Issuu

1. ART CONSULTING Topičův salon Praha

12/11/2023 13:30 hod. / Národní 9 / Praha

AUKČNÍ KATALOG AUCTION CATALOGUE English version is available at www.acb.cz

základní partner MUDr. Martin Jan Stránský s rodinou

VÝSTAVA DRAŽENÝCH PŘEDMĚTŮ / EXHIBITION OF ARTWORKS Předměty nabízené do aukce a uvedené v aukčním katalogu budou zájemcům o aukci přístupné k prohlídce v Topičově saloně, který je provozován společností 1. Art Consulting Brno – Praha. The items offered for auction and listed in the auction catalog will be accessible to those interested in the auction for visitation in Topič salon, which is operated by 1. Art Consulting Brno – Praha. Topičův salon, Národní 9, Praha 1 24. 10. – 12. 11. 2023 (10:00–18:00 hod. denně, včetně víkendů i svátků) V případě zájmu je možná i večerní privátní prohlídka od 18:00–21:00 hod. Nutno objednat minimálně 24 hodin předem na telefonu 603 424 913. Všechna nabízená umělecká díla byla konzultována se znalci z oboru. Na požádání mohou být opatřena odbornou expertizou a certifikátem o pravosti díla. Registrace účastníků aukce začíná 12. 12. 2023, od 12:00 hod.

AUKCE / AUCTION

Neděle 12. 11. 2023 ve 13:30 hod., Topičův salon, Národní 9, Praha 1. Will take place on the 12th of November 2023 at 1:30 pm in the Topičův salon, Národní 9, Praha 1.

KONTAKTNÍ ÚDAJE / CONTACT INFORMATION tel.: (+420) 224 232 500 (+420) 542 214 789 (+420) 603 424 913 e-mail: praha@acb.cz brno@acb.cz web:

www.acb.cz

MOŽNOSTI PARKOVÁNÍ: – podzemní garáže pod Národním divadlem, vjezd z ulice Ostrovní – parkoviště na Žofíně – Slovanský ostrov – ulice Zborovská a Janáčkovo nábřeží s přilehlými ulicemi (zdarma bez omezení) – krátkodobá nakládka a vykládka obrazů je možná na chodníku před vchodem do Topičova salonu – možnost krátkodobého parkování na protější straně Topičova domu

JMENNÝ REJSTŘÍK A autor neurčen

položka 2

B Bauch Jan Bělocvětov Andrej Beneš Vlastimil Bílek Alois Blažíček Oldřich Boria Miloš Born Adolf Boška Jindřich Boštík Václav Boto Martha Boudník Vladimír Brychtová Jaroslava Burda Rudolf Bury Pol

83 87 68 10 12 26 77 90 157 107 94–99 124 180 142

C Claisse Geneviéve

152

Č Černý Karel

D David Jiří 168, 181 Diviš Alén 13 Díaz de la Peňa Narcisse-Virgile 3 Doubrava František 24 Drtikol František 38, 47, 48 Dvorský Bohumír 49 E Eberl František Zdeněk

F Feigl Bedřich Filko Stano Filla Emil Foltýn František Fritz Kunibert

20, 54 115 29 67 167

G Gebauer Kurt Gross František Grygar Milan Gutfreund Otto

136 108, 113 176 30

H Hála Jan Havrilla Vladimír Hložník Vincent Hoffmeister Adolf Holan Karel Hudeček Antonín

4 132 72 66 35 18

CH Chaba Karel Chatrný Dalibor

73 182

I Istler Josef

100, 111, 112

J Janeček Ota Jankovič Jozef Jíra Josef Jiroudek František Jiřincová Ludmila John Jiří

82 104 127–129 37, 80, 81 78, 79 53

K Kafka Čestmír Kaván František Kintera Krištof Klápště Jaroslav Klimo Alojz Knížák Milan Koblasa Jan Kolář Jiří Kolářová Běla Konůpek Jan Kopecký Vladimír Kotík Jan Kotík Pravoslav Kovanda Jiří Kremlička Rudolf Kubíček Jan Kvíčala Petr Kyncl František

103 14–16 178, 179 85, 86 105 183 110, 155 118–121 89 41 166, 184 109 27 134, 144, 156 9 133, 154 175 165

L Lada Josef Lamr Aleš Langer Karel Lhoták Kamil Libenský Stanislav Linhart Kamil

39 135 19 46, 75 124 55

M Malát Radim 69 Málek Antonín 125, 131 Malich Karel 145, 151, 170–173 Marešová Milada 22 Mařák Julius 4 Mautnerová Pavla 101, 102 Medková Emila 59 Merta Jan 169, 174 Mirvald Vladislav 153 Mucha Alfons 7 Müller Jan Kryštof 1 N Načeradský Jiří Nejedlý Otakar Nepraš Karel Netík Miroslav Newton Helmut Nikl Petr Novák Ladislav

137–140 28 92 117 130 161, 163 63–65

O Ovčáček Eduard

143, 146

P Pelc Antonín 43 Picasso Pablo 58 Piesen Robert 59, 106 Pištěk Jan 177 Pittermann-Longen Emil Artur 34 Plocek Vilém 74, 76 Poncar Zdeněk 31 Preclík Vladimír 93 Procházka Antonín 33, 45 Procházková Linka 23 Puchnarová Dana 147 R Reynek Bohuslav

S Ságlová Zorka Schwaiger Hanuš Smetana Jan Sopko Jiří Souček Karel Sýkora Zdeněk

148 5 116 122 84 158, 160

Š Šíma Josef Šimotová Adriena Špála Václav Špillar Karel Šputa Zdeněk Štorek František

50, 52, 60 149, 150 40 6 114 126

T 51 Tikal Václav Toyen (Marie Čermínová) 61, 62 Trampota Jan 36 U Ullmann Josef

V Váchal Josef Vajce Stanislav Valter Karel Veselý Aleš Vohrabal Josef Vožniaková Ivana Vyleťal Josef

8 159, 164 70 91 57 88 123

W Wachsmann Alois Wiesner Richard

25 71

Z Zoubek Jasan

162

Ž Žáček Josef

141

MÜLLER Jan Kryštof (1673–1721) Müllerova mapa Čech z roku 1720 1720 mědirytina 240,5 × 282 cm 120 000 Kč Mappa geographica regni Bohemiae in duodceim circulos divisae cum comítatu Glacensi et districtu Egerano adjunctis…a’ Joh: Christoph: Müller…A:C:M. DCC.XX. Michael Kauffer sculp-sit Augusta Vind:. Mědirytina, 1720, grafické měřítko [cca 1:132 000], 25 sekcí, rozměr sekce 465 × 540 mm, celkem 2403 × 2822 cm. Mapový obsah ryl Michael Kauffer, parerga Johann Daniel Herz podle návrhu Václava Vavřince Reinera.

Müllerova barokní mapa Čech z roku 1720 je sběratelsky nanejvýš exkluzivním dílem. Jedná se o mimořádně raritní práci, jak co do provedení, tak co do historicko-kulturního, národního významu. Toto dílo lze považovat za vůbec první systematické zmapování Čech. Za zrodem tak rozsáhlého mapového díla stály vojenské, správní a hospodářské potřeby Českého království počátku 18. století. Mapa zahrnuje 12 495 lokalit, toků, paláce a rytířská sídla, vesnice s kostely a další. Velká pozornost je věnována říční síti a detailnímu zakreslení sídel a hospodářských objektů např. skláren apod. Mapa je v grafickém měřítku, kde dvě české míle představují čtyři hodiny chůze. Nabízená mapa pochází z pořadu TV Nova „Volejte řediteli“.

Prezident Václav Havel a anglická královna Alžběta II. před mapou, která byla vytištěna před 300 lety v omezeném počtu kusů

AUTOR NEURČEN Odloučení Marie Antoinetty a Alžběty Francouzské ve vězení olej, plátno 68,5 × 54,5 cm sign. PD nečitelná 65 000 Kč

DÍAZ DE LA PEŇA Narcisse-Virgile (1807–1876) Dar Amorovi (Dar bohovi lásky) 1857 olej, dřevěná deska, parketáž 58 × 42 cm sign. LD N. Díaz . 57 180 000 Kč Reprodukováno

Camille Corot v Litomyšli, Galerie Kroupa, 2023, str. 53

MAŘÁK Julius (1832–1899) Krajina s jezerem 60. léta 19. stol. kresba uhlem, karton 51 × 68 cm sign. na rubu razítkem pozůstalosti autora na rubu razítko pozůstalosti autora a potvrzení pravosti od PhDr. Ant. Novotného z roku 1931 39 000 Kč odborná expertiza: PhDr. Naděžda Blažíčková-Horová; PhDr. Rea Michalová, Ph.D.

Reprezentativní dílo Julia Mařáka – Generace Národního divadla

Posuzované dílo „Krajina s jezerem“ je autentickým, reprezentativním a výrazově typickým dílem Julia Edvarda Mařáka, jednoho z našich nejvýznamnějších krajinářů druhé poloviny devatenáctého století, příslušníka slavné „generace Národního divadla“, profesora a rektora Akademie výtvarných umění v Praze, který kontinuální linii české krajinomalby dovedl až na počátek dvacátého století. Mařáka poprvé jako studenta litomyšlského gymnázia zasvěcoval do tajů malby autor žánrů Antonín Dvořák, rodák z nedalekých Němčic. V letech 1852–1853 byl zapsán v krajinářské škole Maxe Haushofera na pražské Akademii, ale již na podzim roku 1953 odjel do Mnichova, aby se tam soukromě učil u Leopolda Rottmanna a Eduarda Schleicha. Počátkem roku 1855 Mnichov opustil a odjel za rodiči do Heřmanových Sejfů u Hostinného. V následujícím období procestoval Krkonoše, severní Čechy, Český ráj a Šumavu, kam jezdil za příbuznými do Sušice. Během těchto svých „potulných let“ načerpal inspiraci k romanticky laděným záběrům lesních interiérů za různých atmosférických situací, které v mnoha motivických variantách tvoří základní osu jeho malířského díla. Průběžně pobýval ve Vídni, kde si přisvojil techniku leptu a kde od roku 1860 působil jako učitel kreslení a ilustrátor časopisů. Roku 1969 podnikl cestu na Balkán, v letech 1872–1875 pobýval v Tyrolech, kde získal další tematické podněty ke svým lesním cyklům. V roce 1882 byl přizván mecenášem Josefem Hlávkou k výzdobě Národního divadla, kde pro předsíň královské lóže realizoval cyklus devíti krajinných panoramatických pohledů na památná místa Čech a Moravy, odkud byly přivezeny základní kameny k novostavbě „zlaté kapličky“. Povolán Josefem Hlávkou se také po třiceti čtyřech letech (roku 1887) vrátil na Akademii výtvarných umění v Praze, kterou jako rektor reformoval. Její krajinářskou školu vedl dvanáct let: stal se uznávaným učitelem a uměleckým patronem celé generace krajinářů nastupující v devadesátých letech, která se stala představitelem tvůrčích výbojů v zápase o podobu moderní české kultury. Rozsáhlá tvorba Julia Mařáka představuje dobově charakteristickou syntézu velkolepého romantického cítění a realistického vidění. Autor používal všechny způsoby tvůrčího provedení, od kresby, ve které se stal nedostižným mistrem, po oleje, v nichž střídal minuciózní ztvárnění s volnějším rukopisem, hladkou malbu s robustnějším podáním. Posuzované dílo patří do souboru autorových rozměrných obrazově pojatých uhlokreseb. Vyznačuje se dokonale vycizelovanou kresbou, vyváženou prostorovou kompozicí přírodních prvků stromoví a rozlehlé vodní plochy a brilantním zachycením světelné situace. Symboliku nedotčené přírody jímavě dotváří motiv lesní zvěře. Julius Mařák zde ztvárnil malebné zákoutí na kraji lesa, klidnou, mírumilovnou krajinu, místo, „kam ptáci, laně chodí pít“ (J. V. Sládek).

SCHWAIGER Hanuš (1854–1912) Tuláci s větrným mlýnem 1890 olej, dřevěná deska 39,5 × 24 cm sign. PD monogram HS 90 26 000 Kč 18

ŠPILLAR Karel (1871–1939) Adam a Eva olej, malířská lepenka 63 × 46 cm sign. PN K. Špillar 85 000 Kč pravost potvrdil PhDr. Mgr. Michael Zachař

MUCHA Alfons (1860–1939) Polibek jara 1919 litografie 52 × 38 cm sign. PD Mucha v tisku, LD Mucha 1919 v tisku 45 000 Kč 20

VÁCHAL Josef (1884–1969) Ostrov blaženosti 1912 barevný dřevoryt 20,5 × 20,5 cm sign. PD J. Váchal, LD J Váchal 12 v tisku 35 000 Kč 21

KREMLIČKA Rudolf (1886–1932) Zamyšlená (Portrét zpěvačky Gabriely Horváthové) 1908 barevný pastel, uhel, karton 36,5 × 27 cm sign. PD Kremlička 1908 95 000 Kč odborná expertiza PhDr. Rea Michalová, Ph.D.

Provenience

významná sbírka českého moderního umění

Posuzované dílo „Zamyšlená (Portrét zpěvačky Gabriely Horváthové)“ je originální, velmi noblesní, ze secesní atmosféry těžící ranou prací Rudolfa Kremličky, jednoho z nejvýznamnějších „senzualistů“ našeho moderního umění. Jeho mimořádné kvality tkvěly ve smyslném lyrismu spjatém s organicky plastickým tvarem, podtrženým delikátním koloristickým mistrovstvím. Rudolf Kremlička dokázal propojit klasickou tradici s novým moderním výrazem. Jeho tvorbu oceňoval dokonce sám Karel Teige, který o něm psal i v momentě, kdy jinak „kázal“ o zániku závěsného obrazu. Neváhal ho zařadit na jedno z „čelných míst“ nejen v českém, ale přímo i ve světovém umění. Přestože se Kremlička po první světové válce stal členem skupiny Tvrdošíjní, mnohem důležitější než jakékoli programy byl pro něj od počátku spontánní vztah ke světu a životu. K výtvarným výbojům svých vrstevníků, kteří se prezentovali na výstavách Osmy, zůstával spíše nevšímavý – radikálové mezi jeho spolužáky ho nikdy neznepokojovali, protože „viděl na vlastní oči, že nakreslit nos bylo pro ně velkým problémem“. Sám byl zaujat především starou holandskou malbou, kterou tak oceňoval jeho profesor na Akademii výtvarných umění v Praze, Hanuš Schwaiger. Díky němu Kremlička získal Hlávkovo stipendium do Holandska, kde v roce 1910 pobýval. Současně podnikl cestu do Paříže. Jeho zdánlivý „tradicionalismus“ mu umožnil kultivovat a rozvíjet své tvůrčí nadání, a to pod vlivem klasiků jako C. Corot, E. Manet, A. Renoir a dalších představitelů impresionismu a postimpresionismu. V roce 1912 odjel na Hlávkovo stipendium do Holandska, které opět využil i k pobytu v Paříži. Po první světové válce se spolu s J. Čapkem, V. Hofmanem, O. Marvánkem, V. Špálou a J. Zrzavým stal členem pokrokově umělecky orientované skupiny, která se veřejnosti představila pod vyzývavým heslem „A přece! Výstava několika Tvrdošíjných“, aby na jedné

straně manifestovala svou kontinuitu s předválečnými ideály moderního umění, a zároveň aby zastávala pojetí umění jako otevřeného systému, reprezentovaného vyhraněnými tvůrčími individualitami. Téma podobizny se Rudolfu Kremličkovi stalo jednou z důležitých motivických oblastí, vnímanou rovnoprávně s ostatními sférami jeho projevu. Hlavní výzvou pro něj vždy bylo nejen vyjádřit fyzickou stránku modelu, ale současně proniknout pod povrch, k jeho vnitřní podstatě. Předložené dílo „Zamyšlená“ vytvořil Rudolf Kremlička v době, kdy navštěvoval figurální speciálku Hanuše Schwaigera na Akademii výtvarných umění v Praze (1907–1910). Je mimořádně zajímavé tím, že se tu ani formálně, ani ve výběru motivu nesetkáváme s žánrovým realismem jeho profesora, stylovým proudem, do něhož téměř bezprostředně vstoupil. Místo pitoreskních „postaviček“, „pražských figurek“ tvořících nepřehlédnutelnou součást každodenního života metropole, jež Schwaiger vyhledával jako modely a Kremlička ho záhy následoval (viz jeho akvarelové podobizny podomního prodavače, preclíkáře, párkaře, flétnisty, podomního obchodníka, všechny z roku 1909), máme zde před sebou výtvarně nesmírně delikátní poloprofilový portrét dámy z „lepší společnosti“ – chorvatsko-české operní pěvkyně Gabriely Horváthové (1877–1967), zakořeněný v atmosféře secesního symbolismu i tradici salónní malby konce devatenáctého století. Toto dílo je mimořádně působivé zejména výrazem intenzivního soustředění charakterizujícího tvář modelu. Spolu s dobovou „pošetilostí módy“ zaujme diváka „sametově“ působící technika pastelu, jíž Kremlička minuciózně vystihl podobu pěvkyně, zatímco v pozadí nechal působit modernost záměrného „non-finita“. Gabriela Hejdová-Horváthová (1877 Varaždín, Chorvatsko – 1967 Praha) studovala klavír a zpěv na konzervatoři v Záhřebu, později ve Vídni u J. Resse. V záhřebské opeře debutovala jako Siebel (Faust a Markéta). V roce 1903 ji angažoval K. Kovařovic do Národního divadla v Praze. Zde zpívala sopránové i mezzosopránové role. Setrvala zde do roku 1929. Horváthová byla jednou z největších uměleckých osobností Národního divadla. Měla dokonale ovládaný vytrvalý hlas mimořádného rozsahu s altovými temnými hloubkami a zářivými výškami. Byla rovněž znamenitou herečkou. K jejím nejvýznamnějším rolím patřily v první řadě především fibichovské postavy – Donna Isabella (Nevěsta messinská), Hedy; Radka, Vlasta i Šárka (Šárka), dále to z českého repertoáru byla Libuše, Eliška (Zvíkovský rarášek), Porcie (Jessika), Ryšja Rakšita (Kunálovy oči) a další. Byla i významnou wagnerovskou pěvkyní – ztvárnila Ortrudu (Lohengrin), Kundry (Parsifal), Fricku a Brünnhildu (Prsten Nibelungův), Brangänu (Tristan a Isolda). Vrcholem jejího pěveckého i hereckého umění byla Kostelnička (Její pastorkyňa) – velmi se zasloužila o pražskou premiéru a důvěrně se přátelila s Janáčkem. Vystupovala do velmi vysokého věku, s uměleckou dráhou se rozloučila v březnu 1961.

BÍLEK Alois (1887–1961) Ženský poloakt olej, plátno 65 × 54 cm sign. LD ABílek 80 000 Kč

Bílkova díla vyznívají živými barvami v radost, pohružují nás v zasnění a vybízejí nás k přemýšlení

Obraz „Ženský poloakt“ představuje vrcholně reprezentativní, autentické dílo Aloise Bílka – umělce, který během své tvůrčí dráhy obsáhl nejen neoklasicismus a symbolismus, ale i abstrakci. Po boku Františka Kupky se Bílek stal jedním ze dvou českých abstrakcionistů první vlny mezinárodní nefigurativní tvorby. I přesto, že Bílkova abstraktní tvorba (1913–1914) z pařížského období (1913–1928) tvoří důležitou kapitolu v umělcově životě, po celý svůj život zůstal bytostným figuralistou rozvíjejícím téma ženské figury. Narodil se roku 1887 ve Skoupém u Petrovic, malé vesnici v okrese Příbram. Gymnasium studoval v Příbrami a Písku, kde i v roce 1906 odmaturoval. Poté odchází na Vysoké učení technické do Prahy, obor architektury, nicméně záhy na to přestupuje na pražskou Akademii výtvarných umění k prof. Maxi Pirnerovi, kde absolvoval roku 1912. Rok nato, v roce 1913, Bílek získává prestižní Hlávkovo stipendium a odjíždí do Holandska, Belgie a Francie. V Paříži, Mekce moderního umění, zůstane až do roku 1928. Ač nemáme naprostou jistotu, je velmi pravděpodobné, že na počátku svého pobytu se zde, stejně jako ostatní čeští stipendisté, setkal s Františkem Kupkou. Dále se stýkal s okruhem dramatiků a básníků René Arcose a Émila Verhaerena. Dílo „Ženský poloakt“ je krásným příkladem Bílkova typického neoklasicismu, který rozvíjel po svém návratu z Paříže do Prahy. Práce má mimořádnou živost a dynamiku, posílenou mimo jiné výrazným stínem na tváři dívky. Jako by ji malíř zachytil právě ve chvíli, kdy jí tvář stíní mrak plující nad ní. Autor nás tak pozoruhodně vtahuje do díla, jako bychom byli přítomni okamžiku zachycení.

REYNEK Bohuslav (1892–1971) Bible 2014 bibliofilie, 1× suchá jehla 11/15, reprodukce grafických listů 159/250 38,5 × 30 × 10,5 cm sign. všechny reprodukce v tisku 50 000 Kč 26

BLAŽÍČEK Oldřich (1887–1953) Neděle v Saldoboši 1931 olej, plátno 108 × 145 cm sign. PD O. Blažíček 31 na rubu potvrzení pravosti vnučkou autora PhDr. Naděždou Blažíčkovou-Horovou a razítko výstavy Galerie Goltzova Tvrz 2 300 000 Kč odborná expertiza PhDr. Rea Michalová, Ph.D.

Vystaveno

IX. výstava, Galerie Goltzova Tvrz, 2007 Oldřich Blažíček, Galerie Kodl, Praha, 19. 9. – 11. 10. 2019

Reprodukováno

(monografie) N. Blažíčková-Horová, E. Havlová, Oldřich Blažíček (1887–1953), Galerie Kodl a Academia, Praha, 2019

Významný představitel české moderní krajinomalby

Obraz „Neděle v Saldoboši“ je originálním, skvostně impresivně cítěným a topograficky cenným dílem Oldřicha Blažíčka, jednoho ze zásadních spolutvůrců české krajinomalby první poloviny dvacátého století, autora, který se projevil jako výrazný solitér nezávislý na „módních“ výtvarných vlnách a proudech. Prosadil se nejen díky talentu „od pánaboha“, ale také díky své píli a vytrvalosti. Oldřich Blažíček se narodil roku 1887 ve Slavkovicích u Nového Města na Moravě do rodiny Vincence Blažíčka, venkovského krejčího a podruha. Vyučil se u svého bratra malířem pokojů a poté odešel do Prahy za prací. Tehdejší řemeslo malířů pokojů mělo spíš blíže k umění.

Dva roky ale trvalo, než se s pomocí hraběte Gudenuse dostal na vytoužená studia. Roku 1906 tak mohl nastoupit na Uměleckoprůmyslovou školu k profesorům Dítěti a Maškovi. Po třech letech přešel na Akademii výtvarných umění. Již za studia získával opakovaně výroční ceny, jež mu zajistily studijní pobyty v zahraničí a také první malířské zakázky. Roku 1912 obdržel výroční cenu České akademie věd a umění. V témže roce vstoupil do Jednoty umělců výtvarných, v níž byl s výjimkou let 1917–1925 dlouholetým členem a s níž pravidelně vystavoval. Nejvýznamnějšího ocenění dosáhly jeho obrazy na výstavě v Paříži (1921) a na mezinárodních výstavách Carnegie institutu ve Spojených státech. Roku 1925 byl jmenován profesorem kreslení a malby na fakultě architektury Českého vysokého učení technického, kde působil až do roku 1948. Blažíčkovou nejvlastnější doménou se stala vyhraněná forma krajinářského realismu, kterou ztvárňoval zejména svou rodnou Vysočinu – nazýval ji „láskou svého srdce“. Určitou protiváhu obrazů domácí krajiny představují díla, na nichž ztvárnil své dojmy z cest. K druhému „leitmotivu“, malbě sakrálních i profánních interiérů, přivedl Blažíčka prof. Hanuš Schwaiger, v jehož figurální škole na Akademii výtvarných umění studoval (v té době ještě nebyl po smrti prof. Julia Mařáka obnoven krajinářský ateliér). V tomto žánru, v němž neměl konkurenci, začal slavit úspěchy na výstavách jak doma, tak v zahraničí. Jeho práce vyžadovala nejenom bravurní malířskou schopnost modelovat tvarem, barvou a světlem potemnělé chrámové prostory, ale i značné znalosti stavební historie. Rozsáhlý tematický rejstřík díla Oldřicha Blažíčka, kterého jeho blízký přítel, hudební skladatel Josef Bohuslav Foerster, trefně nazval „malířem radosti“, dotvářejí figurální kompozice, portréty či městské krajiny Prahy. Předložený obraz „Neděle v Saldoboši“ přináší krásnou ukázku Blažíčkova nezaměnitelného krajinářského stylu, kdy autor svůj osobitý impresionismus dovedl ke skutečné dokonalosti. Jeho malířský rukopis je neobyčejně minuciózní, tvoří ho drobné štětcové doteky, velmi precizně nasazované. Barvu přitom umělec na rozdíl od impresionistů míchal na paletě. Toto skvostně orchestrované dílo, které jako rovnocennou složku nechává zaznít figurální stafáž, vzniklo roku 1931, když Blažíček znovu objevil slovenskou krajinu. Navštívil tehdy východní Slovensko, maloval mj. v Malé Fatře, Nízkých Tatrách, na Podkarpatské Rusi a v okolí Vernáru. Uchvátil ho krásný, velmi chudý kraj s horskými vesničkami a starou architekturou. Vlastním motivem posuzovaného obrazu se stala síla tradic v zakarpatské Saldoboši, česky Steblivce. Davy věřících přicházejí ve slavnostních krojích do kostela Narození Přesvaté Bohorodičky, vystavěného v šestnáctém století. Obraz představuje jedno z mistrovských děl tzv. „dřevěné gotiky“. Kromě zachycení atmosféry prosluněného svátečního letního dne v podhorské vísce je obraz významný i topograficky. Kostel Narození Přesvaté Bohorodičky roku 1994 vyhořel a v dnešní době se na jeho místě nacházejí jen zakonzervované trosky.

