Jiřina Martínková a kolektiv
Farmakologie pro studenty zdravotnických oborů
2., zcela přepracované a doplněné vydání
Věnováno Majdě
Jiřina Martínková a kolektiv
Farmakologie pro studenty zdravotnických oborů
2., zcela přepracované a doplněné vydání
Grada Publishing
Upozornění pro čtenáře a uživatele a uživatele této knihy Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být reprodukována a šířena a šířena v papírové, elektronické elektronické či či jiné jiné podobě podobě bez bez předchozího předchozího písemného písemného souhlasu souhlasu nakladatele. nakladatele. Neoprávněné Neoprávněné užití užití v papírové, této stíháno. této knihy knihy bude bude trestně trestně stíháno.
prof. MUDr. Jiřina Martínková, CSc., a kolektiv
FARMAKOLOGIE
PRO STUDENTY ZDRAVOTNICKÝCH OBORŮ 2., zcela přepracované a doplněné vydání Hlavní autorka a editorka: prof. MUDr. Jiřina Martínková, CSc. Autorský kolektiv: MUDr. Jiří Grim, Ph.D., MUDr. Helena Hojdíková, doc. Ing. Jaroslav Chládek, Ph.D., doc. MUDr. Jiřina Chládková, Ph.D., MUDr. Karel Kulda, prof. MUDr. Jan Libiger, Ph.D. Recenzent: doc. PharmDr. Jan Juřica, Ph.D. Vydání odborné knihy schválila Vědecká redakce nakladatelství Grada Publishing, a.s. © Grada Publishing, a.s., 2018 Cover Photo © depositphotos.com, 2018 Autorem obrázku 10.2 je PhDr. Josef Bavor. Ostatní obrázky překreslili a upravili podle podkladů dodaných hlavní autorkou Hana Kalhousová a Karel Mikula. Podklady k obrázkům 1.7c, 1.20b, 1.23, 1.25a, b, 1.26, 1.27, 1.34, 2.4, 2.5a, b, c, 5.3a, b, 5.5, 12.1, 12.2, 14.3, 14.4, 14.5a, 14.6, 16.4 a 16.5 poskytl časopis Remedia. Vydala Grada Publishing, a.s. U Průhonu 22, Praha 7 jako svou 7013. publikaci Odpovědná redaktorka Mgr. Ivana Podmolíková Sazba a zlom Karel Mikula Počet stran 520 2. vydání, Praha 2018 Vytiskly Tiskárny Havlíčkův Brod, a.s. Autoři děkují časopisu Remedia za výtvarně velmi zdařilé a názorné obrázky, které nepochybně přispějí k výuce i poučení. Názvy produktů, firem apod. použité v knize mohou být ochrannými známkami nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků, což není zvláštním způsobem vyznačeno. Postupy a příklady v této knize, rovněž tak informace o lécích, jejich formách, dávkování a aplikaci jsou sestaveny s nejlepším vědomím autorů. Z jejich praktického uplatnění však pro autory ani pro nakladatelství nevyplývají žádné právní důsledky.
ISBN 978-80-271-0929-6 (pdf) ISBN 978-80-247-4157-4 (print)
Obsah Předmluva k 1. vydání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11 Předmluva k 2. vydání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13 1 Obecné principy ve farmakologii . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15 1.1 Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15 1.2 Léčivo, léčivý přípravek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15 1.3 Farmakodynamika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 16 1.3.1 Odpověď na molekulární úrovni . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 16 1.3.2 Odpověď na úrovni tkání a systémů . . . . . . . . . . . . . . . . . . 22 1.3.3 Systémová (klinická) odpověď (reakce) na podaný LP . . . . . . . 22 1.3.4 Odpověď v čase po podání LP. Vztah k plazmatickým koncentracím LP . . . . . . . . . . . . . . . 23 1.4 Farmakokinetika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 24 1.4.1 Obecné zákonitosti pohybu léčiva v těle . . . . . . . . . . . . . . . 25 1.4.2 Farmakokinetické děje: absorpce, distribuce, biotransformace, exkrece. Metabolická biodegradace + exkrece = eliminace . . . . . 32 1.4.3 Farmakokinetické parametry a jejich využití v praxi . . . . . . . . . 46 1.5 Faktory určující reakci (odpověď) pacienta na LP . . . . . . . . . . . . . . . 56 1.5.1 Faktory vztahující se k LP . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 57 1.5.2 Faktory vztahující se k pacientovi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 62 1.5.3 Faktory vztahující se k LP i k pacientovi . . . . . . . . . . . . . . . 75 1.6 Reakce (odpověď) pacienta na podaný LP . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 82 1.6.1 Reakce normergní, očekávaná, zamýšlená . . . . . . . . . . . . . . 82 1.6.2 Reakce nežádoucí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 83 1.7 Indikace a kontraindikace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 85 1.8 Lékové interakce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 86 1.9 Jak individuálně upravit dávkování léčiv . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 89 1.9.1 Farmakodynamický princip . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 89 1.9.2 Farmakokinetický princip . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 89 1.10 Jak hodnotit reakci (odpověď) pacienta na lék . . . . . . . . . . . . . . . . . 92 1.11 Jak uvést nový LP do praxe . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 93 1.11.1 Preklinické hodnocení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 93 1.11.2 Klinické hodnocení nového léčiva (KHL) . . . . . . . . . . . . . . . 93 1.11.3 Léčivé přípravky originální, generika . . . . . . . . . . . . . . . . . 97 1.11.4 Národní a evropská legislativní autorita, vládní agentura USA . . 97 1.12 Biologická léčba . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 98 2 Látky ovlivňující periferní nervový systém . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.1 Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.2 Eferentní vegetativní (visceromotorický) systém . . . . . . . . . . . . . . . 2.2.1 Cholinergní systém . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.2.2 Adrenergní systém . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.3 Somatomotorický nervový systém . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
