Mily_Karle_I_Dopisy_BMartinu_KSebankovi_CoufalovaG_ by Flexibooks

DearKarel : ( I. )

DopisyBohuslava MartinůKarlu Šebánkovi z let1929 až1949

BohuslavMartinů ’sletterstoKarelŠebánek from1929to1949

Univerzita Palackého v Olomouci

Palacký University , Olomouc

Olomouc 2 S 25

K vydání doporučili:

Reviewed and recommended by: doc. Mgr. et MgA. Monika Holá, Ph.D. Mgr. Jaromír Synek, Ph.D.

Vydáno za finanční podpory Grantové agentury České republiky v rámci projektu Kritická edice korespondence Bohuslava Martinů. Druhá část. Rodině, Franku Rybkovi a Karlu Šebánkovi, 22-24782S.

Published with the kind support of the Czech Science Foundation as a part of the project The Bohuslav Martinů’s Correspondence. Critical Edition: Part Two. To Family, Frank Rybka and Karel Šebánek, No. 22-24782S.

Neoprávněné užití tohoto díla je porušením autorských práv a může zakládat občanskoprávní, správněprávní, popř. trestněprávní odpovědnost.

Unauthorized use of the work is a breach of copyright and may be subject to civil, administrative or criminal liability.

Translation © Adam Prentis & Jiří Malaník & Cécile Paděra, 2025

1. vydání

First Edition

DOI: https://doi.org/10.5507/pdf.24.24465418

ISBN 978-80-244-6541-8 (print)

ISBN 978-80-244-6542-5 (online: iPDF)

ÚVODEM INTRODUCTION

Snad až vizionářsky se z dnešního pohledu jeví

výrok Stanislava Nováka, nejbližšího přítele Martinů, který již v roce 1939 stručně a výstižně shrnul význam Karla Šebánka v životě Bohuslava Martinů následovně: „ [Martinů] našel již také svého Köchla v osobě p. Šebánka.“ 1 Stanislav Novák v roce 1939 nemohl tušit ani zlomek budoucích událostí, přesto roli Karla Šebánka (1903–1980), nakladatelského pra covníka a Martinů přítele, charakterizoval přesně. Karel Šebánek se snažil o propagaci Martinů děl již před druhou světovou válkou, jeho význam však tkví zejména v neutuchající snaze o vydávání Martinů skladeb v poválečném období a také v nelehkých 50. letech 20. století. Druhou rovinou Šebánkova vý znamu je jeho trvalá pomoc skladatelově rodině v Poličce během válečných let, po úmrtí skladatelovy matky Karoliny Martinů (1855–1944), ale i v těžkých letech po komunistickém převratu, kdy oba skla datelovi sourozenci bojují s vleklými chorobami a chronickým nedostatkem peněz na živobytí a zároveň nepřestávají – bohužel marně – doufat, že se s Bohuslavem ještě shledají.

Rozsáhlý soubor korespondence Martinů – Šebánek čítá 166 položek, které jsou deponovány v Centru

1 Citát pochází z přednášky, kterou proslovil 18. dubna 1939 Stanislav Novák na koncertě Martinů skladeb. Text přednášky byl vydán o osm let později v Malé knihovně Tempa (O Bohuslavu Martinů. In: Malá knihovna Tempa, sv. 2. Praha: Hudební matice Umělecké besedy, 1947, s. 18).

It seems in hindsight an almost visionary statement that Bohuslav Martinů’s closest friend Stanislav Novák made in 1939, when he succinctly summarised the importance of Karel Šebánek in Martinů’s life: “ [Martinů] has found his Köchel in the person of Mr Šebánek.” 1 In 1939 Stanislav Novák could not have anticipated actual future developments in the slightest, and yet he accurately characterised the role of Karel Šebánek (1903–1980), publishing employee and friend of Martinů, who endeavoured to promote the composer’s works already before World War II but whose greatest accomplishment came with his enduring efforts to publish Martinů’s compositions in the postwar years and the troubled 1950s. The second aspect of Šebánek’s importance to Martinů was the constant aid he provided to the composer’s family in Polička, both throughout the war, after the death of the composer’s mother Karolina Martinů (1855–1944), and in the bleak years after the 1948 Communist coup, when both of Martinů’s siblings were burdened with protracted illnesses and a chronic lack of income for basic sustenance, while still hoping – albeit in vain – that they would see Bohuslav again.

