, spezialisierte Fachseminare, Abfassung und Verteidigung der Dissertation, darüber hinaus werden den Doktoranden pädagogische und wissenschaftlichorganisatorische Aufgaben übertragen). Das Projektkonzept sieht eine Qualitätssteigerung der theoretischen Vorbereitung der Doktoranden vor, ebenso ihre gemeinsame Informiertheit, eine Erstattung der Kosten für die erforderlichen Forschungsreisen bzgl. der kompletten Heuristik, für die Wahrnehmung von Auslandspraktika, die Teilnahme an wissenschaftlichen Tagungen und die Veröffentlichung der erzielten Ergebnisse. Diese Arbeiten werden die Outputs des gesamten Projekts bilden, mit deren Veröffentlichung in Zusammenarbeit mit den betroffenen Institutionen auch gerechnet wird. Traditionelle Projektbestandteile sind bereits im Rahmen des Promotionsstudiums am Institut für Archäologie und Museumskunde der Philosophischen Fakultät der Masaryk-Universität veranstaltete Seminare, und zwar unter Beteiligung von Doktoranden des Instituts für Vor- und Frühgeschichte der Philosophischen Fakultät der Karls-Universität in Prag und des Lehrstuhls für Archäologie der Philosophischen Fakultät der Westböhmischen Universität in Pilsen. Ihr Ziel ist vor allem ein Erfahrungsaustausch, Besprechungen und ein Informationsaustausch über den Stand der Dissertationen der einzelnen Doktoranden, Disskussionen über die vorgetragene Problematik, aber

Sborník doktorandů_DEF.indd 5

12.12.11 11:02

Sborník z doktorského semináře II

auch das Knüpfen von persönlichen Kontakten. Diese Seminare wurden in enger Zusammenarbeit mit dem Institut für Archäologie der Philosophisch-naturwissenschaftlichen Fakultät der Schlesischen Universität, dem Institut für Vor- und Frühgeschichte der Philosophischen Fakultät der Karls-Universität, dem Lehrstuhl für Archäologie der Philosophischen Fakultät der Westböhmischen Universität und weiteren Institutionen veranstaltet. Speziell die in den Seminaren vorgetragenen und über den jeweils erzielten Ausarbeitungsgrad der vergebenen Dissertationsthemen informierenden Referate bilden den Inhalt des hier vorgelegten Sammelbandes, dessen Herausgabe ebenfalls geplanter Bestandteil des gesamten Promotionsprojektes ist. Supplementum II, Mährisch-schlesische Schule für archäologische Doktoranden-Studien, Seminar 2 ergänzt somit die Reihe der erfolgreich verteidigten und fachlich hoch eingestuften Dissertationen Dissertationes archaeologicae Brunenses/Pragensesque (Jan Klápště et Zdeněk Měřínský curantibus editae). Die insgesamt dreizehn hier vorgelegten Beiträge befassen sich einerseits mit theoretischen Fragen, präsentieren andererseits aber auch die Ergebnisse von Materialstudien. Aus chronologischer Sicht sind diese Arbeiten hauptsächlich auf das Paläolithikum, das Neolithikum, die Hallstattzeit, das Früh- und Hochmittelalter, aber auch auf die Neuzeit ausgerichtet, ferner stammen sie dann aus den Gebieten der Ethnologie, der Kunstgeschichte und des Kunsthandwerks, der Museumskunde, der Archäopetrographie und der Anthropologie. Der Inhalt des Sammelbandes selbst ist sehr bunt und erfasst praktisch die gesamte Entwicklung von der Urzeit bis zum Hochmittelalter. Wir finden hier eine Analyse der Siedlungsstrategien der jungpaläolithischen Jäger in den Regionen Brünn und Vyškov (Ondřej Mlejnek), Erkenntnisse über das Neolithikum im Gebiet Zemplín (Mária Attresová), eine Analyse der Verzierungen auf Keramik aus der Siedlung der Kultur mit mährischer bemalter Keramik in Znojmo-Novosady (Zdeněk Hájek), ein Beitrag betrifft Erkenntnisse über die hallstattzeitliche Besiedelung der Region Chrudim (Miroslav Novák), und demselben Zeitraum ist auch eine Studie gewidmet, die sich mit der Frage der Horakower „Expansion“ in das Gebiet der Lausitzer Urnenfelder auseinandersetzt (Zuzana Holubová). Eine weitere in den Band aufgenommene arachäologische Arbeit beschäftigt sich mit großmährischer Keramik aus der Südlichen Vorburg von Břeclav-Pohansko (Lucie Pokorná), und in dem Beitrag mit dem treffenden Titel „Ich bin ein Zeichen der Liebe, verwerfe mich nicht“ wird die Symbolik mittelalterlichen Schmucks untersucht (Věra Šlancarová). Weitere zwei Beiträge haben eine ethnologische Thematik und widmen sich der Problematik der hannakischen Dorfarchitektur (Martin Novotný) und der Schlussphase des Handwerks der Feilenhauerei in der Gemeinde Křižánky an der böhmischmährischen Grenze (Václav Michalička). Die Thematik der Museumskunde repräsentieren dann Überlegungen über die archäologische Exposition als Kommunikationsmittel. Zum Abschluss enthält der Sammelband auch Materialien aus angrenzenden naturwissenschaftlichen Disziplinen, und zwar eine Übersicht mineralogischer Methoden, die für die Untersuchung der Herkunft gespaltener Kristallindustrie herangezogen werden können (Martin Kontár), einen Vergleich der petrographischen geochemischen Charakteristika der Obsidianquellen in der Türkei und von Obsidianartefakten aus Tell Arbid Abyad in

Syrien (Radka Drápalová a Antonín Přichystal) sowie die Studie über eine Asymmetrie der oberen Extremitätenknochen bei einem Individuum aus Břeclav-Pohansko (Kateřina Konášová, Eva Drozdová a Václav Smrčka). Alle in den Sammelband aufgenommenen Beiträge wurden von den Betreuern der jeweiligen Doktoranden kritisch begutachtet und für den Druck empfohlen, was ihr hohes fachliches Niveau garantiert. Für die weitere archäologische, ethnologische, archäopetrographische und anthropologische Forschung werden die hier vorgestellten Beiträge sicherlich einen Gewinn darstellen. Zdeněk Měřínský

