Exkluzivní výběr klasického a moderního umění

AUCTION CATALOGUE

English version is available at www.acb.cz

základní partner

MUDr. Martin Jan Stránský s rodinou

VÝSTAVA DRAŽENÝCH PŘEDMĚTŮ / EXHIBITION OF ARTWORKS

Předměty nabízené do aukce a uvedené v aukčním katalogu budou zájemcům o aukci

přístupné k prohlídce v Topičově saloně, který je provozován společností 1. Art Consulting Brno – Praha.

The items offered for auction and listed in the auction catalog will be accessible to those interested in the auction for visitation in Topič salon, which is operated by 1. Art Consulting Brno – Praha.

Topičův salon, Národní 9, Praha 1 21. 5. – 7. 6. 2026 (10:00–18:00 hod. denně, včetně víkendů i svátků)

V případě zájmu je možná ivečerní privátní prohlídka od 18:00–21:00 hod. Nutno objednat minimálně 24 hodin předem natelefonu 604 222 230.

Všechna nabízená umělecká díla byla konzultována se znalci z oboru.

Na požádání mohou být opatřena odbornou expertizou a certifikátem o pravosti díla.

Registrace účastníků aukce na místě začíná 7. 6. 2026 od 12:00 hod.

KOMENTOVANÁ PROHLÍDKA AUKCE SE KONÁ VE ČTVRTEK 4. 6. 2026 V 18:00.

AUKCE / AUCTION

Neděle 7. 6. 2026 ve 13:30 hod., Topičův salon, Národní 9, Praha 1.

Will take place on the 7th of June 2026 at 1:30 pm in the Topičův salon, Národní 9, Praha 1.

KONTAKTNÍ ÚDAJE / CONTACT INFORMATION

tel.: (+420) 224 232 500 (+420) 542 214 789 (+420) 604 222 230

e-mail: praha@acb.cz brno@acb.cz

web: www.acb.cz

MOŽNOSTI PARKOVÁNÍ:

– podzemní garáže pod Národním divadlem, vjezd z ulice Ostrovní – parkoviště na Žofíně – Slovanský ostrov

– ulice Zborovská aJanáčkovo nábřeží s přilehlými ulicemi (zdarma bez omezení)

– možnost krátkodobého parkování na protější straně Topičova domu

JMENNÝ REJSTŘÍK

B

položka

Bartovský Václav 103

Basjuk Ondřej 232

Bauch Jan 85, 98, 171

Beneš Vincenc 60, 70, 113, 116, 126

Benka Martin 21

Bielecki Jiří 139

Bílek Alois 59

Bílek František 12

Blažíček Oldřich 25, 26, 61

Bolf Josef 218, 225

Boštík Václav 187

Boudník Vladimír 102

Brožík Václav 8

Brychtová Jaroslava 131, 180, 192

D

Dokoupil Jiří Georg 205, 207, 210

Domínguez Óscar 93

Drtikol František 69

Duras Mary 67

E

Eliáš starší Bohumil 118

Engelmüller Ferdinand František 2

F

Filla Emil 19, 36, 84

Foltýn František 29

Foltýn František Karel 137

Franta (František Mertl) 208

Franta Roman 206

G

Gauguin Paul 14

Gross František 124

Grygar Milan 214, 215

Gutfreund Otto 30, 31

H

Hlinomaz Josef 145

Hofbauer Arnošt 41

Hoffmeister Adolf 147, 148

Houdek Vladimír 230

Hudeček Antonín 3, 9

Hudeček František 78

CH

Chittussi Antonín 6, 10

Chwala Adolf 4

I

Istler Josef 90–92, 112, 117, 179

J

Jakoby Július 24

Jambor Josef 5, 49

Janeček Ota68, 86, 146, 167, 178

Janoušek Vladimír 157

Janoušková Věra 140, 141, 155, 181, 183, 211

Jílek Karel 95, 99

Jíra Josef 125, 153, 169, 174, 176, 177

Jiroudek František 74

K

Kaláb Jan

228

Kalvoda Alois 53

Kintera Krištof 231

Koblasa Jan 104, 209

Kolář Jiří 185

Kolibal StaniSlav 199

Kopf Maxim 66

Kornatovský Jiří 217

Kotík Pravoslav 39, 40, 72

Král Josef 50

Kratina Radoslav 189

Kremlička Rudolf 22

Kuba Ludvík 62

Kubíček Jan 188

Kubíček Jánuš 94, 96, 143

Kubín Otakar 44, 65

Kubišta Bohumil 54

Kučerová Alena 154, 216

Kupka František 15, 20, 37, 43

Kyncl František 190

L

Lacina Bohdan

108

Lhoták Kamil 79, 81, 83, 127, 128, 150, 173

Libenský Stanislav 131, 180, 192

Liesler Josef 144, 152, 175

M

Malich Karel 110, 158, 212, 213

Martinec Hynek 226

Matal Bohumír 82, 97

Medek Mikuláš 130, 142, 161

Mednyanszky László 28

Mervart Augustin 51

Měšťánek Tomáš 219

Mikulka Alois 166

Multrus Josef 64

N

Načeradský Jiří 196, 200–202, 220, 222

Němec Rudolf 138

Nemes Endre 88

Nepraš Karel 186

neznámý autor 1

Nikl Petr 224

Novák Ladislav 135, 136, 162–164

O

Obrovský Jakub 45

Ouhel Ivan 149

Ovčáček Eduard 134, 182

P

Paderlík Arnošt 75, 168

Panuška Jaroslav 52, 55

Pitín Daniel 227

Preisler Jan 11

Procházka Antonín 58

R

Rabas Václav 63

Radimský Václav 7, 47, 57

Reynek Bohuslav 119, 122, 123

Rittstein Michael 195, 204, 223

Rotrekl Teodor 107

Ř

Říha František 151

S

Ságner Augustin 35

Saudek Kája 132, 133

Sekora Ondřej 87

Serpan Jaroslav 89

Schmidt Jiří 191

Sion Zbyšek 160, 194

Sklenář Zdeněk 120

Slavík Otakar 203, 221

Smetana Jan 193

Sopko Jiří 197, 198

Souček Karel 77

Sudek Josef 100, 101

Sýkora Zdeněk 159

Š

Šerých Jaroslav 129

Šíma Josef 42, 109, 111, 115, 121

Šimotová Adriena 156

Špála Václav 16, 18, 23, 38

Štyrský Jindřich 17, 32

T

Tikal Václav 73

TOYEN (Marie Čermínová) 34, 48

Typlt Lubomír 229

U

Ullmann Josef 56

Uprka Joža 27

V

Válová Jitka 106, 184

Veselý Aleš 165

Vingler Vincenc 114

Vobecký František 71

W

Wachsman Alois 33, 76

Z

Zoubek Olbram 105, 170, 172

Zrzavý Jan 13, 46

Zykmund Václav 80

polychromovaná dřevěná plastika

97 × 86 × 25 cm

60 000 Kč

2

ENGELMÜLLER

FERDINAND FRANTIŠEK (1867–1924)

Stromy u rybníka

pastel, lepenka

67 × 88 cm

sign. LD F. Engelmüller na rubu razítko výstavy

VYSTAVOVÁNO

Goltzova tvrz, kat. č. 65 25 000 Kč

3

HUDEČEK ANTONÍN

(1872–1941)

Podzim na řece

olej, plátno

50 × 70 cm

sign. PD Ant. Hudeček 40 000 Kč

CHWALA ADOLF (1836–1900)

Noční pohled na krajinu s hradem

olej, plátno

60 × 90 cm

sign. PD Chwala

180 000 Kč

Vytříbená krajinomalba „ Noční pohled na krajinu s hradem “ od Adolfa Chwaly je mimořádnou sběratelskou příležitostí. Samotné dílo tohoto výtvarníka je v současné době znovu objevováno českým odborným i sběratelským publikem.

Pražský rodák Adolf Chwala patří knejvýznamnějším absolventům krajinářské školy prof. Maximiliana Haushofera, jehož ateliér na pražské Akademii výtvarných umění vychoval celou generaci předních českých krajinářů 19. století – Kosárka, Mařáka či Havránka. Haushofer poskytoval svým studentům mimořádnou tvůrčí svobodu adůraz na práci vplenéru, což Chwalovu malbu formovalo od základů. Zpočátku romanticky laděná tvorba postupně přecházela k realistickému uchopení krajiny. V roce 1864 se Chwala přestěhoval do Vídně, kde natrvalo zakotvil – právě tento odchod způsobil jeho dlouhodobé zapomnění v českém prostředí. Opakovaně se vracel kmotivu řek – Dunaje, Vltavy, Labe či Otavy – jejichž břehy anoční scenérie patří k nejpůsobivějším stránkám jeho díla.

Nezaměnitelný charakter Chwalových olejů určuje spojení romantické atmosféry s precizním realistickým podáním. Představené nokturno – koryto řeky obklopené hustým lesem, osvícené měsíčním svitem – nás přenáší do melancholické noční scenérie. Měsíc ve středové kompozici rozlévá světlo do prostoru, odráží se vklidné hladině řeky aměkce modeluje siluety stromů – vytváří tak atmosféru snové tichosti. Obraz Noční pohled na krajinu shradem nabízí sběrateli jedinečné setkání s Chwalovou krajinomalbou a příležitost získat dílo, které se kvalitou řadí k nejlepším jménům Haushoferovy školy, a přitom je dosud výjimečně vzácné na domácím trhu.

5

JAMBOR JOSEF (1887–1964)

Košice

1922

olej, překližka

34 × 32 cm

sign. PD Jambor Jos. Košice 1922

15 000 Kč

Originální a barevně působivé „ Košice “ zroku 1922 jsou dílem Josefa Jambora, akademického malíře, který se převážně věnoval české krajinomalbě. Jeho práce jsou svou kvalitou srovnatelné s těmi, jež pocházejí od význačných českých i zahraničních umělců.

Rodák zmoravského Pohledce se narodil vroce 1887 do rodiny kolářského mistra. V mládí studoval na novoměstské reálce anásledně obory zeměměřičství a kulturní inženýrství na České technice v Brně. Vletech 1914–1919 studoval na Akademii výtvarných umění vPraze a následně na speciální grafické škole uprofesora Maxe Švabinského. Během studií hojně cestoval. Navštívil například Německo, Holandsko a Itálii, nicméně roky strávené na venkově se zásadně odrazily v jeho díle a sloužily mu jako citový fond pro jeho tvorbu. S neutuchajícím zájmem vyjadřoval podobu rodné krajiny, čímž vytvořil nový pohled a pomohl kjedinečnému poznání Českomoravské vysočiny. Právě inspirace touto krajinou mu vynesla přezdívku „ Malíř Vysočiny “.

Jamborova tvorba vyniká specifickou barevnou harmonií a atmosférou. Předložený obraz „ Košice “ vznikl pravděpodobně na základě Jamborovy studijní cesty na Slovensko. Je na něm zachyceno večerní korzování pravděpodobně v důsledku společenské události. Kompozice působí klidně až meditativně, jako by šlo spíše ovzpomínku na onen moment než o bezprostřední zobrazení dané skutečnosti. Jamborovo dílo je pro své výtvarné kvality zastoupeno v řadě státních galerií a v soukromých sbírkách.

Posuzovaný obraz je živě malován ave všech jeho částech – vobloze, vzdáleném horizontu krajiny, vodní ploše ve středním obrazovém plánu ive ztvárnění blízkého popředí – je malířský rukopis shodný s Chittussim.

Chittussimu odpovídá rovněž šířková kompozice o ploše obrazu rovnoměrně rozdělené mezi oblohu a terén, umělcem často užívaná.

CHITTUSSI ANTONÍN

(1847–1891)

Kopcovitá krajina s vodní plochou – z Francie

olej, dřevěná deska 22 × 40,5 cm sign. PD Chittussi na rubu štítky s popisem odborná expertiza prof. PhDr. Roman Prahl, CSc.

VYSTAVENO

De Vuyst Kunstgalerij, Lokeren, Belgie, č. 45

160 000 Kč

Větší i menší obrazy smotivem skalnatých kopců na horizontu krajiny maloval Chittussi s oblibou ve Francii kolem roku 1880 apoté (srov. monografie se soupisem díla Prahl, Chittussi, Praha 2019, čís. K12), někdy ještě podle svých studií z někdejšího pobytu v Bosně (čís. kat. H 12, H 13).

Umístění krajiny z posuzovaného obrazu do některého z regionů, v nichž se umělec pohyboval, není zcela spolehlivé; četné své krajinomalby spomalu plynoucími řekami či rybníky i ve Francii.

Světelně-barevná nálada oblohy s červánky určená stavem dne však napovídá vročení díla; podobné nálady adenní stavy umělec zachycoval zejména počátkem 80. let za svého francouzského pobytu.

Vzhledem k výše uvedeným argumentům pokládám posuzovaný obraz za Chittussiho autentikum.

Předložený obraz „ Slepé rameno řeky “ je nepochybnou krásnou prací krajináře Václava Radimského z doby kolem roku 1905. Vtu dobu malíř několikrát ve variantách zachytil pohled na vodní hladinu slepých ramen řek atůní, motiv, který na něj emocionálně působil.

7

RADIMSKÝ VÁCLAV

(1867–1946)

Slepé rameno řeky

kolem r. 1905

olej, plátno

60 × 71 cm

sign. PD V Radimský odborná expertíza PhDr. Naděžda

Blažíčková-Horová restaurátorská zpráva ak. mal. Martin Martan

320 000 Kč

Námětově čerpal nejspíše na řece Seině a v jejím okolí, jak napovídají další Radimského práce těchto let. Stejná místa za odlišného světla a z různého úhlu pohledu se dostávají do popředí jeho zájmu. Radimský systematicky vytváří série pláten či kartonů s variantním námětem, ale v různých ročních obdobích a denních dobách arůzných klimatických podmínkách.

Na předloženém obraze „ Slepé rameno řeky “ s dominantou působivých starých zetlelých stromů rozkládajících se nad hladinou řeky vidíme, jak Radimský virtuózním způsobem dokázal vykreslit a věrně vystihnout charakter místa a jeho náladu v daném okamžiku. To byla silná stránka Radimského malířského umění, rozehrát koloristickou dovednost a oslnivou barevnost a zachytit brilantně místo v plenéru, kterého ho zaujalo.

BROŽÍK VÁCLAV

(1851–1901)

Dívka zPaříže

1898 olej, plátno

45,5 × 33 cm

sign. LD VBrožík / 1898 s dedikací

220 000 Kč

Pozoruhodná a sběratelsky atraktivní olejomalba „ Dívka z Paříže “ z roku 1898 je dílem Václava Brožíka, který patří knejvýznamnějším českým malířům 19. století aje považován za klíčovou osobnost historického realismu. Nevšedním talentem a pílí se prosadil mezi malíři vPaříži, kde na Salonu vroce 1878 získal Zlatou medaili II. třídy.

Václav Brožík se narodil vbřeznu roku 1851 v Třemošné u Plzně do skromných poměrů. Učil se pro povolání litografa a v letech 1868–1870 navštěvoval pražskou Akademii. Následně pokračoval na Akademii v Drážďanech a v Mnichově, finančně podporován Emanuelem Kittlem, majitelem pivovaru U Štajgrů a otcem Emy Destinové. Za mezník vjeho umělecké dráze lze považovat cestu do Paříže. Brožíkův věhlas se dostavil prakticky okamžitě, neboť vroce 1878 představil na pařížském Salonu monumentální plátno Svatební poselství českého auherského krále Ladislava Pohrobka na francouzský dvůr Karla VII., za které získal zlatou medaili.

Do širšího povědomí se zapsal svými monumentálními historickými plátny. Je autorem ikonických obrazů snáměty spojenými shusitstvím, Habsburky či pražskou defenestrací. Brožíkovy obrazy vynikají znalostí dějin, mistrovskou figurální kresbou apsychologií postav. Nejinak je tomu vpřípadě „ Dívky z Paříže “, která je reprezentativním příkladem autorova citlivého přístupu kportrétu. Obraz působí elegantně, klidně a kultivovaně. Dívka je zobrazena v jemném, zdrženlivém postoji a lehce zasněném výrazu, což vytváří dojem přirozenosti a svůdné distance. Fenomenální Brožíkova díla jsou zastoupena v nejvýznamnějších světových sbírkách a těší se mimořádnému zájmu sběratelů.

HUDEČEK ANTONÍN

(1872–1941)

Před bouří

olej, plátno

120 × 180 cm

sign. PD Ant. Hudeček

350 000 Kč

Barevně i kompozičně působivá olejomalba „ Před bouří “ je dílem Antonína Hudečka, slavného českého krajináře, patřícího ke skupině malířů kolem Julia Mařáka ajednoho ze zakladatelů Spolku výtvarných umělců Mánes.

Po vystudování Akademie výtvarných umění v Praze uprofesorů Maxmiliána Pirnera a Václava Brožíka pokračoval ve studiu vMnichově. Začínal jako figuralista, ale čím dál větší vliv na jeho tvorbu měla skupina žáků Julia Mařáka, který působil vletech 1887–1899 jako profesor krajinomalby na pražské Akademii. Kromě Hudečka do ní patřili iFrantišek Kaván, Antonín Slavíček či Otakar Lebeda. Hudečkova tvorba byla rovněž ovlivněna impresionismem, zatímco hledal vlastní svébytný umělecký výraz.

V roce 1902 podnikl zahraniční cesty s Janem Preislerem po Itálii a Sicílii. Malíři byli stejně staří a znali se již léta. Spojovalo je tvůrčí úsilí ve spolku Mánes, kde také oba vynikali. Obraz „ Před bouří “ je vytříbenou ukázkou Hudečkovy náklonnosti k vodě a realizované touhy malovat moře. Moře jako téma tehdy soustavně maloval jen Beneš Knüpfer, představitel akademické a salonní malby. Ačkoliv navštívil Řím, pravé podnětné prostředí našel až u moře. Hudeček zajisté Knüpferovy obrazy znal, ale na rozdíl od něj opomíjí mytologické příběhy aplně se ponořuje do tématu neustále se měnící a velmi obtížně zachytitelné vodní masy.

Hudeček byl za své životní dílo vroce 1930 jmenován řádným členem České akademie věd a umění av roce 1940 obdržel Národní cenu za malířskou tvorbu apatří k nejvýznamnějším českým krajinářům přelomu 19. a 20. století.

CHITTUSSI ANTONÍN

(1847–1891)

Podzim

2. polovina 80. let 19. stol. olej, plátno na kartonu

40,7 × 62 cm

sign. LD Chittussi

odborná expertiza prof. PhDr. Roman Prahl, CSc. na rubu potvrzení pravosti díla od Jana E. Böhma z roku 1942

120 000 Kč

Posuzovaný obraz charakterizuje umělcovu zálibu vproměnlivých náladách krajiny i v tlumené světelnosti daného ročního období.

Také obrazová kompozice souhlasí sčastým pojetím obrazů Chittussiho: zdůrazněný blízký terén pokračuje z jedné strany záběru do hloubky obrazového prostoru. Ashodně rovněž obrazová perspektiva ubíhá na vzdálený horizont k dominantnímu motivu v optickém středu obrazu (zde ke vsi s vyšší budovou, snad stodolou).

Obraz tedy vyjadřuje Chittussiho snahu ve zralé fázi jeho malířského vývoje propojit moderní plošnost obrazu se sugescí prostorové hloubky.

Obrazy zpozdního léta či počátku podzimu srybničnatou krajinou, jako je tato, vytvářel umělec zejména vrůzných místech své vlasti na počátku 2. poloviny 80. let (srov. monografie se soupisem díla: Prahl, Chittussi, Praha 2019, zvl. kapitola K a L).

A konečně a především platí, že všechny součásti obrazu – blízký terén, vodní plochy, stromoví, stavby i obloha – svým ztvárněním odpovídají umělcovu malířskému rukopisu.

Vzhledem k výše uvedeným argumentům pokládám posuzovaný obraz za Chittussiho autentikum.

11

PREISLER JAN (1872–1918)

Portrét mladé dámy

olej, malířská lepenka

26 × 20 cm

45 000 Kč

12

BÍLEK FRANTIŠEK

(1872–1941)

Matka, žena a dcera Žižkova

1918

vyřezávaná plastika, lipové dřevo

25,5 cm

sign. LD monogram F. B. bozzetto k soutěžnímu návrhu pro sousoší Žižkova pomníku na Vítkově

60 000 Kč

ZRZAVÝ JAN (1890–1977)

Zátiší s hruškami

1912

olej, jedlová deska

38,8 × 31,5 cm

sign. PN Jan.Zerzavý 1912 odborná expertiza PhDr. Jana Orlíková

1 800 000 Kč

Pokaždé, když seobjeví obraz Jana Zrzavého zobdobí před rokem 1918, je třeba jej prozkoumat a pokud možno dohledat veškeré souvislosti, ve kterých sevyskytoval. Tento obraz přesně zapadá do Zrzavého tvorby v roce 1912, avšak mně to nedalo a podnikl jsem zkoumání v autorově archivu. Měl jsem důležitou indicii. Zrzavý vroce 1918 na své prvé samostatné výstavě (7.–30. září 1918) pod číslem katalogu 45 vystavil „ Zátiší “, vřazené do roku 1912, které prodával za 300 Kč. Po obraze se následně slehla zem a zmizel vsoukromé sbírce. Zrzavý po něm dále více nepátral. Nejprve jsem se zaměřil na to, zda Zrzavý někdy ve svých zápiscích zmiňoval zátiší shruškami před rokem 1918. V seznamu děl, jejž si Zrzavý vytvořil před rokem 1914, jsou ohledně jedné kresby, která je uložena v Národní galerii v Praze (K58 496), mezi díly uvedeny pod číslem 13 „ Hrušky ”. Další údaje našla dr. Jana Orlíková a uvádí je ve vlastním posudku. Zároveň jsem sesnažil najít určité doklady obdobných kompozic, neboť Zrzavý se příliš zátiším nezabýval atoto by patřilo k jedněm z jeho prvých. Často na nich míchal hrušky sjablky, což je ostatně případ posuzovaného obrazu. Obdobné prostorové řešení se vyskytuje na kresbách (K54 431 a K 54 276), deponovaných v Národní galerii, které jsou sice pozdějšího data, avšak kompozičně je jejich řešení našemu zátiší blízké. Pátral jsem ipo možném majiteli obrazu. V archivu Zrzavého je ijeho notýsek, kam si někdy zaznamenával údaje o majitelích. Ukázalo se, že jej vlastnil Rieger, Praha 7, Palackého tř. 17, který měl od Zrzavého dva obrazy: „ Jitro “ (olej, 1919) a „ Zátiší s hruškami “ (olej, 1912), abyl příbuzný sLadislavem Riegrem, jenž si vzal dceru Palackého. Část jeho pozůstalosti přešla do rodiny potomka, jímž byl filosof Ladislav Rieger.

K vlastnímu obrazu: samotné zátiší působí jednoduše, je podané z mírného nadhledu tak, aby mohl Zrzavý rozvinout prostorové souvislosti, v nichž se střetává oblá miska sostrým okrajem stolu. Tyto geometrizující prvky jsou vyváženy podivně zachumlanou, téměř dekorativní drapérií a ozdobným dříkem misky. Téměř staromistrovsky působící dílo však Zrzavý namaloval na dřevěnou desku, která jeho působivost dotváří. Objev „ Zátiší s hruškami “ nám podstatně pomáhá doplnit znalosti o Zrzavého díle vjeho formativním období. Barevně je lze dát do souvislosti se Spícím jinochem, kterého Zrzavý namaloval ve stejném roce, ostatně každý si všimne, že součástí tohoto figurálního obrazu je iobdobně pojatý motiv zátiší. Jinou souvislost nabízí úvaha, co si Zrzavý pod hruškami myslel, zda jim přikládal určité skryté významy, stejně jako jablkům, když oba druhy ovoce maloval společně na jednom obraze.

Skica obrazu vnotýsku Jana Zrzavého

V Praze, 20. 6. 2016, PhDr. Karel Srp

GAUGUIN PAUL

(1848–1903)

Lidské bídy

1889

původní autorská zinkografie

29,4 × 23,7 cm

sign. PD P. Gauguin 89 (zrcadlově)

PROVENIENCE

soukromá sbírka Paříž

REPRODUKOVÁNO

album Lidské bídy, Ambrois Vollard, Paris 1889 (podle kreseb zArles 1888) Paul Gauguin, Catalogue raisonné of his Prints, Kornfeld Publishers Bern, 1988, str. 36

60 000 Kč

KUPKA FRANTIŠEK (1871–1957)

Prométheus

1924

36× lept

– soubor 36 leptů

36 ks 28,5 × 20 cm (list)

18× volný list

250 000 Kč

16

ŠPÁLA VÁCLAV

(1885–1946)

Z Dalmácie

1917 olej, lepenka

20,5 × 26,5 cm

sign. LD monogram VŠ 18, na rubu Václav Špála / 1918 na rubu popis díla autorem odborná expertiza PhDr. Jiří Hlušička odborná expertiza PhDr. Rea Michalová, Ph.D.

PROVENIENCE

1. Art Consulting CZ, 21. 2. 2010, pol. 85; kvalitní sbírka českého moderního umění

750 000 Kč

Posuzovaný obraz „ Z Dalmácie “ je originální, sběratelsky pozoruhodnou, skvostně fauvisticko-kubistickou komorní krajinářskou prací Václava Špály, jednoho z nejvýraznějších představitelů české umělecké avantgardy, člena Skupiny výtvarných umělců, skupiny Tvrdošíjní a Spolku výtvarných umělců Mánes. V jeho lidském charakteru a tvorbě nalézáme potvrzení staré aznámé pravdy, že svět umělecké osobnosti je vpodstatných rysech zakotven vletech dětství a mládí. Obzor tehdejších zážitků a zkušeností v mnohém předurčuje povahu a postoj umělce, spoluvytváří jeho tvůrčí pohled a výraz. Sám Špála později zdůrazňoval rozhodující vliv raných dojmů z přírody domácí i zahraniční (opakované pobyty na Jadranu) na utváření svého lidského a výtvarného založení.

Václav Špála se narodil roku 1885 ve Žlunicích u Nového Bydžova jako syn cihlářského mistra Jana Špály. V letech 1899–1902 studoval na Odborné škole uměleckého zámečnictví v Hradci Králové. Roku 1902 přišel do Prahy: jelikož nebyl přijat na Uměleckoprůmyslovou školu, navštěvoval soukromé kurzy Ferdinanda Engelmüllera. Roku 1903 nastoupil na Akademii výtvarných umění v Praze, kde se v ateliérech prof. Bukovace aThieleho setkává se svými generačními druhy a budoucími členy skupiny Osma.

Roku 1907 zvážných zdravotních důvodů odjíždí do Dalmácie. Roku 1909 je na doporučení Jana Štursy přijat za člena Spolku výtvarných umělců Mánes. Roku 1910 absolvuje druhou cestu na Jadran. Roku 1911 vystupuje zSVU Mánes a stává se zakládajícím členem na kubismus orientované Skupiny výtvarných umělců, pro názorové neshody se však po roce vrací do SVU Mánes. Nachází si jedno ze svých nosných figurálních témat – Koupání –a také dominantní souzvuk kontrastní červené a modré barevnosti.

Roku 1913 dostává Turkovu cenu a odjíždí do Itálie. Roku 1914 je odveden na vojnu a krátce nasazen na východní frontě, záhy je však kvůli špatnému zdravotnímu stavu hospitalizován v Siófoku u Balatonu.

Roku 1917 poprvé samostatně vystavoval v Rubešově galerii vPraze. Po válce se oženil s Janou (Žandou) Rychlíkovou a stal se členem umělecké skupiny Tvrdošíjní, k jejíž první výstavě navrhl linorytový plakát. Od roku 1920 začíná spolupracovat s Artělem.

V letech 1925–1926 opakovaně pobývá vSrbsku na Berounce, kde se hlavními komponenty krajinných scenérií svodní hladinou stávají hmotná skladebnost a dominance zelených tónů. Následně v letech 1926–1929 vstupuje do vrcholné fáze tvůrčí zralosti, kulminující vtzv. modrém období, jehož těžištěm se stávají krajiny z povodí Vltavy, Otavy a Sázavy.

V letech 1930–1938 vzniká řada obrazů zátiší akytic. Roku 1932 se autor stěhuje do nové vily sateliérem na pražské Ořechovce, navržené arch. O. Novotným. Po deseti letech se roku 1935 konala umělcova druhá retrospektivní výstava v Mánesu, tentokrát upříležitosti jeho padesátých narozenin.

Roku 1938 byl zvolen předsedou SVU Mánes, tuto funkci však zastával jen dva roky, na konci roku 1939 z politických důvodů rezignoval. V letech 1941–1942 maloval v Posázaví.

Roku 1944 protektorátní ministr školství a osvěty Emanuel Moravec označil Špálu za „ zvrhlého umělce “. Roku 1945 byl jako jeden z prvních jmenován národním umělcem, po boku Maxe Švabinského či Václava Rabase.

Předložený obraz „ Z Dalmácie “ lze označit za malý klenot Špálovy tvorby z období konstituce první poválečné umělecké skupiny Tvrdošíjní, obraz, v němž se zkoncentrovala autorova předválečná avantgardní, kubistická zkušenost ataké neobyčejné penzum jeho vitalismu, zakrátko vedoucí k „učebnicovým“ dílům jako „Tři ženy u vody “ (1919, ZČG Plzeň), „Velké koupání “ (1919, ZČG Plzeň) či „ Pradleny “ (1919, GASK).

Špála poprvé odcestoval na Jadran roku 1907 zdůvodu záchvatu tuberkulózy. Další ozdravné pobyty pak absolvoval v následujících letech jak před válkou, tak po válce – v jejich průběhu pilně pracoval. „ Přijel vždy opálený a přivezl řadu kreseb i olejových obrazů,“ vzpomínali jeho přátelé. Dalmácii si zamiloval a jezdil tam na zotavenou i později, stejně jako třeba podobně postižení básníci Konstantin Biebl nebo Jiří Wolker.

Byla to právě zkušenost Adrie, která Špálovi umožnila uvolnit rytmizaci malířského rukopisu a posílila význam sytě modré barvy v kontrastu s bělobou jako symbolickou barvou vodního apřírodního živlu, doplněnou rudou sálajícího slunce, tepla, ale i erotického napětí.

Rok 1918, kdy vznikl předložený obraz, byla malířova nová životní energie podpořena i štěstím v osobním životě (svatba s Janou Rychlíkovou). Sám přirovnával nastávající čas krekonvalescentovi, který „ ještě za chladného jara vyjde ven a nechá se hřát sluncem aje rád, že ještě dýchá a žije “.

Předložený obraz „ Z Dalmácie “ skvostně transponuje pocit teplem sálajících skal, viděných kubistickou optikou, v kontrastu se svěžestí moře zčeřeného do náznaku vlnek. Jako by tu autor ženské tělo, reprezentující jindy příliv vitálních sil života, nahradil čistě přírodním, ale stejně vizuálně mocným spektáklem. Dynamické, úsečné tahy štětce, orchestrující skály táhnoucí se podél pobřeží, mořskou hladinu a nebe, dodávají dílu nejen plasticitu, ale i prostorovou hloubku.

Obraz „ Z Dalmácie “ je Špálovým malým mistrovským dílem, které charakterizuje pro autora tak typická malířská bezprostřednost avýrazová intenzita, podtržená kubizujícím rukopisem a fauvistickou koloristickou zářivostí.

ŠTYRSKÝ JINDŘICH

Vodník

(Duch jezera)

(1899–1942)

1917

akvarel

21,5 × 21,5 cm

sign. PD Jindra Štyrský 1917

odborná expertiza PhDr. Rea Michalová, Ph.D.

PROVENIENCE

dílo bylo darem Jindřicha Štyrského otci současné majitelky

120 000 Kč

Předložené dílo „Vodník (Duch jezera) “ je originální, sběratelsky zcela raritní, uměleckohistoricky objevnou juvenilní symbolistně-dekadentní prací Jindřicha Štyrského, autora světového renomé, jednoho znejvýznamnějších představitelů evropské meziválečné avantgardy.

Jeho všestranný talent zasáhl do širokého spektra výtvarných projevů. Ikdyž jeho hlavním výrazovým prostředkem zůstávala po celý život především malba akresba, věnoval se i koláži, fotografii, scénografii a typografii. Stejně rozvrstvený byl záběr autorovy literární činnosti: životopisné studie střídaly manifesty, ankety a v neposlední řadě i ostré kritické výpady. Vjeho pozůstalosti se rovněž zachoval soubor básní a psaných a kreslených záznamů snů. Zabýval se též redakční prací, na přelomu 20. a30. let řídil Literární kurýr Odeon, do něhož sám přispíval. Osobně zaštítil dvě erotické řady, Erotickou revui a Edici 69, jejichž obsah určoval.

Štyrský se narodil roku 1899 v Dolní Čermné u Kyšperka. Po maturitě na královéhradeckém gymnáziu roku 1918 nastoupil na místo učitele vrodné vesnici. Kantorství ho však dostatečně nenaplňovalo. A tak když po smrti své matky (1920) zdědil menší obnos peněz, ihned odjel do Prahy, kde se přihlásil na Akademii výtvarných umění. Studovat však vydržel jen krátce. Vroce 1922 podnikl dlouhou cestu za poznáním kJaderskému moři. Na ostrově Korčula došlo kjeho osudovému setkání s Marií Čermínovou alias Toyen (1902–1980), setkání, které znamenalo dlouholetou uměleckou spolupráci a nerozlučné přátelství trvající až do jeho smrti.

Z hlediska dalšího vývoje se pro Štyrského staly rozhodující dva okamžiky: vroce 1923 vstoupil do Devětsilu azúčastnil se výstavy Bazar moderního umění, prvé podstatné kolektivní akce, jež znamenala nástup mladé avantgardní generace pod taktovkou teoretika Karla Teigeho; vroce 1934 se pak spolupodílel na založení Skupiny surrealistů v ČSR. Oproti Devětsilu, jímž prošlo přibližně kolem stovky nejrůznějších autorů, zasahujících do mnoha oborů včetně architektury či filmu, soustředilo se ve Skupině surrealistů v ČSR pouze několik vyhraněných osobností. Štyrský byl tudíž členem obou nejdůležitějších generačních seskupení anázorových základen.

V letech 1925–1928 žili Jindřich Štyrský s Toyen v Paříži. Vumělecké tvorbě se vymezili vůči dohasínajícímu kubismu, surrealismu i abstrakci a provolali vlastní umělecký styl – artificielismus. Lze ho považovat za nejdůležitější vklad české meziválečné avantgardy do evropského malířství. Vyznačoval se intenzivním lyrismem, který umožňoval široké malířské rozpětí, sahající od jemných, odstíněných barev k výraznému pastóznímu rukopisu. Štyrský neváhal experimentovat, využíval stříkání přes šablony a otisků nejrůznějších předmětů.

Od konce dvacátých let pronikaly do jeho tvorby prvky surrealismu. Vroce 1932 obeslal početným souborem obrazů mezinárodní výstavu Poesie 1932, uskutečněnou vPraze v Mánesu. Členem tohoto spolku se stal vroce 1933, orok později pak spoluzakládá Skupinu surrealistů v ČSR. Surrealistickou estetiku a světový názor prosazoval až do své předčasné smrti.

Přestože Štyrský potlačoval racionalitu, již všemožně podrýval, byl vyhraněný intelektuál, udržující si odstup od osobního prožitku i od dokončené realizace. Jeho tvorba zaujme výrazovou sevřeností, pečlivým provedením, nepřipouštějícím jakoukoli otevřenost anahodilost. Obsahuje ironii, černý humor, absurditu i existenciální úzkost. Štyrský byl jediným umělcem své generace, který všechny tyto stránky propojil ve vlastní tvorbě. „ Jako by se svou prací sebeočišťoval, postupně zbavoval všeho přidruženého, aby následně zůstala na jejím dnu jediná sedlina – melancholie jako nepřetržitá autorova meditace nad rozpadajícím se a zanikajícím světem (K. Srp).“

Posuzované dílo „Vodník (Duch jezera) “ představuje na trhu s uměním nevídanou a vzácnou Štyrského práci z doby jeho tvůrčích počátků, zroku, kdy autorovi bylo osmnáct let. Tato práce by skvostně doplnila malířovu monografii, v níž je z nejranějších autorových prací publikována jen dětská kresba „ Hřbitov “ z roku 1908 a „ Hřbitovní brána “ zroku 1915. Další publikované kresby pocházejí až zroku 1920, kdy Štyrský začal studovat na Akademii výtvarných umění v Praze v malířském ateliéru Jakuba Obrovského.

Pomineme-li tedy dětské kresby, máme před sebou jednu vůbec z nejstarších známých Štyrského prací. O autenticitě této práce není jakýchkoli pochyb –svědčí pro to jak její minuciózní výtvarné provedení a velmi výlučný, symbolistně-dekadentní a v podstatě groteskní motiv, tak také brilantní signatura „ Jindra Štyrský “, jež rukopisně odpovídá raným autorovým podpisům, stejně jako hodnověrnost rodinné lékařské sbírky, vníž byla od doby svého vzniku jako dar od autora.

