Issuu

Efektivní řízení zranitelností v nadnárodní společnosti Hybridní cloud a jeho bezpečnost Osm predikcí pro podnikové informační technologie na rok 2020 Disky a úložiště v roce 2020rok 2020 eset

Firmy by si měly dávat pozor na dodavatele služeb

To nej z Professional Computingu

Obsah Trendy Efektivní řízení zranitelností v nadnárodní společnosti

Osm predikcí pro podnikové informační technologie na rok 2020 Disky a úložiště v roce 2020

ÚVODNÍK

Téma čísla Hybridní cloud a jeho bezpečnost Rozhovor Firmy by si měly dávat pozor na dodavatele služeb

8 11 4 14

Milí

čtenáři, p

rvní měsíc nového roku je už za námi a vypadá to, že i samotná zima. Počasí v únoru si z nás tropí šoufky a působí, jako by někdo nahoře neustále mačkal tlačítko „restart“. A ačkoliv se sezona teprve začíná roztáčet, práce už jistě máte jako na kostele. A jistě jí s postupem dalších měsíců bude ještě víc. Není od věci občas místo neustálého restartu radši na chvíli vypnout. A s tím vám můžeme pomoci třeba dnešní pěticí velmi čtivých a tematicky různorodých článků.

Silné číslo začíná textem od společnosti Axians. Téma z oblasti kyberbezpečnosti se blíže zaměřuje na poměrně opomíjenou službu řízení zranitelností. Nejprve se dozvíte, jak takové řízení funguje, na případové studii i to, jak může pomoci vaší firmě v zabezpečení IT struktury. Nakonec se dočkáte i nabídky, která se neodmítá, v podobě

možnosti jednorázového oskenování IT infrastruktury své firmy a vyhodnocení nalezených zranitelností zcela zdarma! Druhá pozice v časopise patří také k tématu bezpečnosti, tentokrát specificky hybridního cloudu. Dočtete se nejen o tom, jaká rizika z takových úložišť pramení, ale jaká jsou vybraná specifika fyzické, technické i administrativní ochrany hybridního prostředí, které dnes využívá přibližně 70 % firem.

na co můžeme fyzicky zaznamenat svá digitální data. Dozvíte se, co znamenají zkratka HAMR a MAMR, a také to, jaký objem dat pojmou největší komerčně vyráběné harddisky tohoto roku. Jako poslední uvádíme rozhovor s bezpečnostním expertem ze společnosti ESET Václavem Zubrem. Ten se rozpovídal nejen o tom, jak se firmám dařilo odolávat útokům ke konci minulého roku, ale také o tom, kam kybernetická bezpečnost spěje v roce současném a co to znamená pro jeho vlastní firmu.

Následují předpovědi blízké budoucnosti. Kterých osm trendů se bude IT týkat v následujícím roce? Očekává se například desegregace cloudu a výraznější rozvoj edge technologií. Co dalšího se nás dotkne, se dozvíte až ze článku na třetí pozici.

Jak vidíte, i únorové číslo je nadmíru bohaté, a tak mi nezbývá, než vám za celou redakci popřát příjemné čtení.

Předposlední text z naší dílny se zaobírá disky, úložiště a zkrátka cokoliv,

Jan Hanáček hanacek@dcd.cz

Professional Computing To nej z Professional Computingu vyšlo xx. xx. 2020

IČ: 25560701 ředitel: Karel Rumler www.dcd.cz

Redakce: Jan Hanáček hanacek@dcd.cz

Vydavatel: DCD Publishing Lublaňská 21, 120 00 Praha 2

Adresa redakce: Lublaňská 21, 120 00 Praha 2 tel.: 224 936 895, fax: 224 936 908 www.procomputing.cz

Grafika a sazba: Radek Štěpánek, stepanek@dcd.cz © DCD Publishing, s. r. o.

PŘÍPADOVÉ STUDIE

Efektivní řízení zranitelností v nadnárodní společnosti Řízení zranitelností je jedním ze základních stavebních kamenů kybernetické bezpečnosti v každé společnosti. Víte jaké zranitelnosti jsou nejčastěji zneužívány? Je potřeba se především soustředit na ty neznámé? K jakým útokům v poslední době došlo v České republice a v zahraničí? Jaké existují druhy a úrovně řízení zranitelností?

o vše se dozvíte v tomto článku a na závěr představíme jedinečnou nabídku, jak začít s řízením zranitelností ve Vaší firmě – jednorázové oskenování Vaší IT infrastruktury a vyhodnocení nalezených zranitelností zdarma.

Proč je tak důležité řídit zranitelnosti? Zranitelnosti můžeme rozdělit na dvě skupiny – zranitelnosti nultého dne (dosud nebyly zveřejněny) a známé zranitelnosti. Řízení zranitelností se

zaměřuje pouze na druhou skupinu. To však nevadí, protože více než 99 % kybernetických incidentů je způsobeno zneužitím již známých zranitelností. Pouze zbývající procento incidentů je způsobeno zneužitím zranitelnosti nultého dne. Mezi útočníky využívající

PŘÍPADOVÉ STUDIE

zranitelnosti nultého dne se mohou řadit například hackerské skupiny podporované některým státem. Tyto zranitelnosti jsou navíc často odhaleny spolu s detekcí kybernetického útoku a stávají se veřejně známými. Obrana proti těmto útočníkům vyžaduje zavedení pokročilé kybernetické bezpečnosti v organizaci a není předmětem tohoto článku. Dále se budeme věnovat pouze známým zranitelnostem. Mezi nejznámější medializované případy z poslední doby využívající známé zranitelnosti můžeme zařadit bezpečnostní incidenty v benešovské nemocnici nebo ve společnosti OKD. Z veřejně dostupných informací se můžeme domnívat, že za útoky stojí malware Emotet a TrickBot, společně s ransomwarem Ryuk. Malware využívá zranitelnosti EternalBlue pro rozšíření v rámci infrastruktury napadené organizace. Stejná zranitelnost byla před více než dvěma lety využita chronicky známým ransomwarem WannaCry, který si získal pozornost především díky vyřazení kritických systémů nemocnic ve Velké Británii. WannaCry napadl celosvětově více než 200 tisíc počítačů ve více než 150 zemích s odhadovanými škodami

čtyři miliardy dolarů, a to s využitím pouze několika známých zranitelností. Řízení zranitelností je jedním ze základních stavebních kamenů informační bezpečnosti a dokáže zabránit, nebo alespoň omezit škody způsobené kybernetickým útokem.

