Horečky v Kutné Hoře?
Průvodce městem, jeho uměním a příběhem
Ivan Foletti
Jan Galeta
Tomáš Valeš edd.
Úvodní slovo 7
Ediční poznámka 13
Urbanistická stezka
Kateřina Jůzlová, Zuzana Urbanová
Od vesnice ke královskému a průmyslovému městu:
proměny Kutné Hory 20
Náboženská stezka
Daria Kruchenko
Přísliby věčnosti: sakrální umění Kutné Hory 38
Společenská stezka
Kateřina Jůzlová
Historické město v rukách občanů: život v Kutné Hoře napříč staletími 62
Vlastenecká stezka
Paulína Horváthová, Zuzana Urbanová
Za národ a za město! Kutná Hora v 19. a 20. století 84
Medailonky
Sedlecký klášter a katedrála Nanebevzetí Panny
Marie a sv. Jana Křtitele 109
Sedlecká kostnice 110
Chrám sv. Barbory 111
Jezuitská kolej 113
Vlašský dvůr a kaple sv. Václava a Ladislava 114
Kostel sv. Jakuba 115
Klášter voršilek a neobarokní kostel
Nejsvětějšího Srdce Páně 116
Domy vojenských gážistů 118
English summary 127
Zdroje obrazové přílohy 128
Bibliografie 130
Rejstříky 132
Ivan Foletti, Jan Galeta, Tomáš Valeš
Na jaře 2025, kdy tato kniha o Kutné Hoře vznikala, snad nebylo českého města, jehož jméno by bylo ve světě skloňovanější.
Díky videohře Kingdom Come: Deliverance 2 se z této už tak turisticky velmi vytěžované lokality stala celebrita. Do Kutné Hory mířily zástupy fanoušků, kteří chtěli na vlastní kůži poznat, jak město doopravdy vypadá. Pro léto 2025 byla údajně beznadějně vyprodána veškerá ubytovací zařízení a dalo se předpokládat, že příliv turistů pomůže také místní ekonomice. S mírnou nadsázkou se dalo mluvit o zlaté horečce.
Příznačné je, že vlny zlatých horeček (či lépe řečeno stříbrných) provázejí Kutnou Horu již po mnoho staletí. Příběh města je totiž neodmyslitelně spojen s těžbou drahých kovů, s jejich následným využíváním, a dokonce i s ražbou oficiální královské měny.
Doba největší slávy však už dávno minula a od 19. století se z Kutné Hory stalo především místo vzpomínání na mytickou minulost. Jedním ze zajímavých a do jisté míry tradičních návratů k vysněnému příběhu města je právě nový díl herní série Kingdom Come: Deliverance, podobně jako známý meziválečný film Otakara Vávry Cech panen kutnohorských. Ať už se totiž ponoříte do současné hry a její zdánlivě přesné středověké atmosféry se spoustou soubojů, nebo se raději zasmějete
u obrazovky eskapádám renesančního šlechtice, neuvidíte Kutnou Horu, ale jen její mytologizovaný obraz.
Autorky jednotlivých kapitol tohoto průvodce jsou historičky umění, které nechtěly opakovat stereotypy a banality běžné pro turistické agentury nebo tvůrce propagačních brožur. Jejich cílem bylo pomoci čtenářům a čtenářkám, aby se s Kutnou Horou potkali osobně a bez předsudků a mohli se zamyslet nad otázkou, proč má minulost takový dopad na to, kdo jsme my dnes. Nesoustředily se jen na příběh o těžbě stříbra, nabízejí vícevrstevný příběh Kutné Hory a otevírají také další témata, spjatá i s pozdějšími obdobími, než je středověk.
Příběh o zmiňované kutnohorské stříbrné horečce tak nabízí příležitost zamyslet se nejen nad původem místního bohatství, ale také nad tím, kdo ho získával a za jakou cenu. Podíváme se na to, jak „podnikatelé“ dob minulých mohutně vydělávali, neváhali své výdělky dávat na odiv a také se často nestyděli vykořisťovat lidi, kteří jim k bohatství dopomáhali. Hrdiny příběhů nebudou jen lidé, ale — jak jinak — především obrazy. Ty například ukazují, jak si „podnikatelé“ i havíři vyjasňovali své pozice, jak vytvářeli soutěžící narativy a prezentovali se jako ti, kdo stojí na straně spravedlnosti — což v té době znamenalo, že si nárokovali Boží požehnání.
Asi nikoho nepřekvapí, že právě pohled zaměřený na pracující havíře rezonoval především v letech 1948—1989, tedy v době reálného socialismu. V tomto bouřlivém období se příběh vykořisťovaných „proletářů-horníků“, trpících pod jhem nemilosrdných „kapitalistů“, stal součástí účinné, ale poměrně krátkozraké propagandy. Projektovat příběh třídního boje, tak jak ho definoval v 19. století Karl Marx, do století 15. a 16.
byl samozřejmě anachronismus. Přestože je hamižnost univerzální vlastností provázející lidstvo napříč staletími, způsob, jímž lidé na hromadění majetku nahlíželi v době před kalvínskou reformací, byl zásadně odlišný. Ve středověké mentalitě totiž „bohatství pro bohatství“ nemělo dobré společenské PR a muselo být „ospravedlňováno“ například investicemi do veřejného prostoru. Jakkoliv to současnému člověku může připadat neskutečné, na přelomu 15. a 16. století byly víra v Boha a snaha zasloužit si věčnou spásu důležitými a autenticky prožívanými součástmi života i vytváření společenského statusu.