V roce 1917, kdy toto arcidílko vzniká, složil Jindřich Štyrský předčasnou, „válečnou“ maturitu na učitelském ústavu v Hradci Králové. Byl uznán způsobilým učit na veřejných školách obecných po vykonání vojenské služby, a to navzdory faktu, že po matce trpěl srdeční chorobou. Od října 1917 do listopadu 1918 sloužil v čáslavské a nymburské posádce.

V našem kontextu je významné, že vdobě své vojenské služby podnikal cesty do Prahy, kde navázal přátelství s básníkem a sběratelem Jiřím Karáskem ze Lvovic (1871–1951), redaktorem Moderní revue a jedním zhlavních představitelů české literární moderny, jehož tvorba nese rysy symbolismu a dekadence.

Jindřich Štyrský sám o tomto období napsal: „Vojákoval jsem v Nymburce, jezdil jsem často do Prahy ke Karáskovi ze Lvovic, jeho vřelý idealismus umělecký, byť chorobný anezdravý, mi tenkrát mnoho prospěl.“

Právě vtomto ovzduší je třeba hledat zdroj vypointované symbolistně-dekadentní imaginace, která ovládá dílo „Vodník (Duch jezera) “. Ve ztvárnění jezerního motivu neupadá Štyrský do přílišného narativismu, je lapidární, vlastně polo-abstraktní, pracuje jen tužkovou podkresbou a „průsvitným“, čirým akvarelem, který ve třech modrých tónech definuje krajinu u vody. Jako jakási bludička z ní v popředí vyrůstá drobný, zlomyslně se tvářící zelený skřítek – vodník s blanitými pařáty.

Jestliže Panuškovi typičtí vodníci vykukující z temných vod měli existenciální charakter, Štyrského vodník je potutelný, laškovně škodolibý, což bytostně odpovídalo autorovu lidskému charakteru. Jak vzpomínal malířův někdejší spolužák Karel Michl: „ Jindra byl mezi námi družný, společenský, měl smysl pro humor a málokdy jsme ho vídali bez jeho dětsky milého úsměvu, vněmž se sice skrývalo cosi potměšilého, někdy izlomyslně jízlivého, ale bez úmyslu někomu ubližovat.“

Posuzované dílo „Vodník (Duch jezera) “ lze vnímat jako velmi cenný úvod do Štyrského celoživotní tvorby, jež nadchne všechny obdivovatele autorovy práce, neboť se zde setkáváme súsekem jeho díla, který dosud nebyl ani odborné veřejnosti vůbec známý.

ŠPÁLA VÁCLAV

(1885–1946)

Továrna

1913 akvarel, lepenka

29,5 × 43 cm

sign. PD monogram VŠ 13, na rubu 2× V. Špála na rubu název díla autorem 120 000 Kč

FILLA EMIL (1882–1953)

Malířka

1914

suchá jehla, 1. zkušební tisk

24,5 × 20 cm

sign. UD Emil Filla, PD monogram E. F. v tisku

20 000 Kč

20 KUPKA FRANTIŠEK (1871–1957)

Studie k Dvoubarevné fuze

1913 barevná suchá jehla 17 × 22,5 cm

sign. PD razítko Kupka, LD Kupka v tisku

25 000 Kč

BENKA MARTIN (1888–1971)

Pod oknami

1913

olej, plátno

60 × 78 cm

sign. PD M. Benka – 1913 PD nečitelný název díla autorem odborná expertiza PhDr. Katarína Bajcurová

250 000 Kč

Opis diela: obraz predstavuje pohľad na dedinské chalupy obklopené zeleným porastom. Ústredným prvkom kompozície sú dedinské chalupy, prvá drevenica, druhá murovaná s plotom v popredí. Dôležitým prvkom horizontálne rozvinutej kompozície je vegetácia, stromy akvitnúce stonky (fazule, slezovej ruže?). Na olejomaľbe prevládajú prírodné, zeleno-hnedé abelavé tóny, s akcentmi bielej a červenej, farebná kompozícia je odpozorovaná zo skutočnosti sdôrazom na detail.

Chronologický kontext: podľa rukopisu, maliarskeho štýlu anámetu pochádza olejomaľba z obdobia štúdia Martina Benku vateliéri českého maliara Aloisa Kalvodu (1875–1934), žiaka realistického krajinára Júliusa Mařáka, kam nastúpil do súkromného školenia po príchode zViedne (1909). Absolvoval tu náročný kalvodovský remeselný dril; musel zvládnuť perspektívu, figúrálne kreslenie, krajinu, proporcie, tónovanie, kompozičnú výstavbu, a napokon aj farbu. Čoskoro veľmi zručne ovládol impresionistickú manieru, oddelenú farebnú škvrnu imiešanie farieb, koloristickú a svetelnú perspektívu, spôsob ako namaľovať lom svetla aodraz slnečného lúča na povrchu predmetov a v krajine. Prvé známe Benkove maľby sa vyznačovali naturalistickou dôslednosťou, celkom vduchu jeho slov: „v prírode sa snažím dívať otvorenými očami, anie ako žiada učiteľ adoba – zazmýšľať “, čo bola narážka na Kalvodov impresionizmus, v tom čase už modifikovaný luminizmom, jeho stredoeurópskou odrodou, ako aj secesným dekorativizmom. Raný Benka prešiel týmito lekciami auž jeho prvé obrazové pokusy zo študijných výjazdov do západných Čiech, na Šumavu a južnú Moravu ukazujú zručného krajinára. Dokladajú to maľby: „ Krajina srybníkom I.“ (1910, SNG, inv. č. O 459); „ Krajina so stromami “ (1911, SNG, inv. č. O 4160); „ Štúdia smrekového lesa “ (1912, SNM MMB, inv. č. B 8383); „ Motív z Milonovi c“ (1914–1918, SNG, inv. č. O 630); „ Juhomoravská krajina “ (Rohatec, 1914–1915, SNG, inv. č. O 382); „ Slovácka dedina “ (okolo 1915, SNG, inv. č. O 907); „ Juhočeská krajina “ (1914–1915, 83. zimná aukcia SOGA), odkazovali na tieto vzory.

Námet aštýl diela – analógie: posudzovaný obraz – olejomaľba je vytvorená typickým „impresionisticko-luministickým“ rukopisom, ktorým Benka pracoval počas štúdia u Aloisa Kalvodu; patril nielen vekom, ale aj výtvarnou orientáciou kmladšej, slávickovskej a hudčekovskej generácii českej krajinomaľby. Jeho luminizmus, či kompromisný impresionizmus práve včase Benkovho príchodu do Prahy prekonával zlomové obdobie. Nadobúdal čoraz výraznejší secesný dekoratívny charakter, postavený na súzvuku dvoch-troch základných, náladovú atmosféru obrazu určujúcich farieb. Kalvodov secesný impresionizmus sa stal pre Benku rozhodujúcim východiskovým podnetom. Podmienené jeho už spomínané maliarske pokusy vznikajúce v rokoch 1910–1913 počas školských výjazdov na Šumavu, ale predovšetkým na Úprkovo Moravské Slovácko, ktoré bolo Kalvodovi, jeho pôvodom, umeleckými i kultúrnymi sklonmi, najbližšie.

Súhrnné hodnotenie: posudzovaný olej možno maliarskym štýlom a tematikou datovať do obdobia kalvodovských štúdií vrámci náladového – luministického krajinárstva (1909–1913 Benka študoval v súkromnej škole Aloisa Kalvodu v Prahe). Na základe spôsobu maľby, rukopisu, charakteristickej tematiky asignatúry možno potvrdiť, že ide o originálnu maľbu Martina Benku.

22

KREMLIČKA

RUDOLF

(1886–1932)

Dívka u stavu

kolem r. 1917

olej, dřevěná deska, parketáž 39× 44,5 cm

sign. LD R. Kremlička na rubu štítek výstavy MG v Brně odborná expertiza PhDr. Karel Srp

VYSTAVENO

Rudolf Kremlička 1886–1932, Moravská galerie v Brně, 2007

REPRODUKOVANO

monografie Karel Srp – Rudolf Kremlička, Academia, 2006, str. 77, obr. č. 73

800 000 Kč

ŠPÁLA VÁCLAV (1885–1946)

Dívka

linoryt, akvarel

34,5 × 27,5 cm sign. PD V Špála

12 000 Kč

JAKOBY JÚLIUS (1903–1985)

Ve slunném dni

olej, překližka 26,5 × 33 cm

sign. LD Jakoby odborná expertiza PhDr. Rea Michalová, Ph.D.

PROVENIENCE významná rakousko-venezuelská sbírka starého a moderního evropského umění 120 000 Kč

Obraz „Ve slunném dni “ je originální, sběratelsky ana trhu s uměním vzácnou, skvostně expresivně a vitalisticky orchestrovanou prací Júliuse Jakobyho, jednoho znejvýznamnějších slovenských malířů dvacátého století, stěžejního představitele košické moderny, autora proslulého ostrými barevnými a tvarovými kontrasty, kterými ve svých dílech dynamizoval situace života na malém městě.

Nespoutaný hedonista askvělý pozorovatel, ikonický svým nezaměnitelným rukopisem. Velký introvert se svérázným smyslem pro humor alidskou krásu – to byl Július Jakoby.

Nezaměnitelný výtvarný jazyk z něj učinil ojedinělou a nesnadno zařaditelnou výtvarnou osobnost, kterou s odstupem času můžeme formálně srovnávat s Markem Chagallem, Oskarem Kokoschkou, Pierrem Bonnardem, Lovisem Corinthem, Georgesem Rouaultem, Chaïmem Soutinem, Willemem de Kooningem adalšími. Spíše než se zmíněnými osobnostmi světové moderny však bylo autorovo výtvarné uvažování inspirované výjimečným uměleckým prostředím, které se zformovalo ve dvacátých letech dvacátého století v Košicích.

Svými díly je zastoupen ve Slovenské národní galerii, Národní galerii v Praze, Maďarské národní galerii av mnoha muzeích a soukromých sbírkách. Největší soubor jeho prací se nachází ve Východoslovenské galerii v Košicích, která vletech 1992–1996 nesla jeho jméno – Galerie Júlia Jakobyho. Portrétní bronzová socha od Juraje Bartusze vnadživotní velikosti zdobí tamní Alžbětinu ulici.

V českém kontextu je významné, že důležitou výstavu realizoval autorovi roku 1971 v Moravské galerii v Brně Dr. Jaromír Zemina. Ten vjejím katalogu přiléhavě napsal: „ Július Jakoby, malířský Makropulos z Košic, nesnadno zařaditelný, odlišný tak mnoha vlastnostmi od svých domácích souvěkovců, mající asi více spřízněných duší vcizině než vrodné zemi, (…) vytváří možná pravdivější obrazy Slovenska než ti, jimž na tom záleží: právě proto, že se vyjadřuje tak rudimentárně abez předsudků. že mu nejde ovýraz slovenský ani nadslovenský, ale prostě jakobyovský – osobní. Jenom zcela osobní umění je totiž pravdivé.“

Předložený obraz „Ve slunném dni “ je Jakobyho neobyčejně motivicky půvabným dílem, v němž divák naplno zažívá kvality autorova individuálního stylu, zrozeného nikoli zestetických pouček a formulí, ale založeného na bytostném instinktu a malířské intuici. Je to malba oproštěná od stylových předsudků, vyjadřující rudimentární tvořivost, pro kterou má Jakoby blízko jak ke klasikům moderního expresionismu, tak také k protagonistům gestického a akčního umění.

Barevná orchestrace ve výrazných základních tónech upoutá svým vitalismem anechává vzpomenout na kusy lidové keramiky zPodkarpatské Rusi, které malíř vlastnil. Uvolněný, nenucený tah štětce s kaligrafickými finesami transponuje smimořádnou rozkoší bezprostřední optický zážitek z letního dne, kdy ženy vyšly za humna na pole pod malebně zvlněnou kulisou autorovy oblíbené Kojšovské hornatiny.

BLAŽÍČEK OLDŘICH

(1887–1953)

Slovenská vesnice

1938 olej, plátno

50 × 60 cm

sign. LD O. Blažíček 38 na rubu štítky výstav

VYSTAVENO

Souborná výstava, Obecní dům Praha 1959, kat. č. 139

Výstava v SNG, 1958

Dům umění města Brna, 1957, kat. č. 40

Žďár nad Sázavou, léta 1962, kat. č. 46

190 000 Kč

BLAŽÍČEK

OLDŘICH (1887–1953)

Cestou na pole

olej, malířská lepenka

18 × 14,5 cm

sign. PD O. Blažíček konzultováno s Naděžnou Blažíčkovou

20 000 Kč

27

UPRKA JOŽA (1861–1940)

Děvče ze Slovácka

1922

olej, plátno

50 × 25 cm

sign. LN monogram JU 22

80 000 Kč

MEDNYANSZKY LÁSZLÓ

(1852–1919)

Poslední sníh

olej, lepenka

46 × 57 cm

sign. PD Mednyansky odborná expertiza PhDr. Rea Michalová, Ph.D.

PROVENIENCE

významná rakousko-venezuelská sbírka starého a moderního evropského umění 140 000 Kč

Posuzovaný obraz „ Poslední sníh “ je originálním, na českém trhu s uměním velmi vzácným, vrcholně impresionistickým, atmosféru končící zimy anadějí prosvětlenou melancholii geniálně transponujícím dílem Ladislava (Laszló) Medňanského (Mednyánszkého), jedné znejvýznamnějších a nejoriginálnějších uměleckých osobností přelomu 19. a20. století, skvělého slovensko-maďarského malíře, stoupence barbizonské školy aimpresionismu.

Pro Medňanského se stal typickým mimořádně citlivý asilný vztah kpřírodě, které věnoval nejen velkou část svého celoživotního díla, ale zároveň jí důkladně rozuměl aod útlého dětství s ní soužil.

Určující směr vMedňanského uměleckém směřování znamenal jeho první pobyt vBarbizonu (1875–1878). Barbizonské chápání krajiny bylo v souladu s jeho vnitřním světem. Tento typ krajinomalby blízký lyrickému realismu vzobrazování pocitů a nálad ho přivedl na mistrovskou úroveň. Vyjadřoval totiž jeho osobní pocity. Roku 1895 si poznamenal do deníku: „Všetko u mňa smeruje k vyjadreniu nálady. Hľadám ju vo farbách práve tak ako v líniách, v pretlmočení atmosféry, vo vôni rastlín, vo vyčerpávajúcom pôsobení tepla alebo zimy.“

Významná část Medňanského díla se nachází v Maďarské národní galerii v Budapešti. Jeho tvorba je zastoupena také od roku 1990 v kaštelu ve Strážkách u Spišské Belé, který původně patřil jeho rodině, nebo ve sbírkách Slovenské národní galerie.

Ladislav (Laszló) Medňanský (Mednyánszky) se narodil roku 1852 vBeckově vPováží na dnešním Slovensku, tehdy ovšem jako občan Rakouského císařství. Přestože bývá nejčastěji označován za umělce maďarsko-slovenského a prapůvod jeho rodiny byl polský, byla to především slovenská příroda, kterou až do smrti považoval za svůj domov, do něhož se po většinu života alespoň jednou ročně vracel, i když dlouhá léta strávil toulkami po světě. Slovenská krajina ijejí obyvatelé představovali velmi častý námět jeho obrazů a jediný malířův trvalý ateliér se nacházel ve slovenských Strážkách.

V roce 2005 vznikl o autorovi, výtvarně fascinovaném přírodními živly a soucítícím s chudými a trpícími, zajímavý filmový dokument stručně nazvaný Mednyánszky.

Posuzovaný obraz „ Poslední sníh “ představuje maximálně reprezentativní autorovo dílo, jež dokonale zrcadlí jeden znejtypičtějších rysů Medňanského krajinářské tvorby – fascinaci náladovými a „dramatickými“ přírodními jevy.

Ladislavu Medňanskému se zde prostřednictvím hutného, doslova expresivního rukopisu využívajícího řadu grafismů (prorývání do malby obráceným koncem štětce v partiích stromových korun) podařilo mistrně vystihnout syrovou atmosféru větrem zmítané aposledními zbytky sněhu zaváté aleje na okraji pole.

Obraz „ Poslední sníh “ je dílem, v němž Ladislav Medňanský dokonale transponoval melancholický neklid své duše na pozadí včase zastavené chvíle syrového předjaří.

FOLTÝN

FRANTIŠEK (1891–1976)

Z Podkarpatské Rusi

kolem 1920

olej, plátno

75 × 95 cm

sign. PD Foltýn

PROVENIENCE

významná pražská sbírka

VYSTAVENO

Galerie Kodl 2019

500 000 Kč

Foltýnova vzácná plenérová práce v suverénním expresivním pojetí zvelmi ceněné rané tvůrčí etapy výtečným způsobem reprezentuje malířův pobyt v Košicích a na Podkarpatské Rusi, kde se aktivně zapojil do uměleckého života a se skupinou dalších výtvarníků si jako cíl vytyčil vytvořit z východoslovenské metropole živé kulturní středisko. V okouzlení tamní nepřístupnou kopcovitou přírodou rovněž přehodnocuje dřívější malířské přístupy aprochází zásadním vývojem, ve kterém se především vymaňuje ze začarovaného kruhu impresionistických postupů ve prospěch důsledné obrazové skladby, jež vyvěrá zdíla umělcova velkého vzoru Paula Cézanna. V moderním, uvolněném, razantním přednesu av syrové barevnosti okrových ahnědých tónů efektně kontrastujících smodrou oblohou pak jako by definoval podstatu krajinné scenérie baladického podkarpatského kraje. Sofistikovaným způsobem buduje kompozici na kontrastech zvlněného terénu a strohých shluků venkovských chalup, jež vnášejí do celého výjevu dynamický prvek. A přestože v malířově umělecké biografii sehrává naprosto klíčovou roli stimulující prostředí Paříže, kam odcestoval v roce 1923, sehrálo košické období se svojí svébytnou polohou expresionismu rovněž podstatnou roli pro vznik malířovy budoucí nepředmětné fáze tvorby.

GUTFREUND OTTO

(1889–1927)

Postava

uhel, pastel, papír

45 × 31 cm

sign. na rubu razítko pozůstalosti autora s č. 1666

50 000 Kč

31

GUTFREUND OTTO

(1889–1927)

Ležící ženský akt v ateliéru

kresba tužkou, ruční papír

37,5 × 55,5 cm

sign. PD monogram G, na rubu razítko pozůstalosti autora s č. 1822

18 000 Kč

JINDŘICH

(1899–1942)

Hradčany aMalá Strana od vily dr. Kramáře

1922 olej, plátno

50 × 60 cm

sign. PD Štyrský 22, na rubu Květen 1922 Štyrský na rubu název díla autorem odborná expertiza PhDr. Karel Srp odborná expertiza PhDr. Rea Michalová, Ph.D.

4 800 000 Kč

Posuzovaný obraz „ Hradčany a Malá Strana od vily dr. Kramáře “ je originální, sběratelsky vzácnou, motivicky unikátní, plně moderně cítěnou krajinomalbou Jindřicha Štyrského, dnes již světově proslulého příslušníka krajní avantgardy, umělce skutečně všestranných tvůrčích aktivit, autora, který se zásadním způsobem podílel na formování tří rozhodujících etap českého meziválečného umění: období obrazových básní, rozvíjeném společně shlavním teoretikem Devětsilu Karlem Teigem, artificialismu, promýšleném ve druhé polovině dvacátých let spolu s životní přítelkyní, malířkou Toyen, a surrealismu, jímž se oba zabývali ve třicátých letech ajemuž také oba zůstali věrní až do smrti, u Štyrského bohužel předčasné, kdy, jak popsal Vítězslav Nezval, „ jeho srdce samo sebou již vyčerpané, zničené, vysílené, muselo podstoupit krutý zápas se zánětem pohrudnice…“

Štyrský se narodil roku 1899 vDolní Čermné uKyšperka. Po maturitě na královéhradeckém gymnáziu roku 1918 nastoupil na místo učitele vrodné vesnici. Kantorství ho však dostatečně nenaplňovalo. A tak když po smrti své matky (1920) zdědil menší obnos peněz, ihned odjel do Prahy, kde se přihlásil na Akademii výtvarných umění. Studovat však vydržel jen krátce. Zcela tradicionalistická výuka ho neuspokojovala a vedla k tomu, že školu předčasně ukončil. Do výtvarného života vstoupil na počátku dvacátých let lyricky laděnými obrazy v kubistickém duchu. V roce 1923 se stal členem Uměleckého svazu Devětsil, který představoval hlavní ideové ohnisko české avantgardy dvacátých let a jehož hlavním teoretikem byl Karel Teige.

Štyrskému pak připadlo důležité místo ve spolkových „kolektivních aktivitách“, jak dosvědčuje i jeho ikonoklastický manifest „Obraz “, úvodní článek prvního čísla revue „ Disk “ (1923). Podle Vítězslava Nezvala to byli Teige a Štyrský, kteří roku 1923 začali jako první vytvářet obrazové básně, drobné grafické výtvory, kombinace obrazových, foto- i typografických prvků, montáže, sbližující několik obrazů a slov, které konvenční logika udržuje ve vzájemné cizosti. Velmi záhy ale Štyrský v opozici proti Teigemu začal důrazně hájit autonomii závěsného obrazu. Postavil se proti jeho radikálním konstruktivistickým výrokům. Na druhou stranu se vcelkovém ladění a důrazu na „lyrismus obrazů“, „básnickou vizi“ jejich názory shodovaly.

Po krátkém, semi-abstaktním intermezzu vstoupil Štyrský roku 1926, žijící tehdy spolu s Toyen v Paříži (1925–1928), do období artificialismu, kdy se někdejší obrazová geometrická síť změnila na organickou barevnou tkáň, protkávanou šiframi a náznaky, probouzející nejrůznější asociace a uvádějící do pohybu divákovu imaginaci. Pod vlivem surrealismu si však již tehdy začal Štyrský zaznamenávat své sny,

které se mu staly důležitým zdrojem tvorby. Na konci dvacátých let se začínaly barevné struktury na jeho obrazech měnit do určitějších, i když ještě imaginárních tvarů a objektů, obdařených hlubšími symbolickými významy. Štyrský tak učinil ve své tvorbě přerod k surrealismu ještě před založením Skupiny surrealistů v ČSR (1934).

Posuzované dílo „ Hradčany a Malá Strana od vily dr. Kramáře “ je sběratelsky cennou prací dokládající Štyrského umělecké směřování před vstupem do Uměleckého svazu Devětsil (1923) asoučasně bezprostředně po autorově formativním pobytu v Dalmácii a na Korčule (jaro 1922), kde došlo k jeho rozhodujícímu setkání s Marií Čermínovou, jež zanedlouho začala umělecky působit pod pseudonymem Toyen as níž vytvořil téměř nerozlučné umělecké duo.

Máme před sebou Štyrského malbu vkrátce poválečném stylovém projevu, kdy autorova díla, prezentovaná na několika skupinových výstavách, zaujala teoretiky umění, a to hned několika generací. Zpokolení Tvrdošíjných to byl Václav Nebeský, který tehdy ocenil Štyrského „ zvláštní lyrický půvab [děl], nezvyklý u nás svou čistotou a svěžestí “. Karla Teigeho podobně upoutalo „ cosi, co se zřetelně odlišovalo od ostatního výtvarného zboží oněch výstav a co k nám mluvilo tichou, lyrickou řečí “.

Právě neobvyklá, melodická lyričnost při plně moderním výrazovém tvarosloví přesně charakterizuje posuzovaný obraz. Jindřich Štyrský se zde velmi odvážně pustil do široce se rozpínající krajinné scenérie zachycující jeden z „ikonických“ pohledů na Prahu. Za své plenérové stanoviště si vybral baštu svaté Maří Magdalény, kdysi tvořící součást městského opevnění, na níž se rozkládá pozemek novobarokní vily Dr. Karla Kramáře, postavené vletech 1912–1915. Štyrský si zvolil výhled, který skvěle vyvažuje architektonickou a přírodní složku. Architektura, jejíž ztvárnění dokládá malířovu předchozí kubistickou zkušenost, tu není nikterak dominantní, ale krásně vrůstá do bohatého krajinného rámce. Pohledové dominanty jsou však přesto zcela zřetelné – Pražský hrad, malostranské kostely sv. Mikuláše aTomáše, Petřínská rozhledna. Celý výjev, situovaný do atmosféry podvečerních červánků, je podaný delikátní děleným rukopisem jemného fauvistického akcentu.

V obraze „ Hradčany a Malá Strana od vily dr. Kramáře “ nalezly uplatnění všechny umělecké „výdobytky“ autorova předchozího pobytu v Dalmácii a na Korčule. Jestliže již tam nechal Štyrský na sebe působit bezprostřední smyslové zážitky zkrajiny, tuto polohu v předloženém díle rozvedl, aby se vyhnul „ dekorativní kubistické šabloně“ a vydal se neklamně „ cestou Poezie “.

33

WACHSMAN ALOIS

(1898–1942)

Studie

akvarel, tuš, karton

27 × 37 cm

sign. LD razítko pozůstalosti autora na rubu razítko vystaveno v Mánesu

VYSTAVENO

Mánes 1947

PUBLIKOVÁNO

Alois Wachsman / Jaromír Pečírka, Nakladatelství ČVU Praha 1963, edice Nové prameny, vyobr. 30, pod názvem „ Náčrt k obrazu “ , akvarel na papíře, asi 1936

30 000 Kč

Předložený obraz „ Studie “ je autentickým surreálně laděným dílem Aloise Wachsmana, muže neobyčejné invence a tvůrčí fantazie. V kombinaci s družností a energičností byl předurčen k roli vůdčí osobnosti své generace. Jeho nadání zanechalo stopy v architektuře, scénografii a malířství.

Alois Wachsman se narodil vkvětnu 1898 do umělecké rodiny. Prastrýc mladého Aloise, Bedřich Wachsmann, a strýc téhož jména, také Bedřich Wachsmann, byli malíři. Příbuzenské vztahy měl s rodinou Pinkasů, Voskovců aspisovatelem Arnoštem Procházkou, zakladatelem Moderní revue.

Wachsman studoval architekturu na pražském Českém vysokém učení technickém u Josefa Fanty a Antonína Engela. V letech 1925–1928 studoval architekturu uJosefa Gočára na Akademii výtvarných umění. Stál rovněž u založení slavné skupiny Devětsil.

Jeho umělecká tvorba prošla několika zásadními fázemi. Zprvu se do ní promítl vliv francouzského kubismu, později se blížila surrealismu s vlastními poetickými náladami. Následně se jeho tvorba přiblížila k realističtějším obrazům snáboženskými tématy, přičemž si uchovala typickou poetičnost.

„ Studie “ působí jako surreálná vizuální hra mezi realitou, divadlem ailuzí. Jedná se o interiér s dřevěnou podlahou a kulisami. Ústřední roli hraje šatní skříň sotevřenými dveřmi, do nichž je vyřezána silueta ženy. Postavy uvnitř skříně stejně jako ta sedící opodál působí stylizovaně. Připomínají herce na jevišti. Wachsman byl mimo jiné scénograf, a tak „ Studie “ může naznačovat, že realita je vlastně jen jeviště, na kterém hrajeme určité role, do nichž denně vstupujeme.

TOYEN (MARIE ČERMÍNOVÁ)

(1902–1980)

Bez názvu

1933

akvarel, kresba tuší, papír

28,5 × 22,5 cm

sign. PD Toyen 33

odborná expertiza PhDr. Rea Michalová, Ph.D.

PROVENIENCE

sbírka české historičky umění Anny Fárové

230 000 Kč

Předložené dílo „ Bez názvu “ je nesporně originální, sběratelsky cennou, do období pozdního artificialismu a rodícího se surrealismu datovanou, typický kontrast mezi malířskostí a jemnou linearitou reprezentující prací Marie Čermínové alias Toyen, bezesporu nejslavnější české malířky dvacátého století a jedné znejsvobodnějších tvůrčích osobností své doby, členky Uměleckého svazu Devětsil, Skupiny surrealistů v ČSR a po své emigraci do Francie roku 1947 příslušnice nejužšího okruhu pařížské surrealistické skupiny André Bretona a Benjamina Péreta.

V autorčině životní tvorbě hrála zásadní roli vzácná přátelství s básníky a literáty, jako byli André Breton, Paul Éluard, Jindřich Heisler či Radovan Ivšić. Avšak nejzásadnějším, formativním přátelstvím, které trvalo až do malířovy předčasné smrti roku 1942, bylo autorčino přátelství s Jindřichem Štyrským. Seznámili se na ostrově Korčula roku 1922 avytvořili nerozlučnou uměleckou dvojici. Společně se připojili k avantgardnímu sdružení mladé české generace, k Uměleckému svazu Devětsil. Roku 1925 odjeli společně do Paříže, kde následujícího roku vyhlásili vlastní směr – artificialismus, usilující o „ ztotožnění malíře a básníka “, který představoval originální alternativu k surrealismu aabstrakci.

V roce 1947 odjela spolu se surrealistickým básníkem Jindřichem Heislerem, kterého za války ukrývala před deportací ve své koupelně, do Paříže, kde se natrvalo usadila. Pokračovala tam v rozvíjení metody magického realismu, aby dospěla k fascinujícím hádankovitým obrazům, nabitým silným erotickým potenciálem.

I když se Toyen věnovala především malbě, která byla po celý život jejím hlavním výrazovým prostředkem, obsahuje její práce i výrazná díla voboru kresby a ilustrace. V tomto kontextu bylo výmluvné její zdůrazňování skutečnosti, že není malířkou: zásadní pro ni byla poezie, ať už ji vyjadřovala jakýmikoli výtvarnými prostředky – nebo vlastním životem.

Předložené dílo „ Bez názvu “ představuje vizuálně uhrančivou, výrazově maximálně typickou práci, která skvostně kombinuje autorčinu čistou linku s plnými, malířsky cítěnými formami, jejichž propojení jako by divákovi otevíralo dveře do jiného světa. Setkáme se tu snovotvary, jež se zdají pocházet z imaginativního geologického apředevším biologického atlasu zárodečných organismů (vajíčka, abstraktní zárodky, řasy, bakterie apod.). Jsou to jakési vizualizované evokace ztracených „rájů“ přírody. Autorčina imaginace zde primárně vychází zartificialistních „vzpomínek na vzpomínky “, současně ale cítíme, jak se tvary, například rozeseté kuličky, začínají blížit atmosféře rodícího se surrealismu, i když ho Toyen tehdy ještě nepřijala jako cílevědomě prosazovaný umělecký názor.

Předložené dílo „Bez názvu“ je působivou autorčinou prací, která „ nepopírá existenci realit, ale neoperuje s ní “. Je soustředěna „ na POEZII, jež vyplňuje mezery mezi reálnými formami a již realita vyzařuje “ (Štyrský & Toyen, Manifest artificielismu, ReD I, č. 1, říjen 1927).

SÁGNER AUGUSTIN

(1891–1946)

Modrozelená – Klid

olej, plátno

55,5 × 55,5 cm

sign. na rubu Ságner na rubu název díla autorem odborná expertiza PhDr. Rea Michalová, Ph.D.

PROVENIENCE

zmajetku rodiny autora

REPRODUKOVÁNO

Augustin Ságner, Výběr z díla, Galerie Roudnice nad Labem, 1991 Orlická galerie, Rychnov nad Kněžnou, 1991, kat. č. 20, reprodukováno na titulní straně katalogu Zapomenutý klenot meziválečné avantgardy: malíř Augustin Ságner (1891–1946), Galerie umění Karlovy Vary, 16. 5. – 29. 6. 2025, reprodukováno na s. 29

VYSTAVENO

Výstava obrazů Augustina Ságnera, Topičův salon, Praha, 7. 2. – 21. 2. 1935, č. k. 27 („ Modrozelená “) Výstava malířského díla Augustina Ságnera a plastických karikatur Zdeňka Dvořáka, 27. 9. – 13. 10. 1935, Výstavní sál Musea vHradci Králové, č. k. 56 („ Modrozelený obraz “)

Malíři Augustin Ságner, Jozef Tříska, Dům umění v Moravské Ostravě, 30. 12. 1937 – 22. 1. 1938, č. k. 68 („ Klid “)

Augustin Ságner, Výběr z díla, Galerie Roudnice nad Labem, 1991; Orlická galerie, Rychnov nad Kněžnou, 1991, kat. č. 20

Zapomenutý klenot meziválečné avantgardy: malíř Augustin Ságner (1891–1946), Galerie umění Karlovy Vary, 16. 5. – 29. 6. 2025

750 000 Kč

Předložený obraz „ Modrozelená – Klid “ je nezpochybnitelně autentickým, sběratelsky exkluzivním, na trhu s uměním zcela ojedinělým čistě abstraktním dílem Augustina Ságnera, člena skupiny Kvart (1935), jediného programového sdružení abstrakcionistů v Čechách první poloviny dvacátého století a jednoho z nejoriginálnějších představitelů meziválečné generace, kolegy Josefa Šímy zateliéru prof. Jana Preislera na AVU, umělce, který k autonomii linie, barvy a tvaru dospěl počátkem třicátých let především skrze svou vlastní metafyzicky až mysticky založenou filozofii. Velmi dobře to shrnují jeho vlastní slova, že „ barva a linie vydávají vlastní energii ještě dřív, než nějakou ‚věc‘ vyjádří, ba někdy se ani ktomuto vyjádření nedostanou… čára je extraktem těla, barva je extraktem duše “ (z umělcových rukopisných úvah). Při takto konkrétně vnímané barvě a linii nelze dle něj hovořit oabstrakci, ale o„ absolutním umění “. To se jako vyjádření elementárních sil jsoucna a krásy vjejí podstatě stalo cílem celé skupiny umělců, architektů a literátů kolem časopisu Kvart, k níž Ságner patřil.

Augustin Ságner byl jedním z těch umělců, kteří upuštěním od výtvarné narativnosti a popisu skutečnosti a soustředěním se na tlumočení pocitů ze svých představ a prožitků, akcentovaných neoptickým barevným laděním, předznamenali světovou poválečnou lyrickou abstrakci. Jeho umělecký přínos je navíc cenný v tom, že se mu zákonitosti své tvorby podařilo komplexně filozoficky formulovat.

V rodině koželuha Ságnera se vKostelci nad Orlicí 13. prosince 1891 narodil syn Augustin, jehož bystrost rozhodla o studiu na kostelecké reálce. Jako vynikající žák se mohl malý Augustin plně věnovat své zálibě, jíž bylo kreslení – již jeho školní práce prokazují nevšední talent.

Ságnerova vysokoškolská studia začala roku 1912 na Vysokém učení technickém, kde ale strávil pouze jeden semestr. Roku 1913 se stává žákem všeobecné malířské školy Jana Preislera, jehož lyrizovaný symbolismus romantického původu a výrazové vlastnosti čisté barvy Ságner ve své tvůrčí dráze neobyčejně zhodnotil. Stimulující intelektuální atmosféru ateliéru však přerušila válka, během níž byl nastávající malíř aktivován na frontě v Maďarsku a v Bosně aHercegovině. Po předčasném Preislerově úmrtí (1918) dostudoval u profesorů Maxe Pirnera, Vratislava Nechleby a Franze Thieleho. Ještě před absolutoriem získal oprávnění k vyučování na střední škole (1921), kčemuž ho asi vedla jak zkušenost s „doučováním“ z jeho raných kosteleckých let, tak nesporně i nutnost stabilního existenčního zajištění. Jeho prvním působištěm se stalo Reálné gymnázium vPraze II (1920–1921). Poté na čtyři roky zakotvil na reálce vMladé Boleslavi (1921–1925), kde se sešel s Pravoslavem Kotíkem, s nímž tam také poprvé roku 1924 vystavoval. Podobně jako Kotík, i Ságner nachází při pedagogické činnosti dostatek času, aby se věnoval vlastní výtvarné tvorbě. Stálé povolání mu koneckonců vždy bylo zárukou nezávislosti na prodeji svých děl, která nacházela své zájemce převážně mezi intelektuálnější a poučenější klientelou a také umělcovými přáteli, zejména z řad básníků, výtvarníků, architektů…

Roku 1925 se Augustin Ságner přesouvá do Duchcova, kde devět let (1925–1934) působil jako profesor Českého státního reformovaného reálného gymnasia. Začal vystavovat se Sdružením výtvarných umělců severočeských, které se roku 1930 přejmenovalo na „ Sdružení výtvarníků v Praze “, jelikož se centralizovalo. Tehdy se v původním bezprogramovém spolku konzervativnějšího ražení, zásluhou jeho vzdělaného aaktivního organizátora, malíře Bohumila Stanislava Urbana (1903–1997), začalo rodit progresivní jádro autorů, kteří postupně počali laborovat s nepředmětnou tvorbou: kromě Urbana to byl především Jiří Jelínek, František Foltýn (jako externista z Paříže, na základě Jelínkova zprostředkování), Jaroslav Šefl, sochař Zdeněk Dvořák a také Augustin Ságner.

Samotná skupina Kvart, již lze považovat za jediné sdružení abstraktně orientovaných umělců v Čechách první poloviny dvacátého století, v autorském složení Jiří Jelínek, Vilém Plocek, Augustin Ságner, Jaroslav Šefl a Zdeněk Dvořák, se ustavila roku 1935 ze stálého výtvarného okruhu jednoho z nejkvalitnějších kulturních časopisů třicátých let – Kvartu, vydávaného pod vedením architekta Víta Obrtela. Jejím cílem bylo dosáhnout „ čisté, absolutní výtvarnosti “. Prostřednictvím Jiřího Jelínka skupina navázala kontakt s mezinárodním sdružením abstraktně orientovaných umělců „ Abstraction-Création “, k jehož členům patřili F. Kupka, F. Foltýn, V. Kandinskij, P. Mondrian, T. van Doesburg, R.Delaunay, G. Vantongerloo, H. Arp, A. Calder a mnoho dalších světově známých autorů.

