#487 OPERA FACULTATIS PHILOSOPHICAE UNIVERSITATIS MASARYKIANAE SPISY FILOZOFICKÉ FAKULTY MASARYKOVY UNIVERZITY
Metalurgická produkční sféra na Českomoravské vrchovině v závěru přemyslovské éry Petr Hrubý
FILOZOFICKÁ FAKULTA
FILOZOFICKÁ FAKULTA
MASARYKOVA UNIVERZITA MASARYKOVA UNIVERZITA #4?? #487
BRNO 2019
Lence, babičce mých dětí, bez níž by tato kniha nevznikla Milanu Holubovi k poctě osmdesátin Davidu Mertovi
OBSAH
Poděkování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11 Předmluva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13 1 Středověká Českomoravská vrchovina v sídelních souvislostech . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 16 Indicie odlesňování do 10. a 11. století bez detekce sídelních areálů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 16 Kolonizace poříčí Jihlavy a horního Podyjí ve 12. a 13. století . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17 Kolonizace Posázaví od 12. století . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 22 Kolonizace Želivska, Humpolecka a Pelhřimovska od 12. století . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 24 2 Zlato a polymetalické rudy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 26 Zlato na Želetavsku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 26 Zlato na Pacovsku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 26 Zlato na Želivsku, Humpolecku a na jižních přítocích Sázavy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 27 Zlato na Havlíčkobrodsku a u České Bělé . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 28 Stručně k metalogenezi stříbronosných rud . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 28 Jihlavský rudní obvod a starohorská dislokační zóna . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 29 Havlíčkobrodský rudní obvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 30 Pelhřimovský rudní obvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 30 3 Zdroje stříbra a barevných kovů do 13. století v Evropě . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 32 Nejstarší doložená evropská centra produkce stříbra a barevných kovů do roku 1000 . . . . . . . . . . . . . . 32 Mimoevropské zdroje stříbra do roku 1000 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 33 Jedenácté století: důlní střediska v územním rámci někdejšího římskoprovinciálního světa i mimo něj . . . 34 Dvanácté století: zvyšování produkce ve starých revírech a masové otevírání nových středisek . . . . . . . . 34 4 Obraz metalurgie a distribuce barevných kovů na přemyslovském území do 13. století . . . . . . . . . . . . . . 38 Metalurgie barevných kovů v raně středověkých centrech . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 38 Rozšíření olova . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 38 Metalizace přemyslovského území od 12. století do počátků těžby stříbronosných rud . . . . . . . . . . . . . 39 5 Periodizace exploatace drahých kovů do konce přemyslovské éry . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 41 Nejasné počátky těžby stříbra a otázka stříbrných dolů nad řekou Mží . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 41 Do 30. let 13. století: především rýžovnictví zlata . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 42 Nejstarší listinné i archeologické indicie hornictví ve 30. a 40. letech 13. století . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 42 Vyvrcholení stříbrorudného hornictví po roce 1249 do zenitu vlády Přemysla Otakara II. . . . . . . . . . . . 44 Změny v druhé půli Přemyslovy vlády . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 45 Od „zlých let“ po zahájení těžby v Kutné Hoře . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 46 Od konce 13. století po vládu Jana Lucemburského . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 47 6 Základy organizační struktury produkce stříbra a mince v přemyslovském prostředí . . . . . . . . . . . . . . . 49 Stručně o obchodu, hospodářství a mincovnictví na počátku 13. století . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 49 Mincovní a horní regál, formy podílu na výnosech z těžby . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 49 Otázka mincmistrů v raném středověku a mincmistři na Českomoravské vrchovině . . . . . . . . . . . . . . . 51 Mincmistři za vlády Václava II. do vzniku Ius regale montanorum . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 52 Urburéři . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 52 7 Zlato a železné rudy: předehra stříbrorudného hornictví? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 54 Východiska studia středověké exploatace zlata na Českomoravské vrchovině do 13. století . . . . . . . . . . 54 Nedatované pozůstatky dolování a rýžovnictví zlata na Želivsku a Humpolecku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 54 Zlatodoly a rýžoviště neznámého stáří na Pacovsku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 56 Středověké sejpy a pozůstatky rýžovnického zařízení u České Bělé . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 57 Rýžovnické zařízení na Pstružném potoce u Kejžlice? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 57
7
Rýžoviště na Perlovém potoce u Květinova . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 59 Říčka Brtnice a Horský potok: rýžoviště, úpravna a zlatomlýn . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 60 Otázka zlata jako regálního kovu ve 13. a 14. století . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 61 Shrnutí významu exploatace zlata . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 64 Význam exploatace a hutnictví železných rud . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 64 Shrnutí stavu technologií, organizace práce a empirie v předvečer „stříbrné horečky“ . . . . . . . . . . . . . . 65 8 Obecné rysy hornických a hutnických areálů z přemyslovského období . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 67 Základní charakteristika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 67 Příklad důlního centra na starohorské dislokaci u Jihlavy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 72 Buchberg: důlní centrum na zrudněné dislokační zóně u Utína na Havlíčkobrodsku . . . . . . . . . . . . . . . . 75 Cvilínek: důlní a hutnický provoz na evropském rozvodí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 76 Vyskytná na Pelhřimovsku: nejvýše položené hornické středisko na Vysočině . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 76 Krátkodobý maloprovoz v zázemí hornického městečka u České Bělé . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 77 Hornické areály a jejich prostorový vztah k městům . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 78 9 Relikty hornické a rýžovnické činnosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 80 Jámy, jámové tahy a odvaly v krajinném reliéfu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 80 Průzkum a vyhledávání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 80 Rýžoviště a stopy po měkkém dolování zlata . