Hurvínek a kouzelné muzeum Vyšlo také v tištěné verzi
Objednat můžete na www.fragment.cz www.albatrosmedia.cz
Ivona Březinová Hurvínek a kouzelné muzeum – e‑kniha Copyright © Albatros Media a. s., 2017
Všechna práva vyhrazena. Žádná část této publikace nesmí být rozšiřována bez písemného souhlasu majitelů práv.
kouzelné muzeum
a
Podle filmu převyprávěla Ivona Březinová
JÁ, ŽERYK Žít s lidmi je bezva. Mí předkové na to přišli už před mnoha tisíci lety. Já na to přicházím každý den. Bydlet v rodině pana Spejbla je zábavné, pohodlné a bezpečné. I když… bezpečné tedy jak kdy. Jak má totiž v něčem prsty Hurvínek, jde i psovi někdy o život. Jako nedávno v muzeu. Možná jste si už také všimli, že pokud si pes chce něco cenného schovat, někde to zahrabe. Pokud něco cenného chtějí uschovat lidé, dají to do banky nebo rovnou do muzea. A v jednom takovém muzeu, kde jsou shromážděny spousty starých loutek, pracuje Hurvínkův taťulda, můj pán a náš společný živitel, Josef Spejbl. Dělá tam hlídače. Tohle povolání znám. Troufám si říct, že bych ho zvládl taky. „Žeryku!“ Do psí misky! Volají mě. Nechte mě to přece doštěkat, lidi. Tak jo. Dík. Podle dávných stop, které jsem v Muzeu loutek ucítil, se mi podařilo sestavit začátek příběhu, o kterém pan Spejbl, Hurvínek a jeho kamarádka Mánička neměli ani tušení. Vsaďte se se mnou třeba o sto kostí, že to bylo jinak. Já vím, že se to stalo takhle… „Žeryku! Ke mně!“ Pardon, to je jasný příkaz. To fakt musím. Počkejte tady, za chvíli jsem zpátky. Pak vám to doštěkám. Tak jo. Jsem zase tady. Pan Spejbl mě pasoval na psa hlídacího. Nakázal mi, že mám ohlídat, aby si Hurvínek nepustil počítač dřív, než napíše úkol. To je teda služba za všechny kosti, to vám řeknu. Ale načmáral úlohu v cuku letu a znaleckým okem ohodnotil, že je to napsané pod psa. Ze zkušenosti vím, co to znamená. Že se mu to moc nepovedlo. Ale co já s tím? Já nic, já pes. Tak radši poslouchejte.
4