Od manuálního hledání až po detekci zranitelných aplikací a systémů v reálném čase

Manuální identifikace zranitelností: Základní možností řízení zranitelností je manuální kontrola nových zranitelností prováděná běžně pracovníky IT oddělení. Existuje množství webů, které se věnují poskytování aktuálních informací o nových zranitelnostech. Tento způsob řízení zranitelností se nejčastěji zavádí ve firmách, kde se kybernetická bezpečnost žádným způsobem neformalizuje a neřeší. Navíc je tato činnost velmi časově nákladná a neefektivní, mnoho zranitelností se tímto způsobem vůbec neobjeví. Jak je vidět z příkladů v první části článku, velké množství firem, některé dokonce spadající do kritické infrastruktury státu, řeší zranitelnosti tímto nevhodným způsobem.

Jednorázové skenování zranitelností: Toto je často odrazovým můstkem pro zavádění kybernetické bezpečnosti ve společnosti. Kompletní infrastrukturu zákazníka oskenujeme profesionálním nástrojem, sesbíraná data podrobí naši experti důkladné analýze a připravíme report obsahující nejzávažnější detekované zranitelnosti a nedostatky. Zákazník může následně efektivně prioritizovat řešení těchto problémů a vynakládání finančních prostředků. Tyto jednorázové skeny se provádějí pravidelně, např. kvartálně. Vždy se ale jedná pouze o jednorázový obraz aktuálního stavu infrastruktury. Pokud se mezi jednotlivými skenováními objeví nová zranitelnost nebo jiný problém, opět musí být odhalen manuálně. Toto řešení je vhodné pro malé a střední firmy, které mají na kybernetickou bezpečnost limitovaný rozpočet. Sledování zranitelností v reálném čase: Jedná se o nejkomplexnější řešení, při kterém se jednotlivé systémy a aplikace monitorují a vyhodnocují v reálném čase. Data se vzdáleně nebo lokálně sbírají a odesílají do centrálního managementu, kde dochází k jejich vyhodnocení a prioritizaci. Hlavní výhodou je okamžitá

Nasazení systému řízení zranitelností v nadnárodní společnosti Naším zákazníkem je nadnárodní organizace provozující desítky tisíc serverů a stovky tisíc koncových stanic ve více než sto geograficky oddělených lokalitách po celém světě. Hlavním problémem zákazníka bylo zavedení nepřetržitého monitorování zranitelností na všech provozovaných systémech a aplikacích, a to včetně monitorování databází a průmyslových systémů. Dále pak integrace tohoto systému s dalšími zavedenými nástroji kybernetické bezpečnosti. Pro implementaci požadovaného řešení jsme zvolili technologii Qualys. Mezi hlavní výzvy při návrhu řešení patřilo množství různých systémů a aplikací provozovaných zákazníkem. Na některé systémy nebylo možné instalovat lokálního agenta, a muse-

li jsme tedy počítat i se vzdáleným monitoringem a skenováním. Navíc docházelo k častým přesunům jednotlivých zařízení v rámci infrastruktury, denně se přidávala a nahrazovala nová zařízení. To vyžadovalo integraci s dalšími nástroji, jako je asset management nebo systém pro správu ticketů. Rozsah navrženého systému neumožňoval jeho manuální správu a bylo nutné navrhnout a naimplementovat vysokou míru automatizace standardních činností. Výše nastíněné problémy se podařilo vyřešit s využitím API použitého nástroje a vlastním vývojem automatizačních nástrojů a integračních modulů. V současné době systém detekuje miliony zranitelností, které automaticky prioritizuje podle kritičnosti daného prvku infrastruktury, způsobu využití detekované zranitelnosti a dalších parametrů. Kromě udržování a rozšiřování systému zajišťujeme i jeho nepřetržitý provoz. Nad rámec popsané detekce a vyhodnocení zranitelností je toto řešení dále schopno vyhodnotit soulad nastavení systémů a aplikací s best practice a soulad s bezpečnostní politikou zákazníka. Mezi hlavní přínosy pro zákazníka patří zvýšená úroveň

PŘÍPADOVÉ STUDIE

identifikace nových zranitelností, jejich prioritizace a efektivní řešení těch nejzávažnějších, pro které je např. již k dispozici exploit (způsob, jak lze zranitelnost zneužít útočníkem; ne každou zranitelnost lze automaticky zneužít).

kybernetické bezpečnosti v celé organizaci. Rozšiřující moduly umožňují snadnější prokazování souladu se standardy a legislativou. Služba navíc umožňuje efektivní alokaci lidských a finančních zdrojů a celkovou finanční úsporu.

Jedinečná šance právě pro vaši firmu Navrhnuté řešení lze replikovat u dalších zákazníků majících za cíl zvýšení kybernetické bezpečnosti zavedením služby řízení zranitelností. Aktuálně navíc nabízíme jednorázové oskenování vaší infrastruktury zdarma. Získáte tak aktuální obraz největších zranitelností ve své infrastruktuře včetně doporučení, jak se s těmito zranitelnostmi vypořádat. Následně se můžete rozhodnout, zda je pro vás tento formát vhodný např. ve formě čtvrtletního testování, nebo zda posunout řízení zranitelností na vyšší úroveň.

V případě zájmu nás kontaktujte na e-mailové adrese business@ axians.cz

Téma čísla

Autor: Jan Hanáček

Hybridní cloud a jeho bezpečnost Každá firma, která disponuje vlastní datovou bankou, uvažuje, kam svá data uložit. Moderním a stále oblíbenějším řešením je cloud, proti jehož výhodám lze jen těžko argumentovat. Ne každé firmě ale vyhovuje, aby všechna svá data vložila do veřejného úložiště. A tak tedy svůj datový potenciál rozdělí: veřejnému cloudu svěří své méně citlivé údaje a zbytek si ponechá na vlastním serveru. Když pak obě složky propojí, je na světě hybridní cloud, který má velmi specifické výhody, ale i nároky na bezpečný provoz.