The extensive set of 166 items of correspondence between Martinů and Šebánek is deposited at the Bohuslav

1 Quote from a lecture that Stanislav Novák gave at a concert of Martinů’s works on 18 April 1939. The text of the lecture was published eight years later in Malá knihovna Tempa (O Bohuslavu Martinů [On Bohuslav Martinů]. In: Malá knihovna Tempa , Vol. 2, Praha: Hudební matice Umělecké besedy, 1947, p. 18).

Bohuslava Martinů v Poličce. Ty byly doplněny čtyř mi nově objevenými pohlednicemi a dvěma korespondenčními lístky ze soukromého archivu Jiřího Šebánka, jehož otec Bořivoj (1936–1996) byl synovcem Karla Šebánka. V této publikaci se budeme věnovat korespondenci z let 1929–1949, která zahrnuje dopisy CBM, PBM Kkš 894 až 972, časově sem zasahuje také pět ze šesti zmíněných položek z archivu Jiřího Šebánka. Druhý díl společné korespondence pak bude obsahovat zbývající období, tedy od roku 1950 až do smrti skladatele v létě 1959.

S prvním společným dopisem z fondu korespondence Martinů – Šebánek se ocitáme v Paříži v roce 1929, kde se již sedmým rokem Martinů snaží etab lovat jako skladatel. V následujících dopisech ze 30. let společně s Karlem Šebánkem řeší takřka výhradně pracovní záležitosti, velkým tématem je Martinů zájem o získání místa profesora skladby na mistrovské škole Pražské konzervatoře, pražská premiéra opery Hry o Marii , H 236, stejně jako snaha o získání smlouvy s nakladatelstvím Melantrich či problematická účast Martinů ve skladatelské soutěži Jubilejní nadace Bedřicha Smetany. Šebánek, který od roku 1929 do roku 1940 působí v Hudební matici Umělecké besedy jako knihkupecký účetní, se snaží být skladateli nápomocen svými kontakty a vyřizováním různých záležitostí, od vyjednávání a přímluv až po zasílání partitur skladateli do Francie. Ze soukromého života v tomto období Martinů nesděluje mnoho podrobností. S nástupem války se komplikuje Martinů situace jak v pracovním, tak osobním životě. Skladatel je nu cen i s manželkou uprchnout do USA, kde prožijí zbytek války, následuje poválečná euforie a přípravy na návrat do vlasti, které se ale neustále protahují. V roce 1946 Martinů utrpí vážný úraz, který jeho

Martinů Centre in Polička. This has been complemented with four newly discovered postcards and two postal cards from the private archives of Jiří Šebánek, whose father Bořivoj (1936–1996) was Karel Šebánek’s nephew. This book covers the correspondence from 1929–1949, comprising the letters CBM, PBM Kkš 894–972 and five of the six aforementioned items from Jiří Šebánek’s archives. A future second volume will contain the remaining correspondence from 1950 until the composer’s death in summer 1959.

The first letter from the Martinů – Šebánek correspondence takes us to Paris in 1929, where Martinů had been trying to break through as a major composer for almost seven years. The subsequent letters to Šebánek from the 1930s focus almost exclusively on business matters; some of the main topics of this period include Martinů’s interest in obtaining the post of professor of composition at the Master School of the Prague Conservatoire, the Prague premiere of his opera The Plays of Mary , H 236, his efforts to conclude a publishing contract with Melantrich, or Martinů’s fraught participation in the composer competition of the Bedřich Smetana Jubilee Foundation. Šebánek, who was employed as a bookseller’s accountant at Hudební matice Umělecké besedy from 1929 to 1940, tried to help the composer with his contacts and by dealing with various matters, ranging from negotiations and intercessions to the sending of scores to France. Martinů did not share many personal details in this period.

