Issuu

Dopisy_Martinu_Safranek_PREBAL_121x215_51mm 17.07.19 12:14 Stránka 1

Milý Miloši:

[…] nikdy jsem ani na okamžik neztratil svoji linii a nikdy jsem nic nepřijal za svoje (zcela instiktivně) co jsem skutečně nemohl po svém způsobu využíti. Nebyl jsem nikdy avantgardistou. Ovšem můj vývin byl velmi pozvolný a dosti nesnadný. Otázka správné orientace, v době kdy mnoho falešných směru bylo s velkou pompou rozhlašováno. Co se týče stylu, myslím že byl vždy poměrně stejný, jenže díla nebyla vždy stejně podařená. […] Uznávám jenom „krásný“ projev, to čemu lze říci „la beautè“. Gabriela Coufalová, Vít Zouhar

Z dopisu Bohuslava Martinů Miloši Šafránkovi, 16. února 1935

Vrací se k detailům o svých skladbách a opravuje chyby ze Šafránkova katalogu, třebaže sám některé do něho vnesl. V dopisech komentuje jeho rukopis, aby proﬁloval vlastní portrét ve vznikající monograﬁi Bohuslav Martinů. Život a dílo. Knihu lze číst několika způsoby. Jako strhující román v dopisech. Nebo jako paralelní svět poznámek a komentářů, objasňující skryté významy a skladatelovy nevyřčené záměry. Může být dalším vodítkem pro pochopení osudu skladatele i jeho tvůrčího procesu. Může být poučením pro ty, kteří chtějí prosadit své myšlenky. Pro hudební skladatele je návodem, jak se uplatnit. Možná, že čtenář bude zbaven iluzí, nikoli však reality skladatelova života, kterou podtrhuje jeho autentický písemný projev bez úprav a korekcí. Obraz Bohuslava Martinů je více plastičtější.

Bohuslav Martinů (1890–1959)

215

Vít Zouhar & Gabriela Coufalová

I SBN 978-80-244-5521-1 Univerzita Palackého v Olomouci Olomouc 2019

Korespondence mezi Bohuslavem Martinů a jeho životopiscem Milošem Šafránkem je svědectvím dramatických proměn 20. století. Zachycuje vznik stěžejních skladeb, vývoj kompoziční poetiky, hledání nových témat, ale také reakce na expanzi nacismu, komunismu i skladatelovo vymezení vůči autoritářským ideologiím. Zprávy, které Martinů psal z okupované Francie, byly svébytným válečným zpravodajstvím. Protest proti potlačení Maďarského povstání dokladem jeho víry v sílu umění. Nadšenými reakcemi Charlese Muncha, Sergeje Kusevického, Paula Sachera a mnoha dalších komentoval úspěchy svých skladeb, podobně jako se vracel k dojetí Arthura Honeggera z Dvojkoncertu. Lehkost psaní dokládá stručnými zprávami o dokončených novinkách krátce po jejich začátku. V dopisech se zamýšlí nad kritikami i limity hudebních analýz. Reaguje na čtenářské podněty, aby připomenul, že to vše je pro něj život, nikoli studium. Vymezuje se vůči avantgardě, zdůrazňuje svou vlastní cestu a sám sebe označuje venkovanem. Komentuje gramofonové nahrávky, aby upřesnil své kompoziční záměry. Přibližuje komplikace s Památníkem Lidicím a konstantou mnoha dopisů je práce na opeře Řecké pašije.

121

51 mm

Milý Miloši: Dopisy Bohuslava Martinů Miloši Šafránkovi

121 mm

Milý Miloši:

Vít Zouhar & Gabriela Coufalová

Milý Miloši: Dopisy Bohuslava Martinů Miloši Šafránkovi

Univerzita Palackého v Olomouci Olomouc 2S19

K tisku doporučili: doc. MgA. Mgr. Monika Holá, Ph.D. Mgr. Jaromír Synek, Ph.D.

Vydáno za finanční podpory Grantové agentury České republiky GAČR v rámci projektu Souborné vydání Bohuslava Martinů – 2. fáze, 13-19162S.

