↷ Jitka Nábělková
Formativní hodnocení v mateřské škole: vzdělávací strategie, metody a nástroje
Univerzita Palackého v Olomouci Pedagogická fakulta
Formativní hodnocení v mateřské škole: vzdělávací strategie, metody a nástroje Jitka Nábělková
Olomouc 2026
Odborné recenzentky Mgr. Marie Najmonová, Ph.D., MBA Mgr. Stanislava Korcová
Neoprávněné užití tohoto díla je porušením autorských práv a může zakládat občanskoprávní, správněprávní, popř. trestněprávní odpovědnost.
1. vydání © Jitka Nábělková, 2026 © Univerzita Palackého v Olomouci, 2026 https://doi.org/10.5507/pdf.26.24467566 ISBN 978-80-244-6756-6 (print) ISBN 978-80-244-6757-3 (online: iPDF)
Obsah
Předmluva Úvod
7 9
1 Formativní hodnocení v kurikulu preprimárního vzdělávání 1.1 Pojetí formativního hodnocení dle revidovaného RVP PV 1.2 Implementace formativního hodnocení do školního vzdělávacího programu 1.3 Význam formativního hodnocení pro evaluaci školního vzdělávání 1.4 Přehled klíčových strategií formativního hodnocení 1.4.1 Stanovení cílů a kritérií úspěchu 1.4.2 Poskytování kvalitní zpětné vazby 1.4.3 Podpora sebehodnocení 1.4.4 Vrstevnické hodnocení 1.4.5 Práce s chybou 1.4.6 Vzájemná provázanost strategií
11 12
2 Vzdělávací strategie ve školních vzdělávacích programech mateřských škol 2.1 Formativní hodnocení jako východisko vzdělávacích strategií 2.2 Od očekávaných výsledků učení k formativním vzdělávacím strategiím v pedagogické praxi 2.2.1 Kompetence k učení: Formativní vzdělávací strategie 2.2.2 Kompetence k řešení problémů: Formativní vzdělávací strategie 2.2.3 Kompetence komunikativní: Formativní vzdělávací strategie 2.2.4 Klíčová kompetence osobnostní a sociální: Formativní vzdělávací strategie 2.2.5 Kompetence k občanství a udržitelnosti: Formativní vzdělávací strategie 2.2.6 Klíčová kompetence k podnikavosti a pracovní: Formativní vzdělávací strategie
14 16 16 17 18 18 19 19 19 22 23 26 28 33 40 46 55 61
2.2.7 Kompetence kulturní: Formativní vzdělávací strategie 2.2.8 Kompetence digitální: Formativní vzdělávací strategie
72 77
3 Metodicko-didaktické podněty 3.1 Základní principy efektivního formativního hodnocení 3.2 Metodiky a metody formativního hodnocení 3.2.1 Didaktický soulad a systémová provázanost metod formativního hodnocení 3.2.2 Metoda formativního hodnocení: Výukový cíl 3.2.3 Metoda formativního hodnocení: Kritéria úspěchu 3.2.4 Metoda formativního hodnocení: Zpětná vazba 3.2.5 Metoda formativního hodnocení: Práce s chybou 3.2.6 Metoda formativního hodnocení: Sebehodnocení 3.2.7 Metoda formativního hodnocení: Vrstevnické hodnocení 3.2.8 Metoda formativního hodnocení: Portfolio dítěte 3.2.9 Digitální technologie ve formativním hodnocení v mateřské škole – systémové perspektivy 3.3 Modelové situace a inspirativní příklady z praxe 3.3.1 Inspirativní příklady z praxe: Sebehodnocení, zpětná vazba 3.3.2 Inspirativní příklady z praxe: Zpětná vazba dítě–učitel 3.3.3 Inspirativní příklady z praxe: Kriteriální sebehodnocení 3.3.4 Inspirativní příklady z praxe: Zpětná vazba: Token economy 3.3.5 Inspirativní příklady z praxe: Kriteriální hodnocení sociálních dovedností + zpětná vazba rodičům 3.3.6 Inspirativní příklady z praxe: Zpětná vazba ke kvízovým otázkám 3.3.7 Inspirativní příklady z praxe: Obousměrná zpětná vazba dítě ↔ učitel 3.3.8 Inspirativní příklady z praxe: Vrstevnické hodnocení 3.3.9 Inspirativní příklady z praxe: Sebehodnocení 3.3.10 Inspirativní příklady z praxe: Vrstevnické hodnocení 3.3.11 Inspirativní příklady z praxe: Smlouvy o chování dětí a odměnový systém 3.3.12 Inspirativní příklady z praxe: Sebehodnocení dovedností sebeobsluhy 3.3.13 Inspirativní příklady z praxe: Zpětná vazba – „See three before me“ 3.3.14 Inspirativní příklady z praxe: Mapy učebního pokroku
