#488 OPERA FACULTATIS PHILOSOPHICAE UNIVERSITATIS MASARYKIANAE SPISY FILOZOFICKÉ FAKULTY MASARYKOVY UNIVERZITY
Čeština Bedřicha Smetany Analýza Smetanovy česky psané korespondence Lucie Rychnovská
FILOZOFICKÁ FAKULTA MASARYKOVA UNIVERZITA #488
BRNO 2019
Tato kniha vznikla na základě mé stejnojmenné disertační práce, kterou jsem roku 2015 obhájila na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity. Chtěla bych poděkovat všem, kteří byli tak laskavi a můj text nebo jeho část si přečetli, všem, kteří svými postřehy a poznámkami dopomohli k výsledné podobě práce a následně této monografie, všem, kteří se mnou měli trpělivost v době, kdy text o češtině Bedřicha Smetany vznikal. Můj dík patří především mé rodině, doc. PhDr. Zdeňce Hladké, Dr., a recenzentům této knihy, tedy PhDr. Ludmile Uhlířové, CSc., dr. h. c., a doc. Mgr. Robertu Adamovi, Ph.D.
Dávno již jsem se chystal poslati Vám odpověd na obě Vaše psaní; ale odkládal jsem to na čas, kde se něco přihodí, co by za to stálo, aby se o tom mnoho napsalo. Jelikož ale na takovou udalost marně by člověk čekati musel, […] zpěchám radějí s odpovědí… (Bedřich Smetana Josefu Jiránkovi)
Obsah
1 ÚVOD: CÍLE, METODOLOGIE, STRUKTURA MONOGRAFIE . . . . . . . . . 11 2 TEORETICKÁ VÝCHODISKA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14 2.1 Stav zpracování problematiky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.1.1 Práce o češtině 19. století . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.1.2 Literatura o Bedřichu Smetanovi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.1.3 Jazyková specifika soukromého dopisu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.1.4 Korpusové zpracování korespondenčních textů, korpusy textů z 19. století . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.1.5 Metoda jazykových biografií . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.2 Dobová jazyková situace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.3 Jazykové příručky 2. poloviny 19. století . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
14 14 18 20 21 22 24 26
3 ZPRACOVÁNÍ ŽIVOTOPISNÝCH DAT A PŘÍPRAVA MATERIÁLU . . . . . 32 3.1 Údaje ze života Bedřicha Smetany . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.2 Materiál a jeho korpusové zpracování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.2.1 Přehled knižních edic Smetanovy korespondence . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.2.2 Smetanova korespondence uložená v Muzeu Bedřicha Smetany . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.2.3 Korpusové zpracování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.2.4 Výběr reprezentativního vzorku Smetanových dopisů . . . . . . . . . . . . . . .
32 39 40 42 43 45
4 ANALYTICKÁ ČÁST . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 49 4.1 Pravopis . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.1.1 Grafický a pravopisný systém . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.1.2 Jevy vzniklé nedokonalou znalostí pravopisných pravidel . . . . . . . . . . . . . 4.1.2.1 Psaní i/í a y/ý . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Po pravopisně tvrdých a měkkých souhláskách; Po pravopisně obojetných souhláskách 4.1.2.2 Psaní mě/mně, bě/bje, pě, vě/vje . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.1.2.3 Psaní předložek s/z . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.1.3 Odraz vyslovované podoby v grafice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.1.3.1 Asimilace znělosti a neutralizace znělosti na konci slova před pauzou . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.1.3.2 Zjednodušování skupin hlásek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Kuli, pučit atd.; Tvary pomocného slovesa být; Zájmeno nějaký 4.1.4 Vliv němčiny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
7
51 51 52 52
56 58 60 60 63 65
4.1.5 Jevy ostatní . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 66 4.1.5.1 Cizí slova . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 66 4.1.5.2 Psaní velkých písmen . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 68 Jména osobní; Jména zemí, měst, neobydlených objektů; Názvy ulic Názvy děl; Názvy institucí; Názvy novin a časopisů; Adjektiva odvozená od názvů zemí a měst; Vyjádření úcty 4.1.5.3 Hranice slov . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 74 Jak mile / jakmile, na vždy / navždy atd.; Psaní li; Vlastní jména Další problematické případy 4.1.5.4 Psaní zkratek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 77 4.1.5.5 Kvantita . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 79 4.1.6 Shrnutí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 80 4.2 Gramatika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 86 4.2.1 Tvarosloví . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 86 4.2.1.1 Jevy vzniklé nedokonalou znalostí jazykových pravidel . . . . . . . . . . 86 4.2.1.1.1 Podstatná jména . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 86 Vazby bezpředložkové; Vazby předložkové 4.2.1.1.2 Přídavná jména . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 91 Nenáležité koncovky; Adjektiva tvořená příponou -ný/-ní 4.2.1.1.3 Zájmena . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 94 4.2.1.1.4 Číslovky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 96 Tolik, několik 4.2.1.1.5 Slovesa . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 96 Slovesa typu kupovat; Nenáležité osobní koncovky 4.2.1.2 Jevy pronikající z mluveného úzu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 98 4.2.1.2.1 Podstatná jména . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 98 Genitiv plurálu; Nominativ místo akuzativu plurálu životných maskulin; Užití tvarů neživotných namísto životných; Substantiva s pozůstatky duálové deklinace 4.2.1.2.2 Přídavná jména . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 101 Složená adjektivní deklinace přivlastňovacích přídavných jmen 4.2.1.2.3 Zájmena . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 102 Onen, všechen 4.2.1.2.4 Číslovky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 103 Jeden; Dva, oba; Tři 4.2.1.2.5 Obecné mluvenostní tendence u jmenných tvarů . . . . . . . . 106 Unifikace koncovek v instrumentálu plurálu; Unifikace koncovek adjektivní a zájmenné deklinace v nominativu plurálu; Úžení é > í a unifikace paradigmatu adjektivní deklinace 4.2.1.2.6 Slovesa . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 111 Tvary typu pozdravuju, pozdravujou; Prézentní tvary pro 1. osobu plurálu zakončené na -em; Prézentní tvary slovesa moci; Kondicionálové tvary; Tvary minulého času; Infinitivy na -ct(i); Příčestí činné; Tvar nejní;
8
Prézentní tvar slovesa být pro 2. osobu singuláru; Tvary typu obdařejí; Příčestí činné slovesa dělat 4.2.1.3 Jevy, které jsou výsledkem interference češtiny s němčinou . . . . . . 122 4.2.1.3.1 Přídavná jména . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 122 Záměna tvarů přídavných jmen a příslovcí 4.2.1.3.2 Zájmena . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 122 Zájmeno svůj 4.2.1.3.3 Slovesa . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 123 Slovesa s příponami -í/ýrova-, -í/ýruj4.2.1.4 Jevy ostatní . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 125 4.2.1.4.1 Podstatná jména . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 125 Vlastní jména osobní cizího původu; Domácí vlastní jména osobní 4.2.1.4.2 Zájmena . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 127 Záměna mě/mně, ji/jí, jim/jím, jejich/jejích, moji/mojí atd. 4.2.1.5 Shrnutí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 128 4.2.2 Syntax . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 134 4.2.2.1 Jevy pronikající pod vlivem cizojazyčných vzorů . . . . . . . . . . . . . . 134 4.2.2.1.1 Slovosled . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 134 4.2.2.1.1.1 Postavení slovesa ve větě hlavní . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 135 Slovesný přísudek vyjádřený jednoduchým slovesným tvarem; Přísudek vyjádřený složeným slovesným tvarem a přísudek slovesný složený 4.2.2.1.1.2 Postavení slovesa ve větě vedlejší . . . . . . . . . . . . . . . . . . 138 Slovesný přísudek vyjádřený jednoduchým slovesným tvarem; Přísudek vyjádřený složeným slovesným tvarem a přísudek slovesný složený 4.2.2.1.1.3 Postavení přívlastku shodného . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 142 Přívlastek vyjádřený přivlastňovacím zájmenem; Přívlastek postupně rozvíjející 4.2.2.1.1.4 K postavení příklonek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 145 Tvary pomocného slovesa být; Tvary osobních nezvratných zájmen; Příklonky se a si; Více příklonek ve větě 4.2.2.1.2 Neslovosledné syntaktické jevy odrážející vliv němčiny . . . . 151 Frazémy a slovesné vazby; Osobní zájmeno v pozici podmětu 4.2.2.2 Jevy z mluveného úzu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 153 4.2.2.3 Shrnutí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 155 4.3 Doplněk: lexikum . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 159 4.3.1 Termíny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 159 4.3.2 Slova cizího původu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 160 4.3.3 Vliv němčiny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 161 4.3.4 Expresivita . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 165 4.3.5 Shrnutí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 168
5 ZÁVĚR . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 169
9
SUMMARY . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 173 BIBLIOGRAFIE . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 179 PŘÍLOHY . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 188 Příloha č. 1 Přehled Smetanovy odeslané a přijaté česky psané korespondence . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 188 Příloha č. 2 Adresáti a pisatelé Smetanovy korespondence . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 194 Příloha č. 3 Ukázky ze Smetanovy korespondence . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 203
10