Neoprávněné užití tohoto díla je porušením autorských práv a může zakládat občanskoprávní, správněprávní, popř. trestněprávní odpovědnost.

© Vít Zouhar, Gabriela Coufalová, 2019 © Univerzita Palackého v Olomouci, 2019 Translation © Jiří Malaník, 2019 1. vydání DOI: 10.5507/pdf.19.24455211 ISBN 978-80-244-5521-1 (print) ISBN 978-80-244-5533-4 (online : PDF)

ÚVODEM

V rozsáhlé korespondenci hudebního skladatele Bohuslava Martinů (1890–1959), která obsahuje více než dva tisíce písemností, patří soubor adresovaný diplomatovi hudebnímu publicistovi, skladatelovu propagátorovi a životopisci Miloši Šafránkovi (1894–1982) k nejvýznamnějším. Jak časovým rozsahem, tak počtem dopisů je druhým nejobjemnějším svazkem po kores pondenci s rodinou v Poličce. Informace, které skladatel Šafránkovi v průběhu více než třiceti let sděloval, jsou klíčové jak z hlediska geneze a reflexe děl Bohuslava Martinů a úvah o tvorbě, tak osudových životních peripetií skladatele. Ne náhodou Martinů Šafránkovi v jednom z dopisů zdůraznil: „Teď co se týče qoutation z mých dopisů […], jsou ve většině správné alespoň tobě nebo hudebníkům, dopisy více méně a více privátní jsou ovšem někdy ne směrodatné […].“1 Současně jsou tyto dopisy také významným dobovým dokumentem, který přibližuje hudební provoz Paříže 20. a 30. let a New Yorku 40. a 50. let a také dramatické události českých exulantů ve Francii a Spojených státech v průběhu 20.–50. let 20. století. Převážná část písemností Bohuslava Martinů je uložena v archivech Centra Bohuslava Martinů v Poličce, Českého muzea hudby v Praze, Moravského zemského muzea v Brně, Paul Sacher Stiftung Basel a Nadace Bohuslava Martinů v Praze. Množství dopisů je 1

Dopis Bohuslava Martinů Miloši Šafránkovi, 20. dubna 1958, CBM, PBM Kmš 872.

však rozptýleno po archivech nakladatelských domů (Bärenreiter, Boosey & Hawkes, Universal Edition ad.), ochranných svazů (OSA, ASCAP), dalších institucí a privátních sbírek. Z rozsáhlého množství byla doposud zpřístupněna pouze korespondence s dirigentem Václavem Talichem (Kuna, 1970, 1995), výběr dopisů do Poličky (Popelka, 1996, 2013), vzájemná kores pondence s Českou akademií věd a umění (Maýrová, 2000), vzájemná korespondence se spisovatelem Nikosem Kazantzakisem (Dostálová–Březinová, 2003), dopisy dirigentu Zdeňku Zouharovi (Zouhar, 2008), výběr dopisů nakladatelskému pracovníkovi Karlu Šebánkovi (Brádková, 2010), dopisy básníku Miloslavu Burešovi (Zouhar–Coufalová, 2017) a první svazek dopisů rodině do Poličky (Synek–Všetičková, 2019). Komentované kritické vydání korespondence Bohuslava Martinů Miloši Šafránkovi vychází z edičních zásad a koncepce edic dopisů B. Martinů Miloslavu Burešovi a rodině v Poličce. V autentické podobě a s bohatým komentářem zpřístupňuje sto šedesát osm dopisů, sedm pohlednic, šest korespondenčních lístků, jeden telegram a jednu zálepku, které skladatel Šafránkovi poslal v letech 1928–1959. Mnohé z nich jsou velmi poškozené. Tento soubor písemností se dochoval v pozůstalosti Miloše Šafránka a od roku 1986 je uložen v Městském muzeu v Poličce v Centru Bohuslava Martinů. Dnes nelze s jistotou určit, zda se dochoval kompletní. Skladatelova odmlka v letech 1948–1954 je sice vysvětlitelná politickou situací v tehdejším Československu, nicméně nelze vyloučit, že Martinů v tomto období skutečně žádný dopis Šafránkovi nenapsal. Totéž platí pro roky 1938 a 1940, z nichž se také žádné dopisy nedochovaly. Vzhledem k tomu, že korespondence B. Martinů byla úřady zadržována, lze předpokládat, že některé dopisy nebyly doručeny. 7

