Duální vztahy v kontextu
vzdělávání v psychologii
PhDr. Marek Kolařík, Ph.D.
Mgr. Lucie Viktorová, Ph.D.
Univerzita Palackého v Olomouci
2026
Odborní recenzenti:
PhDr. Radim Badošek, Ph.D.
Mgr. Jaroslav Šotola, Ph.D.
Neoprávněné uţití tohoto díla je porušením autorských práv a můţe zakládat občanskoprávní, správněprávní, popř. trestněprávní odpovědnost.
Toto dílo je licencováno pod licencí Creative Commons BY-SA (Uveďte původ – Zachovejte licenci). Licenční podmínky najdete na adrese https://creativecommons.org/licenses/by-sa/4.0/.
1.vydání
© Marek Kolařík, Lucie Viktorová, 2026
© Univerzita Palackého v Olomouci, 2026
DOI: 10.5507/ff.26.24467405
ISBN 978-80-244-6740-5 (online: iPDF)
1.1 Rozdělení duálních vztahů................................................................................................9
1.2 Duální vztahy ve vzdělávání, jejich přínosy a rizika......................................................13
2. Duální vztahy – etické zásady, kodexy a vysokoškolská výuka
2.1 Etické kodexy profesních organizací
2.2 Etické kodexy v kontextu vysokého školství
3. Výzkum duálních vztahů ve vzdělávání v psychologii z pohledu vyučujících....................37
4. Typy duálních vztahů mezi studujícími a vyučujícími – analýza získaných dat
4.1 Souběţná role poradce a vyučující/ho
4.2 Souběţná role studující/ho a člena výzkumného týmu
4.3 Studující DSP je současně v roli nadřízené/ho vůči školiteli/ce či jejich kolegům
4.4 Studium příbuzného člena pracovního týmu katedry.....................................................56
4.5 Tykání studující–zaměstnanec........................................................................................61
4.6 Účast zaměstnanců na večírku pořádaném studujícími (nebo obecně účast na společné akci mimo rámec školy) 67
4.7 Přechod z přátelského vztahu do vztahu vyučující–studující
4.8 Navázání přátelského vztahu mezi vyučujícími a studujícími .......................................78
4.9 Navázání partnerského vztahu mezi vyučujícími a studujícími.....................................84
4.9.1 Duální vztahy a sexuální obtěţování 85
4.10 Navázání sexuálního kontaktu na pracovišti
5. Závěrečné poznámky k výzkumu duálních vztahů ve vzdělávání z pohledu vyučujících 105
6. Doporučení ke zvládání duálních vztahů ve vzdělávání....................................................110
Úvod
Duální vztahy v psychologii jsou nejčastěji popisovány v kontextu terapeutického, poradenského či supervizního vztahu (Herlihy a Corey, 1992; Kolařík et al., 2015; Kolařík et al., 2016; Smetanová a Řiháček, 2016), zatímco v kontextu vzdělávání je jim věnováno pozornosti spíše méně (například Dziech a Weiner, 1984; Klein et al., 2023, či u nás Baštecká, 2010; Lukášová, 2020). Přitom se nepochybně jedná o téma, které má široké dopady (moţné pozitivní i negativní) nejen na studující, ale také na vyučující a na vztahy na pracovišti obecně.