84 86 102
Na závěr Literatura Jmenný rejstřík Přílohy
105 108 110 122 133 143 151 155 170 179 181 186 190 196 204 208 210 213 217 219 222 226 228 231 248 249 256 258
Předmluva
Publikace, kterou držíte v rukou, je určena především studentkám a studentům učitelství pro mateřské školy, začínajícím i zkušeným pedagogům a všem, kdo se odborně zajímají o problematiku předškolního vzdělávání. Jejím cílem je poskytnout ucelený pohled na téma formativního hodnocení v předškolním vzdělávání a nabídnout podklady pro jeho promyšlenou implementaci do každodenní práce s dětmi. Formativní hodnocení představuje přístup, který zdůrazňuje aktivní roli dítěte v procesu učení. V centru pozornosti již nestojí pouze samotný výsledek, ale také cesta, kterou dítě prochází, a podpora jeho sebereflexe a motivace. Tento způsob práce umožňuje pedagogovi lépe sledovat individuální vzdělávací potřeby, posilovat spolupráci s rodinou a vytvářet prostředí, v němž dítě získává pocit bezpečí, důvěry a smysluplného učení. Text publikace vychází z aktuální podoby Rámcového vzdělávacího programu pro předškolní vzdělávání (RVP PV, 2025) a reflektuje současné trendy v pedagogickém výzkumu i v zahraniční praxi. Učebnice kombinuje teoretické ukotvení s praktickými ukázkami a metodickými doporučeními, která mohou sloužit jako podklad nebo inspirace pro každodenní vzdělávací činnosti. Nabízí konkrétní vzdělávací strategie, metody a nástroje, které podporují proměnu hodnocení v prostředek učení a profesního rozvoje. Kniha tak usiluje o propojení vědeckého poznání s pedagogickou praxí. Jejím posláním je poskytnout čtenářům teoretické zázemí i praktickou oporu, které jim umožní kvalifikovaněji reagovat na potřeby dětí předškolního věku a rozvíjet jejich potenciál v souladu s požadavky současné společnosti. Mateřské školy v českém vzdělávacím systému představují první institucionální článek, v němž dítě získává zkušenost s organizovaným vzděláváním. Předmluva
7
Jejich význam přesahuje rámec přípravy na školní docházku – plní důležitou roli při vyrovnávání vzdělávacích šancí, předcházení sociálním nerovnostem a podpoře inkluzivního přístupu. Zvláštní důraz je kladen na spolupráci s rodinou, která je v podmínkách českého předškolního vzdělávání považována za klíčový faktor kvality. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy a Česká školní inspekce proto v posledních letech opakovaně upozorňují na nezastupitelnou úlohu mateřských škol v rozvoji dítěte a v posilování jeho připravenosti pro celoživotní učení. Věříme, že tato publikace se stane užitečným průvodcem při studiu i praktické práci v mateřských školách. Jejím cílem je podpořit nejen profesní kompetence pedagogů, ale také jejich sebereflexi a ochotu hledat nové cesty, jak naplňovat vzdělávací cíle RVP PV v každodenní praxi. Přejeme si, aby přispěla k rozvoji pedagogické kultury založené na dialogu, spolupráci a respektu k individualitě každého dítěte, a tím i k posílení společenského významu mateřských škol v českém vzdělávacím systému.