Podobně jako v případě mnoha dalších adresátů se také dopisy Miloše Šafránka Bohuslavu Martinů nedochovaly. Výjimku tvoří jeden dopis (CBM, PBM Kmš 891) a jedna pohlednice (CBM, PBM Kd 384), které jsou součástí této chronologicky řazené edice. Důvodem nebylo jen časté skladatelovo stěhování či napjatá politická situace, která si žádala mimořádná opatření, ale zejména spontánní přístup skladatele k veškeré korespondenci. Pro Martinů byl dopis výlučně komunikačním nástrojem, který nahrazoval, zejména co se týče dopisů přijatých, možnost setkání s adresátem. A proto písemnosti neuchovával a neviděl důvod se k nim vracet. Jen některé zasílal do Poličky sestře Marii (Bruno Walter, Sergej Kusevickij, Charles Munch, Charles August Lindbergh ad.). Ostatně rodinu v Poličce také nabádal: „Doufám že neschováváte moje dopisy, zapalte si s nimi v kamnech.“2 Aby bylo možné alespoň částečně doplnit informace obsažené ve ztracených dopisech Miloše Šafránka a roz šířit jednosměrnou korespondenci o další rovinu, byly dopisy Bohuslava Martinů v komentářích doplněny o souběžné zmínky z písemností zaslaných rodině v Poličce, přátelům Franku Rybkovi, Karlu Novákovi, Janu Kuncovi, básníku Miloslavu Burešovi, nakladatelskému pracovníkovi Karlu Šebánkovi, spisovateli Nikosu Kazantzakisovi, dirigentu Paulu Sacherovi, mecenášce Elizabeth Sprague Coolidge a mnoha dalším. Další pohled na zmiňované události tvoří sdělení zaslaná skladateli jinými pisateli, Charlesem Munchem, Sergejem Kusevickým, Miloše Šafránkem, Helene Kazantzakis a dalšími, a také vzpomínky skladatelovy manželky Charlotte Martinů3. Komentáře určují skladby uvedené v písemnostech a stručně přibližují osobnosti zmiňova Dopis Bohuslava Martinů rodině do Poličky, 14. března 1957, CBM, PBM Kr 559. 3 Charlotte Martinů, 2003. 2

né v dopisech i jejich vztah k Bohuslavu Martinů. Dále korigují nepřesnosti, objasňují skladatelovy novotvary, v nichž kombinoval česká slova s výrazy jazykového prostředí, kde pobýval, a překládají a objasňují mnohé výrazy. Listy Bohuslava Martinů Miloši Šafránkovi jsou ohraničeny daty 30. července 1928 a 14. května 1959. Počáteční oslovení „Milý pane doktore“ se v polovině roku 1931 mění na „Milý příteli“4. V polovině 50. let dochází k posunu, kdy Martinů začíná Šafránkovi tykat, což komentuje: „Tak bych tě chtěl požádat, máš-li k disposici to pokračování Genese kdybys mi mohl z toho v krátkosti vybrat a poslat některé verše, však víš co myslím a protože se nemůžeš bránit tak jsem ti začal tykat.“5 Na charakteru a obsahu dalších dopisů to však nic nemění. Pouze oslovení se od 20. srpna 1955 mění na „Drahý Miloši“6, které se nepravidelně střídá s entrée „Milý Miloši“7. Vzhledem k tomu, že Šafránek od 30. let publikoval stati o skladateli a jako tiskový atašé pomáhal s prosazováním jeho děl ve Francii a později v USA, Martinů ho pravidelně informoval o novinkách, premiérách a provádění svých skladeb. K několika dopisům přiložil přehledy svých děl, čímž postupně vznikal Šafránkův katalog skladeb Bohuslava Martinů. Miloš Šafránek nejen shromažďoval a vyhledával informace od Bohuslava Martinů, ale také sám přinášel podněty k novým

