OBSAH
OBSAH
Je to s tím Akordem velký kříž Vzájemná korespondence Timothea Vodičky a Jana Zahradníčka
Natálie Trojková, David Jirsa (Eds.)
OBSAH
Edice Alumnus
OBSAH
Recenzovali: Mgr. Petr Komenda, Ph.D. doc. PhDr. Jan Wiendl, Ph.D. Edice Alumnus, sv. č. 1 Edici řídí Mgr. Jiří Hrabal, Ph.D. Zpracování a vydání publikace bylo umožněno díky účelové podpoře na specifický vysokoškolský výzkum udělené roku 2017 Univerzitě Palackého v Olomouci Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR. Neoprávněné užití tohoto díla je porušením autorských práv a může zakládat občanskoprávní, správněprávní, popř. trestněprávní odpovědnost. Eds. © Natálie Trojková, David Jirsa, 2017 © Univerzita Palackého v Olomouci, 2017 1. vydání ISBN 978-80-87895-35-1
Obsah Vzájemná korespondence Timothea Vodičky a Jana Zahradníčka 7 Doslov 141 Ediční poznámka 145 Pozice Timothea Vodičky při tažení olomouckých dominikánů proti Karlu Schulzovi 149 Literatura 163 Rejstřík 165
5
OBSAH
TV
&
JZ
OBSAH
Vzájemná korespondence Timothea Vodičky a Jana Zahradníčka
OBSAH
TV
&
JZ
OBSAH
1TV [18 × 23,8 cm, oboustranně, modrý inkoust]
V Olomouci 30. července 1935 Milý příteli, poněvadž jsi byl tak nerozvážný a vzal na sebe překládání básní z Baringa,1 posílám Ti tímto svou dávku. Doufám, že to po mně přečteš – nemám bohužel psací stroj k dispozici, a tak jsem to mohl opsat jen rukou. Nezlob se, že na Tebe uvaluji tak příjemnou práci. Kdybys to mohl přeložit do konce srpna, pošli mi to do Olomouce; od 1. září jsem v Praze.2 Jak trávíš prázdniny? Doufám, že Tě tento dopis trefí v Mastníku. Já jsem byl prozatím pochopitelně až po hlavu v Baringovi, a tak jsem neměl dosud kdy na nějaké prázdniny – kromě jednoho dne, stráveného na Sv. Kopečku a s dominikánskými kleriky a s Lazeckým a Hertlem,3 kteří se zde zastavili na cestě z Dalečína.4 S přátelským pozdravem T. Vodička 1JZ [21 × 27,5 cm, jednostranně, černý inkoust]
V Mastníku 31. srpna 1935 Milý příteli, uvázal jsem se dost nerozvážně v ty překlady básní z Baringa, a teď vidím, že to nebudu moci včas udělat. Jsem totiž zavalen spěchajícími
1 Maurice Baring (1874–1945), anglický spisovatel a diplomat. Vodička spolu s Janem Čepem přeložil jeho román Cesta do neznáma (Praha: Rudolf Škeřík 1936). Zahradníček měl pro český překlad románu přeložit několik delších básní, které však kvůli nátlaku nakladatelství nebyly zařazeny, a nakonec tedy přeložil pouze několik dvojverší („Tvých mrtvých hvězd já rád se vzdám, / zde tento svět, toť vše, co mám.“) a písňových textů („Jsem ošklivá malá Susie / z přístavu Vera Cruzie“). 2 Vodička tehdy studoval srovnávací dějiny literatur na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Studium dokončil v roce 1937. 3 Básník František Lazecký (1905–1984) a sociolog a historik Jan Hertl (1906–1965) patřili spolu s Vodičkou a dalšími autory k zakladatelům revue Řád. Hertl byl na začátku čtyřicátých let ředitelem nakladatelství Vyšehrad. 4 V Dalečíně se konaly letní kurzy katolických akademiků.