Sborník doktorandů_DEF.indd 6

12.12.11 11:02

Seznam autorů

Mgr. Mária Attresová, Ústav pro pravěk a ranou dobu dějinnou, Filozofická fakulta, Univerzita Karlova v Praze, Celetná 20, 116 36 Praha 1

prof. RNDr. Antonín Přichystal, DSc., Ústav geologických věd, Přírodovědecká fakulta, Masarykova univerzita, Kotlářská 267/2, 611 37 Brno

doc. RNDr. Eva Drozdová, Ph.D., Ústav experimentální biologie, Laboratoř molekulární a biologické antropologie, Přírodovědecká fakulta, Masarykova univerzita, Kotlářská 267/2, 611 37 Brno

doc. MUDr. Václav Smrčka, CSc., Ústav dějin lékařství a cizích jazyků, 1. lékařská fakulta, Univerzita Karlova v Praze, Karlovo nám. 40, 128 00 Praha 2

PhDr. Jan Dolák, Katedra UNESCO pro muzeologii a světové dědictví, Ústav archeologie a muzeologie, Filozofická fakulta, Masarykova univerzita, Arna Nováka 1, 602 00 Brno

Mgr. Věra Šlancarová, Ústav archeologie a muzeologie, Filozofická fakulta, Masarykova univerzita, Arna Nováka 1, 602 00 Brno

Mgr. Radka Drápalová, Ústav geologických věd, Přírodovědecká fakulta, Masarykova univerzita, Kotlářská 267/2, 611 37 Brno Mgr. Zuzana Holubová, Muzeum města Brna, Špilberk 1, 662 24 Brno Mgr. Zdeněk Hájek, Ústav archeologie a muzeologie, Filozofická fakulta, Masarykova univerzita, Arna Nováka 1, 602 00 Brno Mgr. Kateřina Konášová, Anatomický ústav, Lékařská fakulta, Masarykova univerzita, Kamenice 3, 625 00 Brno Mgr. Martin Kontár, Ústav geologických věd, Přírodovědecká fakulta, Masarykova univerzita, Kotlářská 267/2, 611 37 Brno Mgr. Václav Michalička, Ústav Evropské etnologie, Filozofická fakulta, Masarykova univerzita, Arna Nováka 1, 602 00 Brno Mgr. Ondřej Mlejnek, Ústav archeologie a muzeologie, Filozofická fakulta, Masarykova univerzita, Arna Nováka 1, 602 00 Brno PhDr. Miroslav Novák, Muzeum východních Čech v Hradci Králové, Eliščino nábřeží 465, 500 01 Hradec Králové Mgr. Martin Novotný, Národní ústav lidové kultury, Zámek 672, 696 62 Strážnice Mgr. Lucie Pokorná, Ústav archeologie a muzeologie, Filozofická fakulta, Masarykova univerzita, Arna Nováka 1, 602 00 Brno

Sborník doktorandů_DEF.indd 7

12.12.11 11:02

Sborník z doktorského semináře II

Vývoj na území Zemplína v závere neolitu Mária Attresová

Abstrakt: Súčasný stav poznatkov o danej problematike je aj po uplynutí mnohých rokov od objavenia sa jednotlivých lokalít stále torzovitý. Príspevok sa zaoberá súhrnným prehľadom chronologických záverov jednotlivých bádateľov, ktorí reagovali na neskoroneolitický vývoj na Zemplíne. Súčasťou práce, ktorá bola prezentovaná na doktorandskom seminári, je prehodnotenie dostupného keramického materiálu vybraných zemplínskych lokalít. Keďže časť predstavených výsledkov je už pre iné publikácie odovzdaná do tlače, v tomto príspevku sme sa zamerali na teoretickú rovinu týkajúcu sa súčasného stavu chronologického zaradenia vybraných lokalít: Zemplín-Rétrejáró, Ižkovce, Veľké Raškovce a Malé Raškovce.

(Gašaj 1981; Šiška 1968), 9. Tibava (Šiška 1968) – (Obr. 1). Cieľom dizertačnej práce je nanovo prehodnotiť dostupný keramický materiál z týchto lokalít, keďže nedisponujeme výsledkami z nových výskumov, a dať ich do komparácie s novozískanými poznatkami z priľahlých území Maďarska a Poľska. V tomto príspevku sme sa zamerali na teoretickú rovinu týkajúcu sa súčasného pohľadu na chronologické zaradenie vybraných lokalít: Zemplín-Rétrejáró, Ižkovce, Veľké Raškovce a Malé Raškovce.

Kľúčové slová: východné Slovensko – neskorý neolit – chronológia – ZemplínRétrejáró – Veľké Raškovce – Ižkovce – Malé Raškovce

Zemplín-Rétrejáró Jednou z prvých lokalít, ktorá bola svojou charakteristickou výzdobou na keramike priradená ku klasickej potiskej kultúre, je lokalita Zemplín-Rétrejáró (Andel 1955, 147; Novotný 1958, 22; Točík–Lichardus 1966, 10; Pavúk–Šiška 1980, 147). Jej presné chronologické zaradenie dodnes naráža na odlišné názory autorov. Najaktuálnejší prehľad k danej téme prináša štúdia J. Pavúka, ktorá z pohľadu najnovších poznatkov poukazuje na viaceré otázky potrebné k riešeniu (viac k tomu Pavúk 2007). Jeho predchádzajúce pozorovania viedli k nasledujúcim záverom (Pavúk 1994, 204; 1996, 125–126). V prechodnej lengyelskej fáze Santovka sa objavujú ušká s malými bradavkovitými výčnelkami. Mali by byť spojovacím prvkom medzi lengyelskou a malickou kultúrou. Zároveň sa dozvedáme, že takéto bradavkovité výčnelky na zobákovitých uškách by mali byť podľa informácie S. Šišku prítomné aj na lokalite Zemplín. Rovnako sú prítomné aj v Čičarovciach (Vizdal 1980, LXVII: 1–6, 8). Ďalšou z podobností týchto dvoch nálezísk je aj prítomnosť rytej potiskej keramiky typu Zemplín, ktorej chronologická príslušnosť ostáva naďalej nejasná (Pavúk 2007, 271–272). Vo svojej chronologickej tabuľke k štúdii Epilengyel/Lengyel IV umiestňuje J. Pavúk (2000, Tabelle 1) lokalitu Zemplín na rozhranie medzi stupňami Lengyel I a fázou Santovka, prípadne na počiatok fázy Santovka (Tab. 3; Pavúk 2004, Abb. 5; 2007, Abb. 8). Pri publikovaní nových nálezov z Čičaroviec II (Čičarovce A) videl M. Vizdal (1993, 53) podobnosť keramického materiálu z tejto lokality s lokalitou Zemplín-Rétrejáro. Svoje závery k strednému a neskorému neolitu na východnom Slovensku zhrnul aj vo svojom chronologickom prehľade (M. Vizdal 1998, Tabela 1). Uvádza, že časť materiálu zo Zemplína korešponduje s materiálom skupiny Ižkovce (Tamtiež, 93). Lokalitu Zemplín, mladšiu ako skupinu Ižkovce a zároveň chronologicky paralelnú s lokalitou Čičarovce A, radí na počiatok vzniku potiskej kultúry (Tab. 2). Autori J. Lichardus a M. Lichardus-Itten (1997, 171–173) vo svojej štúdii zameranej na lokalitu Čičarovce delia neskorý

