KAREL NEŠPOR
Jde to
i s úsměvem
KAREL NEŠPOR
Jde to
i s úsměvem
Text a fotografie © Karel Nešpor, 2019 © Portál, s. r. o., Praha 2019 ISBN 978-80-262-1454-0
Obsah Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6 Bylo . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7 Tak nějak . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 34 Bylo nebylo . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 45 Smích nám dělá dobře . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 64 Aby bylo lépe . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 93 Jednoduché postupy, návody a techniky . . . . . . . . . . . 128 Závěr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 151
Při jídle se usmívejme! Zlepšuje to trávení i náladu.
Úvod Jde to i s úsměvem Hned zkraje vám nabídnu způsob, jak si zpříjemnit téměř cokoliv. Řekněte si: „Jde to i s úsměvem.“ Pak se usmějte a začněte třeba uklízet. Úsměv provází většinu zdravých emocí. Kdo by chtěl, může si to ještě vylepšit třeba takto: „Jde to i s úsměvem a vděčně,“ nebo „Jde to i s úsměvem a laskavě.“
Co zde najdete Většinu této knihy tvoří krátké texty. Rozdělil jsem je do následujících košíků: Bylo: Tuto část tvoří skutečné příběhy. Tak nějak: Tak nějak to asi bylo, i když možná trochu jinak. Bylo nebylo: Asi spíše nebylo. Smích nám dělá dobře: Sloveso „smát se“ má indoevropský původ. Původně znamenalo smát se a kvést. Někdo se zasměje a celý rozkvete. Aby bylo lépe: K tomu často stačí málo. Jednoduché tipy, postupy a návody.
Co přeji čtenářům Dostal jsem kdysi knihu s tímto komentářem: „Je to tak dobře napsané, že to skoro nikdo nepochopí.“ Opravdu jsem to nepochopil. Psát tak dobře, že to nikdo nepochopí, neumím a nepřipadá mi to užitečné. Mnohem lepší je, když se někdo po přečtení nějaké knížky utvrdí v tom, co sám tušil, a řekne si: „No jasně, to dá rozum!“
6
Bylo Tohle se opravdu stalo, někde jsem ale pozměnil detaily, aby se nedalo poznat, o koho se jedná.
Balík Dostal jsem zprávu, že mám na vzdálené poště balík. Tak jsem se tam vydal. Jednalo se o objemnou krabici, která se nedala vzít jinak než oběma rukama. Domů jsem šel jinudy. Dovlekl jsem balík na zastávku tramvaje a šťastně se posadil na lavičku. Tramvaj dlouho nejela. Tak dlouho, až to bylo divné. Pak jsem zjistil, že opravují koleje a že tramvaj pojede za tři měsíce. Mohl jsem buď začít kvílet, nebo se zasmát a chvíli klidně dýchat do břicha. Rozhodl jsem se pro úsměv a dýchání – mimo jiné i proto, že to často doporučuji druhým.
Mamut Na jednom semináři o emocích jsem poučoval přítomné: „Cítíme se bezpečněji, když jsou kolem nás lidé, kteří to s námi myslí dobře. To máme v genech už nejméně od doby kamenné.“ Pak jsem se obrátil na starší paní, která seděla v první řadě: „No řekněte, troufla byste si sama ulovit mamuta?“ Paní se usmála a sebejistě odpověděla: „Klidně.“ To mě překvapilo a na chvíli vyvedlo z míry. Pak jsem se obrátil na pána, který ji doprovázel, a řekl: „To jste si namluvil pěknou lvici.“ Nato se začali všichni smát.
Jak vzniká anekdota Právě jsme docvičili cvik, který se jmenuje „Medvědice krasavice“. Vleže na zádech se při něm se zdviženýma rukama i nohama smějeme. Zeptal jsem se rozesmátých abstinentek: „Chcete povědět příběh?“ „Ano!“ odpověděly jednohlasně. Byl jednou jeden turista a ten zabloudil v lese. Při vší té smůle ještě uviděl medvědici a ona jeho. Turista upaloval, co mu síly stačily. Jenže medvědice byla rychlejší a hlavně vytrvalejší. Po nějaké době se vyčerpaný turista svalil do mechu. Medvědice k němu doběhla. Zdvořile se zeptala vyděšeného turisty: „Nevíte, prosím, kde se tady schází nejbližší skupina Anonymních alkoholiků?“ Abstinentky se smály a já také.