9
OBSAH
překlady do Melantricha.5 Ale kdyby to mohlo počkat až tak do začátku října, jistě a rád bych Ti to udělal. Snad Tě mé psaní zastihne ještě v Olomouci, a tak mi, prosím Tě, napověz, jak dlouho to může počkat. Ty už tedy přesídlíš do Prahy. Já se zde ještě nějaké tři neděle zdržím, hlavně kvůli těm překladům. Mé „prázdniny“ byly, to víš, jednotvárné jako obyčejně. Abych si je trochu zpestřil, vypravil jsem se se známými6 na týden do jižních Čech a na Šumavu. Bylo to krásné, hlavně ta města pánů z Růže.7 Srdečně tě pozdravuji a těším se na Tvé zprávy. Tvůj Zahradníček 2TV [20 × 25,5 cm, oboustranně, černý inkoust, přeložen dvakrát]
V Praze 11. září 1935 Milý příteli, na ty básně z Baringa bude čas do začátku října, protože druhá část se stejně ještě nesází. Mimo to nebude ani třeba, abys překládal všechny ty básně. Tu největší, „J. M. H.“, můžeš odložit, jestliže jsi ji ještě nezačal překládat; zdá se, že Škeříkovi8 je ten Baring rozsáhlý, a snaží se škrtnout, co jen jde. Ty ostatní drobotiny Ti jistě nedají mnoho práce. Skoro to ani nestojí za to, aby se to nějak zvlášť básnicky překládalo. Včera jsem zrovna mluvil s Čepem;9 zdál se jako vytržen z jiného světa. Mám dojem, že se jaksi ztrácí v svém vnitřním osamění, není to jistě jenom pouhá otrava z úřední práce v Melantrichu. Po četbě Hranice stínu10 je to jistě zvláštní dojem, třebaže i tam jsem nemohl 5 Zahradníček přeložil pod pseudonymem Josef Hobza knihu Karin Michaëlisové Bibi v Dánsku (Praha: Melantrich 1935). V době vzniku dopisu začínal Zahradníček pracovat v Melantrichu jako lektor. 6 Společně s Janem Dokulilem a Bohumilem Němcem cestoval Zahradníček 6. až 12. srpna 1935. Navštívili Jindřichův Hradec, České Budějovice, Český Krumlov, Písek a Tábor. 7 Míněna jsou města Jindřichův Hradec a Český Krumlov. 8 Rudolf Škeřík (1896–1968), pražský nakladatel, zakladatel edice Symposion, v níž vyšel Čepův a Vodičkův překlad Baringovy Cesty do neznáma. 9 Jan Čep (1902–1974), spisovatel, společný přítel Vodičky a Zahradníčka, s nimiž byl v pravidelném písemném i osobním kontaktu až do svého odchodu do emigrace v roce 1948. V době vzniku dopisu se jeho působení v Melantrichu chýlilo ke konci, nahradil ho právě Jan Zahradníček. 10 Jediný Čepův román Hranice stínu vyšel roku 1935 v Melantrichu.
