Děčín. Město na řece Labi v severních Čechách v Ústeckém kraji v bývalých Sudetech na rozhraní Českého Švýcarska a Českého středohoří. S přibližně 47 000 obyvateli je dvacátým a s rozlohou necelých 118 km2 pak sedmým největším městem v České republice. Od roku 2006 je městem statutárním. Skládá se ze tří kdysi samostatných měst – Děčína, Podmokel a Boletic nad Labem – a řady dalších obcí. Město je v současné době rozdělené do třiceti pěti místních částí, které však nemají žádnou správní roli. Děčín je tradičním průmyslovým a dopravním centrem, i když mnoho zdejších podniků, včetně Československé plavby labsko-oderské nebo Desty, po roce 1990 zaniklo. Šedesát tři procent jeho rozlohy tvoří zeleň. Děčín je tak nejzelenějším městem v České republice. Většinu této plochy ovšem tvoří rozsáhlý lesní komplex na hranicích se Saskem. Nejvýznamnější památkou města je zámek, který je historicky spojen s knížecí rodinou Thunů. Celý zámecký areál včetně zahrad a parku prodělal obrovskou pozitivní proměnu po odchodu sovětské okupační armády v roce 1991. Mezi základní urbanistické charakteristiky města patří poloha na Labi, Ploučnici a Jílovském potoce, kopcovitý a lesnatý terén, neorganické promíchání středověkých, novověkých a modernistických městských i vesnických struktur, osídlení roztříštěné do jednotlivých enkláv nejen kvůli reliéfu krajiny, ale také v důsledku množství železničních staveb. Velmi diskutovaným tématem v souvislosti s Děčínem je plavební stupeň na Labi. Jeho výstavba nebo její zamítnutí zásadně ovlivní podobu nábřeží v centru města.
Práce městského architekta v Děčíně 2017–2022 Ondřej Beneš
SLOVO ÚVODEM
1
Smyslem práce městského architekta je poskytovat odbornou podporu zejména vedení města v péči o svěřené město. Práce to je především koncepční a dlouhodobá, neboť proměna měst se neděje ze dne na den. U malých měst tuto činnost zvládne jeden člověk, který si případně přizývá experty. Ve Žďáru nad Sázavou si například městský architekt přizývá krajinářku. V případě velkých měst je to pak rozsáhlý tým lidí. Nicméně i u středně velkých měst, jako jsou Karlovy Vary, Jablonec nad Nisou nebo Jihlava, se jedná o menší tým s jedním vedoucím, tj. samotným městským architektem. V případě Děčína, který je podobné velikosti, ale se specifickou rozdrobenou strukturou souměstí a předměstí a navíc proslulý jedním z největších katastrů v ČR, jsem byl při výběru udiven, že tak komplikované a rozsáhlé město bude mít na starosti jeden člověk. I to zřejmě hrálo roli při výběru a bylo důvodem malého zájmu v prvním vypsaném řízení, které se muselo opakovat. Jsem proto rád, že vybraný uchazeč Ondřej Beneš se ve zvládání úkolu osvědčil a městu přináší cenné know how ke zlepšení jeho prostředí. Lepší prostředí města kromě spokojenosti občanů přináší i růst hodnoty pozemků a objektů ve městě. Ing. arch. Petr Lešek autorizovaný architekt, 1. místopředseda České komory architektů, člen výběrové komise na pozici městského architekta v Děčíně roku 2017
2 Město, to jsou především lidé, kteří v něm žijí, pracují, vychovávají děti, rekreují se, pečují o seniory. Přizpůsobují si ho tisíci svých každodenních činností a rozhodnutí. Mnohému z těchto požadavků je možné město lépe uzpůsobit, zracionalizovat, zjednodušit. Ve městě je tak řada věcí, které je třeba hledat společně. Ideálem pak bývá „město krátkých vzdáleností“, v jehož každé čtvrti najdeme v pěším dosahu vše potřebné – bydlení, práci, služby, školy. Práce s městem není na rok nebo dva. Pokud ho chceme zlepšovat a přizpůsobovat výzvám, kterými si již procházíme, jedná se o nikdy nekončící proces. Požadavky aktérů bývají ale natolik protichůdné, že společný pohled, přístup a řešení je třeba vytvářet. To stojí spoustu společného úsilí, v němž při hledání ideálního společenského konsenzu musí všichni ze svých mnohdy radikálních požadavků slevit.
První uskutečněný Den architektury v Děčíně v roce 2017. Ve spolupráci s Děčínsko-podmokelskou vlastivědnou společností jsme zorganizovali a uskutečnili projížďky po tzv. děčínském trianglu. Vláček „Hurvínek“ vyjížděl z podmokelského nádraží každou hodinu a půl.
V Děčíně se mi během mého působení podařilo uspořádat desítky přednášek, debat v kavárnách nebo komentovaných procházek městem, poslední dva roky ve spolupráci s městskou knihovnou. Foto: archiv Městské knihovny Děčín
V Děčíně je tolik krásných a polozapomenutých míst, že není divu, že většina akcí měla mimořádnou návštěvnost. Umožňovaly obyvatelům lépe poznat místo, kde žijí, pochopit svůj vztah k němu, uvědomit si, jak ho vnímají. Na snímku prohlídka areálu opuštěného Labského dvora v Podmoklech.