Poprvé takto Martinů oslovil Šafránka v dopise z 24. července 1931, CBM, PBM Kmš 718. 5 Dopis Bohuslava Martinů Miloši Šafránkovi, 4. října 1954, CBM, PBM Kmš 819. 6 Dopis Bohuslava Martinů Miloši Šafránkovi, 20. srpna 1955, CBM, PBM Kmš 822. 7 Toto oslovení skladatel poprvé použil 29. ledna 1956, CBM, PBM Kmš 830. 4

skladbám,8 dával tipy k četbě a náměty k úvahám. Jeho mnoholetý zájem o skladby B. Martinů vyústil zejména do monografií Bohuslav Martinů. The Man and His Music (1944), Than man and His Work (1946)9, Bohuslav Martinů – život a dílo (1961)10, Bohuslav Martinů, His Life and Works (1962)11, Bohuslav Martinů. Leben und Werk (1964)12, Divadlo Bohuslava Martinů (1979)13. Rovněž publikoval výběr textů Bohuslava Martinů Domov, hudba a svět (1966)14. Bohuslav Martinů ochotně reagoval na Šafránkovy výzvy k analýzám vlastních skladeb, třebaže někdy s ironií, jako například v létě roku 1941: Doufal jsem že mě během tohoto dopisu napadne nějaký ten rozbor pro houslový koncert ale nenapadlo mi nic (snad kdyby mi byla zvýšena státní subvence???).“15 Aby Šafránka ujistil o své pozici etablovaného skladatele, připojil výjimečně sebehodnocení: „V celku neztrácím nějak důvěru v sebe a moje poslední provedení (Ricercari, celová sonata a hlavně Concerto grosso) mi zde upevnily tolik posici že jsem skoro už sám došel k názoru že patřím mezi nejlepší komponisty a to ani ne tak k vůli těm skladbám ale když se dívám sám na partituru a prohlížím jak je to uděláno tak začínám míti respekt sám před sebou protože to je složka ku které jsem došel vědomě s velkou prací i trpělivostí a která je teď opravdu tak na ,beton‘ Srovnej mj. „V Champfleuryho knize Pantomimy Gasparda Deburau (1889), koupil jsem ji v antikvariátě na bulváru Saint-Michel, našel Martinů námět baletní části Divadla za bránou.“ (Šafránek 2006, s. 139). 9 Šafránek, 1944; Šafránek, 1946. 10 Šafránek, 1961. 11 Šafránek, 1962. 12 Šafránek, 1964. 13 Šafránek, 1979. 14 Šafránek, 1966. 15 Dopis Bohuslava Martinů Miloši Šafránkovi, 14. září 1941, CBM, PBM Kmš 765. 8

že mohu vlastně teď začít opravdu komponovat s plným vědomím že to ovládám a tak se nemohu nikde ztratit i kdyby se dělo co chtělo.“16 Přestože mezi dopisy z 8. listopadu 1948 a z 5. září 1954 je odmlka necelých šest let, na obsahu korespondence to není nikterak znát. Souvisí to patrně s tím, že skladatel v této pro něj politicky nepříznivé době komunikoval s přáteli prostřednictvím rodiny v Poličce, aby je sám neohrozil.17 Kromě informací k novým skladbám Martinů reaguje v korespondenci z 50. let rovněž velmi často a detailně na Šafránkovy texty o skladateli a na rukopis knihy Bohuslav Martinů – život a dílo. Bohuslav Martinů využíval Miloše Šafránka zejména ve 30. a 40. letech jako hudebního agenta a spojence, a to jak při uplatňování svých kompozic, tak například při snahách získat místo profesora na mistrovské škole pražské konzervatoře na konci 30. let, při uplatnění v československých státních službách ve Spojených státech během druhé světové války nebo při navazování kontaktů v USA. Ochotně Šafránkovi sděloval informace o svých skladbách a často zdůrazňoval, že tak činí pouze jemu. Martinů se na něj obracel, nejen když potřeboval pomoc se zasláním provozovacího materiálu svých děl či finanční výpomoc nebo při navazování nových kontaktů, ale také při získání víz do Spojených států v roce 1940: „Prosím Vás zakročte velmi důrazně na té naší legaci ve Washingtonu, je jejich povinnost se o mně postarati byť by to bylo i místo písaře nebo cokoliv ale musím se odsud dostat i když vyváznu teď se zdravou kůží, nemohou přece nevidět jaký effekt by to všude způsobilo kdyby se o mě nepostarali, a také by to Dopis Bohuslava Martinů Miloši Šafránkovi, 3. dubna 1940, CBM, PBM Kmš 748. 17 Dokladem toho je například zmínka v dopise rodině: „Odepisuji ihned a přikládám ten seznam skladeb, pošlete je Mil.“ 31. března 1954, CBM, PBM Kr 457. 16