10
OBSAH
uniknout pocitu jakési tíže právě tam, kde se má všechno obracet k lehkosti. Jinak není nic nového. Dáváme dohromady nové číslo Řádu za obvyklých útrap vnějších i vnitřních; Řád se čím dál tím více připodobňuje žebrákovi v nádherném rouchu, který kryje majestát prázdného trůnu, aby dav nezvěděl, že král je mrtev. Patrně to tak má být. Nemůžeme se hnout z místa; ale je patrně potřebí, aby některé koráby uvázly v písku. Jenže člověk někdy cítí melancholii při pomyšlení na to, co by se dalo dělat, kdyby bylo trochu více Krve chudého.11 Pozdravuji Tě od sebe i za ostatní. Tvůj T. Vodička P. S. Pošli mi svou novou adresu – nebo budeš zase ve Slapech? Potřebuji to kvůli posílání Řádu. 2JZ [20,5 × 28 cm, jednostranně, černý inkoust]
V Mastníku 19. srpna 1936 Milý příteli, píši Ti nazdařbůh, neboť neznám Tvou olomouckou adresu a nevím ani, jsi-li vůbec v Olomouci. Chtěl jsem s Tebou mluvit už v Praze, ale nebylo Tě možno nikde najít, ani v „Perle“ ne. A protože mám teď cestu do Olomouce, byl bych rád, kdybych se tam s Tebou sešel. V pondělí dopoledne 24. t. m. mám totiž nějaké říkání na jakési Akademii na Sv. Kopečku12 a do Olomouce přijedu už v neděli odpoledne v 17.07 od Nezamyslic. Dostaneš-li toto psaní a nebudeš-li mít nic důležitějšího na práci, přijď mi, prosím Tě, naproti. Kdybys chtěl, mohl bys jet také na Sv. Kopeček, beztoho se tam s nikým neznám. Mé povídání musíš ovšem laskavě prominout. Doufám pevně, že se v Olomouci uvidíme, a těším se na shledanou. Tvůj J. Zahradníček
11 Vodička odkazuje na náboženský spis esejisty Léona Bloye (1846–1917) Krev chudého, který vyšel v roce 1911 ve Staré Říši. 12 Akademický týden na Svatém Kopečku u Olomouce – letní soustředění pořádané dominikány pro katolické studenty. Tato setkání byla založena v roce 1932 dominikánem Metodem Habáněm (1899–1984) jako obdoba dálkového studia teologie pro laiky. Zahradníček zde v roce 1936 na žádost Jana Čepa vystoupil s referátem.
11
OBSAH
3JZ [18 × 29,5 cm, oboustranně, černý inkoust]
V Uhřínově 23. září 1939 Milý příteli, vzpomínám často na Vaši bratřinu13 a už jsem málem uvažoval o tom, že zase změním penáty14 a postěhuju se k Vám. Ale psaní pana převora,15 zvěstující mi, že máte hosty, mě jaksi odradilo.16 Nebylo nic lákavého bydlet mezi nimi, to zatím zůstanu věren rodné končině,17 a do Prahy se někdy začátkem října jenom na pár dní podívám. Jsem stále a letos povýtce hostem P. Dokulila18 a bude Tě snad zajímat, že svedeni byvše idylickým horským ovzduším a jako na protest bouřlivému osobití jsme se oddali kuřbě dýmek. Já se k svému dřevnému a bohdá lepšímu zvyku jenom vrátil, získav tak v svém hostiteli pro tuto čistou a ušlechtilou vášeň horlivého proselytu.19 Pohříchu užíváno k tomu jenom tabáku domácích značek, strádajíce tak pod vlivem nehumánního kontrabandu. Leč přesto nám chutná. A jak Ty? Jak Ti pomohly Beskydy[?] Jednoho dne, je tomu už asi měsíc, jsem se zhrozil, vzav do ruky výtisk stařičké Obnovy,20 která k nám také občas zabloudí, že ses octl v šiku jejích spolupracovníků. Byl to však omyl, uveřejnili tam jenom výňatek z Tvé knihy o Chestertonovi.21 S Dokulilem jsme o ní už častokrát hovořili. Je to skvělá 13 Benediktinské arciopatství sv. Vojtěcha a sv. Markéty v Praze-Břevnově (břevnovský klášter). 14 Penát byl římský bůžek ochrany domova. Zde ve významu změny domova, místa pobytu. 15 Anastáz Jan Opasek (1913–1999), básník, benediktinský mnich z břevnovského kláštera, který se stal v roce 1939 převorem kláštera a později i opatem a arciopatem. 16 Zahradníček naráží na to, že od září roku 1939 sídlilo v klášteře asi 60 vojáků wehrmachtu. 17 Mastník u Třebíče. 18 Jan Dokulil (1910–1974), katolický kněz, básník a příbuzný Jana Zahradníčka. Dokulil měl mezi lety 1937–1950 v Uhřínově u Velkého Meziříčí faru, která byla centrem válečného vydávání revue Akord a společenského setkávání přispěvatelů i přátel. 19 Proselyta – horlivý stoupenec. 20 Obnova – katolický týdeník kulturněpolitického zaměření vydávaný mezi lety 1937–1940. Zde je zmíněn výňatek z Vodičkovy knihy Chesterton čili Filozofie zdravého rozumu (Praha: Řád 1939): „Chesterton – křesťan“, in: Obnova 3, 1939, č. 25, s. 6. Ve 34. čísle Obnovy vyšlo pokračování článku: „Církev věčná“, in: Obnova 3, č. 34, s. 4. 21 Gilberth Keith Chesterton (1874–1936), anglický spisovatel a esejista, výrazně ovlivnil české spirituálně orientované autory.
