Issuu

Umění a výtvarná edukace ve veřejném prostoru

Zuzana Svatošová Pavla Gajdošíková Vendula Fremlová Michaela Kuříková

Umění a výtvarná edukace ve veřejném prostoru Zuzana Svatošová Pavla Gajdošíková Vendula Fremlová Michaela Kuříková

Publikace Umění a výtvarná edukace ve veřejném prostoru byla vydána díky grantové podpoře Ministerstva kultury v rámci podpory projektů kreativního učení v rámci Národního plánu obnovy. Autorský kolektiv MgA. Pavla Gajdošíková, Ph.D. (celková koncepce knihy a text 2. kapitoly) Mgr. Vendula Fremlová, Ph.D. (text 1. kapitoly) MgA. Michaela Kuříková (text 3. kapitoly) Mgr. Zuzana Svatošová, Ph.D. (celková koncepce knihy a text 2. a 3. kapitoly) Odborná konzultantka 2. a 3. kapitoly: PaedDr. Helena Hazuková, CSc. Lektoři výtvarných workshopů MgA. Tomáš Džadoň, ArtD., Mgr. MgA. Sylva Francová, Ph.D., MgA. Pavla Gajdošíková, Ph.D., prof. ak. soch. Kurt Gebauer, dr. h. c., doc. ak. mal. Zdenek Hůla, MgA. Jana Kasalová, doc. MgA. Michal Sedlák, Ph.D., MgA. Dagmar Šubrtová, MgA. Lenka Tsikoliya A jejich hosté: Mgr. Karolina Jirkalová, Ph.D., Ing. Martin Kovář

Recenzovali: Mgr. Karel Řepa, Ph.D., doc. MgA. Tereza Severová, Ph.D. Grafický design: Denisa Kokošková © Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy, 2024 ISBN (print) 978-80-7603-478-5 ISBN (online) 978-80-7603-498-3 DOI 10.14712/9788076034983

Poděkování Velmi děkujeme všem, bez jejichž spolupráce a podpory by tato publikace nevznikla. Jsou to především všichni řešitelé projektu a řada dalších spolupracovníků: Magdalena Novotná, Marie Fulková, Helena Hazuková, Živa Kopecká, Ivana Metelková, Ivana Čechová a studenti katedry výtvarné výchovy.

Poznámka Pro označení profesní a statusové skupiny volíme generické maskulinum lektor, učitel, student, účastník, host. V popisu konkrétních situací používáme příslušný rod aktérů.

Obsah Úvod

1. Krajina, krajinná situace a ztracená místa 13 2. Kreativní učení ve veřejném prostoru – výzkumná zpráva vícečetné případové studie pedagogických strategií rozvoje kreativity 25 2.1 Workshop Zdenka Hůly Za Kostelcem 31 2.2 Workshop Dagmar Šubrtové Templáři, zobonoska a funkční skupiny 49 2.3 Workshop Lenky Tsikoliya Odcizená krajina 69 2.4 Workshop Jany Kasalové Kartografie paměti 87 2.5 Workshop Pavly Gajdošíkové Poznej prostor! 105 2.6 Workshop Sylvy Francové Putování dávnou Prahou 131 2.7 Workshop Tomáše Džadoně Paneláky / Nasadit čepici výtahové šachtě 149 2.8 Workshop Michala Sedláka Místo setkání v parku 167 2.9 Workshop Kurta Gebauera Kafkův ateliér a to okolo / Vliv politiky na sochu a sochy na prostor 189 2.10 Závěrečné shrnutí výzkumného šetření a metodika rozvoje kreativity 205 3. Neurokognitivní model kreativity a strategie kreativního učení 217 Závěr 235 English Summary 237 Seznam použité literatury podle kapitol 239 Autorky 247 Rejstřík věcný 249 Rejstřík jmenný 253

Úvod „Kreativita je umění vidět to, co vidí všichni, ale přemýšlet o tom jako nikdo jiný.“ – Albert Einstein1 V rámci období od 1. září 2023 do 30. června 2024 probíhal na Katedře výtvarné výchovy Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy mezioborový participativní projekt. Tento projekt měl za cíl rozvíjet vnímání kvalit specifického veřejného prostoru a jeho využití ve výtvarných vzdělávacích aktivitách. Primárním záměrem bylo podpořit kreativitu, otevřít prostor pro autentické vnímání a vést k toleranci vůči různorodým projevům ve veřejném prostoru. Struktura projektu zahrnovala cyklus workshopů, v nichž pedagogové Katedry výtvarné výchovy spolupracovali s externími výtvarnými umělci, teoretiky a odborníky s dlouhodobými zkušenostmi v oblasti veřejného prostoru a umění. Realizované workshopy a přednášky nabídly účastníkům nové pohledy a nástroje pro kreativní vnímání a interpretaci veřejného prostoru z různých perspektiv.

Citát přeložen podle zdroje: Sood, I. (2022, November 15). Have You Ever Thought: “How Did I Think That Thought?” [Napadlo vás někdy: „Jak jsem na to vlastně přišel?“]. Knowing Neurons. https://knowingneurons.com/ blog/2022/11/15/how-did-i-think-that-thought/

Realizované workshopy a přednášky 1.

3. 4.

8. 9.