DĚČÍN A JEHO OBYVATELÉ, JAK CHÁPAT MĚSTO
Skica úvodního uchopení města pro výběrové řízení. Celá prezentace je umístěna na blogu. 2
3
Jak jsem k Děčínu coby městský architekt přistoupil? Nejprve jsem zpracoval velmi pečlivou analýzu města, jeho silných i slabých stránek, a vytvořil si živý obrázek celého regionu. Přišel jsem s konceptem, se kterým jsem na jaře roku 2017 vyhrál výběrové řízení na pozici městského architekta. Tento koncept jsem měl možnost naplňovat pět let. Očekávání rychlé proměny města po mém nástupu byla na všech stranách mimořádná. Panovala obecná představa, že „Děčín už nikdy nebude jako dřív“. Naplnila se? Na to i na neodbytné otázky typu „Co vlastně ten architekt v Děčíně udělal?“ se pokouší dát odpověď tato publikace. Chtěl bych poděkovat všem, se kterými jsem se v Děčíně setkal a bez nichž bych si svou práci pro město nedokázal představit. Několik z nich jsem poprosil o krátký text, který najdete na konci této publikace. Děkuji zejména Otto Chmelíkovi, který má lví podíl na ustavení agendy městského architekta v Děčíně a který je pro mne ve městě dodnes tím nejlepším průvodcem. Práci městského architekta v Děčíně jsem podrobněji popsal na svém blogu: https://decinarchitekt.blogspot.com. 1
1
2
4 Akce uspořádané pro veřejnost mi umožnily lépe pochopit, jak Děčínští své město vnímají, co jim vadí, co mají rádi, ale i co si třeba vůbec neuvědomují. Abychom s městem, i pokud je tak krásné jako Děčín, mohli pracovat, musíme tedy nejprve společně mluvit o tom, jak ho vnímáme, jaké jsou jeho kvality, hodnoty, silné a slabé stránky. Paradoxně každý pro sebe přirozeně vnímá tyto hodnoty poněkud odlišně. Důležité je co nejširší ověřování konkrétních individuálních zájmů a pohledů. Má práce ve městě spočívala i v tom, že jsem řadu úvah a záměrů nejdříve rozesílal postupně se rozšiřující síti aktivních děčínských občanů, kterým na jejich městě záleží. Vznikal tak velmi plastický a realistický obraz města. Mnoho jsem se o Děčínu dozvěděl, když jsem v něm zadal svým studentům z FA ČVUT konkrétní úkoly. V návrzích jsme tak zkoušeli doplňovat proluky po sanacích z šedesátých let v okolí Masarykova náměstí, dostavovat Křížovou ulici nebo propojit starokatolický kostel na Šibeničním vrchu s Kvádrberkem a Střelnicí. Více na blogu. 3
Návrhy studentů Fakulty architektury ČVUT na zastavění proluk v centru města.
Vize Děčína do roku 2070, diplomová práce Matěje Čunáta.
3
DĚČÍN A JEHO OBYVATELÉ, JAK CHÁPAT MĚSTO
Záběry města z nadhledu od Tomáše Veselého.
5
Postupně se pro mne při práci stal nejdůležitější koncept čtyř cest, městských os, nebo ještě přesněji jeho páteří. K této úvaze mě přivedl student Technické univerzity v Liberci Matěj Čunát ve své diplomové práci z roku 2018. První dvě osy prochází labskými nábřežími. Další dvě tvoří páteře pravého a levého břehu. Jedna vede od Pastýřské stěny přes Podmokly k Výtopnám na Želenice a Chrochvice. Druhá od Masarykova náměstí kolem Kokosu – ČVUT a Obloukovou ulicí na Staré Město. Matěj hledal vizi města na příštích padesát let, hledal jeho klíčové vazby a vztahy. Z práce vyplynulo – aby se město v budoucnu nerozpadlo, pokud by se nadále smršťovalo – že je důležité prioritně pečovat právě o výše zmíněné čtyři osy. Nejenže procházejí nejdůležitějšími částmi města, ale zároveň propojují oblasti s nejvyšším počtem obyvatel. Péčí o tyto osy by bylo možné zabránit nežádoucí fragmentarizaci města. Určitě si nikdo nepřejeme, aby se Děčín zmenšoval, ale i ve městě s ubývajícím počtem obyvatel je možné velmi kvalitně žít (jak to známe od německých sousedů z devadesátých let). Ale hlavně – pouze takovouto péčí o město vytváříme předpoklady pro jeho smysluplný rozvoj, pro zkvalitňování jeho prostředí, pro jeho budoucnost. Více na blogu. 4
4
6 Na počátku svého působení jsem v Děčíně především korigoval již rozpracované projekty. Byly jich desítky. Postupně, jak jsem město důkladněji poznával, a především díky zpětným vazbám od lidí během desítek setkání, přednášek nebo společných procházek městem dostávalo mé původní porozumění městu a celkový obraz, který jsem si o něm vytvořil, stále konkrétnější podobu. Logicky pak docházelo k tomu, že jsem jednotlivé záměry zasazoval do reálnějších kontextů. Při práci na konceptech jsem mohl být daleko přesnější a důslednější. Tudy vedla i cesta, kdy jsme se společnými úvahami o neexistujícím centru města dostali přes klíčový význam Labe a nábřeží ve městě až k soutěži na lávku přes Labe podél železničního mostu, soutěži dle regulí České komory architektů. Význam obou nábřeží jsme si uvědomovali i při konzultacích Matějovy diplomní práce, ve které právě tudy vedou dvě ze čtyř nejdůležitějších děčínských os. Lávka je dnes včetně důležitých návazností na obou březích po projektové stránce z větší části hotová. K dotahování jsou už většinou drobnosti. Doprojektovat zbývá posunutí valu cyklostezky před propustkem z Mariánské louky k Ploučnici. Důležité ale je, že z hlediska vztahu s městem – v otázkách přístupu k nejkomplikovanějším částem návrhu – už bylo dosaženo konsenzu.
5
V 19. století v průběhu bouřlivé průmyslové revoluce zažil Děčín mimořádný rozvoj. Jeho součástí byla řada železničních staveb, které radikálně změnily tvář města. Tyto zásahy se postupně staly nedílnou, organickou součástí města, vytvořily silnou a charakteristickou stopu, která nás oslovuje svou poetikou. Naším úkolem je nyní vytvářet další vrstvu někdy radikálních, někdy drobných, vždy ale chytře vymyšlených propojení, úprav a spojek. To vše pro pěší, protože budovat město především pro pěší nebo cyklisty je ekonomicky nejvýhodnější (problematika automobilové dopravy je zpracována dále).
Na začátku byly desítky koncepčních úvah a skic, ve kterých jsem se pokoušel hledat propojení města s řekou. Větší část se pak stala součástí soutěžních podkladů. Více na blogu. 5
NÁBŘEŽÍ – SOUTĚŽ NA LÁVKU PŘES LABE
Dokumentace, autor Valbek, spol. s r. o., Alexandr Kotačka, Eva Pyková, Lukáš Vráblík.