DIVIŠ Alén (1900–1956) Kytice kresba uhlem, karton na desce 70 × 49,5 cm 65 000 Kč 32

KAVÁN František (1866–1941) Tání olej, lepenka 40 × 50 cm sign. LD Kaván LD název díla autorem 55 000 Kč pravost potvrdil PhDr. Mgr. Michal Zachař

KAVÁN František (1866–1941) Kunětická Hora 1899 olej, lepenka 21,5 × 29,5 cm sign. PD Kaván 1899, na rubu Franta Kaván na rubu název díla a přípis autorem a razítko výstavy Dům Umění M. Ostrava 1935 32 000 Kč

KAVÁN František (1866–1941) Krajina olej, lepenka 25,5 × 35 cm sign. PD Kaván PD autorem přípis: věnuje 39 000 Kč pravost potvrdil PhDr. Mgr. Michael Zachař

olej, lepenka 35 × 50 cm sign. PD J. Ullmann

olej, lepenka 46 × 66 cm sign. PD Ant. Hudeček

25 000 Kč

29 000 Kč

pravost potvrdil PhDr. Mgr. Michael Zachař

ULLMANN Josef (1870–1922) Letní krajina

HUDEČEK Antonín (1872–1942) Chalupy v krajině

LANGER Karel (1878–1947) Noční nádraží císaře Františka Josefa 1910–1915 olej, plátno 63 × 73 cm sign. LD K. Langer

FEIGL Bedřich (1884–1965) Přístav barevné křídy, karton 39 × 50,5 cm sign. PD Feigl 18 000 Kč

28 000 Kč

EBERL František Zdeněk (1887–1962) Na pláži olej, plátno 55 × 46 cm sign. LD F. Eberl 120 000 Kč odborná expertiza PhDr. Rea Michalová, Ph.D.

Provenience

Drouot Estimations, Paříž, Francie: Tableaux et dessins – Céramiques et sculptures – Mobilier et objets d’art, 15. 4. 2022, pol. 119

Uvedeno

Gerald Weinpolter, Miriam Forster, François Zdenek Eberl, online catalogue raisonné (soupis díla), no. G 680 („At the Beach“)

Obraz „Na pláži“ je autentickým, prosluněně pohodovým dílem Františka Zdeňka Eberleho, velikána česko-francouzské malby, představitele slavné „École de Paris“, jehož jméno bylo v době největší slávy zařazováno po bok jeho osobních přátel, jako byli Pablo Picasso, Amedeo Modigliani či Maurice de Vlaminck. O jeho tvorbě bylo napsáno, že jeho výtvarný výraz je vzácně rovnomocný obsahu – je v něm smyslová hutnost i jemná citovost. František Eberl si dokázal svým senzuálním realismem najít zcela osobitou cestu mimo avantgardní experimentátorství i salónní uhlazenost. František Zdeněk Maurice Augustin Eberl se narodil roku 1887 v Praze v rodině vyšší střední třídy se švédskými a francouzskými kořeny. Jeho otec byl ředitelem Krajské banky v Praze a starostou městské části Smíchov, který svému synovi zabezpečil šťastné dětství. Umělecký talent mladého Františka se

projevil velmi brzy, roku 1903 byl přijat na Akademii výtvarných umění k prof. Bukovacovi, kde se sešel s nejvýznamnějšími osobnostmi nastupující generace (E. Filla, B. Kubišta, B. Feigl ad.). Nepobyl tam však dlouho, neboť se ukázalo, že jeho tvůrčí temperament je s konzervativní výukou neslučitelný, opouští tedy Prahu a cestuje po Evropě. Nakonec se v říjnu roku 1904 zapíše na Akademii výtvarných umění v Mnichově. Během studií podnikne cesty do Švédska, Dánska a Holandska. Roku 1909 má svou první samostatnou výstavu v Domě umělců v Praze (Rudolfinum). Po absolutoriu setrvá Eberl na mnichovské akademii v pozici pedagoga; vystavuje jako člen Mnichovské secese. Negativní reakce na vydání několika politických kreseb kritických k bavorské šlechtě však způsobí, že Německo opustí a roku 1911 se usadí v Paříži, kde se naturalizuje. Za první světové války vstoupil Eberl do Československých legií, vytvářel karikatury, plakáty a letáky. Rok a půl bojoval na frontě, byl však těžce raněn. Meziválečná doba představuje období autorovy největší tvůrčí slávy. Eberl, od roku 1920 používající jako francouzský občan jméno François Maurice Eberl, nalézá své podporovatele a mecenáše, galeristy (vystavuje v galerii Bernheim-Jeune i u legendární Berthe Weilové), stejně jako slavné přátele. Kouzlo zlatých dvacátých let se projevuje i v jeho soukromém životě. Spolu se svou ženou Fridou „Ellie“ z Dánska tvoří nepřehlédnutelnou součást dobové pařížské excentrické bohémy – závodí s vozy Bugatti, chová exotická zvířata. Roku 1928 je Eberl jmenován rytířem Čestné legie. Od roku 1930 tráví letní měsíce v Monaku. Během druhé světové války se připojuje k francouzskému odboji, tvoří opět politické karikatury, podílí se na pomoci Židům. Po válce se vrátil do svého pařížského ateliéru, často však pobýval nadále v Monaku, které se stalo jeho druhým domovem a kde se zapojil do tamního kulturního života a stal se čestným občanem. Kvalitní doklad autorova pozdního období představuje předložený obraz „Na pláži“, inspirovaný umělcovými soudobými prožitky ve zmíněném Monaku, kde Eberl s oblibou trávil letní měsíce, a to ve společnosti své novomanželky, Béatrice Seidlové, jež byla jeho někdejší pařížskou známostí. Pocity životní spokojenosti se promítly do souboru krajinných výhledů na moře a bohatství jižní vegetace, na němž Eberl pracoval od konce čtyřicátých let přinejmenším do počátku let šedesátých. Krajinomalba přitom byla, ve srovnání s malbou figurální, v jeho tvorbě vždy méně početně zastoupenou složkou. V posuzovaném díle ztvárnil František Zdeněk Eberl mimořádně půvabný vhled do letně uvolněné atmosféry proslulého přímořského letoviska. Malířský rukopis je tu uvolněný, nepopisný, v otázce koloritu fauvisticky rozeznělý. Jedná se o sugestivní pohled na mořskou zátoku, uzavřenou na obzoru skalním masivem, pohled rámovaný nalevo mohutnou palmou a v popředí barevně vypointovaný motivem rozkošných červenavých slunečníků. Je to výhled, jaký se umělci přímo otevíral z terasy jeho rezidence.

MAREŠOVÁ Milada (1901–1987) Noc 1932 olej, plátno 51 × 71 cm sign. PD Marešová 1932 850 000 Kč odborná expertiza PhDr. Rea Michalová, Ph.D.

Vystaveno

Milada Marešová: Zapomenutá malířka českého modernismu, Moravská galerie v Brně, Pražákův palác, 14. 3. – 25. 5. 2008

Reprodukováno

Umění dneška. Sborník pro výtvarnou práci a uměleckou výchovu, III. 4, 1946 Martina Pachmanová, Milada Marešová. Malířka nové věcnosti. Brno, 2008, s. 161, č. 73

Posuzovaný obraz „Noc“ je autentickým, vrcholným, svou potemnělou atmosférou a novověcným stylem mimořádně uhrančivým dílem Milady Marešové, autorky, jejíž význam na české umělecké scéně první republiky je nesporný. Přesto byla její tvorba na několik desetiletí odsunuta na okraj zájmu odborné i laické veřejnosti. Znovuobjevila ji až výstava „Zapomenutá malířka českého modernismu“ (Moravská galerie v Brně, 2008) připravená Martinou Pachmanovou, stejně jako monografická publikace „Milada Marešová. Malířka nové věcnosti“. Důvodů, proč Marešová pro dějiny českého výtvarného umění dlouhá léta téměř neexistovala, je více. Tím hlavním bylo tradiční maskulinní čtení dějin umění, kdy jedinou výjimku v tomto kánonu představovala Toyen, plně infiltrovaná do Devětsilu a Skupiny surrealistů v ČSR, sama však o sobě hovořící v mužském rodě. To, že Milada Marešová upadla do zapomnění, ovlivnil jistě i fakt, že se po druhé světové válce na dlouhou dobu malířsky odmlčela. V šedesátých letech se sice k malbě vrátila, přesto zůstávají nejvýznamnějším obdobím její tvorby dvacátá a třicátá léta. Milada Marešová se narodila roku 1901 v Praze do rodiny univerzitního profesora Františka Mareše, fyziologa a filozofa. Od mládí projevovala výtvarný talent, a tak nastoupila na Uměleckoprůmyslovou školu, do Kreslířské a malířské školy pro dámy. Roku 1919 jí jako jedné z prvních studentek bylo umožněno zapsat se na Akademii výtvarných umění, která právě otevřela své brány vzdělávání žen. Spolu s ní tam v této době začaly studovat například Vlasta Vostřebalová, Helena Bochořáková, Charlotte Schrötterová nebo Mary Durasová. Marešová navštěvovala malířský ateliér Vojtěcha Hynaise, zásadní stylové a obsahové impulzy

pro svou tvorbu však začala hledat v zahraničí. V roce 1922 podnikla studijní cestu po Německu, kde na ni silně zapůsobily sociálně-kritické proudy tehdejší realistické malby, souhrnně označované jako Nová věcnost. Následující rok pak strávila několik měsíců v Paříži, kde navštěvovala přednášky Františka Kupky. Mekka moderního umění jí na dlouhou dobu uhranula svým každodenním pulzujícím životem. Po návratu do Čech se začala naplno věnovat profesionální práci malířky a ilustrátorky. První samostatnou výstavu uspořádala již roku 1925 v Topičově salónu v Praze. O pět let později, po návratu ze své další studijní cesty do Paříže, vystavovala dokonce v Aventinské mansardě. Ve dvacátých a třicátých letech vyzdobila svými kresbami celou řadu knih a bibliofilií a jako ilustrátorka spolupracovala s časopisy Prager Presse, České slovo, Lidové noviny, Pestrý týden a Ženský svět. Marešová promítala své snové vidění světa jak do velkoměstských výjevů, tak do intimně lyrických témat. Pohledy na lidským hemžením zaplněné bulváry, parky a kavárny střídají figurální náměty v krajině či portréty žen a dětí. Základem její tvorby se současně stává individualizovaná lidská postava, která se díky svému grotesknímu a melancholickému výrazu dostává až na samou hranici magického realismu. Autorku osudově přitahovalo také téma ženství: svou tvorbou se zasadila o nový, minulostí nepokřivený pohled na ženu. Zajímaly ji konkrétní osudy žen v soudobé moderní společnosti. Přetvářela je v obrazové mikropříběhy, do kterých otiskovala také část svého vlastního já. Její práce však zároveň směřuje k vytvoření obecné ženské typologie, v níž nalezneme jak smyslné exotické krásky a potutelně se usmívající vdané ženy, tak i osamělé melancholické dívky a věkem a starostmi sešlé stařeny. Přední místo v její pomyslné portrétní galerii zaujímají nevěsty a vdovy, jež se stejně jako i její ostatní ženské figury vyznačují záměrnou výrazovou statičností a tajemně drásavým pohroužením do sebe samých. Marešová měla silně vyvinuté sociální cítění, jež ji především ve třicátých letech vedlo k zachycování neradostného života na okraji společnosti. Vedle těchto pochmurně tíživých výjevů z městské periferie a dělnických čtvrtí ji malířsky neustále vábila Paříž. Posuzovaný obraz „Noc“ lze označit za jedno z malířčiných mistrovských, doslova magicky působivých děl z nejlepšího období. Je nádherným dokladem autorčiny fascinace světem města a jeho obyvatel pod hávem noci. Příkladně se v něm zrcadlí její realistickým východiskům věrný styl, který ojedinělým způsobem recipoval německé vlivy tzv. Nové věcnosti. Avšak oproti umělcům hnutí Neue Sachlichkeit je Marešová výrazně introvertnější. V jejích dílech se zjevuje skutečný život se všemi jeho krásami i banalitami, je to ale svět, v němž se od počátku projevuje „smutně teskná (…) nálada jejího nitra“ (Václav Tille). Toto odstínění ostatně ostře kontrastovalo s optimistickým naladěním avantgardních kruhů dvacátých a třicátých let. Stejně tak se Marešová odlišovala od většiny představitelů českého sociálního umění dvacátých let.

PROCHÁZKOVÁ Linka (1884–1960) Zátiší s ovocem a květinami 1930 olej, dřevěná deska 47 × 37 cm sign. LD Lin Procházková 30 55 000 Kč odborná expertiza PhDr. Rea Michalová, Ph.D.

Posuzovaný obraz „Zátiší s ovocem a květinami“ je originálním, všechny smysly rozeznívajícím dílem Linky Procházkové, emancipované umělkyně, která svou tvorbou dokázala vnést mezi matadory české moderní malby vzácnou nuanci krásy a subtilnosti. Její práce se utvářela nejprve ve spojení s umělci uskupení Osma a následně v těsném sepětí s dílem jejího manžela, malíře Antonína Procházky (1882–1945). Podobně jako řada tvůrců její generace, i Linka Procházková se zpočátku vydala na cestu odpoutání se od reality. Ryze smyslový vztah ke skutečnosti se však v jejím díle brzy ohlásil. Po expresivním období, ovlivněném především příklady Edvarda Muncha a Honoré Daumiera, nenásleduje svého muže v experimentaci s kubismem, ale uchovává svým klíčovým tématům – portrétu, figurálním kompozicím, ovocným a květinovým zátiším – reálnou konkrétnost, zesílenou plastickým pojednáním malířských ploch. Ve dvacátých a třicátých letech vytváří svá zralá neoklasicistní díla, jež představují osobitou polohu tohoto stylového proudu v domácím umění.

Karolina Scheithauerová se narodila roku 1884 v Nových Dvorech u Kutné Hory. Její dětství a mládí je spojeno s prostředím empírového zámku Kačina, kde vyrůstala s babičkou a dědečkem, místním kastelánem. K prarodičům dala ani ne půlroční Linku matka poté, co ovdověla a musela si najít zaměstnání. Školu Linka vychodila v Nových Dvorech, dalším zdrojem poznání jí byla zámecká knihovna a bohatá obrazová galerie. Kreslířské schopnosti a působení uměleckého prostředí jí připravily cestu k budoucí umělecké dráze. Studia začala v průmyslové škole Ženského výrobního spolku v Praze (vedla ji Ema Pechová, sestra Elišky Krásnohorské), odtud přešla na Uměleckoprůmyslovou školu (prof. A. Krostová), která představovala tehdy jediné umělecké učiliště přístupné ženám. Konzervativní duch školy jí však nevyhovoval, opustila ji a tvořila v Reisnerově ateliéru (který navštěvoval také Bohumil Kubišta, vyloučený z Akademie). Sblížila se s mladými výtvarníky (Vincenc Beneš, Emil Filla, Bohumil Kubišta, Bedřich Feigl, Antonín Procházka, Zdenka Braunerová, Miloš Marten). Autorčin ateliér na Kozím náměstí na Starém Městě pražském se stal místem jejich schůzek a debat, z nichž se zrodilo společné vystoupení na památné první výstavě Osmy na jaře roku 1907. Této výstavy se však nezúčastnila. Pečovala o těžce nemocnou matku a učila. Soustavné umělecké práci se mohla věnovat až od podzimu toho roku. Ze společné studijní cesty s Antonínem Procházkou do Berlína se roku 1908 vrátila již jako Procházková. Téhož roku se, jako jediná žena, zúčastnila druhé výstavy Osmy. Manželé Procházkovi se nakrátko usadili v Praze. Po studijní cestě do Itálie je však nepříznivá finanční situace donutila pražský byt opustit. Stěhují se do Ostravy, kde Procházka přijal post suplujícího profesora kreslení. Tam žili v letech 1910–1921, poté v Novém městě na Moravě (1921–1924). Po roce 1924 se usazují v Brně. Jejich malý domek na konci Jundrova se stal útočištěm místní umělecké a vědecké inteligence. Počátkem čtyřicátých let postihla autorku nervová nemoc, která ji donutila výrazně omezit malířskou činnost, zejména pak v padesátých letech. Procházková se v tomto období soustředila především na organizační činnost, byla jednatelkou Skupiny výtvarných umělců v Brně a působila také jako předsedkyně Svazu československých výtvarných umělců. Zemřela roku 1960 v Jáchymově. Posuzované „Zátiší s ovocem a květinami“ je půvabnou a nadmíru typickou prací, do níž Linka Procházková promítla svou profesionální malířskou kultivovanost a jemnou senzibilitu. Fascinaci krásou a bohatostí ovocného a květinového aranžmá, vnitřně provázaného prvkem zřaseného závěsu, tu převedla do obrazu v celé smyslové naléhavosti a s nádherou překvapivých koloristických i strukturálních efektů. Fascinujícím akordem sytých barev v hutných pastách i lazurních vrstvách dosáhla až fyziologického účinku. Jak vystihl J. B. Svrček, toto „barevné čeření“ není „lacinou podívanou očí, to je organická drůza živých krystalů, držených pohromadě řádem a znalostí jeho zákonů“.

DOUBRAVA František (1901–1975) Dívky česající ovoce pastel, uhel, karton 91 × 61 cm sign. PD Doubrava 9 500 Kč Provenience

z majetku rodiny autora

WACHSMANN Alois (1898–1942) Scénický návrh akvarel, tuš, karton 29 × 43 cm sign. LD autorké pozůstalostní razítko 70 000 Kč

BORIA Miloš (1896–1937) Abstraktní kompozice olej, lepenka 46,5 × 33 cm sign. nezjištěna 32 000 Kč

KOTÍK Pravoslav (1889–1970) Ležící dívka 1930 akvarel, kvaš, karton 25 × 36 cm sign. PN P. Kotík 30 20 000 Kč 45

NEJEDLÝ Otakar (1883–1957) Zátiší se sklenicí (Hommage à Picasso) tuš, akvarel, kvaš, běloba 22 × 17 cm sign. PD Oťasso 60 000 Kč odborná expertiza PhDr. Rea Michalová, Ph.D.

Posuzované dílo „Zátiší se sklenicí (Hommage à Picasso)“ je originálním, vpravdě neortodoxně kubistickým, sběratelsky raritním dílem Otakara Nejedlého, významného představitele české moderní malby první poloviny 20. století, profesora pražské Akademie výtvarných umění, který vychoval celé generace našich malířů, umělecké legendy, kterou žáci opředli mýtem velkorysého průvodce ve světě kultury a skvělého společníka. Svou ranou tvorbou se etabloval jako svébytný zjev vybočující z hlavního proudu českých uměleckých tendencí, jako „nejradikálnější z radikálních“, aby se následně vydal přes „krásnou“ krajinomalbu derainovského typu s požadavkem brilantní malířské techniky až k monumentalizujícím apoteózám Českého středohoří. Otakar Nejedlý dokázal viděnou skutečnost transponovat do nezaměnitelného výtvarného jazyka, pro nějž se stalo typické opulentní bohatství tvarů a zjitřená emocionalita. V nejranějších krajinomalbách byl ovlivněn impresionismem. Po Engelmüllerovi se jeho druhým učitelem stal Antonín Slavíček, od roku 1899 vedoucí ateliéru krajinomalby na pražské Akademii výtvarných umění. Svými radami pomohl vytříbit Nejedlého malířský styl. Nezůstalo však jen u teorie. V roce 1904 spolu oba malíři odjeli do Kameniček, kde setrvali do roku 1905 a vytvořili tam řadu obrazů. V roce 1904 se Nejedlý stal členem Spolku výtvarných umělců Mánes. K jeho malířskému vyzrání výrazně přispěly i zahraniční cesty. V letech 1906–1907 navštívil Paříž, Benátky, Londýn, v roce 1908 byl v Římě a na Sicílii. Jižní kraje jej okouzlily hlavně barevností, kterou se snažil zachytit i v obrazech. V roce 1908 se seznámil s malířem Jaroslavem Hněvkovským, s nímž podnikl cestu na Cejlon a do Indie. Motivem bezprostředně malovaných obrazů, jež jsou řazeny k vrcholům jeho tvorby, se stalo okouzlení z objevu přírodních scenérií a života v nich – džungle, palmové háje, figurální stafáž domorodého obyvatelstva. Exotické zážitky zhodnotil ještě po návratu do Čech (v srpnu roku 1911 v důsledku onemocnění malárií) v dílech přesahujících svým významem český kontext.

V letech 1913–1914 podléhá vlivu kubismu, transformuje ho však do nedogmatické, velmi svébytné volné podoby. Následuje neméně výrazné, expresivní válečné období, v němž dominují krajinomalby dramatického náboje a děleného rukopisu. V roce 1919 odjíždí s Vincencem Benešem do Francie, aby obrazově zdokumentovali místa, na nichž bojovaly československé legie. Francouzská bojiště na něj hluboce zapůsobila, a tak se po návratu rozhodl vytvořit obrazy, které by zachycovaly charakter české krajiny. Toto rozhodnutí bylo vedle důvodů uměleckých – navázat na bohaté tradice české krajinomalby devatenáctého století – motivováno i vlnou poválečného národnostního cítění. Počátkem dvacátých let se tak autorův výtvarný názor přiklání ke klasicistnímu pojetí krajinomalby. V dubnu roku 1925 byl Otakar Nejedlý jmenován profesorem krajinářské školy Akademie výtvarných umění v Praze a na tomto postu působil až do své smrti v roce 1957. V letech 1925–1938 jezdil se svými žáky každoročně na studijní pobyty do Francie, Itálie, Dalmácie, během nichž nacházel podněty i pro vlastní tvorbu. Krásy rodné země (Podřipsko, Mělnicko, Jižní Čechy, Šumava, Český ráj…) však zůstaly jeho trvalou inspirací. Předložená práce „Zátiší se sklenicí (Hommage à Picasso)“ představuje přímo ukázkové pojetí Nejedlého osobité laborace s kubismem, která v krátké, ale velmi intenzivní periodě (1913–1914) uzavřela autorovo umělecky nejprogresivnější období. Nejedlý se po svém návratu z cest po Cejlonu a Indii (1911) připojil k umělecky nejpokrokověji smýšlejícím tvůrcům. Spolu s Vincencem Benešem, s nímž sdílel ateliér na Vinohradech, otevřel roku 1913 „Moderní školu malířskou“. V dopise Bohumila Kubišty Janu Zrzavému na adresu Otakara Nejedlého zaznívají pochvalná slova: „Myslím, že Nejedlý je jediný ze všech poctivý člověk a že se řídí jen uměním, a ne stranictvím.“ Předložená práce „Zátiší se sklenicí (Hommage à Picasso)“ vzniká v roce 1914, kdy kulminuje umělcovo neortodoxní přijetí kubismu. Tento letopočet je v této souvislosti příznačný a důležitý ze dvou důvodů. Tím prvním je, že malíř měl tehdy již dostatečný odstup od prvních přelomových Picassových a Braquových laborací. Proto jejich objevy již nemusel brát „smrtelně vážně“, ale mohl přistoupit ke kubistickému „dobrodružství“ s nebývalou volností, kreslířským rozmachem až expresivního rázu a také s nespornou ironií, k čemuž odkazuje signatura „Oťasso“. Druhým důležitým faktem je pak skutečnost, že Nejedlého kubistická perioda byla tak výrazná a „svěží“ proto, že následný příchod války a celková změna uměleckého cítění mu neumožnily upadnout do stylové manýry. V předloženém „Zátiší se sklenicí (Hommage à Picasso)“ rozvinul Otakar Nejedlý dynamickou skladbu doslova gesticky črtaných linií a přehodnocených tvarů, korunovanou humornou signaturou, jako mimořádně výmluvné umělecké gesto.