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 81 Hlubinné dobývání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 81 Chabé konkrétní poznatky o podpovrchových důlních objektech 13. století na Vysočině . . . . . . . . . . . . 83 Otázka možností rozpoznání důlních měr na dochovaných pozůstatcích hornických prací . . . . . . . . . . 85 10 Doklady primární úpravy rud . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 92 Pozůstatky úpravnických areálů a souvisejících vodohospodářských děl v krajině . . . . . . . . . . . . . . . . . . 92 Roztloukání rudniny a třídění rud . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 93 Mletí rud a otázka využití vodního kola pro pohon rudních mlýnů ve 13. století . . . . . . . . . . . . . . . . . . 95 Prádla a principy gravitační separace užitkových rud . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 105 Prádla a gravitační úpravny na starohorské dislokační zóně u Jihlavy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 106 Prádla a gravitační úpravna na Cvilínku u Černova . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 108 11 Doklady metalurgické úpravy a hutnictví stříbronosných polymetalických rud . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 113 Hutnické areály v údolí potoků a řek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 113 Utín: úpravnický a hutnický areál centrálního významu v údolí Sázavy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 115 Hutnické areály poblíž jámových tahů mimo přirozené zdroje vody . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 119 Principy hutnického zpracování galenitových koncentrátů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 120 Principy hutnického zpracování nízkoolovnatých komplexních sulfidických koncentrátů . . . . . . . . . . . . 121 Teoretický model redukčních taveb olovnatých koncentrátů podle nálezů z lokality Cvilínek . . . . . . . . . 122 Reálné archeologické doklady metalurgických zařízení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 122 Kritické, nebo spíše bezradné shrnutí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 133 Stručně k hutnickému odpadu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 134 Starohorské strusky a otázka barya . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 137 Kovářství a kovářské strusky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 141 Otázka paliv . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 144 12 Doklady zolovňování, shánění a prubířství . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 145 Úkapky olova ve zpracovatelských areálech . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 145 Klejt: doklad prubířských testů, nebo separace stříbra na hornických a hutnických lokalitách? . . . . . . . 148 Keramika v metalurgické praxi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 148 Metalurgie obecných barevných kovů v hornických a hutnických areálech . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 152 Váhy a závaží ve středověkých hornických centrech . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 154 Prubířské kameny na vrcholně středověkých hornických a hutnických lokalitách . . . . . . . . . . . . . . . . . . 155 Právní a organizační režim hutí před Ius regale montanorum? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 155 Jihlavský stavební řád, nebo důslednější kontrola produkce a pohybu drahého kovu? . . . . . . . . . . . . . . 157 13 Nejasnosti kolem produkce a pohybu stříbra . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 159 Stříbrné tyčinky, slitky, placky, sekané kousky a kuličky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 159
8
Platby v hřivnách stříbra podle domácích písemných pramenů v 11. až 13. století . . . . . . . . . . . . . . . . . 160 Examinatum a purum argentum v listinách, formulářích i pohledem prvkových analýz . . . . . . . . . . . . . . 162 Vyhodnocení listinných dokladů o platbách a pokus o jejich interpretaci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 163 Stříbrné slitky, placky a sekance: marcas agrenti, nebo produkty hutí? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 164 14 Doklady hornických sídlišť . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 166 Smysl studia zaniklých sídlišť středověkých hornických a hutnických komunit . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 166 Komunitní a prostorová infrastruktura hornických osad . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 166 Otázka sociální struktury a postavení obyvatel hornických sídlišť podle písemných pramenů . . . . . . . . 168 Báňská centra se sídlišti ve světle terénních průzkumů i písemných pramenů: případ Havlíčkobrodsko . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 169 Hornické sídliště ve světle nedestruktivních průzkumů: případ Vyskytná . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 171 Hrádky s vazbou na montánní areály jako nedílná součást neagrární sídelní infrastruktury . . . . . . . . . . 172 Otázka duchovní správy hornických osad a zakládání kostelů či kaplí v důlních centrech . . . . . . . . . . . 174 Konstrukční charakteristiky a otázka podoby staveb na hornických sídlištích . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 176 15 O bživa, zásobování, hospodářství a trh hornických komunit . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 182 Otázka historických dokladů obživy a zásobování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 182 Otázka archeologických dokladů skladování a zpracování potravin . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 182 Obiloviny a obilnářství: výpověď archeologie a archeobotaniky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 183 Ovoce a divoké užitkové druhy: potenciální doplněk obživy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 186 Vyhodnocení slabého postavení vlastního obilnářství hornických center . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 186 Archeozoologický obraz středověkých hornických osad . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 187 Vyhodnocení přítomnosti zvířat a otázka vlastních chovů i živočišné výroby . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 188 Vyhodnocení hospodářství, postavení trhu a otázka urbanismu hornických osad . . . . . . . . . . . . . . . . . . 190 Měšťané jako držitelé propůjček, oficií i zemědělské půdy poblíž důlních center . . . . . . . . . . . . . . . . . . 192 16 V liv rudného hornictví na krajinu a přírodní prostředí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 194 Obecné rysy a otázky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 194 Úvaha nad proměnami lesů Vysočiny od raného středověku do začátku 13. století . . . . . . . . . . . . . . . . 194 Přeměny přírodního prostředí v archeobotanickém záznamu potočních niv poblíž důlních center . . . . 