105 105 105 105 117 128 5
2.3.1 Myorelaxancia . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 128 2.4 Somatosenzitivní nervový systém . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 131 2.4.1 Lokální anestetika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .131
3 Látky ovlivňující centrální nervový systém . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 135 3.1 Úvod – přenos vzruchu na nervových synapsích CNS, systémy neurotransmiterů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 135 3.2 Léčiva ovlivňující CNS . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 138 3.2.1 Léčiva působící na afektivní poruchy (poruchy nálady) . . . . . . 140 3.2.2 Léčiva ovlivňující psychické integrace (myšlení a vnímání) . . . 150 3.2.3 Neurodegenerativní poruchy a jejich léčba . . . . . . . . . . . . . .155 3.2.4 Léčiva při poruchách hybnosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 160 3.2.5 Léčiva ovlivňující bdělost a stav vědomí . . . . . . . . . . . . . . . 168 3.3 Léková závislost (syndrom závislosti) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .175 3.3.1 Psychotropně účinné látky vyvolávající závislost . . . . . . . . . . 177 3.3.2 Stručný přehled farmakoterapie lékové závislosti a jejích důsledků . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 186 4 Léčiva ovlivňující bolest a zánět . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 189 4.1 Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .189 4.2 Opioidní analgetika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 189 4.3 Neopioidní analgetika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 197 4.3.1 Analgetika-antipyretika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 197 4.3.2 Nesteroidní protizánětlivé látky – antiflogistika – antirevmatika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 198 4.3.3 Koanalgetika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 202 4.4 Útlum bolesti. Volba opioidních a neopioidních analgetik . . . . . . . . . 203 4.5 Základní protizánětlivé látky, nemoc modifikující látky . . . . . . . . . . 206 4.6 Imunosupresiva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 207 4.7 Anticytokinová biologická léčba . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 209 4.8 Antiuratika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 211 5 Látky ovlivňující kardiovaskulární systém . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 213 5.1 Látky kardiotropní . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .213 5.1.1 Antiarytmika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 213 5.1.2 Kardiotonika – léčiva zvyšující stažlivost myokardu . . . . . . . .219 5.2 Léčiva indikovaná při arteriální hypertenzi a ischemické chorobě srdeční (angině pectoris, infarktu myokardu a srdečním selhání) . . . . . 221 5.2.1 Diuretika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 221 5.2.2 Vazodilatancia . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 223 5.2.3 Betalytika (antagonisté β-receptorů), alfa1-lytika (antagonisté α1-receptorů), centrálně působící antihypertenziva . . . . . . . . . . . . . . . . . 234 5.2.4 Bradiny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 236 5.2.5 Stručná etiopatogeneze onemocnění AH a ICHS a požadavky na léčiva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 237 5.3 Léčiva pro dysfunkci regionálního a místního krevního řečiště . . . . . . 242 5.3.1 Antagonisté receptorů pro endotelin, sentany . . . . . . . . . . . 242 6
5.3.2
Aktivátory solubilní guanylátcyklázy (sGC/cGMP) nebo adenylátcyklázy (sAC/cAMP). Agonisté prostacyklinových (IP) receptorů . . . . . . . . . . . . . 5.3.3 Inhibitory fosfodiesterázy (fdi-5) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5.3.4 Vazodilatancia při onemocnění periferních cév . . . . . . . . . . 5.4 Venotonika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
242 243 244 244
6 Diuretika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 245 6.1 Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 245 6.2 Diuretika působící v proximálním tubulu – inhibitory karboanhydrázy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 247 6.3 Diuretika působící v Henleově kličce – kličková diuretika . . . . . . . . . 247 6.4 Diuretika působící v distálním tubulu – thiazidy . . . . . . . . . . . . . . 249 6.5 Diuretika působící ve sběrných kanálcích – kalium šetřící diuretika a aquaretika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 250 6.6 Osmotická diuretika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .251 7 Hypolipidemika. Antiobezitika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7.1 Hyperlipoproteinemie, dyslipidemie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7.1.1 Terapie hyperlipidemie a dyslipidemie . . . . . . . . . . . . . . . 7.2 Antiobezitika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
253 253 257 260
8 Autakoidy (lokální hormony) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8.1 Histamin a antihistaminika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8.1.1 Histamin a jeho význam . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8.1.2 Antihistaminika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8.2 Serotonin a antiserotoninergika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8.2.1 Serotonin a jeho význam . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8.2.2 Látky ovlivňující receptory serotoninu (serotoninergní) . . . . . 8.3 Bradykinin a antagonisté bradykininu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8.4 Autakoidy odvozené od kyseliny arachidonové . . . . . . . . . . . . . . . 8.4.1 Prostaglandiny (PG) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8.4.2 Prostacyklin (PGI2) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8.4.3 Tromboxany (TX) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8.4.4 Leukotrieny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