7
Nejsilnější stránkou tohoto vítězného návrhu je v podstatě triviální konstrukční řešení a tvar lávky – přímka. Ta zde zároveň umožňuje vytvořit dobré uspořádání obou jejích předpolí. Pohybujeme se v samotném centru města, kde v okamžiku soutěže kontext předpolí nebylo ze strany města možno úplně jasně uchopit. Trvalo tak ještě několik dalších let, než se nám řadou dalších úvah a studií obě předpolí podařilo do kontextu města opravdu dobře usadit. U levého břehu jsme řešili vazby na Podmokly a nábřeží, stejně jako přemístění silniční dopravy podél tělesa železnice v budoucnu tak, aby bylo možné dostat se do Podmokel bez současných dopravních kolizí. S architekty v této fázi dopravu řešil Zdeněk Tesař. Pro zdárné uspořádání pravého břehu jsme museli rozpracovat široké dopravní návaznosti, nejen pro pěší a cyklisty. Stejně tak jsme si museli předběžně definovat charaktery jednotlivých částí Mariánské louky, včetně rozvahy o dalších krocích její obnovy. Více na blogu. 6
6 Vítězný soutěžní návrh lávky od architektů Alexandra Kotačky, Evy Pykové a statika Lukáše Vráblíka. Více na blogu. 7
7
8 Děčín je rozlehlé a komplikované město a na začátku jsem vůbec nevěděl, odkud mám začít. Měl jsem sice svou úvodní analytickou úvahu, ale od ní je k detailnímu rozpracování jednotlivých částí daleko. Nedlouho po mém nástupu se začala realizovat první fáze revitalizace Podmokel na základě architektonické soutěže. Do tohoto rozjetého vlaku jsem už vstupovat nemohl. Projekčně nyní připravujeme revitalizaci Bynova. Děčín by ale obdobných rozpracovaných koncepčních studií potřeboval desítky, aby i drobné zásahy a realizace předjímaly další rozvoj. Mít město pokryté desítkami kvalitních koncepčních studií je však náročné a evidentně není reálné. Důležité tak je na jedné straně úměrně možnostem propracovávat celkové koncepty a přístupy, jako ten z nejnosnějších o čtyřech městských osách, a na druhé straně se pokoušet s pečlivostí usazovat a realizovat desítky a stovky drobných a nenápadných, zdánlivě nepodstatných a banálních věcí. Děčín potřebuje právě tisíc a jeden nenápadný, ale kvalitní a dobře promyšlený návrh, přístup, realizaci. Když k tomu přijde občas i realizace „mimořádná“, vzniká město, kde „by chtěl žít každý“. A Děčín pro to, aby se stal místem, „kde by chtěl žít každý“, má snad všechny předpoklady. Je to cesta vyžadující mimořádnou trpělivost a nezištnou obětavost. Málokterý z dnešních politiků uvidí sklizeň plodů své práce.
8
Jeden z prvních úkolů, ke kterým jsem se v Děčíně dostal, bylo řešení barevnosti fasády po zateplení výškové budovy v areálu nemocnice. Objekt se vypíná jako dominanta nad městem, a tak nepřekvapí, že nejvyšší formou ocenění zvoleného přístupu byla poznámka pronesená na jedné debatě: „Jedu po Novém mostě a najednou si všimnu, že jsem si nevšimla nemocnice.“ Více na blogu. 8 Foto: Aleš Černohous
VZTAH CELKU A DETAILU
9
Takto většinou práce s veřejným prostorem začíná – koncepčními skicami, jimiž se architekt pokouší uchopit kontext, význam a hodnoty místa. Více na blogu. 9
Následuje rozpracování do projektové dokumentace zohledňující i všechny technické limity a omezení. Zde v podání krajinářské architektky Veroniky Hořákové. Jedná se o návrh řešení nábřeží a prostoru navazujícího na sochu Miroslava Tyrše.
Málokdy se stane, že by byť i dílčí realizace měla takový úspěch, jako tomu bylo u vysazení lilií na nábřeží pod zámkem ve velkorysém konceptu Veroniky Hořákové. Před několika lety jsme s ní a jejím týmem vše ověřovali ve variantách vizualizací. Více na blogu. 10
9
10
10
Pastýřské stěně jsme věnovali mimořádnou pozornost. Od přístupu z města a propojení restaurace a ZOO přes bezprostřední okolí restaurace až po využití prostor pod terasou v místě horního dojezdu výtahu, který procházel skalním masivem.
11
12
Nejrychleji se tu podařilo realizovat úpravy altánu a historického objektu, které spočívaly v novém rozvržení barevnosti založeném na kontrastu bílé v horní části s výraznějšími barvami použitými na kamenném soklu. Další úpravy už jsou v projektové přípravě. Řada věcí, jako jsou možnosti využití šachty po výtahu ve skále, včetně využití rozsáhlých prostor pod parkovištěm, na své definitivní rozhodnutí teprve čeká. Mé uvažování, jak využít šachtu bývalého výtahu ve skále, dospělo k propojení Labského nábřeží s Pastýřskou stěnou schodištěm ve skále s mottem „Rozhledna jako důlní dílo“. Více na blogu. 11, 12
VZTAH CELKU A DETAILU 11
Mnohokrát jsme řešili zázemí via ferraty dole na nábřeží. Více na blogu. 13 Návrh by nakonec měl vzejít z poměrně široce koncipované soutěže na celé levé Labské nábřeží, která se nyní připravuje. Foto: archiv Městské knihovny Děčín
13
Ze spolupráce s krajinářskou architektkou Veronikou Hořákovou vzešel i tento koncept využití kruhového objezdu u Mototechny, nebo řešení okolí kostela v Bělé. Více na blogu. 14
14
12 Po pěti letech odcházím z pozice městského architekta. Není rozhodnuto ani o mém nástupci, ani o formě, jíž by tato agenda měla pokračovat. Úkolem ve volbách vybrané politické reprezentace města by mělo být především určování směrů a priorit. Rozpracovávání a vyhodnocování těchto zadání do důsledků je na profesionálech. Právě ověřování zadání a vyhodnocování souvislostí, aby řešení mělo i požadované a čím dál důležitější ekonomické ukazatele, je jedna z nejdůležitějších činností, na nichž se zakládá úspěch jakékoli investiční akce. Jedním z podstatných úkolů městského architekta by mělo být vytváření dlouhodobé, konsenzuálně sdílené a komunikované vize rozvoje a budoucího obrazu města tak, aby s ním bylo možné dlouhodobě pracovat.