roč ale vlastně hybridní cloud používat? Uvažte i další důvod: prognostiky týkající se nových technologií znějí často pohádkově, jenže realita se často drží více při zemi. Nová řešení nastupují pomaleji, brzdí je fakt, že musejí postupně nahrazovat řešení starší, mnohdy dosluhující. A typickým příkladem je právě cloud. Některé osvědčené a léty prověřené aplikace nemohou být do prostředí cloudu migrovány, protože pro takový formát zkrátka nejsou vytvořené a kvůli této obtíži na vzdálené úložiště není možné převést veškerou firemní agendu. I proto existuje cloud hybridní. Ten kombinuje výhody úložiště veřejného a privátního, například i s určitým řešením on-premise. Část datové infrastruktury si firma, která jej využívá, spravuje ve vlastní režii a část si pronajímá od veřejného poskytovatele. Jeho výhody však netkví jen v tom, že v jeho privátní části je možné ponechat zastaralé aplikace. Hybrid má

mnoho dalších výhod, které z něj dělají víc než jen dočasný předěl mezi starou a moderní technologií. Nesporným pozitivem je třeba i to, že data a výpočetní výkon lze mezi oběma jeho částmi libovolně přenášet. Standardně se vše provozuje v privátní části, když se nároky zvýší, výpočty převezme část veřejná. Chtělo by se říct, že hybridní prostředí pro firmy nabízí to nejlepší z obou světů, jenže tak jednoduché to zase není. Čím složitější je nějaká datová infrastruktura, tím pravděpodobnější je výskyt nedokonalostí v její ochraně. Jak na tom tedy po stránce bezpečnosti je hybridní cloud, který celosvětově využívá nějakých 70 % firem?

Specifické výhody i nároky na bezpečnost Bezpečnost hybridního cloudu se dá rozdělit, stejně jako bezpečnost jakékoliv jiné datové infrastruktury, na tři vzájemně se ovlivňující komponenty:

na bezpečnost fyzickou, technickou a administrativní. Snad vše, co se dá říct k fyzické ochraně cloudových úložišť, vyplývá z toho, že nad cloudem není možné uvažovat jako o nějakém ohraničeném řešení. Vzhledem k faktu, že se datová centra a servery, které tvoří části úložiště, mohou rozprostírat na mnoha lokalitách, je jejich fyzické zabezpečení otázkou zvlášť ožehavou. Postavit kolem všech nich plot není jednoduše možné, protože se mohou nacházet v různých částech města, státu nebo i na různých kontinentech. V případě pronájmu cloudu (a tady se fyzická bezpečnost prolíná s tou administrativní) je součástí každé smlouvy takzvaný Service Level Agreement, zkráceně SLA, který mimo jiné definuje i jeho fyzickou bezpečnost. Pokud jde o úložiště veřejné, zodpovídá za fyzické bezpečí dat poskytovatel. Ten musí přesně definovat, kde se datová centra nacházejí a kdo k nim má přístup. Jenže v případě, že využíváte hybridních řešení, se část vašich

Téma čísla

dat nachází ve veřejném virtuálním prostoru a jiná v soukromém cloudu nebo na vlastním serveru. A pak tedy za první část zodpovídá provozovatel služby, za druhou pak vaše vlastní firma. Jenže na hybridním cloudu data nejsou rozdělena na nějaké pevně definovatelné části, a tak není možné s jistotou říct, kdo nese za která data zodpovědnost. Spolupráce poskytovatele a zákazníka je v tomto směru klíčová a u hybridních řešení ještě důležitější než u metod jiných. Důkladně zabezpečit je potřeba celou strukturu, nikoliv nastavovat hranice pravomocí. Když dojde k útoku a nějaká citlivá data se ztratí, sotva pomůže přehazování viny na toho druhého. Administrativní část ochrany musí počítat s tím, že jednotlivé části v hybridním cloudu jsou vysoce propojené a zodpovědnost za jeho bezpečnost je v rukách každého, ať už jde o poskytovatele, technika, nebo jednotlivého uživatele. Administrativní část bezpečnosti současně definuje nutné parametry provozu a dohledu nad cloudem. Dojde-li k výpadku, nebo jen ke zpoždění dat, pokud je potřeba určitou část služby odstavit, škálovat, nebo zálohovat, kdo je za tyto akce zodpovědný a kdo k nim má pravomoc?

Ve chvíli, kdy vám vlastní on-premise systém zkolabuje, může tím narušit i funkce veřejného cloudu a naopak? Hybridní architektura je po stránce administrace mnohem větší výzvou než jiná řešení. Zvláště pro instituce, které spadají do sektoru s vysokým dohledem a regulacemi, jako jsou finanční domy, vládní orgány nebo zdravotnická zařízení je administrativní bezpečnost datového úložiště životně důležitá a podléhá častým auditům.

Bezpečí citlivých dat leží v šifrování a kontrole Co však bezpečnost technická? Než se začneme zaobírat touto stránkou, je potřeba si nejprve ujasnit několik věcí. Za prvé, neexistuje jednotný úzus, jak má vlastně hybridní cloud vypadat. Podle volné definice může být tvořený kombinací veřejného a soukromého cloudu, mezi ně je možné postavit datacentrum nebo nějaké jiné řešení a tak podobně. Unifikující definice neexistuje, jde o příliš variabilní řešení, a tak ani jeho ochrana není unifikovaná a každý cloud vyžaduje specifickou bezpečnostní architekturu. Za druhé, i bezpečnostní experti se přou, která ze složek hybridního cloudu je lépe chráněná proti útokům. Veřejná

část je dobře zálohovaná, škálovatená, její poskytovatel ručí za jeho bezpečnou platformu. Soukromou část si každá společnost a uživatel spravuje sám, a tak je její bezpečnost mnohdy na nižší úrovni. Výhodou ale je, že zde svá data má každá firma ve své moci. Většina odborníků se nicméně shoduje, že správně nastavený, integrovaný a kontrolovaný hybridní cloud může být stejně tak bezpečný jako dobře spravovaná klasická vnitrofiremní síť. Kvůli specifickým vlastnostem však vyžaduje i specifické postupy zabezpečení. Hlavní bezpečnostní úlohu hraje šifrování API, tedy samotné platformy, na které cloud operuje. Šifrování v hybridním prostředí je obvykle víceúrovňové. Data, která jsou uskladněná, jsou šifrována na úrovni samotných úložišť a fyzických disků, a to dokonce i v případě, že je síť vypnutá a neaktivní. Stejně tak jsou šifrovány nativní soubory samotné softwarové platformy, aby se k citlivým datům útočníci nemohli dostat přes případné chyby v kódu firmwaru. Možná vás však překvapí, že největším bezpečnostním rizikem hybridního cloudu není ani tak uskladnění dat, ale jejich migrace. Obecně platí, že pokud jsou nějaká data v pohybu, riziko jejich zachycení a zneužití je vyšší. Virtuální cesta dat

Téma čísla od zdroje k jejich příjemci je tak vůči útokům nejcitlivější. K zabezpečení takových dat se využívá pokročilých protokolů a závěrečné autentizace příjemce. Nejde však jen o softwarovou ochranu, dejme tomu ve formě manažeru pro správu přihlašovacích údajů, ale zcela běžně využívaná je technologie HMS (Hardware Security Module). Jde o fyzická, hardwarové zařízení, která se připojují k centrálnímu serveru nebo správcovskému počítači a fungují jako pomyslný visací zámek na bráně k úložišti. Jednotlivé moduly se pomocí vnitřních protokolů synchronizují a umožňují autentizaci skrze kryptografické klíče. Díky tomu, že v systému fungují jako samostatná zařízení, nacházejí se (alespoň zčásti) mimo samotnou platformu cloudu. Tudíž kombinují jak fyzickou, tak technickou stránku zabezpečení. Jde o další úroveň ochrany, kterou by potenciální útočník musel na své cestě k vašim datům překonat.