8
Formativní hodnocení v mateřské škole
Úvod
Formativní hodnocení se v posledních letech stalo jedním z klíčových pojmů v oblasti vzdělávání – nejen na úrovni školního a primárního vzdělávání, ale stále výrazněji také v předškolní praxi. V českém prostředí se k němu systematicky vztahuje revidovaný Rámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělávání (RVP PV), který akcentuje potřebu posilovat individuální rozvoj dítěte, podporovat jeho sebereflexi a vytvářet prostředí bezpečné pro chybu a zkoušení nových cest. Tato publikace přináší ucelený pohled na formativní hodnocení v mateřských školách a nabízí čtenářům jak teoretické ukotvení, tak vzdělávací strategie a příklady využitelné v každodenní pedagogické práci. Učebnice vychází z přesvědčení, že hodnocení nemá být prostředkem selekce či srovnávání, ale nástrojem podpory a rozvoje dítěte. Klade důraz na to, aby dítě bylo aktivním účastníkem svého učení – rozumělo cílům činností, dokázalo reflektovat vlastní pokroky a získávalo motivaci k dalšímu objevování. Pedagog zde vystupuje jako průvodce a partner, který pomocí zpětné vazby a rozvojově citlivých strategií podporuje samostatnost, tvořivost i spolupráci dětí. Publikace je strukturována tak, aby postupně provázela čtenáře od obecného vymezení formativního hodnocení a jeho zakotvení v kurikulu přes rozpracování vzdělávacích strategií a jejich propojení s jednotlivými očekávanými výstupy učení klíčových kompetencí až po konkrétní metodické ukázky a doporučení. V jednotlivých kapitolách jsou představeny formativní strategie k rozvoji kompetencí k učení, řešení problémů, komunikaci, sociálním a osobnostním dovednostem, občanství a udržitelnosti i podnikavosti a pracovním návykům. Každá z těchto oblastí je doplněna praktickými příklady,
Úvod
9
metodickými doporučeními a návrhy na využití digitálních technologií, které reflektují současné pedagogické trendy. Tento úvodní text má za cíl naladit čtenáře na hlavní myšlenku knihy – že formativní hodnocení není izolovaným nástrojem, ale komplexním přístupem k dítěti, který propojuje teorii s praxí a má zásadní vliv na kvalitu vzdělávání v mateřských školách. Věříme, že publikace se stane inspirací pro studenty učitelství, začínající i zkušené pedagogy a všechny, kdo hledají cesty k promyšlenému a smysluplnému vzdělávání dětí předškolního věku. Publikace zároveň vychází z reflexe dlouhodobé lektorské praxe autorky v kurzech celoživotního vzdělávání (CŽV PdF UP), které vede či vedla. Jednotlivé metodiky a inspirativní příklady z praxe jsou konstruovány na základě systematického vyhodnocování reflexí účastníků kurzů a průběžné analýzy jejich aktuálních vzdělávacích potřeb. Text tedy propojuje odbornou literaturu s daty z terénu a představuje postupy, které byly ověřovány v reálných podmínkách mateřských škol.
10
Formativní hodnocení v mateřské škole
1
Formativní hodnocení v kurikulu preprimárního vzdělávání
V posledních dvou dekádách se formativní hodnocení stalo jedním z klíčových nástrojů zvyšování kvality vzdělávání v mezinárodním měřítku. Organizace OECD opakovaně upozorňuje, že formativní hodnocení – jako hodnocení pro učení (assessment for learning) – přispívá k efektivnímu rozvoji dovedností a klíčových kompetencí dětí již od raného věku. Tento přístup je v souladu se strategií OECD Education (2030) a klade důraz na formativní přístup při hodnocení žáků, který je prosazován v revizích kurikula (např. RVP ZV, 2025). Formativní hodnocení je vnímáno jako pedagogický nástroj, který pomáhá dítěti chápat smysl učení, přijímat odpovědnost za vlastní pokrok a rozvíjet schopnosti seberegulace. Zahraniční přístupy ukazují, že efektivní formativní hodnocení musí být pevně zakotveno v kurikulu, pedagogické kultuře a každodenní praxi. Z toho vyplývá několik doporučení pro implementaci na školní úrovni v České republice: ◾ Formulovat ve školních vzdělávacích programech konkrétní principy hodnocení: Nejen zmínit formativní hodnocení, ale specifikovat, jakými způsoby se promítá do vzdělávacích strategií a jak je propojeno s plánováním a individualizací výuky. ◾ Rozpracovat systém portfolií: Inspirace ze Skandinávie ukazuje důležitost portfolií jako nástroje pro dokumentaci a reflexi učení, který má jasnou strukturu a kontinuitu. ◾ Podpora profesního rozvoje učitelů: Zahraniční systémy investují do dlouhodobého profesního učení učitelů v oblasti pedagogické diagnostiky, zpětné vazby a dialogu s dítětem. ŠVP by měl reflektovat i potřebu kontinuálního vzdělávání pedagogů.