15
Jeden z důležitých kroků, ve kterých je třeba pokračovat, představují zásahy směřující k znovuobnovování jader, společenských center obou měst. To na pravém břehu bylo poznamenáno v šedesátých letech velkými sanačními zásahy. Domy tam zpět snadno nevrátíme, ale pomocí vhodné práce se zelení bude možné jeho identitu postupně obnovovat. Zatím se nám podařilo sjednotit výsadbu na ploše Masarykova náměstí. Více na blogu. 15
AGENDA MĚSTSKÉHO ARCHITEKTA 13
Na Komenského náměstí je soustředěn studentský život, jeho stávající podoba tomu ale neodpovídá. V rámci workshopu mých studentů z Fakulty architektury ČVUT se dva týmy zabývaly právě tímto místem. Více na blogu. 16
Jsem rád, že se aktivit spojených s obnovou tohoto veřejného prostoru iniciativně ujali sami studenti a pedagogové. Pokud se aktivity už od začátku chopí lidé, kteří v místě žijí, výsledek dopadne nejlépe, i kdyby tam zpočátku při testování bylo umístěno jen několik palet na sezení. Foto: Tomáš Novák
16
14 O práci městských architektů se říká, že jejich činnost je vidět v menších městech nejdříve až po třech letech. Co je vidět po mém působení? Obvyklá otázka totiž zní: Je tu už pět let a co vykonal? Jako by městský architekt byl politik, který může do svých nápadů vlévat finance z městského rozpočtu. Městský architekt na „své“ realizace žádný rozpočet nemá. Seznam mých činností ve městě má víc než sto položek. Řada plánů nevyšla, například kontextuální design lávky přes východní nádraží nebo nové definování parku ve spodní části Kvádrberku v místech, kde nyní probíhá rekonstrukce železniční trati. Hodně projektů je dobře rozběhnuto – lávka přes Labe, úpravy Pastýřské stěny, úpravy Bažantnice, celý areál východního nádraží včetně historické budovy, okolí Kokosu – ČVUT. Řada výzev na své dokončení teprve čeká, například celkový koncept dopravy ve městě. Velmi podrobnou informaci o stavu svých činností jsem pro město zpracoval v předávacím protokolu. Více na blogu. 17
Mnohé mimořádné koncepty a přístupy zůstanou nevyužity. Například obřadní síň podmokelského magistrátu mohla vypadat také úplně jinak. Pro hledání nejlepšího řešení jsme oslovili dvě špičkové kanceláře architektů Tomáše Eflera a Pavla Pláničky. Rada města vybrala a následně umožnila realizaci návrhu Tomáše Eflera. Na obrázku vizualizace nerealizovaného návrhu Pavla Pláničky.
17
AGENDA MĚSTSKÉHO ARCHITEKTA 15
K návrhu výmalby interiéru městského divadla jsem byl přizván doslova až na poslední chvíli. V poměrně krátké době několika týdnů se nám ale podařilo odzkoušet barevné vzorky a vytvořit koncept, který vychází z původního účelu sálu (byl to „šantán“). Vše jsem rozpracoval až do úrovně nákresů jednotlivých štuků.
A pohled na realizaci. Velkou změnou bylo optické zvětšení jeviště natřením vyzdívky nad ním na červeno. Foto z představení „Okno do tance“: Aleš Černohous. Velkými změnami by měla projít také Střelnice. Tam jsem zpracoval a nechal vyvzorkovat barevnost všech jejích společenských prostor. U Střelnice jsem se také dlouhodobě věnoval vazbám na okolí a úpravám zeleně. Podařilo se zrealizovat velkorysé zadláždění vstupu do objektu. Více na blogu. 18
18
16 Důležitá je potřeba změny pohledu na práci městského architekta. Není to ten, kdo věci projektuje a realizuje, to dokonce vzhledem k možnému střetu zájmů ani nemůže. Je to ale ten, kdo vytváří podmínky a prostředí, aby mohly být záměry a projekty realizovány co nejlépe, kvalitněji, v co nejlepších souvislostech, a naopak aby nevyhovující projekty nebyly realizovány vůbec.
Areál ČVUT v někdejším sídle OV KSČ, kterému se přezdívá Kokos, patřil od mého nástupu do města mezi místa, kam jsem soustředil velkou pozornost. V lokalitě se setkává město středověké, průmyslové i modernistické. Vytvořil jsem koncept veřejných prostor využívající zejména stromy jako prvky provazující všechny tyto světy. Část úprav už byla realizována, větší část úprav, včetně monumentální skleněné plastiky Mariana Karla, na svou realizaci teprve čeká. Vedení ČVUT si velmi dobře uvědomuje svou výjimečnou polohu v centru města a spolupráce s ním mi v Děčíně vždy dělala mimořádnou radost. Více na blogu. 19 Foto: archiv FD ČVUT Děčín
19
AGENDA MĚSTSKÉHO ARCHITEKTA 17
Na děčínském ČVUT se nám po dobu skoro dvou let dařilo koncentrovat práci silně motivované skupiny lidí při řešení problémů děčínské dopravy. Řadu měsíců jsme analyzovali celé město, k čemuž jsme velmi úspěšně použili metodu čtyř os města z diplomové práce Matěje Čunáta. Nakonec jsme definovali již velmi konkrétní okruhy problémů, které jsme postupně začali za podpory města řešit studiemi. Vznikaly tak varianty zásadní, tzv. hard, uvažující o ideálním přepracování dopravy, prostorů a dlažeb.