Cílené hrozby a společná snaha o bezpečí Je obecně známo, že hybridní úložiště jsou potenciálně náchylnější na DDoS útoky než veřejný cloud. Metodika obrany proti nim je v obou případech

stejná. Platforma podezřelý balíček dat, u kterého hrozí vysoká pravděpodobnost výskytu DDoS kódu, odkloní do chráněného disku, kde ho podrobí analýze a podle výsledků zahájí filtrování tak, aby zmírnila interference viru v datech. Očištěné balíčky pak vrátí zpátky do oběhu a hledá packety s podobnými znaky napadení. Ačkoliv je ochrana cloudu proti těmto typům útoků dnes obecně na vysoké úrovni, jsou DDoS útoky a ransomware nejčastěji detekovanou hrozbou. Varování bezpečnostních expertů se týká i outsourcingu datových služeb. Společnosti poskytující cloudové služby mají často téměř nelimitovaný zpětný přístup do firemních sítí svých zákazníků, protože u nich běží část jejich systému. To platí i pro cloud hybridní, protože ačkoliv jsou jeho složky oddělené, probíhá mezi nimi neustálý provoz. Je třeba tedy vzít v úvahu, že pokud se útočníkům podaří poskytovatelskou společnost napadnout, existuje vysoké riziko ohrožení i pro všechny její zákazníky. Navíc, pro útočníky je útok na poskytovatele služeb výhodnější. Ačkoliv jdou podle četných názorů veřejné cloudy všeobecně lépe střežené a zálohované než ty soukromé, úspěšný průnik do veřejných systémů znamená pro

zločince širší zásah. Útokem je pak postiženo více firem a s tím je spojena i vyšší pravděpodobnost, že některá firma útočníkům zaplatí za zprovoznění vyřazených systémů nebo odcizených dat. Datovou bezpečnost hybridního cloudu je potřeba neustále posouvat vpřed. Není možné pro jednou říct, že ochrana veřejné části „dosedla“ na ochranu části soukromé, a práce je tudíž hotová. Často stačí zásah jedné ze stran, změna několika nastavení nebo nepozornost a celá struktura je v ohrožení, doteď pevné spoje se rozdělí a všímavý útočník je může sondou lehce odhalit a využít. Jakýkoliv cloud je organický celek a jeho zabezpečení je nikdy nekončící úděl. V případě hybridních úložišť je situace zkomplikovaná tím, že tento úděl leží společně na několika subjektech. Nakonec však někdy víc hlav skutečně víc ví a při ochraně dat je lepší spolupracovat než čelit světu hrozeb sám.

TRENDY

Autor: Chris Wolf

TRENDY

Osm predikcí pro podnikové informační technologie na rok 2020 Máme tu nový rok (a také nové desetiletí!). A jako obvykle v tuto roční dobu bych se rád podělil o několik myšlenek, postřehů a předpovědí ohledně vývoje podnikových informačních technologií, který můžeme očekávat v roce 2020. Pozornost podle mého určitě zasluhuje těchto osm důležitých, byť ne tak zřejmých trendů.

Úsvit hybridních aplikací Hybridní aplikace je aplikace do menší či větší míry složená z různých mikroslužeb. Představuje jeden z možných způsobů, jak budovat nejkvalitnější aplikace a diferencované služby, které firmě umožní odlišit se od konkurence. Představte si schopnost využívat datové služby od jednoho cloudového poskytovatele a strojové učení nebo analytiku od jiného. Nebo možná máte obchodního partnera, který vytvořil služby běžící nad vašimi daty. Pro firmy již nejsou inovace limitované nabídkou jediného cloudového poskytovatele. Platforma (jakou například nabízí VMware) dokáže všechny takové různorodé služby sloučit na jednom místě a provozovat je způsobem, jaký jinde není možný. Ze setkání s manažery IT v průběhu roku 2019 vyplynulo, že mají zájem o flexibilitu k tvorbě aplikací, které spojují nejlepší nativně cloudové služby a opensourcové technologie.

Řešení na okraji sítě ožívají Firmy hledají technologické partnery, kteří jim pomohou vyřešit problémy a urychlit investice do okrajů sítě.

Očekávám, že se na trhu začnou objevovat ucelená okrajová řešení, která sníží nebo zmrazí náklady na edgecomputing, zkonsolidují množství infrastruktury potřebné v okrajových lokalitách, umožní podnikům instalovat nové technologie do okrajových lokalit výhradně softwarově, což zvýší flexibilitu a akceschopnost podniku. Příkladem může být jediné hardwarové zařízení, které poskytuje softwarově definovanou WAN a zároveň umožňuje izolovaný provoz několika aplikací. To sníží náklady díky konsolidaci infrastruktury a zvýšení výkonu sítě.

Specializovaný hardware jako sdílený prostředek Vyžadují-li aplikace specializovaný hardware, např. FPGA nebo GPU, podniky pro ně často mají vyhrazené servery. Očekávám, že se v roce 2020 začne objevovat vzdálené připojení ke specializovanému hardwaru jako základní princip při návrhu nových aplikací. Propojíme-li hyperkonvergovanou infrastrukturu s řešeními, jako je Bitfusion, která umožňují připojovat aplikace ke vzdáleným GPU nebo FPGA přes

ethernet, můžete k IT infrastruktuře přistupovat modulárně. Můžete se také vyhnout nutnosti spravovat stovky různých typů serverů kvůli uspokojení všemožných požadavků bezpočtu různých aplikací. Do budoucna aplikace získají schopnost vzdáleně se připojit ke specializovanému hardwaru ve chvíli, kdy to budou potřebovat.