Nemusí přitom jít pouze o vztahy sexuální povahy; i nesexuální duální vztahy mohou být náročné na zvládání. Na vysoké škole například výuku často vedou studující doktorského studijního programu (DSP), kteří ještě nedávno sami byli studujícími a mezi ostatními obvykle mají z dob vlastního studia mnoho známých či přátel To je můţe uvádět do sloţité situace především při zkoušení, ale i při trvání na dodrţení studijních povinností (např. datum odevzdání úkolů apod.) či v kontextu vztahů s ostatními studujícími v dané třídě. Přitom není obvyklé, ţe by studující DSP byli na výuku nějak standardně připravováni (Neusar et al., 2012), natoţ na výuku v kontextu duálních či vícenásobných vztahů. Ani mezi profesně zkušenějšími kolegy ale není situace příliš rozdílná – většina z nich se učitelské roli, a s ní souvisejícím etickým principům, učí aţ během přímého kontaktu se studujícími, a to často bez povinnosti náslechů či supervize. Ostatně, kontext vzdělávání v psychoterapii či supervizi je na tom podobně – mnoho supervizorů se supervidovanými v ČR navazují vztahy i mimo kontext supervize, případně osobní známost předchází vztahu profesionálnímu či naopak; obdobné zkušenosti jsou pak i v zahraničí (např. Pepper, 2024).
Zároveň se nezdá být funkčním řešením duální vztahy plošně zakázat. V roce 2015 byly například zcela zakázány veškeré konsenzuální vztahy na Harvard University, která se tak připojila k první vlně univerzit (University of California, Yale, Stanford aj.), jeţ tento zákaz implementovaly jiţ dříve na začátku 90. let (McArthur, 2017; Nystrom a Richards, 2023).
Nejen v USA, ale také například v Kanadě (McArthur, 2017) jsou duální vztahy mezi vyučujícími a studujícími na mnoha univerzitách regulovány, nebo přímo zakázány, nicméně řada autorů poukazuje na to, ţe takto striktní zákaz není v pořádku a má mnohé negativní dopady na celou univerzitní komunitu (Sullivan 2004; Richards et al., 2014). Dá se dokonce polemizovat, zda takový zákaz není v rozporu s Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod (1950). Ta v článku 8 uvádí, ţe kaţdý má právo na respektování svého
soukromého a rodinného ţivota, obydlí a korespondence. Přátelské vztahy, ale i sexuální intimita přitom nepochybně do soukromí spadají.
Práva, ani ta nejzákladnější, samozřejmě nikdy nejsou absolutní. Většina lidí musí akceptovat, ţe jejich práva mohou být omezena, pokud by jejich aktivity mohly poškodit ostatní nebo pokud představují hrozbu pro společnost. Univerzity musí vyvaţovat práva jednotlivých studujících, vyučujících a univerzity jako celku, to by se ovšem nemělo dít tak, ţe plošný zákaz porušuje jedno ze základních lidských práv, a pokud se tak děje, musí to být velmi dobře zdůvodněno. Zákaz duálních vztahů jen proto, ţe se jedná o duální vztah, tuto podmínku podle kritiků nenaplňuje (McArthur, 2017). Zároveň řada institucí i jejích stakeholderů (studujících, vyučujících a administrativních pracovníků) často uvádí, ţe hranice mezi „vhodným“ a „nevhodným“ vztahem mezi vyučujícími a studujícími je velmi tenká a ne vţdy zcela jasná; jejímu vymezení se proto univerzity spíše vyhýbají či volí politiku formou doporučení, nikoliv striktních zákazů (Crittenden et al., 2018; Nystrom a Richards, 2023).
O to podstatnější je definovat a zmapovat podobu duálních vztahů, které se ve vzdělávání –v kontextu této práce pak konkrétně ve vysokoškolském vzdělávání v psychologii – vyskytují. Výzkumy ze zahraničí na toto téma pocházejí většinou z období konce 80. let 20. století aţ začátku druhého tisíciletí, kdy např. pohled na partnerské či sexuální vztahy mezi vyučujícími a studujícími mohl být výrazně jiný neţ v současnosti. Po roce 2017, kdy vzešlo ve známost hnutí #MeToo, je paradoxně odborných studií – především těch kvantitativních – mapujících
duální vztahy ve (vysokoškolském) vzdělávání minumum.
