Jazyk_v_biodanze_Katerina_Strnadova

JAZYK V BIODANZE

KATEŘINA STRNADOVÁ

JAZYK V BIODANZE

JAZYK

V BIODANZE

KATEŘINA STRNADOVÁ

Jazyk v biodanze

Kateřina Strnadová

Recenzenti:

Jose Belda-Medina, PhD

Dr. rer. nat. habil. Marcus Stück, PhD

Vydání publikace bylo schváleno Vědeckou redakcí Západočeské univerzity v Plzni.

Jazyková korektura: Hana Roubalová, korekturycj.cz

Grafický návrh obálky: TAMDEM STUDIO, www.tamdem-studio.com

Typografická úprava: Jakub Pokorný

Vydala:

Západočeská univerzita v Plzni, Univerzitní 2732/8, 301 00 Plzeň

První vydání, 416 stran

Pořadové číslo: 2432, ediční číslo: 55-006-25

Plzeň 2025

ISBN 978-80-261-1312-6

ISBN 978-80-261-1311-9 (brožovaná vazba)

ISBN 978-80-261-1313-3 (angl. vyd.)

ISBN 978-80-261-1314-0 (angl. vyd. ; online ; pdf)

DOI https://doi.org/10.24132/ZCU.2025.13126

© Západočeská univerzita v Plzni, 2025

TEORETICKÁ ČÁST

Charakteristika výzkumného vzorku

8.1  Přehled témat

8.1.1  Role jazyka v biodanze

8.1.2 Vliv biodanzy na jazyk účastníků

8.1.3 Možný přínos biodanzy v oblasti jazykového vzdělávání

8.2 Přehled zjištění

9.1  Interpretace zjištění a odpovědi na výzkumné otázky

9.1.1  Jaká je role jazyka v biodanze?

9.1.2 Jaký má biodanza vliv na jazyk účastníků?

9.1.3 Jaký může mít biodanza přínos v oblasti jazykového vzdělávání?

9.3 Doporučení a implikace pro biodanzu

9.4 Doporučení dalšího výzkumu

Poděkování

Velký dík za vedení mé práce po obsahové stránce a mnoho cenných informací si zaslouží José Mariano Neves, spoluředitel školy biodanzy v Algarve v Portugalsku a současný předseda International Biodanza Federation.

Mé poděkování patří Donaldu Charlesovi Kiralymu za metodologické vedení při přípravě i psaní této knihy a za trpělivou kontrolu mých překladů do angličtiny.

Velký dík náleží Rolandovi Toro Aranedovi, zakladateli biodanzy, za vytvoření systému, díky němuž lze tančit život a vyjadřovat se bez ohledu na jazyk či kulturu.

S úctou děkuji Anetě Končulové a Markétě Hrabalové za odvahu přinést biodanzu do českého prostředí a otevřít první školu biodanzy v České republice.

Děkuji rovněž svým spolužákům, prvním studentům školy biodanzy v Čechách, kteří svou účastí na výzkumu přispěli ke vzniku této monografie.

Veliké díky i Denisu Mainzovi, který mi byl během psaní oporou i zrcadlem a má tolik odvahy, trpělivosti a lásky, že se mnou tančí životem společně.

Předmluva

Téma této monografie se zrodilo během rozhovoru s Donaldem Charlesem Kiralym, kterého jsem poznala v roce 2018 na konferenci The Future of Education ve Florencii. Zatímco já přednášela o své práci v oblasti výuky překladu pro operní zpěváky, Don, který se proslavil především v oblasti translatologie, na poslední chvíli změnil téma své přednášky a s maximálním zaujetím prezentoval výsledky uplatnění přístupu ve výuce cizích jazyků, který vyvinul a nazval Scaffolded Language Emergence (Kiraly & Signer, 2017). Donův přístup k výuce cizích jazyků zahrnuje aspekty dříve zavedených přístupů, jako jsou audiovizuální strukturně globální metoda (SGAV), přirozený přístup, celková fyzická odezva (TPR), koncepčně-funkční přístup a komunikativní metoda. Scaffolded Language Emergence (SLE) představuje komplexní přístup, který staví na přední místo ve výuce citový rozměr, vychází z konceptu vynořujících se znalostí a dovedností a současně eliminuje lingvistický žargon, ba i gramatická pravidla, což mě okamžitě zaujalo. Ihned po návratu na domovskou Západočeskou univerzitu v Plzni (ZČU) jsem nadšeně o Donovi vyprávěla na Ústavu jazykové přípravy, kde pracuji jako zástupce ředitele pro strategii a rozvoj a zároveň jako vyučující italštiny. Začala jsem hledat způsoby, jak Dona a jím vytvořený přístup přivést do Plzně.