První krok k inherentní bezpečnosti Škodlivý software je velmi důmyslný a neustále se vyvíjí. Aby mu podniky dokázaly účinně čelit, musí být jejich zabezpečení dynamičtější než nejdynamičtější hrozby, se kterými se setkávají. Zabezpečení by mělo být součástí podstaty IT infrastruktury. Problém je, že bezpečnostní systémy a procesy jsou natolik zásadní, že je nelze vypnout a nahradit všechny najednou. Lidé kolem sítí a bezpečnosti jsou navíc velmi citliví na rizika, což je jedině v pořádku. Podniky proto budou jen postupně zavádět modely inherentní bezpečnosti, počínaje jedinou aplikací nebo novým projektem. Blížíme se do bodu, kdy

TRENDY

síťové a bezpečnostní politiky spolu s firewallovými pravidly budou jednoduše atributy samotné aplikace. To znamená, že pravidla a politiky budou vznikat dynamicky v okamžiku inicializace aplikace a bude je možné opět zrušit po jejím vypnutí. Způsoby, jakými chráníme aplikace a data, se vyvíjejí a je těžké nalézt odborníky s příslušnými znalostmi a dovednostmi. Nejlepší je začít v malém rozsahu. Vybrat si například projekt Kubernetes a zavést při něm novou, moderní softwarově definovanou síť a bezpečnostní řešení. Váš tým přitom může získávat zkušenosti a postupně aplikovat tyto metodiky v celém podniku.

Velké nápady pro malá zařízení Domnívám se, že menší zařízení, jako je například Raspberry Pi 4, budou v podnikovém prostředí nacházet širší uplatnění. Stojí méně než 100 dolarů, ale jedná se o výkonné a značně flexibilní zařízení. Díky virtualizaci a dalším podnikovým technologiím, které zlepší zabezpečení a izolaci těchto zařízení na okraji sítě, by mohly vzniknout nové příležitosti pro inovace, o jakých zatím ani neuvažujeme.

jsou mimo možnosti běžných podniků. Malý nebo střední podnik si nemůže dovolit najmout vlastní tým datových vědců. Brzy se však začneme setkávat s rostoucím počtem ML služeb na klíč, které budou nabízet cloudoví poskytovatelé nebo opensourcové komunity. Budou také podstatně dostupnější, takže podniky budou moci využívat ML modely i bez vysoce kvalifikovaných odborníků. Poskytovatelé, kterým se podaří zpřístupnit ML podnikům bez vlastních datových vědců – kterých je 99 % – získají na trhu dominantní postavení.

Další desagregace cloudu V některých případech je nepraktické přesunout data do veřejného cloudu. Proč tedy nepřesunout cloudovou službu tam, kde jsou data? Již dnes se setkáváme s cloudovými službami provozovanými nezávisle na datových centrech, například lokálně běžící službou relační databáze Amazon (RDS). Očekávám, že v roce 2020 a v dalších letech se takových řešení vyskytne mnohem více. Fyzické umístění služby se stává detailem implementace, který se řídí obchodními požadavky a danými politikami.

Strojové učení pro 99 %

Sdílené platformy pro služby

Strojové učení (ML) dosud vyžadovalo značné datově vědecké kapacity, které

V některých odvětvích závisí spolupráce s obchodním partnerem na tom, že

si přinese vlastní hardwarové a softwarové vybavení. V maloobchodě si musí obchodní partner do provozovny přinést vlastní počítače s vlastním softwarovým řešením, které IT tým musí připojit skrze firewall. Problémem obchodního modelu, kde si partneři musejí donést vlastní vybavení, je omezenost spolupráce na takové partnery, kteří mají kapitál k pořízení vlastního řešení. Očekávám, že začnou vznikat platformy, které budou nasazené na jednom místě a poběží na nich služby různých obchodních partnerů, přičemž jejich izolaci zajistí virtualizační software. Multitenantní sdílené platformy pro služby na okraji sítě mohou nabýt velkého významu, protože mají potenciál demokratizovat inovace. Podnik by tak mohl rozšířit okruh potenciálních partnerů na kohokoli, kdo má dobrý nápad, bez ohledu na to, zda má kapitál k jeho realizaci. Platformy, které podnikům umožní nejen navázat spolupráci s novými obchodními partnery, ale také získávat nové zdroje výnosů z pronájmu výpočetní kapacity a přístupu k datům na okraji sítě, se stanou důležitým faktorem úspěchu v odvětvích jako maloobchod nebo průmyslová výroba.

Autor pracuje jako vice prezident Advanced Technology Group kanceláře CTO ve společnosti VMware.

Autor: František Doupal

TRENDY

Disky a úložiště v roce 2020 Nedílnou součástí moderního IT jsou také disky a úložiště. A protože jde o dynamicky se vyvíjející segment, ve kterém můžeme sledovat neustálý přísun inovací, jistě neuškodí si společně shrnout to nejdůležitější z předchozích měsíců a zkusit si nastínit, co nás nejspíš čeká a nemine v měsících následujících.

čkoli ještě vcelku nedávno patřila výhradní pozice v oblasti úložišť pevným diskům (HDD), dnes jsou již jednoznačným trendem flashové paměti (SSD) a do budoucna se na tom pravděpodobně nic zásadnějšího nezmění, protože jejich výhody jsou pro většinu úloh nezpochybnitelné. Určitě to však neznamená, že by výrobci klasických pevných disků měli v plánu „zavírat krám“. Ve skutečnosti je tomu přesně naopak, protože jejich plány jsou hodně smělé, což ostatně dokládá i řada ohlášených novinek z loňského roku. HDD tedy svůj boj nevzdávají a je pravděpodobné, alespoň tedy za předpokladu, že se výrobcům podaří postupně plnit své sliby, že tu s námi vydrží ještě dlouho.

Harddisky vracejí úder HDD jsou dnes běžně dostupné v kapacitě až 16 TB. Snad již v první polovině roku letošního bychom se mohli začít setkávat s HDD s kapacitami 18 až 20 TB. Aby toho bylo možné dosáhnout, musejí výrobci

neustále inovovat. Ještě nedávno se zdálo, že rozdělení rolí je vcelku jasné – zatímco společnost Seagate rozvíjela a propagovala technologii HAMR, Western Digital svou budoucnost spojoval s technologií MAMR. Na těchto dvou technologiích měly být podle původních plánů postaveny již 18- až 20TB disky, které se měly dostat do prodeje již během roku 2020. Nyní se však zdá, že si na jejich nástup budeme muset počkat o něco déle, výrobci budou ještě nějakou dobu vybrušovat své v současné chvíli využívané technologie jako PMR (či EPMR) a dále ladit jejich nástupce. Navíc se začalo hovořit o technologii EAMR. Za ní stojí rovněž společnost WD, která, jak jsme si již řekli, se sice až donedávna veřejně přikláněla k technologii MAMR, ale nyní se jako vysoce pravděpodobné ukazuje, že sáhne i po „konkurenční“ metodě MAMR. A právě proto vzniklo i označení EAMR (energy-assisted magnetic recording), tedy energeticky asistovaný magnetický záznam. Vtip je v tom, že pod toto označení lze schovat jak metodu MAMR, tak

i HAMR. Je tedy pravděpodobné, že výrobce si takto nechává otevřená zadní vrátka pro využití obou výše zmiňovaných technologií.