12
OBSAH
kniha, a kdyby se ještě psaly referáty, neotálel bych o ní napsat. Takto však přijmi aspoň v soukromí můj dík. V Praze, bude-li se Ti chtít, bych si s Tebou rád o ní ještě pohovořil. Kromě hostů máte v Břevnově ještě nový Praporec.22 Od Tebe jsem tam nic zatím nenašel, nebo jsem to snad přehlédl? Nerozumím pleše takovým věcem, ale řekl bych, že to číslo dopadlo dobře, obrázky i texty, znečišťující jsou jenom ty inzeráty hned na prvních stranách, ale to je asi pecuniae causa,23 znepokojuje také vysoká cena a mne osobně irituje ten příliš kladný referát o knize W[interově],24 krom toho posvěcení lotra poťouchlého. Upínám k Tobě malou, ale naléhavou prosbu. Z Melantricha jsem dostal striktní příkaz, abych jim obratem vrátil rukopis Laštovkovy knihy Správní právo25 (str. 478–663). Nemohu tak učinit, protože ta pitomost odpočívá v mém pokoji u Vás.26 A tak Tě pěkně prosím, abys vzal klíč a podíval se tam po tom. Je to strojem psáno na hnědý konopný papír nenormalizovaného formátu a válívalo se to u mne na tom stolku v nohách postele. Teď však si nemohu vzpomenout, kde to leží. Ale bude to někde, kde jsou mé věci, na stole nebo nahoře na knihovně. A najdeš-li to, jakože to najdeš, doprav to, prosím Tě ještě, nějak do Melantricha. Výlohy platím! – Kvetou ještě ony nedělní besedy27 při
22 Praporec byl sborník pro náboženskou kulturu břevnovského kláštera, který vycházel pětkrát ročně. Sborník byl založen roku 1939 Anastázem Opaskem a do roku 1941 ho redigoval i Timotheus Vodička. Odpovědným redaktorem byl Jan Hrbek a poté Miroslav Venhoda. Praporec byl roku 1948 z politických důvodů zastaven. 23 Lat. „věc peněz“. 24 Eduard Winter (1896–1982), katolický kněz, teolog a historik. Zahradníček měl zřejmě na mysli nepodepsaný referát: „Eduard Winter: Tausend Jahre Geisteskampf im Sudetenraum. Das religiöse Ringen zweier Völker. Salzburg-Leipzig: O. Müller 1938“, in: Praporec 1, 1939, č. 1, s. 4. 25 Karel Laštovka (1876–1941), právník, profesor správního práva, zmíněná kniha Československé správní právo vyšla roku 1936 v Melantrichu. 26 V břevnovském klášteře, kde Jan Zahradníček v roce 1939 pobýval díky Anastázi Opaskovi. 27 Zřejmě zde Zahradníček míní setkávání katolických intelektuálů, která organizoval Anastáz Opasek v břevnovském klášteře. Setkávání byla pojímána jako projev laicizace křesťanského umění a víry.