Nesvědčí o tom pouze bohatý liturgický život a umělecká díla, která zdobila tehdejší chrámy, ale třeba i poutě do Svaté země.
V týchž letech, kdy rozkvétala Kutná Hora, se totiž poutníci z celé Evropy vydávali do Palestiny — nikoliv aby vydělávali, a dokonce ani aby se kochali místními památkami, ale proto, aby se dotkli míst, kde žil Ježíš Kristus. Objektem úcty se tak stávaly kameny, na nichž Kristus údajně seděl, či stromy, v jejichž stínu odpočíval.
Vraťme se ale zpátky ke Kutné Hoře. Procházet se městem s historičkami umění znamená potkávat se s vizuálním, materiálním a architektonickým dědictvím. S nadšením můžeme připomenout chrám sv. Barbory, jehož stavbu započala legendární parléřovská huť, ale který do své aktuální krásy vyrostl až v 16. a později v 19., a dokonce 20. století. S nemenším nadšením poukážeme na utrakvistický chrám sv. Jakuba i na Vlašský dvůr, kde se po staletí razily mince, nebo na další dominantu města — jezuitskou kolej. Klášter v Sedlci a nedaleká kostnice tuto plejádu uměleckých perel přirozeně doplňují. Nehodláme však zůstat jen ve starších stoletích. Ono to ve městě, kde se památky,
jež považujeme za prastaré, neustále opravují a doplňují, ani nejde. Kutná Hora má také zajímavé vrstvy a příběhy z 19. i z počátku 20. století a v této knize je nehodláme nechat ležet ladem.
Práce historiček a historiků umění předpokládá poctivý pohled na tyto nehybné primadony uměleckých scén minulosti.
A zde opakujeme výše nastíněný refrén: Kutná Hora je místem nekončících návratů k slavné minulosti, již každý z těch návratů přepracovává nejen v kolektivní představivosti, ale i velmi pragmaticky v materiální realitě. A tak je třeba nejprve zbavit památky nánosů — materiálních i intelektuálních —, jež na nich každé století zanechalo. Znamená to zamyslet se například nad neogotickou přestavbou, kterou na počátku 18. století v Sedlci uskutečnil Jan Blažej Santini Aichel. Pro místní opaty vytvořil chrám, který měl připomínat mytickou minulost, jež možná nikdy neexistovala. Současná stavba však není pouze novověkým dílem, prošla totiž výraznými úpravami také na začátku 20. století. Vypráví tak příběh o tom, jak si obyvatelé Kutné Hory ve 20. století představovali raně novověkou stavbu — stavbu, která kdysi vznikla jako „pohádka“ o středověku.
K výrazným proměnám důležitých památek, jež dodnes určují tvářnost města, hojně docházelo během 19. století. Namátkou připomeňme stanovou střechu sv. Barbory, kterou podle starých grafik vytvořili ex nuovo Josef Mocker a jeho nástupce Ludvík Lábler. Mnohem výraznější proměna čekala Vlašský dvůr, který můžeme považovat spíše za neogotickou interpretaci středověké stavby než za originál.
Možná si teď čtenář se zděšením říká: „Tak ono je to vlastě všechno fake?“ Opak je pravdou. Vrstvení jednotlivých úrovní
minulosti na sebe je přece esencí dějin a restaurovaná památka se s každou úpravou stává opět současnou. Někdy tím, že se její obnovený design přiblíží soudobým trendům více, než by se od historické budovy čekalo. A jindy prostě tím, že odpovídá představám těch, kteří ji upravují. Ano, je to had, který si kouše ocas, a procházet se ulicemi Kutné Hory tak znamená nejen hledat památky minulosti, která už dávno není, ale zároveň si stále znova klást otázku, jak se na tuto minulost díváme právě my a co nám to říká o nás samých.
Poslední z vrstev, které na Kutné Hoře s postupem dějin ulpěly, na nás svítí z displejů, kde je Kutná Hora dějištěm hry
Kingdom Come: Deliverance 2, o níž jsme mluvili na začátku. Ve veřejném prostoru proběhly debaty o tom, jak moc byli grafici a designéři této hry schopni přiblížit se „historické skutečnosti“, i o tom, jak důkladně se spolehli na rady historiků. Ovšem jako tomu je i u památek, které přetvořilo 19. století, za sto let budou naši pravnuci s jistotou vědět, že vizuál Kingdom Come: Deliverance 2 mnohem více než o minulosti vypovídá o tom, kdo jsme byli my a jak jsme si minulost představovali.
Autorky kapitol průvodce chtějí nahlédnout na historii tohoto krásného středočeského města pohledem prostým stereotypů a obohaceným o témata, jež jsou aktuální pro nás tady a teď. Přejí si čtenáře překvapit něčím neočekávaným, něčím, co rozbije jejich dosavadní představy. A třeba jim přitom přinést i trochu radosti.
Čtenářům a čtenářkám přejí krásnou procházku Kutnou Horou a doufají, že při hledání minulosti v uličkách města naleznou i nečekané úvahy o naší současnosti.