HAMR Zkratka HAMR je složeninou anglických slov heat-assisted magnetic recording, volně přeloženo tepelně asistovaný magnetický záznam. Principiálně staví na základech aktuálně využívané technologie PMR (perpendicular magnetic recording) s tím, že na každou zapisovací hlavičku je přidána miniaturní laserová dioda, která konkrétní místo na disku během zápisu zahřeje, a umožní tak zapsat miniaturní informaci při požadované kvalitě, polaritě a stabilitě. Díky miniaturizaci prostoru potřebného pro zapsání informace dochází k řádovému navýšení hustoty zápisu. Konkrétní místo se při zápisu asi na nanosekundu zahřeje asi na 650 °C. Kvůli potřebě zapisovací materiál rychle zahřát na velmi vysokou teplotu a následně zchladit (a nutnosti tento cyklus mnohokrát opakovat)

TRENDY

bylo nutné sáhnout i po změnách ve struktuře materiálu ploten (využívá se „sklo“), s čímž výrobce dlouho experimentoval, než se podařilo vše dotáhnout do potřebné spolehlivosti a odolnosti akceptovatelné pro zahájení sériové výroby. Disky s technologií HAMR zachovávají současné standardy klasických 3,5" jednotek, takže je bude možné (přinejmenším alespoň fyzicky) volně zaměňovat se staršími modely, což se již potvrdilo i při testování předprodukčních vzorků. Výměna disků ve stávajících datových centech či systémech nebo serverech tak bude velmi jednoduchá („plug and play“) a pro zákazníka nebude znamenat náklady navíc. První testovací disky byly vyrobeny již v roce 2018 a v současné době se jejich vlastnosti testují v reálném provozu u zákazníků. Podle původních plánů se měly do prodeje dostat již v průběhu roku 2019 disky Seagate Exos s kapacitou 16 TB, v roce 2020 by měly následovat 20TB jednotky. A v roce 2023 chtěl výrobce dosáhnout až na 40 TB. Zhruba v té době se očekává i nástup vylepšené technologie HDMR s příslibem až 100TB disků dostupných okolo roku 2025. Tyto plány se však ukázaly jako příliš

smělé, a proto nám nezbývá než čekat a sledovat, jak se situace vyvine. Zatím disky v prodeji nejsou.

MAMR Za označením MAMR se skrývají slova microwave-assisted magnetic recording, volně přeloženo mikrovlnami asistovaný magnetický záznam. V tomto případě se pro zvýšení hustoty zápisu využívá vysokofrekvenční pole generované točivým oscilátorem (STO) v zapisovací hlavě. Oscilátor vytváří magnetické mikrovlny s frekvencí 20 až 40 GHz. Oproti technologii HAMR je tato metoda více podobná doposud používané technologii PMR, nevyžaduje změny v materiálovém složení ploten, nepracuje při tak vysokých teplotách a výsledek by tedy měl být nejenom technologicky jednodušší a spolehlivější, ale zejména levnější. Výrazně jednodušší je také integrace oscilátorů ke stávajícím komponentám. Zanedbatelné by měly být také vyšší nároky na příkon. Ani v případě technologie MAMR nebude nic bránit v bezešvém nasazování produktů v současných datových centrech a dalších systémech. Disky založené na technologii MAMR jsou již v testovacím stadiu u zákazníků.

Do roku 2025 se počítá s nástupem 40TB exemplářů. Nevzdávají se ani další výrobci. Např. i Toshiba na rok 2020 plánuje uvedení 18TB HDD a následovat by mělo i 20 TB. Toshiba však hodlá jít na věc trochu jinak – chce totiž nadále zvyšovat počet ploten – 20TB varianta by jich měla obsahovat rovných deset. Současné maximum činí devět ploten. Ve vzdálenější budoucnosti však i Toshiba počítá s nasazením technologií EAMR.

Flashové paměti SSD paměti se aktuálně vyskytují v několika formátech – nejčastěji jako 2,5" (formát známý také z klasických pevných disků pro notebooky) a dnes stále častěji i jako karta do slotu M.2. Výhodou řešení ve formátu M.2 je přímé napojení na rozhraní PCIe prostřednictvím protokolu NVMe (zároveň však lze slot M.2 využít i pro zapojení skrze starší rozhraní SATA). Kromě vysokých přenosových rychlostí, které dosahují u moderních úložišť řádově i několika tisíců MB/s, je výhodou také kompaktní provedení a přímé připojení bez nutnosti pomáhat si jakýmikoli kabely. Výrazného nárůstu rychlosti přenosu dat bylo možné

TRENDY dosáhnout i díky přímé komunikaci s procesorem. Nejvýkonnější dostupná flash úložiště nabývají i podoby interní karty připojené na sběrnici PCIe, tato řešení bývají extrémně výkonná, na druhou stranu jsou však samozřejmě také drahá, a uplatní se zejména v pracovních stanicích a serverech. Růst výkonu flashových úložišť výrazně těží z nástupu technologie PCI Express 4.0, jejíž dostupnost je však zejména pro běžné spotřebitele bohužel stále poměrně limitovaná (na AMD). Díky zvýšení propustnosti na jednu linku však mohou úložiště dosahovat takřka dvojnásobné rychlosti – např. připravované SSD od společnosti Lexar, které by mělo být na trh uvedeno na začátku roku 2020, má dosahovat rychlostí až 7 GB/s při sekvenčním čtení a až 4 GB/s při sekvenčním zápisu. Další zrychlení přinese připravované rozhraní NVMe 1.4 a později i PCI Express 5.0. Kromě rychlostí slušně rostou i kapacity – pravdou je, že v případě běžných SSD se sice nejčastěji setkáváme s kapacitami od jednoho do čtyř TB, ale pro skutečně náročné operace lze za patřičnou sumu získat i zcela jiné parametry – např. prostřednictvím řešení Micron 9300 Pro lze získat až