1 Formativní hodnocení v kurikulu preprimárního vzdělávání
11
◾ Silnější vazba na spolupráci s rodiči: Inspirace ze Skotska či Finska ukazuje, že efektivní formativní hodnocení je vždy sdílený proces, do kterého jsou zapojeni i zákonní zástupci dítěte. Formativní hodnocení je kulturní paradigma, které formuje vztah mezi učitelem a dítětem jako partnerský a rozvojový. Rámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělávání (RVP PV, 2025) vytvořil pro tento přístup vhodný rámec, ale v implementaci do ŠVP a každodenní pedagogické praxe je třeba ještě systematičtěji navázat na zahraniční osvědčené přístupy – zejména v oblasti strukturované sebereflexe, plánování na základě pokroku dítěte a budování kultury učení. RVP PV (2025) se těmto trendům přibližuje důrazem na diagnostické portfolio, sebehodnocení dětí, respekt k individualitě a inkluzi. Ve srovnání se zahraničními kurikuly však stále chybí explicitnější metodická opora pro učitele a detailnější vymezení vazby mezi hodnocením a pedagogickým plánováním.
1.1 Pojetí formativního hodnocení dle revidovaného RVP PV Formativní hodnocení je nedílnou součástí kvalitního předškolního vzdělávání, jehož cílem je podpora individuálního rozvoje dítěte na základě systematického pedagogického diagnostikování a poskytování průběžné zpětné vazby. RVP PV (2025) chápe hodnocení jako nástroj podpory dítěte, nikoliv jako prostředek selekce, klasifikace či srovnávání dětí.
Klíčové principy hodnocení v revidovaném RVP PV Hodnocení jako podpora: Hodnocení slouží primárně k průběžné diagnostice a k plánování dalších vzdělávacích kroků, které reagují na individuální potřeby a pokroky dítěte. Důraz na proces: Zaměřuje se na proces učení a rozvoje dítěte, nikoli na pouhý finální výsledek. Zpětná vazba a reflexe: Podporuje se poskytování kvalitní zpětné vazby dítěti i rodičům.
12
Formativní hodnocení v mateřské škole
Návaznost na ZŠ: V rámci RVP PV (2025) je řešena i plynulejší návaznost na základní vzdělávání, což vyžaduje, aby učitelé/učitelky MŠ uměli poskytovat informace o dosaženém stupni rozvoje dítěte, ale stále bez selekce a srovnávání. Formativní přístup, jak je vyjádřen v revidovaném RVP PV (2025), směřuje k posílení aktivní účasti dítěte na vlastním učení a umožňuje mu chápat smysl a cíl učení, vnímat vlastní pokrok a rozvíjet schopnost sebereflexe. Tento přístup přispívá k utváření pozitivního vztahu k učení a podporuje vnitřní motivaci dítěte. RVP PV definuje učitele jako průvodce dítěte ve vzdělávání, který „využívá formativní přístup, podporuje sebehodnocení a vrstevnické hodnocení“ (RVP PV, 2025, s. 9). V tomto smyslu učitel nehodnotí dítě v tradičním slova smyslu, ale poskytuje mu zpětnou vazbu zaměřenou na proces učení, nikoliv pouze na výsledek. Učitel vytváří prostředí, v němž dítě zažívá úspěch, bezpečí a podporu, a umožňuje mu aktivně vstupovat do procesu hodnocení svého pokroku. Formativní hodnocení je úzce propojeno s pedagogickým diagnostikováním – učitel průběžně sleduje, zaznamenává a vyhodnocuje individuální pokroky dětí a tyto informace využívá pro další plánování vzdělávání. Tato zpětná vazba je nejen důležitým nástrojem pro učitele, ale také pro děti a jejich zákonné zástupce. Podle RVP PV (2025) jsou výsledky pedagogického diagnostikování zaznamenávány do tzv. diagnostického portfolia, do jehož tvorby se zapojuje i dítě a jeho rodiče. Portfolio slouží jako prostředek reflexe a dokumentace pokroku dítěte, podporuje jeho schopnost sebereflexe a nabízí prostor pro dialog mezi učitelem, dítětem a rodičem. Tato forma hodnocení je v souladu s principy individualizovaného a inkluzivního vzdělávání, protože respektuje jedinečné vývojové tempo, potřeby a možnosti každého dítěte. Formativní hodnocení