O rok později se mi podařilo těsně před zavedením nejpřísnějších proticovidových opatření zorganizovat malou, ale mezinárodní konferenci s názvem Den s jazyky na ZČU. Don se s ohledem na rychle se šířící epidemii a omezení rozhodl nezúčastnit osobně, ale souhlasil s účastí virtuální. Nejen že nám v rámci online přenosu s tlumočením přímo v sále konference představil vznik a základy svého přístupu – Don nazývá SLE striktně přístupem, nikoli metodou – ale v rámci virtuálního rozhraní se mu dokonce podařilo vyškolit v SLE přístupu dva rodilé mluvčí španělštiny. Ti účastníkům konference nechali doslova zažít SLE přístup ve třech po sobě jdoucích hodinových ukázkách, jimiž postupně prošla zhruba dvacítka jazykářů, kteří se psychicky i fyzicky utkali s cílem nechat v sobě „vynořit“ španělštinu. Pak následoval rok, kdy jsme všichni na fyzická setkání mohli zapomenout, ale v roce 2021 jsem získala malý grant, který mi umožnil pozvat Dona na týden do Plzně a nabídnout celotýdenní školení SLE všem kolegům, kteří o ně projevili zájem. V té době už jsme s Donem započali několikaměsíční pouť za vyřízením všech formalit, které mu umožnily se po ukončení kariéry na Johannes Gutenberg Universität Mainz v Německu přesunout na celý rok 2022 do Plzně v roli hostujícího profesora.

Ve stejném roce, kdy jsem potkala Dona, jsem se také setkala s biodanzou. Mé „poprvé“ mělo podobu jednodenního semináře zaměřeného na smyslnost, který se konal v krásném studiu v Berouně a vedla ho Aneta Končulová, úplně první Češka, která získala mezinárodní certifikát a začala v České republice šířit povědomí o biodanze. S kamarádkou, která mě na workshop vzala, jsme si moc přály, aby taková aktivita byla dostupná i v Plzni, ale Aneta měla tou dobou dvě malé děti a nebylo myslitelné, aby do Plzně pravidelně dojížděla ve večerních hodinách. Kamarádce se nicméně podařilo s Anetou domluvit a zorganizovat tři samostatné večerní lekce, na kterých jsem rozhodně nemohla chybět. V té době už Aneta

přišla s myšlenkou otevřít v České republice školu biodanzy. Zpočátku jsem vůbec neměla chuť zase nastoupit ke studiu, které mělo být tříleté, navíc s vidinou, že bych pak měla někoho něco učit, když už jsem z větší části učitelkou byla. Ale ještě než na jaře roku 2019 Aneta dorazila znovu do Plzně, tentokrát s jednodenním workshopem zaměřeným na propagaci nově otevírané školy, měla jsem v sobě jasno: Pokud chci, aby biodanza byla součástí mého života, nezbývá, než abych já začala dojíždět za biodanzou.

Aneta Končulová spolu s Markétou Hrabalovou, další Češkou, která nabízela pravidelné lekce a víkendové workshopy v Praze, otevřely v září 2019 historicky první školu biodanzy v České republice a já spolu s více než čtyřiceti spolužáky nastoupila do prvního ročníku. Zpočátku jsem vnímala biodanzu jako vyživující lázeň pro sebe, ale postupně jsem začala cítit touhu šířit to, co biodanza přináší, dál.

V lednu 2022 dorazil Don na ZČU již jako můj kolega a já krátce nato začala třetí ročník studia biodanzy, ve kterém se mi postupně zvedala opona do té doby zakrývající metodologické zásady, na kterých je systém biodanzy vybudován. Na jedné straně jsem ve výuce italštiny stále více uplatňovala SLE přístup, postupně se odvažovala zapojit fyzické aktivity a citový rozměr, využívat reálných předmětů a zvýšit interakci v rámci skupiny, na straně druhé jsem si jednoho dne uvědomila, že začínám své hodiny koncipovat podle fyziologických zásad biodanzy. Často jsem Donovi s nadšením o svém studiu vyprávěla a zmiňovala, kolik podobných aspektů nacházím při srovnání SLE a biodanzy. Až se jednou zeptal, proč oba přístupy nespojím a nevyužiji biodanzy k výuce jazyka. Začala jsem okamžitě argumentovat, že to ne, k tomu biodanza určena není, přesvědčená, že účastník musí plně a přesně rozumět tomu, o čem se mluví. Až jsem si uvědomila, že vlastně pro své přesvědčení nemám pádné důkazy. A tehdy jsem začala pátrat, jestli je toto téma na vědeckém poli již zpracováno. Věděla jsem o pokusech spojit výuku cizího jazyka s fyzickým aktivitami, například s jógou, ale v rámci biodanzy, která je mnohem víc než jen fyzickou aktivitou, se tímto tématem ještě nikdo nezabýval.

Pod Donovým metodickým vedením jsem připravila pro své spolužáky ze školy biodanzy online dotazník zaměřený na používání jazyka v biodanze, který se měl stát zdrojem dat pro můj kvalitativní výzkum. První pokus o získání dat provedený na dvou spolužácích, kteří krátce předtím studium opustili, ovšem nevyšel, na mé otázky odpovídali velmi krátce a vyhýbavě. Bylo jasné, že po covidové době, kdy se tolik aktivit přesunulo do virtuálního prostoru, lidé neměli ani chuť zapínat počítač, natož něco psát na klávesnici. Odhodlala jsem se tedy převést dotazník do lidštější podoby a přes aplikaci umožňující dálkovou komunikaci vyzpovídala další spolužačku, která se již studia neúčastnila.