1 ÚVOD: CÍLE, METODOLOGIE, STRUKTURA MONOGRAFIE
Zde zasilám konečně abych měl pokoj, úvod – ne ouverturu – k opeře: „Čertova stěna“. (Bedřich Smetana Josefu Srbovi)
Hudební skladatel Bedřich Smetana (1824–1884) žil v období, které je v pracích o vývoji jazyka označováno jako obrozenské (do 40. let 19. století) a poobrozenské (od 40. let 19. století do počátku 20. století), tedy v období, které je po jazykové stránce zajímavé především nahrazením němčiny ve funkci vyšší psané komunikační variety češtinou a formováním, resp. ustalováním normy novodobé spisovné češtiny. V souvislosti s tím vyvstává otázka, jak tuto normu zvládali doboví mluvčí, případně do jaké míry o její zvládání usilovali, a dále otázka, u kterých jevů byla norma v pohybu a jakým směrem se vyvíjela. Výzkum češtiny 19. století se dosud opíral především o texty literární nebo publicistické, tedy potenciálně korigované dobovými redakčními zásahy. Teprve v posledních letech se do popředí lingvistického zájmu dostává více také soukromá korespondence, jmenujme alespoň studie vzniklé v souvislosti s poslední edicí korespondence Boženy Němcové a nejnověji také v souvislosti s edicí veškeré dochované korespondence Karla Havlíčka. Unikátnost materiálu soukromé korespondence spočívá v tom, že se jeho prostřednictvím můžeme přiblížit reálnému dobovému úzu, který pro starší vývojové fáze češtiny v autentičtější podobě jinde zachovaný nemáme. Navíc soukromá korespondence umožňuje poznat i jazyk „obyčejných“ mluvčích, míněno mluvčích stojících mimo literární kruhy, protože i ti, kteří nepíší literární texty, píší (nebo alespoň v 19. století psali) dopisy. Jejich projevy přitom mohou být v jistém ohledu reprezentativnější ukázkou dobového stavu jazyka než projevy osob, které s češtinou profesně zacházely a na konstituování spisovné normy se mnohdy samy podílely. Mezi tyto z jazykového hlediska „obyčejné“ osoby patří také Bedřich Smetana.
11
1 Úvod: cíle, metodologie, struktura monografie
Smetanův jazykový profil nebyl v dané době výjimečný: Smetana neměl české školy, byl vzděláván v němčině, němčina pro něj jistou dobu plnila funkci vyššího dorozumívacího prostředku, zatímco čeština sloužila pravděpodobně spíše v mluvené komunikaci soukromé. Na češtinu v psané komunikaci přechází Smetana až od 60. let 19. století v souvislosti se svým postupným zapojením do národně buditelského procesu. Teprve tehdy si začíná cíleně osvojovat český pravopis a gramatickou normu spisovné češtiny. Uvážíme-li, že je to v době, kdy je mu více než 35 let a kdy je zcela zaměstnán hudebními a umělecko‑organizačními záležitostmi, není překvapivé, že zvládnutí psané češtiny pro něj bylo dosti problematické. Domníváme se, že na projevech Bedřicha Smetany je možné modelově zkoumat, jaké jevy činily dobovému česko-německému bilingvnímu mluvčímu (sice vzdělanému, ale s jazykem profesně nesvázanému) při přechodu na psané vyjadřování v češtině potíže. Cílem naší práce se tedy stává představit na základě dochované korespondence Bedřicha Smetany jeho češtinu a zároveň přispět k poznání konstituujícího se spisovného jazyka 2. poloviny 19. století.1 Aby byly výsledky výše nastíněného výzkumu relevantní, musí se opírat o dostatečně rozsáhlý materiál. Smetanova korespondence je v tomto ohledu vhodným východiskem, neboť vzhledem k umělecké výjimečnosti osobnosti Bedřicha Smetany byl rozsah jeho korespondence značně široký a ze stejného důvodu se jeho dopisy ve velkém počtu zachovaly až do dnešních dnů: celkový objem odeslaných a přijatých listů, s nimiž jsme pracovali, tvoří více než 750 jednotek. Na jejich základě jsme pro vědecké účely vytvořili elektronický korpus Smetanovy česky psané odeslané a přijaté korespondence. Pokud jde o použitou metodologii, zaměřujeme se na detailní rozbor jazykové materie (s využitím postupů korpusové lingvistiky), jeho rezultáty interpretujeme na pozadí dobového kontextu a relevantních údajů ze skladatelova života (implicitně jsou užity některé postupy sociolingvistické metody jazykových biografií). V rámci prováděné analýzy věnujeme pozornost pravopisné a gramatické stránce Smetanovy korespondence, resp. především odchylkám od dobové normy psaného jazyka. Vzhledem k našemu hlavnímu cíli vycházíme vždy nejdříve z detailního rozboru reprezentativního a relativně jednotného vzorku 100 polooficiálních dopisů, u nichž lze předpokládat největší pisatelovu snahu o dodržení normy. Výsledky konfrontujeme se stavem v celku Smetanou psaných dopisů, který se snažíme popsat s využitím korpusových frekvenčních dat. Pro objektivnější poznání dobového úzu a také pro ověření prototypičnosti (případně naopak specifičnosti) Smetanovy psané češtiny porovnáváme zjištěné údaje s přijatou korespondencí. Protože je však celek přijaté korespondence značně rozmanitý, zaměřujeme se na různé pisatele diferencovaně. Pravidelně sledujeme zvláště dopisy Josefa Srba, 1 Podnětem pro takto orientované bádání se nám stala možnost spolupracovat s Muzeem Bedřicha Smetany v Praze při přípravě podkladů pro kompletní edici Smetanovy korespondence.