V českém kontextu pak dosud nejsou jednotlivé typy duálních vztahů dostatečně popsány, přestoţe prokazatelně existují. Pokud je na ně v akademickém prostředí zavedena řeč, jsou spíše tolerovány, případně je tendence je bagatelizovat jako neškodné, ve smyslu „dva dospělí lidé přece velmi dobře vědí, co dělají“. Rovněţ není dostatečně jasně vyřešeno etické hledisko těchto vztahů – například etické kodexy na většině vysokých škol vzdělávajících budoucí psychology v rámci ČR teprve nedávno začaly zahrnovat téma sexuálního obtěţování, přičemţ problematiku duálních vztahů aţ na výjimky neřeší vůbec (AMBIS vysoká škola, a.s., 2024; Masarykova univerzita, 2024; Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, 2020; Ostravská univerzita, 2024; Pavelová, 2017; Univerzita Karlova, 2018; Univerzita Karlova, Matematicko-fyzikální fakulta, 2023; Univerzita Palackého v Olomouci, 2023; University of New York in Prague, s.r.o., n.d.) A naopak současná podoba etického kodexu ČMPS (2025) v podstatě znemoţňuje výuku sebezkušenostních předmětů, poradenství pro vysokoškolské studující či například jejich participaci na výzkumných grantech, neboť poţaduje, aby se
psycholog vyhýbal souběhu rolí a vztahů. Věříme, ţe tento text přispěje k otevření tohoto tématu širší diskuzi a dalšímu výzkumnému bádání.
1. Co je to duální vztah?
Duální vztahy jsou někdy chápany jako podmnoţina mnohočetných vztahů (angl. multiple roles), které odborník/profesionál zastává vůči svým klientům či kolegům (Pepper, 2024)
V českých etických kodexech (např. Asociace klinických psychologů České republiky, z.s., 2018; ČMPS, 2017; Masarykova univerzita, 2024) jsou tyto pojmy – duální vztahy, mnohočetné vztahy, vícečetné vztahy – často pouţívány spíše jako synonyma a v tomto duchu s nimi budeme dále nakládat i my.
Duální vztah je dle Americké psychologické asociace (American Psychological Association, 2017) definován následujícími třemi způsoby:
Duální vztah se objevuje ve chvíli, kdy je psycholog v profesním vztahu ke konkrétní osobě a současně vystupuje vůči téţe osobě v jiné roli.
Duální vztah se objevuje ve chvíli, kdy je psycholog v profesním vztahu ke konkrétní osobě a současně je ve vztahu s příbuzným této osoby či ve vztahu s osobou blízkou této osobě.
Duální vztah se objevuje ve chvíli, kdy je psycholog v profesním vztahu ke konkrétní osobě a ví, ţe v budoucnu vstoupí s touto osobou nebo s osobou, která je s touto osobou příbuzná nebo blízká, do jiného typu vztahu neţ profesního.
Sonne (2002) uvádí, ţe duální vztah nesouvisí pouze s rolemi v rámci profese psychologa, ale také s jinými ţivotními rolemi, které psycholog má. V rámci profese se můţe jednat například o roli výzkumníka, psychoterapeuta, učitele, soudního experta, zaměstnavatele apod. Co se týká jiných ţivotních rolí, jedná se například o role přítele, sexuálního partnera, souseda, člena rodiny, zákazníka apod. Duální vztah tedy vzniká v situaci, kdy psycholog zastává buď více profesních rolí vůči jednomu klientovi, anebo vůči jednomu klientovi zastává jak roli profesní, tak další, která přímo s jeho profesí nijak nesouvisí. Platí přitom (a shodují se na tom například i Herlihy a Corey, 1992; Kitchener, 1988; Pope, 1991), ţe tyto role není nutné zastávat současně, ale stačí, pokud tyto role přicházejí bezprostředně jedna po druhé, případně je důvodné se domnívat, ţe by v budoucnu k moţnému překrývání dvou či více rolí mohlo dojít. Duální vztah tedy můţe vzniknout různě – buď tak, ţe se k profesnímu vztahu (učitel–ţák, terapeut–klient…) připojí vztah další, ale i tak, ţe nejprve existuje vztah osobní a k tomuto vztahu se následně přidruţí vztah profesní, jak to například uvádějí Pearson a Piazza (1997).