195 Když horníci mýtí lesy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 199 Voda z potoků a řek jako flotační médium i zdroj energie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 200 Zakládání a opouštění sídel, rekolonizace a případ osady Eberhardových lidí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 201 17 Závěrečná úvaha . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 203 Summary . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 206 Použité zdroje . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 223 Edice pramenů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 223 Historická mapová díla . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 224 Zprávy (archeologické výzkumy, stavebně historické průzkumy, geofyzikální průzkumy, geotechnické průzkumy, laboratorní analýzy, konzervace a určení) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 224 Literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 226 Konferenční příspěvky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 245 Rejstříky, heslář a zkratky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 246 Rejstřík jmenný . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 246 Rejstřík místní . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 249 Heslář . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 258 Použité zdroje pro heslář . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 260 Zkratky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 260
9
PODĚKOVÁNÍ
Mimořádnou zásluhu na vzniku práce má ARCHAIA Brno, která byla zastřešující nebo provádějící institucí téměř všech referovaných archeologických výzkumů. Iniciační záchranný archeologický výzkum na jihlavských Starých Horách v roce 2002 však zastřešil Archeologický ústav Akademie věd České republiky v Brně, kterému patří rovněž dík. Další výzkumné akce v terénu, mezi nimi především záchranný archeologický výzkum na lokalitě Cvilínek, zastřešovalo Muzeum Vysočiny Jihlava, které také zajišťuje průběžně ukládání a konzervaci nálezů, a za to vše vyjadřuji také této instituci díky. Poděkování patří také Kraji Vysočina a Národnímu památkovému ústavu, které výzkum na Cvilínku podpořily. Vděk vyjadřuji i Archeologickému Ústavu Akademie věd České republiky v Praze za podporu i praktickou pomoc při sondážích u Utína na Havlíčkobrodsku. Dík putuje i do Deutsches Bergbau-Museum v Bochumi, které poskytlo prostor k sepsání základů této práce. V návaznosti na to děkuji Ústavu archeologie a muzeologie Filozofické fakulty Masarykovy univerzity, který byl v letech 2013–2016 projektovým partnerem při mnoha terénních akcích a na jehož půdě tato kniha nakonec vznikla. Část archeologických výzkumů byla prováděna na silničních stavbách, a proto je třeba poděkovat také jihlavské správě Ředitelství silnic a dálnic za pochopení pro archeologii. V oblasti realizace terénních archeologických výzkumů i jejich zpracování patří můj osobní dík současným i bývalým kolegům z jihlavského pracoviště ARCHAIA Brno Michalu Daňovi, Petru Duffkovi, Štěpánu Černošovi, Petru Hejhalovi, Aleši Hochovi, Martině Maršíčkové a Jakubu Těsnohlídkovi. Ze spolupracovníků z Muzea Vysočiny v Jihlavě je třeba poděkovat za dlouholetou podporu, pomoc a spolupráci především Pavle Lajtkepové, Davidu Zimolovi, Marku Krutišovi a Jaroslavu Havlíčkovi. Zvláštní dík patří Karlu Malému, řediteli muzea, geologovi a mineralogovi, analytikovi, spoluautorovi mnoha studií a iniciátorovi četných užitečných diplomových prací v oblasti archeometrie. Z Muzea Vysočiny v Havlíčkově Brodě děkuji především Pavlu Rousovi za trvalou podporu a za možnost
čerpat z výsledků jeho dlouholetého výzkumu starého hornictví na Havlíčkobrodsku. Za přínosná geofyzikální měření montánních areálů děkuji Peteru Milovi, Janu Zemanovi a Tomáši Tencerovi z Ústavu archeologie a muzeologie Filozofické fakulty Masarykovy univerzity. Děkuji také Michalu Vágnerovi a Vojtěchu Noskovi za trojrozměrné modely stavebních a technických struktur v hornickém prostředí. Za práci s 3D daty, pomoc v terénu a zpracování archeometalurgického materiálu děkuji také Martinu Košťálovi a Matěji Kmoškovi. Děkuji dále Jiřímu Doleželovi z Archeologického ústavu Akademie věd České republiky v Brně za léta oborové přízně a poskytnutí množství srovnávacích dat z průzkumů lokality Havírna. Díky vyjadřuji Kryštofu Dernerovi z Ústavu archeologické památkové péče severozápadních Čech za poskytnutí řady srovnávacích údajů o lokalitách Kremsiger a Starý Zámek v Krušných horách. Poděkování zasluhují také Christiane Hemker a Matthias Schubert (Landesamt für Archäologie Sachsen) za oboustranně prospěšnou spolupráci při výzkumech středověkých důlních středisek Dippoldiswalde a Freiberg. Díky za spolupráci v oblasti studia technologií úpravy rud na mimořádně zajímavém důlním středisku Brandes en Oisans zasluhují také přátelé a kolegové Marie-Christine Bailly-Maître a Nicolas Minvielle Larousse (CRNS, Aix-Marseille Université, Laboratoire d‘Archéologie Médiévale et Moderne en Méditerrannée). Velký dík bych rád vyjádřil kolegyním Lence Martínkové a Markétě Skořepové z Filozofické fakulty Jihočeské univerzity za pomoc s překlady listin, za četné konzultace k sociálním strukturám v předindustriálním období a za mnoho dalších obsahových i technických postřehů. Za cenný kritický náhled na předkládaný rukopis děkuji Josefu Žemličkovi z Historického ústavu Akademie věd České republiky, Janu Klápšťovi z Ústavu pro archeologii Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Stejný dík zasluhuje kolega Dariusz Rozmus z Muzea Sztygarka Dąbrowa Górnicza. Za četné konzultace v oblasti ložisková geologie, mineralogie a archeometrie, ale také v otázkách
11
Metalurgická produkční sféra na Českomoravské vrchovině v závěru přemyslovské éry starých hutnických technologií děkuji především Milanu Holubovi. Za pomoc v oblasti analýzy a klasifikace reliktů historických důlních prací děkuji Josefu Večeřovi z České geologické služby. Dále děkuji Stanislavu Houzarovi z Moravského zemského muzea za poskytnutí laboratorních fotografií zlatinek. Za tvůrčí a k cílům montánní archeologie vstřícný přístup k analýzám strusek z mnoha referovaných středověkých hutnišť děkuji Jaroslavu Kapustovi z Katedry geologie Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Vřelý dík zasluhuje také Andreas Hauptmann a Stephen W. Merkel z Deut-
12
sches Bergbau-Museum v Bochumi, kteří zajistili prvkové analýzy vzorků středověkých klejtů a rud. V oblasti archeoenvironmentálního výzkumu děkuji Liboru Petrovi z Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity za odběry vzorků i pylové analýzy zkoumaných profilů a samozřejmě Petru Kočárovi a Romaně Kočárové za odběry vzorků a analýzy makrozbytků. Děkuji také Zdeňce Sůvové za určení a rozbor osteologických nálezů z jihlavských Starých Hor a konečně Tomáši Kynclovi za odběry, a především za datování vzorků dřev.