The outbreak of World War II complicated Martinů’s life and work considerably. The composer was forced to flee to the US with his wife; the couple spent the rest of the war there. Though preparing to return home in the postwar euphoria, their plans were continuously delayed. In 1946 Martinů suffered a serious injury that barred him from travelling to Europe. The Communist

odjezd do Evropy znemožní. Následný komunistický puč v Československu a změna režimu, jehož reakce se Martinů obává, návrat do vlasti znovu oddálí. Karel Šebánek, který je od roku 1946 ředitelem hudebního vydavatelství Melantrich a poté se dostává do čela Národního hudebního nakladatelství Orbis, ze své pozice díla B. Martinů neúnavně propaguje a vydává, avšak na další záležitosti má minimální vliv. Není proto schopen vyřídit obrovské pohledávky Melantrichu a Ochranného svazu autorského vůči Martinů, i když jej o to skladatel v každém dopise žádá. Nakonec se Martinů rozhodne podepsat tříletou smlouvu s nakladatelstvím Boosey & Hawkes, další kroky, které hodlá proti nekonečným slibům a nesplněným závazkům československých institucí učinit, již budou předmětem následujícího svazku této edice. První svazek korespondence Bohuslava Martinů s Kar lem Šebánkem vychází v česko-anglické edici, která má zpřístupnit fondy korespondence také zahraničním badatelům. Publikace obsahuje bohatý poznámkový aparát, který čtenáři osvětluje jak cel kový historický kontext, tak podrobnosti k životním událostem skladatele a jeho rodiny a zejména pra covní záležitosti – ať už se jedná o organizační věci (přesun partitur a provozovacího materiálu, zá ležitosti koncertního provozu některých kompozic), či vydávání skladeb (korektury, překlady, tisk, distribuci), jejich provozování a nahrávání. Použitý diplomatický přepis je pak nejautentičtější formou přiblížení specifik skladatelova písemného projevu, a proto je respektován se všemi odchylkami od současných pravopisných norem.

Korespondence Bohuslava Martinů s Karlem Šebánkem, která je zpracovávána v této publikaci, je rozprostřena do rozmezí let 1929 až 1949. Dochovaná pohlednice z prosince 1929 je jediným dokumentem

coup in Czechoslovakia just two years later gave Martinů cause to hesitate once again, fearing what might happen if he returned to his homeland. Karel Šebánek, who had been appointed director of Melantrich in 1946 and was then put in charge of the National Music Publisher Orbis, used his position to tirelessly promote and publish Martinů’s works, though he had minimal say in other matters. Thus he was unable to arrange any payments of the vast sums the composer had locked up in receivab les from Melantrich and OSA, despite Martinů asking him about it in every letter. Martinů finally decided to sign a three-year contract with Boosey & Hawkes; his subsequent steps, with which he intended to strike out against the broken promises and unfulfilled obligations of Czechoslovak institutions, will be detailed in the second volume of this series.

This first volume of Bohuslav Martinů’s correspondence with Karel Šebánek is published in a bilingual Czech-English edition to make the contents of the letters available to foreign researchers. Detailed annotations present the broader historical context, as well as the specifics of events in the life of the composer and his family and especially the circumstances of his work –be it organisational matters (the sending of scores and performance materials, production issues with concerts of certain works), the publishing of his compositions (proofreading, translating, printing, distribution), or their performance and recording. The choice of diplomatic transcriptions presents the composer’s written communication in its most authentic form, respecting all of its incongruities compared to present orthographic standards.

The first set of Bohuslav Martinů’s correspondence with Karel Šebánek found in this volume covers the years 1929 to 1949. An extant postcard from December 1929 is the only document from the 1920s; it is followed by

z 20. let 20. století a po ní následují pouze jednotlivé dopisy z let 1931, 1933 a 1934. V těchto ojedinělých

zprávách Martinů řeší s Karlem Šebánkem výhradně pracovní věci, mj. zaslání skladby Film en miniature , H 148, kterou vydala Hudební matice Umělecké besedy v roce 1929, skladateli do Paříže (pohlednice z 18. prosince 1929, soukromý archiv Jiřího Šebánka, nesign.), dále odeslání klavírních výtahů některých oper Bedřicha Smetany a Antonína Dvořáka (CBM, PBM Kkš 894) či zprostředkování subskripce třísvazkového vydání Slovenských ľudových piesní Bély Bartóka (CBM, PBM Kkš 895). Martinů se na přelomu let 1934 a 1935 snaží o propagaci své opery Hry o Ma rii , H 236, která byla premiérována 23. února 1935 v Národním divadle v Brně, a žádá proto Karla Šebánka, aby zařídil zveřejnění článku o opeře v časopise Tempo: Listy Hudební matice. Ve stejném pe riodiku má Šebánek nechat otisknout také soupis provedení některých Martinů skladeb, a to jak ve Francii, Itálii, Holandsku, tak také v USA (CBM, PBM Kkš 896).

