o Pražském Jezulátku
Pražské legendy
Pražské legendy
o Pražském Jezulátku
o Pražském Jezulátku
Veškerá práva vyhrazena © Meander, 2012 © Ivana Pecháčková, 1997 Illustrations © Jarmila Marešová, 1997 www.meander.cz ISBN 978-80-86283-97-5
Příběh Marie, španělské šlechtičny (1555)
9 Příběh Prahy, města zázračně zachráněného (1639)
13 Příběh otce Ildefonse, generála karmelitánského řádu (1737)
18 Příběh Arsalan, indiánky z peruánských And (1885)
22 Příběh malé Elsy, děťátka z Cogoleta (1943)
27 Pouť Pražského Jezulátka napříč staletími
31
Příběh Marie, španělské šlechtičny (1555) olní cestou do běla sežehnutou sálajícím španělským sluncem cválá nádherná klisna. Boky se jí lesknou potem a hříva divoce vlaje. Jezdec, skloněný až k její šíji, ji ustavičně pobízí. Štíhlé chlapecké tělo, téměř srostlé se zvířetem, jako by pro koně nepředstavovalo žádné břímě. Náhle kůň prudce zahnul doprava, tam, kde začíná alej vedoucí k zámku. Vtom nízká větev strhla jezdci klobouk a záplava dlouhých havraních vlasů nespoutaně zavlála ve větru. Jezdec je žena, mladičká dívka, která se vrací z tajné vyjížďky do hor. Z poslední schůzky s bratrancem Raúlem. Chlapcem, s nímž až donedávna vyrůstala a v skrytu duše doufala, že se jednoho dne stane jeho ženou. Namísto toho už nazítří poputuje jako nevěsta jiného, cizího muže do neznámé země. Útlá jezdkyně je mladá vévodkyně Maria, dcera dona Garcíi Manrique de Lara, jednoho z nejmocnějších mužů země. A ten se rozhodl zaslíbit ji cizinci, českému šlechtici Vratislavovi z Pernštejna, jenž požádal o její ruku. Maria bude muset opustit svůj domov, své milované Španělsko, a odjet do země na severu, kde jsou drsné zimy nekonečně dlouhé, kde slunce pořádně nezahřeje. A podivné řeči jejího lidu stěží kdy porozumí.
9
10
Tepání kopyt Mariiny klisny se ozvěnou rozeznělo po rozlehlém nádvoří. Před jízdárnou minula užaslé štolby a zamířila ke kapli. Jedině tam může nešťastná dívka hledat svou poslední útěchu. V slzách klesla na mramorovou podlahu. Rozpálenou tvář přitiskla k chladnému kameni. „Pane,“ zašeptala, „dej mi poznat, co se mnou zamýšlíš. Proč můj život nemůže být šťastný jako život všech, které tu zanechávám? Proč zrovna já musím opustit své blízké? Bez Španělska uschnu jako květina bez vody. Je-li mi souzeno nést ten krutý úděl, snažně tě prosím, neopouštěj mě. Dej mi sílu, abych měla v úctě svého manžela i jeho vlast!“ V kapli bylo zvláštní šero. Slunce sem pronikalo ztlumeno barvami v obrazech světců, zamyšleně shlížejících z okenních tabulek, a zalévalo měkkým světlem schoulenou dívčí postavu před oltářem. Jeden rudozlatý paprsek se dotkl postavičky na oltáři a celou ji jasně ozářil. Marie zvedla hlavu a překvapeně upřela zrak k osvětlené tvářičce Syna Božího. Usměvavé oči na ni shlížely s pochopením. Láska, kterou Jezulátko vyzařovalo, ji zaplavila mocnou vlnou. Užasle sledovala, jak chlapeček pohnul rukou v žehnajícím gestu a jeho ústa se pootevřela v laskavém úsměvu. „Přestaň si zoufat, Marie,“ promluvil k ní konejšivým hlasem. „Je ti dáno prožít dobrý život.“ Dívka si otřela slzy a s úžasem naslouchala. „Zítra odjedeš do neznáma, ale brzo k novému domovu přilneš. Nádhernou Prahu, v níž budeš u dvora žít, nikdy nepřestaneš obdivovat. Tvůj muž se stane předním diplomatem Českého království, jehož slávu mu budeš pomáhat šířit i ty. A nezapomeneš ani na svůj starý domov, na Španělsko. I jemu nejednou prokážete vzácnou službu.“
11
Marie poslouchala příběh svého života a úzkost v jejích očích vystřídal údiv a úleva. „Tvým úkolem je šířit zbožnost a úctu ke mně, k malému Ježíši. Proto vedou tvé kroky do Prahy. Na všech cestách tě budu provázet – ze mne budeš čerpat lásku a sílu. A já budu vždycky chránit tvou rodinu, tvou Prahu, České království i celý svět.“ Nazítří ráno byl ze Španělska vypraven slavnostní průvod. Odvážel do Čech krásnou nevěstu. Dívka jela vstříc novému, neznámému životu s klidem v srdci. A do Prahy si jako dar nejvzácnější vezla sošku malého Jezulátka.