263 263 263 263 266 266 267 268 269 269 270 270 270
9 Látky ovlivňující hladké svalstvo mimocévní a svaly děložní . . . . . . . . . . . . . . . 271 9.1 Glaukom (zelený oční zákal) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 271 9.2 Léčiva ovlivňující tonus/motilitu dělohy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .274 9.2.1 Léčiva zvyšující tonus/motilitu dělohy – uterotonika . . . . . . . .274 9.2.2 Léčiva snižující tonus/motilitu dělohy – tokolytika . . . . . . . . 275 10 Léčiva ovlivňující trávicí a močový trakt . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10.1 Léčiva používaná při dyspepsii . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10.2 Léčiva používaná k léčbě vředové choroby žaludku a duodena (antiulcera) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10.2.1 Léčiva snižující sekreci kyseliny chlorovodíkové parietálními buňkami sliznice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10.2.2 Neutralizace HCl již vytvořené . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10.2.3 Tvorba ochranné vrstvy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
277 277 277 278 280 280 7
10.2.4 Antihelikobakterová léčba . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10.3 Léčiva ovlivňující nauzeu a zvracení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10.3.1 Emetika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10.3.2 Antiemetika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10.4 Látky ovlivňující motilitu trávicího ústrojí . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10.4.1 Prokinetika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10.4.2 Spasmolytika trávicího ústrojí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10.5 Karminativa . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10.6 Deflatulencia . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10.7 Prebiotika + probiotika = eubiotika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10.8 Léčiva používaná k úpravě poruch vyprazdňování . . . . . . . . . . . . . 10.8.1 Projímadla – laxativa . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10.8.2 Léčiva působící proti průjmu – antidiaroika, obstipancia . . . . . 10.9 Léčiva používaná k substituční léčbě poruch v GIT . . . . . . . . . . . . . 10.9.1 Acida . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10.9.2 Pankreatické enzymy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10.9.3 Enzymy k dlouhodobé substituční léčbě dědičných onemocnění lipidového metabolismu . . . . . . . . . . 10.10 Léčiva pro idiopatické střevní záněty (inflammatory bowel disease, IBD) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10.10.1 Léčba ulcerózní kolitidy a Crohnovy nemoci konvenčními léčivy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10.10.2 Biologická léčba idiopatické střevní nemoci . . . . . . . . . . . . 10.11 Antihemoroidalia . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10.11.1 Místně působící antihemoroidalia . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10.11.2 Celkově působící antihemoroidalia . . . . . . . . . . . . . . . . . 10.12 Hepatoprotektiva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10.13 Léčiva u onemocnění žlučníku a žlučových cest . . . . . . . . . . . . . . . 10.13.1 Cholagoga . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10.13.2 Léčiva k rozpouštění žlučových kamenů . . . . . . . . . . . . . . 10.14 Léčiva napomáhající hemostáze při akutním krvácení z GIT . . . . . . . 10.14.1 Varikózní původ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10.14.2 Farmakoterapie nevarikózního krvácení . . . . . . . . . . . . . . 10.15 Léčiva určená k ovlivnění funkčních poruch a onemocnění močového traktu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10.15.1 Léčba močové inkontinence . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10.15.2 Benigní hyperplazie prostaty (BHP) . . . . . . . . . . . . . . . . .
280 280 281 281 283 283 283 285 285 285 287 287 289 290 290 290
11 Léčiva u onemocnění dýchacích cest . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11.1 Antiastmatika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11.1.1 Bronchodilatancia . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11.1.2 Protizánětlivé látky působící proti zánětlivým změnám a bronchiální hyperreaktivitě . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11.1.3 Biologická léčba astmatu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11.2 Chronická obstrukční plicní nemoc (CHOPN) . . . . . . . . . . . . . . . 11.3 Antitusika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11.3.1 Antitusika kodeinového typu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
301 301 303
8
291 291 291 292 293 293 293 294 294 294 295 295 295 296 296 298 298
306 307 308 309 309
11.3.2 Antitusika nekodeinová . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 309 11.4 Expektorancia, mukolytika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .310 11.5 Surfaktanty . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .311