13
OBSAH
bolsu a jak se jmenuje všechna ta rajská rosa? A co ctihodný pán fra Jiří?28 Pozdravuj ho ode mne, jakož i ostatní. Tvůj Jan Z. 4JZ [dva papíry 21,2 × 29,5 cm, jednostranně a oboustranně, černý inkoust]
V Uhřínově 4. dubna 1940 Milý Vavřinče, především Ti musím ještě jednou poděkovat za krásný článek o těch dvou pánech29 a hned Tě při té příležitosti redaktorsky poprosit, abys i dále zachoval Akordu svou přízeň.30 Vyjde k tomu ročníku ještě květnové číslo a potom v červnu dvojčíslo, do kterého by se dalo zase něco takového umístit. Nemohu Ti určovat téma, sám jsi v své věci nejlépe doma. Akord má, jak snad také víš, velké potíže kvůli Dvořákovu31 zcela správnému článku32 o A. Novákovi33 a jeho nohsledu Heidenreichovi.34 Pár lidí vypovědělo Akord a Brňáci, kteří si nedají na Nováka sáhnout (katolíci-nekatolíci, všechno stejní), ztratili hlavu. Však v Obnově také hned přispěchali s plácáním B. Slavíka,35 jaký to byl ten A. N[ovák] génius. Mají ho za „přítele“ katolíků, ale stačí otevřít jeho Dějiny a přečíst si pár jeho potměšilostí.
28 Nepodařilo se dohledat. 29 Vodička, Timotheus: „Rubeš a Klicpera“, in: Akord 7, 1940, č. 7, s. 208–214. 30 Jan Dokulil a Jan Zahradníček se oficiálně stali redaktory Akordu 1. dubna 1940. 31 Miloš Dvořák (1901–1971), literární kritik, zabýval se především dílem Jakuba Demla a Otokara Březiny, přispíval do Akordu, Tvaru a dalších periodik. V letech 1927–1932 spoluredigoval Tvar a mezi lety 1936–1940 revue Akord. 32 Dvořák, Miloš: „Julius Heidenreich a Arne Novák“, in: Akord 7, 1940, č. 6, s. 198–200. 33 Arne Novák (1880–1939), vl. jm. Arnošt František Marie Novák, významný literární historik, kritik a pedagog. 34 Julius Heidenreich (1903–1975), literární historik, změnil si jméno na Julius Dolanský, žák Arne Nováka, své literárněhistorické práce publikoval např. v Lidových novinách, Slávii ad. 35 Bedřich Slavík (1911–1979), literární historik, kritik a editor, publikoval v Lidové demokracii, Národní politice, Rozpravách Aventina atd. Slavík se ve své práci věnoval hlavně hanáckému regionu, Valašsku a Slezsku. Po roce 1948 působil převážně jako filmový publicista. Zde se jedná o jeho text „Podnětné dílo A. Nováka (na okraj knížky Alb. Pražáka o A. Novákovi)“, in: Obnova 4, 1940 (23. března), č. 12, s. 5.
14
OBSAH
Akord je vůbec trnem v oku na místech, která my oba dobře známe. Stojí v cestě naprostému a geniálnímu sjednocení katolíků píšících i močících pod jednou žerdí, která zatím stojí na klozetě někde ve Václavské ulici.36 A tak už kvůli tomu bude dobře se držet a vydržet. Finanční situace Akordu je dobrá a také jinak hodně chuti a zájmu u přispívajících i čtoucích. Proč bychom se netěšili? Měl jsem v ruce, ale bohužel jsem ji celou nepřečetl – Tvou sbírku esejí, která má vyjít v edici Akordu.37 S dobrým svědomím se za její vydání přimluvím, ačli toho bude vůbec třeba, až budu s brněnskými mluvit. Ta dosavadní úroveň jejich knihovny se mi moc nezamlouvá, ani