Tváří v tvář a s možností klást doplňující dotazy, zohlednit intonaci, ba dokonce i mimojazykové projevy dotazovaného jsem získala mnohem rozsáhlejší a použitelné odpovědi. Pokaždé, když jsem pak usedala k počítači, abych rozhovor s jedním z účastníků přepsala, bylo to jako jít spolu na kávu, znovu slyšet hlas dotyčného nebo dotyčné, připomenout si jeho či její gesta, objevit parazitní slova, uvědomit si, která témata u něj či u ní vyvolávají nejsilnější emoční reakci. Když jsem se rozhodla zpracovat své téma kvalitativním způsobem, netušila jsem, že ona kvalita bude spočívat i v nahlédnutí do duše druhého člověka. Skoro jsem měla pocit, že by rozhovory mohly posloužit i pro psychologický rozbor. A byť všichni

dostávali stejnou sadu otázek, každý z účastníků k mému tématu přistoupil naprosto osobitě.

Každý přidal nějaký detail, který jsem do dotazů ani nezahrnula a kterým mě upozorňoval na šíři tématu. Až jsem nakonec dospěla k závěru, že téma, které mělo být původně článkem, je dostatečně objemné a objevné, aby si zasloužilo být zpracováno formou monografie.

Úvod

Biodanza coby systém rozvoje lidského potenciálu má své počátky v 60. letech minulého století v Chile. Biodanzu vytvořil a do konce svého života zdokonaloval chilský pedagog, psycholog a antropolog Rolando Toro (1924–2010), celým jménem Rolando Mário Toro Araneda. Jak bude patrné především z úvodních kapitol této knihy, v Torově osobnosti se snoubí nutkání vědce experimentovat, pozorovat, zkoumat, poznávat i rozvíjet bohatství teoretického poznání spolu s tvořivou energií malíře, básníka a tanečníka. Toro byl ještě před vytvořením systému biodanzy veřejně známou osobností s širokým okruhem přátel jak mezi vědci, tak mezi umělci a bývá považován rovněž za filantropa. O biodanze hovořil také jako o spojení umění, vědy a lásky (Toro, 2020, s. 21).

Systém biodanzy má svůj základ ve vědeckém poznání, především v biologii, a již za Torova života byla biodanza předmětem výzkumů. O ty se zasloužil především Marcus Stück (většinou citován jako Marcus Stueck) z Universität Leipzig v Německu, který později založil také školu biodanzy v Rize, v Lotyšsku. V přehledové studii Biodanza Effects on Stress Reduction and Well-Being – A Review of Study Quality and Outcome (Stueck & Tofts, 2016) Stück se svým spoluautorem uvádějí, že v letech 1999–2016 bylo provedeno třináct studií a jeden systematický přehled studií věnovaných biodanze, z nichž deset bylo provedeno a zveřejněno na Universität Leipzig, jedna v Portugalsku, jedna v Itálii a jedna v Brazílii. Snahou Stücka a jeho týmu je nejen pokračovat v osmibodovém výzkumném plánu, který navrhl ještě před svou smrtí sám Rolando Toro, ale rovněž udržovat mezinárodní síť výzkumníků zabývajících se biodanzou pod názvem Bionet (Bionet, 2023).

Kromě již zmíněných zemí se výzkum v souvislosti s biodanzou rozšířil i do dalších oblastí světa. Citační databáze Web of Science nabízí na sklonku roku 2022 v souvislosti s heslem biodanza v plnotextovém vyhledávání 41 záznamů. Z těchto 41 výsledků byl jeden vyloučen, protože biodanza figurovala pouze v medailonku jednoho z autorů, nikoli v obsahu textu. Z celkového počtu 40 výsledků se jednalo v šesti případech o konferenční abstrakt, ve dvou případech o stať ve sbornících (Greaves et al., 2016; Silva & Nadais, 2019), ve dvou případech o metaanalýzy (Laird et al., 2021; Wang et al., 2020), v šesti případech o přehledové studie (Altamirano Quevedo et al., 2021; Cadenas-Sánchez & Ruiz-Ruiz, 2014; Calçada & Gilham, 2022; Ferraro et al., 2021; Hickman et al., 2022; Kim et al., 2019), tři práce byly kombinací metaanalýz a přehledových studií (Bravo et al., 2019; Murillo-García et al., 2018, 2022) a ve 21 případech se jednalo o článek v časopise. Z těchto 21 článků spadá devět do oblasti medicíny a zdravotnictví (Carbonell-Baeza et al., 2010, 2012; Chiesi et al., 2021; Illesca Pretty et al., 2019; M. del M. López-Rodríguez et al., 2012, 2017; Rosa, de Vita, et al., 2018; Rosa, D’Andria, et al., 2018; Segura-Jiménez et al., 2017), sedm do oblasti sportu (Constantino Murillo & Espada Mateos, 2021; Hernández López et al., 2018; Rosa et al., 2019; Rosa & Madonna, 2020b, 2020a; Tafuri et al., 2019; Vergeer et al., 2021), tři do oblasti vzdělávání (Castillo Retamal et al., 2019; Stueck, 2011; Stueck et al., 2013) a dva do oblasti psychologie (Stueck et al., 2016, 2019). Žádný z článků ani ostatních výsledků nespadá do oblasti jazykovědy.