Ságnerovým přestěhováním se po letech víkendového dojíždění k rodině do Prahy nastává roku 1934 v jeho tvorbě obrovský vzmach. Malíř se noří do oblasti abstraktní malby. Obraz se mu stává na optické realitě nezávislou skutečností, jeho sdělení, umožňující diváku „zření idejí“, nese organicko-geometrický tvar, svobodná linie a kontrastní, emocionálně působivá barevnost.

Předložený obraz „ Modrozelená – Klid “, uchovávaný až dosud vumělcově rodině, je excelentní ukázkou Ságnerovy čistě abstraktní malby poloviny třicátých let, neodmyslitelné z kánonu vývoje českého moderního umění dvacátého století, jak dosvědčují například publikace: Dějiny českého výtvarného umění 1890–1938, Academia Praha, 1998; Vademecum. Moderní umění vČechách a na Moravě [1890–1938], Gallery, Praha, 2002; České umění 1900–1990 ze sbírek Galerie hlavního města Prahy, GHMP, 1998; Linie –barva – tvar, GHMP, 1988; Černá slunce. Odvrácená strana modernity, GVU Ostrava, 2011; Zbožní zítřka. Umění vidět, 2023, SGVU Litoměřice; ad.

Ságnerovo krátké čistě abstraktní období je na trhu s uměním zcela nedostupné. Autorova dochovaná a dostupná díla ztéto fáze se prakticky všechna nacházejí ve státních galerijních sbírkách, zejména vGalerii hlavního města Prahy (Pohyb šedých, 1934; Pandořina skříňka, 1934; Bez názvu /Plod/, 1934; Plod, 1934; Kontrast – Nokturno, 1934; Snoubení, 1936) a Galerii Benedikta Rejta v Lounech (Vznik, 1934; Signál, 1934; Červená koule, 1934).

Předložený obraz „ Modrozelená – Klid “, vřaditelný do jedné vývojové linie spolu s obrazy „ Signál “ (1934, 93 × 74 cm, Galerie Benedikta Rejta vLounech) a „Červená koule “ (1934, 98 × 73 cm, Galerie Benedikta Rejta v Lounech) je skvostnou ilustrací autorova citátu, že umění dnes již nemusí „ ukazovat podrobnosti života ajeho jevů. To najde oko ve skutečnosti “. Naopak je třeba, aby promlouvalo io„ nejzákladnějších, nejjednodušších, snad i nejznámějších, ale tím inejvíc zapomenutých principech, jako je např. prosté bytí, vědomí bytí nebo pocit dobra či zla, lásky či nenávisti, jistoty či vratkosti, klidu nebo chaosu “.

Máme zde před sebou dokonalý příklad Ságnerova čistě abstraktního malířství, kdy linie abarva již nebudí iluzi konkrétní věci, ale stávají se hlavním vyjadřovacím materiálem, tzv. absolutní formou abarvou, aby divákovi poskytly co nejmohutnější vizuální acitový zážitek. Ságner ve svých poznámkách píše o „ harmoniích “, které si v mysli projektoval, nevázaných „ na žádný předmět “: „ Např. při čtení knihy sledoval jsem najednou představu těch barev a bylo to rozkošné vychutnávání. Vtakových případech jsem se pustil do obrazu bez předchozího plánu jen s barevnou představou.“

Důmyslně vyvážená konstrukce linií a obrazových plánů, orchestrovaných především ve skvostných odstínech modré, kdy jen drobné náznaky, například jakýsi zlomek srpku měsíce, snad mohou upomínat na fenomény jevového světa, je divákovi tou správnou direktivou k zakoušení pocitu ustavení absolutního klidu a harmonie.

FILLA EMIL (1882–1953) Žena v křesle

1930 akvarel, tuš, ruční papír

43,5 × 31,5 cm

sign. PD Emil Filla 30, Emil Filla pod dedikací

90 000 Kč

KUPKA FRANTIŠEK (1871–1957)

Étude pour Circulaires et rectilignes

přibližně 1935–1937

kvaš, papír

19,6 × 16,3 cm sign. PD Kupka, na rubu autorské razítko pravost díla potvrdil umělcův galerista Karl Flinker vroce 1990 (údaj aukčního domu Christie‘s Paris, 8 April 2025)

PROVENIENCE

sbírka Lise a Rolanda Funck (Brentano)

600 000 Kč

ŠPÁLA VÁCLAV

(1885–1946)

Mlýn na Otavě

1929

olej, plátno

60 × 81 cm

sign. LD V. Špála 29 na rubu autorem číslo soupisu díla: ((466)) odborná expertiza PhDr. Rea Michalová, Ph.D.

PROVENIENCE

prvním majitelem obrazu byl úspěšný meziválečný obchodník s uměním Hugo Rottenberg (1896–1944), který kromě děl Václava Špály prodával např. také práce Jana Zrzavého, Emila Filly, Josefa Čapka či Otakara Kubína – Coubine. Vroce 1929 získal od Václava Špály dle údajů v soupise čtyři obrazy.

UVEDENO

Václav Špála, Soupis díla, Nadace Karla Svolinského a Vlasty Kubátové 2002, str. 63,poř. č. 466 pod názvem Kopce, mraky, Sulanov, louka z pavlače, majitel Rottenberg

2 500 000 Kč

Zde prezentovaný obraz „ Mlýn na Otavě“ je nezpochybnitelně autentickým, reprezentativním, do slavného tzv. modrého období datovaným a nádherný kontrast čisté přírody a do ní vrůstající architektury ztvárňujícím dílem Václava Špály, jednoho z nejvýraznějších představitelů české umělecké avantgardy, člena progresivně orientované Skupiny výtvarných umělců, skupiny Tvrdošíjní, člena a pozdějšího předsedy SVU Mánes, umělce, který jako jeden zmála autorů v domácích podmínkách rozvíjel velmi osobitý a vizuálně nezaměnitelný program fauvismu.

Václav Špála byl jedním znejvětších malířských talentů, jaké jsme kdy měli. Velmi výmluvná jsou v tomto směru slova jeho syna Jana Špály: „Táta vsobě měl něco z čínského zamyšleného umělce, který dlouze studuje a pozoruje věc, k níž má niterný vztah – a posléze vytvoří výsledné dílo během okamžiku v charakteristické zkratce, v níž je celá jeho životní zkušenost a filosofie.“

Václav Špála se narodil roku 1885 ve Žlunicích uNového Bydžova jako páté zdevíti dětí do rodiny cihlářského mistra. Měl šest sester, které mu často stály modelem, zejména po roce 1904, kdy se rodina přestěhovala do Sobotky. Výtvarné sklony projevoval od raného mládí, kdy dělával figury z cihlářské hlíny. Původně se vyučil uměleckému zámečnictví vHradci Králové. Pak odešel do Prahy a nejprve se marně pokoušel opřijetí na Uměleckoprůmyslovou školu. Roku 1903 úspěšně složil přijímací zkoušky na Akademii výtvarných umění vPraze. Ztehdy umělecky konzervativní školy po pěti letech odešel – s neposkvrněným talentem aoriginálním výtvarným názorem.

Roku 1909 se stal členem SVU Mánes. Expresionistické a fauvistické ladění jeho děl vyvrcholilo kolem roku 1911 zejména v krajinách ze Středomoří. V roce 1911 vstoupil do kubisticky orientované Skupiny výtvarných umělců, zníž však pro názorové neshody sdalšími umělci vystoupil již po necelém roce. Kubismus vnesl do Špálových obrazů dynamiku a vibraci barevných ploch, lehkost ahravost, které pak v jeho tvorbě byly patrné i v době po roce 1923, kdy se již primárně kubismem nezabýval. V letech 1912–1918 se leitmotivem jeho tvorby stalo téma venkovského děvčete a koupání.

K důležitým kapitolám autorova uměleckého vývoje patřilo také období spjaté se skupinou Tvrdošíjní (1918–1924). Špála se účastnil všech jejích výstav. Ve dvacátých letech byly důležité jeho krajinářské pobyty ve středních, jižních a východních Čechách. Tvůrčí fáze let 1923–1926 se označuje jako zelené období, následované obdobím modrým (1927–1930), vněmž dechberoucími odstíny ultramarínu apruské modři ztvárňoval převážně říční krajiny vOrlických horách, jižních Čechách a na Sázavě.

Po roce 1930 do malířovy tvorby, tematicky nově soustředěné na motivy květinových a ovocných zátiší, opět vstupuje akord červené abílé. Modrá však zůstává stále výrazným prvkem, vnášejícím do obrazů potřebnou svěžest, prostorovost a dynamiku.

V letech 1936–1939 zastával Špála funkci předsedy SVU Mánes. Vté době jej také Oskar Kokoschka označil za „ jediného dobrého českého malíře “. V roce 1944 byl prohlášen za zvrhlého umělce a odsouzen k nuceným pracím. Ze zdravotních důvodů byl této povinnosti zproštěn. Zemřel vkvětnu roku 1946, půl roku po svém jmenování národním umělcem.

Předložený obraz „ Mlýn na Otavě“, dílo výtečných výtvarných kvalit, pochází zautorova slavného asběratelsky nesmírně ceněného „ modrého období “ (1927–1930), které vymezuje dobu umělcovy zralosti a vrcholného malířského rozmachu.

Nedílnou součástí ustáleného rytmu Špálova života byly od dvacátých let dlouhé letní tvůrčí pobyty, především na malířsky zajímavých místech sříční krajinou. Autorovo okouzlení scenériemi v bezprostřední blízkosti vodních toků započalo u Vltavy, pokračovalo přes Sázavu, Berounku avyvrcholilo právě vdílech z Otavy za Pískem, kde byl Václav Špála na „letním bytě“ vletech 1929 a1930.

Obraz „ Mlýn na Otavě“ zachycuje pohled na okouzlující, sluncem prozářenou a skvostným souzvukem modré azelené prosycenou přírodu vSulanově. Zatímco první plán definuje louka oživená vzadní části poetickým a dnes již nevídaným motivem husopasky, vlastní tok řeky zakrývá malebná stromová vegetace, přecházející na druhém břehu vtáhlé, majestátní stráně. Do nich je jako perla vklíněna bělostná stavba Tlučkova (Sulanova) mlýna, dnes již v souvislosti s výstavbou Orlické přehrady zaniklé architektury se čtyřmi mlýnskými koly.

Je krásné, že si malíř ve svém soupisu poznamenal, že obraz maloval „z pavlače“ protějšího stavení, což dokazuje skutečnost, že pro přesvědčeného realistu, jakým Špála byl, tvůrčí proces začínal již pečlivým výběrem opticky pozoruhodného místa tak, aby jej mohl namalovat pokud možno vjednom zátahu a bez kompozičních úprav.

Obraz „ Mlýn na Otavě“ je dílem, v němž se excelentně zračí Špálova schopnost transpozice přírodního motivu do polohy svobodného, poetického zření. Příslovečná tonalita tmavě modrých valérů, úchvatná vkontrastu se svěží zelení adecentním akcentem červeně, zaznívající vostře řezaných tazích, věrně transponujících motiv, vytváří ve svém celku neobyčejně harmonickou scenérii, již lze zařadit nejenom kvýborným ukázkám autorova slavného modrého období, ale moderní české krajinomalby vůbec.

KOTÍK PRAVOSLAV

(1889–1970)

Na balkoně

1929

olej, plátno

65 × 55 cm

sign. PD P. Kotík 29, na rubu P. Kotík 1929 na rubu štítek spopisem díla arazítko Vystaveno v Mánesu

VYSTAVENO

Mánes 1930, č. k. 142

PUBLIKOVÁNO

v soupise Marcela Pánková, Pravoslav Kotík 1889–1970, Národní galerie, pod pořadovým číslem 217, str. 122

60 000 Kč

Šarvátka na koních

1930 olej, lepenka

24 × 31 cm

sign. PD P. Kotík 30 na rubu název díla

28 000 Kč

(1889–1970)

HOFBAUER ARNOŠT (1869–1944)

Koupající se postava

1933

olej, malířská lepenka

80 × 65,5 cm

sign. PD A. Hofbauer 33., na rubu A. Hofbauer 5. VIII. 933.

65 000 Kč

42

ŠÍMA JOSEF

(1891–1971)

Portrét Pierre-Jean Jouve

1924

kresba perem, papír

36,5 × 29,5 cm

sign. PD J. Šíma 1924 na rubu štítky výstav s popisy

VYSTAVENO

Exhibition Šíma Musée de Bochum, 1974

Musée d'Art Moderne de la Ville de Paris, 1992

Lemoine Perignon, Paris

REPRODUKOVÁNO

Josef Šíma, Věra Linhartová, La Connaissance, Bruxelles, 1974, str. 42

120 000 Kč

KUPKA FRANTIŠEK

(1871–1957)

Kompozice

1925–1926

akvarel, kvaš, karton

31 × 21 cm

sign. PD Kupka, na rubu autorské razítko Frank Kupka … přiložen certifikát pravosti Pierre Brullé

850 000 Kč

František Kupka patří knejvýznamnějším představitelům světového moderního umění a k průkopníkům abstraktní malby vůbec. Jeho tvorba zásadně ovlivnila podobu nefigurativního umění 20. století a jeho díla jsou dnes zastoupena ve sbírkách nejprestižnějších světových institucí, včetně Centre Pompidou v Paříži, Muzea moderního umění (MoMA) a Guggenheimova muzea v New Yorku či Národní galerie v Praze.

Dílo snázvem „ Kompozice “ (1925–1926) představuje výraznou ukázku Kupkova zájmu ovizuální jazyk moderního průmyslového světa, stejně jako o jeho duchovní a filosofickou dimenzi. V tomto období dále rozvíjel své chápání abstrakce jako autonomního obrazového systému, který není pouhou stylizací reality, ale svébytným prostředkem kzachycení neviditelných struktur pohybu, energie ařádu.

Charakteristické geometrické tvary a kontrastní barevnost odkazují na principy orfismu a rané abstrakce, které Kupka formoval jako jeden z klíčových průkopníků nefigurativního umění. Zároveň se však tyto prvky stávají nositeli dynamického napětí, vněmž se vizuální rytmus obrazu blíží hudební struktuře, jak se otéto práci vyjádřil Pierre Brullé.

Dílo zaujme nejen výtvarnou čistotou a formální vyvážeností, ale i přesvědčivým vyjádřením pohybu, energie a vnitřní dynamiky. „ Kompozice “ tak stojí na pomezí mezi analytickým zkoumáním moderní vizuality aintuitivním uchopením „neviditelného řádu“, který Kupka považoval za podstatu abstraktního umění.

Práci na díle „ Kompozice “ započal František Kupka v roce 1925, tedy v klíčovém roce svého postupného zapojení do mezinárodní avantgardy. V této době se díky Félixovi Del Marle a okruhu revue Vouloir dostal do intenzivnějšího kontaktu s francouzským i širším evropským prostředím abstraktního umění, které formovalo jeho další teoretické ivýtvarné směřování azároveň prohloubilo dialog s jinými podobami abstrakce.

44

KUBÍN OTAKAR

(1883–1969)

Zátiší s ovocem / Kompozice s ovocem

olej, plátno

46 × 55 cm

sign. PD Coubine, na rubu na blindrámu Coubine na rubu štítek Galerie Vildrac Paris spopisem díla a č. 1292

VYSTAVENO

Galerie Barbazanges, Paříž 1923

Galerie Berthe Weil, Paříž 1925

Belvedere Praha, 1984 – výstava NG k100. výročí nar. O. Kubína

REPRODUKOVÁNO

Maurice Raynal – Othon Coubine avec 32 repr., ed. Valori Roma 1922

Georg Biermann – Othon Coubine, 52 Abbildungen und eine Selbstbiographie des Kunstlers, Leipzig 1923 Výtvarná kultura 1983 – upoznámek ke 100. výročí O. Kubína

220 000 Kč

OBROVSKÝ JAKUB (1882–1949)

Na loďce

olej, plátno

76,5 × 85,5 cm

sign. PD J. Obrovský 1909

80 000 Kč

ZRZAVÝ JAN

(1890–1977)

Ile de Sein (Domek a skála)

1934 olej, tempera, deska 15 × 27 cm

sign. PN Zrzavý J. 34 / 23. VIII na rubu štítek sbírky aštítky výstav s popisy odborná expertiza PhDr. Rea Michalová, Ph.D.

PROVENIENCE

původně v majetku MUDr. J. Vidličky, Praha-Žižkov (štítek vzadu)

Yvonne Bruknerová (štítek vzadu)

1. ART CONSULTING CZ, 25. 11. 2009 kvalitní sbírka českého moderního umění

VYSTAVENO

Výstava Umělecké Besedy vAlšově síni, 1934–1935, kat. č. 14

Jan Zrzavý, Krajiny skutečností a snů, Výtvarné Hlinecko 1977, Hlinsko, 1977, č. k. 42 („ Ile de Sein “) Národní galerie v Praze, kat. č. 42

1 200 000 Kč

Zde nabízený obraz „ Ile de Sein (Domek a skála) “ je autorsky nezpochybnitelným, nádherným komorním, milovanou Bretaň vpoetickém hávu ztvárňujícím dílem Jana Zrzavého, jednoho z nejvýznamnějších představitelů českého moderního umění dvacátého století, vpravdě národního klasika, který dokázal být vždy svým – po avantgardních počátcích ho můžeme nejblíže přiřadit mezi umělce preferující neoklasicismus, novou věcnost, magický realismus a lze hovořit i o metafyzické malbě. Jeho obrazy jsou formovány básnickým viděním skutečnosti. Vyrůstají zneustálé oscilace mezi věcným zpodobením figur, věcí a krajin a jejich svébytnou transpozicí k metafoře a podobenství. Je v nich niterné napětí, zjevné ipod hávem rovnováhy, klidu a trvání.

Nabízený obraz „ Ile de Sein (Domek a skála) “ představuje okouzlující komorní Zrzavého dílo z jeho skvělého a vysoce ceněného bretaňského období. Roku 1934, kdy obraz vznikl, se autor vyznal ze své lásky k této části Francie, kdysi považované za konec světa, slovy: „ (…) Jezdím do Bretaně ana Île de Sein, protože tam jsem našel tu zemi neporušenou…, žijící mezi živly a samu živel – zaslíbenou zemi svého malování, nevyčerpatelnou pokladnici krásy azdroj malířského vzrušení.“ Malý ostrůvek nedaleko mysu Raz, který je dlouhý jen necelé dva kilometry a široký osm set metrů, pro sebe objevil na počátku třicátých let, aby se vjeho představách stal nejčistší esencí oblasti Finistère.

Jan Zrzavý na své poslední výstavě v Hlinsku, které se osobně účastnil a kde byl předložený obraz prezentován (1977)

47

RADIMSKÝ VÁCLAV

(1867–1946)

Stavení u rybníka (Polabí)

1920–1925 olej, lepenka

50 × 70 cm

sign. LD V Radimský na rubu na záručním listu V Radimský na rubu potvrzení pravosti autorem odborná expertiza PhDr. Naděžda Blažíčková-Horová

120 000 Kč

Předložený obraz „ Stavení u rybníka (Polabí)“ je nepochybnou, krásnou a již publikovanou prací

Václava Radimského. Radimský začátkem roku 1918, po skončení první světové války a po třicetiletém pobytu, opustil Francii, vrátil se domů ausadil se usvých bratrů vrodném domě na Pašince u Kolína. Po návratu se malířův zájem soustředil převážně na zobrazování řeky Labe a krajiny v Polabí. Jeho plenérové záběry charakterizuje vzdušný kolorit a zejména snaha najít a zobrazit prostý a pravdivý záběr přírody, vystihnout dojem, kterým příroda působí. Dokázal, že jeho krajiny ve své jednoduchosti působí někdy více než romanticky komponované složité scenérie. Od svého návratu maloval obrazy polabských nálad, většinou vokolí Kolína, tak typických pro českou krajinu. Maloval zásadně v plenéru avyhledával náměty často si velmi podobné, vnichž ale barvou asvětlem působivě formuloval konkrétní chvíli. Jeho malba ipo návratu setrvávající podle francouzského vzoru v prosvětlenosti, obsahově pak zaměřená na přírodu středního Polabí, představuje početnou plejádu polabských nálad, ve kterých podrobně zmapoval svůj rodný kraj.

Předložené „ Stavení u rybníka (Polabí) “ charakterizuje působivá kompozice aefektní skladba barevných tónů, celá škála zelených, modrých a žluto-hnědých valérů, tak typická pro Radimského. Bravurně zvládnutý pohled na hladinu zarostlého rybníka s odrazy stromů v popředí záběru a na stavení mezi vysokými stromy na protilehlém břehu je velmi zdařilou ukázkou Radimského díla. Obrazy Václava Radimského vždy byly a dodnes jsou vyhledávaným a oblíbeným sběratelským artiklem.

TOYEN (MARIE ČERMÍNOVÁ)

Bez názvu (Dary moře)

1931

akvarel, kresba tužkou, papír

27,5 × 21,5 cm

sign. PU Toyen 31

odborná expertiza PhDr. Rea Michalová, Ph.D.

PROVENIENCE

sbírka české historičky umění Anny Fárové

250 000 Kč

Nabízené dílo „ Bez názvu (Dary moře) “ je autentickou, velmi výrazově delikátní, artificialistně a eroticky laděnou prací Marie Čermínové alias Toyen, „ první dámy české meziválečné avantgardy “, jejíž tvorba, ať už malířská, či kresebná, se na aukčním trhu objevuje jen zřídka a je sběratelsky neobyčejně vyhledávána.

Na význam média kresby, respektive práce na papíře, poukázal vtvorbě Toyen již sám „guru“ surrealismu André Breton: „Oproti těm, kteří dnes chtějí vmalířství spatřovat pouze slavnost barev, je třeba zvlášť trvat na tom, že je to kresba, která zajišťuje pevnost aplatnost výtvarné konstrukce, ale ještě jako Ariadnina nit dovoluje malbě předtím, aby se neomezeně ztrácela a opět nacházela.“

Kombinovaná technika „ Bez názvu (Dary moře) “ je autorčiným kvalitním a krásným komornějším dílem ze zajímavého období pozdního artificialismu a nastupujícího surrealismu. Právě v době, kdy tato práce vzniká (1931), začala Toyen až dosud dominující malbu tu atam opouštět pro kresbu a ilustraci. Zatímco však vnávrzích pro knižní výzdoby, pokud nešlo osoukromé tisky, se do jisté míry musela přizpůsobovat určitým požadavkům na srozumitelnost, ve volné kresbě si mohla dovolit zcela svobodný výraz.

V předložené kresbě jako by si vyzkoušela motiv, který roku 1932 využila pro jednu z ilustrací románu Jeana Giraudouxe, „ Zuzanka a Tichý oceán “ (vyd. Symposion) – motiv dívčího torza a podmořského života. Na rozdíl od ilustrační kresby tiskově provedené lineárně včerné ačervené barvě, dílo „ Bez názvu (Dary moře) “ je nesporně výtvarně delikátnější a brilantně manifestuje autorčin vztah mezi čistě malířským výrazem akresebným projevem, vztah, který je podstatný pro celé dílo Toyen. Jak uvedl Karel Srp, „ jeho formování lze shledat již vraném, naivizujícím období, kdy došlo kpodstatnému rozlišení na lineární obrys a barvu “.

Předložená kresba se vyznačuje mimořádnou výrazovou čirostí a maximální obsahovou lyričností. Na jedné straně je tu zřetelná vazba ke strukturám a vrstvení abstrahovaných lineárních plánů, jež představovaly typickou autorčinu artificialistní morfologii, na druhé straně vstupují do kompozice již velmi konkrétní motivy dosvědčující nastupující surrealismus arozehrávající neklamné erotické napětí.

49

JAMBOR JOSEF (1887–1964)

Louka s bodláčím

1942

olej, překližka

34,5 × 45 cm

sign. PD Jambor 1942 na rubu název díla

30 000 Kč

50

KRÁL JOSEF (1877–1914)

Ráno u řeky

olej, lepenka

43 × 48 cm

sign. LD J. Král

25 000 Kč

51

MERVART AUGUSTIN (1889–1968)

Břízy

1919

olej, plátno

103,5 × 72,5 cm

sign. LD Aug. Mervart 21.

70 000 Kč

52

PANUŠKA JAROSLAV (1872–1958)

Krajina s rybníky

olej, lepenka

52,5 × 71 cm

sign. LD Panuška

40 000 Kč

KALVODA ALOIS

(1875–1934)

Křivoklát

olej, plátno

110 × 117 cm

sign. LD Al. Kalvoda

odborná expertiza PhDr. Rea Michalová, Ph.D.

REPRODUKOVÁNO

Zlatá Praha, roč. 39, č. 17–18, 15. 6. 1922

180 000 Kč

Posuzovaný obraz „ Křivoklát “ je autorsky nezpochybnitelným, vrcholně secesním, svou kvalitou a monumentálním formátem galerijním dílem Aloise Kalvody, význačného krajináře tzv. generace devadesátých let nazvané podle období, ve kterém její příslušníci vykročili na samostatnou uměleckou dráhu. Krajinářská větev pokolení studovala na Akademii výtvarných umění vPraze vateliéru profesora Julia Mařáka, mezi jehož „odchovanci“ najdeme taková jména jako Antonín Slavíček, František Kaván, Otakar Lebeda, Jaroslav Panuška, Ota Bubeníček a v neposlední řadě Alois Kalvoda. Ten mařákovský romantizující styl rychle překonal ipod vlivem francouzské zkušenosti ve prospěch osobitého stylu, vyznačujícího se impresionistickým cítěním barvy amimořádně vytříbeným, secesně zdobným dekorativismem.

Posuzovaný obraz je sběratelsky exkluzivní Kalvodovou prací, která nejenže podává nádherný výhled do podzimem zabarvené krajiny korunovaný hradním sídlem, ale současně manifestuje autorův mimořádný osobní vztah ke Křivoklátsku.

Když si Alois Kalvoda roku 1900 otevřel na Vinohradech svou soukromou malířskou školu, bylo Křivoklátsko jednou zdestinací, kam na plenérové pobyty se svými žáky zajížděl. Známost s místním notářem Hippolytem Fastrem nakonec vedla ktomu, že se roku 1905 oženil s jeho dcerou Annou. Krátce po svatbě manželé koupili vKřivoklátě domek, na což malíř vzpomínal slovy: „ Stal jsem se vlastníkem kousku české půdy, oníž neměl jsem zprvu ani tušení. Bylo to vlétě r. 1905, když konal jsem – právě po svatbě – krajinářské studie vokolí Bělohradu. Telegrafovali nám, že na Křivoklátě je na prodej stará chalupa vedle kostela spěknou zahradou. Máme se rychle rozhodnout! Atak jsme se rozhodli. Když jsem přijel potom na Křivoklát, bylo první poznati nový domov a zároveň první majetek. Myslím, že žádný velmožný šlechtic neobcházel nikdy stakovou pýchou širé lány svého majetku jako já, chudý umělec, tuto dlaň české půdy, která připadala mi jako snivá pohádka, trochu nepovšimnutá, ale zato ryzejší azvoucí právě tím mocněji k přemýšlení, kolik vyvolávala reminiscencí svou poetičností apiety svou historií. Tato místa totiž spjata byla nerozlučně s životem našeho fenomenálního virtuosa na housle Ferdinanda Lauba…“ Kalvoda ve své chalupě poté vybudoval malou Laubovu pamětní síň. Vedle chalupy pak stála roubenka, snad pocházející zvalašské vesnice na Národopisné výstavě vPraze roku 1895, která mohla sloužit jako ubytování pro hosty ažáky malířské školy nebo přímo jako Kalvodův ateliér.

V předloženém obraze, jenž je reprezentativní ukázkou autorova secesně dekorativního stylu, si Alois Kalvoda zvolil nádherný výhled do středočeské krajiny. Divákovo oko po „bloudění“ po podzimně zlátnoucích stráních dospěje k pohledové dominantě plátna, jíž je architektonicky nepřehlédnutelné panorama jednoho z nejstarších anejvýznamnějších středověkých hradů českých knížat a králů, Křivoklátu, skvěle strategicky situovaného na skalnatém ostrohu nad Rakovnickým potokem.

KUBIŠTA BOHUMIL

(1884–1918)

Venkovská chalupa

1904–1905 olej, plátno

60 × 80 cm

sign. PD Kubišta B. odborná expertiza PhDr. Rea Michalová, Ph.D.

PROVENIENCE do roku 2014 vrodině autora; Galerie Art Praha, 29. 11. 2014, pol. 163; soukromá sbírka

REPRODUKOVÁNO

(monografie a soupis díla) M. Nešlehová, Bohumil Kubišta, Odeon, Praha, 1984, soupis č. 16 900 000 Kč

Předložené dílo „Venkovská chalupa “ je autentickou, sběratelsky velmi vzácnou, skvostně luministicky řešenou a typické rysy autorova výtvarného cítění již neklamně prokazující prací Bohumila Kubišty, jednoho z nejvěhlasnějších a současně na trhu nejméně dostupných autorů české avantgardy.

Autentická díla Bohumila Kubišty jsou na trhu s uměním snad nejvzácnějšími položkami v kategorii autorů zakladatelské generace českého moderního umění. Výskyt Kubištových originálních prací na trhu by se dal přirovnat, voblasti umění 19. století, kvýskytu autentických děl Karla Purkyně (1834–1868). Nezpochybnitelný originál opravdové umělecké kvality těchto autorů se na volném trhu objeví opravdu jen jednou za více let. Důvodem je skutečnost, že oba autoři zemřeli velice mladí, a to ve věku 34 let, a jejich uměleckohistorický význam je tak velký, že většina jejich prací se v dnešní době nachází ve sbírkách státních muzeí agalerií.

Na českém trhu suměním se od roku 2000 konkrétně vyskytlo jen 21 položek se jménem Bohumila Kubišty v kategorii malba, přičemž uněkterých se jednalo o opakované prodeje. Význam předloženého obrazu podtrhuje skutečnost, že se jedná odílo, které se nacházelo až do roku 2014 v rodině autora a je uvedené vzásadní autorově monografické publikaci se soupisem od Mahuleny Nešlehové. Pozici vůdčí osobnosti umělecké scény zaujal Bohumil Kubišta již za svého nedlouhého života (zemřel při epidemii španělské chřipky). Jeho obrazů si vMnichově všiml dokonce Vasilij Kandinskij a vPaříži zaujalo jeho dílo a příjmení Guillauma Apollinaira: slavný básník obdivoval Čechy, že mají malíře, který byl kubistou již od narození. Na domácí scéně byl Kubišta souputníkem Emila Filly, který ho, dle slov Václava Špály, „rozhodně odstavoval“. Na rozdíl od Filly však Kubišta opravdového uznání spojeného s hmotným ohodnocením nedosáhl. Proto když vyčerpal finanční možnosti svého strýce, jediného stálého mecenáše, vstoupil zexistenčních důvodů do rakousko-uherské armády. Velel tehdy dělostřelectvu v istrijském přístavu Pula a na jeho příkaz došlo ke zničení slavné francouzské ponorky Curie, jež vnikla do rakouských vod. Byl za to sice vyznamenán vysokým Leopoldovým řádem, ale mezi svými malířskými kolegy tím vyvolal hodně „zlé krve“.

Předložený obraz „Venkovská chalupa “ je Kubištovým reprezentativním a kvalitním dílem z doby závěru autorových studií na pražské Akademii, kterou autor nuceně opustil po dvou letech právě roku 1905. Kubišta se tam již od počátku vyprofiloval v jednoho z „nejhalasnějších buřičů“ brojících proti přetrvávajícímu uměleckému konzervativismu školy. Býval mnohdy ijediným, kdo vstoupil do otevřeného konfliktu sprofesorem Vlaho Bukovacem, jehož tuhé pointilistické drezúře se nechtěl podřídit. Jak uvádí Dr. Luboš Hlaváček, neshody sprofesorem mívaly humornou podobu, násobenou jeho nedostatečnou znalostí češtiny.

Nabízený obraz je krásnou ukázkou toho, co bylo zdrojem Kubištovy tehdejší umělecké inspirace na cestě k modernismu – nebyla to škamna Akademie, ale cesty do přírody uskutečňované „na vlastní pěst“. Obraz „Venkovská chalupa “ je jedním zcenných děl, která rámují Kubištovu cestu kmodernosti –právě zde se malíř naučil myslet v barvách atvarových zkratkách.

PANUŠKA JAROSLAV (1872–1958)

Pohled zochozu hory Mužský směrem k Žabíkovu

olej, lepenka

50 × 65 cm sign. LD Panuška

80 000 Kč

ULLMANN JOSEF

(1870–1922)

Tání

olej, malířská lepenka

69 × 89 cm

sign. PD J Ullmann

80 000 Kč

RADIMSKÝ

VÁCLAV

(1867–1946)

Polabská tůň u Starého Kolína

kolem 1920 olej, lepenka

36 × 46 cm

sign. LD V Radimský odborná expertiza PhDr. Naděžda Blažíčková-Horová

150 000 Kč

Předložený obraz „ Polabská tůň u Starého Kolína “ je nepochybnou a typickou prací krajináře Václava Radimského, namalovanou kolem roku 1920, jak vyplývá ze srovnání sostatními díly z tohoto období. Začátkem roku 1918, po ukončení první světové války a po třicetiletém pobytu, opustil Radimský Francii a usadil se usvých bratrů vrodném domě na Pašince u Kolína. I po návratu do Čech zůstala jeho stálou inspirací voda, především řeka Labe ajejí okolí. Radimský byl neuvěřitelně pilný a přímo chrlil na výstavy apro zájemce o koupi jeho děl své práce, teď už ale jen motivy české krajiny, především náměty zokolí Kolína a z přilehlého polabského kraje. Maloval znovu a znovu pohledy na lesklou vodní hladinu, na vodu zářící, zčeřenou, klidně plynoucí, ve slunci iza bouřky, vobměnách dne i roku s mistrovskou přesvědčivostí. Vtomto námětu byl naprosto nepřekonatelný.

Také na předloženém obraze, na jednom z variantních pohledů na Polabskou tůň u Starého Kolína Radimský působivou barevnou skladbou zachytil její hladinu svodními rostlinami ajejí břeh rámovaný stromovím, odrážejícím se na vodním povrchu, na horizontu pak mezi kmeny prosvítají střechy stavení Starého Kolína.

Záběr charakterizuje světelnost, která ukazuje na Radimského těsnou příbuznost s francouzskými impresionisty i po návratu do Čech.

PROCHÁZKA ANTONÍN

(1882–1945)

Zápas s tygrem

kolem roku 1942 olej, plátno

51 × 61 cm

sign. PD monogram AP

REPRODUKOVÁNO

Antonín Procházka, str. 342, č. 0415

180 000 Kč

59

BÍLEK ALOIS

(1887–1961)

Dvě ženy

olej, plátno

55 × 47 cm

sign. nezjištěna

18 000 Kč

60

BENEŠ VINCENC (1883–1979)

Domy u řeky

olej, plátno

53 × 60 cm

sign. PD V. Beneš

120 000 Kč

61

BLAŽÍČEK OLDŘICH (1887–1953)

Žehušice

1943

olej, plátno

50 × 60 cm

sign. PD O. Blažíček Žehušice 1943

40 000 Kč

62

KUBA LUDVÍK

(1863–1956)

Zátiší s buchtami

1943

olej, malířská lepenka

30,5 × 42,5 cm

sign. PD L Kuba, na rubu Kuba / 1944 na rubu popis díla autorem

30 000 Kč

63

RABAS VÁCLAV

(1885–1954)

Krajina ze Západních Čech

1937

olej, plátno

45 × 94 cm

sign. PD Rabas 37 na rubu štítek ÚSČSVU spopisem díla

35 000 Kč

64

MULTRUS JOSEF (1898–1957)

Zelinářská zahrada

olej, plátno

75 × 110 cm

sign. PD Multrus

35 000 Kč

KUBÍN OTAKAR

(1883–1969)

Cesta do Sudic

olej, plátno

38,5 × 46,5 cm sign. PD Coubine na rubu štítek spopisem díla arazítko výstavy

VYSTAVENO

Dům umění města Brna, 1958

180 000 Kč

Posuzované dílo „Cesta do Sudic “ vytvořil Otakar Kubín, významný česko-francouzský umělec, člen legendární skupiny Osma, který svou tvorbu zasvětil krajinomalbám, zátiším afigurativní malbě.

Kubín se narodil vříjnu 1883 vBoskovicích do rodiny učitele Jana Kubína. Již vpředškolním věku se začal formovat jeho umělecký talent. Nejprve studoval na sochařsko-kamenické škole v Hořicích a po roce se přihlásil na Akademii výtvarných umění vPraze. Po návratu do Boskovic se živil jako kreslič dokumentace speleologických výprav a za ušetřené peníze se pak vydal do Antverp, Paříže a Itálie.