Z roku 1935 jsou dochovány čtyři dopisy a jeden korespondenční lístek, jejichž pokračujícím tématem jsou články ke Hrám o Marii, H 236, mj. do časopisu Pestrý týden , ale také zpřesňování informací k Martinů kompozicím, jedná se např. o Concertino pro klavírní trio a smyčcový orchestr, H 232, Koncert pro klavírní trio s orchestrem , H 231, z roku 1933 a také o skladbu Kouzelné noci, H 119, z roku 1918. Druhá polovina roku 1935 je jednak ve znamení vyhlášení ceny Ju bilejní nadace Bedřicha Smetany, o níž se Martinů úspěšně uchází právě s operou Hry o Marii , H 236, ale hlavním tématem se na dlouhou dobu stává konkurz na místo profesora skladby na mistrovské škole Pražské konzervatoře, které se uvolnilo po zesnulém Josefu Sukovi. Martinů by rád toto prestižní

solitary letters from the years 1931, 1933, and 1934. These singular messages from Martinů to Šebánek focus solely on matters of business – such as the sending of the sheet music of Film en Miniature , H 148, which was published by Hudební matice Umělecké besedy in 1929, to the composer in Paris (postcard from 18 December 1929, private archives of Jiří Šebánek, no call No.), the consignment of the vocal scores of select operas by Bedřich Smetana and Antonín Dvořák (CBM, PBM Kkš 894), or the arrangement of a subscription for the three-volume edition of Béla Bartók’s Slovak Folk Songs (CBM, PBM Kkš 895). At the turn of 1934 and 1935, Martinů strove to promote his opera The Plays of Mary , H 236, which was premiered at the National Theatre in Brno on 23 February 1935, and so he asked Šebánek to secure the publication of an article about the opera in Tempo: Listy Hudební matice Šebánek was also to have a list of performances of some of Martinů’s compositions – in France, Italy, the Netherlands, and the US –published in the same magazine (CBM, PBM Kkš 896).

The year 1935 is represented by four extant letters and one postal card, which continue to discuss articles about The Plays of Mary , H 236, for magazines such as Pestrý týden and provide some details regarding Martinů’s compositions, including Concertino for Piano Trio and String Orchestra , H 232, Concerto for Piano Trio and String Orchestra , H 231, from 1933 or Magic Nights , H 119, from 1918. The second half of 1935 was marked by the announcement of the Bedřich Smetana Jubilee Foundation prize, which Martinů won with The Plays of Mary, H 236, though the main topic of the correspondence for years to come was the possibility of obtaining a professorship at the Master School of the Prague Conservatoire after the deceased Josef Suk. Martinů would liked to have been awarded the prestigious post, as is also clear from all three of his letters to Šebánek

místo získal, o čemž svědčí také všechny tři dopisy Šebánkovi z roku 1936, v nichž skladatel popisuje, jak velké úsilí věnuje tomu, aby si zajistil podporu významných osobností politiky i kulturního života, rozesílá žádosti o intervence ve svůj prospěch také svým přátelům, interpretům a profesorům Pražské konzervatoře – zmiň me zde alespoň Rudolfa Firkušného, Otakara Šour ka, Josefa Schieszla, Václava Talicha či Václava Štěpána. Nekonečné spekulace o tom, koho by bylo vhodné oslovit, kdo bude hlasovat v jeho prospěch, čí intervence by mu naopak nemusela prospět, jsou nakonec ukončeny až na podzim 1936, kdy byl na toto místo jmenován skladatel Jaroslav Křička. Z roku 1937 se zachovalo celkem pět dopisů a jedna pohlednice, v nichž ještě doznívá neúspěšný konkurz, na který byla jen slabou „náplastí“ možnost pře vzít místo uvolněné na konzervatoři po Jaroslavu Křičkovi. Tuto variantu výuky na škole, která byla na rozdíl od mistrovské školy pouze školou střední, Martinů zamítavě komentuje v dopise Miloši Šafrán kovi již 16. července 1936: „ […] mám lepší věci na práci než učit harmonii a strávit všechen čas na škole.“ (CBM, PBM Kmš 731; Zouhar – Coufalová, 2019a, s. 87). V dopisech z počátku roku 1937, adresovaných nejen Karlu Šebánkovi, se dále objevují zprávy o možnosti dlouhodobější spolupráce skladatele s nakladatelstvím Melantrich, která by Martinů finančně vypomohla. Již 12. prosince 1936 nabádá Miloš Šafránek ředitele Melantrichu Jaroslava Šaldu, aby nabídl Martinů řádnou smlouvu: „Mohu ti říci tolik,že ten, kdo si dnes prozíravě zajistí Martinovo dílo, bude na tom za několik let tak dobře, jako němečtí nakladatelé Simrock, Breitkopf a Hartel, jim jsme do dneška poplatni za Dvořáka, Suka, Nováka pod. Melantrich mohl by zde znovu ukázat svoji velkorysost a předvídavost.“ (vlastník