nemělo žádný význam zde živořit po vesnicích, vysvětlete to Mme Coolidge že jí o to přímo žádám, případně i Kousewitzkému, nabídněte mou premieru Double concerta že by mi mohl poslat pozvání a nebo i třeba nějaké fiktivní místo na naší legaci, však už bych tam našel prostředky k výživě a k ujišťuji Vás že to je už můj poslední pokus (i když vyváznu odsud) se doprošovati stále našich úřadu o něco co by mě měli z vlastního zájmu nabídnouti, už mě to přestalo opravdu bavit a zvláště po zkušenostech posledních desíti dnů na které těžko zapomenu.“18 Dopisy Miloši Šafránkovi jsou také pozoruhodným svědectvím toho, jak skladatel po okupaci Československa v roce 1939 zvažoval odchod do zámoří. Přestože od poloviny roku 1939 hledal způsob, jak se dostat z válečné Evropy, ještě počátkem června 1940 napsal do Ameriky: „[… budeme] očekávati další události, které nejsou nijak povzbuzující, čekáme co udělá Italie tento týden. Možná že děláme chybu že už nejedeme ale nechce se nám z Paříže.“19 To se však už za týden změnilo a manželé Martinů museli Paříž chvatně opustit. V 50. letech, kdy Šafránek pobýval převážně v Praze, obsahují dopisy Martinů komentáře ke skladbám a úvahy o tvorbě. Reaguje tím na Šafránkovy dotazy, které souvisely s přípravami nové publikace o Bohuslavu Martinů. Korespondence mezi skladatelem a Šafránkem tedy měla převážně pracovní charakter a důvěrnými informacemi ji Martinů nijak nezatěžoval. Jako by se stále řídil zásadou: „Privátní věci ovšem z Biografie vynech.“20 Touto zásadou se skladatel řídil ve své korespondenci. Na konci 30. let se peripetie Dopis Bohuslava Martinů Miloši Šafránkovi, 22. června 1940, CBM, PBM Kmš 749. 19 Dopis Bohuslava Martinů Miloši Šafránkovi, 3. června 1940, CBM, PBM Kmš 748. 20 Dopis Bohuslava Martinů Miloši Šafránkovi, 22. prosince 1957, CBM, PBM Kmš 863. 18