Stal se členem skupiny Osma a od roku 1909 působil jako asistent kreslení na pražské Uměleckoprůmyslové škole, což mu zajistilo trvalý příjem. Následně odcestoval s manželkou do Francie a v roce 1925 přijal francouzské občanství. Ve Francii byl velmi uznávaným umělcem a pravidelně vystavoval v Salonu nezávislých aod roku 1924 také v Salonu Tuilerií v Paříži. Během své největší slávy vystavoval společně s Pablem Picassem aHenri Matissem.

Dílo „ Cesta do Sudic “ je typickou krajinomalbou Kubína, který se zaměřoval zejména na zobrazování Provence či rodných Boskovic. Obec Sudice se nachází nedaleko Boskovic. Ačkoliv se Boskovice a tamní kraj objevují na Kubínových plátnech méně v porovnání s množstvím obrazů s krajinami v Provence, jsou stejně mistrovské jako ty francouzské. Kubín měl totiž neuvěřitelnou schopnost světlem modelovat ráz krajiny, její architekturu ivnitřní naladění. Svými díly se nesmazatelně zapsal do dějin výtvarného umění unás i v zahraničí.

KOPF

MAXIM (1892–1958)

olej, plátno

27,5 × 41,5 cm

sign. PD M. Kopf

PD název díla autorem

120 000 Kč

DURAS MARY

(1898–1982)

Ležící oslátko

1948 (1951)

bronzová plastika

15,5 × 14 × 9 cm

sign. zezadu monogram MD

PROVENIENCE

soukromá sbírka Německo, z rodiny autorky

REPRODUKOVÁNO

Mary Duras – Ivo Habán, Arbor Vitae a Národní památkový ústav, 2014, str. 232, č. 128

35 000 Kč

JANEČEK OTA (1919–1996)

Sedící akt srukama nad hlavou

1943

olej, plátno

70 × 48 cm

sign. LN O Janeček 43 na rubu štítek srazítkem katalogu díla č. 2982 odborná expertiza PhDr. Rea Michalová, Ph.D.

450 000 Kč

Obraz „ Sedící akt srukama nad hlavou “ je autentickým, na trhu s uměním vzácným kuboexpresivním, podněty primitivistického Picassa, ale i uhrančivého Modiglianiho přetavujícím figurálním dílem Oty Janečka, výrazného solitéra české výtvarné scény druhé poloviny dvacátého století, neobyčejně všestranného umělce, který svou rozsochatou prací zasáhl do malby, kresby, grafiky, plastiky, knižní ilustrace i do známkové tvorby. Zabýval se též textilní tvorbou a šperkem. Ota Janeček je jedním z nemnoha českých autorů, jimž se již za života podařilo dosáhnout věhlasu uznávaných klasiků.

Posuzovaný obraz „ Sedící akt srukama nad hlavou “ vznikl vJanečkově prvním výrazném tvůrčím období (1943–1948), kdy rozvíjel několik osobitých a nedogmatických interpretací kubismu. Tento formální princip poznamenal jeho práci do té míry, že jeho působení bude sledovatelné téměř v celém autorově díle. Jak napsal L. Hlaváček, „ Janečkův kubismus bude nepochybně jednou uznán za zcela specifickou modifikaci tohoto uměleckého názoru v dějinách českého výtvarného umění “.

Obraz „ Sedící akt srukama nad hlavou “ je nadto příkladným vyjádřením Janečkova raného senzualismu, chtějícího v té době doslova programově – právě soustředěním se na tematiku ženského těla –přehlušit tragičnost válečného času.

Máme před sebou nádhernou ukázku Janečkovy kuboexpresivní modelace, kdy stěžejní vizuální účin díla nese kombinace ostré, „primitivistické“ lineární kontury a cézannovsko-picassovsky „roztíraných“ barevných ploch, vzájemně se překrývajících.

Jak dokládají Janečkovy až plasticky sošné kresby, základní impulz spočíval vreálném zážitku a tvorbě podle modelu, ale morfologie ženských hlav poukazuje jasně kinspiraci africkými maskami, shodně jako u protokubistického Picassa. Jindy v těchto kresbách naopak převládne modiglianovský pól, jako další základní formový impulz, přehodnocený svébytností autorova pronikavého zrakového vjemu i prudce krystalizující individualitou jeho tvůrčího výrazu.

V obraze „ Sedící akt srukama nad hlavou “ je kuboexpresivní pól akcentován ojedinělým barevným laděním, které v podstatě navždy ustavuje autorův milovaný kolorit oranžovavých a červenavých tónů, v kontrastu se zemitými odstíny a zelenou.

Oranžová barva, jež tu hraje prim, ztělesňovala vhistorickém vývoji lidstva rovnováhu mezi duchem a tělesností (i v její podobě libida či sexuální touhy). Přesně vtomto smyslu je třeba číst Janečkův „ Sedící akt srukama nad hlavou “, prostoupený barvami slunečního jasu, jež ostře kontrastují s ponurou atmosférou protektorátního času a znamenají nesporné přitakání životu.

DRTIKOL FRANTIŠEK

(1883–1961)

Koupání

1942

olej, dřevěná deska 28 × 40 cm

sign. PD Drtikol 1942, na rubu 19/10 42 monogram F. D. 60 000 Kč

VLASTIMIL

(1919–1981)

U rybníka

1944

akvarel, karton

43 × 59 cm

sign. PD Beneš V 44. 15 000 Kč

VOBECKÝ FRANTIŠEK

(1902–1991)

Zátiší s červeným květem

olej, plátno

73 × 96 cm

sign. LD F. Vobecký na rubu autorský štítek spopisem díla arazítko ČFVU

380 000 Kč

Posuzovaný obraz „ Zátiší s červeným květem “ je reprezentativním asběratelsky zajímavým dílem malíře a fotografa Františka Vobeckého, který se řadí kvýrazným osobnostem českého umění mezi dvěma světovými válkami.

Rodák zTrhového Štěpánova se vyučil krejčím anásledně absolvoval kurzy kreslení na Ústřední škole dělnické v Praze. Poté přesídlil do Paříže, kde pracoval jako krejčí v módních salónech, a přitom navštěvoval kurzy na Académie Colarossi aAcadémie de la Grande-Chaumière. Po návratu se živil jako střihač a modelář v předních krejčovských salonech. Jako externí pracovník učil střih na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Svá umělecká díla zveřejňoval pouze výjimečně. V šedesátých letech se však začala objevovat v českých izahraničních publikacích.

Vobeckého styl se nejprve vyznačoval lyrickým kubismem, aby se postupně přetvářel v duchu surrealismu. „ Zátiší s červeným květem “ je dynamickou hrou tvarů a chladných barev. Olejomalba působí jako snaha ozachycení snu, pro který je příznačné, že vněm nikdy není vidět slunce. Zobrazu čiší osobní a hluboký prožitek z malby jako takové. Ostatně pro Vobeckého je tvorba oním prožitkem, který je přitahován tím, co samo září krásou a je nabito životem. Předložené „ Zátiší s červeným květem “ je dokonalým výrazem tohoto vnitřního naladění a přístupu ktvorbě. Díla Františka Vobeckého se v poslední době těší zájmu ze stran sběratelů, kteří hledají zajímavá díla české moderny.

KOTÍK PRAVOSLAV

(1889–1970)

Večer u řeky

1940 olej, plátno

73 × 70 cm

sign. PD P. Kotík, na rubu P. Kotík na rubu název díla a č. 41/40 autorem

POPSÁNO

Pravoslav Kotík 1889–1970, Národní Galerrie vPraze, 1991, soupis str. 130, č. 406 180 000 Kč

73

TIKAL

VÁCLAV (1906–1965)

Flašinet

1945

kresba tuší, lavírovaná tuš

36,5 × 29 cm

sign. LD V Tikal 45

VYSTAVENO

Skupina RA, GHMP, 1988

40 000 Kč

74

JIROUDEK

FRANTIŠEK (1914–1991)

Koncert

1945

olej, plátno

50,5 × 65 cm

sign. LD Fr Jiroudek 1945

35 000 Kč

75

PADERLÍK ARNOŠT

(1919–1998)

Válka

1944

olej, plátno

56 × 70,5 cm

sign. PD Paderlík 44

PUBLIKOVÁNO

Monografie Arnošt Paderlík, nakladatelství Nebe, str. 96 vyobr. 28

60 000 Kč

WACHSMAN ALOIS (1898–1942)

Golgota

1942 tempera, lepenka 33 × 45,5 cm sign. PD Wachsman 42 na rubu razítko Vystaveno v Mánesu a štítek výstavy

VYSTAVENO

Mánes 1947

Oblastní galerie Liberec 1968, kat. č. 43

REPRODUKOVÁNO

Alois Wachsman, Výbor z celoživotního díla, obrazy akresby 1918–1942, OG Liberec, repro č. 14

PUBLIKOVÁNO A VYSTAVENO

Alois Wachsman/Marcela Mrázová, GHMP, Obecní dům, prosinec 1970 – leden 1971, vyobr. 18,pod názvem Golgota I.

120 000 Kč

77

SOUČEK KAREL

(1915–1982)

Laboratoř

1945–1946

olej, plátno

70 × 90 cm

sign. LD K. Souček 45 – 46 na rubu popis díla autorem a štítky s popisy

VYSTAVENO

výstava Umělecké Besedy na Slovanském ostrově, 1947, kat. č. 178

230 000 Kč

HUDEČEK FRANTIŠEK

(1909–1990)

Na ulici

olej, lepenka

21,5 × 31 cm

sign. PD Fr. Hudeček 42, na rubu Fr. Hudeček / 1942 na rubu štítek s autorským popisem díla

120 000 Kč

LHOTÁK

KAMIL

(1912–1990)

Závodní dráha

1943 olej, vrypy, lepenka 11 × 25,5 cm

sign. PD Kamil Lhoták 45 přiložen rodný list díla SPKL sč. 1945/23 ze dne 6. února 2026

180 000 Kč

ZYKMUND VÁCLAV

(1914–1984)

Průřezy

1944

olej, překližka

51 × 41 cm

sign. PD V. Zykmund 44, na rubu V. Zykmund 1944 na rubu popis díla autorem odborná expertiza PhDr. Rea Michalová, Ph.D.

VYSTAVENO

Václav Zykmund (souborná výstava), Mansarda Brno, 1946, č. k. 18 Skupina Ra, Dům uKamenného zvonu, 23. 6. – 11. 9. 1988, č. k. 361

UVEDENO

M. Mžyková, Václav Zykmund, Olomouc, 1992, ve výběrovém soupise na s. 16 Volné směry 1947, 2–4, str. 125

450 000 Kč

Obraz sautorským názvem „ Průřezy “ je autentickým, sběratelsky raritním, mocně působivým, vrcholně surrealistickým dílem Václava Zykmunda, významného českého malíře, teoretika, fotografa a grafika imaginativní aexperimentální orientace, zakládajícího člena Skupiny Ra. Fantastičnost aparadox tvořily resumé jeho celoživotní, žánrově bohatě rozrůzněné tvorby. Václav Zykmund strhoval svou překypující aktivitou, ponorem do života. Jako André Breton aKarel Teige měl dar vyjadřovat se různými uměleckými médii: maloval, fotografoval, ilustroval, psal apřekládal.

Posuzované dílo „ Průřezy “ je sběratelsky ainvestičně velmi zajímavou položkou, jejíž skutečný potenciál, spolu s dalšími Zykmundovými pracemi z období vrcholné aktivity Skupiny Ra, nesporně zhodnotí vydání dlouho chybějící autorovy monografické publikace.

Jestliže Zykmundovi v letech 1936–1942 učaroval svět fantasmagorických vizí Salvadora Dalího, které daly jeho obrazovým vidinám scénografické prostorové vymezení, vnadcházející etapě (1943–1948), do níž se řadí předložená práce, se autor obrátil k výraznější (jemu tak vlastní) experimentaci v duchu ernstovských ichagallovských výtvarných postupů, jež odpovídaly jeho potřebě přesnějšího a nesporně i rychlejšího vyjádření nových, dobově aktuálních pocitů.

V předloženém díle máme před sebou jednu z autorových fascinujících obsedantních válečných vizí, ztvárněnou suverénním expresivním rukopisem s výraznými grafickými finesami a koloristickými akcenty. Plně se vní otiskuje Zykmundův typický cynismus, černý humor a absurdita.

Jedinečný surrealistický objekt s několika očima, znichž u dvou rozeznáváme fyziognomii páva, má nesporně hlubší významy. Jednak je třeba upozornit na oblibu motivu ptáka, symbolizujícího alter ego, svobodu i úzkost, v surrealistické mytologii Maxe Ernsta, umělce tehdy Zykmundovi velmi blízkého. Páv sám přitom v symbolice zosobňuje rovnováhu mezi vnitřním avnějším světem a upomíná na schopnost introspektivního pohledu.

Toto dílo sugestivně vtahuje diváka do myšlenkového „rébusu“ založeného na typických zykmundovských „pravidlech hry“: nespojité, překvapivé a šokantní prvky nasazují vážnosti doby ironizující špičku.

81

LHOTÁK KAMIL

(1912–1990)

Moto naphta

1946 lept

15,5 × 24,5 cm sign. PD Kamil Lhoták 46

PUBLIKOVÁNO

Grafika apráce na papíru / nakl. Libor Šteffek, str. 74, pod poř. č. G76

15 000 Kč

82

MATAL BOHUMÍR (1922–1988)

Breda – přístav

1947 kombinovaná technika, olej, masonit 19,5 × 29,5 cm sign. PD Matal 1947.

30 000 Kč

LHOTÁK KAMIL

(1912–1990)

Krajina s drakem a balonem – rybou

1944

olej, dřevěná deska 14 × 24 cm

sign. LD Kamil Lhoták 44, na rubu Kamil Lhoták leden 1944

REPRODUKOVÁNO

Kamil Lhoták, Tisíc obrazů / Libor Šteffek, str. 150 pod pořadovým číslem 589/11

600 000 Kč

FILLA EMIL (1882–1953)

Zátiší s rybou

1947

olej, plátno

46 × 58 cm

sign. PD Emil Filla 48 na rubu č. 40/48 autorem odborná expertiza PhDr. Rea Michalová, Ph.D.

2 200 000 Kč

Obraz „ Zátiší s rybou“ představuje autorsky nezpochybnitelnou, skvostnou, malířsky velkorysou a barevně neobyčejně delikátní, sběratelsky cennou práci Emila Filly, malíře, sochaře, grafika, teoretika aorganizátora české avantgardy, jedné znejvýraznějších osobností českého umění první poloviny dvacátého století, která formovala směřování našeho kulturního dění již od vystoupení skupiny Osma.

Emil Filla se narodil 4. dubna 1882 v Chropyni u Kroměříže jako syn železničního úředníka. Po absolvování gymnázia vBrně se zapisuje na tamní obchodní školu. Aby vyhověl přání rodičů, roku 1902 nastupuje do zaměstnání v Krakovské pojišťovně v Brně. Po několika měsících však odchází do Prahy, kde se vzáří 1903 stává studentem Akademie výtvarných umění. Školu však po třech letech opustil a rozhodl se hledat cestu za uměním jinde.

V letech 1907–1908 se podílel na uměleckých výbojích skupiny Osma, se kterou vystavoval díla jako Čtenář Dostojevského (1907), Hráči šachů (1908) aČervené eso (1908). Roku 1909 byl přijat do Spolku výtvarných umělců Mánes. V roce 1911 se pro ideové neshody stává členem Skupiny výtvarných umělců, vroce 1920 se do SVU Mánes opět vrací.

Vliv na Fillovu tvorbu měly bezpochyby jeho cesty po Evropě. Delší čas pobýval ve Francii, kde se mohl setkat s velikány jako Picasso, Apollinaire nebo Chagall. Vznikají kuboexpresionistická díla Podzim (1910), Salome (1911), Utěšitel (1911), Koupání (1912) či Dvě ženy (1912). Později v četných zátiších převládají již výhradně kubistické rysy. V průběhu první světové války žil Filla v Holandsku, kde se účastnil politického odboje. Roku 1920 se vrací do Prahy, orok později vystavuje v Berlíně ve Waldenově galerii a ve Freie Sezession, s Tvrdošíjnými v Rudolfinu v Praze. Kolem roku 1928 dospívá od syntetického kubismu k jeho lyrické poloze, která se později mění v imaginativní, také pod vlivem surrealismu (viz Fillova účast na výstavě Poesie 1932). Vpolovině třicátých let začíná vytvářet cyklus Bojů a zápasů.

Se změnou politické situace a příchodem nacismu se změnila i autorova tvorba. Na začátku války byl jako jeden z prvních, spolu s dalšími výraznými intelektuály české kultury, zatčen gestapem avězněn v koncentračních táborech Dachau aBuchenwald.

V roce 1945 nastoupil jako profesor na nově založené Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Ve svých malbách navázal na dobu předválečnou. Pokračoval vtvorbě zátiší aaž do své smrti v roce 1953 vytvářel krajinomalby Českého středohoří. Vzniká cyklus monumentálních maleb slovenských zbojnických písní scharakteristickými rysy kubismu, ale itradičního čínského malířství. Emil Filla zemřel 6. října 1953 v Praze.

Obraz „ Zátiší s rybou “ je reprezentativním, nejen koloristicky, ale i kompozičně a motivicky oku mimořádně lahodivým dílem Emila Filly zobdobí, jež bylo jakýmsi novým přitakáním radosti z malby, osobním okouzlením věcmi dennodenního života, konečným prolomením fáze „ příšer “, „ neklidu “ a „ běsnění “, které stravovaly autorovu duši vobdobí věznění vkoncentračním táboře Buchenwald po celou dobu druhé světové války.

Na rozdíl od Josefa Čapka, zatčeného gestapem na začátku války ze stejných důvodů (jako příslušníci české inteligence), který v koncentračním táboře Bergen-Belsen podlehl tyfové epidemii, Emil Filla věznění přežil, i když údajně prodělal šest infarktů. Po osvobození dostal od lékařů nařízený téměř roční klid, byl upoután na lůžko, s prkénkem na kolenou kreslil a vytvářel grafiku.

V červnu roku 1946 se konečně mohl vrátit k malířskému stojanu a s novým přílivem vitality atvůrčího chtění (utlumovaného po více než šest let) začal současně rozvíjet všechny námětové oblasti, které byl nucen opustit: na jedné straně vytvářel monumentální obrazy na témata českých a slovenských lidových písní, figurální práce, v nichž navázal na přerušenou linii velkého cyklu třicátých let, av neposlední řadě neobyčejně rozmanitá pozdně kubistická zátiší velkorysého výrazu, nádherně malířsky cítěná v hutné barevné hmotě.

Obraz „ Zátiší s rybou “ je dílem, vněmž Emil Filla přistoupil ke ztvárněnému motivu téměř rozkošnicky, až sjakousi hravostí cukráře. Neobyčejná tvůrčí chuť autora, který se po všech prožitých strastech vrátil k intimitě domácích chvil a poklidu rodinného bytí, zaznívá jak ze svěžího, naprosto neomylného rukopisu využívajícího kontrast čistých ploch, kresebných dekorativních akcentů a silných linií, tak ze smyslové, dokonale „vyjemněné“ pastelové barevnosti.

Hlavním motivem obrazu je na tácu podloženém ubrouskem slavnostně naservírovaná ryba, připravená k porcování a doplněná citrónem. Další neopomenutelný předmět představuje omáčník, který ve stejné době najdeme také na Sudkových snímcích zátiší vytvářených vinteriérech peruckého zámku, kde Filla pobýval; omáčník, který také patřil mezi Fillovy tehdejší oblíbené věcné „modely“. Díky syntetické kubistické optice jsou tu všechny předměty včetně ústřední pochutiny prezentovány divákovi doslova jako ve „výkladní skříni“.

V„ Zátiší s rybou “ rozehrál Emil Filla velkorysou, vpravdě radostnou malířskou symfonii tvarů a noblesního koloristického ladění, výtvarných elementů, jež v geniálním vyvážení promlouvají o autorově hedonistickém prožívání malby jako takové a jejichž tvůrčí volnost poukazuje na jediné – svoboda je „ nezadatelný statek člověka, jeho nejvlastnější vlastnictví “, abychom citovali z „ Úvah o budoucnosti lidstva “ (1903) Augustina Smetany, které měl Emil Filla ve své knihovně.

BAUCH JAN (1898–1995)

Týnský chrám

1952

olej, plátno

66 × 49 cm

sign. LN Jan Bauch 1953

odborná expertiza PhDr. Rea Michalová, Ph.D.

PROVENIENCE

významná sbírka českého moderního umění, Praha; kvalitní sbírka českého moderního umění

REPRODUKOVÁNO

(monografie) Rea Michalová & Peter Kováč, Jan Bauch, Galerie Art Praha, 2012, č. obr. 154, s. 214 180 000 Kč

Posuzovaný obraz „Týnský chrám “ je autentickým, cenným, vrcholně expresivním a motivicky významným dílem Jana Baucha, expresionisty žhavého výrazu a úchvatného suverénního rukopisu, hraničícího až s gestickou malbou a čímsi blízkého idnešním postmodernistům. Jan Bauch byl nestor naší moderní malby a její neúnavný obnovitel.

Předložený obraz „Týnský chrám “ skvostně dokládá, že architektura byla Janu Bauchovi živým pomníkem humanismu. Prohlásil, že jenom taková architektura, která má proporce lidství, je dobrá. Byl přesvědčen, že architektura vsobě shrnuje všechny ideové proudy své doby. Miloval především gotiku a baroko, dva dějinné proudy „vzpoury proti hmotě“, které výrazně formovaly podobu staré Prahy. Fascinace dynamickými formami umění a architektury odpovídala charakteru jeho osobnosti a tvorby. Tu můžeme charakterizovat jako jedinečnou syntézu mimořádných lidských auměleckých hodnot, jejichž smyslem bylo zachytit drama člověka, svár doby a rozpornou dynamiku moderního světa.

Architektura Týnského chrámu představovala Bauchovi jakýsi pendant k současně vznikajícím Loretám. Tyto obrazy jedinečného expresivního výrazu se staly skrytými symboly české státnosti a národní hrdosti. Malíř se soustředil na zachycení míst, kde bil abije tep našich dějin. Tektonická přísnost Týna nechává zaznít výhružnému přízvuku věží, hrdému znamení neústupnosti národa. Přizpůsobil tomu i živelnou a vzrušenou malířskou formu, vyznačující se mistrovským „ staccatem “ tahů štětce vtéměř „ žhnoucí “ barevné orchestraci. Kplátnu přistoupil jako kdějišti dramatu, k ploše zmítané neklidem a prodchnuté napětím. V tomto exaltovaném výtvarném podání „ skálopevně“ zakotvil velkolepou dominantu Týnského chrámu na Staroměstském náměstí.

Posuzovaný obraz je mimořádně působivou, extaticky ztvárněnou vizí autorova rodného města. Podařilo se mu jedinečným způsobem vyjádřit vůli k životu, která je vnárodě akterá se nedá pokořit.

JANEČEK OTA

(1919–1996)

Rajská zahrada

1949

olej, plátno

48 × 70 cm

sign. LD Janeček 49 přiloženo potvrzení pravosti díla od Ing. Tomáše Janečka č. 8657

300 000 Kč

Velice subtilní obraz „ Rajská zahrada “ zroku 1949 je provedený vzasněném koloritu, který je typický pro práce Oty Janečka. Janeček je považován za jednoho znejvšestrannějších umělců české moderny, představitele takzvané generace druhé světové války, který se zapsal do poválečného umění především skrze svůj osobitý vztah k přírodě.

Pardubický rodák studoval v letech 1937–1939 kreslení adeskriptivní geometrii na ČVUT v Praze u Cyrila Boudy aKarla Pokorného. Poté nastoupil na Uměleckoprůmyslovou školu k Josefu Novákovi. Od roku 1943 byl členem Spolku výtvarných umělců Mánes, následně i členem Sdružení českých umělců grafiků Hollar.

Janeček se ve své tvorbě zabýval figurální malbou, kubistickými zátišími, snovými krajinami i abstraktní malbou. Toto označení však odmítal, neboť se pokaždé snažil zachytit svět kolem sebe tak, jak ho sám viděl. Především se věnoval přírodní tematice vpodobě travin, motýlích křídel či ptáků.

Předložené dílo „ Rajská zahrada “ je ukázkou Janečkova citu pro jemné, lyrické zobrazení harmonie zahrady. Jedná se obarevný prostor, vněmž rostou květiny ažijí zvířata, konkrétně ptáci. Motiv „ráje“ lze chápat jako návrat k čistotě a nevinnosti. Obraz svou barevností působí lehce, optimisticky až pohádkově. Janeček za svá díla obdržel několik prestižních ocenění a anglická kritika ho v roce 1985 označila spolu sPicassem, Braquem, Modiglianim, Matissem aSchielem za největší postavu světové kresby dvacátého století.

SEKORA ONDŘEJ

(1899–1967)

Ferda mravenec a brouk Pytlík

1936 kresba tuší, akvarel, karton

22 × 15 cm

60 000 Kč

88

NEMES ENDRE (1909–1985)

Den ksrackslagne spra Helgubben

1948

tempera, lepenka

100 × 70 cm

sign. LD Endre Nemes 1948

VYSTAVENO

Moderna Musée 1990, č. 83, repro v katalogu

200 000 Kč

SERPAN JAROSLAV

(1922–1976)

Dneallaede

1949

olej, plátno

70 × 90 cm

sign. LD Serpan 1949, na rubu Serpan / 11. 11. 1949

na rubu popis díla autorem

80 000 Kč

90

ISTLER JOSEF

(1919–2000)

Objekt

1952

olej, sololit

33 × 41 cm

sign. PD Istler 1952 na rubu popis díla

80 000 Kč

91

ISTLER JOSEF (1919–2000)

Krajina

1952

kombinovaná technika, tempera, monotyp, karton

25 × 39 cm

sign. PD Istler 52 na rubu štítek spopisem díla 18 000 Kč

92

ISTLER JOSEF (1919–2000)

Vegetace

1952

olej, sololit 30 × 41 cm sign. PD Istler 1952 80 000 Kč

93

DOMÍNGUEZ ÓSCAR

(1906–1958)

Město

1949

olej, plátno

16 × 22 cm

sign. na rubu Domingues 3 – 2. 49

PROVENIENCE

Christie's, 2007

180 000 Kč

Originální a sběratelsky velice zajímavé dílo „ Město “ pochází od španělského malíře Óscara Domíngueze, umělce světového formátu, který se etabloval jako klíčová postava evropského surrealismu a avantgardy první poloviny 20. století.

Rodák ze San Cristóbal de la Laguna vSanta Cruz de Tenerife odjel v roce 1927 do Paříže, aby pomohl svému otci s vývozem banánů. Brzy se však začal zúčastňovat surrealistických seancí pořádaných v kruhu kolem André Bretona. Odva roky později již vytvořil své první obrazy, do nichž se promítla tvorba Salvadora Dalího či Maxe Ernsta.

Domínguez navštívil vletech 1946–1949 Československo hned několikrát, přičemž tato období byla plodná jak po stránce umělecké, tak osobní. Právě ztéto doby pochází inabízené dílo, které nese všechny charakteristické znaky Domínguezovy stylizace aimaginace. Temperamentního a bezprostředního Španěla okouzlila především Olomouc, kde našel vřelé prostředí přátelské i sběratelské.

Předložený obraz „ Město “ představuje typickou ukázku Domínguezovy tvorby, v níž realita městského prostředí hraničí se snovou vizí. Architektura zde nepůsobí pevně ani stabilně, ale spíše splývá se svým okolím. Město však má svého ducha, svou atmosféru atajemství, jako by se jednalo o vnitřní město, ve kterém se mísí struktura stemnou poetikou surrealismu. Dílo je tak svědectvím autorovy imaginace amalířské invence, kterými se Domínguez zapsal do moderního umění.

94

KUBÍČEK

JÁNUŠ (1921–1993)

Mikulov

1948

olej, plátno

96 × 82 cm

sign. PD Jánuš Kubíček 48 na rubu popis díla autorem

35 000 Kč

95

JÍLEK

KAREL (1896–1983)

Orchestr

1959

olej, plátno

75 × 82,5 cm

sign. PD K. Jílek 59 na rubu štítek s dedikací autora

PROVENIENCE z majetku rodiny autora

25 000 Kč

KUBÍČEK JÁNUŠ

(1921–1993)

Plamínek

1982

enkaustika, plátno

99,5 × 77 cm

sign. na rubu monogram J. K. / 19. V. 1982 na rubu olejomalba Akt u okna, 1958, původní štítek spopisem a popis díla autorem

REPRODUKOVÁNO

v online soupisu díla autora DJK 0732

90 000 Kč

97

MATAL BOHUMÍR

Zrcadlo

1955

olej, karton

42 × 32 cm

sign. PD Matal – 55

PROVENIENCE

sbírka Dr. Kudělky

30 000 Kč

(1922–1988)

BAUCH JAN (1898–1995)

Tanec Sirén

1957

olej, lepenka

76 × 124,5 cm

sign. LD Jan Bauch 1957

odborná expertiza PhDr. Rea Michalová, Ph.D.

220 000 Kč

Zde prezentovaný obraz „Tanec Sirén “ je originálním, mimořádně kvalitním, motivicky nesmírně půvabným a sběratelsky vzácným skvostně velkoformátovým dílem Jana Baucha, autora, jehož tvorba představuje sugestivní svědectví neobyčejného malířského zaujetí či přímo vášně, s níž vnímal a vyjadřoval realitu viděného světa aprožívané doby, stejně jako imaginativní představy asny. Podstatou a smyslem Bauchových pláten se stal výraz, kterému podřizoval vše. Jeho malířský temperament nebyl výrazně zatížen spekulativními sklony. Jak sám osobě říkal: „Vlastně jsem hledal formy barvou tak dlouho, až jsem je malováním vybojoval…“ Typická pastóznost jeho obrazů vyjadřovala dobývání tvaru zvnitřku: „ … byla znamením vnitřního vztlaku, který jsem vsobě cítil.“

Obraz „Tanec Sirén “ představuje mimořádně krásnou a reprezentativní Bauchovu práci, která vznikla jako jeden z bezprostředních výsledků autorovy první cesty do Řecka roku 1957.

Kromě toho, že řecká krajina kněmu promluvila v dynamicky zvýrazněných barvách (Pireos, Akropolis, Agora, Krajina na Olympu, Řecké moře), začíná po návratu uzrávat skladba nového cyklu o Odysseovi, tvořícím následně spolu scyklem Artistů těžiště jeho pozdního díla.

Svůj hlavní ideový záměr autor vyjádřil slovy: „ Nechtěl jsem dělat ilustraci Odysseovy anabáze. Odysseus a Iliada, to je prostě jedno znejvětších témat. Mě ta epopej zajímala proto, že jsou v ní mohutně a elementárně vyjádřeny základní lidské věci, nejstarší pravdy. (…) Epos vznikal ústním podáním aje vněm prvotnost lidstva, jako já třeba cítím svou prvotnost v uličkách Starého Města. Má úder, sílu, lidské vášně imyšlenky jsou vyjádřeny velementární síle, nezná rozdrobenost a přejemnělost.

Takže se člověk kruhem vrací ke svým základním životním pocitům, očišťuje se od nánosů a zbytečností ahledá tu prostotu amohutnost, kterou má mít umění, chce-li zasahovat. Atak tenhle cyklus není jen vyprávěním o Odysseovi, ale další variantou řešení téhož problému současného člověka. Co je pro něho pravé aco falešné, proč žije na světě, kdo je, co chce, co je vněm ukryto, jak si odpoví na základní otázky existence, které stále trvají, kam se postaví vtom věčném zápase, ve sváru kladu a záporu, co je ochoten investovat ze sebe, riskovat.“

Obraz „Tanec Sirén “ lze bezpochyby považovat za jeden z vzácných obrazů odysseovského cyklu. Ten se nezakládá na předem stanovené tematické osnově. Geneze obrazů neodpovídá dějové posloupnosti eposu. Tvůrčí pohnutky, určující volbu jednotlivých námětů, vyplynuly z bezprostředního zaujetí. Zde prezentovaný „Tanec Sirén “ představuje jeden zúplně prvních obrazů celého cyklu.

Máme před sebou skvostně šířkově rozvinutý obraz lepých dívek ve víru taneční vášně, osvěžovaných mořem: nejsou to však ledajaké dívky, ale Sirény, které vumělcových očích reprezentovaly na jedné straně věčný princip krásného ametafyzického ženství ana straně druhé pokušení ve smyslu mravním: neustálou možnost zradit sebe, nevytrvat, opustit svou pravdu.

99

JÍLEK KAREL

(1896–1983)

Pradleny

1956

olej, plátno

120 × 99 cm

sign. PD K. Jílek 56 na rubu štítek USČSVU spopisem díla a dedikace autorem

PUBLIKOVÁNO

Karel Jílek / Jiří Hlušička, Umělecké profily, ODEON 1987, str. 161

60 000 Kč

Olejomalba s názvem „ Pradleny “ je autentickou prací Karla Jílka, malíře, ilustrátora, scénografa a pedagoga, člena Sdružení výtvarných umělců moravských a Skupiny výtvarných umělců v Brně.

Karel Jílek se narodil 26. listopadu 1896 v Moravičanech v okrese Šumperk. Po první světové válce, ve které bojoval na východní frontě, studoval figurální kresbu na Českém vysokém učení technickém v Brně apoté na Akademii výtvarných umění vPraze uprofesora Maxe Švabinského. Podnikl několik studijních cest po Evropě, například do Německa, Francie, Itálie či Rakouska. Po absolutoriu působil jako učitel figurální kresby na Odborné škole pro ženská povolání v Brně. Vroce 1927 se stal členem Sdružení výtvarných umělců moravských v Hodoníně. V důsledku svého nesouhlasu s programem sdružení opustil. Od roku 1933 byl členem Skupiny výtvarných umělců v Brně.

Ve své tvorbě se zabýval krajinami, portréty a figurami. V jeho krajinách, zejména pohledech na Vysočinu, převládá romantický lyrismus. Jílkovy krajinomalby se vyznačují hlubokými znalostmi hry světla astínů. Oproti tomu jeho figurální malby byly expresivnější a dramatičtější.

Dílo „ Pradleny “ zroku 1956 zobrazuje motiv ženské práce, který je Jílkem zpracován sdůrazem na dynamiku aatmosféru. Opakující se gesta při praní, ohýbání, manipulaci s prádlem vytvářejí dojem neustálého pohybu. Celková kompozice tak působí živě, energicky, ikdyž si zachovává určitý řád a soustředěnost.

SUDEK JOSEF (1896–1976)

Konvolut čtyř originálních fotografií aktů a dvou negativů

1951–1954

4× originální bromostříbrná fotografie, 2× negativ 4 ks 24 × 18 cm přiloženo povolení trvalého vývozu

450 000 Kč

Unikátní celek fotografií a negativů nám představuje tvorbu jednoho z našich nejvýznamnějších fotografů Josefa Sudka v její nejintimnější podobě.

Konvolut se skládá ze dvou fotokopií totožného snímku, jenž zachycuje sedící modelku. Tato fotografie je známá a hojně publikovaná pod názvem Detail s barokním křídlem. Další dva snímky zachycují tutéž modelku, tentokrát ovšem pózující vstoje. Prameny kučeravých vlasů jí ve všech případech zakrývají část obličeje a dělají z ní anonymní objekt krásy v její ladnosti a nahé prostotě. Čtyři snímky jsou lemovány úzkým bílým rámečkem azřejmě nebyly vytvořeny za účelem jejich výstavní prezentace. Dva přiložené negativy náleží právě k obsaženým stojícím aktům.

V Sudkově tvorbě se téma aktu objevuje velice vzácně, a proto lze celý konvolut označit za mimořádně unikátní jak po sběratelské, tak umělecké stránce.

101

SUDEK JOSEF (1896–1976)

Odjezd

1948

originální černobílá fotografie 23 × 29 cm

sign. PD Sudek 1948 na rubu autorem přípis:č. 68 Odjezd

70 000 Kč

102

BOUDNÍK VLADIMÍR

(1924–1968)

Tekla I

1959

strukturální grafika 1/11 56 × 39,5 cm sign. PD V. Boudník 14. I. 1959.

REPRODUKOVÁNO

Vladimír Boudník, kompletní soupis grafického díla, str. 166, č. 309

35 000 Kč

BARTOVSKÝ VÁCLAV

(1903–1961)

Malíř Kamil Lhoták v ateliéru Bartovského

kolem roku 1951 olej, plátno

54 × 65 cm na rubu č. 78 autorem apopis díla odborná expertíza PhDr. Ivona Raimanová

380 000 Kč

Portrétní tvorba představuje stěžejní oblast díla Václava Bartovského. Vedle ní se autor věnoval také malbě pražské městské krajiny (např. Petřín, tramvajová zastávka) a maloval též městské interiéry (například kavárna Slavie).

Bartovského malba se vyznačuje mimořádnou kultivovaností avysokou technickou úrovní. Inspiroval se především francouzským malířstvím. Na rozdíl od francouzské tradice, inklinující ke smyslovému pojetí malby („ to, co vidíte, je to, co vidíte “), dokázal do svých děl vnést další významovou rovinu. Patrně i pod vlivem středoevropského kulturního prostředí, tíhnoucího khlouběji prožitému a niternému uchopení reality, zachycoval i to, co není bezprostředně smyslově postižitelné.