15 from 1936, in which the composer describes how much effort he put into securing the support of leading political and cultural figures, sending requests to various friends, musicians, and professors of the conservatoire to intervene on his behalf – including Rudolf Firkušný, Otakar Šourek, Josef Schieszl, Václav Talich, or Václav Štěpán. The endless speculations about who should be approached, who would vote in his favour, or whose help might be counterproductive were finally brought to an end in autumn 1936, when the post was given to the composer Jaroslav Křička.

The five letters and one postcard from 1937 carry echoes of this bitter disappointment, which was hardly assuaged by the offer of a “consolation prize” in the form of Křička’s old job at the conservatoire. Martinů dismissed the post of a secondary-school teacher, which he saw as incomparable to the university-level professorship he had wanted; on 16 July 1936 he wrote to Miloš Šafránek: “ […] I have better things to do than teach harmony and spend all my time at school.” (CBM, PBM Kmš 731; Zouhar – Coufalová, 2019b, p. 93). Martinů’s letters from early 1937 addressed to Karel Šebánek and his other connections continue to discuss the possibility of a long-term collaboration with Melantrich, which would help the composer financially. On 12 December 1936 Miloš Šafránek encouraged the director of Melantrich Jaroslav Šalda to offer Martinů a regular contract: “What I can say is that he who providently secures Martinů’s works today will in a few years’ time be as well off as the German publishers Simrock, Breitkopf and Hartel, whom we are still beholden to for Dvořák, Suk, Novák etc. Melantrich could once more show its generosity and foresight here.” (property of Archives of the Office of the President of the Republic, copy at IBM, MEL 1936-12-12). Although only an unsigned draft of the contract between Martinů and Melantrich has been

Archiv Kanceláře prezidenta republiky, kopie dostupná v IBM, MEL 1936-12-12). Ačkoliv dnes existuje pouze nesignovaný návrh smlouvy Martinů s Melantrichem, a to z 9. dubna 1937 (NBM, kopie dostupná v IBM, MEL 1937-04-09), z následující korespondence s nakladatelstvím vyplývá, že smlouva vstoupila v plat nost a Martinů již za měsíc duben 1937 potvrzuje vyplacení měsíční zálohy, která je v návrhu smlouvy zmíněna (CBM, PBM Km 1063), a podobně je tomu také v následujících měsících (mj. CBM, PBM Km 1064 a 1068). Z dalších událostí, o nichž Martinů referuje Karlu Šebánkovi, zcela jistě stojí za zmínku úspěšné vystoupení české zpěvačky Jarmily Vavrdové-Tomašovové, která uvedla na jaře 1937 v rámci 7. abonentního koncertu pařížského sdružení Triton Ukolébavky Václava Kaprála (CBM, PBM Kkš 905 a 906). V dopise z 20. května 1937 pak Martinů zmiňuje Šebánkem zaslaný soupis skladeb, který opravuje a doplňuje o nové kompozice (CBM, PBM Kkš 906).

V červnu 1937 Martinů otevře poprvé v této korespondenci záležitost Koncertu pro klavír a orchestr č. 2, H 237, který byl dedikován Germaine Leroux, francouzské klavíristce a manželce Miloše Šafránka.