1.1 Rozdělení duálních vztahů
Dělení duálních vztahů můţeme nalézt několik. Jednodušší, které uvádíme spíše pro orientaci, nabízejí Lamb et al. (2004), kteří duální vztahy dělí na:
sexuální (bývají explicitně zakázány); .
nesexuální (nebývají explicitně zakázány, jsou spíše vnímány jako ambivalentní);
finančně podnikatelské (opět vnímány spíše ambivalentně).
Podrobnější dělení duálních vztahů představují Pearson a Piazza (1997), kteří je rozdělují do pěti kategorií na základě způsobu jejich vzniku Cílem je vytvořit klasifikační systém, který by mohl pomoci roztřídit jiţ existující duální vztahy, ale také pomáhat vzniku takových vztahů předcházet. Jedná se o následující kategorie:
náhodné vícenásobné role – ke vzniku duálního vztahu dochází čistě náhodou, například kdyţ se klient a poradce potkají jako účastníci vzdělávací akce;
strukturované profesní vícenásobné role – ke vzniku takových rolí dochází, kdyţ titíţ lidé zastávají v rámci své profese několik různých pozic (nejčastěji se jedná o oblast vzdělávání, kdy například učitel vede diplomovou práci studujícím);
změny v profesních rolích – jeden z kolegů, kteří spolu mají přátelský vztah, se stane vedoucím na pracovišti;
konflikty mezi osobní a profesní rolí – vznikají tehdy, kdyţ se k původně čistě profesionálnímu vztahu přidá druhý, osobní;
profesionál-predátor – jedná se o cílené vyuţívání vztahu s klientem k uspokojování osobních potřeb profesionála, jako je například cílené vyhledávání potenciálního sexuálního partnera apod.
Nejkomplexnější model uvádí Zur (2015), viz Obr. 1. Přestoţe se toto rozdělení týká vztahů mezi poradcem a klientem, můţe dle našeho názoru velmi dobře poslouţit i pro oblast vzdělávání v psychologii (Zur, 2015):
Sociální duální vztahy vznikají tehdy, kdyţ terapeut a klient jsou současně přáteli nebo mají nějaký jiný druh sociálního vztahu. Sociální mnohočetný vztah můţe existovat osobní nebo online. Mít klienta jako přítele na Facebooku – více na osobní neţ na striktně profesionální bázi – můţe také představovat sociální duální vztah.
Profesionální duální vztah nebo mnohočetný vztah je takový, kdy terapeut/poradce a klient jsou současně profesními kolegy na univerzitě, výcvikových institucích, jako přednášející na odborných konferencích či spoluautory knihy.
Speciální léčebně-profesionální duální vztahy vznikají ve chvíli, kdy se k terapii přidává jiná forma lékařské péče, jako například progresivní svalová relaxace, nutriční nebo dietní konzultace, apod.
Obchodní duální vztahy jsou takové, kdy terapeut a klient jsou současně obchodními partnery nebo jsou ve vztahu zaměstnanec–zaměstnavatel.
Komunitní duální vznikají, kdyţ terapeut a klient ţijí ve stejné, malé komunitě, nebo například kdyţ terapeut nakupuje v obchodě, který vlastní klient nebo kde klient pracuje.
Institucionální duální vztahy vznikají na místech, jako je armáda, vězení, některá oddělení policie, psychiatrické léčebny apod., kde jsou duální vztahy nedílnou součástí institucionálního nastavení. Některé instituce, jako například státní nemocnice nebo detenční zařízení, ustanovují, ţe kliničtí pracovníci pracují současně nebo postupně jako terapeuti a hodnotitelé.