Workshop Zdenka Hůly Za Kostelcem a přednáška Venduly Fremlové Stará bydliště Zaměření: Vnímání proměny lesní kulturní krajiny v okolí Kostelce nad Černými lesy a reflexe vztahu k místu a proměny kulturní krajiny v současném umění a poezii Ivana Blatného Workshop Dagmar Šubrtové Templáři, zobonoska a funkční skupiny Zaměření: Smyslové vnímání a výtvarné vyjadřování proměny industrializované krajiny Workshop Lenky Tsikoliya Odcizená krajina Zaměření: Analýza proměny městské periferie Workshop Jany Kasalové Kartografie paměti Zaměření: Principy kartografie a jejich využití ve vizualizacích „vnitřních map“ účastníků Workshop Pavly Gajdošíkové Poznej prostor! a přednáška Karoliny Jirkalové K čemu jsou architekti? Zaměření: Rozvíjení vnímání architektonicky utvářeného veřejného prostoru a rozvoj porozumění účelu architektury a roli architekta Workshop Sylvy Francové Putování dávnou Prahou Zaměření: Rozvoj obrazového vyprávění inspirovaného pražskou historií Workshop Tomáše Džadoně Paneláky / Nasadit čepici výtahové šachtě Zaměření: Rozvoj hravé imaginace inspirovaný humanizací postsocialistických sídlišť Workshop Michala Sedláka Místo setkání v parku Zaměření: Funkce a význam městského parku Workshop Kurta Gebauera Kafkův ateliér a to okolo / Vliv politiky na sochu a sochy na prostor Zaměření: Historie ateliéru a soch v něm vzniklých a jejich výtvarná interpretace

Obsahová koncepce série workshopů a zapojení umělců do tvorby programu Do projektu bylo zapojeno několik umělců a pedagogů z Katedry výtvarné výchovy. Byli vyzváni k vytvoření programu svých vlastních workshopů tak, aby plně reflektoval cíle participativního projektu. Každý umělec byl pověřen, aby svůj workshop koncipoval 8

s ohledem na téma projektu a navázal spolupráci s dalším umělcem nebo odborníkem, který by pomohl rozvinout dané téma. Sledovali jsme časový rámec akademického roku a v souladu s ním jsme vybírali vhodná témata a zaměření workshopů. První workshop se konal na začátku akademického roku a byl přizpůsoben příležitosti realizace v rámci pobytu studentů na plenéru v Kostelci nad Černými lesy. Tématem byla kulturní lesní krajina a její proměny, a to pod vedením Zdenka Hůly. Tento workshop poskytl vhled do transformace venkovského prostředí a navázala na něj přednáška Venduly Fremlové Stará bydliště. Následně Lenka Tsikoliya a Dagmar Šubrtová navázaly s workshopy zaměřenými na analýzu proměny městské periferie v Uhříněvsi, které nabídly kontrastní prostředí vzhledem k předchozímu workshopu. Tím jsme přešli k urbanistickým tématům a industriální krajině. Dalším krokem byl workshop Jany Kasalové, který se uskutečnil v centru Prahy, v prostorách uměleckého centra Artmap. Jana Kasalová představila koncept kartografie a umožnila účastníkům subjektivní mapování jejich vlastních obývaných prostorů. Následoval workshop Pavly Gajdošíkové zaměřený na architektonické uchopení veřejného prostoru, který zahrnoval analýzu veřejné architektury Národní technické knihovny a přednášku Karoliny Jirkalové o roli architektů. Dále jsme se posunuli opět do venkovního městského prostoru a v rámci workshopu vedeného Sylvou Francovou jsme se vydali na putování historickou a imaginární Prahou. Dalším byl workshop Tomáše Džadoně, který se zaměřil na problematiku vizuality normalizačních sídlišť a jejich možný redesign. Potom jsme se díky workshopu Michala Sedláka a Martina Kováře přesunuli do Stromovky a rozvíjeli hledisko krajinné architektury a sochařství ve veřejném prostoru parku. Série workshopů byla zakončena návštěvou Kafkova sochařského ateliéru, kde pod vedením Kurta Gebauera měli účastníci možnost skrze prohlídku ateliéru a vyprávění nahlédnout do české sochařské historie a sami si zkusit vymodelovat návrh sochy pro veřejný prostor. Výstupem projektu jsou, kromě samotných workshopů, také jejich kazuistiky, které přibližují obecnější metodické principy a přinášejí příklady dobré praxe. Tyto studie umožňují nahlédnout do konkrétních situací a případů úspěšného využití kreativních pedagogických přístupů ve výtvarné výchově. Dále nabízejí inovované obsahy výuky zaměřené na téma veřejný prostor, které vzešly z praktických zkušeností a reflexe realizovaných workshopů. 9

ní z Melancholických procházek a Starých bydlišť, se tak vztahovala nejen k vrstvám vědomí, vzpomínkám na konkrétní místa, ale také k více či méně pomíjivým hodnotám, které naopak my otiskujeme do podoby konkrétních míst. Všudypřítomnou nostalgii básní Ivana Blatného jsme mohli ve výstavě pociťovat jako formu environmentálního smutku, smutku po mizející „všední“ a přitom „překrásné“ krajině a biodiverzitě.