Jeho práce vycházejí zcivilního světa, avšak obyčejnost výjevů se vnich rozplývá v tiché, meditativní rovině. Divákovi se otevírají krajiny aportréty, které hovoří o„tajemství“ všedního dne. Tohoto účinku autor dosahoval lehkostí barevného rukopisu a záměrnou nedořečeností detailů. Portrétované postavy nejsou vykresleny vúplné konkrétnosti, jejich rysy zůstávají naznačené a modelace působí uvolněně. Přesto si portrétovaní zachovávají identifikovatelnost.

Bartovského díla zpřítomňují konkrétní okamžik, zároveň jej však transponují do roviny bezčasí. Malby jsou ztišené ajakoby mimo realitu, apřesto si uchovávají silnou naléhavost přítomnosti. Právě tato ambivalence stojí za jejich trvalou působivostí.

Uvedené charakteristiky se plně vztahují kobrazu „ Malíř Kamil Lhoták v ateliéru Bartovského “ (olej na plátně, 54 × 65 cm). Jedná se o portrét malíře Kamila Lhotáka, s nímž Bartovského pojilo přátelství. Sedící Lhotákova postava je pevně usazena vprostoru ateliéru, krajina za oknem je spíš lyricky tlumená a celek působí kontemplativně. Portrétovaný je situován do Bartovského ateliéru, což lze identifikovat podle charakteristického tvaru okna v pozadí i podle krajiny za oknem. Shodné motivy okna a krajiny za ním se objevují i v dalších dílech z téhož období, prokazatelně vzniklých v Bartovského ateliéru.

Podle soupisu díla Václava Bartovského (Ivona Raimanová, diplomová práce, FF UK, Praha 1982) vznikl obraz vroce 1951. Toto datování potvrzují další dvě práce, vnichž portrétovaným je Kamil Lhoták. Všechny jsou datované rokem 1951. Jedná se oobraz „ Malíř K. L. v ateliéru “ (1951, olej na plátně, 92 × 115 cm, dílo je dnes nezvěstné), studie „ Postava K. L.“ (1951, olej na plátně, 41 × 31 cm, v době soupisu díla vedeno ve sbírce Národní galerie vPraze, t. č. deponát). Všechna tři díla jsou v soupisu z roku 1982 shodně datována do roku 1951. Stylové znaky malby navíc tomuto zařazení plně odpovídají. Po roce 1952 se totiž rukopis Bartovského proměnil do poněkud jiné podoby.

Obraz „ Malíř K. L. v ateliéru “ představuje výbornou ukázku Bartovského portrétní tvorby a výstižně ilustruje jeho osobitý malířský projev. Václav Bartovský zůstává výraznou, dosud však nedostatečně doceněnou osobností českého umění druhé poloviny 20. století. Důvodem je mimo jiné jeho specifické umělecké směřování, vněmž originálně reinterpretoval podněty meziválečné avantgardy. Bartovský byl aje osobností, která se vzpírá jakémukoli skupinovému nebo programovému zařazení. Ve 40. a50. letech 20. století dospěl k osobité syntéze moderní malby, do níž vnesl existenciálně meditativní podtón příznačný pro generaci nastupující po optimisticky laděných avantgardách. Václav Bartovský zemřel vroce 1961 ve věku 57 let.

KOBLASA

JAN (1932–2017)

Co je dole je i nahoře

1960

kombinovaná technika, olej, plátno

130 × 162 cm

sign. na rubu monogram K 1960 na rubu název díla autorem přiložena odborná expertiza PhDr. Mahulena Nešlehová

650 000 Kč

Dílo patří mezi šest maleb cyklu „ Co je dole je i nahoře “ vytvořeného vroce 1960. Obrazy cyklu mají různé formáty ataké různá abstraktní provedení. Práce vcyklech měla pro tvorbu Jana Koblasy zásadní význam. Řídil se poznáním, jak vtextech uvádí, že jednou prací nelze sdělit vše, že každé téma potřebuje důsledné a vyčerpávající zkoumání, že jedna věc nestačí – je jen náznakem.

V předložené malbě umělec důmyslně využívá sémantických možností plochy, kterou mění v hybnou, temnou horizontálou protnutou, informelní tkáň. Meditativně zaměřeným sdělením, obsahujícím podněty promluv Lao-C’ a moudrosti taoismu, výstižně zachycuje představu oprapůvodní jednotě světa, jejíž možnosti mu skýtaly reverzibilní téma. Obraz má v tomto ohledu ontologický význam.

Myšlence odpovídá malířské podání díla: někdejší jednotě odpovídá prostupování prostorů i pomyslná hybnost amorfních barevných hmot hnědožlutých, žlutavých, namodralých atemných tónů, z nichž některé, obdařené fenoménem světla, zdánlivě ustupují, jiné, hmotnější, naopak vystupují do popředí. Hybnému prolnutí prostorů odpovídají spontánní kresebné vrypy dynamizující obrazovou plochu. Jejich chaotický neklid protikladně v malbě zklidňují barevně hutné, temné horizontální linie, jež v rozrůzněném sledu avelikostech vnášejí do Koblasova vyjádření poklidný moment uplývání a pomíjivosti.

Máme před sebou autentický, mimořádně kvalitní obraz galerijní hodnoty.

105

ZOUBEK OLBRAM (1926–2017)

Žena na židli

1957

bronzová plastika, pozdní autorský odlitek

36,5 cm

sign. zespodu raznicí O Zoubek certifikát pravosti od Polany Bregantové

VYSTAVENO

Olbram Zoubek neznámý, Museum Kampa, Praha, 21. 2. – 26. 3. 2013

90 000 Kč

Olbram Zoubek patří k významným představitelům českého moderního figurálního sochařství druhé poloviny 20. století. Jeho tvorba navazuje na poválečné tendence evropského umění, zejména na existenciálně laděnou figuraci, a postupně směřuje k osobité stylizaci lidské postavy s protáhlými proporcemi a důrazem na vnitřní výraz.

Plastika „ Žena na židli “ zroku 1957 však patří k autorovým raným pracím, které se na trhu objevují zcela výjimečně. Způsob kompozice figury a prostoru odpovídá dobově příznačnému výtvarnému myšlení konce 50. let, kdy se sochařství posouvalo od popisnosti kvýrazové zkratce avětšímu důrazu na psychologické vyznění.

Dílo zachycuje ženskou figuru ve stoji, s levým kolenem opřeným o sedátko židle a pravým loktem o její opěradlo. Tím vzniká napjatý vztah mezi tělem a opěrným prvkem, který figuru současně stabilizuje i vychyluje z rovnováhy. Židle není jen doplňkem, ale plnohodnotnou součástí kompozice, která určuje její rovnováhu i pomyslné napětí, pokud by hrozil její pád pod vychýlením těla. Výrazným prvkem je levá ruka, kterou si žena sahá dozadu a přidržuje vlasy. Toto gesto uzavírá horní část postavy aspolu s nahlížením do kapesního zrcátka vdruhé ruce vytváří intimní atmosféru každodenní toalety. Ruku položenou na temeni hlavy a ohnutou v lokti lze vnímat jako sevřený výrazový celek, který se vobměně opakuje i níže v ohybu nohy v koleni. Zoubek zde pracuje se zjednodušenou modelací, kde není důraz kladen na detailní popis, ale na celkovou siluetu a napětí linií.

106

VÁLOVÁ JITKA (1922–2011)

Jatka – Porážený býk

1950

uhel, pastel, karton

147 × 327 cm

sign. na rubu J. Válová

přípravná kresba k diplomové práci autorky, na rubu přípis Poražený býk

130 000 Kč

REPRODUKOVÁNO

Květa Válová, Jitka Válová – Prší, prší auž zase smutek na mě leze, Galerie Františka Drtikola

Příbram, 2022, repr. č. 1

1960

olej, plátno

100 × 73,5 cm

sign. PD Rotrekl 60

120 000 Kč

Májová kytice

1960

olej, plátno

92 × 80 cm

sign. LD Lacina na rubu štítek spopisem díla

200 000 Kč

ŠÍMA JOSEF

(1891–1971)

Země světla / Terre de lumière

1960

olej, plátno

60 × 61,5 cm

sign. PD J. Šíma 60, na rubu J. Šíma 1960 na rubu název díla autorem odborná expertiza PhDr. Rea Michalová, Ph.D.

3 500 000 Kč

Posuzované dílo „ Země světla (Terre de lumière) “ je originální, neobyčejně produchovnělou, výtvarně delikátní a koloristicky a formátově nesmírně oku lahodivou prací Josefa Šímy, jednoho z mála českých umělců, kteří se zapsali do dějin výtvarného umění i v mezinárodním kontextu. Tvorba Josefa Šímy patří ktěm hodnotám světového moderního umění, které vzdorují zařazení do úzkých kategorií jednotlivých výtvarných směrů. Bylo tomu tak vobdobí surrealismu, jehož doktríně se Šíma nikdy zcela nepodřídil, i v pozdní fázi na pomezí nefigurativní tvorby, aniž by kní mohlo být jednoznačně přiřazováno. Většinu svého života prožil vPaříži, kde se mu podařilo aktivně se podílet na mezinárodním výtvarném dění. Svou výtvarnou dráhu začal v prvních poválečných letech obrazy s civilistní tematikou, které po odjezdu do Francie vroce 1920 střídá krátké období větší formální experimentace. Od roku 1921 participoval jako zahraniční dopisovatel na aktivitách Uměleckého svazu Devětsil. Teigeho program stavby a básně, konstruktivismu a poetismu, korespondoval s jeho tvůrčím založením. V roce 1927 se stává s několika mladými francouzskými básníky zakládajícím členem skupiny Le Grand Jeu, čímž nalézá inspirativní paralelu svého díla.

Na základě několika iluminačních zážitků se ve druhé polovině dvacátých let zrodil v Šímových obrazech nový imaginativní svět. Vnáhlém výtrysku ohromujícího zření, iniciovaného spatřeným bleskem, se mu otevřel prostor, na jehož rozhraní byl čin stvoření a velikost tvůrčí síly dodávající jednotu celému jsoucnu. Vroce 1924 uviděl zemi vjednolitém souvislém aktu zrodu a vertikálu propojující zemi s oblohou. Otřásla jím síla dynamické činnosti, ucelenost přírodních zákonů imyšlenka, která je dala do pohybu, že nadále zůstal pozorovatelem a svědkem toho, co „viděl tak jasně“. V intuitivním pohledu probuzeném rozbouřeným živlem poznal to, kčemu vědci dospívají dalekosáhlými výzkumy: že celý kosmos ovládají „ jednoduché principy, které platí pro elementární částici i pro atom, pro molekulu i pro krystal, pro rostliny iživočichy, pro člověka ipro planety, pro hvězdy i galaxie “.

Posuzované dílo je reprezentativní akrásnou ukázkou Šímovy krajinomalby počátku šedesátých let, kdy dospívá kjedinečné syntéze, vyznačující se zvláštní produchovnělostí, výrazovou oproštěností a zvnitřnělou světelností. Šíma se zde odpoutává od „ rozptylujícího hluku světa “ a ztvárňuje mentální krajinu vnitřního zření, krajinu duše, v níž nám předkládá svou novou vizi jednoty univerza, k níž směřoval po celý život.

Obraz „ Země světla (Terre de lumière) “ má pro toto období zcela typickou odhmotněnou podobu informelní světelné vize, utkané zrozechvělých, světlem napojených barevných skvrn. Šíma tu navázal na své krajiny zpočátku třicátých let s nepravidelnými útvary – „ostrůvky“ symbolizujícími zemi, avšak v mnohem jemnější, produchovnělejší podobě. Chvějivý opar světla nyní prostupuje a změkčuje okrově laděné plány, jež tvoří jakousi nehmotnou kostru země, do níž ve spodní části pronikají další nepravidelné blankytné útvary, působící jako utkané z těkavé a vibrující energie.

Spolu s redukcí jazyka forem, přetavující někdejší inspiraci konkrétní krajinou do univerzální vize Země – Světla, Šíma záměrně omezil i barevnou paletu, aby okouzlujícím způsobem rozvedl odstíny světle modré a okrové.

110

MALICH KAREL

(1924–2019)

Krajina

1960

kombinovaná technika, koláž, tužka, pastel, lepenka

48 × 66 cm

sign. PD K. Malich 1960

240 000 Kč

111

ŠÍMA JOSEF (1891–1971)

Bez názvu

1960

akvarel, papír

35 × 24,5 cm sign. PD J. Šíma 60 na rubu štítek výstavy spopisem díla odborná expertiza PhDr. Rea Michalová, Ph.D.

VYSTAVENO

Galerie Paul Facchetti, Paris

Joseph Sima, Vision du monde retrouvé, Musée dl'Hospice Saint-Roch, Issoudun, 2015, repro kat. č. 4

140 000 Kč

112

ISTLER JOSEF (1919–2000)

Hlava

olej, plátno

36 × 26 cm

sign. UD Istler

20 000 Kč

113

BENEŠ VLASTIMIL

(1919–1981)

Hřiště

olej, lepenka

25 × 33 cm

sign. PD Beneš

120 000 Kč

VINGLER VINCENC

(1911–1981)

Sova

dřevěná plastika, kov

30 cm

sign. nezjištěna přiloženo potvrzení pravosti dcerou autora Markétou Vinglerovou 55 000 Kč

ŠÍMA JOSEF

(1891–1971)

Cesta světla

1966

olej, plátno

24 × 41 cm

sign. PD J. Šíma 66, na rubu J. Šíma 1966 odborná expertiza PhDr. Rea Michalová, Ph.D.

1 800 000 Kč

Nabízené dílo „Cesta světla “ lze souhrnně charakterizovat jako originální, výrazově noblesní a nesmírně harmonickou, formátově příjemnou, komornější práci Josefa Šímy, autora, jehož výtvarná tvorba zaujímá velice důležité místo vcelku evropského umění dvacátého století. Jeho tvůrčí cesta byla vždy hluboce osobitá. Ač se ve své imaginativnosti blížila surrealismu, vycházela z jiných kořenů. Zatímco surrealismus zdůrazňoval individualitu a jedinečnost, Šíma čerpal především ztoho, co je společné, z mýtů, symbolů aarchetypů. Právě vtěchto filozofických základech nalezl myšlenkovou bázi své celoživotní tvorby.

V roce 1920 odjel do Francie, nechal se zaměstnat jako kreslič vitráží ve sklárnách Mauméjean v přímořském městečku Hendaye v Baskicku. Po devíti měsících dal výpověď aodjel do Paříže, kde původně chtěl strávit jen několik měsíců před návratem do Československa. Ale osud tomu chtěl jinak a od té chvíle Josef Šíma prožil ve francouzské metropoli rovných padesát let života.

Výtvarně byl Josef Šíma zprvu zaujat Ozenfantovým a Le Corbusierovým purismem a krátce i geometrickou abstrakcí, aby se od roku 1927 plně ztotožnil sfilozofií skupiny Le Grand Jeu (Vysoká hra), seskupení především mladých francouzských básníků, které spoluzakládal. Vysoká hra byla zaměřena filozofičtěji než okruh surrealistů kolem André Bretona. Obzvláště blízkými byli Šímovi spisovatel René Daumal a básník Roger Gilbert-Lecomte. Zvláště druhý jmenovaný duchovně souzněl s Šímovým dílem, když napsal: „ Nehledám zásadně v malíři nic jiného než básníka.“

Tehdy proniká Šíma k nejhlubším pramenům své básnické imaginace a jeho malba se ocitá v těsné blízkosti surrealismu, i když s ním nikdy zcela nesplyne. Jeho celoživotním výtvarným tématem se stane vědomí jednoty světa, jež bude vprůběhu času vyjadřovat různými způsoby.

V roce 1932 pomáhá organizovat proto-surrealistickou výstavu Poesie 1932 uskutečněnou v Praze. Druhou světovou válku prožije vjižní Francii, kde se zapojuje do odboje. Tehdy se na celé desetiletí umělecky odmlčí asystematicky začíná pracovat od padesátých let. Jeho pozdní díla se dostávají do blízkosti lyrické abstrakce, ale stále se vrací kmyšlení Vysoké hry. Je vnich stále jasně citelné společné přesvědčení členů skupiny, že umělecké dílo má být nástrojem hledání niterného prožitku přírody. Úkolem umělce je pak uvedení se do stavu naprosté čistoty aprázdna, jež je předpokladem absolutní vnímavosti a připravenosti k zachycení „věčných okamžiků“.

Předložený obraz „ Cesta světla “ je kvalitní Šímovou malířskou prací z poslední tvůrčí fáze, jejíž umělecká síla bývá přirovnávána kzávěrečným fázím výtvarných géniů jako Tizian, Tintoretto či Rembrandt a jež se vyznačuje nesmírnou výtvarnou noblesou a především ojedinělou duchovní hloubkou.

Přestože si Šíma vždy uchoval vazbu na smyslovou zkušenost, konkrétní inspirace je tu přetavena, jakoby „přefiltrována mnoha filtry“ do mimořádně delikátní formy interiorizované krajiny, v níž je hmota rozčleněna křehkými linkami do prostupujících se plánů, tu a tam obohacených jemně nazelenalými „chuchvalci“ vegetace.

V této Šímově vizi jednoty univerza se divák ocitá v neohraničeném abstraktním prostoru jakéhosi předdějinného času. Obrysy zemských ker jsou maximálně delikátní, kreslené jemnou linkou, jako by se krystalizovaly v kosmickém jasu, který na scenérii dopadá i z ní vyzařuje. Máme před sebou krajinu vytrvale zářící jako „ naléhavé tušení “ (F. Šmejkal).

BENEŠ VLASTIMIL

(1919–1981)

Vltavské údolí

1966

olej, plátno

75 × 100 cm

sign. PD Beneš Vl. 66

300 000 Kč

Předloženou olejomalbu s názvem „Vltavské údolí “ vytvořil Vlastimil Beneš, malíř, grafik, sochař a scénograf, který po celý život rozvíjel vlastní témata a osobitý styl. Iproto je jeho tvorba těžko zařaditelná do konkrétního uměleckého proudu.

Pražský rodák studoval na Univerzitě Karlově a v letech 1940–43 soukromě studoval na škole kreslení Emanuela Frinty. Počátky Benešovy tvorby jsou spojeny s válečným a poválečným civilismem. Ve druhé polovině čtyřicátých let vykrystalizovalo jeho tematické zaměření na městskou a civilizační krajinu.

Svoje obrazy maloval ve svém ateliéru, kde se mohla volně rozvinout představa motivu oprošťovaného od všeho náhodného. Fascinovaly ho plochy slepých fasád městských domů. I krajinu často skládal z geometrických dílů, které se od sebe liší světlem, stínem a barevností. Benešova díla do jisté míry odlehčují uspěchanost doby s jejím technickým pokrokem.

„Vltavské údolí “ zroku 1966 představuje charakteristickou ukázku tvorby Vlastimila Beneše, v níž se projevila jeho citlivost. Již po válce se začal věnovat motivům vltavského povodí. Zprvu je zachycoval akvarelem, později olejem, jehož prostřednictvím mohl plně rozvinout jejich konstrukční a barevnou složku. Na plátně se otevírá údolí Vltavy scelkovým krajinným reliéfem. Zobrazu čiší klid a zvláštní zasněná až melancholická poetika. Již během svého života se Beneš stal uznávaným umělcem, jehož díla jsou stále vyhledávána asběrateli velice ceněna.

117

ISTLER JOSEF (1919–2000)

Hlava ve žluté

1961

kombinovaná technika, olej, lepenka

35 × 26,5 cm

sign. UD Istler 61

12 000 Kč

118

ELIÁŠ STARŠÍ BOHUMIL

(1937–2005)

Klaun

1965

olej, plátno

50 × 41 cm

sign. PD Eliáš 65

PUBLIKOVÁNO

Monografie Bohumil Eliáš, Galerie Aspekt 2009, nestr., s nesprávným údajem 1966

40 000 Kč

REYNEK

BOHUSLAV (1892–1971)

Magdalena pod křížem III

1962

suchá jehla smonotypem

11,5 × 7,5 cm

sign. PD Reynek konzultováno se znalcem díla

Bohuslava Reynka, Romanem Vosičkou

REPRODUKOVÁNO

Bohuslav Reynek, Arbor Vitae, 2011, str. 308, evidován v katalogu

A. Auzimour

40 000 Kč 120 SKLENÁŘ ZDENĚK (1910–1986)

Svítání v Západních horách

1959 barevná litografie 126/200

40 × 51 cm

sign. PD Z. Sklenář 61

60 000 Kč

ŠÍMA JOSEF (1891–1971)

Krajina

olej, plátno

24 × 33 cm

sign. PD J. Šíma, na rubu J. Šíma odborná expertiza PhDr. Rea Michalová, Ph.D.

1 400 000 Kč

Nabízený obraz „ Krajina “ je autentickou, komorní, výtvarně velmi noblesní, typicky interiorizovanou prací Josefa Šímy, malíře světového formátu, jehož tvorba patří nejenom Česku, ale i Francii, kde téměř padesát let žil a kde v roce 1926 získal iobčanství. Autorova tvorba patří svými metafyzickými obsahy k ojedinělým příkladům mezinárodního imaginativního umění asurrealismu.

Posuzované dílo „ Krajina “ je zdařilou komorní ukázkou Šímovy tvorby zfáze, kdy se autorova imaginace „odpoutává od země“ adospívá ve svém výrazu k jedinečné syntéze, vyznačující se neobyčejnou výrazovou oproštěností, a především duchovním obsahem.

Šímovy vize Země – Světla měly řadu výrazově odstíněných podob. Zatímco některá plátna jsou barevně zcela monochromní, vjiných, jako v posuzovaném díle, pracuje autor s kontrapunkty dvou barev – zde s nesmírně sugestivním kontrastem hluboké modře ajemného okru.

Domnívám se, že ztvárněná, maximálně výtvarně abstrahovaná scenérie se inspiračně váže ke krajině, kterou Josef Šíma uzřel při návštěvě poloostrova Plougrescant, který představuje nejsevernější místo Bretaně a který v sobě shrnuje celý charakter pobřeží Côtes-d’Armor s jeho neuvěřitelnými přírodními fazetami – úchvatnými, až pohádkovými, i bizarními.

Josef Šíma nás vtomto obraze, dokonalém k soukromé kontemplaci, vyzývá kúniku z hmotného světa věcí atělesnosti do krajiny ducha, kvědomí našeho bytí, prosyceného spiritualizující silou světelného záření. To emanuje zmalířova typického ideogramu země, ztvárněného v podobě překrývajících se plošných plánů.

122

REYNEK

BOHUSLAV (1892–1971)

Věra Jirousová

suchá jehla smonotypem

15 × 10,5 cm

sign. PD Reynek konzultováno se znalcem díla

Bohuslava Reynka, Romanem Vosičkou

30 000 Kč

123

REYNEK

BOHUSLAV (1892–1971)

Kladení do hrobu

1950

suchá jehla smonotypem

12 × 14,5 cm

sign. PD Reynek konzultováno se znalcem díla

Bohuslava Reynka, Romanem Vosičkou

REPRODUKOVÁNO evidován v katalogu A. Auzimour

30 000 Kč

124

GROSS FRANTIŠEK (1909–1985)

Postava

1963

olej, plátno

40 × 30 cm

sign. PD F. Gross 63

55 000 Kč

125

JÍRA JOSEF

Malá Skála

1962

olej, plátno

50 × 64 cm

sign. LD Josef Jíra 1962

80 000 Kč

(1929–2005)

BENEŠ VLASTIMIL

(1919–1981)

Domy za ohradou

1969

olej, plátno

50 × 70 cm

sign. PD VBeneš 69, na rubu Vlastimil Beneš MCMLXIX na rubu autorem data práce na díle

210 000 Kč

Barevně přitažlivé dílo „ Domy za ohradou “ se specifickou poetikou pochází od Vlastimila Beneše, malířského solitéra, který stál mimo hlavní proudy, skupiny i soudobé trendy. Vytrvale se zabýval svými tématy asvým specifickým stylem. Vlastimila Beneše, podobně jako Josefa Ladu, Jana Zrzavého či Jiřího Johna, je velice obtížné zařadit do nějakého uměleckého proudu.

Vlastimil Beneš se narodil 3. října 1919 vPraze. Vystudoval klasické gymnázium na Žižkově a poté se zapsal na obor obecné historie na Univerzitě Karlově. Po uzavření vysokých škol nacisty pracoval jako dělník v loděnicích, a přitom se plně soustředil na uměleckou tvorbu. Vroce 1943 byl povolán na nucené práce do Německa. Po návratu vstoupil do spolku Štursa, stal se členem Skupiny Máj 57 av roce 1959 získal Velkou cenu benátského filmového Bienále za výtvarnou spolupráci na loutkovém filmu.

V první fázi uměleckého vývoje maloval převážně akvarelem, později upřednostnil olej. Tématem Benešových obrazů je krajina, ať už vesnická, či průmyslová, anebo jde o pražskou periferii. Svou dobou i názory byl blízko Skupině 42, která se zaměřovala na městské prostředí, městský způsob života, především na periferii, prostředí továren aživoty obyčejných lidí.

„ Domy za ohradou “ zroku 1969 zachycují typickou Benešovu stylizaci reality, vníž se architektura proměňuje v soustavu barevných ploch a linií. Beneš zde pracuje s plošností, zjednodušením tvarů a jemnou barevností, díky kterým se každodenní motiv proměňuje v obecnější výpověď o vztahu člověka k prostoru a společnosti.

LHOTÁK KAMIL

(1912–1990)

Tmavozelený terén sčerveným míčem

1964

olej, lepenka

50 × 56 cm

sign. PD Kamil Lhoták 1964 na rubu razítko aštítek ČFVU spopisem díla, přiložen rodný list díla SPKL vystavený 11. října 2025 č. 1964/12

380 000 Kč

Olejomalba „Tmavozelený terén sčerveným míčem “ z roku 1964 je ukázkou originality Kamila Lhotáka, jednoho z největších anejvšestrannějších českých umělců 20. století. Lhotákův výrazný malířský rukopis bývá označován jako pohled „ okouzleného dítěte “ inspirovaný vzpomínkami na dětství, starými plakáty, časopisy či různými atlasy.

Kamil Lhoták se narodil vroce 1912 vPraze. Odmaturoval na Jiráskově gymnáziu vPraze apoté chtěl nastoupit na Akademii výtvarných umění. Na přání své matky však vystudoval práva, ale jeho skutečnou vášní byl svět umění adíla Ernsta, Arpa, Miróa, Šímy ajiných. Období Lhotákova života až do války bylo naplněno malbou a vstřebáváním děl předválečné avantgardy.

V letech 1942–1948 působil ve Skupině 42, kterou spoluzaložil. Do této doby spadají typické obrazy s horkovzdušnými balony, vzducholoděmi či letadly. Tuto skupinu nejvíce oslovovala realita velkoměsta, lidská společnost, nádraží, periferie a průmyslová scenérie. Jednou znejdůležitějších událostí, která ukázala Lhotákovu originalitu, byla výstava skupiny vroce 1943. Na ní byl představen obraz Dcera velkoměsta, kterou si opár let později v Paříži prohlížel i Pablo Picasso.

Předložený obraz „Tmavozelený terén sčerveným míčem “ spadá do období, kdy byl Lhoták pracovně nesmírně vytížený. Aktivně maloval, věnoval se grafice ailustroval velké množství knih. Tématem obrazu je osamělý míč na otevřené ploše, který lze chápat jako symbol ztraceného dětství, klidu a ticha. Ačkoliv je tento míč ústředním motivem, v rámci kompozice je spíše ztracen, osamocen, pohlcen prázdnotou „ modré “. Tento nepatrný motiv tak vytváří hluboce působivý obraz, který je důkazem Lhotákova malířského mistrovství.

128

LHOTÁK KAMIL (1912–1990)

V noci přes Rýn

1964

tempera, karton

6,5 × 21 cm

sign. PD Kamil Lhoták Paris 64 na rubu popis díla autorem

50 000 Kč

129

ŠERÝCH JAROSLAV (1928–2014)

Bez názvu – matrice

1965

matrice, strukturální grafika

36 × 52 cm

sign. LD Jaroslav Šerých 1966

30 000 Kč

MEDEK MIKULÁŠ (1926–1974)

Bez názvu

1967 kombinovaná technika, karton

65,5 × 48 cm sign. PD Medek 67

60 000 Kč

LIBENSKÝ STANISLAV

(1921–2002)

BRYCHTOVÁ JAROSLAVA

(1924–2020)

Zvířata

3× skleněná plastika, kovový osvětlený stojan

130 × 83 × 56 cm sign. nezjištěna

300 000 Kč

„ Zvířata “ jsou dílem Jaroslavy Brychtové aStanislava Libenského, kteří patřili k průkopníkům v možnostech uměleckého zhodnocení technologie taveného skla, ato nejen po stránce technické, ale iumělecké. Objevili výtvarné možnosti této technologie, zejména ve využití vnitřního světelného jádra a barevných proměn různě silného skla. Tavené sklo může mít nejrůznější podoby. Od broušených a leštěných objektů, kdy optika, barva, lesk avnitřní struktura skla jsou odhaleny na maximum, přes tvary jemně modelované světlem skrz matný povrch skla, až po sochařsky pojaté, brutalistní, syrově strukturované skleněné plastiky. Dvojici se podařilo etablovat sklo nejen jako funkční materiál, ale i jako autonomní prostředek pro sochařskou tvorbu.

Úspěchy na mezinárodních výstavách Expo 58 v Bruselu, kde dvojice získala Velkou cenu Grand Prix, na milánském Trienále 1957 a1960, na Expo vMontrealu 1967 a v Ósace 1970 odstartovaly sebevědomí iekonomickou podporu českých sklářských výtvarníků. Ti se začali volné tvorbě věnovat programově. Dvojici se podařilo etablovat sklo nejen jako funkční materiál, ale i jako autonomní prostředek pro sochařskou tvorbu.

Vedle abstraktnějších motivů se vdíle Libenského–Brychtové objevují i zvířecí motivy jako jemné odkazy na přírodní svět a jeho symboliku. Prostřednictvím skla, které zachycuje proměnlivost světla, získávají zvířecí motivy téměř éterickou kvalitu. Právě díky neobyčejnosti a preciznímu vyhotovení patří dvojice Libenský–Brychtová mezi nejdražší a nejvyhledávanější autory i na světovém trhu. Za částky převyšující v přepočtu milion korun byly vydraženy již dvě desítky jejich děl.

132

SAUDEK KÁJA

(1935–2015)

Kdo chce zabít Jessii?

1965

kombinovaná technika, tuš, akvarel, karton

27 × 57 cm

sign. LU Saudek, LN Jan Saudek 1965 původní nerealizovaná verze kúvodním titulkům filmu

PROVENIENCE

sbírka významného filmového scénáristy

REPRODUKOVÁNO

Kája Saudek, Arbor Viate Societas, 2009, str. 137

40 000 Kč

133

SAUDEK KÁJA

(1935–2015)

Bičování

1966

kombinovaná technika, tuš, akvarel 23,5 × 60 cm sign. LD Kája Sau

PROVENIENCE

sbírka významného filmového scénáristy

REPRODUKOVÁNO

Kája Saudek, Arbor Viate Societas, 2009, str. 158–159 50 000 Kč

Xylogram XXII.

1965

propalovaný dřevěný reliéf, vrypy

40 × 30 cm

sign. na rubu vypálený monogram EO 65 na rubu název díla autorem

90 000 Kč

135

NOVÁK LADISLAV

(1925–1999)

Znásobené siluety

1964

alchymáž, karton

62,5 × 44,5 cm

sign. PD monogram LN 9. 6. 64, na rubu

Ladislav Novák 1964 na rubu název díla autorem

18 000 Kč

136

NOVÁK LADISLAV

(1925–1999)

Quel délice d´etre ceressé par les monsters de Novák, le cruel!

1972

kombinovaná technika, kresba kouřem, koláž, tuš, pastel, karton

58,5 × 42 cm

sign. LD monogram LN 29. 12. 1972

LD název díla autorem

18 000 Kč

FOLTÝN FRANTIŠEK KAREL (1937–2000)

Past 1968

olej, deska

60 × 60 cm

sign. PD monogram FKF, na rubu F. K. Foltýn / 1968 na rubu popis díla autorem

60 000 Kč

NĚMEC RUDOLF

(1936–2015)

Do tmy

1965

email, sololit

70 × 90 cm

sign. PD Němec 65 na rubu autorský štítek spopisem díla

95 000 Kč

Rudolf Němec patřil kvýrazným představitelům Nové figurace, byl rovněž aktérem happeningů a performancí a autorem krátkých filmů. Jeho tvorba se pohybuje na pomezí různých médií, přičemž klíčovou roli v ní sehrál především přímý fyzický kontakt těla s obrazovou plochou.

Impulzem pro toto směřování jeho práce byla zejména vídeňská výstava „ Pop etc “ (1964). U Němce však nešlo o programové navázání na zahraniční tendence, ale oosobitý způsob práce s otiskem jako přímým záznamem psychofyzické akce. Od poloviny šedesátých let, kdy rozvinul techniku otisku lidské postavy do emailových barev, negativní otisk lidské postavy uněj často nabýval výrazně existenciálního charakteru. Zatímco figury v napjatých či znepokojivých polohách evokovaly stavy úzkosti a ohrožení, motivy schoulených postav prezentovaly introspektivní reflexe osamění a hledání ochrany.

S tím koresponduje i temná barevnost s dominancí modrých a fialových tónů a zásahy narušující organickou figuru geometrickými prvky. Němcovy antropometrické malby navíc nejsou plošné: vykazují prostorovou hloubku a jemné přechody intenzity barvy, od světlé podmalby po syté tmavé vrstvy. Technika je dále kombinována srastry, stříkáním, otisky předmětů či fotografickými vstupy.

Obraz „ Do tmy “ zroku 1965, kdy proběhla autorova první samostatná výstava na zámku v Roztokách u Prahy, koncentruje postavu do schoulené polohy na temně modrém pozadí, kde tělo působí jako sevřená stopa ve vlastním prostoru. Celá kompozice je vystavěna na napětí mezi řízeným gestem otisku a nepředvídatelností stavu. Název tuto situaci prohlubuje: figura vstupuje do prostoru, kde mizí vizuální opora orientace azůstává jen pocit staženosti a vnitřního tlaku. Temnota zde nepředstavuje pozadí, ale aktivní stav.

BIELECKI JIŘÍ

(1929–2000)

Reliéf II (Gravitabil)

1966

syntetická fólie

100 × 100 × 41 cm

sign. nezjištěna odborná expertízaPhDr. Ilona Víchová, Ph.D.

REPRODUKOVÁNO

monografie Jiří Bielecki – Jiří Bielecki, Ilona Víchová, Ladislav Daněk, Štěpánka Šimková, L. F. Šabo, Sophistica Gallery, Praha 2019, s. 76

480 000 Kč

Jiří Bielecki patřil k důležitým členům Klub konkrétistů a výrazným představitelům neokonstruktivního umění, minimalismu a geometrie. Svým dílem Bielecki obohatil umění 2. poloviny 20. století o specifický přístup k prostorovosti a originální nakládání s výtvarným médiem. Jeho výtvarný názor nejvýrazněji reprezentují dva tvůrčí okruhy rozvíjené v druhé polovině šedesátých let, tzv. kouřovky a gravitabily Zatímco prvně jmenovaný okruh vznikal jako záznam kouřem na podkladové ploše, v případě gravitabilů umělec vytvářel subtilní objemové formy, které vznikaly prořezáváním barevných fólií a jejich následným zavěšením do volného prostoru nebo fixováním na podkladovou desku (viz nabízené dílo).

Bielecki ve svých gravitabilech zhodnotil nejen dobový zájem o využití plastických hmot a umělých materiálů, ale také svůj zcela osobitý postoj kotázkám prostoru, pohybu, struktury asvětla, tedy otázkám, které byly nosné nejen pro tvorbu dalších členů Klubu konkrétistů, ale také pro představitele evropských uměleckých uskupení – skupiny Groupe de Recherche d'Art Visuel ve Francii, Zero v Německu a Nul vHolandsku. Není divu, že teoretik Klubu konkrétistů Arsén Pohribný Bieleckého gravitabily považoval za jeden znejprogresivnějších příkladů poválečného umění, který svým významem překročil hranice československého prostředí.

Nabízené dílo je příkladem Bieleckého gravitabilu, kdy je objekt fixován na podkladovou desku, která se jednak stává polem pro optické jevy, ale zároveň ipraktickým prvkem, který dílo chrání a usnadňuje manipulaci. Bielecki toto řešení využil v takto rozměrném měřítku pouze dvakrát, a sice v černém (nyní nabízeném díle) a v jeho bílém pendantu.

JANOUŠKOVÁ VĚRA (1922–2010)

Pagoda

1963

sádrová plastika, dřevěný podstavec 26,5 cm sádra

sign. zespodu Věra Janoušková 1963 přiloženy 2 fotografie autorky s dílem

34 000 Kč

Strom 1968

bronzová plastika

49,5 cm

sign. zezadu monogram V. J.

38 000 Kč

MEDEK MIKULÁŠ

(1926–1974)

Dvě hlavy projektantů věží IV

1968

olej, plátno

100 × 70 cm

sign. na rubu M. Medek 1968 Genova na rubu název díla autorem, razítka výstavy apřípis: W 095/68 odborná expertiza PhDr. Rea Michalová, Ph.D.