Z kontextu dopisu vyplývá, že Šebánek žádal Martinů o svolení k provedení skladby klavíristkou Juliette Arányi, na což skladatel reaguje zamítavě s odůvodněním, že v tuto chvíli má exkluzivitu k provádění tohoto díla Germaine Leroux (CBM, PBM Kkš 907 a 908). Dále Martinů zmiňuje možnosti uvedení jednoaktové opery Dvakrát Alexandr , H 255, na Světové výstavě EXPO 1937 v Paříži, stejně jako jednání o provedení Veselohry na mostě , H 247, v olomouckém divadle – k realizaci žádného z těchto plánů bohužel nedojde (CBM, PBM Kkš 906 a 907).

preserved, dated 9 April 1937 (NBM, copy at IBM, MEL 1937-04-09), the subsequent correspondence shows that the contract was concluded, as Martinů confirmed the receipt of the monthly advance stipulated in the contract already for the month of April 1937 (CBM, PBM Km 1063), and the same is true of subsequent months (e.g., CBM, PBM Km 1064 and 1068). Of the other events Martinů mentions to Karel Šebánek, it is worth noting the successful performance of the Czech singer Jarmila Vavrdová-Tomašovová, who performed Václav Kaprál’s Lullabies at the 7th subscription concert of the Triton society in Paris in spring 1937 (CBM, PBM Kkš 905 and 906). On 20 May 1937 Martinů commented on a list of his compositions compiled by Šebánek, which he corrected and expanded with new compositions (CBM, PBM Kkš 906).

In June 1937 Martinů opened the topic of Concerto for Piano and Orchestra No. 2 , H 237, which was dedica ted to the French pianist Germaine Leroux, wife of Miloš Šafránek. The context of the letter shows that Šebánek had asked Martinů for permission for the work to be performed by the pianist Juliette Arányi, which the composer refused due to Germaine Leroux’s ongoing exclusivity regarding performances of the composition (CBM, PBM Kkš 907 and 908). Martinů also mentioned the possibility of staging his one-act opera Alexandre bis, H 255, at EXPO 1937 in Paris, as well as negotiations for a production of Comedy on the Bridge , H 247, in Olomouc – neither of these plans were fulfilled, unfortunately (CBM, PBM Kkš 906 and 907).

Z následujícího roku 1938 se žádná vzájemná korespondence nedochovala, z roku 1939 máme k dispozici celkem šest dopisů a jednu pohlednici, v nichž se znovu objevuje téma profesorského místa na mistrovské škole Pražské konzervatoře (CBM, PBM Kkš 909). O nových nadějných vyhlídkách Martinů informuje také rodinu do Poličky (CBM, PBM Kr 257 a 263) a hned se vrhá do korespondence, aby novými přímluvami opět podpořil svou kandidaturu.

Obra cí se na Rudolfa Firkušného, Otakara Šourka, Josefa Schieszla, Václava Štěpána, Metoda Vymetala, Vladimíra Vaňka a další, bohužel ani tentokrát nebyla skladateli štěstěna nakloněna… Novou velkou „kauzou“ tohoto roku, která je zmíněna také v dalších fondech korespondencí, je přihlášení Martinů opery Juliette , H 253, do skladatelské soutěže Jubilejní nadace Bedřicha Smetany v Brně. Partitura skladby bohužel nebyla do Brna dodána, proto Martinů v termínu zaslal pouze klavírní výtah, což odporovalo pravidlům soutěže a bylo důvodem k vyřazení opery. Opera by skladateli mohla přinést kýžené finanční prostředky, a proto se Martinů proti rozhodnutí Kuratoria Smetanovy nadace odvolá. Někteří členové kuratoria se za něj postaví, dojde k novému projednávání celé záležitosti a až 7. října 1939 padne konečné rozhodnutí o vyřazení opery ze soutěže (CBM, PBM Kkš 910–913; pohlednice z 8. srpna 1939, soukromý archiv Jiřího Šebánka, nesign.). V nejisté politické situaci roku 1939 postihnou skladatele další obtíže, a to jak s nakladatelstvím Melantrich, tak také v dalších oblastech. Zkomplikuje se zasílání skladeb i korespondence, vypuknuvší válka přeruší také mnohé plány na uvedení Martinů skladeb, mj. rozhlasových oper Hlas lesa , H 243, a Veselohra na mostě , H 247, z roku 1935 či rozhlasové kantáty Kytice , H 260, z roku 1937. K novým událostem dochází i v osobním