úpravou a ani výběrem. Třeba takového Chudobu38 si mohli odpustit, také s Peckou39 trochu šetřit. Teď však bude úprava dobrá (Menhart)40 a autoři, jak vidět, výborní. K úpravě „Svatého Prokopa“ pro Praporec41 jsem se dosud nedostal, je to trpký oříšek, ale v příštích dnech se do toho pustím. Nebo je snad už pozdě? Nad sv. Augustinem42 jsem se zarazil jako nad úkolem, který je nad mé síly a pod mou špatnou pracovní metodu. Naštěstí však se pro věc neobyčejně nadchl P. Dokulil, a tak to z Uhřínova jít
36 Na Václavské ulici sídlilo nakladatelství Vyšehrad. 37 Vodička, Timotheus: Umění býti žebrákem (Brno: Akord 1940). Edice Akord byla založena v roce 1934 ve vydavatelství Spolku katolických akademiků Moravan. 38 Bohdan Chudoba (1909–1982), historik a publicista, jeden z redaktorů časopisu Obzory. Emigroval v roce 1948. Zahradníček zřejmě míní jeho knihu Baseball (Brno: Akord 1940). 39 Dominik Pecka (1895–1981), kněz, pedagog, prozaik, esejista, filozof a teolog. Přispíval do Akordu, Archy, Jitra, Lidových novin atd. Jitro také redigoval. V padesátých letech byl vězněn. V brněnské edici Akord vyšla jeho díla Smysl člověka (1936) a Tvář člověka (1939). 40 Oldřich Menhart (1897–1962), typograf a knižní grafik. Pro revue Akord vytvořil obálku a v edici Akord v jeho úpravě vyšel například Traktát mnicha Chrabra (1941). Podílel se na grafické úpravě bibliofilské edice Magnificat Zdeňka Řezníčka a Bohuslava Reynka. 41 Zahradníček, Jan: „Svatý Prokop“, in: Praporec 2, 1940, č. 2–3, s. 4. Zahradníček v dopisech poukazuje na očekávanou cenzuru a naznačuje, že bude báseň autocenzurovat. 42 Augustinus Aurelius (354–430), biskup a učitel církve, byl též literárně činný – dochovalo se 113 knih a traktátů, nejznámější dílo je Vyznání a O státě Božím. V Praporci byl publikován pouze jeden příspěvek o sv. Augustinovi v překladu Josefa Hegera: „Aurelius Augustinus, S.: O svaté noci“, Praporec 2, 1940, č. 1, s. 4.
15
OBSAH
nemusí. Bylo by však dobře, kdybys nám napsal, dokdy se má aspoň část dodat, a hlavně, zda jsou skutečně možnosti to vbrzku vydat. Budu očekávat zprávy od Tebe ke všem punktům svého dopisu a také ovšem o jiném, o Tobě, o klášteře a vůbec. Jsi zdráv? Pozdravuj ode mne bratra Augustina,43 pana Hrbka44 a ostatní. Uctivé pozdravení panu převorovi. Tvůj Jan Z. Pozdravy také od P. Dokulila. N. B. Co dělá Hopkins[?]45 Prosím Tě, nemohl bys mi poslat do Akordu tu dlouhou báseň o Panně Marii?46 Dal bych to tam i v prozaickém překladě, nebo bych to přetlumočil do veršů, podle Tvého překladu doslovného. Potřeboval bych však k tomu i originálu. Nemůžeš-li se bez něho obejít, Vyskočil47 má právě takové vydání a jistě Ti je rád půjčí. 5JZ [21, 2 × 29,9 cm, oboustranně, černý inkoust]
V Uhřínově 23. dubna 1940 Milý Vavřinče, je dneska svátek svatého Vojtěcha a já si vzpomínám na Břevnov, na toho půl roku, který jsem strávil mezi Vámi, a pokud to dovedu, modlil jsem se ráno, aby se hojnost a pokoj vrátily do Vašich zdí.