vztahu Martinů se skladatelkou Vítězslavou Kaprálovou objevují jen v nezřetelných obrysech. Nejsou mnohdy ani naznačeny nebo dokonce pojmenovány, přestože provázely mnohé z dopisů z let 1939 a 1940. Omezil se jen na obecné konstatování: „[…] mě se všechno tak zkomplikovalo že nevím dobře, jak z toho se zdravou kůží vylezu a potřeboval bych se mnoho s Vámi projíti po nábřeží a nebo se nadýchat čerstvého vzduchu někde nevím kde.“21 A také hned v dalším dopise si obdobně posteskne: „ Já sám to mám tak zamotané všechno že nevím ani jak z toho se zdravou kůží se dostanu, přišlo mi toho moc najednou a nevím si rady.“22 Až teprve po půl roce připustí, že složitá situace nesouvisí ani se spory mezi Osuského vyslanectvím, „německou legací“ a Československou kolonií, anebo jinými nástrahami komplikované doby, nýbrž: „Abych se Vám přiznal že to co mne tolik zdržuje nejsou ani vnější okolnosti ani události okolo nýbrž věc docela nejosobnější o níž nemohu psáti.“23 O několik let později to částečně platí také o jeho vztahu s Rosalií Barstow. Její jméno zmiňuje pouze v souvislosti s dedikací Smyčcového kvartetu č. 6, H 312, a jinak o ní píše jen v náznacích, kterým však adresát dobře rozuměl.24 V letech 1955–1956, kdy Šafránek, vyslán Státní bezpečností, pobýval ve Francii, se situace obrátila, a tehdy on žádal Bohuslava Martinů o pomoc. Skladatel přímou finanční podporu opakovaně odmítal, při-

Dopis Bohuslava Martinů Miloši Šafránkovi, 8. října 1939, CBM, PBM Kmš 745. 22 Dopis Bohuslava Martinů Miloši Šafránkovi, 5. listopadu 1939, CBM, PBM Kmš 746. 23 Dopis Bohuslava Martinů Miloši Šafránkovi, 3. dubna 1940, CBM, PBM Kmš 748. 24 Dopis Bohuslava Martinů Miloši Šafránkovi, 19. listopadu 1946, CBM, PBM Kmš 806. 21

čemž zdůrazňoval svou špatnou ekonomickou situaci.25 „Prosím tě nevykládej si moji pomalost jako liknavost nebo neochotu ti pomoci, jak jsem ti psal měl jsem velké výlohy sám a chápeš že když ti něco pošlu pak to musím udělat tajně, víš jak to je v manželství a tak jenom nějak ulejt větší obnos v $ je spojeno s velkými obtížemi. To víš kdyby Ch. věděla že ti posílám tak bych měl doma pěknou patálii. Ze svých tajných zásob které sám střádám pro prázdniny mi nezbylo nic a tak jen co teď dostanu v cheku a z toho se dá těžko brát.“26 Namísto toho Šafránkovi zaslal Sonatinu pro klarinet a klavír, H 356, a Sonatinu pro trubku a klavír, H 357, které měly být vydány v nakladatelství Šafránkova švagra Alphonse Leduca. Jaké byly skutečné příčiny a jak dalece rozhodování Martinů mohlo ovlivnit také tušení Šafránkova tehdejšího poslání a politické napětí mezi McCarthyho Spojenými státy a východní Evropou, nelze dnes s jistotou určit. Téhož roku skladatel do Paříže Šafránkovi také napsal: „Dopis jsem dostal a nějaké také překvapení o němž se zmiňuješ jsem vlastně očekával ale stejně nevím jak bych se měl rozhodnouti, je to riskantní výlet a zvláště jak se teď v poslední době utvářilo tak to nevypadá na sbratření národů nebo vypadá? Zde jsou totiž, jak asi víš, na tyto historie velmi pozorní a mohlo by se i státi že bych příště nedostal pas se podívat do Evropy. No zatím to není tak horké, dosud jsem stejně nic officielně nedostal ale poraď mi, co sám o tom myslíš.“27 Dopisy Miloši Šafránkovi z 50. let objasňují genezi oper Mirandolina, H 346, Řecké pašije, H 372, a Ariad na, H 370, kantát Hora tří světel, H 349, a Epos o Gil Dopis Bohuslava Martinů Miloši Šafránkovi, 30. prosince 1955, CBM, PBM Kmš 828; dopis z 15. ledna 1956, CBM, PBM Kmš 829, později opět také v dopisu z 12. října 1956 CBM, PBM Kmš 848. 26 Dopis Bohuslava Martinů Miloši Šafránkovi, 15. ledna 1956, CBM, PBM Kmš 829. 27 Dopis Bohuslava Martinů Miloši Šafránkovi, 22. listopadu 1955, CBM, PBM Kmš 826. 25