Abstract: Development in the Zemplín region in the late Neolithic The current state of knowledge of late Neolithic Zemplín remains fragmentary, despite the relatively long period that has passed since the discovery of the locations. This contribution provides a comprehensive overview of the chronological conclusions reached by various researchers into late-Neolithic development in the Zemplín region. Previously presented at a postgraduate seminar, the article includes a reassessment of available ceramic material from selected Zemplín locations. As some of the results have been submitted for publication elsewhere, this contribution concentrates on the theoretical level, focusing on the current state of chronological classification for the following locations: Zemplín-Rétrejáró, Ižkovce, Veľké Raškovce and Malé Raškovce. Key words: Eastern Slovakia – late Neolithic – chronology – Zemplín-Rétrejáró – Veľké Raškovce – Ižkovce – Malé Raškovce

Úvod Územie východného Slovenska v období neskoroneolitického vývoja je stále v procese skúmania a snáh o presnejšie definovanie chronologických i priestorových súvislostí. Súčasné poznatky o danej problematike sa opierajú o výsledky starších výskumov, prevažne záchranného, prípadne zberového charakteru. Dnešný stav bádania vychádza z materiálnej náplne známej z nasledujúcich lokalít: 1. Ižkovce (J. Vizdal 1986a; M. Vizdal 1986; 1994; 1998), 2. Veľké Raškovce (J. Vizdal 1973; 1973a; 1986b), 3. Malé Raškovce (M. Vizdal 1994; 1998), 4. Čičarovce B (J. Vizdal 1978; 1980), Čičarovce A (M. Vizdal 1987; 1993; 1994, 1998), 5. Zemplín-Rétrejáró (Andel 1955), 6. Oborín (J. Vizdal 1961; 1962; 1970; Šiška 1968), 7. Hrčeľ (Kaminská 1984; 1987; Kaminská–Pelisiak 1991), 8. Egreš

Súčasný prehľad chronologického usporiadania vybraných zemplínskych lokalít

Sborník doktorandů_DEF.indd 8

12.12.11 11:02

Vývoj na území Zemplína v závere neolitu

10), kedy lokalitu Zemplín spoločne z Čičarovcami I (mysliac pravdepodobne Čičarovce A), priraďujú na počiatok prvého stupňa vývoja tejto lokality (tell aj horizontálne sídlisko PolgárCsöszhalom I) – (Tab. 5). Záverom možno konštatovať, že vo svojich pokusoch zaradiť lokalitu Zemplín do chronologického rámca sa zhodujú názory J. Pavúka a M. Vizdala (neberieme do úvahy ich širšie chronologické radenie ostatných stupňov). V ich triedení predchádza lokalite Zemplín nálezisko v Ižkovciach, ktoré sa tu ukazuje ako najstaršie. J. Lichardus, M. Lichardus-Itten, ako aj P. Raczky so spoluautormi považujú Zemplín za chronologicky najstarší, po ktorom nasledujú nálezy z Ižkoviec.

Obr. 1. Situovanie lokalít východného Slovenska zo záveru neolitu: 1. Ižkovce; 2. Veľké Raškovce; 3. Malé Raškovce; 4. Čičarovce; 5. ZemplínRétrejáró; 6. Oborín; 7. Hrčeľ; 8. Egreš; 9. Tibava. Abb. 1. Lage der Fundstellen vom Ende des Neolithikums in der Ostslowakei: 1. Ižkovce; 2. Veľké Raškovce; 3. Malé Raškovce; 4. Čičarovce; 5. ZemplínRétrejáró; 6. Oborín; 7. Hrčeľ; 8. Egreš; 9. Tibava.

neolit východného Slovenska do piatich časových horizontov. Vytvárajú horizonty: predpotiský, „Vor-Theiss“, charakterizovaný neskorou východnou lineárnou a bukovohorskou keramikou, a protopotiský, „Proto-Theiss“, ktorý je pokračovaním horizontu Vor-Theiss s prvkami typu Szilmeg a maľovanej keramiky typu Raškovce. Ich päťčlenné triedenie samotného neskorého neolitu (Ia, Ib, II, IIIa, IIIb) začína zaradením lokality Zemplín do prvého stupňa Ia, ktorý patrí potisko-herpályskej kultúre, čiže na začiatok stupňov Theiss II, Lengyel I, a na začiatok kultúry vypichovanej (Stk IVa) a Samborzec-Opatów. Predchádza mu horizont „Vor-Theiss“ (Tab. 1). Keramický materiál zo Zemplína spájajú s lokalitami Hnojné, Veľké Raškovce a Ižkovce, ktoré radia do obdobia pred objavením sa bielej a červeno maľovanej keramiky typu Csöszhalom-Oborín I (Tamtiež, 166). Spomeňme ešte poznatok S. Šišku (1968, 62–64), ktorý lokalitu Zemplín hodnotí nie ako reprezentanta najstaršej fázy potiskej kultúry, ale skôr klasickej, už vo svojom rýdzom prejave. N. Kalicz (1994, 265) považuje Zemplín-Rétrejáró, spolu s Čičarovcami a ďalšími maďarskými lokalitami, za reprezentanta včasnej klasickej fázy potiskej kultúry. K jeho triedeniu sa ešte vrátime. Nateraz len zdôrazníme, že objavenie sa potiskej kultúry v týchto oblastiach chápe ako výsledok nejasnej expanzie, pretože tu nezachytávame raný stupeň potiskej kultúry, ale až počiatok klasickej fázy. Vo svetle najnovších výsledkov z lokality PolgárCsöszhalom doplníme informáciu k modelovej chronológii maďarských autorov (Raczky–Domboróczki–Hajdú 2007, Fig.