Ocelová města S problematikou záboru půdy, zásadní proměny (zemědělské) krajiny a její komodifikace souvisel v rámci výstavy Stará bydliště projekt Krajiny logistiky. Výzkumný a umělecký projekt čtveřice architektů byl prvně prezentován formou výstavy na jaře 2019 v pražské galerii VI PER a následně byl doplněn o jedno tematicky zacílené číslo časopisu ERA218 a především o stěžejní monografii, jejíž název záměrně odkazuje k románu Julese Verna Ocelové město. Výstavní projekt i navazující publikace Ocelová města: Architektura logistiky ve střední a východní Evropě (Frejlachová, Pazdera, Říha & Špičák, 2019) nahlížejí problematiku logistiky pohledem krajin vně i uvnitř skladových areálů a zkoumají vliv logistiky na krajinu i společnost. Jejich autorka a autoři vnímají logistické parky jako odraz současné ekonomiky a kultury, a i proto je jednoduše a černobíle neodsuzují a nesoudí (Frejlachová, Pazdera, Říha & Špičák, 2020). Naopak se ptají, a my se můžeme ptát spolu s nimi, co jsou zač ona „ocelová města“? Kde je nalezneme? Proč se tak vitálně a bujně rozlézají po krajině střední a východní Evropy? Jakou urbánní a krajinnou situaci utvářejí? Tadeáš Říha hovoří o logistických centrech jako o novém typu „obývaného prostoru, který můžeme nalézt mimo městská centra buď v jejich blízkosti, nebo na druhé straně světa, nebo někde mezi těmito dvěma“ (Říha, 2019, s. 39). Hovoří o nich dále jako o zvláštním území, „které není venkovské ani městské, ani kašovité, příměstské, ani krajinné, (…) území, ve kterém je architektura omezena na své absolutní minimum a pracovníci jsou řízeni jako stroje či jsou (…) přímo stroji řízeni“ (Říha, 2019, s. 39). Právě odkaz ke konkrétnímu textu a literárnímu předobrazu dvou měst a současně dvou protipólů z Vernova románu, jednoho industriálního – zbrojního a druhého hygienického a určeného pro žití, nabízí zajímavé srovnání, platné i pro dnešní dobu a její tekuté podmínky:

ERA21. (2020). Krajiny logistiky. ERA21: O architektuře víc, 20(1).

Tento příklad pro příští generace nebyl ztracen. Město a jeho továrna je dvojice, která se od té doby, kdy Verne v roce 1879 dokončil svůj román, ubírala mnoha cestami. (…) Skrze dvojici Stahlstadtu a Frankville bychom mohli dokonce tematizovat původ moderního evropského urbanismu (Říha, 2019, s. 38).

Přestože T. Říha upozorňuje na stírání jednoduchých bipolarit v dnešní době, nachází toto paradigma ve dvojici globální centrum a globální periférie, když píše:

Blízce provázaný vztah globálních center a globálních periferií produkuje vítaný vedlejší produkt, periferie je užitečně blízko centru, ale zároveň dost daleko na to, aby ty jejich aspekty potenciálně nepříjemné pro metropolitní citlivost, jako ošklivost, neudržitelnost, nebo nízké mzdy, zůstaly mimo její dohled (Říha, 2019, s. 43).

Právě logistika, mimo jiné jedna z disciplín vedení války, podobné skladovací zóny a překladiště ráda utváří. Jejich odlehlost není ani tak fyzická, jako spíše mentální – zóny leží na okraji zájmu společnosti a center – měst, která obsluhují. Oproti tomu ale

Obrázek 1 Dagmar Šubrtová, Rozpad / Práchnivění, 2019, recyklovaný kov, z výstavy Stará bydliště, Dům umění města Brna (foto: Michaela Dvořáková) Obrázek 2 Dagmar Šubrtová, Sklad krajiny, 2012, sádra, z výstavy Krajina plus GBR Louny (foto: Dagmar Šubrtová)

Obrázek 10 Duch lesa – performance účastníka workshopu Za Kostelcem (foto: účastník workshopu)

2.1 Za Kostelcem Lektor: Zdenek Hůla Lokace: Kostelec nad Černými lesy Datum a čas: 3. 10. 2023 15:00–17:30 (vycházka), 4. 10. 2023 16:00–16:30 (reflexe v Galerii H) Počet účastníků: 33

Medailon lektora Zdenek Hůla (*1948) je malíř, sochař, kurátor a pedagog. Absolvoval Akademii výtvarných umění v Praze v ateliéru prof. Karla Součka. V roce 1983 spolu se svým bratrem Jiřím Hůlou a Josefem Volvovičem založil v Kostelci nad Černými lesy Galerii H, která se stala klíčovým centrem pro alternativní výtvarnou kulturu. Mezi jeho známé práce ve veřejném prostoru náleží například socha Pramen (1974) před budovou Národního technického muzea v Praze, dřevěný strop zvonice kostela sv. Jana Křtitele v Kostelci nad Černými lesy (1992), skulptura Od slunovratu k slunovratu na Ondřejovské hvězdárně, ponorná socha Svatý Jan ve Vlčím dole ve Vavřineckém potoku u Zásmuk a Památník holokaustu Romů a Sintů v Čechách v Letech u Písku (1995), který vznikl na místě táborového pohřebiště. Zdenek Hůla také působil jako pedagog na Katedře výtvarné výchovy Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy v Praze a v roce 2002 získal habilitaci jako docent v oboru sochařství na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. V roce 2020 vydal svou básnickou prvotinu pod názvem Zlomek dnů.