12 Léčiva ovlivňující hemostázu a trombózu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 313 12.1 Hemostáza . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .313 12.2 Léčiva podporující hemostázu při nadměrném krvácení – hemostatika . . 315 12.2.1 Hemostatika účinná ve fázi destičkové . . . . . . . . . . . . . . . . 315 12.2.2 Hemostatika účinná ve fázi destičkové + koagulace . . . . . . . . 315 12.2.3 Hemostatika účinná ve fázi fibrinolýzy (při nadměrné aktivaci fibrinolýzy) . . . . . . . . . . . . . . . . . .319 12.3 Léčiva působící proti trombóze – antitrombotika . . . . . . . . . . . . . . 319 12.3.1 Protidestičkové (antiagregační) látky . . . . . . . . . . . . . . . . .321 12.3.2 Antikoagulancia . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 323 12.3.3 Fibrinolýza (trombolýza) a trombolytika . . . . . . . . . . . . . . 329 13 Antianemika. Hemopoetické růstové faktory . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 333 13.1 Antianemika – železo, vitamin B12 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 333 13.1.1 Anemie z nedostatku železa (sideropenická) . . . . . . . . . . . . .333 13.1.2 Anemie z nedostatku vitaminů B12 a kyseliny listové . . . . . . . . 334 13.2 Hemopoetické růstové faktory . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 335 13.2.1 Erytropoetiny (epoetiny, EPO) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .335 13.2.2 Faktory stimulující kolonie (CSF) . . . . . . . . . . . . . . . . . . 336 13.2.3 Trombopoetický růstový faktor – trombopoetin . . . . . . . . . . 336 14 Hormony . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 337 14.1 Hypothalamické a hypofyzární hormony . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 337 14.1.1 Hypothalamické hormony . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 338 14.1.2 Hormony předního laloku hypofýzy . . . . . . . . . . . . . . . . 341 14.1.3 Hormony zadního laloku hypofýzy (neurohypofýzy) . . . . . . . 342 14.2 Hormony pankreatu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 344 14.2.1 Inzulin. Diabetes mellitus 1. a 2. typu, antidiabetika . . . . . . . 344 14.2.2 Inzulin v léčbě DM . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 348 14.2.3 Perorální antidiabetika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .353 14.2.4 Inkretinová léčba diabetu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 357 14.2.5 Rizika vnášená vlastní nemocí a léčbou . . . . . . . . . . . . . . . 360 14.2.6 Porucha glukózové tolerance a metabolický syndrom (MS) . . . 362 14.2.7 Glukagon . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 364 14.3 Hormony kůry nadledvin . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 364 14.3.1 Glukokortikoidy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 364 14.3.2 Mineralokortikoidy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 371 14.4 Hormony štítné žlázy a antityreoidální látky . . . . . . . . . . . . . . . . 371 14.4.1 Tyroxin (T4) a trijódtyronin . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 371 14.4.2 Kalcitonin . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 375 14.5 Hormon příštítných tělísek, parathormon . . . . . . . . . . . . . . . . . . .376 14.6 Pohlavní hormony . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .376 14.6.1 Ovariální hormony . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .376 14.6.2 Mužské pohlavní hormony – androgeny . . . . . . . . . . . . . . 382 14.7 Léčiva v regulaci homeostázy minerálů kostí . . . . . . . . . . . . . . . . 384 9
14.7.1 Endogenní regulace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 384 14.7.2 Exogenní regulace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 386
15 Chemoterapie mikrobiálních a virových onemocnění . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 387 15.1 Chemoterapie antimikrobiálními látkami – antibiotiky . . . . . . . . . . 387 15.1.1 Účinek antibiotik . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 387 15.1.2 Betalaktamová antibiotika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 393 15.1.3 Makrolidy, azalidy a ketolidy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 408 15.1.4 Tetracykliny a glycylcykliny. Chloramfenikol . . . . . . . . . . . 412 15.1.5 Aminoglykosidová antibiotika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .416 15.1.6 Glykopeptidy a lipopeptidy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .419 15.1.7 Oxazolidinony . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 422 15.1.8 Linkosamidy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 423 15.1.9 Streptograminy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 424 15.1.10 Polymyxiny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 424 15.1.11 Sulfonamidy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 425 15.1.12 Chinolony, fluorochinolony . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 427 15.1.13 Antiseptika močových cest . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .431 15.1.14 Metronidazol . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 432 15.1.15 Antimykobakteriální látky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 433 15.1.16 Antimykotika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 438 15.2 Antivirové látky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 442 15.2.1 Antivirové látky proti chřipce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 443 15.2.2 Antiherpetické látky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 444 15.2.3 Antivirotika proti hepatitidě . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 446 15.2.4 Antiretrovirové látky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 448 16 Farmakoterapie nádorových onemocnění . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 455 16.1 Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 455 16.2 Cytostatická konvenční léčba . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 459 16.2.1 Časté projevy orgánové toxicity cytostatik . . . . . . . . . . . . . 471 16.3 Cílená protinádorová terapie, biologická léčba . . . . . . . . . . . . . . . . 474 16.3.1 Inhibitory cytokinových receptorů a asociovaných signálních drah, které slouží nádorové buňce k růstu, proliferaci a tvorbě metastáz . . . . . . . . . . . . . . . . .474 16.3.2 Imunomodulátory . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 480 16.3.3 Látky, které modifikují biologickou odpověď na nádor . . . . . . 481 Seznam zkratek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 485 Literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 492 Rejstřík . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 498 Rejstřík účinných látek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 507 Souhrn . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 520 Summary . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 520