A pak také podklady pro přístup bez náročných stavebních prací, které jsme nazývali soft. I toto řešení by znamenalo zlepšení kvality veřejných prostor, dopravy a komfortu pro pěší a cyklisty, ale bez potřeby velkých investičních zásahů. Z Prahy tento přístup známe z Klárova nebo ze spodní části Letné a Holešovic. Více na blogu. 20
20
18 Děčín je městem, na které jeden architekt na částečný úvazek nemůže stačit. V týmu by měli být také další profesionálové pro dopravu, krajinu, městskou zeleň, participaci a řízenou komunikaci s občany. Role participace se bude posilovat zejména tehdy, pokud město začne systematicky pracovat na manuálech veřejného prostoru, vycházejících z mapování jednotlivých čtvrtí a definování jejich silných a slabých stránek. Klíčové bude, aby se každé nové vedení města tento tým naučilo využívat a aby jeho práci dokázalo respektovat. Že to jde, vidíme třeba v sousední České Kamenici.
Vedle zámku se nachází Mariánská louka, obecně vnímaná jako tzv. městské rodinné stříbro. Svou „neukončeností“ – po povodních v roce 2002 bylo pouze odstraněno koupaliště a provedeny minimální krajinářské úpravy – láká k mnoha nereálným záměrům. Z nich nejvíce pozornosti v minulosti přitahoval projekt lanovky z Mariánské louky na Pastýřskou stěnu. Foto: Tomáš Veselý
I z důvodu vyjasňování vazeb pravého břehu na projektovanou lávku přes Labe jsme postupně definovali jednotlivé její části i charaktery a rozvrhli požadavky na způsob práce s nimi. Vše bylo výsledkem řady debat a setkání na místě.
AGENDA MĚSTSKÉHO ARCHITEKTA 19
Rozpracovali jsme tak její jednotlivé části do větších podrobností. Hledali jsme nová propojení – sem patří i uvažovaná lávka přes Mlýnský potok vytékající z bývalého zámeckého mlýna. Řešili jsme možnosti zázemí louky, jako je sociální zařízení nebo místa pro její údržbu. Vznikl tak podklad pro další zpřesňování, debaty a jednání se sousedy. Vlastní finální návrh Mariánské louky by měl ideálně vzejít z otevřené architektonické soutěže. Více na blogu. 21
Víc než u kteréhokoli jiného místa v Děčíně je u Mariánské louky důležitá její historie. Od jádra středověkého založení města přes šlechtický park až po poválečné sportoviště. Dnes je to pobytově atraktivní, zklidněné místo v centru města, oblíbené občany všech generací. Foto: archiv Městské knihovny Děčín
21
20 DĚČÍN, MĚSTO V ÚSTECKÉM KRAJI V Děčíně jsem se nenarodil, ani jsem v něm nevyrůstal. Z rodných jižních Čech (Tábor, Volyně, Petrovice u Sedlčan) jsem si ale přinesl určitou zarputilost a cit, jejichž kultivace profesionálním školením a praxí mi umožnila na severu Čech hledat a nacházet souvislosti a řešení i v místech, kde to už „všichni vzdali“. Postupně jsem byl nucen rozplétat děčínské problémy daleko za hranicemi jeho katastru a začal jsem řešit problémy kraje. Ať už šlo o problematiku dopravy a přivaděče, nebo jezu. Organizoval jsem schůzky s městskými architekty kraje, až se ve spolupráci s řadou dalších lidí (zejména Janem Štefanem z Děčínského fóra) podařilo zavést v krajském úřadě, v České republice vůbec poprvé, i krajskou architektonickou agendu. V kraji, kde to všichni v mém profesionálním i akademickém okolí považovali za nejpotřebnější. V současnosti se aktivně podílím na přípravě agendy související s „odchodem od uhlí“. Na příštích pět let v rámci strategického projektu kraje spadajícího pod Fond spravedlivé transformace připravujeme komplet služeb. Mou úlohou je věnovat se oblasti plánování krajiny a osídlení.
Centrum uvažované transformační agendy by mělo být v bývalé škole ve Staré ulici v Ústí nad Labem. Její součástí by mělo být i velké prezentační centrum kraje s neformálními prostory a kavárnou. Po mnoha desetiletích se na krajské úrovni podařilo prosadit přípravu tohoto záměru formou otevřené architektonické soutěže dle regulí České komory architektů. Více na blogu. 22
22 Krajina Ústeckého kraje je svými prostorovými kvalitami, svou monumentalitou, výjimečná. Jeden z podkladů „Infrastrukturní studie Ústí z pohledu kraje“, v němž jsme mapovali především tyto prostorové hodnoty v kontextu s realizovanými nebo i uvažovanými infrastrukturními stavbami. Doba „pouhelná“ je doba, kdy dochází k radikálnímu přehodnocování především utilitárně inženýrského uvažování o krajině, k hledání nových smysluplných a udržitelných layoutů krajiny a osídlení. Celý elaborát: 23 Vizualizace: Veselý Hajný, s. r. o., Martin Hajný
23
21 Když jsem v roce 1971 poprvé přijela do Děčína, byl můj bezprostřední dojem z města skličující. Byl předvečer Prvního máje a my jsme vystoupili z vlaku na špinavém a zanedbaném děčínském nádraží. Z něj jsme pak procházeli po nábřeží kolem prázdných domů okázale vyzdobených tak, aby zakryly prázdnotu a smutek místa. Jenže výzdoba byla rozmáčená a potrhaná bouřkou a silným větrem. Celá scenérie působila tragikomicky. Tento dojem z města a jeho okolí zcela nevymazaly ani dny příští. Sochy s uráženými hlavami, pobořené kapličky, pomníky padlých z první světové války s vyškrábanými jmény německých obětí, zpustošené nebo zbořené kostely, stále viditelné stopy po bombardování a do toho násilně, bez vkusu a respektu zabudované panelové domy. To všechno vytvářelo obraz Děčína a jeho okolí. Obraz města jako by se odrážel i v duších jeho obyvatel. Moje snaha dozvědět se co nejvíce o místě, kde budu žít, narážela na zvláštní nezájem