Forenzní duální vztahy se týkají kliniků, kteří slouţí jako terapeuti, hodnotitelé a svědci při soudních procesech a výsleších. Současné působení jako soudní terapeut nebo poradce a expertní svědek je povaţováno za velmi komplikovaný a obvykle nezdravý duální vztah.
Supervizní vztah neodmyslitelně zahrnuje mnohočetné role – oddanost, odpovědnost a povinnost. Supervizor má profesionální vztah a povinnost nikoliv pouze k supervidovanému, ale také ke klientům supervidovaného, a stejně tak k profesi psychologa a směrem k veřejnosti.
Sexuální duální vztahy jsou takové, kdy terapeut a klient jsou v sexuálním vztahu. Sexuální duální vztah se stávajícím klientem je vţdy neetický a můţe být i nelegální.
Digitální, online nebo internetové duální vztahy, které vznikají na sociálních sítích jako Facebook, Instagram nebo LinkedIn, představují specifický duální či mnohočetný vztah. Tyto vztahy mohou být profesionální (na LinkedIn, Facebook), sociální (Instagram nebo další sociální sítě) nebo jiné, které vznikají na chatu, Twitteru/X, blozích apod.
Dodatečné a další ojedinělé formy duálních vztahů zahrnují adopce – kdyţ terapeut legálně adoptuje dítě, které dříve bylo jeho klientem a bylo dáno k adopci.
Mnohočetný vztah vzniká také tehdy, kdyţ se kamarád, člen rodiny nebo kolega původního klienta stane, často na základě jeho doporučení, klientem stejného terapeuta.
Typ vztahu
Kategorie duálních nebo vícečetných vztahů mezi terapeutem a klientem
Sociální Výběr/volitelnost Legální/etické Načasování /frekvence
Intenzita setkávání
Běžné
Profesionální nařízené etické souběžné nízká Typické/běžné
Speciální léčebněprofesionální nezrušitelné neetické postupné střední Atypické/neběžné
Obchodní dobrovolnézrušitelné legální vysoká
Komunitní neočekávané nelegální
Institucionální
Forenzní
Supervizní
Sexuální
Digitální
Dodatečné a další ojedinělé
Obrázek 1. Dimenze dělení duálních vztahů (volně dle Zur, 2015)
Výše uvedené rozdělení je pak moţné ještě nahlíţet ze tří níţe uvedených perspektiv (Zur, 2015):
a) duální vztahy mohou být zrušitelné, nezrušitelné, nebo nařízené;
b) duální vztahy mohou být souběţné, či po sobě jdoucí;
c) míra zapojení do duálního vztahu můţe být nízká, střední, či vysoká.
Ad a)
Dobrovolně zrušitelné: Obvykle se tyto duální vztahy vyskytují ve velkých městech nebo metropolích, kde je dostatek jiných terapeutů či poradců, mnoho míst k nakupování, k bohosluţbám nebo rekreaci.
Nezrušitelné: Mnohočetné vztahy jsou obvykle nezrušitelné ve venkovských oblastech. Duální vztahy jsou nezrušitelné v institucích, jako jsou například psychiatrické léčebny.
Běžné-normální: Duální vztahy jsou běţné a obvykle normální v náboţenských komunitách, LGBTQI komunitách a dalších malých komunitách uvnitř velkých měst. Mnohočetné vztahy jsou běţné i na univerzitách či ve výcvikových institucích. Mohou být také běţnou součástí přírodní terapie. S postupujícím časem jsme také svědky toho, ţe se stále více akceptují digitální či online mnohočetné vztahy – zejména u mladých terapeutů a klientů, kteří často mají sklon smazávat hranice mezi terapeutickým a společenským, a to zejména na sociálních sítích/médiích.
Nařízené: Tento typ duálních vztahů primárně vzniká na místech, jako je armáda, vězeňství, některá policejní oddělení apod., kde souběh rolí vzniká nařízeními dané instituce.