10
Předmluva k 1. vydání
Předmluva k 1. vydání Tato učebnice je určena posluchačům magisterského a bakalářského studia lékařské farmakologie (včetně klinické farmakologie) na vysokých školách zdravotnického zaměření. Jejím cílem je přispět k výuce textem pokud možno stručným, přehledným, nenáročným na svalovou sílu ani na finance, který by byl zároveň využitelný pro farmakoterapii, s níž se student setká u lůžka či v ambulanci. K rozhodnutí ujmout se tohoto nesnadného úkolu přispěla v neposlední řadě diskuze, která odezněla na sympoziu věnovaném výuce v rámci kongresu EACPT (Evropská asociace klinické farmakologie a terapie) v červnu 2005 v polské Poznani. Zkušení experti v čele s prof. Sjöquistem vystoupili s výzvou určenou vysokoškolským učitelům farmakologie: „Pište stručné texty odpovídající záměru pregraduální učebnice, nikoli monografie.“ To se lehce řekne, ale hůře realizuje. Farmakologie expanduje prakticky do všech medicínských oborů, jejichž nedílnou součástí je farmakoterapie. Předkládá množství objektivních dat, názorů a hypotéz. Kontinuálně vyvíjí, hodnotí a představuje nová léčiva a ta obsoletní, překonaná, zase vyřazuje. Je to nesmírně flexibilní proces. Učitel farmakologie musí data sledovat, třídit a často zjednodušovat, a to v širokém záběru. Proto si ani tento text neklade za úkol obsáhnout všechno. Stať věnovaná obecné farmakologii by měla být pro studenta metodologickým návodem. Speciální farmakologie předpokládá souběžné využívání databází, např. Automatizovaného informačního systému léčivých přípravků (AISPL), databáze PubMed, Micromedex. To není chiméra. Před několika lety všechny ústavy farmakologie lékařských fakult Univerzity Karlovy obdržely v rámci sdruženého projektu MŠMT ČR dotaci určenou pro vybudování výukových učeben vybavených moderní audiovizuální technikou. Všichni studenti tedy mají možnost se s moderními informačními zdroji seznámit a pracovat s nimi. Vybavily se rovněž ústavy moravské. Ke studiu neslouží výhradně tištěný zdroj. A tištěný zdroj není vyčerpávající studnicí vědomostí, ani být nemůže. Učebnice je věnována farmakologii, nicméně snažili jsme se o interdisciplinární přístup. Využili jsme laskavosti konzultantů, jimž bych ráda vyslovila poděkování: doc. MUDr. Janu Čápovi, CSc., MUDr. Jiřímu Grimovi, Ph.D., prof. MUDr. Janu Libigerovi, CSc., doc. MUDr. Dagmar Slížové, CSc., doc. MUDr. Aleně Šmahelové, Ph.D., a prof. MUDr. Luboru Vokrouhlickému, DrSc. Mimořádný dík patří především recenzentům prof. MUDr. Miloslavu Kršiakovi, DrSc., a MUDr. Josefu Šedivému, CSc., kteří svými připomínkami a náměty významně přispěli ke kvalitě i přehlednosti textu. Zvláštní ocenění patří Haně Kalhousové, která vypracovala naprostou většinu obrázků, ať na základě originálních nápadů, nebo kreativním přispěním k náčrtku, nápadu nebo předloze. Několik originálů PhDr. Josefa Bavora svědčí o vysoké profesionalitě autora. V neposlední řadě poděkování patří i časopisu Remedia, který nabídl své dokonalé ilustrace. Ač studenty nazývána „telefonním seznamem“, je farmakologie velmi zajímavou a inspirující disciplínou, někdy až s detektivní příchutí. Přáli bychom si, aby i tento text k Vašemu podobně pozitivnímu názoru přispěl. Za autory prof. MUDr. Jiřina Martínková, CSc. 11
Předmluva k 2. vydání %
Předmluva k 2. vydání Také druhé, přepracované vydání učebnice je určeno posluchačům magisterského a bakalářského studia lékařské farmakologie (včetně farmakologie klinické) na vysokých školách zdravotnického zaměření. I tentokrát jsme měli na mysli výzvu nestora evropské farmakologie prof. Sjöquista, přednesenou na poznaňském kongresu Evropské asociace klinické farmakologie a terapie v roce 2005. Výzva určená učitelům farmakologie nabádá k respektování přiměřených požadavků na studenty a sepisování stručných učebních textů odpovídajících záměru pregraduální učebnice. Více než 10 let, jež uplynuly od prvního vydání, však přineslo mnoho nových poznatků, byla registrována četná progresivní léčiva, medicínská praxe si žádá vypracování nových kapitol. Učebnice se musí vypořádat s tím, jaký prostor dá léčivům z výbavy většiny lékařů v praxi (úleva od bolesti, základní protizánětlivé látky, antidiabetika, antibiotika aj.) a jaký léčivům v gesci užšího okruhu odborníků, která by mladé generaci neměla zůstat utajena, protože jde o realizaci současného vrcholného vědeckého poznání. Jsou to např. léčiva zahrnutá do „cílené léčby“ v onkologii. Podobně v širším kontextu je třeba chápat „biologickou léčbu“ – součást řady vymezených indikací, a to pro protizánětlivé, imunosupresivní a protinádorové účinky. Uvedená léčiva zažívají velký rozmach a přinášejí mnohdy dosud nevídaný benefit pro pacienta. Vymezení indikací, založená na dlouhodobém hodnocení přínosu a rizik, však přinese budoucnost. Velký až převratný pokrok byl zaznamenán také v oblasti antivirové léčby, ve