Obrázek 41 Zastavení na vlakovém nádraží v Uhříněvsi (foto: Lenka Tsikoliya)

Popis průběhu workshopu Workshop byl koncipován jako společná tvůrčí vycházka Uhříněvsí s několika zastaveními na místech, ke kterým měla lektorka připravené vysvětlující komentáře.

Zastavení 1: Vlakové nádraží Praha-Uhříněves Workshop začal setkáním na vlakovém nádraží Praha-Uhříněves. Lenka Tsikoliya, organizátorka tohoto setkání, představila dnešní lektorku Dagmar Šubrtovou. Krátce uvedla její vztah k tématu projektu Kreativního učení ve veřejném prostoru, který je vázán její vlastní výtvarnou, pedagogickou a kurátorskou činností (viz medailon výše). Lektorka vysvětlila kontext programu dnešního setkání: „Proč jsme se sešli právě zde? Uhříněves je součástí cesty z periferie do města. Předtím jste navštívili workshop v Kostelci a Uhříněvsí jste pouze projeli. Uhříněves se nachází na strategické spojnici Prahy a Vídně. V roce 1871 zde byla propojena dráha Františka Josefa ve směru České Budějovice – Praha. Vedle dráhy se zbudovala významná cihelna a byl zde jeden z největších cukrovarů. Uhříněves se postupně začleňovala do počínající průmyslové revoluce. Vzniklo zde nejvíce továren v celém říčanském okrese. Jsme zde v místě dopravní cesty, která prošla velkým vývojem, a dnes je právě toto místo velkým dopravním uzlem nejen pro přepravu lidí, ale hlavně zboží. Přesun zboží bude dnešním velkým tématem.“ 52

Potom lektorka ve svém výkladu obrátila pozornost účastníků na nádražní budovu a poukázala na její dílčí detaily: „V roce 2006 zde proběhla citlivá rekonstrukce nádražní budovy. Byly tu zachovány dřevěné a kamenné prvky stavby. Kamenné kvádry chodníku jsou ze sliveneckého mramoru, který se v leštěné podobě používá na významné stavby. Je to ušlechtilý kámen, který kontrastuje s vedlejší betonovou zámkovou dlažbou.“ Její ekologické cítění se projevilo v poznámce k materiálnětechnickému zabezpečení výtvarných aktivit účastníků: „Bohužel jsme nesehnali skicáky, které by byly vyrobeny a dopraveny ekologickou cestou, a proto jsme vás požádali, abyste si přinesli vlastnoručně vyrobené sešity. V průběhu dnešní procházky budeme vnímat a vizuálně zaznamenávat to, co nás zde zneklidňuje a co se nám líbí.“ Následně lektorka věnovala ve svém výkladu pozornost systému dopravy a potřebám různých skupin, které tranzitní místo a dopravu využívají. Uvedla příklad úspěšné zahraniční občanské iniciativy: „Městská hromadná doprava má dnes spíše negativní konotaci, ale například v Berlíně je tomu naopak. Park am Gleisdreieck v Berlíně vzbudil mnoho emocí díky historii dané lokality – bývalého vlakového nádraží, které se vyznačovalo i zvláštní vegetací. Dlouhou dobu bylo území nevyužité, jeho využití komplikovaly protichůdné názory lidí, kteří se sporným územím sousedili, a těmi, kteří zde měli své investiční zájmy. Hlavním požadavkem občanských iniciativ bylo ponechat maximum vegetace a minimum zahradně-architektonických úprav; tyto představy však byly často v rozporu s návrhy a záměry krajinných plánovačů.

Obrázek 43 Kontrast nové betonové zámkové dlažby a původních mramorových kvádrů chodníku (foto: Zuzana Svatošová)

Obrázek 42 Pohled do nádražního kolejiště s nákladními vagony (foto: Zuzana Svatošová)

Důsledkem byl vznik funkčních skupin, které hájily své zájmy, zachování určitých historických vrstev, důraz na budoucí rozvoj a novou podobu místa a zároveň otevřenost změnám. Výsledná úprava území a komplexnost využití tohoto místa, na jehož vzniku se podílely občanské iniciativy, potvrdily správnost dialogu a občanské angažovanosti.“ Nádraží v Uhříněvsi představila lektorka jako významný dopravní uzel pro sousední kontejnerový terminál a multimodální překladiště zboží. Kriticky se vyjádřila k budování těchto a podobných rozlehlých překladových prostorů a jejich využívání: „Proti automobilové dopravě je vlaková mnohem lepší v mnoha ohledech. Zdejší nádraží slouží firmě Metrans také jako překladiště, je zde plno nákladních vlaků, ze kterých se překládají dopravní kontejnery na kamiony. Sousední překladiště je zdaleka největší nejen v ČR, ale i celém středoevropském prostoru, odbavuje denně několik ucelených vlaků především do přístavů Hamburg a Bremerhaven. Důležitá otázka týkající se zrodu těchto přehlcených prostorů je, jak vznikají a kdo je odpovědný za jejich rozlehlost a umístění. Za výsledky jsou zodpovědní mezinárodní bankovní instituce, zákonodárci a investoři. Podmínky k vytěžení veřejného prostoru dává nedostatečná kritická reflexe a blíže nestanovené metody sledování zásadních vlivů a změn, které s sebou tyto projekty přináší. V celku je omezeno dostatečné předjímání bezprostředních dopadů.“ Z nádražní budovy jsme se pak přesunuli podchodem kolejišť na záchytné parkoviště.