Prohlídka Jeden z našich střízlivých přátel, štíhlý muž ve věku něco přes šedesát, byl na lékařské kontrole. Paní doktorce se něco nezdálo a naordinovala další vyšetření. Přítel abstinent se jí zeptal: „Mohu, než se to vyjasní, dál trochu běhat?“ Lékařka pokývala blahovolně hlavou: „Jistě, trochu ano.“ Přítel abstinent dodal: „Myslím tak dvacet kilometrů denně.“ Lékařka na něj jen užasle vytřeštila oči.
Výměna Stál jsem u pokladny v samoobsluze. Paní přede mnou se podívala, co jsem vyložil na pás. Pak se mě zeptala: „Jak to mám udělat, abych žila zdravě?“
8
Odpověděl jsem: „To je jednoduché.“ Nato jsem se obrátil k pokladnímu a řekl: „Paní bude ty zákusky vracet, místo toho si koupí mrkev.“ Všichni jsme se tomu zasmáli, i když jsem to myslel tak trochu vážně. Se zdravým způsobem života je nejlepší začít hned.
Stařec s houslemi Potkal jsem bělovlasého člověka v plátěných trenýrkách a kostkované košili. Přes rameno měl pouzdro s houslemi. Pohyboval se drobnými krůčky. V první chvíli mě napadlo, že by to byla legrační fotografie. Tuto myšlenku jsem rychle zaplašil. Dělat si z toho člověka legraci by nebylo spravedlivé. Vracel se od přátel, kde muzicírovali, nebo byl hrou na housle někoho potěšit. Cesta tam a zpět uprostřed léta ho stála hodně sil. Je to statečný a obětavý muž a zasluhuje respekt.
Silná bílá figura Na jedné rozhlasové besedě se mě ptali na příčiny závislosti. Někdo si myslel, že je příčinou je cosi tajemného v podvědomí, druhý považoval za důvod to, že je někdo „mamánek“, třetí zdůrazňoval existenční obtíže. Odpověděl jsem, že závislost vzniká v důsledku vzájemného působení řady činitelů, včetně zaměstnání nebo poměrů ve společnosti. Tam, kde povolí prodávat málo zdaněný nebo nezdaněný alkohol a neomezují jeho reklamu, musí počítat s vysokou spotřebou. Vzájemné působení rizikových a ochranných činitelů připomíná šachovou partii. Bílé figury jsou ochranné činitele a černé rizikové. Dodal jsem ještě, že neumím s určitostí předvídat, kdo závislost překoná. I do partie, která nevypadá dobře, může vstoupit silná bílá figura a všichni se diví. Tou
9
figurou může být pravidelné docházení na setkání Anonymních alkoholiků.
Jak odmítnout povýšení? Jde to i jednoduše Podle jednoho britského humoristy je nejlépe odmítnout povýšení nepřímo, a to tak, že člověk udělá nějaký drobný malér. Zmíněný autor doporučuje například požádat o ruku dceru generálního ředitele. Tato rada je nepraktická. Generální ředitel možná nemá dceru přiměřeného věku. Kdyby ji měl, třeba by se cítila nabídkou polichocena. Ještě větší komplikace by nastaly, kdyby dceruška radostně souhlasila. Znám řadu lidí, kteří odmítli povýšení prostě a bez velkých vytáček. Uvědomili si, že by tak přišli o čas, který je třeba věnovat sobě a rodině. Někteří odmítli povýšení na základě trpkých zkušeností z minulosti. Na vlastní kůži se přesvědčili, že „chleba je všude o dvou kůrkách“ a že nadprůměrně placené postavení není zadarmo. Downshifting V anglicky psaných textech se lze setkat se slovem „down shifting“. Míní se tím dobrovolný odchod na nižší a méně náročnou pracovní pozici. V tomto směru mohu nabídnout vlastní zkušenost. V určité době jsem zjistil, že povinnosti primáře a rostoucí administrativa přesahují mé síly. A tak jsem několik měsíců předem informoval vedení nemocnice, že odejdu do důchodu a ponechám si jen malý úvazek. Díky tomu nadřízení tolerovali moji nepřítomnost na různých poradách a já se v relativním klidu věnoval medicíně. Byl jsem odhodlán neudělat odborný malér a odejít se ctí. To se také podařilo. Coby primář jsem byl naposledy v práci 31. 12. 2016, tedy na Silvestra. Konec roku i odchod do důchodu jsem oslavil jednoduše. Udělal jsem si nejlepší
10
čaj, jaký jsem měl po ruce, a pocítil velkou úlevu. Dodatečně jsem si uvědomil, že co se týče příjmu a výdeje energie, žil jsem v posledních letech na dluh. Downshifting se mi osvědčil. Rozhodně to bylo lepší než být z práce odvezen sanitkou nebo vyhozen pro zanedbávání předepsané administrativy.