FILLA Emil (1882–1953) Mužský akt 1909 kresba perem 33 × 20 cm sign. PD Emil Filla 1909 25 000 Kč odborná expertiza PhDr. Rea Michalová, Ph.D.

Nejvýraznější člen Skupiny Osma a Spolku výtvarných umělců Mánes

Dílo „Mužský akt“ lze označit za autentickou ranější kresebnou práci Emila Filly, malíře, sochaře, grafika, teoretika i organizátora, jedné z nejznámějších a vpravdě klíčových osobností českého moderního umění. V letech 1907–1908 namaloval Emil Filla výrazné manifestační obrazy nové malířské generace sdružené ve skupině „Osma“. Její vystoupení bylo „pumou“ proti stojatým vodám tehdejšího umění. Mělo ráz sebevědomé výzvy, manifestačního gesta, které nepostrádalo společensko-politické zřetele. Tito mladí, jak napsal F. X. Šalda, šli proti „zbabělosti myšlenkové, tuposti ducha i surovosti srdce“, které nebylo „někde v ústraní, (…), nýbrž rozpínalo se na plném slunci…“. A tak se 18. dubna roku 1907 poprvé otevřely dveře výstavního sálu v pronajatém obchodě v Králodvorské ulici č. 16 za Prašnou branou. Vystavili tam Emil Filla, Bohumil Kubišta, Antonín Procházka, Otakar Kubín, Willi Nowak, Bedřich Feigl a Max Horb. E. A. Pittermann (Longen) měl své obrazy ve výklenku za plentou a bylo možno je zhlédnout na požádání (byl ještě studentem Akademie se zákazem vystavování). Reklamní figuríny, vlastnoručně umělci vyrobené, nosili najatí posluhové po pražských ulicích s cílem nalákat návštěvníky. Finančně zaštítil celou akci především Willi Nowak, a to poněkud bizarně z bolestného, které dostal za postřelení při jakémsi honu. Katalog, pouhý list papíru, je nade-

psán velmi jednoduše, Výstava 8 Kunstausstellung, a obsahuje jen jména vystavujících a čísla exponátů. Emil Filla, tehdy šestadvacetiletý, se intenzitou malířského výrazu, názorovou důsledností i překvapivou výtvarnou zralostí stává vůdčí postavou skupiny. Od roku 1911 se jeho zájem o moderní evropské umění soustředil především na Paříž. Spolu s dalšími českými umělci rozpoznal převratný význam Picassova a Braquova kubismu. Filla se stal spolu s Ottou Gutfreundem umělcem, který dokázal kongeniálně rozvinout poetiku kubismu v dílech své analytické i syntetické fáze. Na uplatnění kubismu ve vývoji českého moderního umění se podílel i organizačně. Byl zakládajícím členem Skupiny výtvarných umělců a redaktorem Uměleckého měsíčníku. V letech 1914–1920 žil v exilu v Holandsku, kde se stal uznávanou osobností mezinárodní umělecké avantgardy. Na dobovém kulturním dění se podílel i politicky účastí v českém zahraničním odboji. Studoval holandské malířství sedmnáctého století a zhodnocoval poetiku kubismu v řadě svých zátiší. Po návratu do Prahy znovu vstoupil do SVU Mánes a ve dvacátých a třicátých letech se stal jedním z jeho stěžejních představitelů. V malířském, kresebném, grafickém a sochařském díle zhodnocoval objevy kubismu, které aktualizoval novými teoretickými studiemi a rozvíjel v mnoha osobitých modifikacích, kdy syntetický kubistický slovník uvolňoval do organičtějších, mnohdy libidinózních forem. Nového expresivního výrazu, zdůrazněného tvarovými deformacemi, dosáhla Fillova tvorba od poloviny třicátých let v souvislosti s reakcí na ohrožení evropské kultury německým nacismem. Do osudového boje s jeho projevy se Filla dostal jako vězeň německých koncentračních táborů v letech 1939–1945. Po přetrpěných útrapách a roční rekonvalescenci se vrátil k malířskému stojanu a s novým přílivem vitality a tvůrčího chtění rozvíjel všechny námětové oblasti, které byl nucen opustit: na jedné straně zátiší – malé skvosty nádherně provedené v barevné hmotě, na straně druhé monumentální obrazy na témata slovenských lidových písní, ale také další figurální práce, v nichž navázal na přerušenou linii velkého cyklu třicátých let. Předložené dílo „Mužský akt“, ač rozměrově nevelké a provedené „jen“ technikou tušové kresby, je přesvědčivou studijní prací, která dokládá, že ač Emil Filla patřil k těm, kteří brojili proti „zkostnatělosti“ akademické výuky, k jejímž tradičním prubířským kamenům patřil mužský akt, sám tento žánr zvládl dokonale, a to v souladu s moderním výtvarným výrazem. Jestliže kdysi bylo mužské tělo tématem, v němž hrály zásadní roli ideální proporce, později, a Fillova kresba je toho dokladem, moderní umělce zajímaly především výrazové možnosti spojené s pozicemi lidského těla a s jeho gesty. Finální malířské realizace autorových obrazů, na nichž dominují mužské tváře („Čtenář Dostojevského“, 1907; „Žebrák“, 1909; „Hráči“, 1909; četné autoportréty ad.), dokládají, že muž jako objekt výtvarného zájmu byl pro Emila Fillu výtvarně atraktivní především v pre-kubistické, expresivní periodě.

GUTFREUND Otto (1889–1927) Cellista bronzová plastika v. 48 cm sign. nezjištěna 120 000 Kč odborná expertiza Doc. PhDr. Jiří Šetlík, CSc.

PONCAR Zdeněk (1914) Kubistická postava muže 50. léta 20. stol. olej, plátno 62 × 48 cm sign. LD Poncar 25 000 Kč 51

ČERNÝ Karel (1910–1960) Vesnice nad řekou 1938 olej, plátno 50 × 70,5 cm sing. LN K. Černý Š 38 1 150 000 Kč odborná expertiza PhDr. Rea Michalová, Ph.D.

Nejtalentovanější malíř své generace

Posuzovaný obraz „Vesnice nad řekou“ je autentickým, bravurně expresivně cítěným, motivicky pozoruhodným dílem Karla Černého, autora oceňovaného nejen jeho uměleckými kolegy, především Janem Zrzavým, ale i teoretiky, zejména Jindřichem Chalupeckým, jako jeden z nejtalentovanějších malířů generace, která se rodila od konce prvního desetiletí dvacátého století a začala se v moderním českém výtvarnictví prosazovat ve třicátých letech. Plátna tohoto velkého solitéra naší malby působí svou zdánlivou jednoduchostí, monumentální, zhutnělou formou a vytříbeným smyslem pro barvu a její symbolické významy. Karel Černý dokázal ve svých dílech spojit fantazii a skutečnost v poeticko-melancholickou vizi světa, která odrážela jak jeho subjektivní pocity, tak dobové klima. Jeho tvůrčí vývoj formovaly reflexe okolí a velmi intimní prožitky, pocity vyvěrající z vrozené tělesné vady i hořkých životních zkušeností člověka pocházejícího z proletářského prostředí, který se ke svému životnímu cíli musel tvrdě probojovávat. Černého osud byl temný jako modročerná barva, kterou si sám míchal, aby dosáhl její jedinečné hloubky, textury a hedvábného lesku. Karel Černý se narodil roku 1910 v Brně. Od roku 1911 žil v Praze, kam se rodina přestěhovala po úpadku otcovy cukrářské živnosti. Z úcty k matce, která jako jediná měla pochopení pro jeho umělecké směřování a byla mu vždy oporou, si později ke jménu připojil iniciálu „Š“ (Šichová, dívčí jméno matky). Po vyučení mechanikem (1929) navštěvoval při zaměstnání kurz kreslení a malby na večerní dělnické škole, vedený Jaroslavem Kutmanem. V roce 1932 studuje na pražské Ukrajinské akademii, z důvodu nedostatku prostředků však musí odejít. Legendárním se stal způsob jeho přijetí na Akademii výtvarných umění v Praze, kdy údajně

roku 1933 postával s deskami v ruce před budovou Akademie tak dlouho, dokud si ho nevšiml profesor Jakub Obrovský. Ten ho po následné konzultaci přijal rovnou do druhého ročníku své malířské školy. Karel Černý absolvoval v roce 1938, o dva roky později se stal členem SVU Mánes. V letech 1946–1949 zajížděl každoročně do Francie, zejména do Paříže. Karel Černý zůstával poněkud stranou své generace a volil si své tvůrčí vzory „na vlastní pěst“. V rané době ho upoutala Preislerova melancholicky laděná tvorba. Později ho zaujala zejména expresivnost Edvarda Muncha a produchovnělý kubismus Bohumila Kubišty. Tyto podněty se spojily s dalšími inspiracemi, zejména tradicí moderní francouzské malby, aby daly vzniknout autorovu specifickému výtvarnému světu zjitřeného citu. Jeho tvorba byla také ovlivněna existencialismem, který v českém prostředí sílil v období okupace. Černého poetické obrazy milenců, zahradních restaurací a barů, opuštěné krajiny v okolí Prahy a jižních Čech, věcně strohá, ale malířsky nesmírně „hutná“ a bohatá zátiší – to vše bylo výsledkem autorovy nutkavé touhy uniknout z ubíjející reality všednodenního života. Po setkání s mořem a pařížskou uměleckou kulturou se jeho temná plátna projasnila, přesto v nich i nadále zůstala zachycena tesknota muže, pro něhož se malba stala vším, co v životě miloval a pro co žil. Posuzovaný obraz „Vesnice nad řekou“ představuje velmi kvalitní dílo Karla Černého z období, kdy byla autorova tvorba formována úsilím o syntézu expresivních a symbolistních tradic s důrazem na výraznější výtvarnou stylizaci skutečnosti. Malíř chápal obrazovou plochu jako rytmizační strukturu, která je základem optických senzací. Ve vizuální atraktivitě chvějivého, dramatického rukopisu, pojícího se se symbolistně cítěným koloritem i obsahem, spočívala nejmocnější síla jeho obrazů. Vyhrocený subjektivismus a odstup od lidí přivedly Černého ke krajině. Místa, kde maloval svá plátna, podporovala jeho existenciální nastavení. Přitom tato místa nechápal jako topografické lokality přesně pojmenované (proto také užíval neutrální názvy děl), ale jako jakési „snové nakupení hmoty“ v určitém prostoru. Do posuzovaného plátna tak promítl především své vnímání jedinečného „tvaru“ české krajiny. Vdechl do něj své romantické rozpoložení i „tíži své vlasti, té krásné země, která nemá moře a nemá velehory a k níž se právě proto víc přilne, protože tě nelákají nekonečné dálky, nevidíš velké parníky, které jedou někam do pohádky, a ani nemůžeš vystoupit na vrchol hory, odkud je už jenom krůček do vesmíru. To neznamená, že by bylo třeba k tvoření moře a velehor – tvořit se může na čtverečním kilometru“ (J. Pečírka). Moře suplovala malíři řeka. Znamenala pro něj pohyb, stav proměny, stvrzení soužití člověka s přírodou. Motiv dvou opuštěných lodí má symbolický význam, je nabit zlidšťující silou. Chceme-li být topograficky konkrétní, pak posuzované dílo souvisí s pobyty Karla Černého v obci Koryta na Mnichovohradišťsku (1937–1938), kde pro místní kapli vytvořil monumentální obraz „Zmrtvýchvstání“ a paralelně ve volné tvorbě i několik krajinomaleb.

PROCHÁZKA Antonín (1882–1945) Hóry – Čtvero ročních období (Studie k monumentální realizaci ‚Prométheus přinášející lidstvu oheň‘) 1938 kvaš, papír 79 × 108 cm sign. PD monogram AP 90 000 Kč odborná expertiza PhDr. Rea Michalová, Ph.D.

Provenience

Ze sbírky prof. MUDr. Otakara Teyschla, DrSc. (1891–1968), přednosty Dětské kliniky Masarykovy univerzity v Brně, průkopníka československé pediatrie a přední osobnosti brněnského meziválečného sběratelství. (V roce 1973 byla ve vestibulu Fakultní dětské nemocnice v Černých Polích odhalena Teyschlova busta, v témže roce byla ražena i pamětní medaile. Od roku 2000 pořádá I. a II. dětská klinika LF MU, FN Brno Teyschlův pediatrický den. Jméno Dr. Teyschla nesou také: Teyschlova poliklinika na Žerotínově náměstí v Brně a Teyschlova hala (centrální příjem v dětské nemocnici v Černých Polích). Intenzivní vztah k umění se mu stal protiváhou jeho náročné lékařské profese. „Když vidím člověka v jeho těžké nemoci, pak nalézám v umění jeho nejvyšší tvůrčí vzepětí,“ říkával. Dr. Teyschl se soustředil na moderní umění ve většině žánrů, tedy nejen na obrazy, ale i kresby a grafiky. Ve své sbírce měl díla autorů Osmy a Tvrdošíjných, ale také členů SVU Mánes, Umělecké Besedy, i tehdy začínajících brněnských autorů – Václava Zykmunda, Bohdana Laciny či Bohumíra Matala. Nejužší vztah měl však k osobě a dílu Antonína Procházky, jehož práce tvořily bezmála polovinu jeho umělecké sbírky. Procházkova tvorba plně souzněla s lékařovými vyhraněnými názory na funkci umění, s jeho vkusem a životními postoji.

Reprodukováno

Jindřich Chatrný – Radana Červená (eds.), Brněnský Prométheus, Brno 2013

PITTERMANN-LONGEN Emil Artur (1885–1936) Krajina se železniční tratí 1936 olej, plátno 52 × 64 cm sign. PD – 36 E. A. Longen 120 000 Kč odborná expertiza PhDr. Rea Michalová, Ph.D.

Provenience

Adolf Loos Apartment and Gallery, Praha, 28. 10. 2018, pol. 75

Všestranná a dynamická osobnost Skupiny Osma

Posuzovaný obraz „Krajina se železniční tratí“ představuje autentické, kvalitní, malířsky neobyčejně velkoryse cítěné dílo Emila Artura Pittermanna-Longena, neopomenutelné figury evropské kulturní scény prvních třech desetiletí dvacátého století, autora mnoha nadání, který zprvu vynikl jako jeden z „animátorů“ veřejného vystoupení legendární výtvarné skupiny Osma, aby posléze svůj dravý temperament uplatnil kromě malby také – a to doslovně – na „prknech, jež znamenají svět“. Emil Artur Pitterman se narodil roku 1885 v Pardubicích jako nejstarší ze čtyř synů židovského notáře a poradce arcivévody Františka Ferdinanda d’Este. Vystudoval gymnázium v Benešově, v patnácti letech však utekl z domova ke kočovnému divadlu. Byl vypátrán otcem, který z něj chtěl mít inženýra či advokáta. S rodinou se definitivně rozchází a zapisuje se (1904) na pražskou Akademii výtvarných umění v Praze. V metropoli se sblížil s bohémou, stal se jejím typickým představitelem, sdílel s ní nesmiřitelný odpor k měšťácké kultuře a životnímu stylu a anarchistické smýšlení. V r. 1906 začal vystupovat společně s Eduardem Schmidtem v prvním pražském (a současně prvním českém) kabaretu U Labutě Na Poříčí. V souvis-

losti s tím si oba zvolili pseudonymy. Zatímco Schmidt přijal jméno Bass, z Emila Pittermanna se díky vysoké hubené postavě stal Longen. Toto jméno se stalo jeho novou identitou. Okolo roku 1917 definitivně převládlo i ve výtvarné oblasti. Jako malíř vzbudil pozornost poprvé na výstavě skupiny Osma roku 1907, kde své práce představil spolu s díly Emila Filly, Bohumila Kubišty, Otakara Kubína, Antonína Procházky, Bedřicha Feigla, Willi Nowaka – protože byl však ještě studentem Akademie (z níž však byl následujícího roku vyloučen), jeho obrazy byly prezentovány za plentou. O rok později již s Osmou nevystavoval, cestoval, byl prý klaunem a hadím mužem ve francouzských cirkusech a věnoval se kabaretu. Po návratu do Čech roku 1910 jej Karel Hašler zaměstnal v novém kabaretu Lucerna, kde Longen vystupoval převážně s vlastními pantomimickými scénkami. Téhož roku se oženil s Polyxenou Markovou, která svého manžela jako Xena Longenová provázela po kabaretech a divadlech až do své sebevraždy v roce 1928. Z Pittermanna se stala výrazná osobnost pražských kabaretů, působil v Červené sedmě, Lucerně, Montmartru, Na Poříčí a v Rokoku. V roce 1920 založil v Praze kabaret BUM a Revoluční scénu, kde uvedl poprvé Švejka, ještě bez Haškova souhlasu, což mu vyneslo ostrý dopis z Lipnice, kde si Hašek klade dodatečné podmínky. Zahrál si také v první němé verzi Osudů jako feldkurát Katz. Působil také v zahraničí; v Paříži, Lublani a Berlíně, kde měl vlastní scénu Wilde Bühne (1922). V Brně roku 1925 založil soubor „SEČESTEAL“, který však neměl dlouhé trvání. Poté přišel do pražského Divadla Vlasty Buriana, kde působil jako dramaturg a herec, psal úspěšné komedie, z nichž některé byly zfilmovány a dodnes patří u publika k těm nejoblíbenějším (např. hry C. a k. polní maršálek, Kasta pro sebe, V tlamě velryby a Už mě vezou). Byl to Longen, kdo udělal z baviče Buriana divadelní a filmovou hvězdu. Autorovo malířské dílo zabírá časový úsek třiceti let. V jeho tvorbě mu nešlo o realistické podání, ale o expresivitu, které dosahoval co největším zjednodušením. Stejně, jako ve své divadelní kariéře chrlil nápady lehce až bezděčně, dokázal na plátně spontánním, velkorysým rukopisem „a la prima“ bravurně zachytit náladu a atmosféru plnou dynamiky a barevné energie. Posuzovaný obraz „Krajina se železniční tratí“, vzniklý v pozdější fázi autorovy tvorby, svědčí o Pittermanově neutuchajícím malířském temperamentu. Jde o výrazově velice silnou krajinomalbu, založenou doslova na symfonii úderných tahů štětce sytě namáčeného v krásných odstínech studených a teplých tónů. Autor vychází z celosti smyslového vnímání skutečnosti a optický vjem přetavuje smyslovou reflexí. Je to malba postulující primární spojení smyslů s konkrétní realitou. Dynamická kompozice obrazu umožňuje vnímat krajinu jako místo, kde se odehrávají živé děje. Motiv dvou rozbíhajících se cest, železniční tratě a silnice lemované stromovou alejí, vedoucích do neznáma, může být i projekcí malířovy dobrodružné povahy.

olej, plátno 60 × 80 cm sign. PD K. Holan

1926–1927 olej, lepenka 71,5 × 102 cm sign. nezjištěna na rubu název díla autorem a číslice 86., na rubu potvrzení pravosti synem autora

HOLAN Karel (1893–1953) Ze smíchovského přístaviště

60 000 Kč

TRAMPOTA Jan (1889–1942) Slatinský motiv

65 000 Kč

JIROUDEK František (1914–1991) Sedící žena olej, plátno 49,5 × 34,5 cm sign. PD Jiroudek 18 000 Kč

DRTIKOL František (1883–1961) Koupání 1942 olej, překližka 28 × 40 cm sign. PD Drtikol 1942, na rubu 19/10 1942 monogram D 220 000 Kč

LADA Josef (1887–1957) Bartoši, Bartoši! – ilustrace akvarel, tuš, běloba, papír 14,4 × 14,2 cm sign. PD J. Lada ilustrace a říkadlo z knihy Halekačky naší Kačky 120 000 Kč odborná expertiza PhDr. Pavla Pečinková, CS.

ŠPÁLA Václav (1885–1946) Zátiší s ovocem 1942 barevná litografie 30 × 40 cm sign. PD V Špála 42 6 500 Kč

KONŮPEK Jan (1883–1950) Bez názvu 1943 barevný pastel, papír 43 × 29 cm sign. PD Konůpek 43 20 000 Kč 62

PELC Antonín (1895–1967) Portrét Jindřicha Štyrského 1937 kresba tuší, koláž 60 × 47 cm sign. PD A. Pelc 37. 80 000 Kč 63

PROCHÁZKA Antonín (1882–1945) Sen noci svatojánské 1944 olej, plátno 93,5 × 98 cm sign. LD monogram AP na rubu štítek sbírky Linky Procházkové s popisem díla 210 000 Kč odborná expertiza PhDr. Rea Michalová, Ph.D.

Provenience

původně z majetku malířovy ženy, malířky Linky Procházkové (1884–1960)

Vystavováno

Antonín Procházka, Výstavní místnosti Skupiny olomouckých výtvarníků, Olomouc, 11. – 30. 11. 1945, č. k. 50 Životní dílo národního umělce Antonína Procházky, Dům umění v Brně, 1.–24. 11. 1946, č. k. 120 Národní umělec Antonín Procházka, Souborná výstava, Spolek výtvarných umělců Mánes, leden–únor 1947, č. k. 169 Výstava národního umělce Antonína Procházky, Linky Procházkové, nositelky Řádu práce, Dům umění v Brně, 1958, č. k. 131 Antonín Procházka, Výstava k 100. výročí narození, Dům umění města Brna, 1982, č. k. 147

Reprodukováno

Albert Kutal, Antonín Procházka, Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění Praha, 1958, obr. 118 (celek) a 119 (detail), v textu zmíněno na s. 50 Antonín Procházka 1882–1945 (monografie) Antonín Procházka 1882–1945, Muzeum města Brna, Moravská galerie v Brně, Obecní dům, Praha; 2002, s. 343, č. soupisu O 427

Exkluzivní vrchol klasicistní tvorby

Posuzovaný obraz „Sen noci svatojánské“ představuje autentické, sběratelsky exkluzivní, vrcholně klasicistní a doslova pohádkově tajemné dílo Antonína Procházky, jednoho z nejvýznamnějších a nejosobitějších reprezentantů zakladatelské generace českého moderního umění, člena legendární „Osmy“ a „Skupiny výtvarných umělců“, autora, který se zásadním způsobem podílel na vytvoření mimořádně originální varianty kubismu, aby později dospěl ke „slunné idyle“ a realizoval jednu ze stěžejních podob českého moderního klasicismu. Přestože Procházka v průběhu své výtvarné dráhy postupně měnil výrazové prostředky, konstantou jeho práce byla idea klasické dokonalosti umělecké tvorby. Jednotlivé etapy vždy nesly hluboce humanistické poselství. Jak to vyjádřil malířův přítel, básník Vítězslav Nezval: „…jedním svým křídlem se dotýká vznešené lahody antického ideálu, druhým se odráží od intimní něhy ducha lidové tvorby. Syntéza, kterou vytváří v letu mezi těmito dvěma póly, je dílem jeho nejvlastnější povahy, úsměvné a hluboce lidské, směřující k harmonické dokonalosti a zasvěcené přirozenosti a dobrotě.“ Posuzovaný obraz „Sen noci svatojánské“ je autorovou okouzlující, špičkovou prací ze závěrečného období, motivovaného ideou nadčasové dokonalosti umění, snahou po dosažení ideálu klasického umění. Rok 1944 s rostoucí nadějí na osvobození a vyhlídkami na život v míru podnítil autorovu tvůrčí aktivitu, která se rozrostla do souboru pozitivně laděných obrazů. V nich Procházka vytvořil svébytnou paralelu pozdního Renoirova díla, jež obdivoval, protože shodně zachycovalo svět arkadického štěstí a nebylo zkaleno jakýmkoli náznakem bolesti či disharmonie. Ve čtyřicátých letech se kromě častěji opakovaného motivu „Žní“ či motivů sklizně jako alegorie plodnosti objevuje u Procházky jako určité novum divadelní a literární tematika. Spolu s plátnem „Paolo a Francesca“ (1943) představuje posuzovaný obraz „Sen noci svatojánské“ stěžejní dílo této řady. Albert Kutal zdůraznil, že „ne všechny Procházkovy obrazy posledních let jsou malovány s takovou intenzitou zájmu a koncentrací pozornosti, která se nespoléhá jen na neomylný dekorativní smysl tvůrcův, jako tato jasná pohádka, v níž Shakespeare sloučil antické motivy se středověkými, podobně jako malíř použil všech svých znalostí umění a života, aby vytvořil kouzelnou vidinu noci, z jejíhož temna vystupují pořečtěný Oberon a Puck i královna Titanie s oslem“. Ve „Snu noci svatojánské“ ztvárnil malíř poutavou scénu z Shakespearovy slavné komedie, kdy se Titanie zamiluje do Klubka s oslí hlavou, kterou mu přičaroval Puk. Výtvarně se tu zcela příkladně uplatňují všechny zkušenosti a charakteristiky malířova postkubistického vývoje: promyšlená kompozice, charakteristické antikizující, graciézní figurální typy zachycené v složitých pozicích a s líbeznými výrazy tváří, neobyčejná jistota výtvarného podání jak v malířské, tak lineární složce, vymezující plasticky modelované tvary. Lze jen přitakat Albertu Kutalovi, který toto dílo označil za jeden „z nejvýznačnějších Procházkových obrazů posledních let (…)“.