Obrázek 44 Prohlídka výmalby nádražního podchodu (foto: Lenka Tsikoliya)

Obrázek 46 Kresba pumpy účastníka workshopu ve vlastnoručně vyrobeném sešitu (foto: Lenka Tsikoliya)

Obrázek 45 Tvůrčí aktivita na záchytném parkovišti – pozorování a kresba pumpy (foto: Lenka Tsikoliya)

Zastavení 2: V podchodu nádraží V podchodu jsme se krátce zastavili a lektorka směřovala pozornost účastníků k jeho výmalbě. Společně jsme uvažovali o záměru autora, který zde vytvořil otevřený vizuální prostor, do kterého lze dále doplňovat další drobné graffitové tagy, aniž by to rušilo jeho vizuální základ. Výmalbu dále doplňuje prorůstající zeleň zvenčí. Lektorka pojetí tohoto místa zhodnotila jako podařené, vzhledem k jeho účelu.

Zastavení 3: Na záchytném parkovišti Zde se lektorka věnovala urbanistickému projektu města, které sem vhodně parkoviště umístilo: „Toto parkoviště má potenciál se dále podle potřeby rozšiřovat a dává možnosti vhodné rekultivace. Před nádražím by se již takové velké a potřebné parkoviště nevešlo, zde je výhodné a propojené podchodem.“ Lektorka na tomto místě věnovala čas první tvůrčí aktivitě. Účastníci měli využít svůj poznámkový blok, aby do něj zachytili své prožitky z tohoto místa. Vyzvala je, aby pozorovali a kreslili zdejší prostředí, o kterém zároveň mluvila. Vysvětlila jim krátce psychologickou teorii dvou mozkových hemisfér Iana McGilchrista (2009), podle které nám umožňuje pravá hemisféra přijímat informace a vjemy a levá hemisféra tyto poznatky dále analyzovat, třídit, pojmenovávat a abstrahovat. Podle tohoto autora je důležité udržovat spolupráci hemisfér v rovnováze a nepřetěžovat pouze jednu část. Proto měl být její výklad vyvážen vizuálním, kreativním způsobem. 55

Pro porozumění širšímu kontextu uváděných problémů využila vyprávění, výklad, četbu odborného textu a kladení reflektivních otázek. Účastníky podněcovala k jejich vlastnímu aktivnímu vnímání, zejména záměrnému pozorování, porovnávání a zkoumání. Vnímatelské aktivity účastníků podpořila zadáváním průběžných výtvarných úkolů. Skicování bylo využito jako specifického prostředku k uchopení a vyjádření výsledků svého setkávání s realitou, jejímu naslouchání, zaujímání hodnotících postojů k ní (reflexi a sebereflexi) a porozumění významům vnímaného. Velké množství odborných informací – výsledků své důkladné přípravy, které lektorka v průběhu workshopu uváděla, mohlo způsobit určité zahlcení účastníků fakty. Využila jich však kreativně v souladu s tématem a na předložených faktech dokládala šíři jeho hlavních problémů. V rámci výkladu ke zvolenému tématu také přiblížila účastníkům psychologickou teorii, která umožňuje a rozvíjí metakognitivní sebereflexi procesu učení a tvorby, která je nejen pro budoucí učitele zásadní. V rámci zadání výtvarných úkolů reflexe projevila otevřenost a respekt k osobním vizuálním záznamům poznatků, nehodnotila je, jen vytvořila příležitost k jejich vzniku.

Obrázek 60 Lektorka při výkladu historie Obory a účastníci skicující své prožitky (foto: Adéla Takačová)

Konceptová mapa tématu workshopu Lektorka v tématu veřejného prostoru nejvíce akcentovala tyto koncepty: MĚSTO, DOPRAVA, LIDÉ, PÉČE A ZÁTĚŽ. Podrobnou konceptovou analýzu zachycuje obrázek 61 Konceptová mapa workshopu Templáři, zobonoska a funkční skupiny. 66

Obrázek 61 Konceptová mapa workshopu Templáři, zobonoska a funkční skupiny © Pavla Gajdošíková

Poznámka k prostředí Některá navštívená místa společné procházky byla často hlučná tak, že neumožňovala dobrou slyšitelnost, ale zároveň tím explicitně vyjadřovala jeden ze sledovaných problémů industrializovaného veřejného prostoru.