12
1 Úvod: cíle, metodologie, struktura monografie
kterého vzhledem k typu vzdělání a profesního zaměření chápeme jako Smetanův jazykový protipól, nositele a znalce dobové spisovné normy. Reflektujeme však i dopisy jazykově nevzdělaných mluvčích. Při hodnocení zjištěných jevů z hlediska dobové normy užíváme jazykové příručky z odpovídajícího období, při zkoumání případného vlivu lokálního mluveného úzu vycházíme z Českého jazykového atlasu. Protože se doplňkově snažíme posuzovat zakotvenost zjištěných jevů i z hlediska časového, opíráme se pro srovnání též o studie o starším stavu češtiny 19. století (práce Bohuslava Havránka, Miroslava Grepla, Roberta Adama) a znalosti o dalším vývoji jazyka až po současnost. Monografie je strukturovaná do tří částí. V první se věnujeme teoretickým východiskům: mapujeme stav zpracování problematiky v oblastech, jichž se náš výzkum tematicky nebo metodologicky dotýká (jedná se o práce zabývající se češtinou 19. století, životopisem Bedřicha Smetany, problematikou tvorby a využití specializovaných korpusů a korpusů češtiny 19. století, metodou jazykových biografií, specifiky korespondenčního materiálu), dále popisujeme jazykovou situaci v období, které sledujeme (resp. v období, které mu těsně předcházelo), a představujeme dobové jazykové příručky, o něž se opíráme při analýze. Druhá část souvisí se zvolenou metodologií, zabývá se problematikou zpracování podkladů a nástrojů sloužících analýze a interpretaci zjištěných jazykových dat. Přinášíme v ní biografii Bedřicha Smetany zaměřenou na údaje relevantní z hlediska zkoumání jeho jazyka, přibližujeme materiál Smetanovy odeslané a přijaté korespondence, připojujeme i základní informace týkající se procesu jeho zpracování do podoby elektronického korpusu. Stěžejní část textu představuje analýza Smetanovy korespondence. Zaměřujeme se v ní na nejvýraznější jevy z oblasti pravopisu a gramatiky (tvarosloví a syntaxe), výběrově též lexika. Odchylky od dobové normy psané češtiny interpretujeme na pozadí biografických údajů, mj. v relaci k působení mluveného úzu a pronikání němčiny. Jak již bylo řečeno, stav zjištěný u Smetany porovnáváme s korespondencí přijatou, s poznatky z dobových jazykových příruček a s poznatky z dalších studií o češtině 19. století. Smyslem je přispět ke zmapování dobové jazykové situace a nabídnout srovnávací materiál pro budoucí podobně zaměřené analýzy, které teprve jako celek mohou vést k objektivnějšímu poznání češtiny sledovaného období.
13
2 TEORETICKÁ VÝCHODISKA
Proto že Ti je theorie hudby dosud nejasná, proto ji nemusiš odsuzovat, že nemá ni jádro, ní slupku. Tvůj otec by sotvá se stal skladatelem, kdyby z této theorie byl nepoznal a nestrávil jak jádro tak slupku. (Bedřich Smetana Zdeňce Smetanové)
2.1 Stav zpracování problematiky Následující kapitola informuje o stavu zpracování problematiky v oblastech, kterých se práce týká.
2.1.1 Práce o češtině 19. století Pokud jde o texty věnující se češtině 19. století, náleží mezi ně vedle kompendiálních prací o vývoji češtiny (viz kapitolu 2.2 o dobové jazykové situaci) studie, které se zaměřují na konkrétní jazykový jev nebo aspekt v projevech určitého mluvčího, popř. v určitých typech textů. Např. Miroslav Grepl se zabývá především analýzou jevů syntaktických, z jeho studií věnovaných sledovanému období jmenujme práce Spojka an ve spisovné češtině první poloviny XIX. století (1956),2 Vývoj spisovné češtiny za obrození a jazyková theorie (1958a),3 K podmínkám diferenciace spojovacích prostředků 2 Grepl, Miroslav (1956). Spojka an ve spisovném jazyce první poloviny 19. století. SPFFBU, A4, s. 45–50. 3 Grepl, Miroslav (1958a). Vývoj spisovné češtiny za obrození a jazyková theorie. SPFFBU, A6, s. 74–87.