PŘEDMLUVA
Ve zrodu vrcholně středověkého přemyslovského státu byl od konce 12. století stále tíživěji pociťován neutěšený stav panovnických financí. Každý z panovníků se snažil zvýšit své příjmy a zároveň vyřešit dlouhodobý problém nedostatku kvalitní mince. Základním předpokladem řešení tohoto problému byl stálý přísun mincovního kovu – stříbra. To do té doby získávali Přemyslovci různými způsoby, avšak nedokázali jej produkovat za využití vlastních primárních zásob. K těžbě stříbronosných rud na přemyslovském území před 13. stoletím postrádáme nezvratné archeologické i historické doklady. S nástupem stříbrorudného hornictví ve 13. století se v přemyslovském prostředí dotváří panovnický regál a jeho uplatňování. Vlastně se v tomto smyslu mění i role samotného panovníka. Stejně tak se v přístupu k drahým kovům a jejich produkci dotváří úloha šlechty, klášterů i obou biskupství (Žemlička 1997, 163, 457; 2002, 288–289; Somer 2012a, 129–137). V hornických oblastech se zvyšují nároky na zemědělskou i řemeslnou produkci, která měla saturovat potřeby lidského potenciálu v dolech a hutích. Hornictví je od svého počátku také plně provázáno s procesem urbanizace, a to zejména v souvislosti s budováním nezbytné báňské správy a obchodně distribučních vztahů. Také důlní podnikatelé, jakožto nositelé kapitálu, provozovatelé hutí, rudokupci i držitelé oficií, jsou sociálně zakotveni v měšťanském prostředí. Řídící a financující establishment tvořili v první vlně nejspíš hlavně cizinci (Hoffmann 1979; 1980; Doležel 2002, 2003, 2004; Jan 2006, 79–160). Otázky jako technologická praxe, vybavení a infrastruktura dolů i hutí či profesní skladba a životní podmínky v hornických osadách se mezi historiky příliš často nediskutují. Až dosud byly spíše studijním problémem specifické skupiny archeologů. Přitom bez snahy o co nejkonkrétnější obraz dolů, úpraven, hutí a hornických osad ze závěru přemyslovské éry zůstává produkce stříbra, jakožto jeden z určujících fenoménů mladšího českého středověku, stále poněkud abstraktním pojmem. Vytčeným úkolem proto nebylo znovu
se pokoušet popsat politický průběh rozkvětu českého stříbrorudného hornictví ve 13. století, zrod báňské správy, horního práva či reformy mincovnictví; to vše bylo učiněno už mnohokrát (Sternberg 1836; Zycha 1899; 1900; Janáček 1972; Jan 2006, 79–160; Majer 1998; 1999; Nový 1974; Vosáhlo 1999; Žemlička 2002, 288–289, 297–314; 2014; Somer 2012a, 129–164). Cílem předkládané práce je uchopení konkrétních obrysů toho, co představovalo rudné hornictví a hutnictví ve středověké krajině. Ještě na konci 90. let se české medievistické bádání nemohlo v otázkách počátků středověké produkce barevných a drahých kovů ani zdaleka opřít o informační potenciál archeologických výzkumů. Zároveň bylo možné v české archeologii pozorovat značné rozdíly v reflexi pokročilejšího výzkumu v zahraničí. Ty se pohybovaly od dnes už sotva myslitelného kladení i řešení otázek (Zatloukal – Zimola 1999, 28) až po příkladnou reflexi západoevropské montánní archeologie při formulování otázek a hypotéz (Nováček 1993; 1994; 2001; Ernée a kol 1999). Ke zpracování tématu byla zvolena centrální Českomoravská vrchovina (obr. 2–5). Nikde jinde v přemyslovských zemích nenalezneme srovnatelné množství polymetalických rud a zlata vedle sebe. Tomu odpovídá množství montánních památek (obr. 5, obr. 20 a obr. 34–36). To je i důvodem, proč nikde jinde na území ovládaném Přemyslovci nenalezneme od poloviny 13. století srovnatelné množství písemných pramenů, vztahujících se přímo či nepřímo k rudnému hornictví a produkci stříbra. Specifickou skupinu představují pozdně středověké a raně novověké prameny ikonografické. Jsou až o 300 let mladší než doba, o níž bude řeč, avšak i ony přináší řadu cenných údajů, nebo alespoň inspirují k otázkám a úvahám, směřujícím k uspokojivému výkladu, nebo alespoň ke správnějšímu pohledu. Ve srovnání s jinými částmi českých zemí je na Českomoravské vrchovině pokročilejší stav archeologického výzkumu důlních a zpracovatelských areálů. Výchozím ideovým bodem byly archeologické výzkumy středověké hornické aglomerace na západním okraji Jihlavy, prováděné v létech 2002–2006 a doplněné
13
Metalurgická produkční sféra na Českomoravské vrchovině v závěru přemyslovské éry
Obr. 1. Mapa s vyznačením českých hornických regionů s pojednávanými lokalitami a středověkých hornických regionů ve Střední Evropě, z nichž jsou k dispozici archeologická data. 1: Českomoravská vrchovina; 2: Krušné Hory / Erzgebirge; 3: Harz; 4: Siegerland; 5: Schwarzwald; 6: Silbertal; 7: oblast Huez; 8: Štiavnické vrchy; 9: Šumava; 10: Kutná Hora; 11: Vosges (Vogézy); 12: Jeseníky; 13: Odenwald; 14: Wyżyna Krakowsko-Częstochowska. Podklad převzat ze serveru Maps for free, upraveno autorem. Fig. 1. A map highlighting the Czech mining regions and sites mentioned in the text, and medieval mining regions in Central Europe from where archaeological data are known. 1: Bohemian-Moravian Highlands; 2: Ore Mountains/Erzgebirge; 3: Harz; 4: Siegerland; 5: Schwarzwald; 6: Silbertal; 7: Huez region; 8: Štiavnické Mountains; 9: Bohemian Forest; 10: Kutná Hora; 11: Vosges; 12: Jeseníky Mountains; 13: Odenwald; 14: Kraków-Częstochowa Upland. Background map borrowed from the server Maps for free, modified by author.