Ižkovce Z hľadiska chronologického zaradenia sa lokalite v Ižkovciach (J. Vizdal 1986a; M. Vizdal 1986; 1998) venovalo viacero pozornosti. Jej objavenie znamenalo ďalší prínos nielen kvôli výskytu vypichovanej keramiky, ktorá bola v tom čase známa už aj na lokalite vo Veľkých Raškovciach (Vizdal 1973), ale hlavne kvôli prítomnosti nového výzdobného prvku, jemnej, trojnásobne rytej špirály, motívu známeho z lengyelských nálezísk. Práve kvôli tomuto javu sa začalo uvažovať o možnostiach šírenia sa lengyelskej kultúry smerom ďalej na východ. Najbližšie analógie k tejto keramike boli J. Vizdalom (1986a) nájdené vo Svodíne, v Nitrianskom Hrádku, v Aszóde a v Samborzci; keramiku z tejto lokality definoval ako severopotiskú starolengyelskú skupinu Ižkovce, ktorá svojou keramickou náplňou chronologicky patrí pred Veľké Raškovce, prípadne aj Zemplín (Tamtiež, 311–312). V súlade s tým dáva M. Vizdal (1998, 92, 94) skupinu Ižkovce za reprezentanta vykryštalizovanej fázy potiskej kultúry a kultúry s vypichovanou keramikou, pripomínajúcu stupeň Lengyel I. Vo svojej chronologickej tabuľke (Tab. 2; M. Vizdal 1998, Tabela 1) umiestňuje skupinu Ižkovce po tzv. postbukovohorskom zemplínskom type Malé Raškovce a pred lokality Zemplín a Čičarovce A . J. Pavúk (Tab. 3; Pavúk 2000, Tabelle 1) považuje lokalitu Ižkovce za chronologicky staršiu ako Zemplín-Rétrejáró, ale zároveň mladšiu ako zásah kultúry Malice. Prvotne považoval lokalitu Ižkovce za doklad šírenia sa lengyelskej kultúry (z oblasti Aszódu, Svodína a Kolár) východným smerom do Potisia, na bývalé územie bukovohorskej kultúry (Pavúk 1996, 120). Aktuálne však vylučuje tento priamy zásah lengyelskej kultúry (Pavúk 2007, 265), pretože sprievodným keramickým tvarom k rytej špirálovitej výzdobe, aká sa našla v Ižkovciach, je typický lengyelský pohár, a ten v Ižkovciach chýba. Taktiež uvádza, že ani na neďalekom plochom sídlisku v Polgár-Csöszhalome sa bežne takéto lengyelské poháre nevyskytujú, sú tam iba importom. Nálezisko Ižkovce navrhuje ďalej podrobne skúmať, a to najmä v súvislosti so sídliskom v Polgár-Csöszhalome. Nateraz sa javí ako samostatná kultúrna jednotka v rámci severného Potisia (Tamtiež, 265). Z pohľadu vypichovanej keramiky hodnotí východoslovenské nálezy M. Zápotocká (2004). Materiál s vypichovanou výzdobou z Ižkoviec datuje do mladšieho stupňa fázy IVb (mysliac pravdepodobne mladší stupeň IVa, ako je znázornené aj na súvisiacej tabuľke v článku – pozn. autorky) kultúry s vypichovanou keramikou (Tab. 4). Spolu s lokalitou Veľké Raškovce by teda mali Ižkovce reprezentovať rozhranie medzi stupňami IVa a IVb. Súbežnosť lokality Ižkovce so skupinou

Sborník doktorandů_DEF.indd 9

12.12.11 11:02

Sborník z doktorského semináře II

Tab. 1. Chronologický vývoj pre záver neolitu (podľa Lichardus–Lichardus-Itten 1997, upravené). Tab. 1. Chronologische Entwicklung für das Ende des Neolithikums (nach Lichardus–Lichardus-Itten 1997, modifiziert).

CHRONOLÓGIA: Ost-Slowakei

Südwest. Slowakei Pavúk: Phase MORAVANY

TOPOĽČANY-SZOB

LENGYEL II

LENGYEL III

PROTO-TISZAPOLG./ IIIb ČIČAROVCE/SN IIIa

Phase SANTOVKA

LENGYEL II

V. RAŠKOVCE/SN II IŽKOVCE/SN Ib

LENGYEL I

Süd-Ungarn

Böhmen

Kleinpolen

THEISS III

STK V

PLESZÓW

Točík/Lichardus/Vladár:

STK IVb MALICE THEISS II STK IVa

LENGYEL I

SAMBORZECOPATÓW

ZEMPLÍN/SN Ia PROTOLENGYEL

LUŽIANKY

PROTO-THEISS

THEISS I

STK III

II PRE-LENGYEL

VOR-LENGYEL

VOR-THEISS

Samborzec-Opatów by podľa jej názoru mohol dokladať nález hrnca s vydutým golierom pod okrajom (Tamtiež, 44). Podobne definovali Ižkovce aj autori J. Lichardus a M. Lichardus-Itten (1997). Vo svojom päťstupňovom triedení pre neskorý neolit radia Ižkovce do druhého neskoroneolitického stupňa Ib (Tab. 1), ktorý charakterizuje potiská rytá a herpályska čiernomaľovaná keramika. V tom čase, ako uvádzajú, by mali prichádzať z oblasti Malopoľska na územie východného Slovenska prvé vplyvy lengyelskej (Lengyel I) a vypichovanej (stupeň IVa) keramiky (Tamtiež, 172). Avšak, ako zdôrazňuje M. Zápotocká (2004, 43), dnes už nemožno súhlasiť s názorom o šírení sa lengyelskej kultúry na územie východného Slovenska z Malopoľska, pretože je tam zastúpená iba importmi lengyelskej keramiky. V súvislosti s novými výskumami na lokalite PolgárCsöszhalom je potrebné spomenúť nález zoomorfnej pokrievky (Raczky et al. 2002, 843, fig. 9:6), ktorá má presné analógie práve v Ižkovciach (Pavúk 2007, 266, Obr. 3; Vizdal 1986a, Abb. 3:1). P. Raczky (1992, 85) sledoval v Polgár-Csöszhalome, v Ižkovciach i na ďalších maďarských lokalitách (Monosbél, Hernádcéce, Gönc) zásah lengyelskej kultúry do Potisia. Ižkovce sú datované na úroveň fázy Polgár-Csöszhalom I (Raczky–Dómboroczki–Hajdú 2007, Fig. 10) – (Tab. 5). Zmeny v neskoroneolitickom vývoji pre horné Potisie klasifikuje N. Kalicz (1994), ktorý vytvára päť vývojových fáz. Prvú fázu nazýva včasnou klasickou fázou potiskej kultúry a okrem iných maďarských nálezísk tam zaradil už vyššie spomenutý Zemplín spolu s Čičarovcami. Druhú fázu reprezentuje lengyelská kultúra vo svojom stupni Lengyel Ia, kam patrí i lokalita Ižkovce. Pri treťom stupni vytvára kultúru RaškovceLengyel, kam umiestňuje lokalitu Veľké Raškovce. Štvrtú fázu nazýva Csöszhalom-Čičarovce, typ herpályskej kultúry, kam patria Čičarovce. Poslednou fázou je proto-tiszapolgárska fáza s lokalitami Egreš, Hrčeľ, Lúčky, Žbince, Oborín, Tibava a Veľké Raškovce. Ako sme už uviedli vyššie, podľa N. Kalicza

STK I-Šárka

VORLENGYEL

patrí lokalita Ižkovce lengyelskej kultúre, stupňu Lengyel Ia. Domnieva sa, že lokalita Ižkovce nepredstavuje izolované nálezisko lengyelskej kultúry vo východnej oblasti, ale spolu s ďalšími maďarskými lokalitami (Mónosbél, Meszes, Hernádcéce, Gönc) by mohli vytvárať reťaz lokalít, ktoré nejakým spôsobom patria do okruhu karpatskej lengyelskej kultúry, čo by mohli v budúcnosti podporiť aj nové výskumy na strednom Slovensku a v severomaďarskom Stredohorí (Tamtiež, 266–267). Ižkovce hodnotí ako lokalitu, kde došlo k zlúčeniu viacerých kultúr, a to nielen lengyelskej, ale aj kultúry s vypichovanou keramikou prenikajúcou zo severu a potiskej z juhu (Tamtiež, 268). Z pohľadu poľských bádateľov je lokalita Ižkovce hodnotená ako nálezisko s keramickým materiálom podobným skupine Samborzec-Opatów (Kaczanowska–Kozłowski 2006, 25; Kaczanowska–Kozłowski 1994, 96; Kamieńska–Kozłowski 1990, 24). Prevláda názor, že práve z Ižkoviec, ako aj z novo skúmanej lokality v Polgár-Csöszhalome, sa mohli šíriť lengyelské a potiské prvky smerom do Malopoľska, práve do skupiny SamborzecOpatów (Kaczanowska–Kozłowski 2006, 34; Kozłowski 2004, 17–18). Pôvodný názor o šírení lengyelskej kultúry do Malopoľska z oblasti Moravy severnou cestou, cez horné Povislie, sa už dnes vidí ako neopodstatnený (Kozłowski 2004, 18). Pri chronologickom zaradení Ižkoviec do rámca neskoroneolitického vývoja sa názory bádateľov približne zhodujú. Viac odlišností možno sledovať pri celkovom pohľade na pôsobenie z/do ostatných kultúr, ako napríklad šírenie sa lengyelských vplyvov do tohto východného prostredia. Veľké Raškovce Objavenie sa vypichovanej keramiky v priestoroch východného Slovenska na lokalite vo Veľkých Raškovciach (Vizdal 1973; 1973a; 1986b) bolo prínosom pre poznanie šírenia sa nových vplyvov z územia Malopoľska. Charakter vypichovanej výzdoby bol J. Vizdalom (1973a, 99) rámcovo zaradený do III., ale najmä do IV. fázy kultúry s vypichovanou keramikou.

Sborník doktorandů_DEF.indd 10

12.12.11 11:02

Vývoj na území Zemplína v závere neolitu

Tab. 2. Chronologický vývoj v neolite (podľa Vizdal 1998). Tab. 2. Chronologische Entwicklung im Neolithikum (nach Vizdal 1998).

Keramický inventár zastúpený lengyelskými, potiskými a malickými formami bol neskôr M. Vizdalom (1998, 94–95, Tabela 1) bližšie definovaný a presnejšie zaradený do stupňa IVa kultúry s vypichovanou keramikou. Medzičasom hodnotilo keramiku z Veľkých Raškoviec viacero autorov. Aktuálne, z pohľadu vypichovanej výzdoby, definuje túto lokalitu M. Zápotocká (2004a). Vo svojom príspevku o vzťahu českej skupiny kultúry s vypichovanou keramikou k malopoľskej skupine Samborzec-Opatów umiestňuje Veľké Raškovce na rozhranie fáz IVa a IVb, ale najmä do stupňa IVb kultúry s vypichovanou keramikou, a zároveň súbežne s existenciou kultúry Malice v Malopoľsku (Tab. 4). Veľké Raškovce chronologicky nasledujú po Ižkovciach a Malých Raškovciach a predchádzajú lokalite Oborín (Tamtiež, 44). Podľa už vyššie uvedeného päťstupňového triedenia autorov J. Lichardusa a M. Lichardus-Ittena (1997), zastupujú Veľké Raškovce II. časový horizont neskorého neolitu. Rovnako ako aj pri Ižkovciach, aj tu (dnes už nesprávne) predpokladali prenikanie lengyelskej keramiky z Malopoľska. Lengyelská kultúra tu bola zastúpená vo svojom stupni Lengyel II (použité triedenie J. Lichardusa, J. Vladára a A. Točíka). Súčasne existovala v Malopoľsku neskorá fáza skupiny Samborzec-Opatów a na ňu nadväzujúca malická kultúra. V Čechách bola zastúpená kultúra s vypichovanou keramikou v stupni IVb. Rovnako pokračoval