LHOTÁK Kamil (1912–1990) Město v noci 1953 kvaš, lepenka 60 × 87 cm sign. LD Kamil Lhoták 1953 2 800 000 Kč odborná expertiza: Ing. Libor Šteffek, MBA, Prof. PhDr. František Dvořák

Suverénní a charakteristicky malířský projev noční Paříže

Tímto potvrzuji, že mi k posouzení předložený, níže reprodukovaný obraz je bez jakýchkoliv pochybností originálním vlastnoručním dílem klasika české avantgardy a představitele „Skupiny 42“ Kamila Lhotáka (1912–1990). Jedná se o kvaš na papíře z roku 1953 o rozměrech 60 × 87 cm, signovaný Kamil Lhoták 1953 (LD) a nazvaný samotným autorem Město v noci. Tato práce vznikla v padesátých letech, v období, kdy autor nemohl své obrazy vystavovat a prezentovat veřejnosti. Dílo nás přivádí a odkazuje k té části Lhotákovy tvorby, kterou vytvořil pro potřeby filmu, a vyobrazuje pohled na ztemnělé, liduprázdné město, reprezentované v popředí několika bloky budov po obou stranách ulice a v nich svítícími okny, a v pozadí naznačenými siluetami dalších staveb, nad nimiž se zvedá kupolovitá a architektonicky výrazná střecha umístěná uprostřed celé scény.

Po svém vstupu do malířského světa v třicátých letech získal Kamil Lhoták během několika málo let naprostou jistotu ve svém pojetí a používaných výrazových prostředcích a na počátku čtyřicátých let byl již komplexně vybaveným umělcem, který s bezprostředností přenáší na plátna své náměty. Zároveň se v tomto období soustřeďuje na zachycení jemu blízkých motivů, takže se roky 1940 a 1941 stanou vrcholným obdobím této fáze jeho tvorby, doprovázeny podpisovými iniciálami KL, kdy autorova díla vznikají bez zásadních korekcí okolními vlivy. Po vzniku Skupiny 42 se dostává do okruhu podobně smýšlejících umělců, jejichž mottem bylo zobrazování města a „světa, ve kterém žijeme“. Ačkoliv se zpočátku Lhoták do tohoto uskupení vstoupit zdráhal a měl o jeho potřebnosti značné pochyby, postupně se stal jeho nejvýraznějším členem. V roce 1948 se však Skupina 42 vlivem názorových rozdílů rozpadá a její členové pokračují ve své činnosti samostatně. Zároveň je Kamilu Lhotákovi z důvodu odlišných politických názorů znemožněno vystavovat své obrazy na pravidelných výstavách, a tak své úsilí zaměří i na další části své tvorby. Do popředí se tak dostává jednak jeho grafická činnost, jednak ilustrace do knih, kterých v těchto letech zpracovává opravdu velké množství, a zvláště v oblasti ilustrací určených pro dětského čtenáře se dostává na samý vrchol pomyslného žebříčku. Další oblastí, kde se může uplatnit jeho široké pole působnosti, je pak práce pro filmovou tvorbu. Zde již úspěšně působí od roku 1947, když kreslený film Atom na rozcestí, který Lhoták výtvarně zpracoval, obdržel Zlatou medaili na bienále v italských Benátkách. Po tomto úspěchu se na něho obrací celá řada režisérů s žádostí o spolupráci a vzniká několik obrazů, které jsou přímo určeny pro některý z filmů či dokumentů, jako například Závodní dráha (1948) – pozadí ke kreslenému filmu Závodník, Pokoj (1948), určený pro kreslený film Vzducholoď a láska, či Cirkus v noci (1950) – pozadí k dalšímu animovanému filmu Veselý cirkus. Do stejné kategorie pak spadá i zde posuzovaný obraz „Město v noci“. Lhoták ho maluje tak, aby zapadl do napsaného scénáře příběhu nazvaného „O světle“, pro který byl určen. I bez technických artefaktů, které jsou jinak pro jeho práce zcela typické, zde vidíme po výtvarné stránce umělcův charakteristický malířský projev, předvedený s naprostou suverenitou. Lhoták navíc přesně v duchu své fascinace Francií, a především Paříží, vykreslil noční siluetu právě tohoto města. „Město v noci“ pak svým pojetím a provedením evokuje další práce autora z nočního prostředí, jako např. „Asfaltová silnice za úplňku“ (1943), „Měsíc v úplňku nad Holešovicemi“ (1949), „Český Yacht klub v noci“ (1950) či „Kolonáda v Karlových Varech“ (1953). Samotný film byl pak uveden do kin v lednu 1954 spolu s dalšími třemi krátkými filmy v rámci pásma „Filmový čtyřlístek“. Práce je zapsána v Seznamu obrazů Kamila Lhotáka, který si umělec sám vlastnoručně vedl, pod názvem „Město v noci“ a číslem 927/9.

1942 olej, překližka 26 × 37 cm sign. LD Drtikol 1942, na rubu 29/5 1942 monogram F.D.

1951 olej, lepenka 35 × 50 cm sign. LD Drtikol, na rubu 5/8 1951 monogram D.

DRTIKOL František (1883–1961) Krajina

60 000 Kč

DRTIKOL František (1883–1961) Krajina

90 000 Kč

DVORSKÝ Bohumír (1902–1976) Kytice ve džbánu olej, lepenka 92 × 70 cm sign. LD Boh Dvorský 90 000 Kč 71

ŠÍMA Josef (1891–1971) Vláda pitomosti 1951 kresba tužkou, pastel, ruční papír 44 × 29,5 cm sign. PD Šíma 51 180 000 Kč odborná expertiza PhDr. Rea Michalová, Ph.D.

Provenience

sbírka Bertelé, Paříž; aukce Calmels Cohen, Paříž, 21. 3. 2004, pol. 25 ROY & MARY CULLEN COLLECTION, Houston, USA Sotheby’s, Londýn, Velká Británie, 12. 11. 2014, pol. 54

Vystaveno a reprodukováno

Cullen Collection, Houston, 2011, č. 108

Výmluvná alegorie groteskně zpitvořené „Vlády pitomosti“

Posuzované dílo „Vláda pitomosti“ je autentickou, motivicky unikátní, dobově nesmírně výmluvnou, alegoricky laděnou prací Josefa Šímy, autora, jehož výtvarná tvorba zaujímá velice důležité místo v celku evropského umění dvacátého století. Jeho tvůrčí cesta byla vždy hluboce osobitá. Ač se ve své imaginativnosti blížila surrealismu, vycházela z jiných kořenů. Zatímco surrealismus zdůrazňoval individualitu a jedinečnost, Šíma čerpal především z toho, co je společné, z mýtů, symbolů a archetypů. Právě v těchto filozofických základech nalezl myšlenkovou bázi své celoživotní tvorby.

Na vzdělání Josefa Šímy měl největší vliv jeho otec, sám profesor kreslení, který pro svého syna vybral v roce 1909 Uměleckoprůmyslovou školu v Praze. Mladý Josef však již po roce studia přestoupil na Akademii výtvarných umění, rok strávil také na Vysokém učení technickém v Brně. Jeho vzdělávání narušilo vypuknutí války, po jejímž skončení si zařídil svůj vlastní ateliér. V roce 1920 odcestoval do Francie, kde nakonec setrval do konce života. Ač byl Josef Šíma v průběhu své kariéry členem Devětsilu, skupiny Le Grand Jeu, Umělecké besedy či SVU Mánes, uchovával si svou tvůrčí nezávislost. Z řady moderních směrů se jednoznačně nepřiklonil k žádnému, zůstával věrný svému pohledu na umění, který by se dal zjednodušeně označit za senzuální či poetický. Od témat městských, která byla typická pro jeho počáteční tvorbu, obrátil pozornost k imaginativnímu univerzu, jehož základním stavebním kamenem se v symbolické rovině stal pojem prvotní jednoty, reprezentovaný pratvary jako např. vejce či krystal. Posuzované dílo „Vláda pitomosti“ je sběratelsky ojedinělým Šímovým dílem z období, kdy se autor po téměř desetileté tvůrčí pauze, způsobené traumatem z válečných událostí, vrací k systematické umělecké práci (1950). Nebyla to snadná situace. Bylo mu tehdy padesát devět let a během dlouhé malířské odmlky se na něj v Paříži téměř úplně zapomnělo. Jeho rozhodnutí, spolehnout se nyní na uměleckou tvorbu jako na jediný prostředek obživy, vyžadovalo mnoho energie a pevné vůle. Šíma se tehdy vzdal svého místa na velvyslanectví, kde jeho práce v důsledku radikálního omezení československo-francouzských kulturních styků ztratila jakýkoli smysl. V této atmosféře, kdy mimořádně senzitivní autor nemohl nevnímat nový, tristní politický kurs v rodné zemi, vzniká předložené dílo s názvem „Vláda pitomosti“. To se v ústřední myšlence i formě ztvárnění vztahuje ke stejnojmenné dřívější práci, lavírované kresbě z roku 1945. Tato první verze byla spolu s obrazem „Lidé Deukalionovi“ (1943) reprodukována v architektem Vítem Obrtelem řízeném Sborníku poesie a vědy „Kvart“ (1946), významném dobovém periodiku, propagujícím i v těžké válečné době modernistické směry. V posuzovaném díle ztvárnil Josef Šíma mimořádně výmluvně korunovanou hloupost, doprovázenou groteskně zpitvořenými koňskými tlamami (koně symbolizují chaos a zánik). Vytvořil mimořádně výmluvnou alegorii, jež je obsahovou aktuálností v jeho díle zcela mimořádná. Výjimečnost Šímovy „Vlády pitomosti“ podtrhuje i fakt, že pochází z jedné z nejvýznamnějších zahraničních sbírek českého moderního umění, kterou vybudoval Roy Henry Cullen (1930–2014), správce ropného impéria Quintana Petroleum Company a filantrop, a jeho žena Mary, v americkém Houstonu. Tvořily ji především malby, ale i fotografie, koláže, knihy a umělecké sklo z období od počátku 20. století až po 40. léta, zastoupené pracemi autorů Skupiny 42. K největším skvostům sbírky patřily díla Františka Kupky, Toyen, Jindřicha Štyrského, Karla Teigeho a právě i Josefa Šímy.

TIKAL Václav (1906–1965) Pomocný objekt 1958 olej, lepenka 34,5 × 24,5 cm sign. PD Tikal 58 150 000 Kč odborná expertiza PhDr. Rea Michalová, Ph.D.

Vystaveno

Václav Tikal – Zneklidnění, Galerie Moderna, Praha, 23. 11. 2022 – 15. 1. 2023

Reprodukováno

(monografie) Jiří Vykoukal, Václav Tikal, Nakladatelství Vltavín, Praha, 2007, č. 139, s. 153

Zakládající člen Skupiny Ra v barevné konstruktivní abstrakci bruselského stylu

Posuzovaný obraz „Pomocný objekt“ je originální, konstruktivně-abstraktní, v duchu tzv. bruselského stylu provedenou prací Václava Tikala, zakládajícího člena Skupiny Ra, příslušníka skupiny sborníků Znamení zvěrokruhu a okruhu pracovních sborníků Objekt, autora fascinující obraznosti vedoucí od surreálné, veristické imaginace až k poetické, konstruktivní abstrakci. Václav Tikal si musel svou uměleckou cestu tvrdě vydobýt – nepatřil zprvu k těm vyvoleným, pro které by bylo malířství jedinou profesní činností. Až ve třiceti letech nastoupil na Akademii výtvarných umění v Praze do ateliéru Vratislava Nechleby a později Jakuba Obrovského. Studium však přerušilo nacistické uzavření vysokých škol; Tikal i jeho kolegové byli ponecháni

sami sobě, a protože se moderní umění muselo tajit, bylo vzájemné pěstování kontaktů vždy spojeno s rizikem. V této atmosféře hrál mimořádně důležitou roli Karel Teige, který udržoval kontinuitu mezi těmi, pro něž byl poetismus a surrealismus „životním postojem a stavem ducha“. Teige byl pro mladou generaci legendou, nacházeli u něho to, čeho se nedostávalo jejich době: svobodu a vysokou úroveň myšlení. Díky všestranné informovanosti zprostředkoval Teige řadu důležitých setkání a stál také u zrodu Skupiny Ra. Tikal byl osobností Karla Teigeho uhranut od jejich prvního setkání, které se z podnětu Otty Mizery uskutečnilo v malířově ateliéru na podzim roku 1942, a choval k němu bezmezný obdiv. Teige také uvedl Tikalovu první samostatnou výstavu, konanou v červenci a srpnu roku 1945 v prostorách ředitelství Fantových závodů v Praze na Smíchově, vnímanou jako jeden z „příslibů surrealistického zítřku“. Zahájení výstavy se kromě většiny přátel z okruhu budoucí Skupiny Ra zúčastnila řada významných umělců a literátů, např. Toyen, J. Heisler, F. Muzika, F. Tichý, Z. Sklenář, J. Kotalík, Fr. Hudeček, L. Fára, Z. Havlíček ad. Tikal se ztotožnil s dalíovskou verzí veristického surrealismu, aby rozvíjel svůj originální svět fantazijních představ. Především reakce na dobové dění, apokalyptická představa hrůzy, úzkosti a zoufalství daly vzniknout obrazům přízraků zkázy i nostalgickým krajinám snu o ztraceném ráji. Paralelně se surrealistickou tvorbou rozvíjel Tikal od roku 1944 druhou linii svého díla, inspirovanou moderní vědeckou a technickou civilizací. Po rozpadu skupiny Ra (1948) se sblížil s novým okruhem osobností, formujícím se okolo Karla Teigeho (V. Effenberger, J. Istler, L. Fára, J. Kotík, M. Medek, E. Tláskalová Medková ad.) a v roce 1951 se podílí na přípravě ineditních sborníků Znamení zvěrokruhu. Sám rediguje červnový sborník ve znamení Raka. Po náhlé Teigeho smrti 1. října 1951 se stahuje do soukromí, přeruší kontakt s většinou přátel a odmlčí se také jako malíř (1951–1955). Předložený obraz „Pomocný objekt“ vzniká v období, kdy se Tikal po bezmála pětileté pauze postupně vrací k malířskému stojanu. Jestliže v prvních letech této nové fáze spíše hledá sám sebe, počínaje rokem 1957 jako by se jeho malba „probouzela do nového dne“ (V. Effenberger). V této době autor také obnovuje kontakt se skupinou pracovních sborníků Objekt kolem Vratislava Effenbergera, která se tehdy rozšiřuje o nové příchozí (kromě Tikala např. Ludvík Šváb, Milan Nápravník, Zbyněk Havlíček, Jindřich Kurz). Není proto náhodné, že několik vývojově nosných obrazů z let 1956–1958 má slovo „objekt“ v názvu. Konstrukční podstatou předložené práce „Pomocný objekt“ je sofistikovaná kumulace rytmicky členěné abstraktní formy do fantastické konfigurace jakéhosi moderního mechanismu neznámého určení a původu. Svým bohatým tvaroslovím, živou, kontrastní, barevnou skladbou a akcentem na plošnou, dekorativní stránku výstavby obrazu geniálně souzní s dobovou atmosférou, vrcholící slavnou mezinárodní výstavou EXPO 58 v Bruselu, jež ustavila tzv. bruselský styl.

ŠÍMA Josef (1891–1971) Bez názvu (Karmínové pruhy) 1957 olej, plátno 27 × 41 cm sign. PD J. Šíma 57 1 500 000 Kč odborná expertiza PhDr. Rea Michalová, Ph.D.

Vystaveno

Galerie Moderna, Praha

Nejpozoruhodnější představitel malířské avantgardy 20. století

Obraz „Bez názvu (Karmínové pruhy)“ je originálním, kontemplativně laděným a vizuálně neotřelým dílem Josefa Šímy, jednoho z nemnoha českých umělců, kteří se zapsali do dějin výtvarného umění i v mezinárodním kontextu. Josef Šíma je jedním z nejpozoruhodnějších představitelů malířské avantgardy, v jeho díle se spojují české i evropské tradice. Malířova ojedinělá poetika, zařaditelná do kontextu imaginativních tendencí, vždy vzdorovala směrové ortodoxii. Její základní rysy lze shrnout do tří pojmů: iluminace, imaginace, jednota. V celku lze Šímovo dílo charakterizovat jako cílevědomou snahu vyjádřit jednotu světa, k jejímuž hledání dal autorovi impulz někdejší zážitek úderu blesku, jehož oslnivé světlo mu tuto pralátku symbolizovalo. Za studií na Akademii výtvarných umění v Praze byl žákem Jana Preislera, jehož tvůrčí schopnosti i otevřenost k novým uměleckým poznatkům ho hluboce ovlivnily. Souběžně studoval na pražské a později brněnské technice – prohloubení znalostí přírodních věd, matematiky a fyziky „poskytlo jeho básnickému duchu pevnou infrastrukturu a orientovalo ho k vědeckému myšlení, jehož bude užívat jako podivuhodného nástroje stavební reflexe, kterou bude upřesňovat svou

intuicí“ (Monique Fauxová). František Šmejkal a další teoretikové (J. Kotalík) poukázali na to, že v raných krajinách působil na Josefa Šímu také vliv Antonína Slavíčka. Jestliže tento vliv byl v první fázi poněkud vnějšího rázu, plně se projevil v Šímově pozdním díle navázáním na Slavíčkovu práci se světlem v obrazech nesmírně oduševnělého výrazu. V roce 1921 se Šíma natrvalo usazuje v Paříži a v tomtéž roce se stává členem Devětsilu, který mu i nadále zprostředkovával dění a kontakty v rodné zemi. Je zprvu zaujat Ozenfantovým a Le Corbusierovým purismem, aby se od roku 1927 plně ztotožnil s filozofií skupiny Le Grand Jeu (Vysoká hra), seskupení především mladých francouzských básníků, které spoluzakládal. Maluje mytické prakrajiny a nehmotné krajinné elementy – nachází svůj vlastní výtvarný svět, který má blízko k surrealismu, i když s ním nikdy zcela nesplyne. Počátkem druhé světové války se Šíma na celé desetiletí umělecky odmlčí a systematicky začíná pracovat od padesátých let. Jeho pozdní dílo se dostává do blízkosti lyrické abstrakce, ale stále se vrací k myšlení Vysoké hry. Posuzovaný obraz „Bez názvu (Karmínové pruhy)“ je velmi osobitou a výtvarně výraznou Šímovou prací z období druhé poloviny padesátých let, kdy se malíř opět stává mezinárodně uznávanou osobností. Jeho díla jsou opět zařazována do reprezentativních výstav současného francouzského i mezinárodního umění (např. Od Bonnarda, Muzeum moderního umění, Paříž, 1957; Padesát let moderního umění, Světová výstava v Bruselu, 1958; 13. Salon des réalités nouvelles, Paříž, 1958). Roku 1958 uzavírá smlouvu s Paulem Facchettim, jehož galerie patřila v té době k nejprogresivnějším, nejvlivnějším a nejnavštěvovanějším pařížským galeriím s rozsáhlými mezinárodními kontakty. Facchetti také vydal roku 1960 knihu básní Rogera Gilbert-Lecomta s názvem „Sacre et massacre de l’amour“ („Svěcení a znesvěcení lásky“) s devíti Šímovými barevnými litografiemi, jež parafrázují základní témata jeho tehdejších obrazů a jež byly inspirovány Lecomtovou poezií. V předloženém díle se Josef Šíma zbavuje veškerých referencí k jevové realitě a pojmově rozlišitelným předmětům, aby pracoval se světlem jako duchovní esencí a „skelety“ tvarů. Obraz sestává ze dvou plánů, přičemž zadní je vibrujícím světelným prostředím, které v ústředním obdélném tvaru upomíná na autorův cyklus „Orfeů“. První plán, pojednaný velmi sugestivně karmínovými horizontálními pruhy, má doslova performativní ráz. Takový charakter měly i obrazy Marka Rothka. Toto srovnání není od věci, neboť oba autoři se výtvarně vyjadřovali co možná nejobecněji, a přesto si uchovávali vazbu k mýtům. Jestliže Mark Rothko tvrdil: „Přemýšlím o svých obrazech jako o dramatech; tvary v obrazech jsou účinkující. Byly vytvořeny pro potřeby skupiny herců, kteří jsou schopni jednat dramaticky bez rozpaků a provádět posunky bez hanby… Ani čin, ani herci nemohou být předpokládáni nebo popsáni dopředu. Začínají jako neznámé dobrodružství v neznámém prostoru.“ V tomto duchu můžeme přistupovat také k této Šímově malbě.

JOHN Jiří (1923–1972) Ateliér II 1959 olej, plátno 90 × 54 cm sign. na rubu J. John / 1959 350 000 Kč znalecký posudek PhDr. Miroslav Ambroz odborná expertiza PhDr. Rea Michalová, Ph.D.

Provenience

Obraz získal v šedesátých letech do své sbírky severomoravský sběratel, jenž byl sám výtvarně činný a také se osobně znal s řadou významných umělců. Dědictvím přešel obraz na současného majitele.

Vystaveno

Jiří John, Obrazy, Alšova síň Umělecké besedy, Praha, 14. 1. – 7. 2. 1960, č. k. 29

Posuzovaný obraz „Atelier II“ je autentickým, typicky jemně konstruktivně laděným a koloristicky noblesním, svým formátem a kvalitou galerijním dílem Jiřího Johna, člena skupiny UB 12 a čelného představitele umělecké generace, která vstoupila na scénu po druhé světové válce a byla jednou z hybných sil obrodného procesu, který začal na sklonku padesátých let a vyvrcholil pražským jarem 1968. Nemálo sil tak museli její příslušníci obětovat věcem odvádějícím je od vlastních tvůrčích problémů, po léta žili bez možnosti větší kulturní výměny se Západem. Nakonec však někteří na mezinárodní jeviště přece jen pronikli a vynikli tam. Je zajímavé, že poměrně výrazné úspěchy měl za hranicemi právě John, jehož Jaromír Zemina označil za jednoho z umělců „nejtišších“ a „nejméně ctižádostivých“. Jiří John byl solitérem, který nacházel sobě spřízněné tvůrce spíše ve výtvarnících starších. Z našich autorů to byli především Josef Šíma a Václav Boštík, z cizích malířů Giorgio Morandi a Max Ernst. S prvními dvěma jmenovanými ho spojoval především cit pro „metafyziku hmoty“, zatímco s druhými dvěma zvláštní pochopení „historie přírody“. Svým básnivým přístupem k vidění světa, přetavujícím konkrétní smyslové zážitky i úvahy o přírodě a člověku do podob lyricky laděných forem a barev, rozvinul Jiří John geniálně poetickou linii českého umění. Posuzovaný obraz „Atelier II“ lze označit za reprezentativní a sběratelsky cenné Johnovo dílo, které autor představil roku 1960 mezi pětatřiceti plátny, povětšinou menších formátů, na své první samostatné výstavě v Alšově síni Umělecké besedy v Praze. Tato přehlídka, již zahájil autorův malířský kolega a „mentor“ Václav Bartovský, ukázala na Johnův motivický vývoj od výseků venkovské krajiny ke krajině městské a především k zátiším a interiérům, jež hovořily o fluidu věcnosti. Malíř se dostal do polohy, jež v lecčems připomínala „metafyziku hmoty“ v podání Italů Morandiho a Carrà z dvacátých a třicátých let. Předložený obraz patří k pracím, v nichž John zaměřil svou pozornost k předmětům a námětům ze svého nejbližšího okolí. Jak vystihl již Václav Bartovský, John přehodnocoval výsek zdánlivě banální skutečnosti v lyrický obraz světa. Skvostně prostou modernistickou formou, v níž vše je důmyslně promyšleno, zachytil genius loci svého ateliéru, situovaného v podkroví starého činžovního domu v pražské Bubenči (Nad královskou oborou č. 15), jehož okna umožňovala skvělý výhled na konstrukci protějších střech. Předložený obraz Jiřího Johna je dílem, v němž poezie vchází „do obrazu takřka nepozorovaně“ (J. Zemina), dílem zachycujícím místo, kde nade všemi obrazy a grafikami „vládl skrývaný, laskavý úsměv málomluvného umělce“ (J. Šetlík).

olej, plátno 36 × 47 cm sign. LD B. Feigl

1959 olej, tempera, karton 50 × 68 cm sign. PD K. Linhart 59

FEIGL Bedřich (1884–1965) Léda s labutí

75 000 Kč

LINHART Kamil (1920–2006) Kréta, strom na pobřeží

24 000 Kč

MEDKOVÁ Emila (1928–1985) Anatomická kresba 1949 originální černobílá fotografie 37,5 × 29,5 cm sign. na rubu E. Medková / 1949 na rubu název díla autorkou 45 000 Kč 83

1968 olej, plátno 120 × 100 cm sign. PD Vohrabal 68, na rubu na štítku Vohrabal Josef / 1968 na rubu autorský štítek s popisem díla

barevná litografie 82/100 37 × 48 cm sign. PN a PD Picasso v tisku

VOHRABAL Josef (1908–1994) Dva v rytmu (podvečer)

PICASSO Pablo (1881–1973) Zátiší s lilkem

30 000 Kč

160 000 Kč 85

PIESEN Robert (1921–1977) Gehinom olej, laky, bronz, plátno 70 × 55 cm sign. na rubu Robert Piesen, Pavla Nádvorníková na rubu malba zátiší 360 000 Kč odborná expertiza PhDr. Rea Michalová, Ph.D.