tím naplňuje jeden ze základních cílů RVP PV – vyrovnávat vzdělávací šance každého dítěte (RVP PV, 2025, s. 7). Formativní hodnocení přispívá k naplňování rozvoje klíčových kompetencí, které tvoří jádro vzdělávacího obsahu RVP PV. Kompetence k učení, k řešení problémů, komunikační a další jsou rozvíjeny prostřednictvím systematické podpory, reflektivní pedagogické praxe a přímého zapojení dítěte do procesu hodnocení. Dítě, které je soustavně podporováno ve vnímání vlastního pokroku, získává kompetence potřebné pro život v 21. století. Právě tyto 1 Formativní hodnocení v kurikulu preprimárního vzdělávání
13
kompetence jsou v RVP PV (2025) formulovány jako očekávané výsledky učení na konci předškolního období, a formativní hodnocení je tak klíčovým nástrojem jejich dosahování. Formativní hodnocení v pojetí RVP PV z roku 2025 představuje progresivní a citlivý výchovný přístup, který akcentuje proces učení dítěte, jeho individuální pokrok a podporu vnitřní motivace. Učitel zde vystupuje jako reflektivní průvodce a partner dítěte, nikoliv hodnotitel v tradičním slova smyslu. Tento přístup podporuje rozvoj klíčových kompetencí, inkluzivní přístup ke vzdělávání a klade důraz na aktivní spolupráci s rodinou. Formativní hodnocení se tak stává nedílnou součástí pedagogické profesionality a kvality předškolního vzdělávání (RVP PV, 2025).
1.2 Implementace formativního hodnocení do školního vzdělávacího programu Implementace formativního hodnocení do školního vzdělávacího programu (ŠVP) vyžaduje systematické ukotvení a pro jeho plnohodnotné začlenění do ŠVP je klíčové, aby bylo tematizováno napříč následujícími oblastmi dokumentu: Vzdělávací strategie – ŠVP by měl konkretizovat nejen vzdělávací strategie, ale i formativní strategie jako základní postupy rozvoje klíčových kompetencí. Formativní hodnocení musí být spojeno s uplatňovanými metodami výuky. Je třeba definovat, že učitelé poskytují pravidelnou, rozvojově zaměřenou zpětnou vazbu, zapojují děti do stanovování cílů učení, podporují sebereflexi a vytvářejí prostředí bezpečné pro chybu (Black & Wiliam, 2009). Pedagogické diagnostikování – Součástí ŠVP má být popis procesu diagnostiky a hodnocení výsledků učení dítěte. V textu RVP PV (2025) je doporučováno využívání diagnostického portfolia, které dokumentuje vývoj dítěte a je nástrojem pro plánování vzdělávacích aktivit i komunikaci s rodiči. Hodnoticí systém školy – Tato část ŠVP má jasně vymezit, že škola využívá formativní přístup vedle (nebo místo) klasického sumativního hodnocení, přičemž rozlišuje různé formy (pozorování, sebehodnocení, vrstevnické hodnocení, slovní zpětná vazba apod.) a jejich účel. Užitečné je popsat konkrétní nástroje – například individuální hodnoticí listy, rubriky nebo žákovská portfolia (Chappuis, 2015). 14
Formativní hodnocení v mateřské škole
Sebehodnocení a vrstevnické hodnocení – Učitel je veden k tomu, aby vytvářel příležitosti pro to, aby děti reflektovaly vlastní pokrok a zapojovaly se do hodnocení spolu s ostatními. ŠVP by měl tento princip konkretizovat ve vzdělávacím obsahu a denní organizaci. Plán autoevaluace školy – Formativní hodnocení výsledků učení je integrální součástí autoevaluační činnosti. ŠVP má zahrnovat kritéria a nástroje pro sledování rozvoje dětí v klíčových kompetencích a vzdělávacích oblastech, které reflektují očekávané výstupy učení formulované v RVP PV. Podpora žákovského učení a autonomie – ŠVP má zohledňovat, že hodnocení není izolovanou činností, ale součástí každodenní výuky. Cílem je učit děti, jak se učit (metakognice), jak reflektovat svůj výkon a jak si stanovovat realistické cíle. Spolupráce s rodiči – ŠVP by měl definovat mechanismy, jakými jsou rodiče informováni o formativních