dílčími výzkumy z let 2014 a 2015 (Hrubý 2011; 2015). Všechny tematické okruhy, které byly při zpracování počátků hornictví v přemyslovských zemích stanoveny a o jejichž řešení se tato studie pokouší, jsou proto logicky konfrontovány s poznatky z jihlavských Starých Hor a naopak. Jihlavské důlní centrum patřilo v předkutnohorském období k historicky nejvýznamnějším, a tak nebylo myslitelné jej ze zpracování vypustit. V terénní výzkumné činnosti se v menší míře uplatňuje dokumentace šachetních ústí při povrchu. Mezi další terénní postupy se řadí odběry vzorků rudniny, úpravnického odpadu i technogenních sedimentů, a to z archeologických situací přímo ve zpracovatelských areálech, ale také v nivách blízkých vodotečí, které ve své době byly v důlní, úpravnické i hutnické
14
činnosti využívány. Značný informační potenciál představuje široké spektrum vzorků a nálezů, které souhrnně označujeme jako archeometalurgický materiál. Jedná se o důlní, úpravnický a metalurgický odpad, v menší míře i metalurgické pomůcky. Neodmyslitelnou metodickou součástí zpracování tématu je proto geochemie. Zaměřuje se na výzkum hutnických i kovářských strusek, pozůstatků pecí nebo úlomků jejich vyzdívek a nístějí, dále slitků a úkapků kovů, metalurgické keramiky aj. U většiny těchto nálezů se zjišťuje prvkové složení, nebo jen přítomnost interpretačně významných chemických prvků. V prostoru odkrývaných archeologických pozůstatků úpravnických a metalurgických pracovišť se jednotlivě nebo v pravidelné síti odebírají půdní vzorky, u kterých
Předmluva se zpravidla metodami AAS nebo ICP stanovuje přítomnost a množství kovů. Je to jedna z pomůcek studia středověkých pracovišť. Přibližuje nám však i konkrétní podobu vstupních surovin i úpravnických a hutních meziproduktů, což v nejednom směru umožňuje vyslovit konkrétnější úvahy o dobových technologiích úpravy polymetalických rud a produkce kovů. Z fyzikálních vlastností strusek se zkoumá hustota, magnetická susceptibilita, porozita a teplota tání, popř. měknutí. Klíčové jsou samozřejmě prvkové analýzy strusek, které byly uskutečněny metodami EDX, popř. WDX. Stanovování chemismu některých strusek bylo prováděno metodami ICP-OES a ICP-MS, někdy i v zahraničních laboratořích. Fázové složení strusek bylo zkoumáno většinou metodami elektronové mikroskopie, elektronové mikroanalýzy a RTG práškové difrakce XRD (Janíčková a kol. 2012; Kapusta a kol. 2012; 2013; 2014; 2015; 2017). Značný význam pro poznání metalurgických technologií měly analýzy natavenin na technologické keramice. Těmi byly detekovány prvky indikující metalurgické operace, při nichž byla keramika použita, ať už je to prubířství, shánění, nebo čištění. Vzorky této keramiky byly analyzovány metodami AAS, ICP, XRF. Tvar keramických vzorků, nerovnost a porozita povrchu fragmentů byly někdy příčinou nepřesnosti analýz, proto byla z někte-
rých vzorků část natavených krust destrukčně odebrána pro výzkum v elektronovém mikroskopu a k EDX analýzám. Podobnými postupy byly analyzovány vzorky klejtů a olověné nebo stříbrné slitky a úkapky. Důležitou stránkou věci je širší evropská kooperace tohoto výzkumu a z ní plynoucí možnosti komparace výsledků v nadregionálním měřítku. Mezi neobvyklé historické prameny patří archeoenvironmentální záznamy. Díky rozboru pylů, makrozbytků i uhlíků, uložených hlavně ve zvodněném anaerobním prostředí niv, můžeme sledovat prosvětlování krajiny, zakládání sídel i provozů, přeměny lesa nebo známky exploatace dřeva. V záznamech niv jsou uchovány také informace o rýžovnické, úpravnické, hornické a hutnické činnosti. Nálezy a vzorky archeobotanické povahy, jako jsou uhlíky, nezuhelnatělé makrozbytky a dřeva, byly také podle možností podrobeny dendrochronologickému měření, případně také 14C datování. To zejména tam, kde přímé historické či archeologicky generované chronologické údaje nejsou k dispozici. Metody i instrumentální pomůcky při zpracování tématu jsou tedy široké, odpovídají důsledně interdisciplinárnímu pojetí. V některých úsecích výzkumu mají vědy a metody přírodovědné dokonce hlavní slovo, podstata tématu však zůstává historická.
15
1 STŘEDOVĚKÁ ČESKOMORAVSKÁ VRCHOVINA V SÍDELNÍCH SOUVISLOSTECH
Proměny Českomoravské vrchoviny byly součástí proměn v celém přemyslovském státě a v mnoha oblastech Evropy (Žemlička 1990, 133–178; 2002, 24–25, 63–76, 192–332; 2014; Kenzler 2012; Klápště 2005; Málek 1976; 1982; Schreg 2007; Bergmann 2015; Tolksdorf 2018). Specifikem středověkého vývoje Vysočiny je exploatace stříbronosných polymetalických rud. Ta zde vyvrcholila po polovině 13. století a podílela se na vzniku kulturní krajiny, kterou bychom mohli charakterizovat jako montánně a urbánně agrární. Hornické a hutnické komunity nepřicházely při zakládání důlních podniků do liduprázdné pustiny, nýbrž do oblastí se základní zemědělskou infrastrukturou, která zde byla budována v průběhu 12. století, třebaže civilizační úroveň dotčených území byla nižší než v montánních regionech na západ od českých hranic. Nejpozději okolo roku 1200 si zdejší obyvatelstvo uvědomovalo existenci exogenních akumulací zlata a využívalo je. Počátky středověkého osídlení Českomoravské vrchoviny byly ovlivněny rázem krajiny a jejím klimatem. Pohybujeme se v hornatině tvořené starými krystalickými metamorfovanými či vyvřelými horninami moldanubika (Cháb a kol. 2002). Je to oblast hnědých půd, typických pro svažité terény a vyvinutých na podkladě metamorfovaných a zpevněných sedimentárních hornin. Na údolí vodních toků jsou vázány čtvrtohorní gleje, překryté sedimentárními fluvizeměmi holocenního stáří. Na svazích nad nimi nalezneme místy modální pseudogleje. Ve vyšších polohách se lze setkat s mělkými až středně hlubokými hnědými kyselými půdami s různým podílem štěrků a zvětralých hornin a v polohách přes 700 m nalezneme písčité půdy a podzoly (Čech a kol. 2002, 213; Tomášek 2000). Vůči jihočeským pánvím, Třebíčsku a přilehlé části Znojemska nebo vůči dolnímu Posázaví vyznívá ráz centrální Českomoravské vrchoviny nepříznivě (Tolasz a kol. 2007, 198–203). Průměrná roční teplota v nižších polohách je mezi 7 až 8 °C. V hornatější části regionu je to okolo 6,5 °C. V tom se polohy nad 650 m dají srovnat se Žďárskými vrchy, Novohradskými horami či nižšími partiemi Šumavy (Chábera a kol. 1985, 127, obr. 7 a 8; Tolasz a kol. 2007, 26–33, 38–39).