15 TB skutečně rychlého flashového prostoru. Z vlastností rozhraní NVMe těží také paměti 3D XPoint, které společně vyvinuly firmy Intel a Micron. Technologie 3D Xpoint využívá jinou paměťovou architekturu než dosavadní typy pamětí, přičemž základem je tzv. technologie fázové změny (phase-change memory) a architektura křížových bodů (cross-point architecture). Na rozdíl od dnešních médií zcela chybějí tranzistory. Jde o kompletně novou třídu paměti, jež výrazně snižuje latenci a umožňuje uložení velkého množství dat v blízkosti procesoru. Zároveň odpadá i zpomalení při postupném zaplňování dostupného diskového prostoru. Jde o tzv. nevolatilní paměť, takže data zůstanou uchována i při ztrátě napájení. Na nevolatilních pamětech 3D XPoint staví také řešení Intel Optane, které v kombinaci s pokročilým paměťovým ovladačem a hardwarovým a softwarovým rozhraním otevřelo značný výkonnostní potenciál v mnoha zařízeních od paměťových modulů pro cachování operačního systému a pamětí přes úložiště pro běžná koncová zařízení až po servery a další specifické prvky. Jako první se na trh dostaly paměťové moduly Intel Optane Memory

karty M.2 s rozhraním PCIe NVMe 3.0. Moduly jsou dostupné v kapacitách 16 a 32 GB a neslouží jako plnohodnotná úložiště, ale jako chytrá cache paměť, která má za úkol zvýšit výkon a snížit dobu odezvy zařízení, typicky hlavně levnějších stolních počítačů nebo notebooků. Na technologii Intel Optane však již dnes stavějí i některá SSD. Prozatím stále příslibem budoucnosti (doufejme však, že již velmi blízké) zůstávají paměťové moduly Intel Optane DC Persistent Memory. Moduly rovněž stavějí na technologii 3D XPoint a budou se vkládat do slotů pro paměti RAM (avšak fungovat zcela jinak). Jeden modul přitom pojme až 512 GB a neztratí data ani při odpojení napájení. Ačkoli tedy pojmenování Intel Optane DC Persistent Memory může svádět k jejich připodobňování k pamětím Intel Optane, jde ve finále o odlišnou záležitost. Z funkčního hlediska paměti Intel Optane DC Persistent Memory vytvoří jakýsi most mezi stávajícími DRAM pamětmi a non-volatilními úložišti, jako jsou SSD či HDD. Fyzicky jsou moduly (pinově) kompatibilní se standardem DDR4 a podporují je pouze serverové procesory Intel Xeon.

14 rozhovor

Autor: Jan Hanáček

Firmy by si měly dávat pozor na dodavatele služeb Kybernetická bezpečnost v době nového roku přináší mnoho otázek. Odpovědi na některé z nich rekapitulují, jiné jsou do následujících měsíců plné očekávání. Jak obtížné byly pro bezpečností experty poslední týdny a na co se podle nich firmy musejí připravit? Na to i mnoho dalšího jsme se zeptali bezpečnostního odborníka ze společnosti Eset Václava Zubra.

Naším tématem měsíce je mobilita a bezpečnost. Nacházíme se těsně po svátcích, které byly velmi úspěšné pro internetové obchody, zákazníci hojně využívali e-commerce a s ní spojené technologie, velmi často platili chytrými telefony. Jsou rizika plateb na mobilních zařízeních vyšší než u jiných zařízení?

a k placení často využívají i přímo služby výrobců operačních systémů, například Apple Pay či Google Pay. Díky tomu se riziko zmenšuje. Nicméně množství škodlivého kódu pro mobilní telefony spíše narůstá a mnoho lidí o těchto rizicích neví. Nejrozšířenější hrozbou jsou různé druhy adwaru. Ten se často v pravidelných časových intervalech připojuje k internetu a skrytě zobrazuje reklamu. Uživatel reklamní sdělení nevidí, jeho telefon se může pouze více zahřívat, lehce zpomalovat a čerpat podezřele moc dat z FUPu (Fair User Policy, označení politiky operátorů pro využívání dat). Setkat se lze i se spywarem kradoucím fotografie, kontakty, SMS zprávy nebo třeba historii prohlížečů. A samozřejmě nesmíme zapomenout ani na bankovní malware nebo různé druhy nechvalně známého ransomwaru. Mezi běžné hrozby, které v tomto směru detekujeme, patří také falešné antivirové aplikace, které z uživatelů lákají peníze za odstranění fiktivní infekce.

Řekl bych, že je placení mobilním telefonem o něco bezpečnější. Zákazníci ve svých oblíbených obchodech nakupují přes vlastní aplikace e-shopů

A otázka více zeširoka: Jsou z vašeho odborného pohledu rizika a bezpečnost mobilních zařízení v něčem

Jsme stále na začátku roku, a tak začnu poněkud obecně. Podle prognostik nejen Esetu, ale i jiných bezpečnostních firem měl být konec roku spojený s nárůstem hrozeb a útoků. Máme už dnes k dispozici údaje, a můžete tedy toto období zhodnotit? ohu potvrdit, že ani závěr roku 2019 nebyl výjimkou. Oproti jiným částem minulého roku jsme zaznamenali znovu nárůst hrozeb. V listopadu a prosinci lidé častěji nakupují na internetu, chodí jim různé faktury, a toho se snaží útočníci využít například ve spamových kampaních. V tomto období proběhla i řada medializovaných útoků, která nebývale zasáhla i organizace v České republice.

rozhovor

Eset

specifická? Myslím oproti například ochraně klasických desktopů.

Rizika, a s nimi spojená bezpečnost, vycházejí z odlišných platforem těchto zařízení. Škodlivý kód zde funguje jinak než na klasických desktopech. Samozřejmě některé typy útoků, jako třeba phishing, fungují stejně. Ale pro infikování telefonu je zpravidla třeba ručně nainstalovat podvodnou aplikaci. To je diametrální rozdíl oproti klasickým počítačům, kde může stačit pouhé otevření dokumentu z e-mailu. I proti tomuto velmi rozšířenému vektoru útoku v PC světě – e-mailu – jsou mobilní zařízení v podstatě imunní. Aplikace jsou sandboxované, aby mohl malware v e-mailu napadnout mobilní zařízení, musel by zneužít neopravenou chybu v poštovním klientovi nebo specifickém prohlížeči obsahu a následně využít další chyby v samotném operačním systému. Vzhledem k tomu, že by se muselo jednat ještě o škodlivý kód napsaný přímo pro mobilní zařízení, s těmito typy útoku se nesetkáváme. U tohoto příkladu lze však ilustrovat, jak je důležité dbát o aktualizace i na mobilních zařízeních. Dalším faktorem je ochrana daného zařízení pomocí bezpečnostní

aplikace. V případě telefonů chrání své zařízení jen necelých50 % uživatelů. Z této perspektivy mají útočníci situaci jednodušší.

rozhovor

Jestli si můžete dovolit prognostiku, můžete přiblížit kybernetická rizika, která definují následující rok? Které sektory jsou nejohroženější?