Neočekávané: Neočekávané mnohočetné vztahy vznikají tehdy, kdyţ si terapeut není vědom toho, ţe klient, se kterým pracuje, je současně přítel, kolega, spolupracovník nebo ex-manţel/přítel jiného klienta. Podobně takový vztah vzniká tehdy, kdyţ se klient bez vědomí terapeuta stane například členem stejného klubu, kdyţ se klient a terapeut potkají na společné dovolené apod. Digitální nebo online mnohočetné vztahy zahrnující sociální sítě také mohou terapeuta „nachytat“ nepřipraveného, kdyţ se s klientem potká například na chatu, blogu, Facebooku, LinkedIn apod.
Ad b)
Souběžné duální vztahy probíhají ve stejné době jako terapie či poradenství.
Postupné duální vztahy následují po konci terapie/poradenství – jedná se například o situaci, kdy se terapeut rozhodne vstoupit s bývalým klientem do společenského nebo obchodního vztahu.
Ad c)
Nízká nebo malá míra zapojení: Kdyţ terapeut narazí na klienta v místním obchodě nebo na parkovišti
Střední míra zapojení: Kdyţ se klient a terapeut příleţitostně potkávají – například kaţdou neděli při bohosluţbě.
Intenzivní míra zapojení: Kdyţ se terapeut a klient pravidelně stýkají, pravidelně se společně účastní komunitních setkání.
Zur (2014) také popisuje situace, při kterých duální vztahy nevznikají, přestoţe by se to tak mohlo zdát. Jedná se o situace, které, přestoţe se neodehrávají v pracovně poradce, jsou povaţovány za klientovi prospěšné:
Návštěva v domácnosti klienta (rodinná terapie, imobilní klient, klient ze sociálně znevýhodněného prostředí apod.).
Situace je součástí léčby (například expozice „in vivo“ v rámci KBT).
Procházka s klientem (někteří poradci procházku berou jako běţnou součást terapie).
Návštěva pohřbu, svatby či jiné významné události v ţivotě klienta, která je ze strany klienta brána jako podpora.
1.2 Duální vztahy ve vzdělávání, jejich přínosy a rizika Řada studií dokládá, ţe v rámci vzdělávání existuje pro vznik duálních vztahů mezi studujícími a vyučujícími opravdu mnoho příleţitostí (např. Biaggio et al., 1997; BlevinsKnabe, 1992; Bowman et al., 1995; Crittenden et al., 2018; Ei a Bowen, 2002; Hagenauer a Volet, 2014; Holmes et al., 1999; Chory a Offstein, 2018; Keith-Spiegel a Koocher, 1985; Kolbert et al., 2002; Matthews, 1991; Owen a Zwahr-Castro, 2007) I pokud bychom se soustředili pouze na vysokoškolské vzdělávání v oblasti psychologie, akademický pracovník/psycholog můţe vůči studujícím zaujímat řadu rolí:
vyučující konkrétního předmětu či předmětů, popř. přinejmenším jejich zkoušející; speciálním případem pak můţe být vedoucí sebezkušenostní skupiny, je-li sebezkušenostní (sociálně-psychologický, interakční) výcvik součástí kurikula –v takovém předmětu bývají interakce mezi studujícími a vyučujícím zpravidla hlubší, intenzivnější a osobnější neţ např. u běţné seminární výuky;
vedoucí/školitel či konzultant diplomové či disertační práce;
poradce ve vysokoškolské poradně;
kolega či vedoucí v rámci projektu či výzkumného týmu, do něhoţ jsou studující zapojeni, popř. můţe studující pro vyučující/ho pracovat jako pomocná vědecká síla (angl. teaching assistant); zcela speciálním je pak případ, kdy je studující organizačně nadřízeným/ou svým vyučujícím, např. je-li v roli projektového manaţera;
vedoucí či zaměstnanec pracoviště, kde studující vykonává praxi, popř. kde je v budoucnu zaměstnán/a;