Obrázek 62 Vyznačování půdorysu kostela Všech svatých vedle kontejnerového překladiště v Uhříněvsi, workshop Odcizená krajina (foto: Adéla Takačová)

2.3 Odcizená krajina Lektorka: Lenka Tsikoliya Lokace: Uhříněves (Praha 22), náměstí Smiřických a louka pod Javorovou horou Datum a čas: 9. 11. 2023 14:00–17:00 Počet účastníků: 20

Medailon lektorky Lenka Tsikoliya (*1986) je sochařka, vizuální umělkyně a pedagožka. Absolvovala Ateliér veškerého sochařství Kurta Gebauera na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Hlavní oblastí jejího zájmu je Critical Spatial Practice16, rozšířené pole urbanismu, architektury i umění. Důležitými tématy pro ni jsou fyzické prožití prostoru, poznání prostoru skrze performance a místně specifické intervence. Vychází z toho, že místně specifické umění nabízí jednu z cest k poznávání žitého prostoru, při čemž jde jak o seznámení se s daty z oblasti sociálních věd, tak i o navázání emočního vztahu k místu. Tyto své expertizy sdílí v rámci výuky Prostorové tvorby na Katedře výtvarné výchovy Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy. Mezi její projekty patří Odcizená krajina v Uhříněvsi (2023), Šluknovské vize (2017) a skupinové výstavy KAMILA ŽENATÁ a hosté: Horizont událostí v Centru současného umění DOX (2017) a Souostroví Archipelago AIII v Galerii UM v Praze (2024).

Critical Spatial Practice (kritická prostorová praxe) je koncept používaný k popisu způsobů, jakými umělci, architekti, urbanisté a teoretici kriticky zkoumají a zasahují do prostoru – ať už fyzického, sociálního nebo politického.

Obrázek 66 Snímek kostela Všech svatých z tříčtvrtečního nadhledu (foto: Google Maps — archiv lektorky)

rý je renesanční památkou. Jedná se o obdélnou patrovou budovu, na kterou od severu navazují další hospodářská stavení. Zámek byl postaven koncem 16. století Janem Smiřickým, jehož panský dům tvoří jádro zámecké budovy. Od roku 1626 vlastnili velkostatek se zámkem Lichtenštejnové. Lichtenštejnové na zámku sídlili až do roku 1919, kdy byl za první pozemkové reformy dán do záboru, následně byl pronajímán a odkoupen pro účely Školního statku Vysoké školy zemědělského a lesního inženýrství při ČVUT v Praze.“ Poté směřovala naši pozornost k budově kostela: „Vedle zámku stojí jednolodní kostel Všech svatých, který byl postaven v letech 1740–1743 v místech staršího kostela. Tento barokní kostel s okolním areálem je velmi cenným komplexem v historickém jádru lokality. My si kostel obejdeme a podíváme se dovnitř. Naším cílem zde je prohlédnout si rozměr této stavby, prožít si tento prostor, tím že si ho obejdeme zvenku i zevnitř a uvědomíme si lidské

Obrázek 67 Snímek kostela Všech svatých z přímého nadhledu, umožňující vidět jeho přibližný půdorys (foto: Google Maps — archiv lektorky)

měřítko barokního období i s jeho konkrétními metrickými parametry.“ Následně lektorka rozdala účastníkům pracovní list se schématem půdorysu kostela s vyznačením délek jednotlivých stěn a dalších důležitých rozměrů. Půdorys měl také vyznačené pořadí jednotlivých bodů, na jejichž základě lze konstruovat půdorys v reálném měřítku. Ukázala také dva obrázky vytvořené pomocí aplikace GoogleMaps, které zobrazovaly kostel z nadhledu, jeden byl z tříčtvrtečního nadhledu a druhý z přímého nadhledu a dokladoval tvarovou shodu se schématem půdorysu na pracovním listu.

.50

11 5 1.5

8.80 8.65

0 0.7

8.44

0 2.5

3 .32 14

4.8

13.65

12 0 2.5

9.6

6.82

.20 19 7.3

3 4.8

16 13.65

16 .08

6.82

9 2

7.3

5 9.6

8.65 8.8 0

5 7.7

1.13

17 5

16.08

7 2.3 3.0

7.8 4

8 9.0

203.0

2.600 2.5

0 1.2

.05 13

0 1.2

.20 19

8.4 4

7 2.3

5.0

2.5

3.00

0 2.7

7.84

1.13

4.28

5.0

25 7

0 4.0

3.8 8

4.21

0 4.8

2.4

4.2 1

26 0

7.0

5 9.6 9.97

tu 9s

V ůS pň

Po schodišti jsme pak vešli do kostelního areálu, který je situován na mírném návrší ve středu staré části obce. Areál je uzavřen terasami s ohradní zdí a dvěma bránami se schodišti. Schodiště je zakončeno sochami sv. Floriána a sv. Šebestiána. Obešli jsme kostel zleva, kolem kostela bylo postaveno lešení kvůli aktuální rekonstrukci. V levém zadním rohu komplexu jsme si prohlédli drobnou stavbu bývalé márnice, kapli Božího hrobu se zdobně provedeným průčelím. Lektorka směřovala naši pozornost na tvar půdorysu kostela; v přední části velký čtverec velkého hranolu věže, dále velký obdélník lodě, v zadní části vlevo malá obdélníková nika bývalé věže na velkém čtverci presbytáře a další 75

nerů v železniční a kamionové dopravě, přečetla vybrané informace z wikipedie: „METRANS, a. s. je inzerován jako největší kontejnerový terminál ve střední a východní Evropě. METRANS, a. s. je operátor kombinované dopravy a provozovatel kontejnerových terminálů. Společnost byla založena v roce 1948 a sídlí v Praze. Jejím majoritním vlastníkem je německá skupina Hamburger Hafen und Logistik a druhým největším akcionářem je management společnosti.“ Připojila i číselné údaje důležité pro pochopení obrovitosti terminálu: „Areál terminálu zaujímá 0,42 km2, k tomu přísluší ještě 0,27 km2 skladových prostor. Celková kapacita je 15 000 kontejnerů, z toho 10 000 ve skladu prázdných kontejnerů.