Informelní dílo patřící k absolutní špičce strukturální malby Obraz „Gehinom“ je autentickým, kvalitním, vrcholně informelním dílem Roberta Piesena, autora, jehož díla vynikají hlubokým duchovním poselstvím. Piesen vnímal od počátku šedesátých let malbu jako stav bytí, nepředmětného dění na okraji existence jsoucího, moment vznikání a zanikání, prostupnosti a ustalování tvarů, jako netělesný rytmus ducha a bytí. Ve svých pracích negoval formální zákonitosti malby a opustil použití tradičních výtvarných prostředků. V informelním hnutí představoval silně introvertního umělce, uzavřeného do svého vnitřního světa a koncentrovaného na vlastní prožitky. Dokázal excelentně propojit prožitek jednoty univerza s lidským momentem. Robert Piesen se narodil roku 1921 v Jindřichově Hradci. Jeho dětství bylo těžké, vyrůstal bez matky. Otec pocházel z židovské rodiny, která přišla do Čech údajně ze Španělska v devatenáctém století. V letech 1936–1940 studoval Robert Piesen na Škole uměleckých řemesel v Brně u prof. Františka Václava Süssera. Během nacistické okupace se snažil uniknout deportaci do koncentračního tábora. Podařilo se mu získat falešné dokumenty a v roce 1942 se dostává jako totálně nasazený do Berlína, kde pracoval v nakladatelství Deutscher Verlag. Musel se ale také podílet na odklízení trosek po náletech. Tyto zážitky ho hluboce poznamenaly, nikdy však o svých válečných traumatech nemluvil. Po válce už ve studiích nepokračoval, stal se členem Trnkova studia kresleného filmu a později pracoval jako výtvarník v nakladatelství Melantrich. Ve svém díle byl autodidaktem a zkušenosti získával samostudiem. V roce 1948 se přestěhoval do ateliéru ve Veletržní ulici, kde žil a tvořil až do svého odchodu z Čech. V padesátých letech dospěl ke svému osobitému výrazu, maloval krajiny, do nichž projektoval své biblické představy, v menší míře figurální kompozice, ovlivněné Picassovým (neo)klasicismem. Svou první samostatnou výstavu měl v roce 1957 v Galerii mladých

v Praze. Tehdy se také zúčastnil kolektivní výstavy skupiny Máj 57 v Obecním domě. Postupná redukce detailu ho vedla k vytváření znakových krajin – znaky mají zvláštní plošnou stylizaci a blíží se formálně aktuálnímu „stylu Brusel“, který se prosadil na světové výstavě (Expo 58 Brusel). K abstraktní tvorbě Piesen dospívá v letech 1959–1960. V roce 1961 vznikají první díla s názvem „Prostor inexistence“ a „Gehinom“. Obrazy typické zvláštní strukturální technikou nanášení barev a hmot, inspirované židovskou tradicí, ohlašují počátek dlouholeté tvorby, která se stala pro Piesenovu tvorbu nejcharakterističtější. V roce 1964 se účastní legendární Výstavy D v Nové síni v Praze, společně s M. Medkem, J. Koblasou, K. Neprašem, A. Veselým a dalšími. Jeho samostatná výstava, připravovaná v témže roce Středočeskou galerií na zámku v Nelahozevsi, již nebyla povolena. V lednu roku 1965 odjíždí do Curychu, aby se tam zúčastnil mezinárodní výstavy v Galerii Bürdecke. Spolu se svou družkou, malířkou Pavlou Mautnerovou, využívá možnosti vycestovat do zahraničí, a do Československa se již nevrátí. Žijí nejprve ve Vídni a posléze v Izraeli v uměleckém kibucu Ein Hod nedaleko Haify. Robert Piesen umírá roku 1977 náhle na srdeční infarkt, několik dní před zahájením své výstavy v Armon Gallery v Jeruzalémě. Předložený obraz, pocházející z kvalitní zahraniční sbírky, v níž se nacházelo více autorových prací, představuje součást cyklu „Gehinnom“, jenž se stal nejobsáhlejším a nejrozmanitějším z Piesenových informelních cyklů. Na rozdíl od předchozích obrazových souborů jako „Fibrilace“, „Magma“ či „Prostor inexistence“ je textura „Gehinnomů“ rozvíjena ve vyšších vrstvách litými laky, které vytvářejí doslova ornamentálně uspořádanou plochu. Z temnoty obrazu připomínající ohnivé magma vystupují jakési světelné jiskry, symbolizující neustálou obnovu a znovuzrození. Do předloženého obrazu promítl autor mýtus o Gehenně, jedné z představ starozákonního pekla. Název vychází ze jména údolí synů Hinnomových na jihovýchodě Jeruzaléma, známého v minulosti lidskými obětmi k poctě Molocha. Proroctví obsahují apokalyptický trest nad modloslužebníky či apokalyptické vize zániku. Tato líčení, např. u proroka Jeremiáše, připomínají Piesenovy vzpomínky na zážitky z bombardování ve válečném Berlíně, v obecnější rovině jsou obrazem hekatomb válečné genocidy a utrpení milionů obětí šoa. Technicky je informelní struktura díla vytvořena sofistikovanou technikou kombinující laky, email a olej. Postupným vrstvením a prostupováním těchto materiálů a zasycháním a svrašťováním jednotlivých barevných vrstev vznikla nenapodobitelná, nesmírně bohatá povrchová textura, jež svým dekorativismem připomíná až španělské či čínské ornamenty nebo kabalistické bloudění zajatých jisker Šchiny v nekonečné temnotě. Malba zde otevírá hluboký prostor aktivovaný vnitřním světlem, z temné hmoty vystupuje množství drobných „plaménků“ a ztracených světelných jisker.

ŠÍMA Josef (1891–1971) Kapky světla 1958 olej, plátno 35 × 27 cm sign. PD J. Šíma 58 2 600 000 Kč odborná expertiza PhDr. Rea Michalová, Ph.D.

Reprodukováno

(monografie) František Šmejkal, Josef Šíma, Odeon, Praha, 1988, s. 288, č. 314

Posuzované dílo „Kapky světla“ je originální, sběratelsky vzácnou, filozoficky laděnou a motivicky krásnou komorní prací Josefa Šímy, jedné z nejvýraznějších postav evropského moderního malířství. Jeho zvnitřnělá tvorba nepřestává fascinovat jak nejširší veřejnost, tak odborníky, které stále láká k novým pohledům a výkladům. Šímovo celoživotní dílo není možné zjednodušeně přiřadit k jednomu výtvarnému směru či proudu – jeho práce vynikají hluboce humanistickým filozofickým názorem, jenž je umocněn opravdu neobyčejnou silou uměleckého výrazu. Základní rysy malířovy ojedinělé poetiky, zařaditelné do širšího kontextu imaginativních tendencí, lze shrnout do tří pojmů: iluminace, imaginace, jednota. Josef

Šíma zkoumal skutečnost zevnitř a podal o ní lyrické svědectví. Odkrýval její vnitřní zákony, které vyjadřoval výtvarným znakem. Nosnou myšlenkou jeho tvorby byla snaha vyjádřit jednotu světa, k jejímuž hledání ho přiměl někdejší zážitek úderu blesku, jehož oslnivé světlo mu tuto pralátku symbolizovalo. Svá díla označoval básnickými příměry, které vystihovaly obsahovou i formální celistvost jeho filozoficko-poetického záměru. Šímova plátna nesou v každém období vůdčí myšlenku, která přes rozrůzněnost a rozvětvenost jeho projevu vyrůstá z jednoho hlavního zdroje – z vědomí jednotnosti struktury kosmu a sounáležitosti jeho částí. V řadě posloupných zastavení nad přírodními zákonitostmi sleduje autor prostupování veličin: zrod a bytí, vznik hmoty a její energii, duchovní základ jevů, jednotlivosti a celek, vzájemnou závislost biosféry, klid a pohyb, trvání a proměnu, posloupnost času i rozměry prostoru, souvislost současnosti s minulostí, intuicí porovnávanou skutečnost, stav vědomí i podvědomí, racionalitu i imaginaci. Posuzované dílo „Kapky světla“ je velmi zdařilou komorní ukázkou autorovy tvorby z období po druhé světové válce, kdy Šíma obnovil svůj vztah k filozofii skupiny Le Grand jeu (Vysoká hra), která se mu stala oporou pro další vývoj. Po roce 1950 vstupuje plně vnitřně zocelen a s novou energií do pozdní fáze své tvorby, která přinese další z jeho tvůrčích vrcholů. Dospěje k jedinečné syntéze, vyznačující se nejen typickou malířskou suverenitou a výrazovou lehkostí, ojedinělou mírou výrazové svobody, ale především neobyčejnou hloubkou ponoru do podstaty světa a života. Úder blesku, jehož svědkem se Šíma stal roku 1920 na cestě z Hendaye do San Sebastian, a pozdější iluminační zážitek z Carony, který mu vyjevil jednotu světa, se pro něj staly natolik určujícími prožitky, že zásadním způsobem ovlivnily celou jeho tvorbu. K jeho „osudovému sblížení se světlem“ (F. Šmejkal) dochází v druhé polovině padesátých let. Zatímco v některých dílech z let 1957–1958 se uskutečňuje důsledná dematerializace světa, proměňující Šímovy malby a kresby v energetická pole, dochází současně v dílech jiných, k nimž patří posuzovaná práce, k procesu opačnému: materializaci světla. Právě v této linii Šímova díla se naplňuje jeho zmíněná zkušenost uzření kulového blesku, kdy mu bylo dáno „spatřit světlo, jež se stalo hmotou“. Je zajímavé, že Šíma vždy zdůrazňoval materialistické zakotvení svých světelných vizí, tedy nepojímal světlo jako transcendentální entitu, nadpřirozené zjevení, ale jako projev hmoty. Sám se roku 1959 vyjádřil v soukromém dopise: „…syžet mého malování je světlo a jednota všech věcí. A jednota všech věcí je jednotnost hmoty, jejímž nejsubtilnějším projevem je světlo – světlo nikoliv jako záhadné fluidum osvětlující předměty, nýbrž jako síla tvořící existenci předmětů…“ Posuzované dílo lze přiřadit k pozoruhodnému, morfologicky bohatému cyklu „Kapky světla“ (1957–1958). Šíma zde s neobyčejnou výtvarnou delikátností zachytil vibrující světelné prostředí, jež se zhušťuje do koncentrovaných energetických jader.

1973 kolorovaná suchá jehla, autorský tisk 19/25 26 × 26 cm sign. PD Toyen

75 000 Kč

TOYEN (Marie Čermínová) (1902–1980) Z cyklu Střelnice

NOVÁK Ladislav (1925–1999) Bez názvu 1969 alchymáž 60 × 42 cm sign. uprostřed monogram LN 5. 10. 69 18 000 Kč Reprodukováno

katalog Ladislav Novák, Opere dal 1962 al 1999, Aurelio Stefanini, Firenze, 2006, č. 18

NOVÁK Ladislav (1925–1999) Bez názvu 1966 kombinovaná technika, alchymáž 61 × 44 cm sign. UN monogram LN 29. 6. 66 18 000 Kč Reprodukováno

katalog Ladislav Novák, Opere dal 1962 al 1999, Aurelio Stefanini, Firenze, 2006, č. 13

NOVÁK Ladislav (1925–1999) Portrét 1962 alchymáž 28,5 × 23,5 cm sign. LD monogram LN 26. VIII. 62 12 000 Kč Reprodukováno

katalog Ladislav Novák, Opere dal 1962 al 1999, Aurelio Stefanini, Firenze, 2006, č. 11

HOFFMEISTER Adolf (1902–1973) Portrét Emila Filly 1952 kresba tuší 25 × 22,5 cm sign. PD monogram AH 52 22 000 Kč 91

1940 olej, plátno 21 × 28 cm sign. na rubu F Foltýn B. 40

olej, lepenka 25 × 33 cm sign. PD Beneš

FOLTÝN František (1891–1976) Vesnice

7 000 Kč

BENEŠ Vlastimil (1919–1981) Hřiště

220 000 Kč

MALÁT Radim (1930–1997) Ulice 1960 olej, plátno 100 × 73 cm sign. PD Malát 60 60 000 Kč

VALTER Karel (1909–2006) Krajina 1965 olej, sololit 48 × 61 cm sign. PD 65 / Valter, Valter 45 000 Kč

1963 olej, tempera, sololit 50 × 61 cm sign. PD R. Wiesner 63 na rubu dva štítky s popisem díla

1975 tempera, kvaš, karton 51,5 × 98,5 cm PD V. Hložník 75 I.

WIESNER Richard (1900–1972) Zátiší II.

48 000 Kč

HLOŽNÍK Vincent (1919–1997) Bez názvu

55 000 Kč

CHABA Karel (1925–2009) Karlův most olej, plátno 49,5 × 35 cm sign. LD Chaba na rubu dedikace autorem 65 000 Kč 95

PLOCEK Vilém (1905–2001) Studie k zátiší 1990 barevné tuše, karton 34 × 24 cm sign. PD Vilém Plocek 1990, na rubu Vilém Plocek / 1990 na rubu popis díla a dedikace autorem 12 000 Kč

LHOTÁK Kamil (1912–1990) Zásobník vody pro parní lokomotivy 1979 barevná litografie 36/65 73 × 56 cm sign. PD Kamil Lhoták 79, 79 v tisku 15 000 Kč

PLOCEK Vilém (1905–2001) Dýmka s dózou na tabák 1991 voskovaná tempera, karton 29,5 × 23 cm sign. UD Vilém Plocek 1991, na rubu Vilém Plocek / 1991 PD na paspartě dedikace autorem, na rubu popis díla autorem 12 000 Kč

BORN Adolf (1930–2016) Thálie 94 1995 kombinovaná technika, akvarel, tuš, papír 48 × 40 cm sign. PD A Born 95 250 000 Kč

JIŘINCOVÁ Ludmila (1912–1994) Dívka s modrými květy olej, malířská lepenka 33 × 24,5 cm sign. PD L. Jiřincová 50 000 Kč

JIŘINCOVÁ Ludmila (1912–1994) Dívka s růží ve vlasech olej, malířská lepenka 33 × 24,5 cm sign. LD L. Jiřincová 50 000 Kč 97

1976 olej, plátno 65 × 80 cm sign. UD Jiroudek, na rubu F. Jiroudek / 1976 na rubu název díla autorem

1968 olej, plátno 55 × 80 cm sign. PD Jiroudek 68, na rubu F. Jiroudek 1968 na rubu název díla autorem

60 000 Kč

35 000 Kč

JIROUDEK František (1914–1991) Ateliér

JIROUDEK František (1914–1991) Liběchov

JANEČEK Ota (1919–1996) Strom v krajině 1981 olej, plátno 65,5 × 54 cm sign. PD Ota Janeček 1981, na rubu Ota Janeček 1981 na rubu název díla autorem 230 000 Kč

BAUCH Jan (1898–1995) Muž na poli 1957 olej, plátno 54 × 68 cm sign. LD Jan Bauch 1957 na rubu štítek s popisem díla 180 000 Kč

SOUČEK Karel (1915–1982) Kadeřnice 1970–1972 olej, plátno 225 × 136 cm sign. PD K. Souček 70–2, na rubu 70.–72. na rubu název díla a dedikace autorem z roku 1981 650 000 Kč odborná expertiza PhDr. Rea Michalová, Ph.D.

Vystaveno

Karel Souček – Výběr z díla, Sbírka moderního umění Národní galerie a Výstavní síň Mánes, Praha, červen–červenec 1976, č. k. 141

Reprodukováno

(monografie) Jiří Kotalík, Karel Souček, Odeon, Praha, 1983, obr. 98

100

Obraz „Kadeřnice“ je autentickým, exkluzivním a okouzlujícím dílem Karla Součka velké sběratelské hodnoty. Autorova osobitá tvorba, bohatá jak formálně, tak námětově, dalece přesáhla jeho působení ve slavné Skupině 42, nejvýznamnějším válečném uměleckém seskupení. Jednu ze dvou základních tematických dominant jeho díla představuje velkoměsto, spjaté s motivy ulic, pasáží, automatů, výkladních skříní, kadeřnictví, krejčovských dílen, čekáren a nádraží – míst, kde je patrný ruch, lidské hemžení a kde se neony odrážejí na sklech výkladů. Druhá nosná linie, figurální, je epicky košatá, soustředěná na motiv jak jednotlivce v jeho roli či povolání (matka, kadeřnice, lékař apod.), tak celých davů a figury jako symbolu (Don Quijote). Epický náboj někdy vedl autora až k malířskému rozčlenění plátna do několika horizontálních pásů, v nichž rozehrával a pointoval zvolený příběh. Na druhé straně jsou pro něj charakteristické varianty jednoho tématu, skládající se volně v cykly. Zejména téma pasáže (z motivické oblasti města) a Dona Quijota (z témat figurálních) byly náměty, k nimž se malíř po léta vracel, aby jejich obsahovou a symbolickou naléhavost oděl vždy do výrazově co nejúčinnější výtvarné formy. Posuzovaný obraz „Kadeřnice“ je motivicky a výtvarně skvostnou Součkovou prací. Autor zde − v úchvatném monumentálním formátu, činícím z tohoto díla muzeální kus − ztvárnil jeden ze svých ikonických námětů, téma kadeřnického salonu, jež ho proslavilo již v období angažmá ve Skupině 42 a nepřestalo fascinovat ani ve vyzrálém období tvorby. Jestliže městské pasáže nabízely malíři bohaté možnosti výtvarného vyjádření ve fazetách zářivých světel a barevných reflexů, propsaly se tyto výtvarně skvostné průhledy i do dalších námětů, v našem případě do předloženého obrazu. Kadeřnice tu vytváří náročný účes v prostoru své provozovny. Ta je od okolí oddělena skleněnou výlohou, jež propouští světelné a barevné reflexy z exteriéru, včetně siluety další potenciální zákaznice. Jestliže, zejména v dílech z období Skupiny 42, byl Souček fascinován bizarní mašinérií přístrojů, jež obklopují hlavy žen v kadeřnictví, v pozdější fázi převládlo dynamické, výtvarně kaleidoskopické cítění tohoto motivu. Z kompozičního hlediska se v obraze „Kadeřnice“ jedná o sofistikovanou, mimořádně bohatou skladbu, která syntetizuje autorův výtvarný dojem ze života ve městě moderního věku, v metropoli rozeklané dynamickým rytmem, jež své obyvatele oslňuje, okouzluje i pohlcuje.

101

102

1992 kombinovaná technika, asambláž, koláž, hřeby, dřevo 100 × 60 × 5 cm sign. na rubu Klápště / 1992 na rubu razítko pozůstalosti autora a název díla autorem

1995 olej, plátno 100 × 70 cm sign. UD monogram K/95 na rubu název díla a autorský štítek s popisem

KLÁPŠTĚ Jaroslav (1923–1999) Suma sumárum

KLÁPŠTĚ Jaroslav (1923–1999) Noční chodec

65 000 Kč

120 000 Kč Reprodukováno

monografie Jaroslav Klápště, 1999

103

1972 olej, lité laky, karton 31,5 × 43 cm sign. LN Bělocvětov 72

1998 kombinovaná technika, asambláž, olej, tuš, dřevo 110 × 150 × 21 cm sign. PD I. Vožniaková 1998 na rubu štítek s popisem díla

BĚLOCVĚTOV Andrej (1923–1997) Bez názvu

38 000 Kč

104

VOŽNIAKOVÁ Ivana (1958) Vančurova 221 – Pocta Šmidrům

45 000 Kč

KOLÁŘOVÁ Běla (1923–2010) Velký obrtlík 1983 asambláž, kov, provaz, deska 65 × 49 cm sign. PD monogram BK 1983. 350 000 Kč

Vystaveno

Experiment, řád, důvěrnost: Ženské rastry Běly Kolářové, Muzeum umění Olomouc, 2006

Reprodukováno v katalogu

105

BOŠKA Jindřich (1931–2017) Kompozice II 1971 olej, sololit 64 × 54 cm sign. LD Boška, na rubu na štítku Jindřich Boška / 1971 na rubu autorský štítek s popisem díla a štítek s popisem 45 000 Kč

VESELÝ Aleš (1935–2015) Obnažení 1961 olej, plátno 31 × 42,5 cm sign. LD monogram AV 61, PD Aleš Veselý 61 (otočené), na rubu Aleš Veselý – 1961 na rubu popis díla autorem 70 000 Kč

106

NEPRAŠ Karel (1932–2002) Jezevčík plastika, kov, keramika 15,5 × 59 × 19 cm sign. ze strany K. Nepraš v keramice 120 000 Kč

PRECLÍK Vladimír (1929–2008) Klec 1974 dřevěná kolorovaná plastika, otočný podstavec v. 68 cm sign. zespodu Vlad. Preclík 74 19 000 Kč 107

BOUDNÍK Vladimír (1924–1968) Prostorový labyrint 1965 ropovod, strukturální grafika 25,5 × 37 cm sign. UD Vladimír Boudník 1965. 28 000 Kč Reprodukováno

Vladimír Boudník, Kompletní soupis grafického díla, str. 340, č. 673

BOUDNÍK Vladimír (1924–1968) Turecký roh 1960 aktivní grafika se strukturou 29,5 × 21 cm sign. UD Vladimír Boudník 1960 18 000 Kč Reprodukováno

Vladimír Boudník, Kompletní soupis grafického díla, str. 180, č. 340

108

BOUDNÍK Vladimír (1924–1968) Pilky přes Tab. VII 1961 deanatomie 1/20 25 × 15 cm sign. PD V. Boudník 1. X. 1961 15 000 Kč Reprodukováno

Vladimír Boudník, Kompletní soupis grafického díla, str. 240, obr. 479

BOUDNÍK Vladimír (1924–1968) Bez názvu 1960 strukturální grafika 7/25 19 × 35 cm sign. PD Vladimír Boudník 1960 – X. 65 000 Kč Reprodukováno

Vladimír Boudník, Kompletní soupis grafického díla, str. 207, obr. 398

109

1958 aktivní grafika 80/100 11 × 15 cm sign. PD V. Boudník 1958 – XII.