nebo neochotu lidí odpovídat na moje otázky. Nerozuměla jsem tomu a dlouho, velmi dlouho trvalo, než jsem pochopila důvody strohých odpovědí. Lidé tu žili pouze přítomností. O minulosti nechtěli nic vědět a budoucnosti se obávali. První rok mého pobytu v Děčíně byl nejhorší. Každý den jsem si přála zmizet z tohoto města bez historie, bez vztahů, bez hlubšího pouta lidí k místu samému. Uplynulo padesát let a město se výrazně změnilo. Neskutečná proměna se udála především se zámkem a jeho okolím. Zámek, zámecké zahrady, ale i Mariánská louka vstaly jako fénix z popela. Jsou skvělou dominantou i srdcem města. Stejně tak řeka Labe, která je s nimi neodmyslitelně spojená. Labský kaňon Děčín svírá, ale na druhé straně mu poskytuje jedinečnou a neopakovatelnou scenérii lesů, skal a živé proudící řeky se všemi jejími proměnami. Kdysi někdo řekl: „Ústí se postavilo k řece zády, Děčín se k ní otočil čelem.“ Ta věta mi zůstala v paměti, ale obávám se, že je pravdivá jen zčásti. Nábřeží je stále nevyužitým darem. Od doby, kdy jsem tudy poprvé procházela, se místo výrazně změnilo. Sanace skal Pastýřské stěny zajistila bezpečnost domů na nábřeží a život se do nich začal pomalu vracet. Prostor, který v sobě skrývá obrovský potenciál pro oživení a propojení města, však stále slouží především jako dopravní spojka mezi jeho dvěma částmi. Není jednoduché řešit dopravu ve stísněném prostoru Labského údolí, zároveň by se jí ale neměla obětovat místa, která jsou pro vytváření příznivého obrazu města a pro život jeho obyvatel zásadní. Tak stále vnímám nevyužitý potenciál Labského nábřeží, který vybízí k propojení obou stran města nejen dopravně, jako dosud, ale především lidsky, aby se zcela naplnil onen výrok, že Děčín se k řece otočil čelem. Přes všechen pozitivní vývoj je dluh minulosti stále velký. Množství proluk ve městě je zastavěných, ale některé stále zůstávají jako nezacelené rány. Město v takto krásném, ale zároveň náročném prostředí se nemůže vyvíjet samovolně bez jasné koncepce, která by brala v úvahu všechny klady i zápory místa a využila je pro jeho budoucí rozvoj. Zároveň je však třeba „oslovit“ i obyvatele Děčína, aby spolupracovali na budoucí vizi svého města. Jen tak se z nich stanou obyvatelé, kteří jsou s Děčínem spojeni a kterým na Děčíně záleží. Důležité pro život není jen krásné město, ale i dobré vztahy mezi lidmi navzájem a k městu jako takovému. To je přesně to, o co se městský architekt po řadu let pokoušel a co mi v prvních letech mého pobytu v Děčíně tak výrazně chybělo. Krása prostředí, krásná architektura, ale i fakt, že lidem na městě záleží, z něj teprve vytváří město, ve kterém je radost žít. Ing. Marie Tichá konzultantka v oblasti životního prostředí, Děčín
22 Nejprve v pozici opozičního zastupitele a následně starosty blízké České Kamenice pro mě byl Děčín a jeho rozhodnutí zřídit pozici městského architekta velkou inspirací. V opozici jsme v místních politických šarvátkách Děčín dávali jako příklad dobré praxe, byl nám inspirací v procesu výběru městského architekta a posléze jsme dobře spolupracovali například skrze poroty architektonických soutěží. V Kamenici se nám dařilo a daří s architektem dobře spolupracovat i díky tomu, že funguje osobní vazba starosta – architekt, potažmo vedení města a klíčoví pracovníci – architekt. Na malém městě to ani jinak nejde, na významnější institucionální ukotvení architekta ve struktuře úřadu není prostor ani peníze. V Děčíně myslím osobní vazba v závěrečné fázi působení Ondřeje Beneše fungovat přestala a zároveň se nepovedla ani institucionalizace, kterou by si takto velké město zasloužilo. Výsledkem je velké mrzení a spousta promarněné energie, což je obecně statek, kterého se v české komunální politice dostává ze všech nejméně. Mgr. Jan Papajanovský starosta, Česká Kamenice
Ustavení pozice městského architekta v Děčíně před pěti lety a jeho následná dlouhodobá práce i její výsledky jistě byly nebo mohly být inspirací pro města v okolí, potažmo celý Ústecký kraj, kde v mnoha městech, včetně krajského centra Ústí, taková pozice citelně chybí. Děčínská zkušenost a práce ukazovala, že celá řada témat není omezena jen na plochu města, ale je nutné je mnohdy řešit v daleko širším kontextu. Koncepční práce městských architektů je v tomto duchu neopominutelná. Město velikosti Děčína by takovou pozici tedy mělo rozhodně spíše rozvíjet nežli tlumit. Z mé zkušenosti by cílovým stavem měl být menší odborný tým vedený městským architektem, třeba v podobě kanceláře architektury města, která je dlouhodobým tématem i v Ústí nad Labem. Ing. arch. Jan Hrouda autorizovaný architekt, městský architekt Varnsdorfu, dlouhodobě usiluje o zřízení KAM Ústí nad Labem (kancelář architektury města)
Městská zeleň je specifický úsek zahradní a krajinářské tvorby. Více než kde jinde je zde třeba respektovat funkci a obsah, nikoli pouze estetiku a formu. Město, to jsou lidé, a tak i zeleň je zde třeba tvořit právě pro ně. Důležité je ale nezapomenout na historické vazby i budoucí využití místa. Při projekční práci je nutná spolupráce mnoha složek plánování (architektura, stavební inženýrství, doprava, památkový úsek, bezpečnost, hygiena, udržitelnost, následná péče atd.). Když po zohlednění všech vstupních požadavků zbyde alespoň malý kousek plochy pro zeleň, je třeba ho uchopit správně a využít veškerých sil na zkvalitnění prostoru, protože právě zeleň je jeden z nejdůležitějších faktorů, proč se lidé ve městech cítí dobře. Ing. Veronika Hořáková krajinářská architektka