16
Průměrný počet mrazových dnů v roce se pohybuje mezi 120 až 140. Výjimku představují nejvyšší polohy masivů Křemešník, Čeřínek, Jihlavské vrchy se 140 až 160 mrazovými dny. Průměrný roční počet dnů, kdy teplota po celý den nestoupne nad 0 °C, se v nižších polohách pohybuje mezi 30 až 40, což je srovnatelné s většinou jihočeských pánví, s jižní částí středních Čech nebo se západním Znojemskem (Tolasz a kol. 2007, 59–62). Nejnižší průměrné roční úhrny srážek jsou v kotlinách a nízko položených údolích. Na většině území je to mezi 650–700 mm, přičemž v nejvyšších polohách nad 700 m nad mořem to může být i přes 770 mm; ještě výrazněji se tento rozdíl v sezónním úhrnu srážek projevuje v zimě. To je srovnatelné se Žďárskými vrchy, Šumavou, Novohradskými horami nebo Nízkým Jeseníkem. Nejdeštivějším měsícem je červenec, kdy spadne v průměru 80–100 mm srážek (Tolasz a kol. 2007, 68–73).
Indicie odlesňování do 10. a 11. století bez detekce sídelních areálů Nejstarší údaje, které můžeme spojit s činností člověka v raném středověku, přinesla radiokarbonová datování vzorků ze starých fluviálních sedimentů (Tab. 1). Příkladem je niva Puklického potoka, drobného levobřežního přítoku řeky Jihlavy u obce Puklice (obr. 5: 26). Na kvartérní bázi byla detekována a vzorkována organogenní uloženina s obsahem jedlových semen a nezuhelnatělých makrozbytků z dřevin. Ze vzorku bylo získáno AMS datum 651–764 po kalibraci (Cherkinsky 2015). Jedná se o nejmladší uloženinu ilustrující ještě stav přírodního prostředí do příchodu kolonistů. Ukazuje zalesněnou krajinu mladšího holocénu (Kočár – Kočárová 2015). Nejstarší antropogenní změny ve skladbě lesa byly zachyceny v hloubkách 32–36 cm a podle AMS 14C datování spadají do intervalu 760–882 po kalibraci s pravděpodobností 62,7 % (Goslar 2015b).
1 Středověká Českomoravská vrchovina v sídelních souvislostech Locality
Distr.
Section Type Lab. No.
depth (cm)
Sample
Puklice, Puklický stream
JI
P1 AMS
Ge-21894
68-72 seeds
Puklice, Puklický stream
JI
P1 AMS
–
32-36 wooden branch
Česká Bělá, Bělá stream
HB
– CRA
ÚJF 12_153
Žďár nad Sáz., spring area
ZR
– CRA
ÚJF 12_155
Jihlava, Koželužský stream
JI
P2 AMS
Poz-20505
Česká Bělá, Březina stream
HB
P3 AMS
Georgia
Kejžlice, Pstružný stream
PE
P1 CRA
ÚJF 12_154
Kvetinov, Perlový stream
HB
P2 AMS
Georgia
Ústrašín, spring area
PE
P 3 AMS
Poz-74445
Ústrašín, spring area
PE
S 4 AMS
Poz-74606
Kvetinov, Perlový stream
HB
P2 AMS
Georgia
Česká Bělá, Březina stream
HB
P3 AMS
Georgia
Kejžlice, Pstružný stream
PE
P1 AMS
Poz-59908
Česká Bělá, Březina stream
HB
P1 AMS
Georgia
Česká Bělá, Březina stream
HB
P1 AMS
Georgia
δ 13C,‰ (IRMS)
14
C BP±
AD AD since to
probabl. (%)
-24.6
1330
651
764
84,72
–
–
760
882
62,70
base wood
–
1135 ± 74
765
1023
89,00
base charcoal
–
963 ± 74
949
1222
93,00
–
1025 ± 30
-24.7
970 ± 25
107-111 charcoal base 210 wooden board 180 roundwood 0401
960 1050 1016
1155
89,90 95,40
–
803 ± 74
1037
1297
95,00
-29.2
880 ± 30
1042
1221
95,40
– pine branch
–
835 ± 30
1158 1264
95,40
– pine branch
–
815 ± 30
1168 1266
95,40
145-150 charcoal
-24.7
720 ± 40
1220
1387
95,40
145-150 seeds
-25.1
730 ± 30
1224
1297
95,40
–
690 ± 30
1265
1314
67,80
195-200 seeds
-26.2
680 ± 25
1274 1388
95,40
155-160 seeds
-26.3
500 ± 35
1320
95,40
94-100 seeds
180 roundwood 0402
1451
Tab. 1. Přehled 14C radiometricky datovaných vzorků z referovaných lokalit. Zkratky okresů, HB: Havlíčkův Brod. JI: Jihlava. PE: Pelhřimov. TR: Třebíč. ZR: Žďár nad Sázavou. Data z lokality Koželužský potok kalibrována v programu OxCal v 3. 10 (Bronk Ramsey 2005). Atmosférická data podle Reimer a kol. 2004. Data z lokalit Česká Bělá, Kejžlice a Žďár nad Sázavou kalibrována v programu Calib 6. 0. 1 s kalibrační křivkou IntCal09. Atmosférická data podle Reimer a kol. 2009. Kalibrace dat z lokalit Puklice a Ústrašín provedena v programu OxCal v 4. 2. 4 (2013). Atmosférická data podle Reimer 2013. Tab. 1. Overview of 14C radiometric dating of samples from the sites mentioned in the text. Abbreviations of districts HB: Havlíčkův Brod. JI: Jihlava. PE: Pelhřimov, TR: Třebíč, ZR: Žďár nad Sázavou. Dates from the Koželužský Stream are calibrated in the OxCal programme, version 3.10 (Bronk Ramsey 2005). Atmospheric data by Reimer et al. 2004. Dates from the sites Česká Bělá, Kejžlice and Žďár nad Sázavou are calibrated in the Calib 6.0.1 programme with calibration curve IntCal09. Atmospheric data by Reimer et al. 2009. Calibration of dates from the sites Puklice and Ústrašín was carried out in the OxCal programme, version 4.2.4 (2013). Atmospheric data by Reimer 2013.