výstupech a jak se podílejí na hodnocení vývoje dítěte. Komunikace má být obousměrná a založená na důvěře a partnerství. Formativní hodnocení má význam pouze tehdy, pokud se jeho principům porozumí i ze strany zákonných zástupců. ŠVP by měl obsahovat rámec komunikace s rodiči o pokrocích dětí – například prostřednictvím portfoliových setkání, individuálních konzultací a sdílených reflexí. Formativní hodnocení podporuje rozvoj dítěte v souladu s jeho individuálními možnostmi, činí z něj aktivního účastníka učení a vytváří prostředí bezpečí a respektu. Úspěšná implementace vyžaduje nejen jasně popsané postupy, ale také připravenost pedagogického týmu k systematickému a reflektivnímu využívání tohoto přístupu v každodenní praxi. V současné kurikulární teorii se formativní hodnocení stává základním nástrojem podpory rozvoje klíčových kompetencí a individualizovaného přístupu k učení. Z hlediska školního vzdělávacího programu (ŠVP) v úrovni preprimárního vzdělávání je žádoucí, aby bylo explicitně ukotveno nejen v části věnované hodnocení, ale i ve vzdělávacích strategiích, organizaci výuky a školní kultuře (Ninomiya, 2016).
1 Formativní hodnocení v kurikulu preprimárního vzdělávání
15
1.3 Význam formativního hodnocení pro evaluaci školního vzdělávání Formativní přístup není pouze nástrojem výuky, ale také mechanismem zpětné vazby pro celou školu. Údaje získané z diagnostických nástrojů, vývojových map nebo žákovských portfolií lze využít při školní autoevaluaci – a to zejména při sledování rozvoje klíčových kompetencí a efektivity vzdělávacích strategií (OECD, 2013). Součástí ŠVP má být i plán autoevaluace, v němž škola definuje indikátory kvality formativního hodnocení – například míru zapojení dětí do hodnocení, kvalitu zpětné vazby poskytované učiteli nebo využívání portfolií v různých ročnících.
Výzvy implementace a podmínky úspěchu Zahraniční zkušenosti i česká praxe ukazují, že klíčovými předpoklady úspěšné implementace formativního hodnocení do ŠVP jsou: — konzistence napříč školním týmem – formativní kultura nemůže být záležitostí jednotlivců, ale musí být sdílenou hodnotou kolektivu; podpora profesního rozvoje učitelů, — vedení školy jako nositel změny – vedení školy hraje klíčovou roli při nastavování školní hodnoticí politiky a podpory formativních přístupů (Fullan & Hargreaves, 2016). Formativní hodnocení musí být kurikulárně ukotveno na úrovni ŠVP. Jeho plnohodnotné uplatnění ve školní praxi závisí na srozumitelném popisu v tomto dokumentu, systematické podpoře učitelů a zapojení všech aktérů – včetně dětí a jejich rodičů. ŠVP tak plní roli nejen plánovacího, ale i hodnoticího a rozvojového nástroje školy.
1.4 Přehled klíčových strategií formativního hodnocení Formativní hodnocení se v současném pedagogickém diskurzu považuje za jeden z nejefektivnějších přístupů podpory učení. Black a Wiliam (2009) 16
Formativní hodnocení v mateřské škole
zdůrazňují, že jeho podstata nespočívá v hodnocení jako takovém, ale v interakci mezi učitelem a žákem, která umožňuje průběžně sledovat učení a přizpůsobovat mu výuku. V prostředí předškolního vzdělávání nabývá tento přístup zvláštního významu – děti se zde teprve učí základním mechanismům sebereflexe, spolupráce a vytrvalosti při řešení úkolů. Formativní hodnocení proto není jen nástrojem, jak zjistit, co dítě dokázalo, ale především prostředkem k podpoře jeho celkového rozvoje, sebevědomí a vztahu k učení (Clarke, 2014). Odborná literatura obvykle vymezuje pět základních strategií formativního hodnocení, které se navzájem doplňují a vytvářejí ucelený rámec: 1. Stanovení cílů a kritérií úspěchu. 2. Poskytování kvalitní zpětné vazby. 3. Podpora sebehodnocení. 4. Vrstevnické hodnocení. 5. Práce s chybou.