REFLEXE PRÁCE LASKAVÝM POHLEDEM TĚCH, KDO MĚ PŘI NÍ PROVÁZELI 23 Cesta ke kvalitní architektuře a veřejnému prostoru vede přes městského architekta. Ten je v první řadě poradce a konzultant města, odpovědnost za realizaci projektů ovšem leží na politickém vedení. Městský architekt je totiž poradcem, nikoli realizátorem. V rámci Děčína často zaznívá touha po městském architektovi jako interním zaměstnanci, to se ale ukazuje jako nereálné řešení. Pro většinu architektů – expertů není atraktivní být zaměstnancem úřadu na plný úvazek a kvůli tabulkovému platu nebudou opouštět své ateliéry. Ing. arch. Matěj Čunát architekt, urbanista
Děčínu chyběla či stále chybí dlouhodobá koordinace v mnoha oblastech. Jednoduchým příkladem je doprava, což vede k řadě obtížně řešitelných situací, když už je problém tak očividný, že si ho někdo všimne. V oblasti dopravy se zřízení dlouhodobé nepolitické koordinace nepodařilo vůbec a nyní v oblasti urbanismu a architektury jsme se přerušením aktivit městského architekta dostali do obdobné situace. Proč ale zmiňovat městského architekta v kontextu dopravy? Na městského architekta padala ke konci jeho fungování v Děčíně nemalá kritika. Zřejmě nejzajímavější z nich se týká prodlužování a komplikace přípravy projektů způsobené angažováním městského architekta. To je zcela jistě pravda, proti které nelze argumentovat, ale dle mého názoru je v ní obsažen i důvod, kvůli kterému byl institut městského architekta zřízen. Ve skutečnosti se prodloužením přípravy jednoho projektu pracovalo velice často na mnoha dalších souvisejících, a pokud se tyto aktivity vezmou v potaz, byla jeho práce v součtu velice efektivní. Kolem městského architekta se postupem času vytvořila specificky v oblasti dopravy silná, a nutno poukázat, že dobrovolná a neplacená, skupina odborníků z celého okolí, kteří cítili potřebu přiložit ruku k dílu a jejichž společnými silami došlo k vytvoření skutečně unikátních výstupů pro město Děčín. O to všechno město ukončením aktivit městského architekta přišlo. Ing. Martin Scháno dopravní specialista, ČVUT Děčín
Existenci institutu městského architekta považuji za nutnou, zejména v Děčíně, tedy městě bez plošně památkově chráněného území. Jen tak se může památková péče i veřejnost spolehnout na to, že architekt bude rozvíjet kvality lokality, sjednocovat a kultivovat obraz města a jeho budov (př. Střelnice, Městské divadlo) i prostor sousedících s kulturními památkami. Jako příklad lze uvést prostranství před Dlouhou jízdou – jedná se o nástupní prostor do zámku, který potřebuje zásadní rehabilitaci, právě protože je předzámčím a v minulosti byl zásadně dehonestován. Stejně na tom je severní zámecký park a nábřeží. Z hlediska památkové péče totiž kulturní hodnotu nemá jen samotná památka, ale i kontext, ve kterém je začleněna. Památku nelze vytrhnout z jejího prostředí, jeho úpravu však už nekoriguje památkář, ale městský architekt. Spoluprací s městským architektem je také možné docílit citlivého začlenění novostavby do tohoto prostředí. Děčínský městský architekt také komunikoval s památkářem při řešení oprav kulturních památek ve správě města – viz například areál restaurace na Pastýřské stěně, a navrhoval postupy barevného řešení, celkových úprav prostoru apod. Památkář i architekt navíc společně vystupovali jako jakýsi poradní sbor i v řešení fasád dominantních památkově nechráněných historických budov (př. Zbrojnická č. p. 79), jejichž poškozený vizuál by poničil městský interiér. Mgr. Alena Sellnerová Národní památkový ústav, pracovník útvaru – památkář
24 Když v dubnu 2017 vybrala komise ve výběrovém řízení městského architekta Děčína, zvolal jsem do veřejného prostoru hlasitě a s nadšením: „Habemus architectum! Stal se jím Ondřej Beneš.“ Byla to skvělá zpráva, výsledek mnohaletého snažení, hledání dobrých příkladů po celých Čechách i Moravě a završení diskusí v městské obci i s odbornou veřejností. Výsledek byl vynikající a povzbudivý nejen kvůli samotnému vítězi, ale také díky dalším skvělým uchazečům, kteří byli připravení a ochotní věnovat kus svého profesního života městu na severu Čech. Děčín se na chvilku stal vzorem pro jiná města, měl energii, gratulace přicházely z různých koutů republiky. Nyní, po pěti letech, je čas na bilancování. Bohužel v čase, kdy Děčín žádného městského architekta nemá. Pokud bychom měli pojmenovat nějaký leitmotiv působení Ondřeje Beneše v Děčíně, který by mohl být důležitý pro všeobecnou diskusi o agendě městských architektů v českém prostředí, tak to bylo neustálé hledání cest, jak aplikovat profesní znalosti a zkušenosti na půdě samosprávy, kterou reprezentují jak volení komunální politici, tak také profesionální úředníci. Během pěti let svého působení v Děčíně zažil Ondřej Beneš tři zcela odlišné primátory a rady města, jedny komunální volby, výměnu tajemníka a vnitřní reformy magistrátu, při kterých byl fakticky zrušen odbor rozvoje, do kterého byl přiřazen. Přestože pracoval v prostředí neustálé diskontinuity, které je přesným opakem toho, co potřebuje dobrá architektura, kvalitní veřejný prostor a celkově úspěšný rozvoj města, je za ním vidět neuvěřitelné množství práce.