Další data přinesl archeologický a archeobotanický výzkum nivy potoka Bělá v intravilánu městyse Česká Bělá v roce 2012. Odběr se zaměřil na nejstarší dosažené organicky bohaté sedimenty na holocenní bázi. Z nich byl odebrán půdní vzorek obsahující náplavové dřevo, které bylo 14C konvenčně datováno do intervalu 765–1023 po kalibraci (Hejhal a kol. 2009; Hrubý a kol. 2014b, 69–84; Světlík 2013a). Je možné, že v souvislosti se vznikem sídel či pastvišť nebo i v souvislosti s existencí stezky zde již v první polovině 11. století proběhla vlna prosvětlování a odlesňování (obr. 23: 1). Stará AMS 14C data z uhlíků poskytly v hloubkách 107–110 cm i sedimenty na Koželužském potoce na západním okraji Jihlavy (obr. 30: 7). Měření po kalibraci vychází v intervalu let 960–1050 (Goslar 2007). Kritickým bodem je zde měření nikoliv z makrozbytků, nýbrž z uhlíků. Všechny uvedené údaje nicméně naznačují, že území v blízkosti větších řek jako Sázava a Jihlava byla směrem do Vysočiny odlesňována už velmi záhy, avšak odpovídající sídelní areály, které by se projevovaly jasně archeologicky, zde v této době nevznikají, nebo dosud nebyly z různých důvodů detekovány.
Kolonizace poříčí Jihlavy a horního Podyjí ve 12. a 13. století Nejpozději od začátku 12. století se podle písemných i archeologických pramenů intenzivně zasídlovalo
povodí střední Jihlavy s Třebíčskem (Měřínský 1986, 158, 160–169; 1988, 23–28, 39–40; Poláček 1993; Obšusta 2000, 191). Důležitou roli přitom hrál třebíčský benediktinský klášter založený roku 1101 moravskými údělnými Přemyslovci, bratry Oldřichem Brněnským a Litoldem Znojemským (Kuthan 1994, 407–422; Fišer 2001; 31–65). Směrem do nitra Vysočiny navazovala sídla v tzv. Přibyslavické provincii v majetku královny Konstancie Uherské, což vyplývá z pozdní konfirmace dnes nedochovaných listin z roku 1224 (Šebánek 1933). V centru Českomoravské vrchoviny se setkáme i s majetky olomoucké diecéze, jak naznačuje zmínka kronikáře Jarlocha o tom, že olomoucký biskup Jindřich Zdík trávil Vánoce roku 1149 v Jeníkově. Ten lze ztotožnit s Větrným Jeníkovem zmiňovaným v listině papeže Honoria III. z roku 1226 mezi majetky želivských premonstrátů (CDB II, č. 281, s. 274–277). Záznam dovoluje uvažovat o existenci dvorce snad i s osadou (Hejhal 2010). Na konci první třetiny 13. století zasáhl do kolonizace horního poříčí Jihlavy také loucký premonstrátský klášter, založený v roce 1190. V listině z roku 1227 Přemysl Otakar I. povolil správci Bítovska Petrovi prodej tzv. Lovětínského újezdu (circuitum quendam nomine Louetin) kanonii premonstrátů v Louce u Znojma. V listině je kromě řeky Jihlavy zmíněna vodoteč Crup, snad Krupčinský potok pramenící východně od Kamenice nad Lipou. Východní hranici újezdu lze tušit v okolí Lovětína jižně od Batelova.