No correspondence has been preserved from the following year of 1938, though 1939 is represented by six letters and one postcard, which revive the question of a professorship at the Master School of the Prague Conservatoire (CBM, PBM Kkš 909). Martinů also informed his family in Polička of these promising new developments (CBM, PBM Kr 257 and 263) and immediately began writing letters to garner support for his candidacy. He approached Rudolf Firkušný, Otakar Šourek, Josef Schieszl, Václav Štěpán, Metod Vymetal, Vladimír Vaněk, and others, but his efforts remained just as fruitless as before… The big “issue” of this year, which is mentioned in other correspondences as well, is Martinů’s submission of his opera Juliette, H 253, to the composer competition of the Bedřich Smetana Jubilee Foundation in Brno. The score of the work was accidentally not delivered to Brno, which meant that Martinů had only provided the vocal score on time – this was in violation of the competition rules, and so his opera was disqualified. As this meant missing out on a potential source of much-needed income, Martinů appealed the decision to the Board of the Smetana Foundation, but even though some of its members supported him and the matter was re-opened, the opera’s disqualification from the competition was reaffirmed on 7 October 1939 (CBM, PBM Kkš 910–913; postcard from 8 August 1939, private archives of Jiří Šebánek, no call No.). The political uncertainties of 1939 brought other troubles to the composer, both in relation to Melantrich and in other areas. It became harder to send sheet music and correspondence, and the outbreak of war frustrated the planned performances of various works by Martinů, including the radio operas The Voice of the Forest , H 243, and Comedy on the Bridge, H 247, from 1935 and the radio cantata Bouquet of Flowers , H 260, from 1937. New developments appeared in the composer’s personal life as well, namely,

životě skladatele, který prožívá milostný poměr se skladatelkou a dirigentkou Vítězslavou Kaprálovou, jež je v letech 1937–1938 a pak 1939–1940 v Paříži na stipendijním pobytu. O 25 let staršího Martinů, který dokonce plánuje, že společně odejdou do Ameriky, neschvalují rodiče Vítězslavy Kaprálové, navíc tento vztah nevyhnutelně způsobí krizi skladatelova manželství s Charlotte Martinů. Nakonec jejich milostný poměr ukončí sama Kaprálová na konci roku 1939, již v dubnu 1940 se vdává za Jiřího Muchu a 16. června téhož roku umírá pravděpodobně na tuberkulózu v Montpellier, kam s manželem uprchla před nacistickými vojsky. V korespondenci Martinů – Šebánek se objevuje její rukopisný přípis v dopise

z 5. října 1939 (CBM, PBM Kkš 913). Jedním z nejzajímavějších dopisů z roku 1939 je pak CBM, PBM Kkš 910 z 24. května 1939, který obsahuje soupis Martinů kompozic z 20. a zejména 30. let s některými údaji o datacích, dedikacích či obsazení. Z roku 1940 jsou v tomto fondu dochovány tři dopisy a jedna pohlednice. Hned první dopis ze 3. ledna 1940 (CBM, PBM Kkš 915) přináší nové téma, které je v následujících letech častým předmětem korespondence Martinů – Šebánek. Je to finanční tíseň

skladatelovy rodiny v Poličce, kterou se snaží Karel Šebánek zlepšit jak různými žádostmi o sociální podporu (např. u Národní pomoci či u Předsednictva ministerské rady), tak pomocí při hledání pracovních zakázek pro skladatelova bratra Františka, ale zejména vyřizováním přesunů financí z účtů, na nichž má Bohuslav Martinů v Československu uložené výnosy z provozování a tisku svých kompozic. Martinů, který se nemůže do vlasti vrátit, opakovaně svoluje k těmto výplatám nebo o ně Šebánka přímo žádá. V chaosu způsobeném válkou se Martinů snaží prostřednictvím Karla Šebánka dostat do Paříže své kompozice,

Mily_Karle_I_Dopisy_BMartinu_KSebankovi_CoufalovaG_

GabrielaCoufalová

DearKarel

: ( I. )

DearKarel : ( I. )

ÚVODEM INTRODUCTION