Obrázek 1 ▪ Přehled pěti základních strategií formativního hodnocení
V následujícím textu jsou tyto strategie představeny podrobněji, a to s ohledem na jejich využitelnost v předškolní praxi.
1.4.1 Stanovení cílů a kritérií úspěchu Jedním z hlavních předpokladů formativního hodnocení je transparentnost. Dítě potřebuje vědět, kam směřuje, aby mohlo reflektovat vlastní pokroky. Wiliam a Leahy (2015) uvádějí, že jasně formulované cíle umožňují nejen učiteli plánovat efektivněji, ale zároveň vedou děti k porozumění smyslu činností. V mateřské škole to znamená, že učitelka s dětmi sdílí cíle v jednoduché, srozumitelné podobě. Může využít vizuální pomůcky, piktogramy nebo krátké věty („Dnes budeme zkoumat, co všechno dokážeme sami.“). Kritéria úspěchu pak mají ukazovat, podle čeho lze poznat, že dítě úkol zvládlo. Již 1 Formativní hodnocení v kurikulu preprimárního vzdělávání
17
v předškolním věku si dítě dokáže osvojit jednoduchá kritéria: „Umím si obléknout kabát.“ „Dokážu se zeptat, když něčemu nerozumím.“ Transparentnost cílů a kritérií podporuje dítě v tom, aby dokázalo sledovat vlastní pokrok a chápalo učení jako proces, nikoli jako jednorázový výkon.
1.4.2 Poskytování kvalitní zpětné vazby Zpětná vazba je v odborné literatuře označována za nejvlivnější faktor učení (Hattie & Timperley, 2007). Její efektivita však závisí na tom, zda je formulována rozvojově, nikoli hodnotícím způsobem. V předškolním vzdělávání má zpětná vazba často podobu jednoduchých vět, které poukazují na konkrétní chování: „Všimla jsem si, že jsi dnes dokázal čekat, až kamarád domluví.“ „Byla jsi vytrvalá, když ti věž spadla a zkusila jsi ji znovu postavit.“ Zpětná vazba má plnit tři základní funkce (Hattie & Timperley, 2007): ◾ Kam směřuji? – dítě rozumí cíli. ◾ Jak se mi daří? – dítě dostává informaci o aktuálním výkonu. ◾ Jak pokračovat dál? – dítě je motivováno k dalšímu kroku. Pro předškolní děti je klíčové, aby zpětná vazba byla okamžitá, konkrétní a pozitivně laděná. Pouze tak podporuje motivaci a učí dítě, že proces učení je cennější než samotný výsledek.
1.4.3 Podpora sebehodnocení Sebehodnocení je v předškolním vzdělávání obzvláště důležité, protože vytváří základy pro celoživotní schopnost reflexe a seberegulace. Dítě, které je vedeno k sebehodnocení, si uvědomuje nejen své úspěchy, ale i oblasti, kde potřebuje pomoc. V raném věku je nutné volit jednoduché formy: obrázkové karty, smajlíky, barevné symboly nebo otázky typu: „Co se mi dnes povedlo?“ „Na co jsem pyšný?“ Clarke (2014) zdůrazňuje, že i malé děti se učí formulovat vlastní hodnocení, pokud k tomu dostanou vhodné nástroje. Sebehodnocení zároveň podporuje rozvoj klíčových kompetencí definovaných v RVP PV (2025) – dítě se učí reflektovat proces učení, rozvíjí sebedůvěru a postupně přebírá větší odpovědnost za vlastní činnosti (NCCA, 2013). 18
Formativní hodnocení v mateřské škole
1.4.4 Vrstevnické hodnocení Peer assessment, tedy vrstevnické hodnocení, je v předškolní praxi často podceňovanou strategií. Přitom výzkumy ukazují, že i malé děti jsou schopny vnímat pokroky druhých, oceňovat jejich úsilí a učit se empatií (Fook & Sidhu, 2015). Praktickou podobu může mít jednoduché sdílení v kruhu (Clarke, 2014) – děti říkají, co se jim na práci kamaráda líbilo; lze využít symbolické kartičky (např. hvězdičku za vytrvalost, srdíčko za laskavost). Výzkumy ukazují, že vrstevnické hodnocení rozvíjí komunikační dovednosti, spolupráci i argumentaci (Topping, 2017) a přispívá ke kritickému myšlení (Fook & Sidhu, 2015). Důležitou roli má učitel, který vede děti k respektujícímu projevu a zajišťuje, aby nikdo nebyl vynechán či negativně stigmatizován.