3) Obnovit samostatný odbor rozvoje na magistrátu, aby realizoval konkrétní stavební akce a projekty, vycizelované s pomocí výše zmíněných týmů. Bez schopných profesionálů a sehraného magistrátu se nemůže žádné město dobře rozvíjet. 4) Hledat možnosti další spolupráce s architektem Ondřejem Benešem, protože jeho zkušenosti a znalosti města lze nyní jen obtížně nahradit. Rčení o tom, že každý je nahraditelný, je v tomto případě jen těžko obhajitelným klišé. Architekt Hubáček prý říkával: „Vše je možné dělat dobře, špatně, nebo jen tak.“ 5) Mít ve vedení chytré lidi. Základem kvalitního rozvoje města je kontinuita a kompetentní lidé se schopností spolupracovat a hledat společenský konsenzus. Každé město tvoří a jsou za něj odpovědní jeho obyvatelé, město je jejich obrazem. V koncentrované podobě je tato zodpovědnost soustředěna do rukou komunálních politiků a úředníků. Město a jeho podobu netvoří městský architekt. Takové tvrzení bývá jen výmluvou. Městský architekt je jen nesmírně důležitým průvodcem, odborníkem, který otevírá lidem oči a nabízí nástroje. S architektem Ondřejem Benešem jsme spolu strávili stovky hodin debat. Někdy i ostrých, ale vždy korektních a hlavně plodných. Bylo pro mě velkým potěšením mít možnost se s ním pracovně i přátelsky potkávat. Pevně věřím, že i přes momentální nepříznivé okolnosti jeho spolupráce s Děčínem nekončí. Díky!
Co nyní v roce 2022 potřebuje Děčín na poli agendy městského architekta? 1) Především co nejrychleji obnovit pozici městského architekta, ovšem už ve formě týmu, tedy KAM – kanceláře architekta města, s kombinací externích a interních spolupracovníků. Velikost takového týmu budiž přiměřená Děčínu. 2) Zachovat komisi rady města pro urbanismus a architekturu jako platformu diskuse, zpětné vazby a oponentury týmu městského architekta. Hledat další způsoby propojování představitelů samosprávy včetně určeného zastupitele pro územní plán s touto odbornou skupinou. Občas zaznívající úvahy o tom, že pokud máme v komisi čtyři kvalitní architekty, už nepotřebujeme městského architekta, jsou výrazem nepochopení věci.
16. srpna 2022 Mgr. Otto Chmelík zastupitel, předseda Komise pro urbanismus a architekturu, Děčín
Doc. Ing. arch. Ondřej Beneš, Ph.D.
Obsah 1
SLOVO ÚVODEM
2
DĚČÍN A JEHO OBYVATELÉ, JAK CHÁPAT MĚSTO
6
NÁBŘEŽÍ – SOUTĚŽ NA LÁVKU PŘES LABE
8
VZTAH CELKU A DETAILU
1983–1987 SPŠ stavební obor truhlář ve Volyni; 1987–1994 FA ČVUT v Praze; 1993 spolupráce s architektonickou kanceláří SIAL s. r. o., Liberec; 1994–1998 spolupráce s architektonickou kanceláří D. A. studio s. r. o.; 1995–1997 asistent na VŠUP v ateliéru prof. Rajniše; 1997 člen ČKA; 1998 –> samostatná projekční činnost; 2005–2010 člen DR ČKA; 2006–2013 doktorandské studium na FA ČVUT; 2006 –> pedagogická činnost na FA ČVUT – ateliér Stempel Beneš; 2006 spolupráce na teoretických textech, konferencích s doc. Oldřichem Ševčíkem; 2008–2013 člen redakční rady časopisu ERA 21; 2013 člen redakční rady Bulletinu ČKA; 2014 člen rady pro památky XX. století při NPÚ; 2017–2022 městský architekt Děčína; 2019 vedoucí pracovní skupiny Krajský architekt Ústeckého kraje; 2020 habilitace na FA ČVUT v Praze.
12 AGENDA MĚSTSKÉHO ARCHITEKTA 20 DĚČÍN, MĚSTO V ÚSTECKÉM KRAJI 22 REFLEXE PRÁCE LASKAVÝM POHLEDEM TĚCH, KDO MĚ PŘI NÍ PROVÁZELI
Foto: Lucie Frantová
ZA PODPORU VYDÁNÍ PUBLIKACE DĚKUJEME SPOLEČNOSTI VALDEMAR GREŠÍK – NATURA, S. R. O. Ondřej Beneš Práce městského architekta v Děčíně 2017–2022 Autoři textů: doc. Ing. arch. Ondřej Beneš, Ph.D., Ing. arch. Matěj Čunát, Ing. Veronika Hořáková, Ing. arch. Jan Hrouda, Mgr. Otto Chmelík, Ing. arch. Petr Lešek, Mgr. Jan Papajanovský, Mgr. Alena Sellnerová, Ing. Marie Tichá Jazyková redakce a korektura: Alena Benešová Reprodukce: 3+1 architekti, s. r. o., Pavel Plánička (s. 14); archiv autora (s. 2, 3, 6, 7, 9, 10, 11, 12, 15, 16, 18, 19, 20, obálka); archiv FA ČVUT (Anna Konrádová, Ján Martin Púčik, Eva Laceková, Jan Miňovský /s. 13/, Dóra Varga /s. 4/, Zdeněk Volfl /s. 4/); archiv FD ČVUT Děčín (s. 16, Martin Scháno a Jiří Zeisek /s. 17/); archiv TUL Liberec, Matěj Čunát (s. 4); archiv Městské knihovny Děčín (s. 2, 11,19); Aleš Černohous (s. 8, 15); Lucie Frantová (obálka); Veronika Hořáková (s. 9, 11); Kania, a. s., Jan Lampa, Ondřej Fabián (s. 8); Alexandr Kotačka, Eva Pyková, Lukáš Vráblík (s. 7); Tomáš Novák (s. 13); Valbek, spol. s r. o., Petr Harazim, Alexandr Kotačka, Eva Pyková, Lukáš Vráblík (s. 7); Veselý Hajný, s. r. o., Martin Hajný (s. 20); Tomáš Veselý (s. 5, 18) Grafická úprava a sazba: Lenka Jasanská Tisk: H. R. G., spol. s r. o. Vydalo nakladatelství verzone, s. r. o., Baranova 21, Praha 3, v roce 2022. Vydání první. Neprodejné. ISBN 978-80-87971-58-1