1959 barevná aktivní grafika 8/20 15,5 × 18 cm sign. PD Vladimír Boudník 1959 –

15 000 Kč

Reprodukováno

BOUDNÍK Vladimír (1924–1968) Stopy materiálů

Vladimír Boudník, Kompletní soupis grafického díla, str. 172, obr. 323

110

BOUDNÍK Vladimír (1924–1968) Římsa – Nekonvenční formáty

Vladimír Boudník, Kompletní soupis grafického díla, str. 191, obr. 365

100

ISTLER Josef (1919–2000) Obraz 1958 kombinovaná technika, karton 63 × 42 cm sign. PD Istler 58 120 000 Kč Vystaveno

Josef Istler – výstava obrazů a grafiky, Památník národního písemnictví v Praze, 1994, kat. č. 25

111

101

MAUTNEROVÁ Pavla

(1919–2001)

Sakrální objekt 1973 kombinovaná technika, sklo, deska 44,5 × 47,5 cm sign. PD monogram PM 73, na rubu Pavla Mautner 1973 na rubu název díla autorkou 100 000 Kč

102

MAUTNEROVÁ Pavla

(1919–2001)

Sakrální objekt kombinovaná technika, olej, karton, deska, konvolut 5 ks 60,5 × 71 cm sign. nezjištěna 75 000 Kč

112

103

KAFKA Čestmír (1922–1988) Postava kolem 1960 monotyp 35,5 × 28 cm sign. UD Č. Kafka 25 000 Kč

104

JANKOVIČ Jozef (1937–2017) Muž 1972 reliéf, epoxid, dřevo 129 × 80 × 10 cm sign. na rubu Jankovič 1972 380 000 Kč

105

KLIMO Alojz (1922–2000) Bez názvu 1967 kombinovaná technika, karton, sololit 92 × 68,5 cm sign. LD monogram A. K. 67 70 000 Kč 113

106

PIESEN Robert (1921–1977) Biblický výjev (Studnice Jákobova) kolem 1953–1956 olej, plátno 91,5 × 132 cm sign. nezjištěna 750 000 Kč odborná expertiza PhDr. Rea Michalová, Ph.D.

Reprodukováno

(monografie) M. Železná (ed.), Robert Piesen, Galerie Zlatá husa, 2001, s. 206 soupis díla č. 12 („Biblický motiv, nezvěstné, dochováno ve fotografii z pozůstalosti autora“) Posuzovaný obraz „Biblický výjev (Studnice Jákobova)“ je originálním, sběratelsky exkluzivním a raritním, na síle symbolických gest založeným dílem Roberta Piesena, představitele mladé avantgardní generace, jež na výtvarnou scénu nastupovala v nelehké době padesátých let, autora, jehož tvůrčím „leitmotivem“ se stalo pronikání k duchovním kořenům existence. Robert Piesen se narodil roku 1921 v Jindřichově Hradci. Jeho dětství bylo těžké, vyrůstal bez matky. Otec pocházel ze židovské rodiny, která přišla do Čech údajně ze Španělska v devatenáctém století. V letech 1936–1940 studoval Robert Piesen na Škole uměleckých řemesel v Brně u prof. Františka Václava Süssera. Během nacistické okupace se snažil uniknout deportaci do koncentračního tábora. Podařilo se mu získat falešné dokumenty a v roce 1942 se dostává jako totálně nasazený do Berlína, kde pracoval v nakladatelství Deutscher Verlag. Musel se ale také podílet na odklízení trosek po náletech. Tyto zážitky ho hluboce poznamenaly, nikdy však o svých válečných traumatech nemluvil. Po válce už ve studiích nepokračoval, stal se členem Trnkova studia kresleného filmu a později pracoval jako výtvarník v nakladatelství Melantrich. Ve svém díle byl autodidaktem a zkušenosti získával samostudiem. V roce 1948 se přestěhoval do ateliéru ve Veletržní ulici, kde žil a tvořil až do svého odchodu z Čech. Svou první samostatnou výstavu měl v roce 1957 v Galerii mladých v Praze. Tehdy se také zúčastnil první výstavy skupiny Máj 57 v Obecním domě. Stal se jedním ze spoluzakladatelů tohoto výtvarného sdružení, formujícího se šesti výstavami (1957, dvě v roce 1958, 1961 a dvě v roce 1964). Spolu s přehlídkami Konfrontace I a II (1960), sdružujícími několik mladších výtvarníků, se tyto prezentace staly symbolem boje za svobodnou a necenzurovanou tvorbu. Postupná redukce detailu vedla Piesena k vytváření znakových krajin – znaky mají zvláštní plošnou stylizaci a blíží se formálně k aktuálnímu „stylu Brusel“, který se prosadil na světové výstavě (Expo 58 Brusel).

114

K abstraktní tvorbě dospívá v letech 1959–1960. V roce 1961 vznikají první díla s názvem „Prostor inexistence“ a „Gehinnom“. Obrazy typické svou zvláštní strukturální technikou nanášení barev a hmot, inspirované židovskou tradicí, ohlašují počátek dlouholeté tvorby, která se stala pro Piesenovu tvorbu nejcharakterističtější. V roce 1964 se účastní legendární Výstavy D v Nové síni v Praze, společně s M. Medkem, J. Koblasou, K. Neprašem, A. Veselým a dalšími. Jeho samostatná výstava, připravovaná v témže roce Středočeskou galerií na zámku v Nelahozevsi, již nebyla povolena. V lednu roku 1965 odjíždí do Curychu, aby se tam zúčastnil mezinárodní výstavy v Galerii Bürdecke. Spolu se svou družkou, malířkou Pavlou Mautnerovou, využívá možnosti vycestovat do zahraničí, a do Československa se již nevrátí. Žijí nejprve ve Vídni a posléze v Izraeli v uměleckém kibucu Ein Hod nedaleko Haify. Robert Piesen umírá roku 1977 náhle na srdeční infarkt, několik dní před zahájením své výstavy v Armon Gallery v Jeruzalémě. Posuzovaný obraz „Biblický výjev (Studnice Jákobova)“ je motivicky i výtvarně velmi odvážnou Piesenovou prací z doby „temna“, jež neumožňovala otevřeně náboženská témata. Jestliže v druhé polovině padesátých let převládaly v autorově tvorbě stylizované, abstrahované krajiny, v nichž nacházel hlubší smysl svého prožitku přírody, v první polovině padesátých let dominovala figura, a to ve dvou polohách. Byly to jednak světské monumentální figury, poučené Picassovým a Derainovým neoklasicismem, jednak – v daleko menší míře – figurální kompozice biblických námětů. Jak napsal Arno Pařík, „těchto Piesenových prací není (…) mnoho a jen některé došly definitivnějšího zpracování“. Z toho plyne také vzácnost předloženého obrazu, jenž je, shodně jako např. v literatuře o autorovi často reprodukovaná „Poslední večeře“ (1953/1955, 100 × 200 cm) ze sbírek NG Praha, realizací konečnou. Robert Piesen zde rozvinul tehdy tabuizované téma, k němuž ho přitáhl jak jeho zájem o zdroje biblické inspirace, tak patrně i vztah k obdobným námětům malířů české moderny, zejména pak Jana Zrzavého. V předloženém obraze ztvárnil autor scénu, jíž dominuje Kristova postava v orantském gestu. Celý výjev je komponován plošně a „vlysovitě“; figury, podané znakovitě, spočívají v zastavení a charakterizují je významová gesta. Piesen přistupoval k biblickým motivům velmi osobitě, vybíral si i ne zcela obvyklé scény. Nejpravděpodobněji je na posuzovaném díle ztvárněn motiv Jákobovy studně, jak dokládá porovnání s autorovými kresebnými studiemi (např. „Studnice Jákobova I.“, 1. pol. 50. let, akvarel, papír, 33 × 43,5 cm, GHMP). Kolorit je držen v noblesní tlumené tónině biblických modří a červení a stává se taktéž nositelem duchovního poselství díla. Červená se ve Starém zákoně překládá jako „oudem“, což znamená „červená hlína“. Je to kořenové slovo pro lidstvo. Modrá v Bibli představuje nebesa a Slovo Boží. Posuzované dílo „Biblický výjev (Studnice Jákobova)“ je vzácným dokladem přiznaně spirituálních kořenů Piesenova díla.

115

116

117

107

BOTO Martha (1925–2004) Enamorados 1954 olej, plátno 95 × 70 cm sign. LD M. Boto 1954, na rubu Martha Boto / 1954 na rubu popis díla autorkou 90 000 Kč

108

GROSS František (1909–1985) Továrna olej, plátno 75 × 90 cm sign. PD F. Gross 120 000 Kč

118

109

KOTÍK Jan (1916–2002) Ležící 1955 olej, sololit 33,5 × 39,5 cm sign. nezjištěna 180 000 Kč Reprodukováno

monografie Jan Kotík, Národní galerie v Praze, 2011, pol. 460

Práce s názvem „Ležící“ je autentickým dílem významného malíře, grafika, designéra, pedagoga a teoretika Jana Kotíka – umělce, který se na české výtvarné scéně pohyboval již od svých uměleckých začátků z konce 30. let. Předložené dílo je mimořádně hodnotnou prací z období politického a kulturního temna 50. let, kdy Kotík nevytvořil příliš obrazů. Vzhledem ke svému propojení se skupinou surrealistů okolo osoby Karla Teigeho byl vyšetřován tajnou policií a již od počátku 50. let nemohl své dílo vystavovat. V tomto období se proto uchýlil k práci designéra a teoretika umění. Olej „Ležící“ je nejen tvarově, ale i koloristicky mimořádně působivou prací. Zachycuje stylizovanou plošnou figuru nahé ženy ve vegetaci. Dílo působí nejen svou zářivou chromatikou, ale i svým přísným obrysovým členěním plochy, jako katedrální vitráž (viz J. Pečírka), a ukazuje se v ní mimo jiné i Kotíkova praxe v oblasti designu (viz Z. Primus). Jedná se o krásnou, sběratelsky velmi atraktivní práci.

119

110

KOBLASA Jan (1932–2017) Apocalypsis – kompletní soubor 1967–1974 24× lept 5/52 91 × 70 × 6 cm sign. 24× PD monogram K 67–74 kompletní soubor 24 grafických listů v originálním přebalu 160 000 Kč 120

121

122

111

ISTLER Josef (1919–2000) Vegetace 1947 kresba tuší, lepenka 31 × 25 cm sign. PD Istler 47 35 000 Kč

112

ISTLER Josef (1919–2000) Hlava kombinovaná technika, olej, karton 64 × 45 cm sign. UD Istler 38 000 Kč

113

GROSS František (1909–1985) Slovensko 1964 olej, sololit 96 × 122 cm sign. PN F. Gross 64 280 000 Kč Reprodukováno

Eva Petrová – František Gross, Nakladatelství Vltavín, Praha 2004, str. 188, č. 226

114

ŠPUTA Zdeněk (1916–2014) Akt 1985 plastika, nerezová ocel 72 × 21 × 14 cm sign. nezjištěna 120 000 Kč 123

115

FILKO Stano (1937–2015) 5. Dimenzia – Čakra modrá – Metafyzika ontologická transcendencia 1958–1959 malba, deska 29 × 103 cm sign. UD Filko 1958–59 LD název díla autorem 90 000 Kč

124

116

SMETANA Jan (1918–1998) Tropická krajina 1967 olej, plátno 90 × 130 cm sign. PD Smetana 67, na rubu 2x Jan Smetana, 1× 1967 na rubu popis díla autorem 360 000 Kč

117

NETÍK Miroslav (1920–2018) Příroda 1994 olej, plátno 96 × 96 cm sign. PD M. Netík 94. na rubu dva štítky s popisem díla, přiloženo potvrzení pravosti díla autorem 70 000 Kč

Plátno s názvem „Příroda” z roku 1994 je autentickou velmi zdařilou prací Miroslava Netíka – významného českého výtvarníka, grafika, malíře a ilustrátora. Netíkova počáteční tvorba byla ovlivněna převážně Skupinou 42. Poté jeho rukopis prošel řadou formálních i námětových obměn. Od zachycení krajiny v okolí Brna přes figurální témata v 60. letech až k dílům kaligrafické povahy výtvarného projevu v letech 90., což jednoznačně souviselo s Netíkovou návštěvou Japonska v roce 1991. Tato země jej uchvátila nejen svou kulturou, ale především přírodními scenériemi, zahradami, vulkány a horami. Uvedené plátno „Příroda“ je příkladem právě tohoto vlivu. Dílo má mimořádný náboj. Svou chromatikou i svižným a zároveň přesným rukopisem sálá krásnou, pozitivní energii.

125

118

KOLÁŘ Jiří (1914–2002) Hommage á Hieronymus Bosch 1989 muchláž 28 × 24,5 cm sign. PD Jiří Kolář 89 15 000 Kč

119

KOLÁŘ Jiří (1914–2002) Monte Real 1969 koláž 13 × 18 cm sign. PD monogram JK 69 na rubu štítek Galerie Ursula Wendtorf + Franz Swetec, Düsseldorf s popisem díla 15 000 Kč

126

120

121

1971 koláž 32 × 40 cm sign. PD monogram JK 71, na rubu Jiří Kolář 71 na rubu štítek Harriet Griffin Gallery, New York s popisem díla

1981 koláž, dřevěná deska 30 × 40 cm sign. PD monogram JK 81, na rubu Jiří Kolář 81 P. na rubu název díla autorem

KOLÁŘ Jiří (1914–2002) Degen und Pfeile

40 000 Kč

KOLÁŘ Jiří (1914–2002) Než přišel lev

45 000 Kč

127

122

SOPKO Jiří (1942) Postava 90. léta 20. stol. dráty, textil, akryl v. 30 cm sign. nezjištěna 85 000 Kč

123

VYLEŤAL Josef (1940–1989) Bez názvu 1975 kombinovaná technika, akvarel, kresba tuší 29 × 19 cm sign. UD J. Vyleťal 1975 10 000 Kč

124

LIBENSKÝ Stanislav (1921–2002) BRYCHTOVÁ Jaroslava (1924–2020) Polibek 1958–1963 skleněná plastika, tavené sklo, částečně broušeno a leštěno v. 15,5 cm sign. PD S. Libenský J. Brychtová 1958–63 120 000 Kč

128

125

MÁLEK Antonín (1937–2021) Bez názvu 1961 akronex, barva, deska 42 × 30 cm sign. na rubu 3× Málek jaro 1961 15 000 Kč

126

ŠTOREK František (1933–1999) Viklan 1964 plastika, mramor, podstavec v. 63 cm sign. nezjištěna 60 000 Kč Reprodukováno

František Štorek, Abstrahované tvary 1961–1967, na obálce

129

127

128

1979 olej, lepenka 46 × 53 cm sign. PD J. Jíra 79, na rubu J. Jíra 79 na rubu popis díla autorem

1983 kombinovaná technika, karton 38 × 52 cm sign. PD J. Jíra 83

JÍRA Josef (1929–2005) Moji beránci

170 000 Kč odborná expertiza PhDr. Jiří Machalický

130

JÍRA Josef (1929–2005) Přístav

60 000 Kč

129

JÍRA Josef (1929–2005) U Koštýře 1980 olej, plátno 70 × 80 cm sign. PD J. Jíra 80, na rubu J. Jíra 80 na rubu popis díla autorem 380 000 Kč odborná expertiza PhDr. Jiří Machalický

Vystaveno

Josef Jíra (1929–2005) Divadlo světa, Oblastní galerie Liberec, 28. 6. – 29. 9. 2019

Publikováno

Život bez rukávů, deník Josefa Jíry z let 1970/1971 s předmluvou Bohumila Hrabala, Oblastní galerie Liberec 2019, s. 77 Viktor Šlajchrt, Zuzana Štěpaničová, Josef Jíra 1929–2005, Maloskalské nakladatelství, 2022, s. 41

Obraz nazvaný „U Koštýře“ nese důležité rysy autorova vyhraněného projevu, k němuž patří smysl pro působivou zkratku, pro přesné vyjádření pocitů, pro vystižení nálady určitých situací. Má typickou uvolněnou a přitom vyváženou skladbu a střídmé a zároveň rafinované odstupňování barevných tónů. Josef Jíra brzy dospěl k osobitému malířskému projevu, stal se výraznou osobností českého umění druhé poloviny 20. století. Nelze ho jednoznačně přiradit k žádnému z převládajících uměleckých proudů. Vycházel z odkazu minulých generací, ale zároveň přesvědčivě zachytil atmosféru své doby. Vyjadřoval se prostřednictvím srozumitelných symbolů. Jeho umělecký vývoj byl od počátku až do pozdního období naprosto přirozený. Spojoval různé technické postupy, citlivou malbu s principy koláže. Jeho tvorba působí velmi emotivně, prolínají se v ní rozmanité významové roviny. Zrcadlí se v ní realita a zároveň se v ní projevuje bohatá představivost.

131

130

NEWTON Helmut (1920–2004) Sumo, limited edition 1999 bibliofilie, originální stojan 7 141/10 000 50 × 60 cm sign. na hlavním titulu Helmut Newton 130 000 Kč Publikace v pevné vazbě vydaná v r. 1999 nakladatelstvím Taschen v limitované edici 10 000 očíslovaných kusů, podepsaných Helmutem Newtonem, v úpravě June Newton, s více než 400 fotografiemi na 464 stranách. Pro její umístění v interiéru navrhl jedinečný stojan světoznámý designer Philippe Starck. Publikace je poctou nejsilnějšímu, nejzajímavějšímu, kontroverznímu fotografovi 20. století, proslavenému fotografiemi v prestižních žurnálech a publikacích.

132

133

131

MÁLEK Antonín (1937–2021) Bez názvu 1993–2005 kombinovaná technika, akvarel, tuš 36,5 × 20,5 cm sign. UD Málek II. 93–96 – II. 2005 30 000 Kč

132

HAVRILLA Vladimír (1943) V obchodě s textilem 2007 kombinovaná technika, plátno 75 × 110 cm sign. PD monogram H. 07, na rubu autorské razítko Havrilla painted 45 000 Kč

134

133

KUBÍČEK Jan (1927–2013) Bez názvu 1963 kombinovaná technika, asambláž, korek, koláž, karton 60 × 44 cm sign. LD Jan Kubíček 63 30 000 Kč

134

KOVANDA Jiří (1953) Bez názvu 1990 kombinovaná technika, karton 63 × 45,5 cm sign. na rubu J. Kovanda 1990 95 000 Kč

135

LAMR Aleš (1943) Kousek nebe 2013 akryl, koláž, plátno, deska 61 × 44,5 cm sign. UD A. Lamr 13 PD název díla autorem 40 000 Kč 135

136

GEBAUER Kurt (1941) Dvě na dece na Džbánu 2021 kombinovaná technika, plátno 100 × 140 cm sign. na rubu Kurt G. 2021 na rubu popis díla autorem 50 000 Kč

Jeden ze současných nejoriginálnějších umělců, který je sice „obecní sochař, ale také Pražák jako Brno“

136

Zde uvedené velkoformátové plátno je dílem jednoho z nejvýznamnějších představitelů, klasiků současné české výtvarné scény – sochaře a malíře – Kurta Gebauera. Na české umělecké scéně se Gebauer pohybuje již od počátku 60. let, kdy studoval na pražské AVU (1963–1969) u prof. Makovského a prof. Lidického. Čtyři roky před absolutoriem na Akademii ještě podnikl stáž u profesora Otty Herberta Hajka ve Stuttgartu (1965) a v roce 1972 byl na tříměsíčním studijním pobytu u profesora Césara Baldacciniho na Académie des beaux-arts v Paříži. Stal se členem Volného seskupení 12/15 Pozdě, ale přece, a zakládajícím členem Nové skupiny a skupiny Wlastenci – přátelé PEN klubu. Významnou akcí, kterou je třeba se jménem Kurta Gebauera zmínit, byly Malostranské dvorky, kde v roce 1981 ve veřejném prostoru, spolu s Magdalenou Jetelovou, Ivanem Kafkou, Čestmírem Suškou a dalšími, vystavil svá díla. Tato výstava byla vyústěním řady akcí v době, kdy politika komunistického režimu znemožňovala mladým umělcům přístup do oficiálních výstavních síní. V roce 1990 byl Gebauer jmenován docentem na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze a v roce 1992 se zde stal profesorem Ateliéru veškerého sochařství (The studio of universal sculpture). Do kulturního povědomí je Gebauer zapsán především jako sochař, nicméně jeho malířské dílo nelze opomenout. Umělcovu tvorbu provází několik tematických linií, které se soustředěně prolínají a rozvíjejí – vznášející se těla plavkyň, jejich přirozenost, oslavy radostného života a přírody, ale i obžaloba společenské absurdity. Jak o umělcově díle trefně uvedl Jiří Přibáň: „Tvorba Kurta Gebauera je opojná, protože dokáže kombinovat lehkost s vážností a nespoutanou radost s filosofickou hloubkou (…). Jeho tvorba obsahuje pradávnou schopnost uměním odlehčovat mysl od tíhy světa.“

137

138

139

137

NAČERADSKÝ Jiří

(1939–2014)

Žižkov 2011 olej, plátno 57 × 97 cm sign. PD Načeradský 2011 na rubu název díla autorem 90 000 Kč

138

NAČERADSKÝ Jiří

(1939–2014)

Kompozice 1966 kombinovaná technika, karton 33,5 × 48 cm sign. PD Načeradský 1966 35 000 Kč

139

NAČERADSKÝ Jiří

(1939–2014)

Venuše 2010 olej, plátno 65 × 81 cm sign. PD Načeradský 2010 80 000 Kč 140

140

NAČERADSKÝ Jiří (1939–2014) Venuše Kallipygos hýždí krásných 2006 olej, plátno 89 × 117 cm sign. PD Načeradský, UD 2006, na rubu Načeradský 2006 na rubu název díla autorem

deformacích a modifikacích do podob nebezpečných kudlanek, kyprých venuší, ušatek a hlavonožek vytvářel Načeradský obrazy silně erotického nádechu. Ke světu, životu i tvorbě přistupoval velmi neotřelým způsobem a se svým jedinečným smyslem pro humor. Jeho díla v sobě odrážejí umělcův životní postoj, vztah k ženám, mužům a především sexualitě.

150 000 Kč

Uvedené plátno je nezpochybnitelným dílem Jiřího Načeradského – vůdčí osobnosti tvorby nové figurace 60. let, která navazovala na groteskní tendence v českém umění. Celoživotní dílo Načeradského bývá spojováno především s tématem figury, přičemž zcela mimořádnou roli sehrála v jeho tvorbě od 70. let figura ženy. Právě s motivem ženy a její lineárně pojaté postavy v různých

141

ŽÁČEK Josef (1951) Bílý kříž olej, plátno 105 × 83 cm sign. na rubu Josef Žáček 95 000 Kč

142

BURY Pol (1922–2005) 33 boules en perspective dans un cube 1997 mechanický objekt, dřevo, motor 60 × 60 × 15 cm sign. na rubu Pol Bury / 1997 na rubu název díla autorem a štítek Galerie Louis Carré and co, Paris s popisem díla 220 000 Kč

142

143

OVČÁČEK Eduard (1933–2022) Reliéf s čísly 1978–1988 polychromovaný dřevěný reliéf 80 × 80 × 7,5 cm sign. na rubu 2× E. Ovčáček 78–88 na rubu popis díla autorem 260 000 Kč Uvedeno

v dokumentu České televize

143

144

KOVANDA Jiří (1953) Delikátní představa 1989 malba, koženka na desce 40 × 30 cm sign. na rubu J. Kovanda 1989, na štítku J. Kovanda/ 1989 na rubu na štítku název díla autorem 85 000 Kč

145

MALICH Karel (1924–2019) Světlo 1990 barevný pastel, karton 102 × 73,5 cm sign. na rubu K. Malich 1990 na rubu název díla autorem 390 000 Kč

146

OVČÁČEK Eduard (1933–2022) Kyx 1982 propalovaná koláž, kresba tuší, karton 42 × 29,5 cm sign. PD monogram E. O. 82 30 000 Kč

144

147

PUCHNAROVÁ Dana (1938) Bez názvu olej, plátno 170 × 120 cm sign. nezjištěna 110 000 Kč

Představené velkoformátové plátno je autentickým dílem akademické malířky Dany Puchnarové. Svou uměleckou tvorbou autorka usiluje o meditativní a léčivou sílu díla. Je přesvědčena, že kombinace tvarů a barev v jejich čistých formách nese energetické vibrace, které působí jako útočiště před chaosem vnějšího světa. V jejích úvahách ji silně inspirovali a ovlivnili například L. Klíma, A. Camus, M. Heidegger, F. Kafka a v neposlední řadě také V. Kandinskij a jeho dílo O duchovním v umění.