14
2.1 Stav zpracování problematiky
v obrozenském spisovném jazyce (1958b),4 Předmětový genitiv v jazyce Tylovy prózy (1960),5 K jazykové výstavbě umělecké prózy třicátých a čtyřicátých let 19. století (1962).6 Zpřesňováním prostředků pro vyjádření okolnostních vztahů se zabýval Milan Jelínek, který je mj. autorem studie Nové nepůvodní předložky v obrozenské češtině (1958).7 S ohledem na jevy, které sledujeme při syntaktickém rozboru Smetanovy korespondence, jsou pro nás podnětné zvláště studie zmíněných autorů týkající se slovosledu, a to Vývoj slovosledu v Tylově próze (1959) Miroslava Grepla8 a Postavení slovesa v obrozenských odborných textech (1960) a Postavení atributu v obrozenské odborné literatuře (1967) Milana Jelínka.9 Ke zkoumání slovosledné problematiky v daném období přispívá také Eva Hošnová textem Slovosled v dopisech Boženy Němcové (2007).10 Na specifika jazyka a stylu Boženy Němcové, zvláště na jevy slovosledné, a to, jakým způsobem byly bez dostatečné znalosti dobového jazyka a jazyka Boženy Němcové korigovány vydavateli jejích děl, upozorňuje svými studiemi Několik poznámek o jazyce a stylu Boženy Němcové (1958) a K jazyku a stylu B. Němcové (1990) Karel Horálek.11 Prvky lidového jazyka v próze Boženy Němcové zkoumá ve svých studiích Lidový podklad jazyka v Babičce Boženy Němcové a K stylu Národních báchorek a pověstí Boženy Němcové Bohuslav Havránek.12 Na styl dopisů Boženy Němcové, zejména na jejich větnou stavbu a slovní zásobu, se ve své práci Sabina – Němcová 4 Grepl, Miroslav (1958b). K podmínkám diferenciace spojovacích prostředků v obrozeneckém spisovném jazyce. In: Machek, V. (red.). Studie ze slovanské jazykovědy: Sborník k 70. narozeninám akademika Františka Trávníčka. Praha: SPN, s. 109–118. 5
Grepl, Miroslav (1960). Předmětový genitiv v jazyce Tylovy prózy. SPFFBU, A8, s. 29–40.
6 Grepl, Miroslav (1962). K jazykové výstavbě umělecké prózy třicátých a čtyřicátých let 19. století. SPFFBU, řada D9, s. 137–160. 7 Jelínek, Milan (1958). Nové nepůvodní předložky v obrozenské češtině. In: Machek, V. (red.). Studie ze slovanské jazykovědy: Sborník k 70. narozeninám akademika Františka Trávníčka. Praha: SPN, s. 153–171. 8
Grepl, Miroslav (1959). Vývoj slovosledu v Tylově próze. Slovo a slovesnost, roč. 20, č. 4, s. 247–260.
9 Jelínek, Milan (1960). Postavení slovesa v obrozenských odborných textech. SPFFBU, řada A8, s. 19–28. Jelínek, Milan (1967). Postavení atributu v obrozenské odborné literatuře. SPFFBU, řada A15, s. 69–84. 10 Hošnová, Eva (2007). Slovosled v dopisech Boženy Němcové. In: Adam, R. (ed.). Božena Němcová – jazyková a literární komunikace ve středoevropském kontextu. Praha: Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, s. 68–77. 11 Horálek, Karel (1958). Několik poznámek o jazyce a stylu Boženy Němcové. In: Machek, V. (red.). Studie ze slovanské jazykovědy: Sborník k 70. narozeninám akademika Františka Trávníčka. Praha: SPN, s. 435–445. Horálek, Karel (1990). K jazyku a stylu B. Němcové. In: Studie o populární literatuře českého obrození. Praha: Československý spisovatel, s. 160–175. 12 Havránek, Bohuslav (1963a). Lidový podklad jazyka v Babičce Boženy Němcové. In: Studie o spisovném jazyce. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, s. 200–210. Havránek, Bohuslav (1963b). K stylu Národních báchorek a pověstí Boženy Němcové. In: Studie o spisovném jazyce. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, s. 210–214. K mluveným prvkům v próze Boženy Němcové srov. také článek: Havránek, Bohuslav (1964). Jazyk Boženy Němcové. Slovo a slovesnost, roč. 25, č. 1, s. 1–11.