Mozek a střízlivost Mozek má při abstinenci od alkoholu a drog překvapivou schopnost regenerace. Svého času jsme léčili právničku středního věku, která k nám byla poslána s alkoholickou demencí zjištěnou psychologickým vyšetřením. Po delší abstinenci jsme vyšetření zopakovali. K našemu překvapení odpovídal intelekt pacientky jejímu vzdělání. Při abstinenci dochází k vytváření nových sítí mozkových buněk a obnovuje se neurogeneze, tj. vznikají nové neurony. Tomu lze kromě abstinence napomoci přiměřenou fyzickou aktivitou, rozumným způsobem života a tréninkem kognitivních funkcí. K tomu všemu při léčbě návykových nemocí dochází většinou automaticky.
Pravda a lež, střízlivost a paměť Jedna z věcí, za kterou je třeba být vděčný, je to, že při svém povolání nemusím lhát. Pracovníci v reklamě a „public relations“ na tom tak dobře nejsou. Co se lhaní týče, předčí neabstinující závislí lidé všechny reklamní agentury a politiky dohromady. Nevýhodou nestřízlivých lidí je, že si své lži nepamatují. K poruchám paměti přispívá více vlivů, např. intoxikace, okénka, vyčerpání, nedostatek spánku a stres. Střízlivost přináší řadu výhod. Člověk si nemusí pamatovat, co komu napovídal. Navíc se při abstinenci zlepšuje paměť. U někoho to trvá měsíc, u někoho i půl roku.
11
Jednomu z našich střízlivých přátel řekl v práci jeden podřízený: „Ty si taky všechno pamatuješ!“ Nemyslel to jako pochvalu, ale pochvala to byla.
Drobná změna ranního rituálu Na semináři, který jsem vedl, se jedna pohledná žena středního věku svěřila s tím, jak vypadá její vstávání. Přijde do koupelny, podívá se na sebe do zrcadla a řekne v duchu manželovi: „Tak tuhle příšeru ti přeju!“ Jak správně tušíte, navrhl jsem jí, aby svůj ranní rituál lehce pozměnila. Po ránu na sebe koukne do zrcadla, zářivě se usměje a uznale poznamená: „Milá a sympatická za všech okolností.“
Překvapení Docent Skála říkal, že terapeut by měl překvapit. Občas se mi stane, že překvapím i sám sebe. Přednášel jsem zubním lékařům. Jednalo se o hodinovou přednášku na velkém kongresu, kde mohlo být snad tři sta účastníků. Mimo jiné jsem utrousil tyto nepřipravené perly: Když jste dostudovali, to budete asi inteligentní. V ordinaci se usmívejte. Vy se tak uklidníte a budete na pacienty působit lépe, než kdybyste se tvářili jako hladové vlčice. Při práci se alespoň na chvíli narovnejte a dýchejte přitom do břicha. Můžete k tomu využít chvilku, kdy sestra patlá amalgam.
Osobní otázka Jeden novinář se mě zeptal, jestli jsem někdy nechtěl změnit obor a zabývat se jinou oblastí medicíny.
12
Odpověděl jsem, že ne. Internisté, chirurgové nebo neurologové se možná těší větší vážnosti. Ze zkušenosti ale vím, že střízlivost vyléčila zdravotní problémy, s nimiž si lékaři jiných oborů nevěděli rady.
Pes s beruškou Šel jsem do přírody cvičit a potkal jsem paní se dvěma jorkšíry. Jestli někdo neví, jak vypadá jorkšír, tak asi jako hodně chlupaté morče. Jeden z pejsků měl dlouhé chlupy na hlavě sepnuté beruškou, jakou nosívají holčičky. Tenhle chlupáč na mě začal urputně štěkat. Usmál jsem se a řekl: „Je to správný obranář.“ Paní, které psi patřili, nahněvaně vykřikla: „Nech, toho ty parchante!“ Myslím, že tento povel patřil psovi, nikoliv mě. Pejsek ovšem štěkal o to usilovněji. Vypadá to, že tento styl komunikace nefunguje ani u psů, natož u lidí.