Pouze jeden článek z oblasti sociální psychologie popisuje dopad biodanzy na vyjadřování emocí a potřeb (Stueck et al., 2019). Biodanza je ovšem v rámci uvedeného výzkumu nahlížena coby neverbální složka komunikace v protikladu k verbální metodě vedoucí ke zvýšení empatie v komunikaci, jako je například respektující komunikace. Z celkového počtu 40 zkoumaných výsledků bylo sedm zveřejněno ve španělštině, ostatní v angličtině.

Citační databáze Scopus pak při vyhledávání hesla biodanza v názvu, abstraktu či klíčových slovech nabízí opět na sklonku roku 2022 celkem 31 výsledků, z toho ve 21 případech dochází k překryvu s výsledky databáze Web of Science. Ze zbylých výsledků byly dva vyřazeny. V prvém případě se článek věnoval tématu lidských práv a biodanza byla zmíněna pouze jako jedna z možných aktivit, kterým se staří lidé věnují. Ve druhém případě se jednalo o zařazení zpěvu a tance v pětiminutových úsecích během pracovních přestávek za účelem zvýšení produktivity práce. Uvedený popis ani použitá hudba evidentně neměly s biodanzou nic společného, v přehledu bibliografie byl citován pouze jeden článek o biodanze, pravděpodobně se ze strany autorů jednalo o mylnou interpretaci toho, co lze považovat za biodanzu. Ze zbývajících osmi výsledků se jednalo ve dvou případech o kapitoly v knize (Chathuranga et al., 2019; Stueck & Villegas, 2017), v jednom případě o přehledovou studii (Bidonde et al., 2018) a v pěti případech o článek. Z těchto článků spadají tři do oblasti zdravotnictví (López-Rodríguez et al., 2013; Rosa et al., 2020; Schmidek et al., 2019) a dva do oblasti psychologie (Abad Robles et al., 2014; Giannelli et al., 2015). Ani zde žádný z článků či ostatních výsledků nespadá do oblasti jazyka a jazykovědy. Z celkového počtu osmi zkoumaných výsledků byl jeden zveřejněn v italštině, dva ve španělštině a zbylých pět v angličtině.

Zveřejněné výzkumy související s biodanzou se zaměřují převážně na přínos biodanzy v oblasti zdraví. Zde dominují témata jako redukce bolesti (Hickman et al., 2022; Murillo-García et al., 2018, 2022; Segura-Jiménez et al., 2017), redukce stresu (Chathuranga et al., 2019; López-Rodríguez et al., 2017; Stueck, 2011; Stueck & Tofts, 2016) či zvýšení imunity (Stueck et al., 2013; Stueck & Villegas, 2017). Mnoho prací se rovněž zabývá přínosem biodanzy k psychickému zdraví jako například k rozvoji emoční inteligence (Abad Robles et al., 2014; Calçada & Gilham, 2022; Constantino Murillo & Espada Mateos, 2021; Greaves et al., 2016; Stueck et al., 2019) a především k celkovému stavu pohody (Laird et al., 2021; Stueck & Tofts, 2016). Výjimečně je biodanza studována i z pohledu rozvoje psychomotoriky v oblasti experimentální pedagogiky (Rosa et al., 2019). Výzkumy v oblasti zdravotního přínosu a pozitivního psychického vlivu na účastníky biodanzy jsou prováděny na specifických skupinách, mezi něž patří děti (Greaves et al., 2016; Rosa et al., 2020; Stueck, 2011; Stueck et al., 2013, 2016; Stueck & Villegas, 2017), dospívající (Chathuranga et al., 2019; Rosa & Madonna, 2020b), studenti (López-Rodríguez et al., 2017), učitelé (Rosa & Madonna, 2020a), zrakově postižení (Schmidek et al., 2019) či pacienti s neurodegenerativními onemocněními (Chiesi et al., 2021; Rosa, de Vita, et al., 2018) nebo s chronickými onemocněními, jako jsou poruchy autistického spektra (Rosa, D’Andria, et al., 2018) a především fibromyalgie (Bidonde et al., 2018; Bravo et al., 2019; Cadenas-Sánchez & Ruiz-Ruiz, 2014; Carbonell-Baeza et al., 2010, 2012; Kim et al., 2019; López-Rodríguez et al., 2012; López-Rodríguez et al., 2013; Murillo-García et al., 2018, 2022; Segura-Jiménez et al., 2017; Wang et al., 2020).