145

148

SÁGLOVÁ Zorka (1942–2003) Bílá struktura I. 1967 asambláž, akryl, plátno 106 × 106 × 6 cm sign. na rubu Zorka Ságlová / 1967 na rubu název díla autorkou 600 000 Kč

Fascinující tvorba labyrintem kulturní historie a životních zkušeností

Dílo Zorky Ságlové se vyznačuje neobyčejnou rozmanitostí na jedné straně a mimořádnou kontinuitou a vnitřní provázaností na straně druhé. Škála jejího formálního projevu se pohybovala od klasické malby a kresby přes prostorové objekty, asambláže, razítkové či takzvané akční kresby a stále ještě poněkud opomíjené fotografické dílo až po rozměrné autorské tapiserie a práce v krajině, které se pohybují někde na pomezí akčního umění a land artu. Pro Zorku Ságlovou je typické opětovné zpracovávání a aktualizování jednou nalezeného motivu tak, že k němu přidává nové (mnohdy nečekané) vrstvy, nebo jej uvádí v nových souvislostech. Tento přístup činí z její tvorby fascinující cestu labyrintem lidské kulturní historie i autorčiných vlastních životních zkušeností. Tato věrnost, kterou autorka zachovává výchozím principům své tvorby, z ní činí navýsost konceptuální umělkyni. Po několika informelních pracích, které vznikly hned po příchodu do Prahy, se Ságlová rychle posunula k pravidelným strukturám tvořeným základními geometrickými prvky. Ty vznikaly jako výsledek kombinace dvou rastrů technického zápisu textilní atlasové vazby, využívané při výrobě damaškových látek, a jejich vzájemného překrývání. Bílá plocha, čistá a oproštěná od všeho narativního a neschopná vyjádření iluzivního prostoru. Tyto práce pak vystavila na dnes již legendárních výstavách Konstruktivní tendence v roce 1966 a Nové citlivosti o dva roky později, kterých se účastnila jako jedna z nejmladších vystavujících. Dva prostorové objekty, rovněž vystavené v rámci Nové citlivosti, znamenaly důležitý zvrat v uměleckém uvažování autorky. Celkově vznikly v sérii bílých struktur tři obrazy, z nichž jeden vlastní NG a druhý měl v majetku Mejla Hlavsa. Nabízený třetí a poslední obraz z této série je velmi raritním dílem a nový majitel v něm získá jedno z nelepších děl Zorky Ságlové z její rané tvorby.

Pohled do expozice výstavy Nová citlivost, Litoměřice 1994

146

147

149

150

1989 proškrábávaná kresba, šedý papír 48,5 × 48,5 cm sign. PD Adriena Šimotová 89

80 000 Kč

ŠIMOTOVÁ ADRIENA (1926–2014) Figura – Žena

ŠIMOTOVÁ Adriena (1926–2014) Figura – Muž

151

MALICH Karel (1924–2019) Bez názvu 2008 barevný pastel, karton 48 × 36 cm sign. na rubu K. Malich 2008 III. 190 000 Kč

148

152

CLAISSE Geneviéve (1935–2018) Organisetion active 1978–1981 olej, plátno 100 × 81 cm sign. na rubu Claisse 1978–81 na rubu štítek Galerie Denise Rene Paris s popisem díla 180 000 Kč

153

MIRVALD Vladislav (1921–2003) Undulační prostory akryl, karton 73 × 50 cm sign. na rubu Vl. Mirvald na rubu popis díla autorem 85 000 Kč

149

154

KUBÍČEK Jan (1927–2013) Dělené kruhy, dvě dimenze / Geteilte Kreise, zwei Dimensionen 1988–1992 2× akryl, plátno 160 × 80 cm sign. na rubu Jan Kubíček 1988–1992, na štítku Jan Kubíček 1988–92 na rubu popis díla autorem a tři autorské štítky s popisy

Stěžejní dílo evropského konstruktivismu

950 000 Kč

Uvedený diptych s názvem „Dělené kruhy, dvě dimenze“ je autentickým, reprezentativním dílem Jana Kubíčka, stěžejní postavy českého konstruktivismu. Již od počátku 60. let se Kubíček jasně řadil, spolu se Z. Sýkorou, V. Mirvaldem, M. Urbáskem, H. Demartinim, M. Grygarem ad., k experimentální linii umělců, kteří směřovali ke geometrické abstrakci. Podrobně se zajímal o geometrické prvky a zkoumal jejich variace a možnosti. Racionální složka, stejně jako hravost a náhoda, měly v jeho díle rovnocenné postavení. Zde uvedené dílo náleží do autorova zásadního tvůrčího období nastupujícího počátkem 80. let – období ve znamení dislokací, dimenzí a přeskupování. Kubíček se tehdy snažil osvobodit svou tvorbu od myšlenkových procesů, které považoval za vyčerpané. Začal pracovat s novými základními geometrickými tvary – kruhy a půlkruhy. Ty následně různými zásahy měnil. Většinou dělil či lámal a dislokoval pomocí diagonálních os. Vytvářel diptychy, kde původní a změněný tvar po zásahu kladl vedle sebe (respektive pod sebe) a předváděl jejich proměnu či kontrast. V průběhu let se skupiny kruhů a půlkruhů i principy zásahů stávaly stále složitějšími, vznikaly optické shluky, elementy se různě překrývaly. A opět – vyzývaly diváka, aby dešifroval zákonitosti jejich proměn. Malíř se zároveň vracel k bohatší barevnosti, kterou dříve – v 60. letech – opustil. Ve druhé polovině 80. let doplnil Jan Kubíček princip dislokace kruhů a půlkruhů o novou polohu. Na svých dvou- i třídílných obrazech zobrazoval, jak se mění tatáž geometrická struktura – už ne výhradně kruhy, ale i jiné geometrické prvky – ve dvou i třech dimenzích. Zde uvedený diptych je příkladem právě takového dělení. Jedná se o vynikající, sběratelsky cennou, publikovanou i vystavovanou práci.

150

151

155

KOBLASA Jan (1932–2017) Z cyklu Eden – Koblasova země č. 17 1961 kombinovaná technika, ruční papír 44 × 58 cm sign. PD monogram K 61–7. 15 000 Kč

156

KOVANDA Jiří (1953) Bez názvu 1986 kombinovaná technika, asambláž, dřevo, plátno 136 × 108 cm sign. na rubu J. Kovanda 1986 350 000 Kč

157

BOŠTÍK Václav (1913–2005) Vznikání 1991 pastel, karton 41,5 × 57,5 cm sign. UD Boštík 91 na rubu dva štítky výstavy a štítek s popisem 380 000 Kč Vystaveno

Můj milý Ježíšku, Galerie Zdeněk Sklenář, Litomyšl, 2019 Ježíšek u Sklenáře, Galerie Zdeněk Sklenář, Praha, 2021

152

158

SÝKORA Zdeněk (1920–2011) Nulová linie 2011 barevná serigrafie 30/60 120 × 120 cm sign. PD Sýkora 2011 380 000 Kč

159

VAJCE Stanislav (1935–2019) Antická krajina 1999 akryl, koláž, papír 85 × 60 cm sign. LD Vajce 99 na rubu autorský štítek s popisem díla 20 000 Kč

160

SÝKORA Zdeněk (1920–2011) Červeno–zelená struktura 1970 barevná serigrafie 29/100 58 × 41 cm sign. na rubu Sýkora 70 na rubu štítek s popisem díla 55 000 Kč 153

161

NIKL Petr (1960) Bez názvu II 1987 barevný pastel, karton 40 × 37 cm (výřez) sign. PD Petr Nikl 1987 36 000 Kč

162

ZOUBEK Jasan (1956) Údolí 2015 bronzový reliéf 49 × 49 cm sign. na rubu monogram JZ 15 90 000 Kč Provenience

získáno z ateliéru autora

163

NIKL Petr (1960) Bez názvu I barevný pastel, karton 41 × 31 cm (výřez) sign. PD Petr Nikl přípravná kresba pro grafický list 36 000 Kč 154

164

VAJCE Stanislav (1935–2019) Interiér 2001 kombinovaná technika, deska 100,5 × 100,5 cm sign. LD Vajce na rubu autorský štítek s popisem díla 80 000 Kč 155

165

KYNCL František (1934–2011) Schwarzer Schatten / Černé stíny 1981 asambláž, bambus, sklo, epoxid, akryl, dřevo 104 × 120 × 15 cm sign. na rubu F. Kyncl 81 na rubu název díla autorem 250 000 Kč

Významný český konstruktivista düsseldorfského okruhu

Objekt s názvem „Černé stíny“ je dílem jednoho z nejvýznamnějších českých představitelů konstruktivistického umění – malíře, sochaře a krátce i pedagoga – Františka Kyncla. Byť je všeobecně zapsán jako umělec konstruktivismu, pro svou tvorbu neměl teoretické definice v oblibě. Svá díla nazýval monostrukturami, což byl shrnující název pro jejich různorodé formy: reliéfy, kresby a prostorové konstrukce. Přičemž nikdy je nepovažoval za ukončené. Naopak zdůrazňoval jejich nekonečné možnosti dalšího rozpínání se do prostoru. Jako stěžejní momenty v Kynclově tvorbě a jeho následném směřování lze jmenovat tři: Prvním byla raná 60. léta, kdy po absolvování pražské VŠUP (1957) jako začínající umělec navštívil Sovětský svaz, kde se seznámil s díly tehdejších představitelů avantgardního umění a konstruktivismu. Druhý zlomový moment proběhl na konci 60. let, kdy se Kyncl vlivem komunismu v Čechách dostává přes studijní pobyt v Rakousku (1968) do německého Essenu a následně do Düsseldorfu, kde stráví většinu svého tvůrčího života. V letech 1969–1971 zde studuje na slavné Kunstakademie. A už během studia se stává součástí düsseldorfského uměleckého okruhu. Seznamuje se s ikonami uměleckého světa Güntherem Ueckerem, Norbertem Krickem a Josephem Beuysem a vystavuje mimo jiné ve slavné galerii Hanse Mayera. Třetím důležitým okamžikem, který umělce ovlivnil, byla krátce po jeho emigraci výstava newyorského minimalismu, která proběhla v Düsseldorfu. Při zkoumání Kynclova díla je třeba mít v patrnosti tyto tři momenty, které jej fundamentálně ovlivnily a napomohly jeho uměleckému růstu a uzrání jeho výtvarného rukopisu.

156

157

166

KOPECKÝ Vladimír (1931) Skica pro pískovanou stěnu hotelu Olympik 1968 syntetická barva, sololit 52 × 122 cm sign. nezjištěna 450 000 Kč Reprodukováno

obálka katalogu Kopecký, Něco třetího mezi chaosem a řádem, Retro Gallery, 2017

Minimalistické obrazy liniových struktur, jejichž tvar se opticky proměňuje

158

Uvedená „Skica pro pískovanou stěnu hotelu Olympik“ je autentickou, sběratelsky pozoruhodnou prací Vladimíra Kopeckého – výtvarníka, vysokoškolského pedagoga, který je známý zejména pro své sklářské dílo. Narodil se roku 1931 na Českomoravské vrchovině, ve Svojanově. Po válce se rodina nakrátko přestěhovala do Děčína, do oblasti proslulých sklářských škol. Po ukončení střední školy v Novém Brodu, kde mu byl učitelem Stanislav Libenský, odchází mladý Kopecký na pražskou Vysokou školu uměleckoprůmyslovou do ateliéru Josefa Kaplického, kde absolvoval roku 1956. Mezi jeho spolužáky patřili například Jiří John a Adriena Šimotová; ještě během studií se seznámil i se svou budoucí ženou, výtvarnicí Alenou Kučerovou. Zde představená práce manifestuje Kopeckého propojení sklářské výtvarné tvorby s architekturou. Pískovaná stěna pro pražský hotel Olympik byla skutečně realizována (1969–1970), nicméně později během rekonstrukce došlo k jejímu odstranění. Za svou tvůrčí dráhu se stal Vladimír Kopecký autorem celé řady realizací, nejen pro tehdejší významné pražské hotely, ale i radnice, lázně, smuteční síně, nádraží ad. Realizace do architektury provedl také v zahraničí – Japonsku, Nizozemí, Německu ad. O své tvorbě a práci se sklem sám roku 1999 pronesl: „(…) Jde mi o to, aby hotová věc ze skla poskytovala pozorovateli hlubší význam, a nepromlouvala jen vlastnostmi materiálu, které jsou sice jedinečné, ale stavět na nich mi připadá málo. Ve své práci, která je přísně geometrická i spontánně expresivní, se snažím vyslovit všechno to, co mne fascinuje: nekonečnost prostoru, ticho, úzkost a melancholii (…).“

159

160

161

167

FRITZ Kunibert (1937) Mikado I, II, III – triptych 1990 3× olej, lněné plátno 3 ks 100 × 51 cm sign. 3× na rubu Fritz 90, 3× na rubu razítkem Kunibert Fritz 1990 3× na rubu razítkem popis díla autorem 70 000 Kč Kunibert Fritz hrál velmi důležitou roli v hnutí konkrétního a konstruktivního umění ve střední Evropě. Práce se čtvercem a jeho variacemi přitahuje umělce svým kouzlem již přes 60 let. Důkazem toho jsou i mnohovrstevná díla Kuniberta Fritze. Někdy je jejich středem čtverec, někdy je to mikroprvek, ze kterého se dále vyvíjí složitější symbol nebo celá pravidelná struktura. První výstavou Kuniberta Fritze bylo bienále v Norimberku 1969 – Konstruktive Kunst: Elemente und Prinzipien na bienále v Norimberku v roce 1969, a poslední výstavou byla Kunibert Fritz: Jednota v dualitě ve Vasarely Museum v Budapešti v roce 2022. Podíváme-li se na pozici Kuniberta Fritze v kontextu dějin umění a jeho kolegů z Kasselské univerzity, lze hovořit o „novém konstruktivismu“, který se více omezuje na zákony kybernetické estetiky. Hartmut Böhm o něm píše: „Od poloviny 50. do začátku 80. let lze pozorovat u Kuniberta Fritze feno-

162

mén, který by se dal popsat jako rigorózní, nový konstruktivismus. Bez dominance určité třídy nebo vlivu se u něj vyvinul nový systematický vizuální jazyk a materiálový výzkum v obraze, grafice i sochařství. Stejně jako u dalších umělců se jeho pozice exaktní estetiky v jeho dílech objevila nejdříve a nejradikálněji, podobně jako u některých umělců v Německu, Československu a Itálii.“

168

DAVID Jiří (1956) Dívky 1990 olej, plátno 60 × 40 cm sign. na rubu Jiří David 90 na rubu název díla autorem 125 000 Kč

169

MERTA Jan (1952) Přímořská krajina 2015–2021 akryl, olej, dřevěná deska 95 × 68 cm sign. na rubu Jan Merta / 2015 – 2021 na rubu popis díla autorem a štítek výstavy 750 000 Kč Vystaveno

Jan Merta, Milý Honzo!, Galerie Zdeněk Sklenář, Praha, 2022

163

170

MALICH Karel (1924–2019) Bez názvu 2012 barevný pastel, ruční papír 76 × 56,5 cm sign. na rubu K. Malich 2012 290 000 Kč

171

MALICH Karel (1924–2019) Má věčná témata … 2006 barevný pastel, karton 45 × 30,5 cm sign. na rubu K. Malich 2006. VII. na rubu název díla autorem 210 000 Kč

172

MALICH Karel (1924–2019) Bez názvu 2012 barevný pastel, karton 37 × 27,5 cm sign. na rubu K. Malich 2012 70 000 Kč

164

173

MALICH Karel (1924–2019) Síly vně a uvnitř 2010 objekt, překližka, ocel, hliník, barva 4/6 89 × 85 × 2 cm sign. na rubu K. Malich 2010 na rubu název díla autorem 1 100 000 Kč přiložený certifikát díla od autora

Popsáno

Karel Malich, Galerie Zdeněk Sklenář, 2010

Charakteristická, sběratelsky atraktivní práce reprezentuje zralou tvorbu zásadní postavy české výtvarné scény druhé poloviny 20. století, Karla Malicha, který se jako jeden z mála proslavil na mezinárodním poli. Nástěnná plastika vznikla v roce 2010 a její předlohou byla Malichova kresba na dopisní obálce. Tento reliéf se týká základního autorova životního pocitu: osudu a jeho předznamenání, života, ukončeného smrtí, a duše, která opouští tělo. Toto vše je zde vyjádřené geometrickými prostředky. Navíc se v tomto reliéfu objevuje autorova z mnoha kreseb známá obsese číslem osm, které zopakoval osmkrát a jež pro něj bylo symbolem nekonečna.

165

174

MERTA Jan (1952) Vyhořelá abstrakce / Burn-out abstraction 2009 akryl, plátno 300 × 195 cm sign. na rubu 2× Jan Merta 2009 na rubu název díla autorem 1 200 000 Kč

Abstrahovaná symbolická barevnost magické světelnosti a filozofujícího celku

Vystaveno

Wannieck Gallery 2009–2010 Galerie Zdeněk Sklenář 2018–2019 Pozice malíře Jana Merty v kontextu českého umění je zřetelná, svým způsobem výjimečná, ale také netypická. Respekt napříč generacemi má svůj původ v kvalitě Mertova malířského rukopisu. Dále v plynulosti a přesvědčivosti jeho umělecké cesty a s ní spojenými někdy i velmi překvapivými náměty jeho prací. Není pochyb o tom, že Jan Merta je zřejmě nejhodnotnějším autorem současné střední generace. Do povědomí veřejnosti se však dostal poměrně pozdě, až ve svých padesáti letech. Prorazil výstavami ve Vídni (2004), v Berlíně (2003, 2016) a v Mnichově (2004). V českém prostředí nastupuje Merta v 80. a 90. letech, v poměrně politicky uvolněné dekádě, jedná se rovněž o nástup divoké postmoderní generace. Jan Merta sám tvrdí, že jeho malířský projev dostal autentický směr v polovině 80. let, kdy studoval na Akademii výtvarných umění a zažil první kontroverze s profesorským sborem. Jeho osobitost můžeme chápat různými způsoby: jako pocit, expresi, osobní ikonografii či symboliku, myšlenkové obsahy apod. V případě první etapy Mertova díla je asi namístě zaměřit pozornost na otázku symbolů a hledat zde klíč k jeho vyjádření. Jistý průlom na české scéně však znamenalo pro Mertu až jeho zařazení na přelomovou a jistým způsobem bilanční výstavu „Popis jednoho zápasu“ z roku 1989. Dílo Jana Merty lze charakterizovat touhou po stavební jednoduchosti a čistotě, dále po abstrahované, symbolické barevnosti, rovněž úsilím o strukturální prohloubení plochy, které vytváří křehká tužková podkresba, zdůrazňující magickou světelnost kompozicí. Jeho práce jsou často dvoubarevné, tvořené dvěma prvky – pozadím a geometrickým znakem, symbolem předmětu. Vjemy z přírody vedou k pojetí obrazu jako filozofického celku, odrážejícího jednotu bytí a myšlení. Mertova plátna mají svou vlastní řeč, která je někdy věcná a jindy metaforická, a dokáže být zrovna tak jednoznačná a jasná jako i mnohoznačná a zastřená. Vnitřní hlas Mertových obrazů je ale přesto ucelený a za jeho nejdůležitější znaky lze považovat vertikální linie a schopnost komponovat z fragmentů celek, a celek naopak pojímat jen jako významotvorný fragment.

166

167

175

KVÍČALA Petr (1960) No. 30 2010 akryl, plátno 50 × 60 cm sign. PD ze strany Petr Kvíčala monogram PK / 2010, na rubu monogram PK 2010 PD ze strany a na rubu název díla autorem 38 000 Kč

176

GRYGAR Milan (1926) Vrstvení 2020 akryl, plátno 60× 60 cm sign. na rubu Grygar / 2020 na rubu štítek výstavy 750 000 Kč Vystaveno

Milan Grygar 2021 Obrazy, Galerie Zdeněk Sklenář, Praha, 2021

177

PIŠTĚK Jan (1961) Vesmír II 2003 olej, plátno 150 × 120 cm sign. na rubu J. Pištěk 2003 na rubu popis díla autorem, přiložena fotografie s popisem díla 230 000 Kč 168

169

178

KINTERA Krištof (1966) Postnaturalia 2016–2017 asambláž, dráty, plasty, elektronky, deska 103 × 73 × 11 cm sign. na rubu Krištof Kintera 2016–17 80 000 Kč

179

KINTERA Krištof (1966) Černý smrad 2012 holinka, epoxid 80 × 62 × 12 cm sign. zespodu K. Kintera 2012 135 000 Kč

170

180

BURDA Rudolf (1973) Matt eye 2018 unikátní české křišťálové sklo, ručně foukané vrstvené, broušené, stříbřené, leštěné v. 25 cm sign. zespodu R. Burda 480 000 Kč přiložený certifikát pravosti

Vystaveno

Dialog, Voloshyn Gallery, Kyiv Art Week, 2018

171

181

DAVID Jiří (1956) Mimo ubrus 1989 olej, plátno 114 × 95 cm sign. na rubu J. David / 89, David 89 na rubu 2× název díla autorem 65 000 Kč

182

CHATRNÝ Dalibor (1925–2012) Bez názvu 1985 kombinovaná technika, karton 88,5 × 62 cm sign. PD D. Chatrný 85, UD D. Chatrný 81 (otočené) 45 000 Kč 172

183

184

kombinovaná technika, karton 69 × 98 cm sign. nezjištěna

2018 kombinovaná technika, plátno 80 × 130 cm sign. na rubu Kopecký 2018

KNÍŽÁK Milan (1940) Dvě figury

85 000 Kč

KOPECKÝ Vladimír (1931) Modré hledání

240 000 Kč

173

Zveme Vás na výstavu

STANISLAV VAJCE Práce z pobytů v USA a Německu 1989–2015 Od 1. února 2024 do 17. března 2024 v Topičovu salónu, Praha 1, Národní třída 9, první patro. Zahájení výstavy 1. února 2024 v 18 hod. Do díla uvede kurátorka výstavy Dr. phil. Daniela Uhrová – Uher M. A. Každou neděli během výstavy proběhne od 11 do 12 hod komentovaná prohlídka. Otevřeno denně od 10 do 16 hod. Vstup zdarma

174

175

PRŮVODCE PRO NEPŘÍTOMNÉ A TELEFONNÍ UCHAZEČE Pokud se nemůžete zúčastnit aukce osobně, můžete společnosti 1. Art Consulting Brno – Praha dát vyplněním formuláře pokyny, aby se vaším jménem ucházela o příslušnou věc. Tato služba je důvěrná a je k dispozici bez dalších poplatků.

Obecné

Před aukcí Budeme se snažit o nákup položky dle vašeho výběru za nejnižší možnou cenu (v závislosti na vyvolávací ceně a další nabídce), a nikdy vyšší, než je maximální částka, kterou určíte. V případě potřeby se vaše nabídka zaokrouhlí dolů na nejbližší částku v souladu s kroky dražebníka. Dříve obdržené nabídky budou mít přednost. Nabídky by měly být předloženy nejméně dvacet čtyři hodin před konáním aukce. Pokud činíte nabídky prostřednictvím telefonu, doporučujeme vám ponechat maximální nabídku, kterou můžeme učinit vaším jménem v případě, že se nemůžeme dovolat. Naši zástupci jsou připraveni k provedení nabídky za vás. Po aukci Úspěšní zájemci obdrží přehled popisující jejich nákup a dostanou pokyn pro platbu a odbavení zboží.

Vyplnění formuláře Tento formulář by měl být použit na jednu aukci. Uveďte číslo položky, autora věci a datum prodeje v prostoru horní části formuláře, pokud není již předvyplněn. Uveďte prosím maximální kupní cenu v dražbě, kterou jste ochotni zaplatit za každou položku. Jiné pokyny k nákupu nebo neomezené nabídky nebudou akceptovány. Nabídky musí být číslovány ve stejném pořadí jako v katalogu. Náhradní nabídky pro položky lze učinit slovem NEBO u čísla položky. To znamená, že pokud jste byli na začátku hodně úspěšní, nebudeme pokračovat a ucházet se o dražbu další položky pro vás. Nebo naopak, pokud vaše dřívější nabídky byly neúspěšné, budeme i nadále dražit za vás pro zbývající položky uvedené na formuláři. Pokud jste si sjednali telefonní dražbu, jasně prosím určete telefonní číslo, na kterém jste k zastižení v době konání prodeje, včetně kódu země. Zavoláme vám ze sálu krátce před započetím dražby předmětné položky.