15
2 Teoretická východiska
– Havlíček. Textologický a stylistický příspěvek k sporům o Sabinových zásazích do cizího díla (1976) zaměřuje Alexandr Stich.13 Týž autor se věnoval také rozboru vybraných jazykových jevů ve vyjadřování Karla Havlíčka Borovského, do tohoto okruhu patří např. jeho studie Přejaté a cizí prvky v lexiku Havlíčkovy novinářské prózy (1974).14 Vedle výše uvedených studií existují i práce zkoumající vyjadřování určitého člověka komplexněji. Tak je tomu u studie Bohuslava Havránka Jazyk Máchův,15 v níž Havránek rozebírá prostředky různých jazykových plánů, a to jednak s ohledem na dobovou normu spisovného jazyka,16 jednak s ohledem na jazyk lidový, dále se věnuje archaismům a nakonec neologismům v Máchových projevech. Materiálovým východiskem se Havránkovi stává nejen Máchova poezie a próza, ale také jeho texty neliterární (včetně dopisů), což umožňuje posoudit, které jevy jsou u Máchy natolik silné, že jsou vlastní jeho vyjadřování obecně, které jsou naopak vlastní jen jeho projevům soukromým nebo které jsou pouze prostředkem umělecké stylizace. K našemu zkoumání pak mají nejblíže práce, které rozebírají jazyk konkrétních osob na základě jejich korespondence. Do tohoto okruhu patří texty, které vznikly v souvislosti s přípravou a publikováním kompletní edice korespondence Boženy Němcové. Jazykové stránce dopisů Boženy Němcové se v Předmluvě II ve třetím svazku věnuje Robert Adam.17 Ten je také autorem poznámek a komentářů ke stylu a jazyku jednotlivých korespondenčních partnerů Boženy Němcové (srov. ediční poznámky ve všech čtyřech svazcích vydané korespondence Boženy Němcové).18 Typickými jazykovými rysy, případně stylem a věcnou stránkou dopisů některých z nich se Robert Adam zabývá ve svých studiích Dopisy Leopolda Hansmanna Boženě Němcové (2005),19 13 Stich, Alexandr (1976). Sabina – Němcová – Havlíček. Textologický a stylistický příspěvek k sporům o Sabinových zásazích do cizího díla. In: Stylistické studie III. Praha: Ústav pro jazyk český ČSAV. 14 Stich, Alexandr (1974). Přejaté a cizí prvky v lexiku Havlíčkovy novinářské prózy. In: Stylistické studie I. Praha: Ústav pro jazyk český ČSAV, s. 95–139. 15 Havránek, Bohuslav (1963c). Jazyk Máchův. In: Studie o spisovném jazyce. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, s. 164–194. Máchovou češtinou se Bohuslav Havránek zabýval i v pozdějších časopiseckých článcích. 16 K užití pojmů norma a spisovný jazyk pro sledované období viz kapitolu 2.3, v níž se zabýváme jazykovými příručkami reflektujícími dobový stav formování spisovné češtiny. 17 Adam, Robert (2006a). Předmluva II. In: Němcová, Božena. Korespondence III. 1857–1858. Praha: Nakladatelství Lidové noviny. 18 Němcová, Božena (2003). Korespondence I. 1844–1852. Eds. R. Adam – J. Janáčková – M. Pokorná – L. Saicová Římalová – S. Wimmer. Praha: Nakladatelství Lidové noviny. Němcová, Božena (2004). Korespondence II. 1853–1856. Eds. R. Adam – J. Janáčková – M. Pokorná – L. Saicová Římalová – S. Wimmer. Praha: Nakladatelství Lidové noviny. Němcová, Božena (2006). Korespondence III. 1857–1858. Eds. R. Adam – M. Pokorná – L. Saicová Římalová – S. Wimmer. Praha: Nakladatelství Lidové noviny. Němcová, Božena (2007). Korespondence IV. 1859–1862. Eds. R. Adam – J. Janáčková – F. Martínek – M. Pokorná – L. Saicová Římalová – S. Wimmer. Praha: Nakladatelství Lidové noviny. 19 Adam, Robert (2005). Dopisy Leopolda Hansmanna Boženě Němcové. Bohemistyka, roč. 5, s. 171‒184.
16
2.1 Stav zpracování problematiky