Ve výčtu prací věnovaných využití biodanzy by bylo možno pokračovat citováním těch, které nebyly indexovány ve dvou výše zmíněných databázích, ale jsou šířeny prostřednictvím odborných online platforem, jako jsou například Academia.edu či Researchgate.net. O biodanze bylo také napsáno mnoho knih, v souvislosti s biodanzou vychází pravidelně celá řada časopisů a nejnovější poznatky o biodanze, její teorii i praktickém vyžití jsou sdíleny rovněž na lokálních i mezinárodních konferencích, kongresech a sympoziích. Biodanza se od svých počátků, kdy byla úzce spjata se zeměmi Latinské Ameriky, rozšířila do pěti světadílů a rozrostla se tak do celosvětového fenoménu.

Z výše uvedeného vyplývá, že biodanza je nahlížena především v souvislosti s účinky na lidské tělo, případně na lidskou psychiku, ovšem dosud nebyl věnován zvláštní zřetel jejím jazykovým aspektům. A to navzdory faktům, že povědomí o biodanze se šíří ústně či písemně, sama biodanza je systém stojící na teoretickém modelu, který vychází nejen z empirických výzkumů a pozorování, ale rovněž ze studia mnoha písemných pramenů, a i samotné lekce biodanzy jsou účastníkům zprostředkovávány skrze jazyk. Biodanza sice pracuje s tělem, k čemuž využívá specifické pohyby v návaznosti na konkrétní hudbu, a ke komunikaci tak dochází z velké části neverbálně, ale verbální projev je rovněž její nedílnou součástí.

Jazyk je v biodanze využíván v mnoha různých situacích a aspektech. Každá lekce biodanzy obsahuje teoretický úvod a ústní sdílení. Jednotlivé tance a cvičení jsou účastníkům lekcí a workshopů biodanzy sice většinou demonstrovány, ale jsou rovněž uvedeny ústně. Účastníci biodanzy, kteří se rozhodnou pro studium v rámci některé ze škol biodanzy, pak pracují i s písemnými materiály a jsou vedeni k písemnému vyjádření ve formě deníků. Na závěr studia pak prezentují vlastní závěrečnou práci zvanou monografie, která má rovněž písemnou povahu.

Cílem této knihy, která je zároveň autorčinou monografií biodanzy, je ukázat maximální šíři jazykových aspektů souvisejících s biodanzou, představit možnosti, které biodanza nabízí v oblasti jazykového vzdělávání, poukázat na její jazyková specifika a nastínit možnosti dalšího zkoumání jazyka v biodanze. Kniha tak odpovídá na základní výzkumnou otázku: Jaký je potenciál jazyka v biodanze? Tato otázka je pak nahlížena ze tří perspektiv, jež představují podotázky: Jaká je role jazyka v biodanze? Jaký má biodanza vliv na jazyk účastníků? Jaký může mít biodanza přínos v oblasti jazykového vzdělávání?

Tato práce je rozdělena do dvou částí, z nichž první zpracovává téma jazyka v biodanze teoreticky. Cílem této části je postihnout co největší šíři tématu, včetně podtémat, která mohou inspirovat další výzkumníky k podrobnějšímu rozpracování. Tato část vychází především ze studia prací Rolanda Tora a jeho následovníků, jejichž myšlenky jsou usouvztažněny k používání jazyka v biodanze a jeho případné absenci, stejně jako k otázce vlivu biodanzy na jazyk. Pro dokreslení jazykové situace v biodanze jsou uvedeny na konkrétních místech i citace z dalších zdrojů, jakými jsou především závěrečné práce studentů škol biodanzy, skripta biodanzy, webové stránky organizací a škol biodanzy či články zveřejněné mimo časopisy zahrnuté v databázích Web of Science a Scopus.

Ve druhé části práce je v návaznosti na teoretické předpoklady stanovené první částí prezentován výzkum na téma jazyk v biodanze, který byl proveden ve specifických podmínkách České republiky, kde došlo v roce 2019 k otevření historicky první školy biodanzy. Výzkum probíhal mezi lety 2022 a 2023, kdy čeští studenti začali se studiem metodologie a postupně začali sami vést lekce biodanzy. Výsledky výzkumu proto zohledňují měnící se pohled účastníků školy, která probíhá v českém jazyce, a to v situaci, kdy se studijní materiály teprve překládají, je zaváděna nová slovní zásoba a pohled účastníků není zatížen předchozí zkušeností či tradicí biodanzy v daném jazyce a kultuře. V přílohách je umístěn přepis všech rozhovorů vedených s účastníky výzkumu, který tak může posloužit jako inspirace nebo zdroj rozšíření stávajícího výzkumu.

Práce je vydána zároveň i v anglické verzi pod názvem Language in Biodanza, aby byla přístupná co největšímu spektru čtenářů od jazykovědců a učitelů jazyka až po studenty či účastníky biodanzy kdekoli na světě. Teoretická část pak prošla obsahovou kontrolou ze strany Josého Mariana Névese, současného předsedy International Biodanza Federation.