vývoj potiskej a herpályskej kultúry v Potisí (Tab. 1; Lichardus– Lichardus-Itten 1997, 172, Abb. 16, 22). Vo svojej štúdii uvádzajú: „In dieser Zeit tritt im ostslowakischen Raum erstmals Keramik mit weißer Bemalung auf.“ (Lichardus–Lichardus-Itten 1997, 172; Preklad citácie: „V tom čase sa prvýkrát vyskytla v priestore východného Slovenska bielomaľovaná keramika.“) Avšak biele maľovanie nie je známe na keramike z Veľkých Raškoviec. Poznáme ho až v nasledujúcom stupni z Čičaroviec. Správne poznamenala M. Zápotocká (2004, 44), že vyobrazenie črepov na tabuľke 7 (Lichardus–Lichardus-Itten 1997, Taf. 7) nepochádza z Ižkoviec, ale z Veľkých Raškoviec (J. Vizdal 1986b, obr. 6, 7). Rovnako aj ďalšie vyobrazenie (Tamtiež, Abb. 14) tam nie je z Veľkých Raškoviec, ako uvádzajú, ale z Ižkoviec (J. Vizdal 1986a, Abb. 4). N. Kaliczom (1994, 268–270, Abb. 1) zavedená kultúra Raškovce-Lengyel zahŕňa okrem lokality Veľké Raškovce aj maďarské lokality Hernádcéce, Gönc, Zalkod a Meszes. Táto novozavedená kultúra, ktorá má mať pôvod v Malopoľsku, existuje podľa N. Kalicza súbežne s kultúrou Malice, včasnou fázou klasickej potiskej kultúry a lengyelskou kultúrou (stupne Lengyel Ib až Lengyel II). Vo svojom príspevku poukazuje J. Pavúk (2007a) na prítomnosť nádoby s prstencovitým vydutím na hrdle vo Veľkých Raškovciach (Tamtiež, Obr. 4:3; J. Vizdal 1986b, obr. 6:2). Tento prvok, považovaný za charakteristický znak skupiny

Sborník doktorandů_DEF.indd 11

12.12.11 11:02

Sborník z doktorského semináře II

Tab. 3. Chronológia neskorého neolitu (podľa Pavúk 2000; 2004, upravené). Tab. 3. Chronologische Entwicklung des Spätneolithikums (nach Pavúk 2000; 2004, modifiziert).

Böhmen STK V

Südwest. Slowakei

West-Ungarn

LENGYEL II

Pečeňady

Z-Mekenye

Nördl. Theissgebiet OBORÍN-CSÖSZHALOM II Zalkod

STK IVb

Phase

Mórágy

SANTOVKA

Zengövárkony 3

ČIČAROVCE-CSÖSZHALOM I Zemplín

Nitr. Hrádok Svodín 2

Zengövárkony 2

Ižkovce

Gönc

B STK IVa

LENGYEL I

Csöszhalom (Flachsiedl.)

A Svodín 1

Zengövárkony 1 ?

Tab. 4. Chronologický vývoj v neolite (podľa Zápotocká 2004, upravené). Tab. 4. Chronologische Entwicklung im Neolithikum (nach Zápotocká 2004, modifiziert).

Böhmen

Südwest. Slowakei

Ost-Slowakei

Kleinpolen

StK V

Lengyel II

Oborín

Malice

StK IVb

Santovka

Veľké Raškovce

Malice

StK IVa

Lengyel I

Malé Raškovce, Ižkovce

Samborzec-Opatów

Bükk – Malé Raškovce?

Zseliz – StK III?

StK III

Samborzec-Opatów, čiastočne prítomný ešte aj v kultúre Malice (Kaczanowska–Kozłowski 2006, 33), dáva za spojovací článok nasledujúcim kultúrnym jednotkám: kultúre s vypichovanou keramikou vo fáze IVb, skupiny Samborzec-Opatów, nálezom z Veľkých Raškoviec a z plochého sídliska v Polgár-Csöszhalome (Pavúk 2007a, 266–267, Obr. 4). Dnes možno doplniť, že tento typ nádoby je početne zastúpený aj na lokalite v Ižkovciach. Vo Veľkých Raškovciach bolo spolu zachytených 8 zlomkov pochádzajúcich z tohto typu nádob. Poukázaním na výskyt týchto nádob vo Veľkých Raškovciach chce autor upozorniť i na ďalšiu skutočnosť. Skupina Raškovce-Lengyel, zavedená N. Kaliczom (1994, 268–270), by mala byť súčasná s maďarskými lokalitami Gönc a Zalkod. Avšak práve výskyt nádob s prstencovitým vydutím vo Veľkých Raškovciach by mohol podľa J. Pavúka (2007a, 265) dokazovať starší charakter tejto lokality. Takisto tento autor nevidí podobnosť keramiky lengyelského rázu zo Zalkodu a Göncu s keramikou vo Veľkých Raškovciach (Tamtiež, 265). Čo sa týka prítomnosti vypichovanej keramiky vo Veľkých Raškovciach, nepovažuje J. Pavúk (1996, 123–124) tieto nálezy za importy z malickej kultúry, ale skôr za doklad prenikania menších skupín tejto kultúry na územie Zemplína. Výskyt izolovaných nálezov malickej kultúry na východnom Slovensku potvrdzujú i poľskí autori (Kaczanowska– Kamieńska–Kozłowski 1986, 112–114; Kadrow 2006, 64; Kamieńska–Kozłowski 1990, 24). Rovnako prijímajú názor