VYSTAVENO

Mikuláš Medek, Galleria La Bertesca, Janov, Itálie, květen–červen 1969

4 900 000 Kč

Předložený obraz „ Dvě hlavy projektantů věží IV “ je originálním, sběratelsky cenným, vrcholně imaginativním a současně pregnantně „architektonicky“ vystavěným dílem Mikuláše Medka, autora, který se již za svého života stal legendou – ačkoliv do roku 1963 veřejně nevystavoval, byl vnímán jako prvořadá umělecká osobnost, jejíž obrazy vateliéru na Janáčkově nábřeží je nutno znát. Autorovo hluboké umělecké aliterární vzdělání, intelektuální rozhled isamo vlastní dílo, přitakávající bytostné „malířskosti“ audivující svým propojením křehkosti agroteskní krutosti, přitahovaly kněmu všechny, kteří se zajímali o skutečné moderní umění.

Pražský rodák Mikuláš Medek pocházel z významné intelektuální a kulturní rodiny – jeho dědečkem byl malíř Antonín Slavíček, jeho otcem generál Rudolf Medek (bratrem pak známý publicista, novinář a dopisovatel Hlasu Ameriky Ivan Medek). V raném mládí inklinoval k přírodovědným oborům, zajímal se o biologii a botaniku. V roce 1938 začal studovat na Akademickém gymnáziu ase zájmem zkoumal, pitval a dopodrobna intenzivně kreslil rostliny azvířata, aby záhy rozšířil svůj zájem o výtvarné umění. Za podpory matky přestoupil vroce 1942 na Státní grafickou školu vPraze. Za války byl totálně nasazen vpletacím družstvu Dorka. Po osvobození se již na grafickou školu nevrátil, ale nastoupil na Akademii výtvarných umění vPraze (prof. K. Minář, V. Rada). Zásadní nasměrování jeho tvorby přišlo poté, co přešel na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou (1946). Nejprve studoval u Františka Muziky apo roce pak v ateliéru Františka Tichého, kde potkal Zbyňka Sekala, Stanislava Podhrázského a Josefa Lehoučku, který jej propojil s Emilou Tláskalovou, jeho budoucí ženou. Začíná se utvářet okruh lidí, mezi nimi ispořilovské jádro, kteří se záhy přes Vratislava Effenbergera napojí na Karla Teigeho. Současně se okruh malířových přátel rozšiřuje o Vladimíra Boudníka, Bohumila Hrabala, Ivo Vodseďálka či Jiřího Koláře. Roku 1949 byl Medek po komunistickém převratu jako syn legionáře agenerála prvorepublikové armády ze školy vyloučen. Následně pracoval jako pomocný dělník ve Škodových závodech na pražském Smíchově apřivydělával si prodejem drobných grafik a restaurátorskými pracemi.

V době nástupu na Akademii výtvarných umění byl Medek zaujat surrealismem. Tuto ranou fázi označil František Šmejkal jako „ surrealistický manýrismus“, čímž „máme na mysli pozdní, synkretickou fázi určitého uměleckého názoru, která používá již hotové, vypracované estetiky a symboly pro vyjádření zcela nových, osobních světů a která směřuje k poněkud odlišným cílům “.

Od počátku padesátých let se Medkova tvorba ocitá pod vlivem existencionalismu. Vobrazech začíná dominovat figura, jež se stává nositelem výpovědi o zneklidňující, drásavé či bezvýchodné situaci člověka. Převážně ženské postavy jsou nemilosrdně deformovány azasazeny do prázdného prostoru, „ aby v něm prožívaly otřesná dramata své brutální animality, sadismu, strachu, ošklivosti, nekonečné opuštěnosti a hrůzy “ (František Šmejkal). Některé scény všedního života jsou absurdizovány. Koncem padesátých let začal Medek figury postupně stylizovat aprostor okolo nich zplošťovat. Tak se postupně dostává kinformelní malbě. Ruku vruce stímto vývojem začíná autor vedle olejomalby používat také email. To mu umožnilo nanášet na obrazovou plochu silné nánosy barvy, následně destruované dalšími strukturálními zásahy.

Po roce 1963 se autorova díla stávají dramatičtějšími, přibývá v nich znaků asymbolů. Objevují se motivy rastrů, kruhových terčů, trychtýřů, kvádrů, koleček či páček; vrací se figura, tentokrát ve znakovitém pojetí. Obrazové výjevy připomínají enigmatické bytosti, jež metaforicky zpodobňují existenciální pocity, bytí člověka zasazeného do absurdního světa, naplněného bolestí a těžkým životním údělem.

Roku 1963 realizoval Mikuláš Medek oltářní obraz anásledně Křížovou cestu pro kostel v Jedovnici, kde osvícený farář František Vavříček, který k výzdobě taktéž povolal Jana Koblasu či Josefa Istlera, proměnil místní svatostánek v „ učebnici sakrálního umění “ druhé poloviny 20.století. Roku 1969 vytvořil kompozici „ Signály “ pro novou budovu letiště vPraze-Ruzyni. Téhož roku obdržel za cyklus „ Projektanti věží “, vystavený ve Špálově galerii, Státní cenu.

V období normalizace po roce 1970 se Medek opět ocitl na černé listině. Jeho tvorba byla nadlouho prezentována pouze v zahraničí (Hamburk, 1970, Leinfelden, 1970, Curych, 1976, Bochum, 1976). Autorova monografie, kterou roku 1970 připravil pro nakladatelství Obelisk Bohumír Mráz, byla stažena z prodeje askončila ve stoupě.

Kvůli zhoršující se cukrovce byl Mikuláš Medek během roku 1970 apoté znovu vroce 1972 několikrát hospitalizován. Emila Medková se vzdala zaměstnání, aby se o svého manžela mohla starat. Mikuláš Medek zemřel roku 1974 předčasně ve věku čtyřiceti sedmi let na následky dlouhodobého onemocnění cukrovkou.

Nabízené dílo „ Dvě hlavy projektantů věží IV “ představuje autorovu práci galerijního významu z tzv. šestého období (od. r. 1967), kdy byl Mikuláš Medek po stránce umělecké i společenské na vrcholu svých sil. Stal se nejžádanějším současným moderním malířem, naším nejvyhraněnějším abstraktivistou.

Medek v ateliéru v Janově, foto Emila Medková, 1968

V letech 1967 a1968 trávil Medek vždy jeden měsíc na tvůrčím pobytu v italském Janově na základě pozvání Galleria La Bertesca, kde měl také roku 1967 první samostatnou výstavu v zahraničí, zopakovanou o dva roky později (na této výstavě byl také prezentován předložený obraz). Obě tyto výstavy přinesly umělci neobyčejný úspěch, ato nejen komerční, ale taktéž z hlediska umělecké kritiky – italští teoretikové vyciťovali zMedkova díla jedinečnou duchovní atmosféru Prahy aneváhali jeho obrazy srovnávat s Kafkou a Rilkem.

V Janově pracoval Medek m. j. na cyklu Projektanti věží, v němž se ojedinělým způsobem dotkl vědeckofantastické reality světa a do něhož nabízený obraz patří.

Prvotním podnětem tohoto neobvyklého tématu byly pravděpodobně časté schůzky adlouhé porady sarchitekty, zejména při spolupráci na výtvarné výzdobě nové letištní budovy vPraze – Ruzyni, při nichž se rozvinovaly srolované plány.

V obraze „ Dvě hlavy projektantů věží IV “ vytvořil Mikuláš Medek ironizující „portréty“ architektů, konstruktérů či kresličů projektů, v nichž navršil mnoho groteskních významů, jež utvářejí jeho kritický postoj k hypertechnizované civilizaci ohrožující člověka.

Z hlediska výtvarné techniky obraz vzniká vústřední části kladením dvou lazurních barevných vrstev na sebe, kdy vrchní (modrá) je vytírána či dekalkována vjasném obrazovém řádu. Z plochy takto pojednané vystupují magicko-realistické prvky – iluzionisticky provedené červené koule, kontrastně prokazující tendenci k předmětnosti, stejně jako graficky plošné „strojky“, znaky připomínající nejen mechanismy, ale i ptačí hlavy, odkazující k předchozímu ernstovskému období.

„ Dvě hlavy projektantů věží IV“, příslušející k cyklu, za který byl Mikuláš Medek po výstavě v Galerii Václava Špály oceněn Státní cenou, je obrazem, který stejně jako celé Medkovo dílo „ osvobozuje, očišťuje a povznáší tím, že dává tušit duchovní řád, jenž stojí vjeho pozadí “ (B. Mráz).

143

KUBÍČEK JÁNUŠ

(1921–1993)

Zátiší Ikarův pád

1967

olej, plátno

139,5 × 93,5 cm

sign. UD Jánuš Kubíček 1967, na rubu Jánuš Kubíček 67, 1967 táta Jánuš Kubíček pod dedikací na rubu popis díla autorem arazítko s číslem soupisu

REPRODUKOVÁNO

v online soupisu díla autora DJK 0456

300 000 Kč

Barevně i tematicky působivá olejomalba „ Zátiší Ikarův pád “ pochází od významného českého malíře a výtvarníka generace 60. let Jánuše Kubíčka, zakladatele umělecké skupiny Brno 57, který se kromě malby věnoval igrafice, kresbě, koláži asochařským realizacím pro veřejný prostor.

Kubíček se narodil vroce 1921 vNových Hradech do umělecky založené rodiny. Jeho otec a strýc, Josef aLeoš Kubíček, byli známými sochaři. Vroce 1924 se rodina přestěhovala do Brna, které se stalo domovem a hlavním uměleckým působištěm Jánuše Kubíčka.

Po maturitě vroce 1941 studoval vletech 1941–1943 na Škole uměleckých řemesel vBrně aposléze se stal členem svazu Československých výtvarných umělců. Pod vlivem Jana Trampoty maloval zátiší a městské veduty Brna ajeho okolí. Díky cestě do Itálie se odpoutal od konzervativních námětů azačal hledat vlastní výraz. Tvořil surrealistické koláže, vytvářel studie ženského aktu aportrétu. Postupně dospěl do bodu, kdy se hodlal vrátit kúplnému začátku a objevit prazáklad umění a tím dosáhnout univerzálního poznání.

Kubíčkova tvorba postupně směřovala nejen k rozkladu tvarů, k vyjádření pomocí barvy, ale i k přesvědčení, že obraz může být nezávislý na skutečnosti. Představuje tak autonomní realitu bez ohledu na to, co reálně vidíme. Dopracoval se tak kpremise, že hlavní není námět, ale nositelem výrazu jsou tvar, linie a barva. Budováním svébytné reality sahající za naši smyslovou skutečnost se Kubíček přibližoval k vyjádření transcendentálního poselství. Zobrazený Ikarův pád je zde redukován na zachycení prchavého momentu pohybu. Obraz však v sobě nese díky tématu i existenciální poselství.

144

LIESLER JOSEF (1912–2005)

Kráčející kytice

1966

olej, plátno

100 × 70 cm

sign. PD Liesler 66, na rubu Josef Liesler / 1966 a autorské razítko na rubu popis díla autorem

PROVENIENCE

významná sbírka současného umění Rakousko

220 000 Kč

Předložené dílo „ Kráčející kytice “ zroku 1966 je skvostným dílem malíře velkého uměleckého nadání, Josefa Lieslera, který zasáhl do mnoha uměleckých oborů od malby, kresby, volné aužité grafiky až po tvorbu plakátů a ilustrací. Svými pracemi a rozsáhlou uměleckou pozůstalostí se zapsal bezpochyby do paměti mnoha sběratelů.

Josef Liesler se narodil vroce 1912 v malé vesnici ústeckého kraje Vidolicích u Kadaně do rodiny německého původu. I přesto vždy vystupoval proti německému nacionalismu ave třicátých letech přijal československé občanství. Absolvoval české gymnázium v Karlových Varech a poté studoval fakultu architektury a pozemního stavitelství na ČVUT. Na výtvarnou scénu vstoupil jako člen skupiny „ Sedm v říjnu “ (1939–1941), jejímž programem byl „ nový humanismus “ v reakci na začátek války. Po rozpuštění skupiny se stal členem SVU Mánes iSČUG Hollar astál u zrodu Skupiny 58.

V Lieslerových dílech je patrný silný vliv surrealismu. On sám však svou tvorbu nazýval „ fantaskní realitou “. Během šedesátých let, do nichž spadá i „ Kráčející kytice “, Liesler dospěl ke složité, konstrukčně působivé metafoře. Namísto vazeb jevové reality uplatňoval zákony čistě subjektivní fantazie a poetické asociace, jak sám řekl: „ Přitahují mě věci v neobvyklých spojeních, v neobvyklých variantách, vzrušuje mě to, co mezi jejich styčnou plochou vzniká a asociuje.“ „ Kráčející kytice “ je ukázkou autorova smyslu pro hru, fikci a výtvarnou metaforu, jejímž prostřednictvím je možné opustit běžné vnímání reality. Tato kytice může symbolizovat nejen pomíjivost krásy aživota, ale i jejich schopnost překračovat hranice času a prostoru.

145

HLINOMAZ JOSEF (1914–1978)

Noční můry

olej, plátno

50 × 35 cm

sign. LD Hlinomaz

80 000 Kč

146

JANEČEK OTA

(1919–1996)

Lesní hrad

kombinovaná technika, pastel, tempera, ruční papír

42 × 28,5 cm

sign. PD Ota Janeček

25 000 Kč

147

HOFFMEISTER

ADOLF (1902–1973)

Ryby v útoku

1973

koláž

34,5 × 40 cm

sign. PD monogram AH 73

30 000 Kč

148 HOFFMEISTER

ADOLF (1902–1973)

Podoby, díl 3:

Max Ernst

1970

kombinovaná technika, kresba, koláž, ruční papír

41,5 × 30 cm

sign. PD monogram AH 70 na rubu štítek výstavy

VYSTAVENO

Bienále užité grafiky Brno, kat. č. 10

18 000 Kč

OUHEL IVAN (1945–2021)

Krajina

70. léta 20. stol. olej, překližka 39 × 23 cm sign. PD I. Ouhel na rubu štítek Díla s popisem

REPRODUKOVÁNO

Mladí čeští malíři, Dušan Konečný, Odeon Praha 1978, str. 54 65 000 Kč

150

LHOTÁK KAMIL

(1912–1990)

Turcat Méry 1914

1970

kombinovaná technika, tempera, kresba perel, karton

20 × 13,5 cm

sign. PD Kamil Lhoták 1970

LD název díla autorem, na rubu razítko a štítek ČFVU spopisem díla

PROVENIENCE

sbírka významného filmového scénáristy

40 000 Kč

151

ŘÍHA FRANTIŠEK (1910–1986)

Nábřeží se schody

1972

olej, sololit

50 × 65 cm

sign. PD František Říha 72 na rubu razítko aštítek ČFVU spopisem díla

30 000 Kč

152

LIESLER JOSEF (1912–2005)

Profil v loubí

1971–1972

olej, plátno

100 × 70 cm

sign. UD Liesler 72, na rubu Josef Liesler / 1971 na rubu popis díla autorem

PROVENIENCE

významná sbírka současného umění rakousko

220 000 Kč

153

JÍRA

JOSEF (1929–2005)

Rybář

1971

olej, plátno

85 × 120 cm

sign. PD J. Jíra 71 na rubu razítko ČFVU a štítek s popisem díla odborná expertiza PhDr. Jiří Machalický

350 000 Kč

Josef Jíra, zakládající člen skupiny M 57, patří k nejosobitějším českým malířům druhé poloviny minulého století. Brzy dospěl k charakteristickému expresivnímu projevu s výraznými gesty a rafinovanou barevnou škálou. Věnoval se portrétům i krajinám, pracoval s výstižnými symboly, projevoval bohatou představivost. Měl smysl pro výtvarnou zkratku, pro zdůraznění nejdůležitějších motivů. Užíval různé klasické i netradiční technické postupy, rád kombinoval kresbu a malbu s koláží.

Obraz Rybář pochází z umělcova zralého období, je namalovaný expresivními tahy štětce. Malíř tu dosahuje vyvážené kompozice, prostor řeší proměnami světel a citlivým odstupňováním barevných tónů, tvary vystupují z hlubokých stínů. Jde nepochybně o Jírovo originální dílo.

154

KUČEROVÁ ALENA

(1935–2026)

Dvě růže

1967 matrice, perforovaný plech, dřevo, hřebíčky, lak (Industrol)

38 × 52 × 4 cm

sign. na rubu Alena Kučerová 1967–2013

rubu název díla adedikace díla autorkou z r. 2018

VYSTAVENO

Alena Kučerová – Postup, Topičův salon, Praha 2015

REPRODUKOVÁNO

Radan Wagner, Postup a návraty Aleny Kučerové, Lidové noviny 2015 180 000 Kč

Alena Kučerová patří k nejvýraznějším osobnostem českého poválečného umění. Během své kariéry obdržela řadu ocenění a za mimořádný přínos českému výtvarnému umění získala mimo jiné Cenu Ministerstva kultury a letos také in memoriam titul Umělec roku. Její tvorba je nezaměnitelná originálním propojením kresby a grafiky, především jedinečným využitím perforace materiálu, která se stala jedním zjejích klíčových výrazových prostředků.

Od 60. let 20. století Kučerová rozvíjela osobitý výtvarný jazyk založený na grafickém myšlení, lineární zkratce asystematické práci sperforací. Právě v této době se její tvorba posouvá od klasicky chápané grafiky kautonomnímu obrazu.

V díle „ Dvě růže “ pracovala s motivem i materiálem způsobem, který pozoruhodně propojuje původní výtvarnou myšlenku z období šedesátých let spozdní reflexí vlastní tvorby. Po ztrátě tiskařského lisu Kučerová začala své matrice využívat novým způsobem – přestala je chápat jako prostředek k tisku a proměnila je ve zcela samostatná díla. Vpozdější době je následně kombinovala s jinými materiály, zasazovala je do rámů znalezených větviček či prkének adále je povrchově barevně upravovala Industrolem, čímž se jejich charakter posunul ještě více k asambláži a prostorovému objektu.

Toto jedinečné dílo tak nevzniklo jako popření původního motivu, ale jako jeho transformace a aktualizace. Autorčin oblíbený motiv květin je zde redukován na znak, který se rozvíjí v ploše původního perforovaného plechu z roku 1967 adále expanduje novými florálními prvky ido prostoru rámu prostřednictvím hřebíčků. Významnou roli zde hraje ibarevnost – typická rudá barva růží zde nepůsobí popisně, ale jako silný výrazový akcent, který sjednocuje kompozici a zároveň posiluje vizuální intenzitu celého díla. Daná práce tak nepůsobí jako návrat kdřívějšímu motivu, ale jako nová interpretace v kontextu autorčina dalšího vývoje.

JANOUŠKOVÁ VĚRA

(1922–2010)

Figura

1977

koláž, kresba, sololit

90 × 57 cm

sign. na rubu na štítku 1977 / Věra Janoušková na rubu autorský štítek spopisem díla

45 000 Kč

ŠIMOTOVÁ ADRIENA (1926–2014)

Torzo

1980

serigrafie 13/110

69 × 52,5 cm

sign. PD Adriena Šimotová 80

23 000 Kč

157 JANOUŠEK VLADIMÍR

(1922–1986)

Tři kyvadla / Žlutý reliéf

1967

kovový variabilní reliéf, barva

64 × 97 × 12 cm

sign. na rubu na autorském štítku 1967 / Vl. Janoušek, na rubu monogram VJ / 1975 na rubu autorský štítek spopisem díla (téměř nečitelný) apozdnější název díla autorem

230 000 Kč

Kovový variabilní „Tři kyvadla / Žlutý reliéf “ zroku 1967 patří k nezaměnitelným dílům českého sochaře Vladimíra Janouška, který je znám především díky novým přístupům, velice kvalitním sochařským portrétům a reliéfům. Vrámci své tvorby postupně opouštěl klasický sochařský materiál a nahrazoval jej kovem, který považoval za vhodnější pro vlastní sebevyjádření.

Vladimír Janoušek se narodil 30. ledna 1922 vPřední Ždírnici uNové Paky. Odmaturoval na gymnáziu v Úpici, kam se přestěhoval po záboru pohraničí zTrutnova. Začal studovat architekturu, ale studium v důsledku okupace nemohl dokončit. V roce 1941 nastoupil na nucené práce pro německou říši a až do konce války pracoval jako dělník na pile. Po válce studoval na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v ateliéru profesora Wagnera.

Posléze se stal členem umělecké skupiny UB 12, kde byl v úzkém kontaktu s dalšími tvůrci, především se svou ženou Věrou Janouškovou. Jeho slibně se vyvíjející kariéra byla přerušena nastupující normalizací. Janoušek reprezentoval Československo na světové výstavě Expo 70 v japonské Ósace, na které uvedl své mnohafigurové kovové sousoší s názvem „ Hrozba války “. Během normalizace byla Janouškova veřejná i výstavní činnost utlumena.

Posuzované dílo „Tři kyvadla / Žlutý reliéf “ odráží Janouškův smysl pro experiment. Nekonvenční materiál zdůrazňuje syrovost a existenciální napětí. Využití barvy zdůrazňuje dramatičnost tvarů a kontrast mezi světlem a stínem. Dílo tak zapadá do širšího kontextu jeho tehdejší tvorby, která oscilovala mezi hmotnou brutalitou ajemnou až poetickou citlivostí k materiálu.

158

MALICH KAREL (1924–2019)

Tři linky

1970

barevné fixy, ruční papír

62 × 86 cm

sign. PD K. Malich 1970

VYSTAVENO

Pocta čaji (Boštík, Cigler, Malich, Šejn), 1992, Orlická galerie – Rychnov nad Kněžnou

80 000 Kč

159

SÝKORA ZDENĚK

(1920–2011)

Červeno-zelená struktura

1970

barevná serigrafie 29/100 58 × 41 cm sign. na rubu Sýkora 70 na rubu štítek spopisem díla

20 000 Kč

SION ZBYŠEK

(1937–2025)

Odysseus

1976

kombinovaná technika, karton, sololit

88 × 62 cm

sign. PD Sion 76

odborná expertiza PhDr. Ivona Raimanová

180 000 Kč

Zbyšek Sion studoval na Akademii výtvarných umění vPraze. Tam se seznámil sumělci, kteří se kolem roku 1960 stali protagonisty českého informelu. Okruh těchto autorů se kriticky stavěl ke kompromisnímu řešení svých generačních předchůdců iněkterých souputníků, navazujících na umírněný modernismus meziválečných generací. S tímto typem tvorby učinili radikální konec umělci jako Jan Koblasa, Aleš Veselý, Jiří Valenta, Antonín Málek, Antonín Tomalík, Čestmír Janošek a také Zbyšek Sion. Jakýmsi guru jim byl o něco starší Mikuláš Medek nebo Vladimír Boudník. Jako blesk zčistého nebe prezentovali tito autoři díla, která se vzdalovala tradiční modernistické malbě avydávala se směrem kobjektu. Stylově se přiklonili k abstraktnímu typu umění, známému pod názvy informel, texturální malba či art brut. Noví mladí umělci se objevili na legendárních neoficiálních soukromých výstavách s názvem Konfrontace IaII (1960), Zbyšek Sion se účastnil Konfrontace II. Všichni měli silnou potřebu výpovědi o existenciální situaci jedince ve společnosti. To souviselo s celkovou poválečnou tísnivou náladou, v českém prostředí navíc znásobenou nesvobodným komunistickým režimem. Pocity úzkosti, strachu, bezvýchodnosti, skepse, nejistoty, opuštěnosti a vykořeněnosti se promítly ido pozdější Sionovy tvorby.

Od poloviny šedesátých let se oSionovi začalo hovořit jako o významném představiteli imaginativního či fantaskního umění. Jeho apokalyptické společenské vize v podobě amorfních bestií a monster nechyběly na důležitých výstavách v Čechách, ale i v zahraničí.

Po roce 1969 se začal Sion úřadům jevit jako autor v rozporu s normalizační kulturní politikou socialistického státu aupadl vnemilost. Jeho nastartovaný, mezinárodně oceňovaný rozběh byl násilně přerušen.

Duchovní existenciální nota, tak výrazně přítomná v pracích generace kolem Konfrontací, je patrná iv díle „Odysseus “ zroku 1976. Styl aforma se ale změnila. Kompozice není budována texturálně, obraz není čistě abstraktní aje výrazně barevnější. Už po roce 1963 se na Sionových plátnech začala objevovat figura. Tehdy umělec začal rozvíjet svůj mimořádný malířský talent. Začal se vracet k tradičnějším technikám: jeho obrazy jsou olejomalby, často kombinované s emailem.

V obraze „Odysseus “ je postava tvořena kupením různých tvarů a nádorovitých segmentů. Působivý je barevný kontrast růžovo-červených „tkání“ a zeleno-modrých útvarů, namalovaných nesmírně precizními, téměř neviditelnými tahy štětce. Umným způsobem Sion kombinuje plošné, opakující se vzorce kroužků spřesvědčivě prostorovými kulovitými útvary, které jsou malovány hladkou, lazurní technikou. Vybublávající, k prasknutí napjaté modré váčky vytvářejí tajemnou iluzi organických zjevení. Odysseus je tu ztvárněn jako amorfně bující bytost, jejíž muskulatura jako by atrofovala pod tíhou tragického vidění osudu člověka bloudícího neznámými světy. Malba je naplněna emotivní naléhavostí a moralistní symbolikou (proto také volba témat antických mytologických hrdinů). Sisyfovské prokletí nedosažitelnosti konce, arcimboldovské kupení a bujení forem a manýristicky aranžované tvary a scény jsou pro tuto umělcovu fázi tvorby příznačné.

Jak Sionovy rané informelní obrazy, tak ipozdější práce, jako například „ Odysseus “, představují výpověď o nesmyslném a nepochopitelném světě nesvobody včeském prostředí – nejprve v letech padesátých a poté v letech sedmdesátých 20. století. Absurdita agroteskní distance jsou reakcí na tuto zkušenost, fantazie a imaginace pak nabízejí možnost úniku. V tom je Zbyšek Sion ve svých malbách mistrem – stejně jako vbravurním zvládnutí malířského média. Obraz „ Odysseus “ je typickým a velmi kvalitním příkladem jeho tvorby.

161

MEDEK MIKULÁŠ

(1926–1974)

Lenin

1973

olej, plátno

60,5 × 45,5 cm

sign. na rubu Mikuláš Medek / 1973 s dedikací přiložen posudek Nadačního fondu Emily a Mikuláše Medkových

PROVENIENCE

Tento obraz věnoval Medek své dlouholeté přítelkyni, historičce umění se specializací na fotografii

Anně Fárové (1928–2010). Vjejí rodině byl obraz až do roku 2026.

2 800 000 Kč

S Medkem se Anna Fárová seznámila prostřednictvím svého manžela Libora Fáry (1925–1988), který s Medkem studoval vateliéru Františka Muziky na Vysoké škole uměleckoprůmyslové.

Anna Fárová na své přátelství sMedkem vzpomíná vknize „ Dvě tváře “ (Anna Fárová, Dvě tváře, Praha, Torst 2009, s. 945–948: „V době, kdy byl Libor na vojně, a i potom, až do roku 1956, jsem chodila sedět modelem Mikuláši Medkovi. My jsme se skamarádili všichni čtyři. Já jsem tomu říkala kvarteto. Chodila jsem na vysokou školu, měla jsem hodně volného času a začala jsem navštěvovat jak Emilu v laboratoři, tak u nich doma Mikuláše, který si toužil popovídat a zároveň mě kreslil. My jsme tehdy měli voblibě Sartra. Mikulášově dceři Evě se říkalo Iviška, což bylo ze Sartrova románu Cesty k svobodě. Přinášela jsem kMikulášovi překlady francouzských knih, okterých jsme pak diskutovali.

Medek byl člověk hlubokého myšlení. A já jsem byla sdílná. Chodili kněmu zajímaví lidé, Zbyněk Sekal a další. Pořád uněj bylo plno. Já jsem tam chodila sama, protože jsem se mu jako typ hodila do obrazů. Měla jsem modré oči, zahnutý nos, to pro něj byla inspirace. A z mého účesu pak vyšly drdoly a bodliny. Emila měla profil, který se mu nehodil, tak ji kreslil amaloval zezadu. Měla hnědé oči. Je to směšné, ale pro něj to hrálo důležitou roli.

Dva roky jsem trávila hodně času pózováním pro jeho kresby. Rozhovor s Mikulášem byl tak zajímavý, že jsem byla soustředěna jen na něj. Byly to nádherné věci. Někdy jsem měla hlavu položenou na stole – on řekl, co mám dělat. To byla ta Hlava, která spí imperialistický spánek. Byly to skici pozdějších obrazů. Emila mi zase neustále fotila ruku v bok.

Josef Istler, Gerda Istlerová, Libor Fára, Anna Fárová a Mikuláš Medek na společné fotografii Emily Medkové, 1951, Portrétní fotografie

Vždycky jsem vsobě měla snahu pomáhat věcem na svět. Když jsem byla poprvé v Paříži, chodila jsem také na všechny možné výstavy současného umění. A navštívila jsem malíře Soulagese. Libor ho viděl v jedné kovbojce, ještě černobílé. V Paříži jsem plnou náručí sbírala katalogy výstav, které jsem pak přivezla sem.

Zjistila jsem také, že existuje něco, co spojuje Cartier-Bressona s Emilou a Mikulášem Medkovými. Byla to událost. Bresson událost považoval za základ fotografie. Ne ovšem ve smyslu nějaké drastické události. Když se veškerá realita propojila do jeho kompoziční představy, byla to pro něj událost.

Toto slovo bylo i pro Medka velmi vzrušující. On mluvil o události, která přejde na obraz. A Emila Medková místo statických záběrů volila akční – dělala děti skákající přes švihadlo. To bylo pod nepřímým vlivem mých rozhovorů s Mikulášem. Ten vpád něčeho aktivizujícího zvnějšku byl přínosný.

Medek byl výborný kuchař – ato souvisí s malbou! Dělal tempery – a to se míchá žloutek s olejem. Byl to také základ všech majonéz. On ty majonézy hrozně rád míchal. My jsme popíjeli čaj, žádný alkohol vtu dobu, kdy se kreslilo a povídalo. A pamatuji si, že měl rád prášky. Bral prášky na uklidnění apotom zase na oživení. My jsme byli generace, která nejen práškovala, hodně se chlastalo, ale brali jsme třeba i LSD a fenmetrazin. To bylo ovšem až všedesátých letech. Mikuláš byl opravdu expert, on tu chemii po všech stránkách ovládal. Jak v malbě, tak v lécích a v celé své životosprávě, která probouzela rozjitřené smysly k dalším aktivitám.“

Medek několik svých obrazů, resp. „portrétů“ či „pokusů oportrét“ věnoval osobnostem, které ho nějakým způsobem zaujaly, ať už to byli jeho přátelé a známí (Jiřina Hauková, Jindřich Chalupecký, Zbyněk Sekal, Jaroslav Puchmertl), nebo historické osobnosti s mnohdy komplikovanou minulostí (Markýz de Sade, Werner von Braun). Vedle Lenina vytvořil ještě vroce 1951 obraz Stalin. Proč ale Lenina věnoval zrovna Anně Fárové azda to nějak souviselo s jeho motivem, není jasné.

Nicméně samotný motiv takto strukturované „ hlavy “ postavy se objevuje na několika dalších obrazech.

Anna Fárová (1928–2010), z jejíž sbírky dílo Mikuláše Medka „ Lenin “ pochází, byla významná česká historička umění a teoretička fotografie, která zásadně ovlivnila vnímání české i světové fotografické tvorby. Její sbírka a archiv zahrnovaly rozsáhlou dokumentaci české moderní fotografie, korespondenci a materiály kautorům jako Josef Sudek či František Drtikol. Za svou práci získala množství významných vyznamenání v USA, Německu i dalších zemích. Ve Francii byla jmenována Rytířkou Řádu umění a literatury a v roce 2002 obdržela české státní vyznamenání – medaili Za zásluhy. Roku 2006 získala titul Osobnost české fotografie za dlouhodobý přínos fotografii. Díky svému aktivnímu zájmu o umění a četným přátelstvím sumělci své doby shromáždila také obdivuhodnou sbírku výtvarného umění, která odráží kulturní prostředí, v němž žila, a její osobní propojení s klíčovými osobnostmi tehdejší umělecké scény.

NOVÁK LADISLAV (1925–1999)

Dáma

1968

froasáž, papír na lepence

41 × 30 cm sign. U monogram LN 30. 1. 68

16 000 Kč

163

NOVÁK LADISLAV

(1925–1999)

Un farceur anez deugereux

1974

asambláž, froasáž, kresba tuší, papír

52 × 36 cm

sign. PD monogram LN 27. 4. 74

PD název díla autorem

PROVENIENCE

soukromá sbírka Itálie

28 000 Kč

164

NOVÁK LADISLAV (1925–1999)

Le Couple

1974

froasáž, asambláž, papír na lepence

37,5 × 53 cm

sign. LD monogram LN 9. 6. 74

LD název díla autorem

16 000 Kč

VESELÝ ALEŠ

(1935–2015)

Abstraktní kompozice

1961–1976 reliéf, olej, dřevěná deska 62 × 45 cm

sign. PD Aleš Veselý 1976, na rubu Aleš Veselý 1961 a 1976 odborná expertiza PhDr. Ivona Raimanová

160 000 Kč

Aleš Veselý – sochař, malíř, kreslíř, básník ahudebník – patří k nejvýraznějším anejosobitějším představitelům českého informelu. V roce 1960 vystavoval na slavných Konfrontacích, které se konaly jako soukromé akce vateliérech umělců (Konfrontace II vateliéru Jiřího Valenty a Konfrontace II v ateliéru Aleše Veselého). Tyto neoficiální výstavy, vystupující proti oficiální komunistické kulturní ideologii, uvedly na českou scénu osobitou verzi mezinárodního informelního hnutí. Obrazy vystavené na obou Konfrontacích nesly specificky temný výraz a kafkovsky laděný existenciální tón. Mnohá z vystavených děl, zejména na Konfrontaci II, již směřovala kobjektu. Nešlo jen o malbu: na plátno byly kladeny a nalepovány různé materiály, například zmačkaný papír či textilie, stejně jako neumělecké předměty, jako hřebíky, provázky, dráty nebo dřívka, avše bylo překrýváno asfaltovými nátěry nebo tmavými černohnědými barvami. Obrazy byly zcela abstraktní. Konfrontace tak přinesly nový výraz, který se definitivně rozešel s pokusy předchozí generace, nastupující během padesátých let, přetvářet dědictví meziválečné avantgardy do nové podoby. Vystoupení umělců na Konfrontacích bylo zcela zlomové a zařadilo české umění do soudobých světových souvislostí.

Informelní díla Aleše Veselého reagují na dobovou „temnotu“ spojenou s komunistickým režimem. Zároveň však odrážejí i umělcovu osobní tragickou životní zkušenost. Jako dítě židovského původu prošel za války obdobím holocaustu; otec asestra byli v Terezíně a většina příbuzných nepřežila. Názvy jako Stigmatické objekty nebo Enigmata lze chápat jako symbolické vyjádření člověka, který si nese celoživotní znamení jako břímě anedokáže zapomenout na hrůzné, přízračné zážitky. I proto působí dílo Aleše Veselého tak naléhavě a nepřipouští únik.

Do této linie expresivní naléhavosti náleží idílo „ Abstraktní kompozice “, 1961–1976 (reliéf, kombinovaná technika, dřevěná deska, 62 × 45 cm). Stěžejní část tohoto obrazu-reliéfu vznikla již vroce 1961. Dle výpovědi Aleše Veselého v rozhovoru s Ivonou Raimanovou (osobní záznam autorky zroku 1998) autor uvedl, že původní kruhový útvar působil příliš figurálně apřipomínal hlavu. Proto se v roce 1976 rozhodl původní formu znejasnit přemalbou adílo následně považovat za dokončené, což stvrdil podpisem vpravo dole adopsáním data na rubu obrazu. Tímto způsobem bylo „dokončeno“ i několik dalších obrazů, které byly zvelké části namalovány už na počátku 60. let 20. století. Jedním z důvodů bylo také to, že během sedmdesátých let Aleš Veselý postupně převážel své starší práce do nového ateliéru ve Středoklukách. Znovu tak objevoval svá starší díla, která po léta odpočívala zabalená ve starém žižkovském ateliéru.

Obraz Abstraktní kompozice stylově plně odpovídá tvorbě Aleše Veselého kolem roku 1961. Abstraktní tvary výrazně připomínají Stigmatické objekty, které vytvořil vletech 1961–1963 a které již představují plně sochařské realizace. Tato stylová podobnost je velmi přesvědčivá.

„ Abstraktní kompozice “ se chová jako reliéf: povrch je zvrásněný, místy protržený, abarva zde funguje spíše jako stopa zásahu do hmoty než jako klasický nátěr. Zhlediska formy lze sledovat koncentraci dění do jediného těžiště – výrazného kruhového až oválného shluku, podobně jako ve Stigmatických objektech. Obraz evokuje náraz masivní hmoty, která zanechává rány; ve Stigmatických objektech tuto funkci přebírají prázdné otvory. Přestože „ Abstraktní kompozice “ nese místy modré a červené akcenty, dominují zemité tóny. Temný, až traumatický výraz, typický pro texturální informel kolem roku 1960, zde nadále přetrvává adosvědčuje souvislost s existenciálními a „stigmatickými“ významy obsaženými v tvorbě Aleše Veselého.