které má i česká věda své zásluhy. Je inspirující pro naši mladou generaci? Text reflektuje také vývoj vědomostí a zkušeností v základních lékařských oborech, uplatňujících se v doporučeních odborných společností. V důležitých souvislostech je výklad zmiňuje i zdůrazňuje. Nevýhodou však je, že nemohou mít trvalou platnost, odrážejí-li stav aktuálních vědomostí. Výklad se nevyhýbá problémům. Odborná literatura řadu let upozorňuje na nedobrou prognózu antibiotické léčby. Proto jsme uvítali podnět studentů LF UK v Hradci Králové, kteří si přáli mít takový základní přehled o vlastnostech antibiotik, aby si mohli při nemocničních stážích vytvořit vlastní predikci individuální volby antibiotické léčby a tu pak porovnat s volbou oficiální. Chtěli porozumět významu volby první a alternativní, zastupitelnosti první a vyšší generace, přínosu nových antibiotik. Jako ideální podklad pro kreativní přístup k dané látce se autorům jevila doporučení subkomise pro antibiotickou léčbu (ČLS JEP), z nichž jsme část vložili do tabulek kapitoly 15.1. Podle citací může zájemce proniknout do problému hlouběji. Při zvažování rozsahu učebnice jsme přivítali dostupnost současných interdisciplinárně zpracovaných textů (olomoucký autorský tým imunologů + farmakologů) autorů Křupka a kol. Základy imunofarmakologie (2017). Upustili jsme proto od samostatné kapitoly „Imunofarmaka“, příslušná léčiva jsme vložili do stati „Biologická léčba“ a podle indikací zejména do kapitoly 4 („Léčiva ovlivňující bolest a zánět“) a kapitoly 16.2 („Cílená léčba v onkologii“). Zájemcům o rozsáhlejší vědomosti je možné doporučit monografii Imunologie člověka autorů Krejsek a kol. (2017). Abychom eliminovali nadbytečný rozsah textu, sloučili jsme léčiva s jednotným působením do jednoho celku („Látky ovlivňující kardiovaskulární systém“, kapitola 5). V hodnocení léčiva jsme kladli důraz na přínos a rizika (např. léčba ICHS a AH, antidiabetika, léčiva ovlivňující hemostázu). 13
Farmakologie Metodologickým klíčem k textu je kapitola 1. Naše poděkování patří recenzentovi doc. PharmDr. Janu Juřicovi, Ph.D., za pečlivé prostudování textu a velmi podnětné připomínky. Přejeme studentům, aby učebnice byla užitečným partnerem. Není určena k doslovnému memorování. Měla by být prostředkem k získání základního přehledu nutného pro farmakoterapii a pak ukazatelem cesty ve chvíli, kdy je třeba. Za autory prof. MUDr. Jiřina Martínková, CSc.
14
Obecné principy ve farmakologii
1
Obecné principy ve farmakologii
1.1 Úvod ■■ Farmakologie – vědní disciplína, která se zabývá zamýšlenými i nežádoucími účinky léčiv na živý organismus, jejich mechanismy a také osudem účinných látek v organismu. Farmakologie úzce spolupracuje s toxikologií (pokud je léčivo zdrojem intoxikace) a s veterinární farmakologií. Znalosti farmakologie jsou nezbytným základem pro farmakoterapii. ■■ Farmakoterapie – zabývá se využitím léčiva při léčbě pacientů. ■■ Farmakokinetika – matematický popis pohybu léčiva v organismu v čase po podání. Účinná látka po podání putuje v tělesných systémech (je roznášena krví, přestupuje do tkání, je eliminována příslušnými orgány). Tento proces můžeme popsat, stanovujeme-li účinnou látku (metabolity) v tělesných tekutinách v závislosti na čase po podání určité dávky. Dávka a časový průběh koncentrace léčiva v krvi vytvářejí expozici těla léčivu. ■■ Farmakodynamika – zajímá se o vztah mezi dávkou a účinkem. Studuje mechanismy interakcí mezi léčivem a cílovou strukturou, které o účinku léčiva rozhodují. Molekuly účinné látky doputují k cílovým strukturám, aby se specificky vázaly na vazebná místa selektivních proteinových molekul. Tyto selektivní molekuly účinnou látku rozeznají a přijímají – označují se jako receptory. Má-li látka schopnost receptor aktivovat, pak spouští postreceptorové děje, které zprostředkují účinek (odpověď) na úrovni buněčné, následně tkáňové a systémové (klinické). Výsledný účinek může být ovlivněn různými faktory (kovariátami). Ve farmakologii pojem receptor označuje proteinové molekuly, jejichž funkcí je rozeznat endogenní chemický signál a odpovědět na něj. S trochou nadsázky můžeme simplifikovat, že dynamika popisuje to, co způsobuje účinná látka tělu, a kinetika to, jak tělo zachází s účinnou látkou. Ve speciální farmakologii se zmíníme o moderní analýze vlastností léčiv podle vztahu mezi expozicí léčivu a odpovědí organismu (vztah mezi kinetikou a dynamikou).
1.2 Léčivo, léčivý přípravek Léčivo – pojem zahrnuje léčivé látky i jejich směsi a také léčivé přípravky, které jsou určeny k podání lidem nebo zvířatům. ■■Léčivé přípravky (LP) – látky nebo jejich kombinace určené k léčení či předcházení nemocem, ke stanovení diagnózy nebo k obnově, úpravě či ovlivnění fyziologických funkcí, a to u lidí nebo zvířat. LP jsou většinou vyráběné hromadně (HVLP) farmaceutickým průmyslem. Jsou produkovány v šaržích. Šarží se rozumí množství LP vy15
1
1
Farmakologie robených v jednom výrobním cyklu. Základním znakem šarže je její stejnorodost. Malý počet LP se připravuje individuálně v lékárně (IPL). Pokud posuzujeme složení, pak léčivý přípravek je kombinací účinné látky (remedium basis), látek pomocných (remedium adiuvans), konzervantů, aditiv a dalších látek nutných k vytvoření lékové formy, která svým složením a tvarem je přizpůsobena místu a cíli podání (tableta, injekce, čípek, mast). LP připravený k vydání do rukou nemocného musí být řádně označen (účinná látka, složení, výrobce, dávka, exspirační doba aj.). Dávkování pro daného pacienta obvykle kontroluje a vypisuje magistr, a to na jedné ze stran obalu (nebo na štítku) podle doporučení, které lékař vyznačil na receptu. LP je vybaven předepsanou příbalovou informací pro pacienta.