17
Metalurgická produkční sféra na Českomoravské vrchovině v závěru přemyslovské éry Na severu se hranice blížila majetkům pražského biskupství, na což poukazuje i přítomnost biskupa Jana II. (1226–1236) na prvním místě svědecké řady v listině (CDB II, č. 305, s. 303–304). K osídlení Jihlavska na konci první třetiny 13. století se vztahují i dokumenty vzniklé nejspíš až v letech 1256– 1257. V nich se poprvé objevují majetky premonstrátů ze Želiva a tišnovských cisterciaček. V listině z okruhu želivského kláštera nalezneme podmínky prodeje majetků řádu německých rytířů v Humpolci a nad Jihlavou (bona illa, que habuimus in Hvmpolz et super Giglava) želivské kanonii premonstrátů roku 1233. Vyjmenovány jsou vsi Podole, Dobre, Scrisowe, Bogedanze a Pustsin se všemi lesy, loukami, honitbou, mlýny, řekami a poli (CDB III/1, č. 48, s. 48–49). Jde o mladší vidimus, potvrzený 2. prosince 1257 olomouckým biskupem Brunem ze Schauenburka. Řád německých rytířů tak lze s opatrností pokládat za stavebníka kostelů sv. Mikuláše v Humpolci i sv. Jana Křtitele v Jihlavě. Do roku 1233 se hlásí i konfirmace tohoto převodu olomouckým biskupem Robertem. V ní je však výčet majetků rozšířen na třináct vsí. Na rozdíl od prvního z textů se ale v tomto už nemluví o veškerém příslušenství, které ke vsím náleží, nýbrž o desátku ze vsí (decimas spectantes in villis): Bobikozle, Borisowe, Vnzenove, Koslove, Dobrezowit, Elhota, Belemilzic, Stibor, aliud Stibor, Bukowe, aliud Bukowe, Smirna, Serech (CDB III/1, č. 49, s. 49–50). Jindřich Zdeněk Charouz došel k závěru, že i tato listina je mladším účelovým opisem, vzniklým rovněž po polovině 13. století (Charouz 2005; Měřínský – Charouz 2009). Věrohodný výčet sídel před polovinou 13. století nalezneme v listině moravského markraběte Přemysla (1227–1239) vydané ve Znojmě 31. října 1234, v níž se stvrzuje založení kláštera cisterciaček Porta coeli v Předklášteří. Na prosbu královny Konstancie Uherské byl klášter výměnou za majetek Trebow obdarován Jihlavou Obr. 2. Českomoravská vrchovina v mezích kraje Vysočina s vyznačením výskytů zlata, polymetalických rud a komponent 9. až 11. století. Fig. 2. Bohemian-Moravian Highlands within the borders of Vysočina Region with highlighted deposits of gold, polymetallic ores, and 9th to 11th century components. Obr. 3. Českomoravská vrchovina v mezích kraje Vysočina s vyznačením výskytů zlata, polymetalických rud a komponent 12. století. Fig. 3. Bohemian-Moravian Highlands within the borders of Vysočina Region with highlighted deposits of gold, polymetallic ores, and 12th century components. Obr. 4. Českomoravská vrchovina v mezích kraje Vysočina s vyznačením výskytů zlata, polymetalických rud a komponent první poloviny 13. století. Fig. 4. Bohemian-Moravian Highlands within the borders of Vysočina Region with highlighted deposits of gold, polymetallic ores, and components from the first half of the 13th century.
18
1 Středověká Českomoravská vrchovina v sídelních souvislostech
Obr. 5. Českomoravská vrchovina v mezích kraje Vysočina s kartograficky zdůrazněnými územími s výskyty zlata, polymetalických rud a referovanými lokalitami. A: zlatonosná oblast Želetavsko; B: zlatonosná oblast Pacov – Zlátenka; C: zlatonosná oblast Humpolecko; D: zlatonosná oblast Golčův Jeníkov – Vilémov; E: zlatonosná a rudní oblast Česká Bělá, havlíčkobrodský rudní revír; F: jihlavský rudní revír; G: havlíčkobrodský rudní revír, část Sv. Kříž – Ovčín – Suchá; H: havlíčkobrodský rudní revír, část Stříbrné Hory – Utín; I: pelhřimovský rudní revír; J: rudní revír Štěpánov nad Svratkou, případové montánní lokality a komplexy; 1: komplex Trucbába na Humpolecku; 2: komplex Na štůlách u Humpolce; 3: Česká Bělá, rýžoviště a důlní komplex; 4: Kejžlice, Pstružný potok; 5: Květinov, výzkum Perlový potok; 6: Opatov (okr. Třebíč), Horský potok; 7: Opatov (okr. Třebíč), Zlatomlýn; 8: Jihlava, starohorská dislokace; 9: Vyskytná nad Jihlavou a Plandry, Bělokamenský potok; 10: Utín, historické důlní středisko Buchberg; 11: Utín, hutniště u Sázavy; 12: Koječín; 13: Černov a Chrástov - Cvilínek; 14: Čejkov; 15: Vyskytná; 16: Opatov (okr. Jihlava), některé lokality nemontánního charakteru; 17: Jihlava, tzv. Stará Jihlava; 18: Kostelec u Jihlavy; 19: Telč, Staroměstský rybník, lokality archeobotanického vzorkování; 20–23: Česká Bělá, profily na potoce Březina a profil na potoce Bělá; 24: Květinov, profily Perlový potok; 25: Jihlava, profily Koželužský potok; 26: Puklice, profil Puklický potok; 27: Ústrašín; 28: Žďár nad Sázavou, Brodská ul. - vyznačena jsou dále městečka, zmiňovaná ve 13. století v souvislosti s hornictvím, nebo městečka, u nichž se o úloze ve středověkém hornictví uvažuje; DC: Dolní Cerekev, HC: Horní Cerekev, HU: Humpolec, CH: Chotěboř, NR: Nový Rychnov, PR: Přibyslav, RO: Rohozná, ŠL: Šlapanov, VY: Vyskytná (okr. Pelhřimov). Fig. 5. Bohemian-Moravian Highlands within the borders of Vysočina Region with cartographically highlighted areas with deposits of gold, polymetallic ores and the sites mentioned in the text. A: auriferous region Želetava. B: auriferous region Pacov – Zlátenka. C: auriferous region Humpolec. D: auriferous region Golčův Jeníkov – Vilémov. E: auriferous and ore region Česká Bělá, Havlíčkův Brod ore district. F: Jihlava ore district; G: Havlíčkův Brod ore district, section Sv. Kříž – Ovčín – Suchá. H: Havlíčkův Brod ore district, section Stříbrné Hory – Utín. I: Pelhřimov ore district. J: Štěpánov nad Svratkou ore district. Examples of mining sites and complexes. 1: complex Trucbába in the Humpolec region. 2: complex Na štůlách near Humpolec. 3: Česká Bělá, placer and mining complex. 4: Kejžlice, Pstružný Stream. 5: Květinov, Perlový Stream. 6: Opatov (Třebíč Dist.), Horský Stream. 7: Opatov (Třebíč Dist.), Zlatomlýn. 8: Jihlava, Staré Hory dislocation. 9: Vyskytná nad Jihlavou and Plandry, Bělokamenský Stream. 10: Utín; 11: Utín, smelting facility near Sázava River. 12: Koječín; 13: Černov and Chrástov – Cvilínek. 14: Čejkov. 15: Vyskytná. 16: Opatov (Jihlava Dist.). Examples of
19