Jazykové okolí Boženy Němcové: Podoby češtiny v listech Němcové adresovaných (2006)20 a Korespondenční postoje a dopisové podoby dětí Boženy Němcové (2008).21 Ve zmíněných Adamových pracích je možno nalézt některé další odkazy na texty věnující se analýze jazyka Boženy Němcové.22 Dopisy doby obrozenské a poobrozenské (konkr. z let 1790–1860) zkoumá i dvousvazkové dílo Jiřiny van Leeuwen-Turnovcové a Jany Stráníkové Schreiben im Alltag des 19. Jahrhunderts (2011, 2012).23 Kromě transliterovaných dopisů významných i méně významných osob národního obrození předkládá jejich práce doprovodné studie, biografické údaje o autorech (eventuálně adresátech) dopisů a na základě vybraných jazykových jevů se pokouší také o stručnou (a jak ve své recenzi zmíněného díla dokládá František Martínek,24 ne vždy systematickou) jazykovou charakteristiku dopisů. Mezi nejaktuálnější studie související se zkoumanou problematikou patří ty, které vznikají v návaznosti na přípravu edice veškeré známé korespondence Karla Havlíčka.25 Jmenovat můžeme práce Karla Komárka,26 Petra Mareše,27 Františka
20 Adam, Robert (2006b). Jazykové okolí Boženy Němcové: Podoby češtiny v listech Němcové adresovaných. In: Horký, M. – Horký, R. (eds.). Božena Němcová – život, dílo, doba. Česká Skalice: Muzeum Boženy Němcové, s. 12–20. 21 Adam, Robert (2008). Korespondenční postoje a dopisové podoby dětí Boženy Němcové. In: Leeuwen-Turnovcová, J. van – Rudolf, S. – Röhrborn, U. (eds.). Standardisierung und Destandardisierung. (De)Standardisierungsphänomene im Russischen und Tschechischen. München: Verlag Otto Sagner, s. 81–93. 22 Pokud jde o další literaturu k tématu, srov. také studii: Adam, Robert – Janáčková, Jaroslava – Macurová, Alena – Martínek, František (2013). Dopisy jako výzva (Jazykovědný výzkum korespondence Boženy Němcové). In: Hladká, Z. a kol. Soukromá korespondence jako lingvistický pramen. Brno: Masarykova univerzita, s. 137–152. 23 Leeuwen-Turnovcová, Jiřina van – Stráníková, Jana (2011). Schreiben im Alltag des 19. Jahrhunderts. Das Schreib- und Schrifttschechische zur Zeit der nationalen Wiedergeburt (1790–1860) in Briefen der patriotischen Kreise. München – Berlin: Verlag Otto Sagner. Leeuwen-Turnovcová, Jiřina van – Stráníková, Jana (2012). Schreiben im Alltag des 19. Jahrhunderts. Band 2: Tschechisch-deutsche Synthesen – Partnerbeziehungen der Wiedergeburtszeit. München – Berlin: Verlag Otto Sagner. 24 Martínek, František (2014). Jiřina van Leeuwen-Turnovcová – Jana Stráníková: Schreiben im Alltag des 19. Jahrhunderts. [Band 1:] Das Schreib- und Schrifttschechische zur Zeit der nationalen Wiedergeburt (1790–1860) in Briefen der patriotischen Kreise. Band 2: Tschechisch-deutsche Synthesen – Partnerbeziehungen der Wiedergeburtszeit. Slavia, roč. 83, č. 2, s. 195–201. 25 Prozatím byly vydány dva svazky: Havlíček, Karel (2017). Korespondence I. 1831–1842. Eds. R. Adam – F. Martínek – P. Píša – M. Pokorná – L. Rychnovská. Praha: Nakladatelství Lidové noviny. Havlíček, Karel (2018). Korespondence II. 1843–1844. Eds. R. Adam – F. Martínek – P. Píša – M. Pokorná – L. Rychnovská. Praha: Nakladatelství Lidové noviny. 26 Komárek, Karel (2015). Slovosled v dopisech Karla Havlíčka. Naše řeč, roč. 98, č. 3, s. 113–128. Komárek, Karel (2016). Vlastní jména v dopisech Karla Havlíčka. Bohemica Olomucensia, roč. 8, č. 2, s. 34–49. 27 Mareš, Petr (2015). „Vypadlo to, ale miserabel pro mne.“ Vícejazyčnost v korespondenci Karla Havlíčka. Naše řeč, roč. 98, č. 2, s. 57–70.
17
2 Teoretická východiska
Martínka28 či Martiny Rybové,29 jež se zaměřují na vybraný jazykový nebo komunikační aspekt Havlíčkovy korespondence. Jazykové problematice jsou věnovány také některé z kapitol kolektivní monografie Karel Havlíček ve světle korespondence (2016).30 Komplexní a zevrubná jazyková analýza vyjadřování konkrétního člověka nepůsobícího v oblasti literatury, jazykovědy nebo publicistiky, která by se opírala o materiál, jehož rozsah by byl srovnatelný s dochovanou česky psanou korespondencí Bedřicha Smetany, v českém prostředí pro 19. století zatím chybí.