MIKULKA ALOIS

(1933–2024)

Zednářský mistr

olej, plátno, rentoilováno 100 × 80,5 cm sign. PD State Louis 280 000 Kč

Olejomalba s názvem „ Zednářský mistr “ pochází od Aloise Mikulky, osobitého malíře, ilustrátora, grafika, sochaře a autora pohádek i divadelních her pro děti i dospělé. Mikulkova tvorba ovlivnila několik generací dětí ajeho typické obrazy se staly inspirací pro mnoho umělců.

Alois Mikulka se narodil 13. srpna 1933 vBrně, kde celý svůj život žil a pracoval. Během druhé světové války byl jeho otec uvězněn, atak pomáhal své matce s péčí o své sestry. Vletech 1948–1952 studoval na Vyšší škole uměleckého průmyslu vBrně anásledně pokračoval ve studiu monumentální malby v ateliéru Jana Želibského na Vysoké škole výtvarných umění vBratislavě. Napsal a kresbami doplnil na čtyři desítky knih pro děti amládež arovněž ilustroval na padesát knih pro dospělé. V roce 2014 mu udělilo nakladatelství Albatros Cenu za významný přínos voblasti literatury pro děti a mládež.

Mikulkova tvorba je charakteristická především autorovou osobitou fantazií. Do všech svých děl promítal odraz svého vnitřního světa. Vyznačují se hravostí, groteskností ado jisté míry i ztřeštěností.

Předložený obraz „ Zednářský mistr “ zobrazuje stylizovanou, téměř groteskní figuru mistra, v níž se mísí Mikulkův specifický smysl pro humor sabsurditou. Motiv zednářského mistra totiž svým oděvem a pózou odkazuje jednak na uzavřenou filozofickou společnost, jednak na stavitelské řemeslo.

Pro Mikulku je charakteristické prolínání reality s fantazií, a proto i toto dílo působí jako vizuální metafora. Není jen o konkrétní profesi, ale olidské tvořivosti, nadsázce aschopnosti vidět svět s lehkostí a ironií.

167 JANEČEK

OTA (1919–1996)

Zpívající stébla

1982

olej, plátno

50,5 × 38,5 cm

sign. LD Ota Janeček, na rubu Ota Janeček 1982 na rubu název díla autorem

30 000 Kč

168

PADERLÍK

ARNOŠT

(1919–1998)

Zátiší u okna

1979

olej, sololit

59 × 72 cm

sign. PN Paderlík 81, na rubu Paderlík 1981

25 000 Kč

169

JÍRA JOSEF (1929–2005)

Podzimní

Maloskalský

olej, plátno

49 × 52 cm

sign. PD J. Jíra na rubu razítko a štítek ČFVU s popisem díla, přiloženo osvědčení

Díla – Galerie Platýz z r. 1969 s názvem Podzim v Maloskalsku

80 000 Kč

170

ZOUBEK

OLBRAM (1926–2017)

Ještě M

2006

zlacený olověný reliéf

17,5 × 16 cm

sign. na rubu raznicí O Zoubek

30 000 Kč

171

BAUCH JAN (1898–1995)

Artisté

1978

olej, plátno

65 × 50 cm

sign. PN Jan Bauch 1978

odborná expertiza PhDr. Rea Michalová, Ph.D. 95 000 Kč

Předložený obraz „ Artisté “ je autentickým, vášnivě expresivním, do patetické výtvarné zkratky bravurně přetaveným dílem Jana Baucha, nestora českého moderního malířství a jeho neúnavného obnovitele, autora, jehož plátna jsou současně výrazem prudkého, vášnivého temperamentu i jemné lyričnosti, jsou extaticky vzepjatá, ale zároveň idelikátní a básnivá.

V malbě Jana Baucha je vše vypjato do krajnosti, protiklady se bezprostředně dotýkají a náhle se mění ve svůj opak. Syrová robustnost barevné pasty nanášené na plátno v hutných a takřka světélkujících nánosech vytváří živnou půdu, zníž vyrůstá intenzivní výrazové napětí ikřehká krása. Jeho obrazy, zejména v pozdější době, vznikaly dlouhým vrstvením a díky tomu získávaly neobyčejnou „hloubku“. Vyvíjely se a dozrávaly jako živé bytosti.

Nabízený obraz je kvalitním azdařilým autorovým dílem zvýznamného cyklu „ Artisté “, který určil velkou část jeho pozdního díla. Snad to bylo i jakési dědictví po jeho příteli Františku Tichém. Inspirační podněty čerpal Jan Bauch ze světa šapitó, varieté s klauny, šašky, krasojezdkyněmi, akrobaty, žongléry a provazochodci, kteří zosobnili jeho obdiv k těm, co „ dělají zázraky, nedostupné jiným smrtelníkům “ (malířova slova). Maloval cirkus jako výmluvný symbol věčného neklidu lidského ducha voblasti vědy a techniky, jež v moderní době uskutečňuje to, co bylo dříve nemožné.

V posuzovaném plátně zachytil Jan Bauch svůj úžas nad fyzickými i duchovními schopnostmi člověka. Postavy dvou artistů, ženy amuže, zachycené v momentě vrcholného výkonu, dokonale zrcadlí jeho touhu zaznamenat „ pulzace tvůrčího zaujetí “.

Dvě extaticky vzepjaté figury, podané senzuálně cítěnou a koloristicky maximálně vypointovanou malbou, tu jsou podobenstvím schopnosti člověka překračovat hranice možností.

Téměř haptický charakter autorovy malby koresponduje sjeho druhou, celoživotní tvůrčí obsesí –sochařstvím. Tento vztah byl dán jednak školením votcově řezbářské dílně, jednak přesvědčením, že pravé umění je spjato s poctivou rukodělnou prací. K sochařství se vracel znovu aznovu, aby si zároveň vždy uvědomoval, oco mu jde vmalbě: o její vrstvení a zvýrazněnou dynamickou plastičnost.

I ve vysokém věku si Jan Bauch uchoval neobyčejně živý vztah k dění v kulturně-politické sféře. S Jindřichem Chalupeckým aVítem Obrtelem inicioval vznik „ Nové skupiny “, uměleckého sdružení, které získalo svolení kexistenci až několik měsíců před sametovou revolucí. V roce 1991 se svou ženou Helenou založil Nadaci Jana Baucha na podporu Literárních novin. Bauchovo humanisticky zásadové chování spolu s otevřeností jeho tvorby novým soudům aaktuálnímu zařazení se staly podnětnými pro tehdejší střední amladou tvůrčí generaci, která se kněmu manifestačně přihlásila na výstavách „ Jeden starší – jeden mladší “ (1988) a „ Mladí Janu Bauchovi “ (1989).

Bauchův postulát „ nesmlčet svým světem na plátně nic, co je na životě brutálního a nelidského, a zároveň se vší silou držet jeho mohutnosti a krásy “, otevírá jeho dílo všem generacím s velkou naléhavostí i dnes.

ZOUBEK OLBRAM (1926–2017)

Múza 3

1977

zlacená olověná plastika

62 cm

certifikát pravosti od Polany Bregantové

190 000 Kč

Zlacená olověná plastika snázvem „ Múza 3 “ je originálním dílem Olbrama Zoubka, jednoho z nejvýznamnějších českých sochařů druhé poloviny 20. století. Je autorem posmrtné masky Jana Palacha, náhrobní desky Palachova hrobu na Olšanských hřbitovech či pomníku obětem komunismu na Petříně. V roce 1996 byl oceněn státním vyznamenáním – medailí Za zásluhy I. stupně.

Olbram Zoubek se narodil vPraze vdubnu roku 1926. Během druhé světové války byl vletech 1944–1945 totálně nasazen v podniku Wegena v Praze na Letné aaktivně se účastnil Pražského povstání. Absolvoval kamenosochařskou praxi usochaře Otakara Velínského. Po úspěšném složení zkoušek byl přijat na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou, kterou studoval u profesora Josefa Wagnera.

Jeho výtvarný projev ovlivnilo poznávání děl klasiků moderního sochařství, ale především umění starověkého Řecka s jeho antickou kulturou a dědictvím. Opakujícím se námětem mu byl člověk a lidské tělo. Pro Zoubkovy plastiky jsou charakteristické zejména vertikální, protažené figury sdramatickým projevem, který je vyjádřen pohybem či nakloněním.

Posuzovaná plastika „ Múza 3 “ je příkladným dílem, do něhož se otiskl jeho zájem o antickou tradici. Múza je symbolem inspirace a samotného procesu tvorby. Zároveň zde spojil typické figurální sochařství s hlubším významem, tedy zobrazit nejen člověka, ale i „zdroj umění“, který ho přesahuje. Socha je vysoká 62 cm a představuje dívku vznášející se nad podstavcem. Je oděna do zlatých šatů připomínajících klasický řecký kanelový sloup.

LHOTÁK KAMIL (1912–1990)

Jehlan v krajině

1973

olej, plátno

60 × 75 cm

sign. LD Kamil Lhoták 1975 uvedeno v soupisu děl Kamila Lhotáka odborná expertiza PhDr. Rea Michalová, Ph.D.

PROVENIENCE

1. Art Consulting CZ, 4. 10. 2009, pol. 124; kvalitní sbírka českého moderního umění 400 000 Kč

Posuzovaný obraz „ Jehlan v krajině“ je originálním, krásným, neobyčejně monumentálně působivým, důmyslně výtvarně kontrastním dílem Kamila Lhotáka, nezaměnitelné umělecké individuality, autora, který dovedl objevit umělecký žánr, jenž by se dal nazvat „moderní krajinou“, asoučasně se dokázal zasněně zahledět do dob prvních technických vynálezů, což ho výrazně odlišilo od všech ostatních členů Skupiny 42. Kamil Lhoták měl duši myslitele a básníka s velkou vizuální představivostí, proto i jeho díla udiví velkou námětovou šíří při instantní rozpoznatelnosti jeho ikonografického repertoáru.

Obraz „ Jehlan v krajině“ představuje velmi reprezentativní, mimořádně velkoryse koncipované Lhotákovo dílo v působivém velkém formátu. Lze je přiřadit kcenným pracím filozofičtějšího okruhu autorovy výtvarné poetiky. Vyjadřuje umělcovo pojetí prosté, dokonalé krásy, které se s postupujícím věkem začalo prohlubovat. Kamil Lhoták se zde povznáší nad jakoukoli narativní mnohost, aby především řešil problém krajiny, který se mu stal nejenom výtvarným, ale i filozofickým prvkem. Rozlehlá kopcovitá krajina je tu formována velkorysými barevnými plochami – typické autorovy valéry zelené, hnědé ašedé podtrhuje obloha v modrošedé, delikátně „vyšperkovaná“ dvěma vznášejícími se balóny, autorem milovanými létacími stroji zdoby počátků dopravní techniky.

Divákovo oko, bloudící po plátně a fascinované malířskou velkorysostí alapidárností, v kombinaci s jemností a precizností, vykreslující ony balóny, dospěje ke středobodu celé scenérie, jímž je motiv červenomodrého jehlanu s modrobílou vlaječkou. Je viděn jako ideální forma sférického útvaru, jež tlumočí pozemskou touhu po duchovní dokonalosti.

Fantastika a surreálnost se zde jímavě zakládá na drobné výchylce zběžného vidění světa. Pozoruhodné je, že to není jen nejvíce pozornost přitahující barevný jehlan, ale taktéž vrcholek šedého pyramidálního útvaru v levé střední části obrazu, který dílo obohacuje příznačným „dotekem tajemna“.

Předložený obraz Kamila Lhotáka „ Jehlan v krajině“ fascinuje ojedinělým typem krajinářství, které má blízko k „ fantasknímu rozpětí rudolfínské malby 16. století s jejím prolínáním reality a osobní autorské vize “ (L. H. Augustin).

JÍRA JOSEF (1929–2005)

Studené léto

olej, plátno

85 × 98 cm

sign. PD J. Jíra, Josef Jíra na rubu na rubu název díla autorem

280 000 Kč

175

LIESLER

JOSEF (1912–2005)

Opuštěné orlí hnízdo

1990

olej, sololit

69,5 × 55 cm

sign. PD Liesler 90, autorské razítko na rubu na štítku na rubu autorský štítek s popisem díla

95 000 Kč

176

JÍRA

JOSEF (1929–2005)

Camaret

Bretagne

1983

kombinovaná technika, karton

41,5 × 50 cm

sign. PD J. Jíra 83 PD název díla autorem

45 000 Kč

JÍRA JOSEF (1929–2005)

Velikonoční stráň (mých předků)

1983

olej, plátno

125 × 150 cm

sign. PD J. Jíra IV 83, na rubu J. Jíra 83 na rubu popis díla autorem odborná expertiza PhDr. Rea Michalová, Ph.D.

600 000 Kč

Obraz „Velikonoční stráň (mých předků) “ je autentickým, špičkovým, monumentálním, neobyčejně malířsky a citově bohatým dílem Josefa Jíry, jednoho z nejznámějších anejžádanějších umělců generace, která nastupovala na scénu vpadesátých letech ahrála klíčovou roli při opětovném navázání na přerušenou tradici vývoje českého moderního umění. Jíra nebyl apollinským typem umělce, jeho tvůrčí ruku vedla dionýská síla. Jeho vrcholná díla ipřes temnou expresivitu nezůstávají pouhým emotivním výlevem, přes svoji bolest jsou hluboká. Jíra vyjadřuje, sdílí společnou existenciální zkušenost. Vždyť jeho duchovními učiteli byli Jákob zápasící s andělem a Job, hlavní spřízněnci, výrazem pak Marc Chagall, Georges Rouault a samozřejmě Jan Bauch, s nímž se přátelil.

Josef Jíra ve svých dílech nahlížel život jako lidovou slavnost a nekonečné pulzující drama plné velkých lásek, vášní i nenávistí. Jeho obrazy jsou jakési listy z deníku sloužící k očistě duše, jsou zpovědí, v níž nešetřil svět ani sebe. „ Nikdy v životě bych asi nebyl schopen udělat nějaký obraz, aniž bych se vázal knějakému místu, určité vzpomínce nebo prožitku,“ prohlásil osobě kdysi Jíra. Jeho životní zkušenosti se vždy prolínaly s malířskou tvorbou. Obrazy vznikaly jako výsledky vzrušeného prožívání vnitřních sporů a konfliktů a v tomto smyslu jsou plné emocí, napětí i romantické dramatičnosti. Volil expresivní výrazové prostředky astal se „dramatickým koloristou“. Často opakujícím se motivem široce rozevřeného oka vyjadřoval lidské tužby, sny, smutky, bolesti, ale i naděje. Ve vzácných momentech pociťované harmonie se nořil do zázračné poetiky života avytvářel obrazy milenců nebo krajiny Maloskalska, propojující ozvuky reálného světa asvěta vzpomínek, metafor a symbolů.

Předložené dílo „Velikonoční stráň (mých předků) “ je svými kvalitami Jírovou galerijní prací. Představuje jeden ze skvostných, monumentálně laděných obrazů z autorova průběžně vytvářeného cyklu „Velikonočních mystérií “, z cyklu uchvacujícího sakrální tematikou a téměř barokně syrovým způsobem malby, vněmž pasty barevnosti drahokamů kontrastují se zářivou bílou, doslova křičící ve své „nahosti“ a „obnažení“.

Josef Jíra se nikdy nespokojil sčirým zachycením poetické předjarní nálady, již na obraze zastupují svazky bledulí iblatouchů, jde mu omnohem hlubší poselství. Pod hávem imaginativní transpozice aktuálně prožívaných vjemů se chvěje jeho úlek nad hroucením citového bohatství, které bylo zakotveno v křesťanských mýtech amystériích, z nichž zejména svátek Velikonoc ho neobyčejně malířsky vábil a fascinoval.

V předloženém obraze se malba stává mimořádně citlivým seizmografem autorova psychického dění: „ Kolikrát se mi zdálo, že to ty mladí lidi už nikdy nepoznají, nikdy nepochopí, třeba ten zázrak Velikonoc, to jsou ty symboly, které znamenají jaro aten starej slovanskej svět, i symbol člověka, kterej umřel na kříži. Najednou jsi ucítil, že vtý kafkiádě de facto jsi, že jsi jedním jejím spolutvořitelem, spoluúčastníkem, že to na tebe dnes a denně padá….“ Josef Jíra tak do obrazu „Velikonoční stráň (mých předků) “ vdechl strhující vášeň a fanatickou víru, že se musí ještě něco vytěžit z toho, co nenávratně mizí.

1987

olej, plátno

100 × 74 cm

sign. PD Ota Janeček, na rubu Ota Janeček 1987 na rubu název díla autorem

380 000 Kč

179

ISTLER JOSEF (1919–2000)

1991

olej, lepenka

45 × 37 cm

sign. PD Istler 91

90 000 Kč

LIBENSKÝ STANISLAV

(1921–2002)

BRYCHTOVÁ JAROSLAVA (1924–2020)

Modrá hlava

1986–1998

skleněná plastika

50 cm sign. PD S. Libenský J. Brychtová 1986–98

300 000 Kč

Výjimečná skleněná plastika „ Modrá hlava “ je dílem legendární sklářské dvojice Libenský–Brychtová, která za svého života patřila k nejvyhledávanějším autorům a obohatila světovou výtvarnou scénu 20. a 21. století.

Dvojice zpočátku spolupracovala na malých realizacích, ale již v roce 1958 reprezentovala československou sklářskou tvorbu na Expo 58 vBruselu. Následně pro Expo 67 v Montrealu zhotovili jedinečný „ Montrealský triptych “. Po skončení montrealského Expo do Československa přicestovalo mnoho galeristů iumělců, mezi nimiž byli například Harvey Littleton, Erwin Eisch, Marvin Lipofsky a také Dale Chihuly. Za vrchol jejich společné tvorby však lze považovat „ Řeku života “ pro Expo vÓsace v roce 1970. Šlo odvacet dva metrů dlouhý dvouvrstvý tavený reliéf. Do skla byla otisknuta těla dvou děvčat, která unáší vodní hladina. Přes tyto reliéfy vedly šlápoty vojenských holínek jakožto metafora srpnové invaze. Dílo mělo ohromný ohlas, ale inegativní politické důsledky.

Kromě plastik společně vytvořili řadu významných architektonických realizací. K těm nejznámějším patří vitráže vkapli chrámu svatého Víta vPraze, skleněný plášť Nové scény Národního divadla v Praze ve spolupráci sKarlem Pragerem či vnitřní výzdoba vysílače Ještěd.

Skleněná plastika s názvem „ Modrá hlava “ je mistrovským uměleckým dílem této světoznámé dvojice. Sklo se díky této dvojici stalo rovnocenné malbě či kamenné soše. Hlava zde není portrétem, ale spíše zjednodušeným, téměř archetypálním tvarem, který slouží jako nositel vnitřního výrazu. Modrá barva dodává dílům klidný, meditativní až duchovní charakter a zároveň zvýrazňuje optické vlastnosti skla.

JANOUŠKOVÁ VĚRA (1922–2010)

Hlava

1979

koláž, kresba, sololit 76 × 57 cm

sign. PD Věra Janoušková 1979, na rubu na štítku 1979 / Věra Janoušková rubu autorský štítek spopisem díla

30 000 Kč

182

OVČÁČEK EDUARD (1933–2022)

Requiem za padlé anděly

1979

olej, plátno

82 × 72 cm

sign. LD E. Ovčáček 79, autorské razítko na štítku na rubu na rubu název díla autorem a štítek s popisem díla autorem

REPRODUKOVÁNO

Eduard Ovčáček – Na Ostravsku, katalog, celostránkově, č. obr. 77

180 000 Kč

183

JANOUŠKOVÁ VĚRA (1922–2010)

Figura

1978

kombinovaná technika, koláž, kresba, karton

90 × 67 cm

sign. na rubu monogram V. J. 19 7 1978 15 000 Kč

184

VÁLOVÁ JITKA (1922–2011)

Figury

1998

tempera, pastel, karton

98 × 70 cm

sign. PD J. Válová 98

90 000 Kč

185

KOLÁŘ JIŘÍ (1914–2002)

Ars poetica

1986

porcelán, kombinovaná technika 326/1000

38 × 38 × 10 cm

sign. UD Jiří Kolář vtisku, na rubu Jiří Kolář v tisku

štítek s popisem, Rosenthal objekt roku 1986 v porcelánu, ze série 1000 certifikovaných kusů, v originálním přepravním boxu

20 000 Kč

186

NEPRAŠ KAREL

Jezevčík

1981

plastika, litina, kov, keramika 15 × 51 × 19 cm

sign. K. Nepraš v keramice

60 000 Kč

(1932–2002)

BOŠTÍK VÁCLAV (1913–2005)

Bez názvu

pastel, karton 89 × 67,5 cm

sign. UD Boštík

PROVENIENCE

významná sbírka Praha 450 000 Kč

Václav Boštík patří kvýrazným osobnostem lyrické abstrakce českého poválečného umění. Jeho tvorba od počátku směřovala kmeditativnímu aredukovanému výrazu ukotvenému v hlubokých teologických a filosofických východiscích. Kromě toho, že byl celoživotně hluboce věřící, působil jako pracovník v Laboratoři pro výzkum vyšší nervové činnosti při ČSAV, což se v jeho hledání univerzálního řádu ajednoty člověka spřírodou a Bohem promítlo do soustředěného, analytického přístupu k malbě. Byl členem Umělecké besedy iskupiny UB 12, přičemž si jeho práce zachovala výraznou autonomii a vnitřní kontinuitu.

Od počátku 60. let až do pozdních let své tvorby se Václav Boštík soustředil na ztvárnění kosmogonických procesů, kosmických struktur asilových polí. Obrazová plocha se mu stala analogií vesmírného prostoru a médium malby soustavným zkoumáním neviditelných zákonitostí světa. Obraz pojímal jako optické pole bez dominantního motivu, působící jako homogenní, přesto vnitřně živý prostor. Klíčovou roli zde hrála citlivá organizace světla, které není zobrazováno přímo, ale vyvstává z vrstvení barevných ploch a jejich jemných přechodů astává se základním strukturujícím principem vizuálního pole.

Předkládané dílo je jedním z formátově největších autorových pastelů apatří kvrcholné fázi jeho tvorby, která je založena na redukci formy adůrazu na harmonii barevných ploch. Jemná tonalita, práce se světlem apotlačení výrazového gesta odkazují kjeho zájmu o transcendenci a hledání univerzálního řádu. Dílo tak působí jako koncentrovaná vizuální meditace, která překračuje hranice konkrétní reality aotevírá prostor pro osobní kontemplaci diváka.

KUBÍČEK JAN

(1927–2013)

Pět fází elementů L – Variace 1978

1965–1978

akryl, plátno

45,5 × 45,5 cm

sign. na rubu Jan Kubíček, Jan Kubíček 1965–1970 na rubu název díla autorem

130 000 Kč

(1928–1999)

Variace sobdelníky

barevná serigrafie, karton 29/46

57,5 × 40 cm

sign. PD R. Kratina

15 000 Kč

190 KYNCL FRANTIŠEK (1934–2011)

Velká zelená monostruktura

1991

akryl, reliéf, ruční papír

55 × 42 cm

sign. na rubu F. Kyncl 91 na rubu název díla autorem

25 000 Kč

Nabízené dílo „ Bez názvu “ je kompozičně zajímavou prací malíře, grafika, kreslíře, typografa akeramika Jiřího Schmidta, který patřil k představitelům strukturální malby 60. let. Schmidt se rovněž významně podílel na knižní a novinové grafice, spolupracoval s nakladatelstvím Odeon, Literárními novinami, Výtvarným uměním a Hudebními rozhledy.

Jiří Schmidt se narodil v Kralovicích u Plzně v roce 1921. Vletech 1945–1947 studoval na Českém vysokém učení technickém v Praze anásledně na Vysoké škole uměleckoprůmyslové u profesora Václava Kaplického. Studium dokončil v roce 1950.

Ve své tvorbě vycházel ze surrealismu, který však osobitě propojoval s konstruktivistickými a geometrickými prvky. Zprvu uněj dominovaly městské a krajinné kompozice, ale od 70. let přešel k čisté geometrii av 80. letech pak vytvářel kresby tuší na speciálním papíře.

SCHMIDT JIŘÍ (1921–1992) Bez názvu

1988

kombinovaná technika, čínský papír

69 × 133 cm

sign. LD VII. 88 Schmidt

25 000 Kč

Předložené dílo zroku 1988 téměř minimalistického rázu zobrazuje nepravidelný tvar, který je vymezen úspornou linií, zatímco jeho levá část je narušena soustavou šikmých a opakovaných tvarů. Ty působí jako záznam pohybu či zásahu do jinak klidné formy. Levá strana je tak vizuálně aktivnější, zatímco pravá je uzavřenější a stabilnější. Velká část plochy však zůstává prázdná, což ještě více zesiluje napětí mezi stopou a tichem. Dílo tedy lze chápat jako studii vztahu mezi gestem, prostorem a hranicí tvaru.

192

LIBENSKÝ STANISLAV (1921–2002)

BRYCHTOVÁ

JAROSLAVA

(1924–2020)

Horizont

1990 – 1999

skleněná plastika

38,5 cm

sign. PD S. Libenský J. Brychtová 1990–99

300 000 Kč

193

SMETANA JAN (1918–1998)

Zátiší v zahradě

1990

olej, plátno

75 × 100 cm

sign. PD Smetana 90, na rubu Jan Smetana / 1990 na rubu popis díla autorem aštítky výstavy s č. kat. 55 (Japonsko)

390 000 Kč

194 SION ZBYŠEK (1937–2025)

Dialog

1991

akryl, karton, sololit

45,5 × 65,5 cm

sign. PD Sion 91

40 000 Kč

Pohodlí

1992

olej, akryl, sololit

45 × 55 cm sign. PD M. Rittstein 92, na rubu 1992 M. Rittstein na rubu název díla autorem, přiloženy dvě fotografie autora s dílem

120 000 Kč

196

NAČERADSKÝ JIŘÍ

(1939–2014)

Bez názvu

2012 olej, plátno

89 × 116 cm

sign. D 2012 Načeradský přiložen certifikát pravosti od Petra Macha, správce díla autora

75 000 Kč

197 SOPKO JIŘÍ (1942)

Tři hlavy

1991

akryl, plátno

76 × 65 cm sign. PD Sopko 91

480 000 Kč

198

SOPKO JIŘÍ (1942)

Tři kopce

2005 olej, plátno

60,5 × 65,5 cm

sign. na rubu Jiří Sopko 2005 na rubu tři štítky spopisem díla přiložen znalecký posudek PhDr.Pavly Pečinkové s rukopisným dobrozdáním Jiřího Sopka

400 000 Kč

KOLÍBAL STANISLAV (1925)

Bílý reliéf

2012

reliéf, dřevo, lak, tužka 120 × 120 cm

sign. na rubu Kolíbal 2012

REPRODUKOVÁNO

Stanislav Kolíbal - Průniky, Ars Poetica, Hovory oumění, obr. č. 54

650 000 Kč

Stanislav Kolíbal patří k nejvýznamnějším osobnostem českého poválečného umění. V kontextu světového umění lze vjeho tvorbě nalézt určité paralely k americkému minimalismu i italskému arte povera, zejména v důrazu na redukci formy, práci s elementárními materiály a v citlivém vztahu k prostoru. Přesto jeho dílo ztěchto směrů přímo nevychází arozvíjí se samostatně na pomezí konceptuálního uvažování a geometrické abstrakce.

„ Bílý reliéf “ vkontextu tvorby Stanislava Kolíbala představuje krajní polohu jeho uvažování o soše. Bílá zde slouží jako prostředek k potlačení fyzické hmoty a k maximálnímu zdůraznění tvaru, světla a prostoru. Série Bílých reliéfů zroku 2011 navazuje na Kolíbalovu dlouhodobou práci s redukcí formy a vztahy mezi kresbou a prostorem.

Zatímco vpředcházející sérii „Černých reliéfů “ se autor zabýval vrstvením geometrických ploch, u„ Bílých reliéfů “ již vrstevnatost není dominantní adůraz je kladen na geometrickou kresebnost. Bílá plocha potlačuje materiálovost asoustřeďuje pozornost na linii, rytmus asvětelné proměny povrchu. Tyto reliéfy rozvíjejí Berlínské a poberlínské kresby, jež představovaly přechod mezi plochou a trojrozměrným uvažováním.

Krátce po roce 1988 na ně navázaly prostorové objekty nazývané Stavby, kde se původně plošné kresby proměnily v konstrukční principy. „ Bílý reliéf “ se tak vrací zpět k ploše, ale zachovává prostorovou zkušenost. Vzniká napětí mezi dvourozměrnou kresbou a prostorovou iluzí, které Kolíbal využívá k přesnému zkoumání hranice mezi obrazem a objektem. Předkládaný „ Bílý reliéf “ představuje ojedinělou práci, v níž jsou linie artikulovány kresbou tužkou a obrysy vrstvených tvarů bez užití kovových prvků, které jsou v této sérii později přítomny.

200

NAČERADSKÝ JIŘÍ (1939–2014)

Ach jo

1984

kvaš, karton

41 × 60 cm

sign. PD Načeradský 84

REPRODUKOVÁNO

Jiří Načeradský, Kresby a grafiky, práce z let 1953–2013, Vltavín Praha 2013, str. 178. Kniha je součástí položky.

15 000 Kč

201

NAČERADSKÝ JIŘÍ (1939–2014)

Kudlanka

2011

olej, plátno

60 × 80 cm sign. PD 2× Načeradský 2011

65 000 Kč

NAČERADSKÝ JIŘÍ (1939–2014)

2013 kombinovaná technika, olej, plátno

114 × 146 cm sign. PD 2013 Načeradský

150 000 Kč

203

SLAVÍK OTAKAR (1931–2010)

akryl, plátno

100 × 70 cm

sign. na rubu Slavík

120 000 Kč

204

RITTSTEIN MICHAEL (1949)

přijdou mlhy

1998

kombinovaná technika, plátno

50 × 60 cm

sign. PD M. Rittstein 98, na rubu M. Rittstein 98 na rubu název díla autorem

160 000 Kč

DOKOUPIL JIŘÍ GEORG (1954)

Aukce v Christie's

1989

malba kouřem, plátno

240 × 210 cm

sign. na rubu Dokoupil na rubu štítek spopisem díla

480 000 Kč

Předložená „ Aukce v Christie’s “ zroku 1989 je originální malbou od Jiřího Georga Dokoupila, který se prostřednictvím tvorby snažil znovu definovat obraz. Řadí se kvýrazným postavám postmoderní umělecké vlny v západní Evropě.

Jiří Georg Dokoupil se narodil v roce 1954 vKrnově, ale od svého mládí vyrůstal v Německu. Ve svých počátcích své tvorby se věnoval naivistické figurální malbě, později se věnoval expresivnějšímu uměleckému výrazu. Na podzim roku 1980 založil se svými uměleckými přáteli Hansem Peterem Adamskim, Peterem Bömmelsem, Walterem Dahnem, Gerardem Keverem aGerhardem Naschbergerem skupinu „ Mülheimer Freiheit “, kterou pojmenovali podle adresy jejich společného ateliéru v Kolíně nad Rýnem.

Jejich provokativní, spontánní ačasto figurativní díla se brzy stala součástí všech významných výstav „divoké malby“ počátku 80. let. Konceptuální přístupy, na nichž umělci pracovali před spojením, nezmizely, ale přenesly se do jejich nové tvorby. Skupina vedla intenzivní a nepřetržitý dialog; zejména Walter Dahn a Jiří Georg Dokoupil často spolupracovali na malbách isochách, aniž by se zavázali k jednotnému programu.

Dokoupil experimentoval s různými technikami, čímž vznikly rozsáhlé cykly obrazů. Knim patřily svíčkové či kouřové obrazy, kdy pomocí kouře či sazí maloval všemožné konvenční žánry. „ Aukce v Christie’s “ je vyhotovena pomocí kouře. Námětem je světový aukční dům obchodující s předměty umělecké činnosti a výtvarného umění, avšak důležitá je právě estetika techniky, jíž plátno podléhá.

Dokoupilovo dílo jako součást jistého celku vurčitém úseku vývoje umění, tedy během 80. a 90. let, hraje svou nezastupitelnou roli.

Pomeranče

2000–2002 olej, plátno

145 × 200 cm

sign. PD R. Franta, na rubu 2× Roman Franta, 2000–02, 2× monogram FR 2000 rubu popis díla autorem

40 000 Kč

207

DOKOUPIL JIŘÍ GEORG (1954)

Bez názvu

1989 kombinovaná technika, karton

100 × 70 cm

sign. PD monogram D. 89 na rubu dva štítky spopisem díla

VYSTAVENO

Galleria Chisel Genova 85 000 Kč

208 FRANTA (FRANTIŠEK MERTL)

(1930)

Zápas

1984

olej, plátno

110 × 76 cm

sign. PD Franta, na rubu Franta na rubu autorem výpis výstav

VYSTAVENO

Paris, Espace Sévigné, 2007

Quimperlé, Chapelle des Ursulines, 2007

Draguignan, Chapelle de l’Observance, 2008

Saint-Paul-de-Vence, Galerie Bogena, 2008

PUBLIKOVÁNO

v katalogu Franta, Jízdárna pražského hradu, 2025, ve spolupráci s NG Praha 380 000 Kč

Působivá olejomalba „ Zápas “ je dílem Františka Mertla, výrazného sochaře amalíře, který má jako první český umělec v zahraničí vlastní stálou expozici s názvem „ Espace Franta “ ve francouzském městě Vence. Tvorba „ Franty “ reaguje na krizi hodnot, poválečné odcizení a v neposlední řadě na vytržení z vlasti v důsledku totalitního režimu.

Třebíčský rodák absolvoval Akademii výtvarných umění v Praze u prof. Miloslava Holého. Při studijním pobytu vitalské Perugii se v roce 1956 seznámil se svou budoucí ženou Jacqueline Sussan. O dva roky později emigroval do Francie, kde se sní oženil, atrvale se usadil v jihofrancouzském městě Vence. Nedaleko jejich domu bydlel Marc Chagall a v sousedním Saint-Paul-de-Vence se potkal s Antonim Tàpiesem, Joanem Miró či Alexanderem Calderem.

V roce 1960 měl první samostatnou výstavu vPaříži, díky které se trvale zařadil mezi čelní představitele francouzské nové figurace. Jeho citlivá, precizně zpracovaná aemočně hluboká díla postupně získávala celosvětový ohlas. Vjeho tvorbě lze spatřit tři hlavní tematické okruhy. Tím prvním jsou člověk a technika, dále problematika násilí, rasismu a agrese. Třetím tématem je exil, který měl na jeho život nezanedbatelný vliv.

Předložený obraz „ Zápas “ zobrazuje nahá těla s brutální hrou svalů. Frantův malířský styl je plný divokosti, barev avášně, díky čemuž plátno překypuje emocemi a dynamikou. Frantova díla jsou právem součástí téměř šedesáti významných veřejných sbírek po celém světě. Franta obdržel v roce 2023 státní vyznamenání České republiky.

KOBLASA JAN (1932–2017) Z cyklu Mistři pěvci Norimberští III

mořená dřevěná plastika, autorský podstavec

cm

DOKOUPIL JIŘÍ GEORG (1954)

Mitglied

2001

akryl, mýdlové bubliny, pigment, plátno

110 × 65 / 110 × 65 cm

sign.na rubu 4× Dokoupil 2001

na rubu 2× název díla autorem, podle autora možná jakákoli orientace díla

200 000 Kč

JANOUŠKOVÁ VĚRA (1922–2010)

Košilka

2003

svařovaný smaltovaný plech

90 × 59 × 10 cm

sign. na rubu V. Janoušková 2003 na rubu název díla autorkou, přiložena fotografie autorky s dílem

120 000 Kč

Nástěnná plastika 72 2013

ocel, překližka, prášková barva 3/6

154 × 116 × 2 cm

sign. na rubu K. Malich 2013 přiloženo potvrzení pravosti díla autorem

850 000 Kč

213 MALICH KAREL (1924–2019)

Bez názvu

2012

barevný pastel, karton

70 × 49 cm

sign. na rubu K. Malich 2012 V.

PROVENIENCE

Galerie Zdeněk Sklenář

120 000 Kč

214 GRYGAR MILAN (1926)

Choreography

2017

akvarel, karton

40 × 32 cm

45 000 Kč

215 GRYGAR MILAN (1926) Antifona 2016

akryl, plátno

30 × 30 cm

sign. na rubu Grygar 16

280 000 Kč

KUČEROVÁ ALENA (1935–2026)

Houpání

2000

barva, tužka, děrování, dřevěná deska

30 × 49 cm

sign. na rubu Alena Kučerová 2001

rubu název díla autorkou, přiložena fotografie autorky s dílem

90 000 Kč

KORNATOVSKÝ

JIŘÍ

(1952–2025)

Shora

2015 kombinovaná technika, plátno

59,5 × 70 cm

sign. PD Korantovský 2017 přiložena fotografie autora sdílem v ateliéru

40 000 Kč

218

BOLF JOSEF (1971)

Hřiště

2018

olej, vrypy, plátno 90 × 125 cm

sign. na rubu Josef Bolf 2018 na rubu název díla autorem

PROVENIENCE kvalitní pražská sbírka umění

VYSTAVENO

Things Behind the Sun – Josef Bolf, Jakub Hošek, Galerie Petr Novotný, Praha, 14. 11. – 22. 12. 2018 Tušení stínu, Národní galerie Praha, Veletržní palác, 20. 9. 2019 – 5. 1. 2020

REPRODUKOVÁNO katalog výstavy Tušení stínu, Národní galerie vPraze, str. 172

450 000 Kč

Bolfovu malířskou praxi silně formovalo studium na pražské Akademii u bytostného figuralisty Jiřího Načeradského, Vladimíra Kokolii aVladimíra Skrepla, její těžiště lze však hledat už vumělcově dětství stráveném v sedmdesátých a osmdesátých letech na pražském sídlišti.