43 Augustin bylo řeholní jméno Jana Čeřovského (1913–1980), který pobýval v břevnovském klášteře mezi lety 1932–1943. V klášteře byl archivářem a stal se též odpovědným redaktorem Praporce. 44 Jan Hrbek – na obálce břevnovského sborníku pro náboženskou kulturu Praporec je uveden jako odpovědná osoba a přispěvatel. 45 Gerard Manley Hopkins (1844–1889), anglický básník a jezuitský kněz. Zde se jedná o knihu: Lahey, G. F.: Gerard Manley Hopkins (London: Oxford University Press 1938). Jak vyplývá i z korespondence Jana Zahradníčka a Jana Čepa, Zahradníčkův výtisk zmíněné monografie putoval ve čtyřicátých letech pravidelně mezi Prahou, Uhřínovem a Myslechovicemi (potažmo Olomoucí). 46 Řeč je o Hopkinsově básni „The Blessed Virgin compared to the Air we Breathe“, která však v Akordu publikována nebyla. 47 Albert Vyskočil (1890–1966), literární kritik, překladatel z angličtiny, esejista, historik, redaktor revue Akord. Dále je v textu zmiňován pod zdrobnělinou svého jména, tj. Bertík.
16
OBSAH
Tvou zprávu o osudu „Města Božího“48 jsme vzali na vědomí a už jsme se také dočtli, že Melantrich je hodlá udat v jakési své nové knihovně, zahájené Antimachiavelem Fritze Velikého(!).49 Krásné sousedství a krásné prostředí, jen co je pravda! Stačí Vyšehrad50 tomuto tempu? Děkuji Ti za Hopkinse, pokusím se o ten překlad. Mrzí mě však náramně, že do tohoto ročníku odmítáš něco poslat. Na podzim, kdo ví, budu-li ještě redaktorem, a do toho červnového dvojčísla bych Tě tak potřeboval! Je to s tím Akordem velký kříž. Různice a mrzutosti nechtějí přestat, jednání vydavatelstva je prapodivně zlé, že mi v Praze (Vyskočil a Fučík)51 sedli na lep. Složili jsme takové memorandum, které Ti přikládám k dopisu. Máš-li s námi trochu soucítění – a já doufám, že máš – podpiš to, prosím Tě, a pošli mi to. Geniální (!!!) básník a tlumočitel textů starozákonních Msgre Heger,52 který vztahuje na Akord diktátorskou pěst, zasluhuje poněkud přes prsty (krom toho posvěcení!). Velmi scházím a takříkajíc s malou dušičkou posílám toho „Svatého Prokopa“. Je notně dlouhá, takže přikládat nějakou jinou ještě si už ani netroufám. Přepracoval jsem to k cenzuře, ale také jinak. Zkrátil jsem a vyškrtal, co se dalo, zpřeházel celé skladby veršů a teď nakonec jsem tak malomyslný, že bych to nejraději hodil do kamen. Prosím snažně o shovívavost, ale kdyby se Ti zdálo, že je to moc slabé, nedávej to do tisku a napiš mi to bez obalu! Ostatní, mluvíš cosi o esejích, Ti ovšem 48 Augustinus, Aurelius: De civitate Dei. Vyšlo až v nakladatelství Vyšehrad v překladu Julie Novákové ve dvou svazcích: Augustinus Aurelius: O boží Obci knih XXII. (Praha: Vyšehrad 1950). 49 Friedrich II.: Z politických spisů Friedricha II. Velikého, krále pruského (Praha: Melantrich 1940). Jednalo se o jednu z edičních řad nakladatelství – Knihovny politických klasiků. Ediční řada fungovala v letech 1940–1942. 50 Vyšehrad – nakladatelství založené roku 1911 v Praze. Působili zde například Aloys Skoumal, Albert Vyskočil ad. Po skončení druhé světové války se stal ředitelem nakladatelství Bedřich Fučík, který převzal funkci po Janu Hertlovi. 51 Bedřich Fučík (1900–1984), literární kritik, literární a obchodní ředitel nakladatelství Melantrich, poté ředitel nakladatelství Vyšehrad a samizdatové edice Rukopisy VBF. Přispíval do Akordu, Hostu a do řady dalších periodik, před válkou redigoval časopisy Tvar (1927–1931) a Listy pro umění a kritiku (1933–1937), v padesátých letech byl vězněn. 52 Josef Heger (1885–1952), teolog, profesor biblických studií, překladatel starozákonních textů z řečtiny a hebrejštiny. Některá jeho díla vyšla také v edici Akord.
17