1.4.5 Práce s chybou Zatímco tradiční hodnocení vnímá chybu jako selhání, formativní hodnocení ji považuje za přirozený a užitečný prvek učení. Black a Wiliam (2009) zdůrazňují, že efektivní pedagogika staví na tom, že děti se učí prostřednictvím pokusů, omylů a následné reflexe. V předškolní praxi to znamená, že učitel aktivně modeluje, že chybovat je v pořádku. Může například ukázat, že mu něco nevyšlo, a společně s dětmi hledat řešení. Dítě se tak učí, že neúspěch není překážkou, ale výzvou. Clarke (2014) připomíná, že práce s chybou buduje u dětí vytrvalost, odvahu a odolnost. Vytváří klima bezpečí, v němž se dítě nebojí zkoušet nové věci, i když výsledek nemusí být dokonalý.
1.4.6 Vzájemná provázanost strategií Je důležité zdůraznit, že uvedené strategie nelze chápat izolovaně. V praxi se navzájem prolínají a posilují. Jasné cíle a kritéria tvoří základ pro zpětnou vazbu, která se stává impulzem pro sebehodnocení i vrstevnické hodnocení. Práce s chybou pak rámuje celé prostředí a umožňuje, aby všechny předchozí strategie byly efektivní.
1 Formativní hodnocení v kurikulu preprimárního vzdělávání
19
Pro učitelku mateřské školy to znamená, že formativní hodnocení není jednorázovým postupem, ale pedagogickou kulturou, která prostupuje všemi činnostmi dne – od volné hry po řízené vzdělávací aktivity. Pět základních strategií formativního hodnocení představuje jádro přístupu, který má zásadní význam pro kvalitu předškolního vzdělávání. Stanovení cílů a kritérií dává dětem směr, zpětná vazba podporuje jejich motivaci, sebehodnocení a vrstevnické hodnocení rozvíjí aktivní roli dítěte a práce s chybou vytváří bezpečné prostředí pro zkoušení a objevování. Tyto strategie společně přispívají k rozvoji klíčových kompetencí vymezených v RVP PV (2025) a podporují děti na cestě k celoživotnímu učení.
Shrnutí Kapitola vymezuje formativní hodnocení jako podporu učení, která staví dítě do aktivní role: rozumí cílům, sleduje vlastní pokrok a učí se sebereflexi. Opírá se o revidovaný RVP PV (2025), jenž zdůrazňuje diagnostické portfolio, sebehodnocení, bezpečí pro chybu a spolupráci s rodinou. Pro ŠVP kapitola doporučuje formativní přístup jasně popsat napříč částmi (vzdělávací strategie, očekávané výstupy učení, hodnoticí systém školy, autoevaluace školy) a přenést jej do každodenní praxe. Zdůrazňuje roli učitele jako průvodce a partnera, který dává krátkou, konkrétní zpětnou vazbu a plánuje na základě důkazů o učení (portfolio, pozorování). Pro evaluaci školy kapitola ukazuje, jak data z formativních nástrojů pomáhají v autoevaluaci a řízení kvality (indikátory zapojení dětí, kvalita zpětné vazby, práce s portfoliem). Jádrem je pět vzájemně provázaných strategií: (1) stanovení cílů a kritérií úspěchu, (2) kvalitní zpětná vazba, (3) sebehodnocení, (4) vrstevnické hodnocení, (5) práce s chybou; jejich síla spočívá v propojení s výukou i školní kulturou. V závěru kapitola akcentuje přínosy pro rozvoj klíčových kompetencí a nabízí orientační otázky k reflexi (zakotvení v RVP/ŠVP, smysl provázanosti strategií, význam práce s chybou).
Otázky 1. Jakým způsobem je formativní hodnocení zakotveno v RVP PV (2025) a jak se odráží v kurikulárních dokumentech školy? 2. Jakých pět základních strategií formativního hodnocení odborná literatura uvádí a proč je důležité chápat je jako vzájemně propojené metody?
20
Formativní hodnocení v mateřské škole