Jeho práce již od počátku provází nervózní kresba, pastelový kolorit tlumený všudypřítomnou černou, rozpité fixy, stékající barvy nebo odkazy ke komiksové tvorbě, společně utvářející Bolfův svébytný, melancholií prodchnutý výtvarný jazyk. Náměty pak hledá právě v potemnělých, nehostinných normalizačních sídlištích či (post)apokalyptických krajinách, vnichž ožívají podivná stvoření připomínající kdysi dávno roztomilá zvířátka. Specifickou polohu tvorby pak představují díla vytvořená technikou proškrabávání tuše nanesené na barevnou olejovou či voskovkovou vrstvu. Do této kapitoly umělcovy práce spadá ipředložené Hřiště s chlapcem v popředí. Ten jako by si sundal masku, aby mohl statečně čelit světu plnému strachu aúzkosti, jenž se mu jako vize otevírá za zády.

219 MĚŠŤÁNEK

TOMÁŠ (1951–2021)

Gril

olej, plátno

120 × 100 cm

VYSTAVENO

Tomáš Měšťánek, Groteska života, Topičův salon Praha 2025

REPRODUKOVÁNO

bude zařazeno v připravované monografii autora

48 000 Kč

220

NAČERADSKÝ

JIŘÍ (1939–2014)

Autoportrét

2008

olej, plátno

81 × 116 cm

sign. PD Načeradský 2008 na rubu název díla autorem, katalog je součástí položky

REPRODUKOVÁNO

Jiří Načeradský, Galerie Dolmen 2009, nestr. – na obálce i uvnitř časopis Ateliér, č. 21, 2009, str. 7

60 000 Kč

221

SLAVÍK OTAKAR (1931–2010)

Vzpomínka na Vídeň

2000–2003 akryl, plátno

150 × 143 cm sign. na rubu Slavík 03

320 000 Kč

NAČERADSKÝ JIŘÍ

(1939–2014)

Alžírské ženy 2013 olej, plátno

114 × 146 cm sign. PD Načeradský 2013

150 000 Kč

Úvozem

2016 akryl, plátno

30 × 40 cm

sign. PD M. Rittstein 2018, na rubu M. Rittstein 2018 na rubu název díla autorem, přiloženy fotografie autora s dílem

90 000 Kč

NIKL PETR (1960)

Bez názvu

2015 pigment, karton 145 × 155 cm sign. na rubu Petr Nikl /2015 obraz vytvořený na výstavě v Číně mechanickými hračkami

VYSTAVENO

„The Heart of Europe “, Power Station of Art, Šanghaj, Čína, 2025 70 000 Kč

225

BOLF JOSEF (1971)

Patro

2008

olej, vosk, tuš, vrypy, plátno

40 × 60 cm

sign. na rubu Josef Bolf 2008 na rubu název díla autorem

VYSTAVENO

Look Like Me, Galerie města Blanska, 2008

…všichni podléháme…, Dům pánů zKunštátu, Dům umění Brno, 2008

180 000 Kč

226

MARTINEC HYNEK

(1980)

Lost in Time – After: David Lynch

2008

akryl, airbrush, plátno

105 × 105 cm

sign. na rubu Hynek Martinec, Hynek Martinec / London 2008

VYSTAVENO

Lost in Time, Cosa Gallery, Londýn, 2009

120 000 Kč

Hynek Martinec se vroce 2007 přestěhoval do Londýna, kde si společně se Zuzanou zřídili ateliér ve West Square. Vtomto období začal intenzivně experimentovat s akrylovou malbou a rozvíjet svůj zájem odialog mezi tradicí starých mistrů asoučasným vizuálním jazykem.

Obraz „ After David Lynch “ vznikl právě vtomto raném londýnském období. Výrazně jej ovlivnila atmosféra nočního města aneonová světla londýnských ulic. Inspirací pro práci se světlem byly například večerní procházky kolem National Theatre. Důležitým inspiračním zdrojem byla také filmová estetika Davida Lynche.

V sérii „ Lost in Time “ se Martinec soustředil na fragmenty vzpomínek aprchavé vizuální momenty, které se objevují a mizí podobně jako filmový záblesk či krátký flashback. Obraz tak odráží vliv kinematografie na jeho uvažování o malbě.

Dílo bylo vystaveno na první samostatné výstavě „ Lost in Time “ vCosa Gallery v Londýně v roce 2009.

227

PITÍN DANIEL (1977)

Bez názvu

2009

olej, koláž, plátno

65 × 90 cm

sign. na rubu D. Pitín 2010

500 000 Kč

228 KALÁB JAN (1978)

Ashen Rainbow Ellipse 423

2024

akryl, plátno

100 × 70 cm

sign. na rubu Jan Kaláb 2024

120 000 Kč

229 TYPLT

LUBOMÍR

(1975)

Pinocchiuv sen

2003

kombinovaná technika, karton

50 × 70 cm

sign. PD Typlt 03

35 000 Kč

230

HOUDEK VLADIMÍR

(1984)

Bez názvu

2016

kombinovaná technika, akryl, sololit

44 × 34 cm

sign. na rubu Vladimír Houdek 2016

45 000 Kč

231 KINTERA KRIŠTOF (1973)

Černý smrad

2012

holinka, epoxid

80 × 62 × 12 cm

sign. na rubu K. Kintera 2012 plexi box

60 000 Kč

BASJUK ONDŘEJ (1983)

akryl, plátno

100 × 70 cm

sign. na rubu Basjuk 18. rubu popis díla autorem

70 000 Kč

PRŮVODCE PRO NEPŘÍTOMNÉ A TELEFONNÍ UCHAZEČE

Pokud senemůžete zúčastnit aukce osobně, můžete společnosti 1. Art Consulting Brno – Praha dát vyplněním formuláře pokyny, aby se vaším jménem ucházela opříslušnou věc. Tato služba je důvěrná a je k dispozici bez dalších poplatků.

Obecné

Před aukcí

Budeme se snažit onákup položky dle vašeho výběru za nejnižší možnou cenu (v závislosti na vyvolávací ceně a další nabídce), anikdy vyšší, než je maximální částka, kterou určíte. V případě potřeby se vaše nabídka zaokrouhlí dolů na nejbližší částku vsouladu s kroky dražebníka.

Dříve obdržené nabídky budou mít přednost. Nabídky by měly být předloženy nejméně dvacet čtyři hodin před konáním aukce. Pokud činíte nabídky prostřednictvím telefonu, doporučujeme vám ponechat maximální nabídku, kterou můžeme učinit vaším jménem v případě, že se nemůžeme dovolat. Naši zástupci jsou připraveni kprovedení nabídky za vás.

Po aukci Úspěšní zájemci obdrží přehled popisující jejich nákup a dostanou pokyn pro platbu a odbavení zboží.

Vyplnění formuláře

Tento formulář by měl být použit najednu aukci. Uveďte číslo položky, autora věci a datum prodeje v prostoru horní části formuláře, pokud není již předvyplněn.

Uveďte prosím maximální kupní cenu vdražbě, kterou jste ochotni zaplatit za každou položku.

Jiné pokyny k nákupu nebo neomezené nabídky nebudou akceptovány. Nabídky musí být číslovány ve stejném pořadí jako v katalogu.

Náhradní nabídky pro položky lze učinit slovem NEBO učísla položky. To znamená, že pokud jste byli na začátku hodně úspěšní, nebudeme pokračovat a ucházet se o dražbu další položky pro vás. Nebo naopak, pokud vaše dřívější nabídky byly neúspěšné, budeme inadále dražit za vás pro zbývající položky uvedené na formuláři.

Pokud jste si sjednali telefonní dražbu, jasně prosím určete telefonní číslo, na kterém jste k zastižení v době konání prodeje, včetně kódu země. Zavoláme vám ze sálu krátce před započetím dražby předmětné položky.

PLNÁ MOC

PRO ZASTUPOVÁNÍ V DRAŽBĚ

Dražba po telefonu

Zmocňuji firmu 1. Art Consulting Brno CZ, s.r.o., Lerchova 299/7, 602 00 Brno, IČO: 60715553, aby mne zastupovala při dražbě výtvarných děl, která sebude konat dne 7. 6. 2026 ve 13.30 hod. na adrese Topičův salon – Národní 9, Praha 1, a dražila za mne douvedených limitů či po telefonu následující věci:

č. autor název cena limit nebo telefon

Zavazuji se, že vydražené předměty zaplatím nejpozději do deseti dnů ode dne konání aukce.

K vydražené věci bude účtován aukční poplatek dle platného aukčího řádu. Zmocnitel prohlašuje, že jsou mu známy dražební podmínky dražebníka.

Jméno:

Příjmení:

Telefon:

Tel. pro dražbu:

E-mail:

číslo OP:

Ulice:

Město:

PSČ:

Stát:

Datum a místo: Podpis:

PODMÍNKY PRO ZASTUPOVÁNÍ V DRAŽBĚ A

TELEFONNÍ PRODEJ

Vezměte prosím na vědomí, že zastupování nepřítomných a telefonní dražby jsou nabízeny jako doplňková služba bez poplatku. Takové nabídky jsou prováděny na vaše vlastní riziko a 1. Art Consulting proto nemůže přijmout odpovědnost za jakékoli chyby nebo opomenutí nabídky.

Všechny nabídky jsou předmětem dražebního řádu prodejního katalogu. Odměna dražebníka, ve výši uvedené v dražebním řádu katalogu prodeje, bude přidána ke kupní ceně dosažené v dražbě jako součást celkové kupní ceny. Nabídky budou uspokojeny za co nejnižší cenu tak, jak to dovolí další nabídky a rezervace.

Platba na aukci

Vydražitel je povinen vyřídit své závazky ihned po vydražení, nejpozději však po skončení aukce.

Vydražiteli je účtován k vydražené ceně aukční poplatek 22%.

Tato provize je konečná a zahrnuje jak DPH, tak autorský poplatek. Po dohodě s dražebníkem je možno zaplatit celkovou částku bankovním převodem, nebo hotově při převzetí věci v kanceláři dražebníka, nejpozději však do deseti dnů po skončení aukce, pokud není dohodnuto jinak. Platební karty nejsou akceptovány.

Ochrana osobních údajů

Z důvodu plnění některých služeb, o které klienti požádali, může 1. Art Consulting zpřístupnit informace třetím stranám (např. přepravci). Je zájmem 1. Art Consulting Brno – Praha vyžadovat, aby tyto třetí strany respektovaly soukromí a důvěrnost informací našich klientů a poskytovaly stejnou úroveň ochrany informací klientů, jak je stanoveno v rámci EU.

Podpisem této Plné moci pro zastupování a telefonního dražení souhlasíte s takovým sdělením.

Upozorňujeme, že z bezpečnostních důvodů mohou být prostory 1. Art Consulting předmětem nahrávání videa. Telefony, např. telefonní nabídky / hlasové zprávy, mohou být rovněž zaznamenány.

AUKČNÍ ŘÁD – PRAVIDLA ŽIVÉ AUKCE

1. ART CONSULTING BRNO CZ, spol. sr. o. se sídlem Lerchova 299/7, 602 00 Brno, IČO: 60715553

I. Úvodní ustanovení

1. Tento aukční řád je vydán za účelem organizace prodeje uměleckých děl Aukční síní 1. ART CONSULTING BRNO CZ, spol. s r.o. formou aukcí.

2. Aukce pořádané dle tohoto aukčního řádu jsou organizované dle mezinárodních zvyklostí voblasti obchodu s uměním a v souladu s právními normami České republiky.

3. Aukce jsou přístupné pouze pro klienty Aukční síně adalší osoby pouze se souhlasem Aukční síně.

4. Aukční síní se rozumí společnost 1. ART CONSULTING BRNO CZ, spol. sr.o., se sídlem Lerchova 299/7, 602 00 Brno, IČO 60715553.

5. Konání aukce oznamuje Aukční síň dle svého uvážení způsobem obvyklým, například vaukčním katalogu, na svých internetových stránkách, ve sdělovacích prostředcích apod.

6. Tento aukční řád je pro všechny osoby zúčastněné na aukci závazný aúčastí na aukci se osoby zavazují ho dodržovat.

II. Výklad pojmů

Pro účely tohoto aukčního řádu se pod jednotlivými pojmy rozumí následující:

a. aukce – forma prodeje uměleckého předmětu, kdy věc je prodávána za nejvyšší nabídnutou cenu předem neurčeného počtu zájemců. Vlastnictví k věci přechází na kupujícího zaplacením ceny.

b. licitátor – je osoba určená Aukční síní k řízení a provádění aukce, činí jménem Aukční síně všechny úkony stím spojené, zejména zahajuje ařídí aukci, organizuje podávání nabídek zájemců o koupi a uděluje tzv. příklep, tj. ukončení podávání nabídek a potvrzení nejvyšší podané nabídky,

c. zájemce o provedení aukce – právnická nebo fyzická osoba, která uzavírá s Aukční síní písemnou smlouvu o provedení prodeje konkrétního předmětu formou aukce, může to být též Aukční síň, d. účastník aukce – právnická nebo fyzická osoba, oprávněná účastnit se aukce. Účastníkem aukce může být pouze klient Aukční síně, nesmí být vlastníkem věci ani osobou jednající ve prospěch koupi pro vlastníka. Účastníkem aukce může být pouze osoba plně právně způsobilá, starší 18 let, dodržující aukční řád, pravidla a zvyklosti slušného a vhodného chování na aukci a osoba, která nezmařila dřívější aukce Aukční síně, resp. společnosti 1. ART CONSULTING BRNO CZ, spol. sr.o. Není přípustné dražit za osoby uvedené výše. Účastníci aukce prokazují svoji totožnost platnými průkazy totožnosti (například osobní/občanský/ průkaz, pas) a jednají-li v zastoupení, předávají Aukční síní plnou moc opravňující k zastupování na aukci jiným klientem Aukční síně. Podmínkou účasti na aukci může být též složení dražební jistiny, byla-li Aukční síní požadována. Účastník aukce obdrží od zástupce Aukční síně číselné označení, pod kterým se zúčastní aukce. Po dohodě sAukční síní se může klient zúčastnit aukce po telefonu za podmínky udělení plné moci Aukční síni pro tento způsob aukce. Při tomto způsobu aukce musí Aukční síň postupovat maximálně výhodně pro účastníka aukce.

e. aukční jistina – není vyžadována f. aukční katalog – seznam předmětů, které budou v konkrétní aukci nabízeny klientům Aukční síně k prodeji. Katalog je uveřejněn na webových stránkách Aukční síně www.acb.cz

g. vydražitel – účastník aukce, který vaukci nabídl nejvyšší cenu, která byla v aukci potvrzena veřejně licitátorem tzv. příklepem. Po zaplacení ceny se stává vlastníkem věci. h. klienti Aukční síně – zájemci o koupi uměleckých děl formou aukcí pořádaných Aukční síní, které zaregistruje Aukční síň. Na registraci není právní nárok aje zcela vkompetenci Aukční síně, která může žádost oregistraci odmítnout bez udání důvodů. Klienty Aukční síně mohou být právnické nebo fyzické osoby (starší 18 let), které prokážou zákonným způsobem svoji totožnost (například výpis z obchodního rejstříku, občanský průkaz, pas). Poruší-li klient Aukční síně tento aukční řád, může být Aukční síní bez dalšího jeho registrace zrušena, o čemž bude Aukční síní prokazatelným způsobem vyrozuměn.

III. Organizace aukce

1. Předměty zařazené do aukce budou vystaveny v den konání aukce za účelem umožnění jejich prohlídky. Místo: Praha 1, Topičův salon, 1. patro. Zájemci oprohlídku vystavených předmětů jsou povinni respektovat opatření aukční síně k zajištění ochrany vystavených předmětů. Za prohlídku předmětů určených kprodeji vaukci se neplatí.

2. Přístup na aukci mají pouze klienti aukční síně, pracovníci aukční síně, další osoby pouze se souhlasem aukční síně, jinak aukce není veřejná. Vprůběhu aukce nelze pořizovat fotografie, filmy ani žádné jiné záznamy bez souhlasu aukční síně.

3. Účastníci aukce jsou povinni dodržovat pokyny organizátorů anenarušovat žádným způsobem průběh aukce.

4. Aukce je zahajována zástupcem aukční síně, který může oznámit změny oproti katalogu, změny a upřesnění aukčního řádu a oznámit z toho vyplývající pokyny k organizaci aukce.

5. Aukci jednotlivých předmětů provádí licitátor. Vždy musí být nezaměnitelně označen předmět aukce (prodeje), zpravidla alespoň odkazem na katalog. Licitátor oznámí tzv. nejnižší podání, což je cena (částka), za kterou je možno věc koupit v případě, že nebyla stanovena rezervní cena, tj. minimální požadovaná cena majitele předmětu. Pokud rezervní cena stanovena byla, a příhozy učiněné na sále nedosáhly její výše, prohlásí licitátor předmět za neprodaný. Neprojeví-li žádný z klientů aukční síně o koupi zájem, licitátor aukci předmětu ukončí slovy „neprodáno či položka zůstává“. Věc může být zařazena do aukce opakovaně podle rozhodnutí aukční síně.

6. Zájemci o koupi věci činí licitátorovi nabídky po jeho sdělení částky (vyvolání) zvednutím dražebního čísla, případně zvednutím čísla současně snabídnutou cenou, která musí být vždy větší než poslední částka vyvolaná licitátorem.

7 Výše příhozu, tj. nejmenší možná částka, oníž je zvyšována cena nabídnutá licitátorem, činí:

7. Výše příhozu, tj. nejmenší možná částka, oníž je zvyšována cena nabídnutá licitátorem, činí:

1 500 Kč, činí-li okamžitá aukční cena méně než 10.000 Kč

2 1.000 Kč, činí-li okamžitá aukční cena alespoň 10.000Kč, ale méně než 50.000 Kč

3 5.000 Kč, činí-li okamžitá aukční cena alespoň 50.000Kč, ale méně než 100.000 Kč

4 10.000 Kč, činí-li okamžitá aukční cena alespoň 100.000Kč, ale méně než 500.000 Kč

5 50.000 Kč, činí-li okamžitá aukční cena alespoň 500.000Kč, ale méně než 5.000.000 Kč

6 100.000 Kč, činí-li okamžitá aukční cena alespoň 5.000.000 Kč, ale méně než 10.000.000 Kč

7 250.000 Kč, činí-li okamžitá aukční cena 10.000.000 Kč a více

O pořadí příhozů rozhoduje osoba pověřená konáním dražby.

8. Neučiní-li žádný účastník aukce vyšší nabídku, zopakuje licitátor výši poslední nabídnuté částky spolu se slovy, …poprvé, … podruhé… apotřetí pro číslo… a úderem kladívka aukci ukončí s tím, že účastník aukce sposlední nabídkou má povinnost za tuto částku věc koupit (kčástce se připočítává aukční poplatek). Podanými nabídkami vaukci (příhozy) jsou účastníci vázáni, což znamená neodvolatelnou nabídku za danou částku věc koupit. Cenu dosaženou v aukci nelze snížit.

10. Veškeré případné námitky, protesty či připomínky kprůběhu aukce řeší s konečnou platností Aukční síň v duchu zásad poctivého obchodu amezinárodních aukčních zvyklostí. Námitky, protesty, připomínky či upozornění musí být uplatněny přímo v aukčním sále viditelným ahlasitým způsobem, jinak se k nim nepřihlíží.

IV. Způsob placení

1. Vydražitel je povinen zaplatit částku, za kterou věc vydražil, včetně aukční přirážky, pokud možno do skončení aukce; nejpozději však do deseti dnů po skončení aukce. Platbu je možno provést: 1. v hotovosti na místě dražby nebo v kanceláři Akčního domu, nebo 2. na bankovní účet Akčního domu, číslo účtu: 27-0461150247/0100

Platební karty nejsou akceptovány.

2. Vydražiteli je účtován k vydražené ceně aukční poplatek 22%

Tato provize je konečná azahrnuje jak 21% DPH, tak 4% autorského poplatku. Vlastnické právo kvydraženému předmětu přechází zaplacením ceny vydraženého předmětu spolu saukčním poplatkem ve lhůtách dle aukčního řádu.

V. Ostatní

1. Vydražitel je povinen převzít zaplacený předmět získaný vydražením nejpozději do 40 dnů po konání aukce, pokud se s aukčním domem nedohodne jinak. Po této lhůtě budou vydražené předměty uskladněny dražebníkem nebo třetí stranou na náklady a zodpovědnost vydražitele. Vydražiteli je poté účtován poplatek za uskladnění díla ve výši 0,5 % z částky, za kterou dotyčné předměty vydražil, za každý den uskladnění. Pokud celková výše skladného dosáhne či přesáhne výši ceny předmětu/ů, za kterou vydražitel předmět/y vydražil, vydražitel souhlasí stím, že je dražebník oprávněn tyto předměty prodat, či nabídnout opětovně v aukci, aby tak umořil náklady vzniklé s uskladněním vydražených předmětů.

2. Aukční síň zajišťuje dopravu věcí získaných aukcí pouze po dohodě s vydražitelem. Aukční síň zajišťuje pouze zabalení věci obvyklé pro předání věci, nikoliv speciální balení, například pro dopravu.

3. Reklamace na věci získané vaukci se řídí právními normami České republiky. Všechny údaje aveškerá prohlášení uvedená v katalogu týkající se autorství, přisuzovaných vlastností, pravosti, jakosti, původu, data, stáří, Provenience, stavu či odhadní vydražovací ceny vyjadřují pouze názor Dražebníka. Dražebník si vyhrazuje právo konzultovat jakékoliv odborníky či úřední místa, která uzná za vhodné. Každá zainteresovaná osoba, jakož ikaždý účastník aukce se musí řídit vlastním názorem a Dražebník nenese odpovědnost za správnost takového názoru, ipokud tento názor bude ovlivněn názorem Dražebníka. Dražebník neposkytuje na vydražené předměty žádnou záruku avšechny záruky jsou tímto vyloučeny. Dražené předměty se draží jako umělecké předměty a veškeré jejich případné vady jsou zohledněny vpříklepové ceně, sčímž vydražitel výslovně souhlasí a stvrzuje učiněním příhozu, kterému je následně udělen příklep. Vzhledem k charakteru a povaze dražených předmětů se vydražitel učiněním příhozu, kterému je následně udělen příklep, vzdává svých práv zvadného plnění, včetně případných práv ve smyslu § 1916 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Reklamace předmětů vydražených osobně v aukční síni Dražebník nepřijímá; předměty vydražené na základě plné moci či telefonického zastupování udělené Dražebníku lze vydražitelem reklamovat nejpozději při jejich převzetí.

4. Aukční síň vydá vydražiteli po zaplacení daňový doklad o zaplacení a na přání písemné potvrzení onabytí věci z aukce.

5. Předměty podléhající režimu zákona č. 20/1987 Sb., ostátní památkové péči, vplatném znění ave znění prováděcích předpisů azákona č. 71/1997 Sb., oprodeji avývozu předmětů kulturní hodnoty, vplatném znění ave znění prováděcích předpisů, musí být takto označeny ve všech dokumentech aukce, zejména vkatalogu, musí být oznámeny při vyvolání věci a vpotvrzení o nabytí věci pro vydražitele.

6. Veškerá právní jednání dle tohoto aukčního řádu se řídí právními normami České republiky.

Ochrana osobních údajů Účastník aukce tímto uděluje společnosti 1. ART CONSULTING BRNO CZ, s.r.o., IČ: 60715553, se sídlem Brno, Lerchova 299/7, Stránice, 602 00 Brno, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem vBrně, oddíl C, vložka 16013 (dále též jen „správce“), svůj souhlas stím, aby ve smyslu ve smyslu příslušných obecně závazných právních předpisů apřímo vykonatelných právních aktů (nařízení) EU (vplatném znění) zpracovával následující osobní údaje účastníka aukce: jméno příjmení, datum narození, adresa bydliště, email a telefon, a to za účelem vyrozumívání účastníka aukce o konání dalších aukcí, zasílání aukčních katalogů a nabídek ostatních služeb správce. Uvedené osobní údaje budou správcem zpracovávány po nezbytně nutnou dobu; nevyplývá-li z příslušného obecně závazného právního předpisu jinak, je účastník aukce srozuměn stím, že za nezbytně nutnou dobu zpracování osobních údajů se považuje doba 10 let. Účastník aukce uděluje správci svůj výslovný souhlas svýše uvedeným zpracováním svých osobních údajů. Účastník aukce je srozuměn s tím, že svůj souhlas může vzít kdykoliv zpět, ato například zasláním emailu nebo dopisu na adresu sídla správce zapsanou v obchodním rejstříku. Účastník aukce je dále srozuměn s tím, že zpracování jeho osobních údajů bude provádět správce prostřednictvím pověřených zaměstnanců, a to manuálně či automatizovaně, osobní údaje účastníka aukce však mohou být poskytnuty ke zpracování iosobám, které náležejí ke skupině správce. Účastník aukce je rovněž srozuměn stím, že má podle příslušných obecně závazných právních předpisů apřímo vykonatelných právních aktů (nařízení) EU (vplatném znění) právo (i) vzít svůj souhlas se zpracováním osobních údajů kdykoliv zpět, (ii) požadovat po správci informaci, jaké osobní údaje účastníka aukce správce zpracovává, (iii) požadovat po správci vysvětlení ohledně zpracování osobních údajů účastníka aukce, (iv) vyžádat si usprávce přístup ke zpracovávaným osobním údajům atyto nechat správce aktualizovat nebo opravit, (v) požadovat po správci výmaz osobních údajů účastníka aukce a(vi) obrátit se vpřípadě pochybností ododržování povinností souvisejících se zpracováním osobních údajů účastníka aukce na správce nebo Úřad pro ochranu osobních údajů. Pro vyloučení všech pochybností účastník aukce prohlašuje, že byl správcem v souladu s příslušnými obecně závaznými právními předpisy apřímo vykonatelnými právními akty (nařízeními) EU (včetně tzv. GDPR) informován ozamýšleném zpracování jeho osobních údajů, rozsahu a podmínkách tohoto zpracování osobních údajů a o veškerých právech účastníka aukce s tím souvisejících.

1. ART CONSULTING Brno CZ, s.r.o.

Jiří Rybář, jednatel

AUCTION RULES FOR LIVE AUCTIONS

1. ART CONSULTING BRNO CZ, s.r.o., registered office at Lerchova 299/7, 60200 Brno, Company ID No. 60715553

I. Introductory Provisions

1. These Auction Rules are issued for the purpose of organizing the sale of works of art by the auction house 1. ART CONSULTING BRNO CZ, s.r.o. by means of auction.

2. Auctions held in accordance with these Rules of Auction are organised according to international customs in the art trade and the legal regulations of the Czech Republic.

3. Auctions are accessible only to clients of the auction house and other persons authorised by the auction house.

4. The auction house means the company 1. ART CONSULTING BRNO CZ, s.r.o., registered office at Lerchova 299/7, 602 00 Brno, Company ID No. 60715553.

5. The auction house announces auctions at its discretion in the usual manner, for instance, in the auction catalogue, in the media, etc.

6. These Rules of Auction are binding for all persons participating in an auction, and all persons undertake to observe them when participating in an auction.

II. Definitions

For the purposes of these Rules of Auction, the following terms shall be interpreted as follows:

a. auction – aform of sale of awork of art where it is sold at the highest bid offered by an unspecified number of bidders. Ownership of the item passes onto the buyer by paying the price;

b. auctioneer – aperson designated by the auction house to manage and conduct the auction. The auctioneer performs all related activities on behalf of the auction house, especially initiating and managing the auction, organizing bidding, and giving the so-called knock, i.e., closing bidding and confirming the highest bid;

c. person interested in holding an auction – a legal or natural person who enters into awritten contract with the auction house for the sale of aspecific item in the form of an auction; it may also be the auction house;

d. auction participant – a legal or natural person authorised to participate in an auction. Only aclient of the auction house who is not the owner of the item or a person acting on behalf of the item owner can be an auction participant. An auction participant must have full legal capacity, observe the Rules of Auction and rules and customs of decent and appropriate behaviour at the auction, and be aperson over 18 years of age who has not thwarted a previous auction of the auction house 1. ART CONSULTING BRNO CZ, s.r.o. It is not allowed to bid on behalf of the above persons. Auction participants must prove their identity using a valid identity card (e.g., ID card, passport) and, if they participate via aproxy, provide apower of attorney tothe auction house to be represented on the auction by another client of the auction house. To take part in an auction, the bidder must, if required by the auction house, also provide an earnest money deposit. The auction participant will receive anumber from the auction house under which they will participate in the auction. Upon agreement with the auction house, the client may participate in an auction by telephone provided they have granted the auction house a power of attorney for this type of auction. In this type of auction, the auction house must act as advantageous as possible to the benefit of the auction participant.

e. earnest money deposit – not required

f. auction catalogue – the list of items to be offered to clients of the auction house in the respective auction. The catalogue is published on the website of the auction house www.acb.cz.

g. auction winner – the auction participant who offered the highest bid publicly knocked down by the auctioneer. The auction winner assumes ownership of the item after paying the price.

h. auction house clients – persons interested in buying works of art by means of auctions held by the auction house who are registered by the auction house. There is no legal right to the registration, and it is entirely at the discretion of the auction house to deny a registration application without giving a reason. Auction house clients must be legal or natural persons (over 18 years of age) who can prove their identity in alawful manner (for example, by an extract from the Commercial Register, ID card, or passport). If an auction house client violates the Rules of Auction, the auction house may cancel their registration, of which the client will be demonstrably notified.

III. Auction organization

1. Items included in an auction will be exhibited on the day of the auction to allow their inspection. Location: Prague 1, Topič Salon, 1st floor. Persons interested in inspecting exhibited items must respect the measures of the auction house for the protection of the exhibited items. Inspection of items for sale in the auction is free of charge.

2. Only clients of the auction house, employees of the auction house, and other persons authorised by the auction house may attend an auction; auctions are not public. No photographs, films, or any other recordings may be taken during an auction without the consent of the auction house.

3. Auction participants must observe the instructions of the organisers and refrain from disrupting the course of the auction in any manner.

4. An auction is opened by a representative of the auction house who may announce changes compared to the catalogue or changes and clarifications of the Rules of Auction with the resulting instructions for the organization of the given auction.

5. Auction of individual items is performed by an auctioneer. The auctioned (sold) item must always be unmistakably designated, usually at least by reference to the catalogue. The auctioneer will announce the minimum bid, which is the price (amount) for which the item can be purchased provided no reserve price was set, i.e., the minimum required price of the item owner. If a reserve price was set but no bid has reached its amount, the auctioneer will call the item unsold. If no auction house client shows interest in the purchase, the auctioneer will close the auction of the item by calling “not sold” or “item remains”. An item may be re-auctioned at the discretion of the auction house.

6. After the auctioneer announces the starting price, bidders may call out their bids to the auctioneer by raising their auction number or by raising their auction number together with the offered price, which must always be greater than the last amount called out by the auctioneer.

7. The amount of the bid, i.e., the smallest possible amount by which the price offered by the auctioneer is increased, is

1 500 CZK if the buyout price is less than 10,000 CZK

2 1,000 CZK if the buyout price is at least 10,000 CZK but less than 50,000 CZK

3 5,000 CZK if the buyout price is at least 50,000 CZK but less than 100,000 CZK

4 10,000 CZK if the buyout price is at least 100,000 CZK but less than 500,000 CZK

5 50,000 CZK if the buyout price is at least 500,000 CZK but less than 5,000,000 CZK

6 100,000 CZK if the buyout price is at least 5,000,000 CZK but less than 10,000,000 CZK

7 250,000 CZK if the buyout price is at least 10,000,000 CZK and more

The order of bids is decided by the person authorised to organise the auction.

8. If no auction participant calls out a higher bid, the auctioneer will repeat the amount of the last bid offered together with the words “for the first time,… second time, … third time to number…” followed by a hammer knock. This closes the auction and the highest bidder acquires the right to buy the item for the price (increased by the auction fee). Participants are bound by their bids (offers) called out in the auction, which means an irrevocable bid to buy the item for a given amount. The price achieved in the auction cannot be reduced.

9. All possible objections, protests, or comments on the course of the auction are finally resolved by the auction house in the spirit of the principles of fair trade and international auction customs. Objections, protests, comments, or warnings must be made directly in the auction hall in a visible and loud manner otherwise they shall be disregarded.

IV. Payment methods

1. The auction winner must pay the price corresponding to their bid in the auction, including the auction fee, if possible by the end of the auction but not later than 10 days from the end of the auction. Payments can be made:

1. in cash at the place of auction or in the auctioneer’s office; or

2. by wire transfer to the auctioneer’s bank account No. 27-0461150247/0100.

Payment cards are not accepted.

2. The auction fee 22% is added to the winner’s bid.

The fees are final and include both 21 % VAT and 4 % royalties. Ownership of the auctioned item passes onto the buyer by paying the price of the auctioned item together with the auction fee within the deadlines according to the Rules of Auction.

V. Other

1. The auctioneer is obliged to take over the paid object obtained by auctioning no later than 40 days after the auction, unless otherwise agreed with the auction house. After this period, the auctioned items will be stored by the auction house or a third party at the auctioneer’sexpense and responsibility.

The auctioneer is then charged a storage fee of 0.5% of the amount for which he auctioned the items in question for each day of storage. If the total amount of the storage fee reaches or exceeds the price of the item(s) for which the auctioneer auctioned the item(s), the auctioneer agrees that the auction house is entitled to sell these items or offer them again in the auction in order to offset the costs incurred with the storage of the auctioned items.

2. The Auction House shall provide transport of items obtained through the auction only if arranged so with the Successful Bidder. The Auction House shall only provide item packing that is usual for the item handover, no special packing, e.g. for transport purposes.

3. Complaints received at things in the auction shall be governed by rules of the Czech Republic. The Catalogue only includes their visual description, other details are given in compliance with the best knowledge and conscience of the Auction House in order to inform the potential buyer as much impartially as possible.

4. After payment is made by the Successful Bidder, the Auction House shall issue a tax document confirming the payment andwritten confirmation of acquiring the item through the auction for the Successful Bidder.

5. Items subject to Act No. 20/1987 Coll. on the state monument preservation as amended and as amended by implementing regulations and Act No. 71/1997 Coll. on the sale and export of cultural-value items as amended and as amended by implementing regulations must be marked so in all auction documents, especially in the Catalogue, be announced when the item is called and in the confirmation of acquiring the item for the Successful Bidder.

6. All legal acts according to these Auction Rules shall be governed by the legal rules of the Czech Republic.

Personal data protection

The auction participant hereby grants the company 1. ART CONSULTING BRNO CZ, s.r.o., Company ID No. 60715553, registered office in Brno, Lerchova 299/7, Stránice, 602 00 Brno, incorporated in the Companies Register kept by the Regional Court in Brno, Section C, insert 16013 (hereinafter also referred to as the “Controller”), their consent so that the Controller processes, within the meaning of the relevant generally binding legal regulations and directly enforceable legal acts (EU regulations) (as amended), the following personal data of the auction participant: surname, date of birth, address of residence, e-mail, and telephone for the purpose of notifying the auction participant of holding other auctions and sending auction catalogues and offers of other services of the Controller. The personal data will be processed by the Controller for the necessary period which, unless otherwise provided by the relevant generally binding legal regulations, the auction participant acknowledges that the necessary period shall be 10 years.

The auction participant grants the Controller their express consent to the above-mentioned processing of their personal data. The auction participant acknowledges that they may revoke their consent at any time, for instance, by sending an e-mail message or letter to the address of the registered office of the Controller registered in the Commercial Register. The auction participant further acknowledges that the processing of their personal data will be performed by the Controller through its authorised employees, either manually or automatically. Personal data of the auction participant may, however, also be provided for processing to persons belonging to the Controller’s group of companies. The auction participant also acknowledges that in accordance with the relevant generally binding legal regulations and directly enforceable legal acts (regulations) of the EU (as amended) he orshe has the right to (i) revoke their consent to the processing of their personal data at any time, (ii) request information from the Controller on which personal data of the auction participant the Controller processes, (iii) request an explanation from the Controller regarding the processing of the personal data of the auction participant, (iv) request access to the personal data of the auction participant processed by the Controller and have the Controller rectify or update the data, (v) request erasure of the personal data of the auction participant, and (vi) file acomplaint with the Controller or the Office for Personal Data Protection in the case of doubts about the fulfilment of the obligations regarding processing of their personal data. For the avoidance of doubt, the auction participant declares that he or she has been informed by the Controller in accordance with the relevant generally binding legal regulations and directly enforceable legal acts (regulations) of the EU (including the GDPR) about the intended processing of their personal data, including the scope and conditions of such processing and the rights of the auction participant related thereto.

1. ART CONSULTING Brno CZ, s.r.o.

Jiří Rybář, Director

Víno Tanzberg.