V poslední době jsme viděli enormní nárůst útoků na služby vystavené do internetu. Ve většině případů se jednalo o útoky typu brute-force na RDP (Remote Desktop Protokol) umožňující vzdálené přihlášení. Útočníci skenují celý internet, hledají zranitelná zařízení, a pokud je najdou, využijí jej, proniknou do sítě a celou ji ovládnou. Po větším či menším vytěžení svých obětí následuje finální fáze – zašifrování dat a požadování výkupného. Tyto útoky nebývají cílené na konkrétní sektor. Myslím, že tito zločinci většinou až ex post zjišťují, kam se dostali. A pokládají si otázky jako: můžeme odcizit osobní data uživatelů, zaměstnanců? Know-how oběti? O jak vysoké výkupné si říct?

Před čím bych možná trochu varoval, jsou útoky skrze outsourcingové firmy, společnosti poskytující nějaké služby. Ty mají často téměř nelimitovaný přístup do firemních sítí svých zákazníků nebo na ně zákazník spoléhá, protože u nich běží důležitá část jejich systému. Pokud se podaří takovou společnost napadnout, existuje vysoké riziko ohrožení i pro veškeré její zákazníky. Pro útočníky to znamená širší zásah, útokem je postiženo více firem a s tím je spojena i vyšší pravděpodobnost, že některá firma útočníkům zaplatí za zprovoznění jimi vyřazených systémů nebo odcizených (zašifrovaných) dat. V dnešní době jsou terčem hackerů hlavně dodavatelské firmy v zámoří, ale pravděpodobně je jen otázkou času, kdy těmto typům útoků budou čelit i české společnosti. Přičemž tato rizika by samozřejmě nemělo podceňovat nejen IT zmiňovaných společností, ale i IT zákazníků závislých na těchto dodavatelských společnostech.

Jaký podíl na hrozbách nadcházejícího roku přikládáte útokům využívajících umělou inteligenci? Jaké jiné

technologie pravděpodobně začnou útočníci v brzké době používat?

Přestože útoků využívajících pokročilé algoritmy přibývá, nemluvil bych o umělé inteligenci. Umělá inteligence je dnes obrovský trend, ale samotný výraz se, myslím si, nesprávně používá a často se zaměňuje se strojovým učením, anglicky machine learning. Stále chytřejší systémy automatizace na straně kybernetických zločinců budou jistě přibývat. A to na mnoha frontách. Zrychlují tím vývoj, obcházejí různé detekční technologie a komplikují analýzu svého malwaru. Nebo jednoduše zvyšují pravděpodobnost interakce uživatele, když používají překladatelské služby založené na strojovém učení pro zvýšení důvěryhodnosti svého tvrzení. Dnes již v České republice neuděláte úspěšnou spamovou kampaň bez využití češtiny a hezkého zpracování e-mailu. Grafická stránka a samotné zpracování je rozhodujícím faktorem. Nyní k vaší společnosti. Můžete zhodnotit minulý rok? Co se vám povedlo uskutečnit a co naopak prozatím ne? Něco, na co jste vyloženě pyšný?

V loňském roce se toho u nás událo mnoho. Z mého pohledu byla nejzajímavějším počinem implementace modulu pokročilého strojového učení do našich antimalware produktů. S tímto stále aktualizovaným systémem poskytujeme svým zákazníkům novou konfigurovatelnou vrstvu ochrany, která přispívá k silnější ochraně před zero day útoky. Další velkou událostí bylo uzavření spolupráce s Googlem

s cílem zvýšení bezpečnosti uživatelů zařízení na platformě Android. Co se byznysu týče, jsem rád, že se nám daří získávat stále více zákazníků mezi enterprise společnostmi. Těmto zákazníkům dokážeme nabídnout nadstandardní softwarové vybavení mj. v podobě EDR (Endpoint Detection and Response) systému nebo doplňkové ochrany v podobě cloudového sandboxu. A nesmím určitě zapomenout ani na poskytované služby. Od penetračních testů a auditů až po kontinuální dohled nad sítí zákazníků či forenzní analýzu bezpečnostního incidentu. A co nového Eset plánuje do následujícího roku? Nějaká nová řešení, technologie, služby? Nějaké reakce na nové trendy útočníků?

V tomto roce plánujeme celou řadu nových vydání produktů. Jak nových verzí mnoha našich softwarových řešení, tak zcela nových produktů. Zmíním Eset Security Management Center jako službu (SaaS). Již delší dobu pracujeme na plnohodnotné cloudové verzi své vzdálené správy a letošní rok se naši zákazníci a partneři dočkají. Již se nemůžeme dočkat, až partnerům tuto možnost představíme a umožníme jednoduše spravovat všechny zákazníky z jedné administrativní konzole a využívat veškeré benefity s tím spojené. Zásadní výhodou jsou snadnější reakce na vzniklé incidenty a účinná prevence díky pravidelné aktualizaci, monitoringu a udržování správných bezpečnostních politik.

2020

26. 3. 2020, Praha KC City, Empiria

registrace zde

Aktuality ze světa kybernetické bezpečnosti na jednom místě. Nejnovější hrozby, produktové novinky, případové studie, analýzy a mnoho dalšího. Bezpečnost jako atraktivní téma V roce 2O18 jsme napříč svými kanály (Reseller Magazine, RMOL.CZ, Professional Computing) vydali 279 textů o bezpečnosti. Jedním z nejčtenějších článků se v roce 2O18 stal text o regulaci e-privacy. Nejčtenější texty o bezpečnosti se týkaly GDPR.

Obsah je král

S přispěním odborníků chceme na webu uveřejňovat informace o aktuálních hrozbách, bezpečnostních incidentech a trendech v oboru. Prostor dostanou také komentáře, tipy nebo rozhovory s bezpečnostními experty.

TÉMATA Aktuality

Průzkumy a analýzy

Návody

Případové studie

Produktové novinky

Videa