Nebude-li uvedeno jinak, všechny texty, na něž je v práci odkazováno, přeložila autorka z portugalštiny, španělštiny, italštiny, francouzštiny, angličtiny a němčiny do češtiny. Aby byly všechny názvy uváděných děl čtenáři srozumitelné, v závorce je uveden jejich překlad, který dosud v češtině neexistuje.

TEORETICKÁ ČÁST

Teoretická část analyzuje jazykové aspekty v biodanze. Cílem teoretické části je popsat co největší šíři těchto aspektů, které mohou inspirovat další výzkumníky k podrobnějšímu rozpracování. Tato část je členěna do čtyř kapitol, z nichž první přináší základní informace o systému biodanzy a zbylé tři se soustředí na tři oblasti jazykového projevu využívané v tomto systému, kterými jsou absence jazyka, mluvený a psaný jazyk. Jednotlivá témata a podtémata jsou předkládána skrze myšlenky Rolanda Tora a jeho následovníků, z nichž jsou zohledněny především ty, které souvisejí s jazykem.

1 Jazykové portfolio biodanzy

Kapitola Jazykové portfolio biodanzy představuje systém biodanzy z pohledu jazyka. Podkapitola 1.1 Vznik biodanzy je věnována počátkům a vývoji názvu tohoto systému úzce spjatého se zeměmi Latinské Ameriky. Podkapitola 1.2 Rozšíření biodanzy zaměřuje pozornost na postupné šíření tohoto systému do pěti světadílů a přináší seznam zemí, v nichž byly otevřeny školy biodanzy. Podkapitola 1.3 Dílo a jazyk Rolanda Tora přibližuje Torův písemný odkaz včetně chronologického řazení jednotlivých děl a jejich překladů do dalších jazyků. Podkapitola 1.4 Definice a cíle biodanzy poukazuje na různorodost definic biodanzy a na odlišnosti v různých jazykových verzích. V podkapitole 1.5 Teorie a terminologie biodanzy jsou představeny základní pojmy systému a jejich jazyková specifika. Podkapitola 1.6 Studium biodanzy popisuje podmínky a možnosti studia tohoto systému zahrnující ústní i písemný projev. Podkapitola 1.7 Překlady a tlumočení v biodanze nahlíží na jazykovou rozmanitost tohoto celosvětově rozšířeného systému.

1.1 Vznik biodanzy

Rolando Toro Araneda se narodil 19. dubna 1924 v Concepción v Chile. V roce 1943 dokončil studium na první chilské škole, která připravovala budoucí učitele, s názvem Escuela Normal Superior José Abelardo Núñez se sídlem v Santiagu de Chile. V letech 1944–1957 pracoval jako učitel v různých chilských lokalitách (International Biodanza Federation, 2023a).

Již od počátku pedagogické kariéry zaujímal Toro ke zdělávání experimentální přístup a rád uskutečňoval výuku přímo v přírodě. Jak dokládají dobové novinové články, Toro vykazoval inovátorského ducha a u svých svěřenců rozvíjel především tvořivost. O tom svědčí i první Festival del niño, festival pro děti, o jehož propagaci se v 50. letech zasadil a během nějž děti měly možnost uspořádat výstavy maleb a keramiky a zažít hudbu na živo či didaktické hry v srdci Santiaga de Chile. Již v této době Toro vnímal, že lidskou mysl nelze oddělit od zbytku organismu neboli že mysl a tělo jsou dva různé názvy pro tutéž realitu (Cazzulo & Castagnoli, 2022, s. 100–104).

Pokud bychom hledali prvotní inspiraci či, jak říkával Umberto Eco, výsevní myšlenku, která klíčila mimo autorovo vědomí dávno před vznikem díla, pak lze předzvěst systému, který je dnes registrován pod ochrannou známkou Biodanza®, nalézt v dopise Rolanda Tora manželce z roku 1952.

„Calle Larga, Los Andes (Chile), 1952. Moje zbožňovaná Pilarcito: Občas vyjdu na nádvoří, hledám tě a myslím na tebe. Natažený na slámě čekám na zprávy. Dnes jsem se díval na plující mraky, které ve mně zanechaly pocit radosti, klidného a zářivého života.

Škola je zde velmi osamělá. Příští pondělí přijedou děti.

Přemýšlel jsem o rytmické vědě, která by hudebně uspořádala přirozené pohyby těla a především ‚úkony‘ tak, aby pomocí ušlechtilých a duchovních forem rozdělovala čas, intenzitu a sílu. Něco jako provokovat muzikálnost bytosti.

Co si o tom myslíš? Líbí se ti to? Ach, můj rádce, má lásko, všechno to má smysl, jen když to mohu vyjádřit a probrat s tebou!

Přemýšlel jsem o tom, jak v dětech oživit velké vzdušné, atmosférické mýty, které dřímají v pradávných hlubinách každé bytosti. Probudit v podvědomí ‚plující mrak‘, ‚aerolity‘, ‚jitřenku‘, ‚ohnivého muže‘. Nechat tak vzniknout osvícené kresby.