o prúdení menších malických skupín na východné Slovensko (Kaczanowska–Kamieńska–Kozłowski 1986, 112; Pavúk 1996, 123–124), čo sa prejavilo na lokalite vo Veľkých Raškovciach, ktorú považujú za reprezentanta včasnej malickej kultúry. Na inom mieste uvádzajú, že sa tam vyskytuje keramický materiál samborzeckého typu, spolu s potiskou keramikou (Kamieńska–Kozłowski 1990, 24). Nálezy z Veľkých Raškoviec sú autormi radené raz na úroveň skupiny Samborzec-Opatów, inokedy na úroveň kultúry Malice. Jednotné je definovanie vypichovanej keramiky v rámci stupňa IVa, prípadne IVb. Odlišné sú názory v otázke genézy šírenia sa lengyelskej kultúry do týchto miest. Malé Raškovce Posledne skúmaná lokalita v Malých Raškovciach (Vizdal 1994; 1998) prispela svojim keramickým inventárom k rozšíreniu nálezísk s vypichovanou keramikou na Zemplíne. V rámci Ižkoviec a Veľkých Raškoviec by mali Malé Raškovce zaujať najstaršiu fázu kultúry s vypichovanou keramikou, jej III. stupeň (Vizdal 1998, 93–94, Obr. 2:4–6). Autor na lokalite zachytáva doznievajúcu fázu bukovohorskej kultúry (Tamtiež, Obr. 2:1–3) a skupiny Szakálhát (Tamtiež, Obr. 2:2), čo viedlo k zavedeniu tzv. postbukovohorského zemplínskeho typu. Zároveň by táto lokalita mala synchronizovať s Protolengyelom na západnom Slovensku (Tab. 2).

Sborník doktorandů_DEF.indd 12

12.12.11 11:03

Vývoj na území Zemplína v závere neolitu

Tab. 5. Chronologický vývoj v neolite (podľa Raczky–Domboróczki–Hajdú 2007). Tab. 5. Chronologische Entwicklung im Neolithikum (nach Raczky–Domboróczki–Hajdú 2007).

Vypichovanú keramiku z Malých Raškoviec klasifikovala i M. Zápotocká (2004). Hoci poukazuje na torzovitosť publikovaného materiálu, vysokú hruškovitú nádobu (Vizdal 1998, Obr. 2:6) datuje s rezervou ešte do III. fázy vypichovanej keramiky, ale ďalšie dva publikované zlomky (Tamtiež, Obr. 2:4–5) by priradila skôr do mladšieho stupňa. Vo svojich chronologických záveroch s neistotou umiestňuje vypichovanú keramiku z Malých Raškoviec na koniec III. fázy, skôr však do stupňa IVa, podľa kritérií platných v centrálnej oblasti kultúry s vypichovanou keramikou (Tamtiež, 44). J. K. Kozłowski (2004, 17–18) sa venuje otázke pôvodu vypichovaného ornamentu v skupine Samborzec-Opatów. Keďže lengyelská kultúra sa do Malopoľska dostáva z Potisia, čiže z východného okruhu lengyelskej kultúry, autor uvažuje aj o možnosti príchodu vypichovaného ornamentu práve touto cestou, a nie cestou severnou. Malé Raškovce, a teda III. fáza vypichovanej keramiky tam zachytená, by mohla podľa neho tento názor podporiť, pretože v Malopoľsku sa tento starší

stupeň v tom čase ešte nevyskytoval. Túto tézu by nepodporil názor M. Zápotockej (2007, 212) o hľadaní pôvodu skupiny Samborzec-Opatów a kultúry Malice v centrálnej časti rozšírenia vypichovanej keramiky. Dnes by to mohla podporiť aj informácia o nízkom zastúpení vypichovaním zdobenej keramiky na lokalite v Polgár-Csöszhalome, a v Maďarsku vôbec, z ktorej analógie nachádzame aj na území Malopoľska. Záver Zosumarizovaním posledných uverejnených chronologických štúdií zverejnených od viacerých autorov (Lichardus– Lichardus-Itten 1997, Abb. 16, 22; Pavúk 2000, Tabelle 1; 2004, Obr. 5; Raczky–Dómboroczki–Hajdú 2007, Fig. 10; Vizdal 1998, Tabela 1; Zápotocká 2004, 44; a ďalší) možno pozorovať, že dochádza k vzájomným odlišnostiam v ich záveroch. Správne chronologické zaradenie zemplínskych lokalít je momentálne závislé na výskumoch v susedných krajinách. Autori sa spoločne zhodujú, že hlavným problémom je nedostatočný