Obrázek 73 Lektorka vysvětluje postup vytyčování půdorysu kostela (foto: Zuzana Svatošová) Obrázek 74 Účastníci připravují vytyčovací kolík a gumovou palici k vytyčení prvního bodu konstrukce (foto: Zuzana Svatošová) Obrázek 75 Účastnice vytyčuje druhý konstrukční bod a červenou páskou označuje první stranu lodi kostela (foto: Zuzana Svatošová) Obrázek 76 Lektorka účastníkům pomáhá s napínáním červené pásky (foto: Zuzana Svatošová)

Železniční síť v areálu představuje 12 kilometrů kolejí (7 kolejí dlouhých 600 metrů překlenutých třemi portálovými jeřáby, 6 kolejí dlouhých 350 metrů překlenutých dvěma portálovými jeřáby, 2 koleje o délce 550 metrů) a umožňuje současné odbavování až 10 vlaků. K manipulaci dále slouží 13 kolových kontejnerových překladačů. Železniční provoz v terminálu je nepřetržitý, kamionový provoz pouze v denních hodinách. Měsíčně se zde naloží a vyloží kolem 11 000 železničních vozů, denně sem vjíždí kolem 10 vlaků a vyjíždí rovněž kolem 10. Ucelené vlaky jezdí především v relacích do námořních přístavů Hamburk a Bremerhaven a do překladišť v Dunajské Stredě a Lípě nad Dřevnicí, většina zbývajících vlaků jezdí mezi Uhříněvsí a nákladovým nádražím Praha-Libeň.“ Potom rozložila fotografie a schéma půdorysu kostela Všech svatých na zem a věnovala se popisu instrukcí k postupu vytyčování půdorysu: „Použijeme metodu triangulace – metodu trojúhelníku. Když známe dva body a vzdálenosti od obou bodů ke třetímu, můžeme třetí bod určit pomocí triangulace, jako když sestavujeme trojúhelník pomocí kružítka. Na pracovním listu máte v půdorysu okótované vzdálenosti a očíslované pořadí konstrukčních bodů. Budeme postupovat od budu 1 po bod 27 a nakonec vyznačíme ještě dvě věžičky. Jde nám především o porovnání měřítek – kulturní památky kostela a překladiště kontejnerů. Tři kontejnery na délku za sebou měří stejně jako délka kostela. K zaměřování budeme používat laserové měřidlo nebo pásmo. Vytyčovat půdorys budeme pomocí kolíků a červené pásky.“ Poté lektorka rozdělila účastníky do skupin s různými úkoly: „Nyní se rozdělíme na skupiny po třech až pěti členech. Třem účastníkům jsem metodu zaměřování vysvětlila již předem, protože to je poměrně složité. Tito začnou se zaměřováním hlavní lodi a ostatní je budou sledovat. První skupina vybere místo, kde vytyčí bod 1, a postupně zaměří celou hlavní loď. Druhá skupina se zapojí ve chvíli, kdy se bude moci připojit k hlavní lodi půdorys předsíně. Třetí skupina se připojí ve fázi, kdy bude vytyčená jedna hrana kněžiště, a dokončí ho. Dvě skupinky pak vytvoří půdorys dvou nik, které přiléhají ke kněžišti. Dva účastníci budou akci fotit z vyhlídkového valu poblíž našeho plácku a jeden bude akci natáčet a fotit zblízka.“ V průběhu vytyčování si účastníci vzájemně pomáhali s napínáním vyznačovací pásky, klestěním neprůchodného terénu a kontrolním měřením. Lektorka účastníkům asistovala s měřením, ukazovala jim, jak pracovat s měřidly, jak zatloukat kolíky, jak 79

Obrázek 77 Proces vytyčování předsíně k hotovému půdorysu hlavní lodě kostela (foto: Zuzana Svatošová)

natahovat pásku. Spolu s týmem na kopci také telefonicky kontrolovala viditelnost celé akce. Bohužel velká vzdálenost a pomalu přicházející stmívání postupně zhoršovalo viditelnost červené pásky. Dokončení celého půdorysu proběhlo až za šera. Lektorka účastníkům dále ukázala příklady uměleckých projektů: společný happening Magdaleny Jetelové Stalin a Kurta Gebauera Zvrcholnění v Praze na Letné (2007), světelné akce Magdaleny Jetelové Projekt Iceland (1992) a Crossing King’s Cross (1996), aby na nich demonstrovala svůj další záměr. Tím bylo osvětlit pomocí přinesených baterek nebo světel v mobilech vytyčený půdorys. Účastníci se rozestoupili do jednotlivých bodů konstruovaného půdorysu a vysílali světelný paprsek do dalšího bodu. Tyto pohyby studentů byly zaznamenávané z nedalekého kopce pomocí časosběrného videa (Tsikoliya, 2024).