Podíval jsem se na svou tvář, jako když někdo pozoruje cestu. Nakonec jsem objevil radost z toho, že tě miluji a že jsem strašně milován. A nebyla to léta ani práce, ani mé chování, ale byla to láska, co se mi jakoby skrz kámen zračilo ve tváři.

Brzy budu po tvém boku, má lásko, budu tě líbat a objímat, dokud se neunavíš takovou něhou. Rolando“

O 36 let později napsala Pilar Acuña Rolandovi:

Můj drahý Rolando:

„Fribourg, Švýcarsko, 28-7-1988

Kdo by to byl předpověděl! Kolikrát hvězdy proletí nad touto zlatou kupkou sena… Měla jsem pocit, že už před sto lety jsme mluvili o tomtéž!!! Biodanza obletí svět mnohokrát!!

Pilar“

(Terrén & Toro, 2008, s. 21–22)

Už v roli pedagoga byl Toro dle dobového tisku považován za inovátora a ve své vzdělávací koncepci hovořil o probouzení potenciálu a důležitosti umění. Torův experimentální vzdělávací model zahrnoval vědy, umění i technologii. Děkanem Universidad de Concepción byl nečekaně vyzván, aby zde přednesl cyklus přednášek a následně vytvořil Laboratorio de Psicologia na místní Escuela de Educación. Tato příležitost motivovala Tora k tomu, že se vrhl na studium psychologie na Instituto pedagógico de la Universidad de Chile, které dokončil v roce 1964 (Toro, 2012, s. 39).

V roce 1965 byl Toro jmenován docentem v Centro de Estudios de Antropología Medica de la Escuela de Medicina de la Universidad de Chile, kde působil až do roku 1973. V této době byl pověřen farmaceutickou firmou Sandoz, aby studoval účinky LSD na tvořivé aktivity v projektu, kterého se účastnilo na dvě stovky umělců. Léta využívání této látky k terapeutickým účelům přinesla Torovi důležité poznatky ohledně stavů rozšířeného vědomí, kreativity, identity či regrese. Tyto poznatky dnes částečně tvoří základy metodologie biodanzy, ovšem s tím rozdílem, že Toro našel způsob, jak dosáhnout transcendentních a kreativních stavů skrze rozšířené vědomí pomocí hudby, tance a prožívání bez použití drog (Cazzulo & Castagnoli, 2022, s. 104–107).

Ve stejném období prováděl Toro také výzkum násilí ve věznici Penitenciaría de Santiago a byl členem výzkumného ústavu Instituto de Investigación del Hospital Psiquiátrico de Santiago. V roce 1966 byl jmenován profesorem psychologie vyjadřování a psychologie umění

na Instituto de Estética de la Universidad Católica de Chile (International Biodanza Federation, 2023a).

Díky svému působení v oblasti psychologie, psychiatrie a lékařské antropologie se Toro seznámil s různými formami psychoterapeutických technik, jako je muzikoterapie, gestalt, psychodrama a mnohé další. Jednotlivé techniky aplikoval v Hospital Psiquiátrico de Santiago, ale podle jeho slov se žádné z nich nedařilo proniknout do duše nemocného, pouze se dotkly jeho chování. Toro následně začal pacientům nabízet tanec na různé druhy hudby, což u pacientů vyvolávalo odlišnou odezvu. Na základě záznamů svých pozorování tak v 60. letech zjistil, že euforizující hudba stimuluje neurovegetativní sympatický adrenergní systém, zatímco uklidňující hudba stimuluje parasympatický cholinergní systém. Tímto způsobem Toro vytvořil základní osu toho, co se později vyvinulo v teoretický model, o nějž se opírá celý systém biodanzy (Toro Araneda et al., 2014, s. 26–27).

Další pozorování a účast na smělých pokusech při opakovaných návštěvách terapeutických center ve Spojených státech vedly Tora ke zpracování tématu disociací a k tomu, že do centra dvou protipólů neurovegetativního systému umístil afektivitu. Na kongresu věnovaném psychodramatu, který se konal v Buenos Aires, pak představil pohlazení coby metodu vedoucí ke změně osobnosti a zároveň coby terapeutický proud pro nemocné trpící primárně psychosomatickými poruchami. Jeho přednáška vyvolala skandál a sklidil značnou ostudu. Toro tuto metodu prezentoval v době, kdy – jak sám říká – byl prokázán význam něžností u laboratorních krys, ale teprve později vešly ve známost výsledky zkoumání Reného Spitze na dětech, na kterého navázaly pokusy s osobami trpícími depresí a se starými lidmi. Když se prokázalo, že pohlazení dělá dobře krysám, dětem, starým i depresivním lidem, rozšířil Toro přínos něžnosti na ostatní, běžné smrtelníky (Toro Araneda et al., 2014, s. 28–30).