Názvy
Každá fyzikálně a chemicky definovaná účinná látka dostává svůj oficiální generický název (kromě názvu chemického), a to jakmile se prokáže její potenciál pro bezpečnou a účinnou terapii. Generické názvy se navrhují většinou jednotně (v celosvětovém měřítku) a také účelně, tj. tak, aby název řadil účinnou látku do určité farmakodynamické skupiny. Např. přípona -olol: betasympatolytika; -tidin: H2-antihistaminika; -mycin (-micin): makrolidová a aminoglykosidová antibiotika apod. Názvy schvaluje mezinárodní názvoslovná komise pro INN názvy (International Nonproprietary Names Expert Group). Význam generického názvu: Umožňuje sestavit jednotný přehled účinných látek pro lékopis1. Používá se v odborných publikacích. V některých zemích slouží k předepisování LP (umožní farmaceutovi vybrat vhodné varianty). V případě, že léčivo je dostupné na farmaceutickém trhu, označuje se názvem obchodním (platí i pro kombinace s jinými léčivy). Jako příklad poslouží antihyperten zivum ramipril (generický název) a Amiprilan, Miril, Piramil, Tritace (obchodní názvy). Zatímco generický název bývá jeden, obchodní názvy se mění podle vstupu výrobce na farmaceutický trh.
1.3 Farmakodynamika V této podkapitole se budeme zabývat vztahem mezi dávkou/koncentrací a účinkem na úrovni molekulární, buněčné, tkáňové a systémové.
1.3.1 Odpověď na molekulární úrovni Látka podaná do organismu může vyvolat účinek vlivem svých fyzikálně-chemických vlastností, např. osmotická laxancia (soli silných kyselin a zásad) jsou silně disociována, nevstřebávají se, ale osmoticky vážou vodu, a tím zvyšují střevní obsah a podporují peristaltiku. Ve většině případů však účinek léčiv závisí na existenci selektivní cílové molekuly – receptoru – která recipuje (přijímá) takovou molekulu látky – ligand. Molekula ligandu odpovídá svou konfigurací vazebnému místu receptoru – je selektivní, 1 V současné době u nás platí Český lékopis 2017 (ČL 2017) ze dne 31. 10. 2017 – Pharmacopoea BOHEMICA MMXVII.
16
Obecné principy ve farmakologii váže se na vazebné místo receptoru specifickou vazbou. Po navázání ligandu může, ale nemusí být receptor aktivován. Receptorem bývají nejčastěji proteiny. Nejlépe popsány jsou regulační proteiny, kte ré zprostředkovávají vliv endogenních mediátorů, autakoidů a hormonů. Jinou skupinou důležitou pro účinek jsou enzymy (např. dihydrofolátreduktáza pro metotrexát), strukturální proteiny (tubulin pro protizánětlivé látky) nebo nukleové kyseliny (DNA pro alkylující cytostatika) aj. Většina receptorů je prostřednictvím biochemických mechanismů napojena na buněčné komponenty, jež zprostředkovávají buněčnou odpověď za předpokladu, že byla dosažena efektivní (účinná) koncentrace ligandu (obr. 1.1). Pokud se interakcí ligand–receptor spouští vzájemně propojené a na sebe navazující děje (kaskády dějů), pak se označují jako transdukce (viz dále).
Kvantitativní aspekty interakce léčivo léčivo– –receptor
Molekula látky – ligand – se váže reverzibilně konstantní rychlostí na selektivní vazebné místo receptoru a dává vznik komplexu ligand–receptor. Je-li receptor aktivován, pak se spouští buněčná odpověď (postreceptorové děje). Ligand, který receptor aktivuje, je agonistou. Interakci mezi receptorem a agonistou lze znázornit následovně:
[R] + [A]
k+1 k–1
[AR]
[AR]*
[AR] komplex agonista–receptor [AR]* aktivovaný receptor vazba specifická
ligand receptor
nespecifické vazebné místo
vazba nespecifická
Obr. 1.1 Specifická a nespecifická vazba ligandu. Obrázek demonstruje příklad receptoru, který je uložen v lipidové dvouvrstvě biomembrány. Na receptor se váže ligand, jehož konfigurace odpovídá vazebnému místu receptoru (je selektivní), váže se specificky. Ligand se může vázat nespecificky (na nespecifické vazebné místo, tj. farmakologicky němé). 17
1
1
Farmakologie
Emax
100
maximum
%
70 odpověď
α
50 30 EC50 A 0 0,5
5
50
500
dávka (koncentrace) v log. stupnici