Obrázek 78 Lektorka pomocí fotografií demonstruje ukázky výtvarných děl, pracující se světelnými efekty (foto: Sarah Janoušková)

Obrázek 79 a 80 Účastníci osvětlují vytyčený půdorys kostela (foto: Sarah Janoušková)

Obrázek 81 Osvětlený půdorys kostela (foto: Adéla Takačová)

Obrázek 233 Schematické zobrazení neuronu a vývoje neurální sítě (Neuron (A), neurální sítě ve věku 5 dní (B), 6 let (C), v dospělosti (D), po prořezání nepoužívaných drah (E, F)). Obrázek překreslen podle Leismana (2022) © Pavla Gajdošíková

Neuroplasticita mozku je svázána s opakovanou stimulací neuronů, jež posiluje jejich spojení a vytváří tak pevná schémata, která jsou pak základem pro rozvoj kognitivních funkcí včetně kreativity (Rueda, 2020).

3.4 Kreativní kognice Kreativní kognice je neuroplastický proces, jakým naše mysl tvoří nové myšlenky a řeší specifické problémy, obvykle pomocí abdukce33. Jedná se o aktivní zapojení a potlačení určitých oblastí mozku a neurálních sítí, jejichž důsledkem je restrukturalizace stávající asociační sítě, integrace různých poznatků a vytváření nových a originálních myšlenek a výkonů (Woolfolk, 2021).

Abdukce je způsob myšlení, který se odlišuje od klasického deduktivního nebo induktivního přístupu. Abdukce se odlišuje od dedukce a indukce tím, že se nezaměřuje na odvozování závěrů z obecných pravidel (dedukce) ani na generalizaci zkušeností (indukce), ale spíše na generování nových a nečekaných možností nebo hypotéz na základě pozorování nebo analýzy situace. Je to jakýsi nápaditý skok myšlením, kterým se hledají alternativní vysvětlení nebo řešení problému.

222

Autorky

Mgr. Zuzana Svatošová, Ph.D. vystudovala oděvní návrhářství na střední škole, magisterský obor učitelství výtvarné výchovy a získala doktorát v oboru didaktiky výtvarné výchovy. Má zkušenosti s výukou na základních a středních školách a na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy, kde se podílela na výzkumných projektech a vyučovala didaktiku výtvarné výchovy. Její odborné zaměření zahrnuje rozvoj vizuální gramotnosti, formativní hodnocení, genderová témata ve výuce výtvarné výchovy, metodiku rozvoje kreativity a komparaci vzdělávacích programů výtvarných oborů.

MgA. Pavla Gajdošíková, Ph.D. je pedagožka a umělkyně tvořící v různých médiích. Vystudovala Akademii výtvarných umění v Praze a absolvovala stáže na univerzitách ve Finsku a Austrálii. Od roku 2019 vyučuje výtvarné předměty na Katedře výtvarné výchovy Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy, kde také v roce 2020 dokončila doktorské studium. Podílí se zde také na několika výzkumných projektech. Umělecky a kurátorsky se angažuje v mnoha výstavách, zejména v oblasti architektury a prostoru, který zkoumá z pohledu socio-kulturního fenoménu a percepce.

247

Mgr. Vendula Fremlová, Ph.D. je vysokoškolskou pedagožkou na Katedře výtvarné výchovy Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy. V minulosti působila jako výkonná ředitelka Galerie Emila Filly v Ústí nad Labem a spoluzakládala outdoorovou Galerii Deska. Zaměřuje se na vizuální gramotnost, kritický přístup k obrazům a vztah mezi dominantní kulturou a marginalizovanými uměleckými projevy. Působí jako freelance kurátorka, kritička a teoretička umění, a je autorkou a editorkou publikací a článků v uměleckých periodikách. Je členkou redakční rady časopisů Flash Art (Czech and Slovak Edition) a Výtvarná výchova a od roku 2020 je šéfredaktorkou revue Život, vydávané Uměleckou besedou.

MgA. Michaela Kuříková je lektorkou a doktorandkou na Katedře výtvarné výchovy Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy. Její výzkumné zájmy se zaměřují na kreativitu a kreativní učení, zejména na rozvíjení kreativní praxe pedagogů prostřednictvím umění. Pracuje jako metodička a koordinátorka projektů ve Společnosti pro kreativitu ve vzdělávání, kde rozvíjí programy na podporu kreativity na školách. Aktivně se podílí na vývoji mentorského programu kreativního vzdělávání pro pedagogy.

248

Kniha ukazuje potenciál tématu veřejného prostoru ve výtvarné edukaci. Nabízí pohled na propojení umění, vzdělávání a veřejných míst, čímž rozvíjí vnímání specifických kvalit těchto prostorů. Publikace vznikla na základě rozsáhlého výzkumu a přináší přehled pedagogických metod, které podporují kreativitu. Výtvarná edukace ve veřejném prostoru se zaměřuje na: Proměny veřejného prostoru a jejich vliv na umění. Pedagogické strategie rozvoje kreativity prostřednictvím devíti inspirativních workshopů. Neurokognitivní modely kreativity a jejich aplikaci v edukaci. Tato publikace je zdrojem inspirace pro pedagogy, kteří chtějí prohloubit své znalosti a dovednosti v oblasti výtvarné edukace. Nabízí praktické nástroje a konkrétní příklady, jak efektivně využívat veřejný prostor k podpoře kreativního myšlení.