Přechod od psychiatrických pacientů k běžné populaci se udál postupně. K pacientům se nejprve přidával personál a následně Toro své experimenty začal nabízet i ve skupinách složených z rodinných příslušníků a přátel. V těchto letech ovšem pro své aktivity nepoužíval název biodanza, nýbrž psicodanza . A tak se současně, když byla psicodanza aplikována v klinickém a univerzitním prostředí, začaly rozvíjet i  juegos de psicodanza, což byla psicodanza v divadelní formě, z níž v biodanze přetrvaly takzvané sekvenční tance (Cazzulo & Castagnoli, 2022, s. 111–125).

Divadelní hry juegos de psicodanza vznikaly nejprve přímo v Torově domácnosti, která se tak měnila na jistou formu laboratoře. Po hudební stránce si Toro kladl za cíl vymýtit hudební rigidnost, tak aby se účastník stal citlivějším vůči hudbě jakékoli epochy či žánru, tak aby například milovník soulu pocítil dojetí i při poslechu brazilské batukády či aby milovník nízké kultury dokázal ocenit Beethovenův kvartet či Bachovu sonátu. Juegos de psicodanza měly ve své konečné fázi podobu divadelního představení složeného z osmi dějství. Od ledna roku 1973 byly tyto hry představeny ve významných divadlech chilského hlavního města a konaly se do září téhož roku, kdy došlo ke státnímu převratu. Tyto hry, jak dokládá dobový tisk, byly částí společnosti přijímány s velkým úspěchem jako transgresivní terapeutické umění a jinou částí naopak kritizovány a zatracovány (Toro, 2012, s. 58–83).

Po Pinochetově puči byl Toro vyslýchán na policii. Chilská policie měla záznamy o Torových činech za více než dvacet let, ať už se jednalo o protiválečné, či antimilitantní aktivity, včetně výstřižků novinových článků. Toro se při výslechu naštěstí setkal s poměrně humánním jednáním, nicméně mu bylo doporučeno, aby zemi opustil (Toro Araneda et al., 2014, s. 62).

V roce 1974 Toro z rodného Chile v područí diktátorského režimu přesídlil i s rodinou do Argentiny. Systém zde nabízel pacientkám po mastektomii v rámci Liga Argentina de Lucha Contra el Cáncer. Jeho aktivita byla posléze korunována jmenováním emeritním profesorem na Universidad Abierta Interamericana v Buenos Aires (International Biodanza Federation, 2023a).

Během let strávených v Argentině Toro také cestoval a rozvíjející se systém představil v Brazílii. V té době již vnímal, že jméno psicodanza, které odkazovalo k duši, nebylo pro systém zahrnující celý organismus ideální. Na základě pečlivého sémantického rozboru na cestě zpět z Brazílie do Argentiny v roce 1977 vybral pro tuto nově se etablující disciplínu nové jméno, které během následujících let nahradilo původní nevyhovující výraz. Biodanza tak předponou bio- řeckého původu odkazuje k životu, zatímco výraz danza francouzského původu odkazuje k „integrovanému pohybu naplněnému smyslem“. Tím vznikla metafora biodanza –tanec života, která podle Tora byla plně v souladu s konceptem Rogera Garaudyho „tančit život“ (Toro Araneda, 1991, s. 4–5).

1.2 Rozšíření biodanzy

V roce 1979 přesídlil Toro do São Paula v Brazílii. Zde založil soukromý ústav Instituto Privado de Biodanza a pracoval zároveň v Hospital Juqueri (International Biodanza Federation, 2023a). Mimo práce s psychiatrickými pacienty a desetileté práce v soukromém ústavu, v němž formoval nové facilitátory biodanzy, pracoval Toro v této době opět s pacientkami po mastektomii a dále svůj systém zdokonaloval (Cazzulo & Castagnoli, 2022, s. 127–128). V roce 1980 využil systém biodanzy také při jedinečné terapii pacientů s Hansenovou chorobou (lepra), kterou lékařský tým nemocnice Lauro de Souza Lima v Bauru vyhodnotil jako významně přínosnou na úrovni psychologické i psychomotorické rehabilitace, která u pacientů zvýšila sebedůvěru a komunikační schopnosti (Toro Araneda & Toro Acuña, 2020, s. 18–19).

I v Brazílii ovšem musel Toro čelit vojenské diktatuře a znevažování biodanzy, a to jak ze strany moralistů, tak především ze strany vládní rady pro dohled nad psychologickou praxí Conselho Federal de Psicologia. Vzhledem k tomu, že na přelomu 70. a 80. let byla biodanza praktikována řadou psychologů, kterým hrozila ztráta diplomů, mnozí tento systém opustili a Toro byl opět vyslýchán policií. Navzdory tomu se podařilo uspořádat tři Torovy přednášky, díky kterým bylo opět mnoho lidí o účinnosti biodanzy přesvědčeno, a v dubnu 1980 byla definována počáteční strategie pro šíření biodanzy v Brazílii (Nousiainen, 2007).

Toro získal v Brazílii schopné spolupracovníky, jako byli Cezar Wagner de Lima Góis, Maria Lúcia Pessoa Santos či Ruth Cavalcante, kteří stáli v čele první asociace biodanzy, Associação