Obr. 1.2 Kvantitativní křivka dávka–účinek. Vyjádříme-li dávku nebo koncentraci v logaritmické stupnici (osa x) a účinek v absolutních nebo relativních hodnotách (% maximálního účinku) v lineární stupnici (osa y), pak vztah mezi oběma proměnnými bude vyjádřen esovitou křivkou dávka–účinek. Křivka mívá lineární průběh v úseku, který odpovídá 30–70 % maximálního účinku, lineární průběh může být i širší. Odpověď je zprostředkována efektorem nebo buněčnou transdukcí. Pro farmakologii jsou důležité ty účinné látky, které navozují odpověď závislou na dávce nebo koncentraci. Vztah mezi efektivní koncentrací (v místě účinku) agonisty a odpovědí charakterizuje křivka dávka–účinek (dose-response curve) (obr. 1.2). Křivka dávka–účinek umožňuje analyzovat vlastnosti komplexu „agonista–receptor“. Pomocí křivky můžeme stanovit dvě základní dynamické vlastnosti – afinitu a vnitřní aktivitu. Afinita ligandu k receptoru je schopnost navázat se na vazebné místo selektivního receptoru. Je definována jako dávka (koncentrace), která vede k polovičnímu účinku z možného maxima – ED50 (EC50) (obr. 1.2, 1.3). Afinita je tím vyšší, čím nižší dávky (koncentrace) je třeba k navození odpovědi. Vnitřní aktivita (označovaná řeckými písmeny) je schopnost aktivovaného komple xu agonista–receptor vyvolat odpověď. Navodí-li látka A maximální možnou odpověď (Emax), pak její vnitřní aktivita α = 1, látka A je plným agonistou. Parciální agonista (dualista): Pokud je odpověď nižší, např. poloviční (obr. 1.3, látka C), pak její vnitřní aktivita γ = 0,5. Látka C je parciální agonista. Parciální agonista se chová „obojetně“. V nepřítomnosti plného agonisty působí jako agonista. V přítomnosti plného agonisty se chová jako antagonista, protože neumožní uplatnit vnitřní aktivitu plného agonisty. Antagonista: Některý z ligandů může obsadit vazebné místo receptoru, ale jeho vnitřní aktivita je nulová, receptor není aktivován. Ligand nedovolí, aby byl receptor 18
Obecné principy ve farmakologii % Emax 100
odpověď
plný agonista
A
B plný agonista
parciální agonista
50
C
0
0,1
10 100 1000 1,0 EC50C EC50A EC50B
dávka (koncentrace)
Obr. 1.3 Plný a parciální agonista. Vnitřní aktivita látky A a B dosahuje maxima (α i β = 1), oba ligandy jsou agonisty plnými. Vnitřní aktivita látky C je poloviční (γ = 0,5), proto se označuje jako agonista parciální – částečný (dualista). Jaká je afinita? K dosažení polovičního účinku látky A je třeba 10 mg, zatímco v případě látky B až 100 mg. Afinita látky B (schopnost obsadit receptor) je nižší, ačkoli jde o plného agonistu. Afinita látky C je nejvyšší. agonista a kompetitivní antagonista
agonista b nekompetitivní antagonista
Obr. 1.4a Antagonisté (volně podle Page, 2002) a. Kompetitivní antagonista soutěží s agonistou o vazebné místo receptoru (konfigurace obou odpovídá vazebnému místu). b. Nekompetitivní antagonista se váže na jiné (alosterické) vazebné místo a vede k receptorovým konformačním změnám, které brání obsazení receptoru nebo znemožňují jeho aktivaci agonistou. Na obrázku se agonista sice navázal na receptor, ale v přítomnosti nekompetitivního antagonisty (vázaného na alosterickém místě) postrádá schopnost receptor aktivovat. Předpokládá se, že tento mechanismus interakce hraje úlohu v anxiolytickém, hypnotickém, antikonvulzivním nebo spasmolytickém účinku řady léčiv, a to alosterickou interakcí na vazebných místech v blízkosti GABA-receptoru a chloridového kanálu (kap. 3). 19
1
1
Farmakologie aktivován agonistou, chová se jako antagonista. Antagonisty lze rozlišit podle schopnosti modifikovat křivku dávka–účinek agonisty (obr. 1.4a,b). Je-li křivka agonisty v celém rozsahu posunuta doprava, je antagonista kompetitivní (soutěživý). Antagonista soutěží s agonistou o stejné vazebné místo receptoru. Blokádu receptoru kompetitivním antagonistou je možné zrušit vyšší koncentrací (dávkou) agonisty. Např. atropin je kompetitivním antagonistou acetylcholinu na M-receptoru.
Pokud křivka agonisty v přítomnosti antagonisty nemění svou polohu, nedosahuje však Emax, jde o antagonistu nekompetitivního. V tomto případě antagonista obsazuje jiné vazebné místo než agonista, avšak vede ke konformačním změnám, které brání agonistovi receptor obsadit nebo jej aktivovat. a
100 agonista agonista A v přítomnosti kompetitivního antagonisty
změny funkce v % maxima 50
účinek antagonisty
0 0,1 b
1,0
10
100
1000
koncentrace v log 100 agonista
účinek antagonisty
změny funkce v % maxima 50 agonista v přítomnosti nekompetitivního antagonisty 0 0,1
1,0
10 100 koncentrace v log
1000
Obr. 1.4b Křivka dávka–účinek agonisty v přítomnosti kompetitivního antagonisty (a) a nekompetitivního antagonisty (b). Křivka dávka–účinek agonisty je v přítomnosti kompetitivního antagonisty posunuta doprava, zatímco v přítomnosti nekompetitivního antagonisty se snižuje Emax agonisty. 20