Hádanka Hopsá to sem a tam a téměř to není. (Veverčí mládě)
Zpupnost Ve zpupnosti lze rozpoznat pohrdání druhými lidmi, hněv a pocit převahy. Zpupnost není výsadou mocných. Často se objevuje u lidí, kteří se cítí ponížení. Jednoho dne jsem někdy po ránu zjistil, že jsem zpupný. To bylo nebezpečné. Pod vlivem zpupnosti bych dělal pitomosti. Problém bylo třeba řešit. Dal jsem se do uklízení, ale to moc
13
nepomohlo. Uvažoval jsem tedy o tom, že bych mohl ještě poklidit okolí popelnic. Tuto myšlenku jsem ale odmítl. Dost možná bych to dělal zpupně, s pocitem převahy nad těmi, kdo tam udělali binec. Nakonec mě napadlo, že jsem v podstatě stejný jako ostatní. Ani lepší ani horší, ale stejný. To bylo osvobozující. Odpoledne mám přednášet a s lidmi se lépe domluvím.
Jak je to s tou chůzí? Na semináři pro zdravotníky jsem se zmiňoval o tom, že chůze prospívá páteři. Jedna lékařka namítla: „Já se v práci nachodím až dost, a přesto mě páteř občas bolí!“ Zeptal jsem se na její specializaci. Odpověděla, že je hygienička. Tím se vše vyjasnilo. Představy pracovníka hygienické služby o čistotě a pořádku se často liší od představ těch, které kontroluje. Problémem nebyl nedostatek pohybu, ale rizikové emoce. Lékařka udělá dobře, když si uvědomí, že dělá užitečnou práci. Jestli se to někomu nelíbí, to je jeho věc, ne její. Uklidní i dýchání do břicha a úsměv, třebaže ne vždy opětovaný.
Jak zkrotnout? Nebyl jsem mírně řečeno spokojen s tím, že mi přestal fungovat internet. Hněv patří k nejrizikovějším emocím. Rozhněvaný člověk často zkrotne až poté, co ho někdo umravní. Nikdo takový nebyl právě po ruce, tak jsem se šel projít do blízkého lesíka. Hněv játra nepotěší, kdežto procházka lesem ano. Trochu jsem cvičil a pak se začal omlouvat všem, kterým jsem kdy vědomě či nevědomky ublížil. Stačilo pár minut a zkrotl jsem. Šlo to i svépomocí.
14
Mimochodem, později se ukázalo, že internet nefungoval, protože jsem něco popletl. ☺
Návštěva ve vznešené společnosti a co z ní vyplývá pro popeláře Jednou večer jsem se vydal do luxusního hotelu ve středu Prahy. Nebyl jsem tam povečeřet. Večeři si umím udělat sám. Pozvala mě tam jedna dobročinná organizace na přednášku o emocích. Nejdříve jsem se přítomných zeptal, zda chtějí o zdravých emocích jen slyšet, nebo zda by si je rádi také zkusili. Rozhodli se pro druhou možnost. Nechal jsem je tedy opakovat: „To je zajímavé, všude samí milí lidé!“ Pak jsme se rozhlíželi kolem a usmívali se. Všelijak podobně jsme dováděli asi půl hodiny. Poté následovala diskuse. Z ní uvedu jednu zajímavost. Během přednášky jsem mluvil mimo jiné o „růžové hodině“. Myslí se tím, že by měl člověk vstávat alespoň hodinu před odchodem do práce, aby se stihl protáhnout, nasnídat a připravit si věci do práce. Jeden pán se mě zeptal: „A co když někdo dělá od čtyř hodin ráno? To má vstávat ve tři?“ Začal jsem si připadat jako necita, který odpírá těžce pracujícím lidem tolik zasloužený odpočinek. Pak jsem si ale uvědomil, že by to docela dobře šlo. Odpověděl jsem: „Jistě, klidně může vstávat třeba ve tři hodiny. Měl by tomu ale přizpůsobit dobu, kdy půjde spát. Do své postýlky by měl ulehnout nejpozději ve 21.00.“ Takže, milí popeláři, dobrá zpráva: Růžovou hodinku můžete dodržovat i vy! Na odchodu mi řekl jeden gentleman: „Tak tohle jsme tady ještě nezažili.“
15