2.1.2 Literatura o Bedřichu Smetanovi S ohledem na to, jak významné místo Bedřicha Smetana v českém umění zaujímá, není překvapivé, že tento hudební skladatel vyvolává stálý zájem badatelů i laické veřejnosti a že se stává tématem řady knižních publikací, studií nebo článků. Smetanovi se dlouhodobě věnoval zejména Zdeněk Nejedlý, historik, literární historik, muzikolog a pozdější ministr v poválečných vládách. Je autorem monografie s názvem Bedřich Smetana, poprvé vydané ve 20.–30. letech 20. století a podruhé v 50. letech 20. století.31 Nejedlého dílo vyniká šíří záběru, všímá si nejen osudů Smetanových, ale také dobových společenských a uměleckých souvislostí, vychází z důkladného studia pramenů. Problémem však je, že Nejedlého monografie zůstala nedokončena (dovádí Smetanův život jen do roku 1843), a především je Mareš, Petr (2018). „Neočekáwal jsem ani psaní ani – kobližky.“ Tematizace psaní v korespondenci Karla Havlíčka. Naše řeč, roč. 101, č. 2, s. 94–106. 28 Martínek, František (2015). K češtině korespondence Karla Havlíčka. Korpus – gramatika – axiologie, roč. 6, č. 11, s. 55–68. 29 Rybová, Martina (2018). K prostředkům jistotní modality v korespondenci Karla Havlíčka. Naše řeč, roč. 101, č. 1, s. 58–63. 30 Rychnovská, Lucie – Adam, Robert a kol. (2016). Karel Havlíček ve světle korespondence. Praha: Nakladatelství Lidové noviny. 31 Nejedlý, Zdeněk (1924a). Bedřich Smetana. I. Doma. Praha: Nákladem Hudební Matice Umělecké Besedy. Nejedlý, Zdeněk (1925). Bedřich Smetana. II. Na studiích. Praha: Nákladem Hudební Matice Umělecké Besedy. Nejedlý, Zdeněk (1929). Bedřich Smetana. III. Praha a venkov. Praha: Nákladem Hudební Matice Umělecké Besedy. Nejedlý, Zdeněk (1933). Bedřich Smetana. IV. Ve společnosti. Praha: Melantrich. Nejedlý, Zdeněk (1950a). Bedřich Smetana. Kniha 1. Praha: Orbis. Nejedlý, Zdeněk (1950b). Bedřich Smetana. Kniha 2. Dětství. Praha: Orbis. Nejedlý, Zdeněk (1951a). Bedřich Smetana. Kniha 3. Na studiích. Praha: Orbis. Nejedlý, Zdeněk (1951b). Bedřich Smetana. Kniha 4. Nová společnost. Praha: Orbis. Nejedlý, Zdeněk (1952). Bedřich Smetana. Kniha 5. Praha. Praha: Orbis. Nejedlý, Zdeněk (1953). Bedřich Smetana. Kniha 6. Na českém venkově. Praha: Orbis. Nejedlý, Zdeněk (1954). Bedřich Smetana. Kniha 7. Ve společnosti. Praha: Orbis.
18
2.1 Stav zpracování problematiky
z ní patrný Nejedlého nekritický obdiv ke Smetanovi, který vede k tomu, že údaje jsou podány tak, aby bylo zdůrazněno Smetanovo češství a vlastenectví. To platí i pro Nejedlého jednosvazkové dílo Bedřich Smetana, poprvé vydané roku 192432 a podruhé v opravené podobě roku 1962,33 v němž Nejedlý sleduje Smetanovy osudy až do roku 1862. Mezi další publikace věnované Smetanovi patří např. monografie hudebního vědce Václava Holzknechta Bedřich Smetana: život a dílo (1984)34 a kniha muzikoložky a někdejší pracovnice Muzea Bedřicha Smetany Hany Séquardtové s názvem Bedřich Smetana (1988).35 Obě publikace se věnují jak Smetanově biografii, tak Smetanově hudební tvorbě, v závěru přináší také seznam Smetanových děl a chronologický přehled událostí Smetanova života. Z populárněji zaměřených děl lze jmenovat publikaci Zdeňka Mahlera Nekamenujte proroky: kapitoly ze života Bedřicha Smetany (1989).36 Smetanovy životní osudy jsou v ní sice zpracovány beletrizující formou, přesto kniha přináší všechny podstatné informace týkající se Smetanovy osoby a také zajímavý dokladový materiál. O výše uvedené publikace se opíráme v kapitole 3.1, v níž se zabýváme Smetanovou biografií. Smetanovská literatura je však mnohem rozsáhlejší, zahrnuje díla domácí i zahraniční. S ohledem na zaměření naší práce se dalším textům o Smetanovi podrobněji nevěnujeme,37 pro všechny totiž platí, že jsou biograficky nebo muzikologicky orientované (event., zkoumají-li Smetanovu chorobu, patří do oblasti lékařství). Jazykovému vyjadřování Bedřicha Smetany naproti tomu dosud nebyla věnována pozornost, ačkoli pro takto zaměřené zkoumání nabízí jeho korespondence unikátní materiál. Neznamená to však, že by Smetanova korespondence unikala ediční pozornosti badatelů (detailněji se jí věnujeme v kapitole 3.2 přibližující materiálová východiska naší práce).
32 Nejedlý, Zdeněk (1924b). Bedřich Smetana I. Edice Zlatoroh. Praha: Spolek výtvarných umělců Mánes. 33 Nejedlý, Zdeněk (1962). Bedřich Smetana: doba zrání. 2., upr. vydání. Praha: Státní hudební vydavatelství. 34 Holzknecht, Václav (1984). Bedřich Smetana: život a dílo. 2. rozšířené a upravené vydání. Praha: Panton. (1. vyd. 1979.) 35 Séquardtová, Hana (1988). Bedřich Smetana. Praha: Supraphon. 36 Mahler, Zdeněk (1989). Nekamenujte proroky: kapitoly ze života Bedřicha Smetany. Praha: Albatros. 37 Přehled těchto publikací poskytují např. zmíněné tituly Václava Holzknechta a Hany Séquardtové.
19