gamešovi, H 351, koncertní Sinfonietta Giocosa, H 282, orchestrálních skladeb Paraboly, H 367, Památník Lidicím, H 296, ale také pramennou situaci komorních skladeb – Sonatiny pro klarinet a klavír, H 356, a Sonatiny pro trubku a klavír, H 357, a mnoha sborových děl (Zbojnické písně, H 361, Písničky pro dětský sbor, H 373, České madrigaly, H 278, ad.). Od roku 1957 Martinů v dopisech reaguje na Šafránkovy texty o jeho skladbách. Kritizuje studii Divadlo Bohuslava Martinů28 a ostře se vyjadřuje k biografickým úvahám, poznámkám o tvorbě a vzniku skladeb.29 Zásadní jsou v tom smyslu zejména úvahy Martinů o kompoziční metodě.30 Detailně koriguje Šafránkův rukopis knihy Bohuslav Martinů – život a dílo31. Opakovaně se k němu vrací a zdůrazňuje svou averzi k životopisným knihám. Své korektury uzavírá radikálně: „Kniha je dobra ale nema rovnovahu, je to nakupeni fakt i dohadu jez delaji dojem ze jsi konecne zaranzoval svoje zapisky v case a tim ovsem nektere veci se opakuji na ruznych mistech, skoro ve stejne versi a tak to dela spise dojem ze jsi celou vec psal vice pro sebe nez pro verejnost.“32 Přesto se znovu rukopisu věnuje. Snaží se korigovat představy a nepřesné údaje Miloše Šafránka, ale také své výpady a unáhlené reakce. Dopis ze 14. května 1959 je opět plný otázek, plánů a očekávání. Je však poslední. Dopis Bohuslava Martinů Miloši Šafránkovi, 21. září 1957 CBM, PBM Kmš 859; Miloš Šafránek, Divadlo Bohuslava Martinů, Divadlo, 1957, 8, 7, s. 547–567. 29 Dopis Bohuslava Martinů Miloši Šafránkovi, 28. listopadu 1957, CBM, PBM Kmš 862. 30 Dopis Bohuslava Martinů Miloši Šafránkovi, 7. ledna 1958, CBM, PBM Kmš 865. 31 Dopis Bohuslava Martinů Miloši Šafránkovi, 20. dubna 1958, CBM, PBM Kmš 872; Dopis Bohuslava Martinů Miloši Šafránkovi, 25. dubna 1958, CBM, PBM Kmš 873. 32 Dopis Bohuslava Martinů Miloši Šafránkovi, 25. dubna 1958, CBM, PBM Kmš 873. 28

Autoři děkují zejména Jaromíru Synkovi, Jaroslavu Mihulemu, Gabriele Všetičkové, Karle Zouharové a Radce Rozkovcové za velmi cenné připomínky a komentáře k textu. Jiřímu Malaníkovi za přepisy a překlady dopisů z francouzštiny, komentáře k nim a za podněty k rukopisu. Jaroslavu Mihulemu a Aleši Březinovi děkují za laskavé poskytnutí rukopisů. Monice Holé (CBM), Zoje Seyčkové (IBM), Jiřímu Zahrádkovi (Moravské zemské muzeum), Jitce Bílkové (Archiv bezpečnostních složek) a Michalu Přibáňovi (AV ČR) autoři děkují za důležité upřesňující informace, Aleně Přibáňové (AV ČR) za podněty k transkripci. Poděkování patří též Stanislavě Střelcové – předsed kyni správní rady Nadace Bohuslava Martinů, Aleši Březinovi – řediteli Institutu Bohuslava Martinů, Davidu Junkovi a Pavle Juklové – ředitelům Městského muzea v Poličce, Jamesi Rybkovi, Borisi I. Rybkovi za přístup k pramenům a poskytnutí souhlasu s jejich publikováním. Vít Zouhar a Gabriela Coufalová Olomouc, květen 2019

Věnováno Zdeňku Zouharovi, Věře Zouharové, Karle, Honzovi, Aničce a Vojtovi.

DOPISY