Sborník doktorandů_DEF.indd 13

12.12.11 11:03

Sborník z doktorského semináře II

výskum. Pre naše územie je ale potrebné zdôrazniť aj odlišný charakter podložia, ktorý vplýval na vznik osídlenia. Vzájomný kontakt a ovplyvňovanie sa existujúcich kultúr sa odrazil v materiálnej náplni. V súčasnosti prebieha spracovávanie materiálu vybraných lokalít Zemplína dôležitých pre poznanie tejto etapy vývoja. Časť výsledkov získaných pri opätovnom spracovaní keramického materiálu je už pripravená pre tlač (Attresová 2007; v tlači), časť ostáva vo fáze vyhodnocovania, preto sa už k tomu na tomto mieste nevyjadrujeme. Výraznú medzerovitosť cítime či už v tom, že často vychádzame z výskumov starých niekedy aj 50 rokov, ako aj v tom, že nedisponujeme novými výskumami a aktuálnymi rádiokarbonovými dátami z tohto časového obdobia. Pre východné Slovensko sú známe datovania len zo staršieho, stredného neolitu a z prototiszapolgárskej fázy (Kaminská 2007). Rovnako by bolo vhodné venovať sa aj otázkam polgárskeho kultúrneho okruhu, ktoré naposledy v početných štúdiách rozpracoval S. Šiška. Zoznam literatúry ANDEL, K., 1955: Výsledok archeologického prieskumu na zemplínsko-užskej nížine v rokoch 1953–1954. In: Vlastivedný sborník, I., 144–171. Košice. ATTRESOVÁ, M., 2007: Problematika neskoroneolitických kultúr na Zemplíne. Nepubl. diplom. práca, Bratislava: Univerzita Komenského. – v tlači: Comments on the Late Neolithic development in East Slovakia. In: PANTA REI. Studies in chronology and cultural development of the SE Europe in Earlier Prehistory presented to Juraj Pavúk on the occasion of his 75th birthday (edícia katedry archeológie) (Kalábková, P. – Kovár, B. – Pavúk, P. – Šuteková, J., edd.). GAŠAJ, D., 1981: Mladoneolitické sídliskové nálezy z Egreša, Historica Carpatica 12, 289–315. KACZANOWSKA, M. – KAMIEŃSKA, J. – KOZŁOWSKI, J. K., 1986: Kontakte zwischen der Lengyel-Kultur und der Kultur mit Stichbandkeramik in Südpolen. In: Internationales Symposium über die Lengyel-Kultur, 95–120. Nitra–Wien. KACZANOWSKA, M. – KOZŁOWSKI, J. K., 1994: Zur Problematik der Samborzec-Opatów-Gruppe. In: Inter-nationales Symposium über die Lengyel-Kultur 1888–1988, 85–103. Brno–Łódż. – 2006: Grupa samborzecko-opatowska. In: Dziedzictwo cywilizacji naddunajskich: Małopolska na przełomie epoki kamienia i miedzi (Kaczanowska, M., ed.), 23–36. Kraków. KADROW, S., 2006: Kultura malicka. In: Dziedzictwo cywilizacji naddunajskich: Małopolska na przełomie epoki kamienia i miedzi (Kaczanowska, M., ed.), 63–76. Kraków. KALICZ, N., 1994: Wenden des Spätneolithikums im Oberen Theißgebiet, Nyíregyházi Jósa András Múzeum Évkönyve 36, 263–290. KAMIEŃSKA, J. – KOZŁOWSKI, J. K., 1990: Entwicklung und Gliederung der Lengyel- und Polgar-Kulturgruppen in Polen. Warszawa–Kraków. KAMINSKÁ, Ľ., 1984: Výskum archeologickej lokality v Hrčeli, Historica Carpatica 15, 255–281. – 1987: Príspevok k osídleniu Hrčeľa v mladej a neskorej dobe kamennej, Archeologické rozhledy 39, 481–506.

– 2007: Praveké osídlenie pieskovej duny Veľká Moľva v Čičarovciach, Slovenská archeológia 55, 203–260. KAMINSKÁ, Ľ. – PELISIAK, A., 1991: Štiepaná kamenná industria skupiny Tiszapolgár-Csőszhalom-Oborín z Hrčeľa, Východoslovenský pravek 3, 26–38. KOZŁOWSKI, J. K., 2004: Problem kontynuacji rozwoju pomiędzy wczesnym i środkowym neolitem oraz genezy „cyklu lendzielsko-polgarskiego” w basenie górnej Wisły, Materiały archeologiczne Nowej Huty 24, 11–18. LICHARDUS, J. – LICHARDUS-ITTEN, M., 1997: Spätneolitische Funde von Čičarovce (Ostslowakei) und das obere Theißgebiet an der Schwelle zur frühen Kupferzeit, Saarbrücker Studien und Materialien zur Altertumskunde 4–5, 143–249. NOVOTNÝ, B., 1958: Slovensko v mladšej dobe kamennej. Bratislava. PAVÚK, J., 1994: Zur Synchronisierung der Lengyel- und Theiß-Kultur. In: Internationales Symposium über die Lengyel-Kultur 1888–1988, 200–207. Brno–Łódż. – 1996: Poznámky k vzťahu malickej a lengyelskej kultúry. In: Kultura malicka (Kozłowski, J. K., ed.), 119–135. Kraków. – 2000: Das Epilengyel–Lengyel IV als kulturhistorische Einheit, Slovenská archeológia 48, 1–26. – 2004: Kommentar zu einem Rückblick nach vierzig Jahren auf die Gliederung der Lengyel-Kultur, Slovenská archeológia 52, 139–160. – 2007: Poznámky k neskorému neolitu na Východoslovenskej nížine vo svetle výsledkov výskumu v Polgári-Csőszhalome, Slovenská archeológia 55, 261–275. PAVÚK, J. – ŠIŠKA, S., 1980: Neolit a eneolit, Slovenská archeológia 28, 137–158. RACZKY, P., 1992: Neolithic settlement patterns in the Tisza region of Hungary. In: Settlement patterns between the Alps and the Black Sea 5th to 2nd Millenium B.C. (Aspes, A., ed.), 77–86. Verona–Lazise. RACZKY, P. et al., 2002: Raczky, P. – Meier-Arendt, W. – Anders, A. – Hajdú, Zs. – Nagy, E. – Kurucz, K. – Domboróczki, L. – Sebők, K. – Sümegi, P. – Magyari, E. – Szántó, Z. – Gulyás, S. – Dobó, K. – Bácskay, E. – Biró, K. T. – Schwartz, Ch.: Polgár–Csőszhalom (1989–2000): Summary of the Hungarian–German Excavations on a Neolithic Settlement in Eastern Hungary. In: Mauerschau. Festschrift für Manfred Korfmann (Aslan, R. – Blum, S. – Kastl, G. – Schweizer, F. – Thum, D., edd.). Bd. 2, 833–860. Remshalden-Grunbach. RACZKY, P. – DOMBORÓCZKI, L. – HAJDÚ, Zs., 2007: The site of Polgár-Csőszhalom and its cultural and chronological connections with the Lengyel culture. In: The Lengyel, Polgár and related cultures in the Middle/Late neolithic in Central Europe (Kozłowski, J. – Raczky, P., edd.), 49–70. Kraków. ŠIŠKA, S., 1968: Tiszapolgárska kultúra na Slovensku, Slovenská archeológia 16, 61–175. TOČÍK, A. – LICHARDUS, J., 1966: Staršia fáza slovensko-moravskej maľovanej keramiky na juhozápadnom Slovensku, Památky archeologické 57, 1–90. VIZDAL, J., 1961: Neolitická jama z Oborína, Archeologické rozhledy 13, 318–325, 349–351. – 1970: Neskoroneolitické nálezy z Oborína, Slovenská archeológia 18, 217–234. – 1973: Zemplín v mladšej dobe kamennej. Košice.

Sborník doktorandů_DEF.indd 14

12.12.11 11:03