176

PLNÁ MOC PRO ZASTUPOVÁNÍ V DRAŽBĚ Dražba po telefonu Zmocňuji firmu 1. Art Consulting Brno CZ, s.r.o., Lerchova 299/7, 602 00 Brno, IČO: 60715553, aby mne zastupovala při dražbě výtvarných děl, která se bude konat dne 12. 11. 2023 ve 13.30 hod. na adrese Topičův salon – Národní 9, Praha 1, a dražila za mne do uvedených limitů či po telefonu následující věci: č.

autor

název

cena

limit nebo telefon

___ ___________________

___________________________

__________ ��

___ ___________________

___________________________

__________ ��

___ ___________________

___________________________

__________ ��

___ ___________________

___________________________

__________ ��

___ ___________________

___________________________

__________ ��

___ ___________________

___________________________

__________ ��

___ ___________________

___________________________

__________ ��

___ ___________________

___________________________

__________ ��

___ ___________________

___________________________

__________ ��

Zavazuji se, že vydražené předměty zaplatím nejpozději do deseti dnů ode dne konání aukce. K vydražené věci bude účtován aukční poplatek dle platného aukčího řádu. Zmocnitel prohlašuje, že jsou mu známy dražební podmínky dražebníka. Jméno: Příjmení: Telefon: Tel. pro dražbu: E-mail: číslo OP: Ulice: Město: PSČ: Stát: Datum a místo:

Podpis:

PODMÍNKY PRO ZASTUPOVÁNÍ V DRAŽBĚ A TELEFONNÍ PRODEJ Vezměte prosím na vědomí, že zastupování nepřítomných a telefonní dražby jsou nabízeny jako doplňková služba bez poplatku. Takové nabídky jsou prováděny na vaše vlastní riziko a 1. Art Consulting proto nemůže přijmout odpovědnost za jakékoli chyby nebo opomenutí nabídky. Všechny nabídky jsou předmětem dražebního řádu prodejního katalogu. Odměna dražebníka, ve výši uvedené v dražebním řádu katalogu prodeje, bude přidána ke kupní ceně dosažené v dražbě jako součást celkové kupní ceny. Nabídky budou uspokojeny za co nejnižší cenu tak, jak to dovolí další nabídky a rezervace.

Platba na aukci Vydražitel je povinen vyřídit své závazky ihned po vydražení, nejpozději však po skončení aukce. Vydražiteli je účtován k vydražené ceně aukční poplatek (strukturovaně): kladívková cena: do výše 1 000 000 Kč od 1 000 001 do 10 000 000 Kč nad 10 000 001 Kč

výše aukčního poplatku: 23 % 21 % 19 %

Tyto provize jsou konečné a zahrnují jak DPH, tak autorský poplatek. Po dohodě s dražebníkem je možno zaplatit celkovou částku bankovním převodem, nebo hotově při převzetí věci v kanceláři dražebníka, nejpozději však do deseti dnů po skončení aukce, pokud není dohodnuto jinak. Platební karty nejsou akceptovány.

Ochrana osobních údajů Z důvodu plnění některých služeb, o které klienti požádali, může 1. Art Consulting zpřístupnit informace třetím stranám (např. přepravci). Je zájmem 1. Art Consulting Brno – Praha vyžadovat, aby tyto třetí strany respektovaly soukromí a důvěrnost informací našich klientů a poskytovaly stejnou úroveň ochrany informací klientů, jak je stanoveno v rámci EU. Podpisem této Plné moci pro zastupování a telefonního dražení souhlasíte s takovým sdělením. Upozorňujeme, že z bezpečnostních důvodů mohou být prostory 1. Art Consulting předmětem nahrávání videa. Telefony, např. telefonní nabídky / hlasové zprávy, mohou být rovněž zaznamenány.

178

AUKČNÍ ŘÁD AUKČNÍ SÍNĚ 1. ART CONSULTING BRNO CZ, spol. s r. o. se sídlem Lerchova 299/7, 602 00 Brno, IČO: 60715553 I. Úvodní ustanovení

1. Tento aukční řád je vydán za účelem organizace prodeje uměleckých děl Aukční síní 1. ART CONSULTING BRNO CZ, spol. s r.o. formou aukcí. 2. Aukce pořádané dle tohoto aukčního řádu jsou organizované dle mezinárodních zvyklostí v oblasti obchodu s uměním a v souladu s právními normami České republiky. 3. Aukce jsou přístupné pouze pro klienty Aukční síně a další osoby pouze se souhlasem Aukční síně. 4. Aukční síní se rozumí společnost 1. ART CONSULTING BRNO CZ, spol. s r.o., se sídlem Lerchova 299/7, 602 00 Brno, IČO 60715 553. 5. Konání aukce oznamuje Aukční síň dle svého uvážení způsobem obvyklým, například v aukčním katalogu, na svých internetových stránkách, ve sdělovacích prostředcích apod. 6. Tento aukční řád je pro všechny osoby zúčastněné na aukci závazný a účastí na aukci se osoby zavazují ho dodržovat.

II. Výklad pojmů

Pro účely tohoto aukčního řádu se pod jednotlivými pojmy rozumí následující: a. aukce – forma prodeje uměleckého předmětu, kdy věc je prodávána za nejvyšší nabídnutou cenu předem neurčeného počtu zájemců. Vlastnictví k věci přechází na kupujícího zaplacením ceny. b. licitátor – je osoba určená Aukční síní k řízení a provádění aukce, činí jménem Aukční síně všechny úkony s tím spojené, zejména zahajuje a řídí aukci, organizuje podávání nabídek zájemců o koupi a uděluje tzv. příklep, tj. ukončení podávání nabídek a potvrzení nejvyšší podané nabídky, c. zájemce o provedení aukce – právnická nebo fyzická osoba, která uzavírá s Aukční síní písemnou smlouvu o provedení prodeje konkrétního předmětu formou aukce, může to být též Aukční síň, d. účastník aukce – právnická nebo fyzická osoba, oprávněná účastnit se aukce. Účastníkem aukce může být pouze klient Aukční síně, nesmí být vlastníkem věci ani osobou jednající ve prospěch koupi pro vlastníka. Účastníkem aukce může být pouze osoba plně právně způsobilá, starší 18 let, dodržující aukční řád, pravidla a zvyklosti slušného a vhodného chování na aukci a osoba, která nezmařila dřívější aukce Aukční síně, resp. společnosti 1. ART CONSULTING BRNO CZ, spol. s r.o. Není přípustné dražit za osoby uvedené výše. Účastníci aukce prokazují svoji totožnost platnými průkazy totožnosti (například osobní/občanský/ průkaz, pas) a jednají-li v zastoupení, předávají Aukční síní plnou moc opravňující k zastupování na aukci jiným klientem Aukční síně. Podmínkou účasti na aukci může být též složení dražební jistiny, byla-li Aukční síní požadována. Účastník aukce obdrží od zástupce Aukční síně číselné označení, pod kterým se zúčastní aukce. Po dohodě s Aukční síní se může klient zúčastnit aukce po telefonu za podmínky udělení plné moci Aukční síni pro tento způsob aukce. Při tomto způsobu aukce musí Aukční síň postupovat maximálně výhodně pro účastníka aukce. e. aukční jistina – není vyžadována f. aukční katalog – seznam předmětů, které budou v konkrétní aukci nabízeny klientům Aukční síně k prodeji. Katalog je uveřejněn na webových stránkách Aukční síně www.acb.cz. g. vydražitel – účastník aukce, který v aukci nabídl nejvyšší cenu, která byla v aukci potvrzena veřejně licitátorem tzv. příklepem. Po zaplacení ceny se stává vlastníkem věci. h. klienti Aukční síně – zájemci o koupi uměleckých děl formou aukcí pořádaných Aukční síní, které zaregistruje Aukční síň. Na registraci není právní nárok a je zcela v kompetenci Aukční síně, která může žádost o registraci odmítnout bez udání důvodů. Klienty Aukční síně mohou být právnické nebo fyzické osoby (starší 18 let), které prokážou zákonným způsobem svoji totožnost (například výpis z obchodního rejstříku, občanský průkaz, pas). Poruší-li klient Aukční síně tento aukční řád, může být Aukční síní bez dalšího jeho registrace zrušena, o čemž bude Aukční síní prokazatelným způsobem vyrozuměn.

III. Organizace aukce

1. Předměty zařazené do aukce budou vystaveny v den konání aukce za účelem umožnění jejich prohlídky. Místo: Praha 1, Topičův salon, 1. patro. Zájemci o prohlídku vystavených předmětů jsou povinni respektovat opatření Aukční síně k zajištění ochrany vystavených předmětů. Za prohlídku předmětů určených k prodeji v aukci se neplatí. 2. Přístup na aukci mají pouze klienti Aukční síně, pracovníci Aukční síně, další osoby pouze se souhlasem Aukční síně, jinak aukce není veřejná. V průběhu aukce nelze pořizovat fotografie, filmy ani žádné jiné záznamy bez souhlasu Aukční síně. 3. Účastníci aukce jsou povinni dodržovat pokyny organizátorů a nenarušovat žádným způsobem průběh aukce. 4. Aukce je zahajována zástupcem Aukční síně, který může oznámit změny oproti katalogu, změny a upřesnění aukčního řádu a oznámit z toho vyplývající pokyny k organizaci aukce. 5. Aukci jednotlivých předmětů provádí licitátor. Vždy musí být nezaměnitelně označen předmět aukce (prodeje), zpravidla alespoň odkazem na katalog. Licitátor oznámí tzv. nejnižší podání, což je cena (částka), za kterou je možno věc koupit v případě, že nebyla stanovena rezervní cena, tj. minimální požadovaná cena majitele předmětu. Pokud rezervní cena stanovena byla, a příhozy učiněné na sále nedosáhly její výše, prohlásí licitátor předmět za neprodaný. Neprojeví-li žádný z klientů Aukční síně o koupi zájem, licitátor aukci předmětu ukončí slovy „neprodáno či položka zůstává“. Věc může být zařazena do aukce opakovaně podle rozhodnutí Aukční síně. 6. Zájemci o koupi věci činí licitátorovi nabídky po jeho sdělení částky (vyvolání) zvednutím dražebního čísla, případně zvednutím čísla současně s nabídnutou cenou, která musí být vždy větší než poslední částka vyvolaná licitátorem. 7. Výše příhozu, tj. nejmenší možná částka, o níž je zvyšována cena nabídnutá licitátorem, činí 1. 500 Kč, činí-li okamžitá aukční cena méně než 10.000 Kč 2. 1.000 Kč, činí-li okamžitá aukční cena alespoň 10.000 Kč, ale méně než 50.000 Kč 3. 5.000 Kč, činí-li okamžitá aukční cena alespoň 50.000 Kč, ale méně než 100.000 Kč 4. 10.000 Kč, činí-li okamžitá aukční cena alespoň 100.000 Kč, ale méně než 500.000 Kč 5. 50.000 Kč, činí-li okamžitá aukční cena alespoň 500.000 Kč, ale méně než 5.000.000 Kč 6. 100.000 Kč, činí-li okamžitá aukční cena alespoň 5.000.000 Kč, ale méně než 10.000.000 Kč 7. 250.000 Kč, činí-li okamžitá aukční cena 10.000.000 Kč a více O pořadí příhozů rozhoduje osoba pověřená konáním dražby. 8. Neučiní-li žádný účastník aukce vyšší nabídku, zopakuje licitátor výši poslední nabídnuté částky spolu se slovy, …poprvé, …podruhé… a potřetí pro číslo… a úderem kladívka aukci ukončí s tím, že účastník aukce s poslední nabídkou má povinnost za tuto částku věc koupit (k částce se připočítává aukční poplatek). Podanými nabídkami v aukci (příhozy) jsou účastníci vázáni, což znamená neodvolatelnou nabídku za danou částku věc koupit. Cenu dosaženou v aukci nelze snížit.

180

9. Veškeré případné námitky, protesty či připomínky k průběhu aukce řeší s konečnou platností Aukční síň v duchu zásad poctivého obchodu a mezinárodních aukčních zvyklostí. Námitky, protesty, připomínky či upozornění musí být uplatněny přímo v aukčním sále viditelným a hlasitým způsobem, jinak se k nim nepřihlíží.

IV. Způsob placení

1. Vydražitel je povinen zaplatit částku, za kterou věc vydražil, včetně aukční přirážky, pokud možno do skončení aukce; nejpozději však do deseti dnů po skončení aukce. Platbu je možno provést: 1. v hotovosti na místě dražby nebo v kanceláři Akčního domu, nebo 2. na bankovní účet Aukčního domu, číslo účtu: 27-0461150247/0100. 3. Platební karty nejsou akceptovány. 2 Vydražiteli je účtován k vydražené ceně aukční poplatek (strukturovaně). kladívková cena: výše aukčního poplatku: do výše 1 000 000 Kč 23 % od 1 000 001 do 10 000 000 Kč 21 % nad 10 000 001 Kč 19 % 3 Pokud se vydražitel zúčastnil dražby prostřednictvím portálu LIVEBID (Livebid s.r.o., IČO: 14100169, Příčná 1892/4, 110 00, Praha 1, www.livebid.cz) a položky vydražil prostřednictvím této služby je vydražiteli účtován k vydražené ceně aukční poplatek (strukturovaně). kladívková cena: výše aukčního poplatku: do výše 1 000 000 Kč 23 % od 1 000 001 do 10 000 000 Kč 21 % nad 10 000 001 Kč 19 % Tyto provize jsou konečné a zahrnují jak 21 % DPH, tak 4% autorského poplatku. Vlastnické právo k vydraženému předmětu přechází zaplacením ceny vydraženého předmětu spolu s aukčním poplatkem ve lhůtách dle aukčního řádu.

V. Ostatní

1. Vydražitel je povinen převzít zaplacený předmět získaný vydražením nejpozději do 40 dnů po konání aukce, pokud se s aukčním domem nedohodne jinak. Po této lhůtě budou vydražené předměty uskladněny dražebníkem nebo třetí stranou na náklady a zodpovědnost vydražitele. Vydražiteli je poté účtován poplatek za uskladnění díla ve výši 0,5 % z částky, za kterou dotyčné předměty vydražil, za každý den uskladnění. Pokud celková výše skladného dosáhne či přesáhne výši ceny předmětu/ů, za kterou vydražitel předmět/y vydražil, vydražitel souhlasí s tím, že je dražebník oprávněn tyto předměty prodat, či nabídnout opětovně v aukci, aby tak umořil náklady vzniklé s uskladněním vydražených předmětů. 2. Aukční síň zajišťuje dopravu věcí získaných aukcí pouze po dohodě s vydražitelem. Aukční síň zajišťuje pouze zabalení věci obvyklé pro předání věci, nikoliv speciální balení, například pro dopravu. 3. Reklamace na věci získané v aukci se řídí právními normami České republiky. Všechny údaje a veškerá prohlášení uvedená v katalogu týkající se autorství, přisuzovaných vlastností, pravosti, jakosti, původu, data, stáří, Provenience, stavu či odhadní vydražovací ceny vyjadřují pouze názor Dražebníka. Dražebník si vyhrazuje právo konzultovat jakékoliv odborníky či úřední místa, která uzná za vhodné. Každá zainteresovaná osoba, jakož i každý účastník aukce se musí řídit vlastním názorem a Dražebník nenese odpovědnost za správnost takového názoru, i pokud tento názor bude ovlivněn názorem Dražebníka. Dražebník neposkytuje na vydražené předměty žádnou záruku a všechny záruky jsou tímto vyloučeny. Dražené předměty se draží jako umělecké předměty a veškeré jejich případné vady jsou zohledněny v příklepové ceně, s čímž vydražitel výslovně souhlasí a stvrzuje učiněním příhozu, kterému je následně udělen příklep. Vzhledem k charakteru a povaze dražených předmětů se vydražitel učiněním příhozu, kterému je následně udělen příklep, vzdává svých práv z vadného plnění, včetně případných práv ve smyslu § 1916 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Reklamace předmětů vydražených osobně v aukční síni Dražebník nepřijímá; předměty vydražené na základě plné moci či telefonického zastupování udělené Dražebníku lze vydražitelem reklamovat nejpozději při jejich převzetí. 4. Aukční síň vydá vydražiteli po zaplacení daňový doklad o zaplacení a na přání písemné potvrzení o nabytí věci z aukce. 5. Předměty podléhající režimu zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, v platném znění a ve znění prováděcích předpisů a zákona č. 71/1997 Sb., o prodeji a vývozu předmětů kulturní hodnoty, v platném znění a ve znění prováděcích předpisů, musí být takto označeny ve všech dokumentech aukce, zejména v katalogu, musí být oznámeny při vyvolání věci a v potvrzení o nabytí věci pro vydražitele. 6. Veškerá právní jednání dle tohoto aukčního řádu se řídí právními normami České republiky.

Ochrana osobních údajů

Účastník aukce tímto uděluje společnosti 1. ART CONSULTING BRNO CZ, s.r.o., IČ: 60715553, se sídlem Brno, Lerchova 299/7, Stránice, 602 00 Brno, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Brně, oddíl C, vložka 16013 (dále též jen „správce“), svůj souhlas s tím, aby ve smyslu ve smyslu příslušných obecně závazných právních předpisů a přímo vykonatelných právních aktů (nařízení) EU (v platném znění) zpracovával následující osobní údaje účastníka aukce: jméno příjmení, datum narození, adresa bydliště, email a telefon, a to za účelem vyrozumívání účastníka aukce o konání dalších aukcí, zasílání aukčních katalogů a nabídek ostatních služeb správce. Uvedené osobní údaje budou správcem zpracovávány po nezbytně nutnou dobu; nevyplývá-li z příslušného obecně závazného právního předpisu jinak, je účastník aukce srozuměn s tím, že za nezbytně nutnou dobu zpracování osobních údajů se považuje doba 10 let. Účastník aukce uděluje správci svůj výslovný souhlas s výše uvedeným zpracováním svých osobních údajů. Účastník aukce je srozuměn s tím, že svůj souhlas může vzít kdykoliv zpět, a to například zasláním emailu nebo dopisu na adresu sídla správce zapsanou v obchodním rejstříku. Účastník aukce je dále srozuměn s tím, že zpracování jeho osobních údajů bude provádět správce prostřednictvím pověřených zaměstnanců, a to manuálně či automatizovaně, osobní údaje účastníka aukce však mohou být poskytnuty ke zpracování i osobám, které náležejí ke skupině správce. Účastník aukce je rovněž srozuměn s tím, že má podle příslušných obecně závazných právních předpisů a přímo vykonatelných právních aktů (nařízení) EU (v platném znění) právo (i) vzít svůj souhlas se zpracováním osobních údajů kdykoliv zpět, (ii) požadovat po správci informaci, jaké osobní údaje účastníka aukce správce zpracovává, (iii) požadovat po správci vysvětlení ohledně zpracování osobních údajů účastníka aukce, (iv) vyžádat si u správce přístup ke zpracovávaným osobním údajům a tyto nechat správce aktualizovat nebo opravit, (v) požadovat po správci výmaz osobních údajů účastníka aukce a (vi) obrátit se v případě pochybností o dodržování povinností souvisejících se zpracováním osobních údajů účastníka aukce na správce nebo Úřad pro ochranu osobních údajů. Pro vyloučení všech pochybností účastník aukce prohlašuje, že byl správcem v souladu s příslušnými obecně závaznými právními předpisy a přímo vykonatelnými právními akty (nařízeními) EU (včetně tzv. GDPR) informován o zamýšleném zpracování jeho osobních údajů, rozsahu a podmínkách tohoto zpracování osobních údajů a o veškerých právech účastníka aukce s tím souvisejících. 1. ART CONSULTING Brno CZ, s.r.o. Jiří Rybář, jednatel

181

AUCTION ORDER 1. ART CONSULTING BRNO CZ, spol. s r. o. Registered Office at Lerchova 299/7, 602 00 Brno, Co. Reg. No. 60715553 I. Introductory Provisions 1

These Auction Rules have been issued to organise the sale of art works by the Auction House 1. ART CONSULTING BRNO CZ, spol. s.r.o. through auctions. 2 Auctions held pursuant to these Auction Rules are organised according to international customs in art and in accordance with the legal rules of the Czech Republic. 3 Auction House customers and other persons approved by the Auction House may only take part in auctions. 4 1. ART CONSULTING BRNO CZ, spol. s.r.o., Registered Office at Lerchova 299/7, 602 00 Brno, Co. Reg. No. 60715 553 shall be deemed the Auction House. 5 Auctions are announced by the Auction House upon its discretion, in a usual manner, e.g. in the auction catalogue, mass media, etc. 6 These Auction Rules shall be binding upon all persons concerned and persons undertake to observe them by taking part in the auction.

II. Interpretation of Terms

For purposes of these Auction Rules, the Terms shall have the following meaning: a auction – form of sale of a work of art with the item being sold at the highest bid of potential buyers the number of which is not known in advance. The item ownership passes onto the buyer upon payment of the price. b auctioneer – a person appointed by the Auction House to be in charge of the auction process, take all acts connected therewith on behalf of the Auction House, in particular he/she starts the auction and is in charge of it, organises the submission of bids of potential buyers and "knocks down", i.e. finishes the submission of bids and confirms the highest bids, c client – a legal entity or an individual concluding with the Auction House a written contract of selling an item through auction; it may also include the Auction House d auction participant – a legal entity or an individual authorised to take part in the auction. An Auction Participant may only include an Auction House customer; he/she/it must not be the item owner or a person acting in favour of buying for the benefit of the owner. An Auction Participant may only include a person fully legally competent, over 18 years of age, observing the Auction Rules, regulations and customs of good and appropriate behaviour at the auction and a person that has not foiled previous auctions of the Auction House or 1. ART CONSULTING BRNO CZ, spol. s.r.o. It is not allowed to auction on behalf of persons mentioned above. Auction Participants identify themselves by valid identity cards (e.g. certificate of identity/identity book/passport) and if acting on behalf, they provide the Auction House with a power of attorney authorising to represent any other Auction House customer at the auction. The condition to take part in the auction may include paying the auction principal if required by the Auction House. The Auction House shall give the Auction Participant a number under which he/she/it shall take part in the auction. Following an agreement with the Auction House, the Auction House customer may take part in the auction via phone provided the Auction House has been delivered a power of attorney for this type of auction. At this type of auction the Auction House must proceed as much advantageously for the Auction Participant as possible. e auction principal – an amount the Auction House collects in advance from the auction potential buyer (Auction Participant). The Auction Principal amount must be set in advance by the Auction House – when the auction is published and it must also be mentioned in the auction catalogue. The Auction Principal always applies to a specific item of the auction and does not exceed 100% of the item’s minimum bid. The Auction Principal may be settled in cash up to EUR 15,000 or remitted to the Auction House account No. 27-0461150247/0100. The Auction Principal is included in the price of the item obtained in the auction; otherwise, it shall be returned to the Auction Participant (depositor) in cash or transferred to an account specified by the Auction Participant (depositor) within two business days after the auction date at the latest. The Auction House shall confirm the Principal payment. f auction catalogue – a list of items that shall be offered to Auction House customers for sale in a specific auction. The Catalogue always includes information on the place, time and conditions of the auction and taking part in it. The Catalogue is usually in a printed form and can also be found at the Auction House address www.acb.cz. g successful bidder – an Auction Participant that has submitted the highest bid confirmed in the auction publicly by the Auctioneer by the so-called knock-down. He/she/it becomes the owner of the given item after paying the price thereof. h auction house customers – potential buyers of works of art through auctions organised by the Auction House that are registered by the Auction House. There is no legal claim for registration; registration lies within the Auction House’s full authority and the Auction House may reject the registration request without stating reasons therefore. Auction House Customers may include legal entities or individuals (over 18 years of age) that provide lawful identification of themselves (e.g. Companies Register abstract, identity card and passport). Should the Auction House Customer infringe these Auction Rules, the Auction House may without further notice cancel his/her/its registration, of which he/she/it shall demonstrably be notified by the Auction House.

III. Auction Organisation 1

Items included in the auction shall be exhibited for at least 5 days in order to be seen. The place and time of exhibiting the items for the auction is published in the Catalogue or in any other appropriate manner. Items that cannot be exhibited as usual due to their weight, dimensions or state shall be shown in a photo and the Auction House shall enable inspection thereof after agreement with the potential buyer. Those that want to see the exhibited items shall be obliged to respect the Auction House measures to provide protection of the exhibited items. Seeing the items to be sold in the auction is free of charge. 2 The auction may only be joined by Auction House Customers and Auction House workers; other persons are allowed to take part only after being approved by the Auction House; the auction is not open to public. No photos, films or other records are allowed during the auction without the consent of the Auction House. 3 Auction Participants shall be obliged to follow instructions of the organisers and not to disturb the auction in any way.

182

4 The auction is started by the Auction House representative who may inform that some Catalogue information has changed, announce changes and correction of the Auction Rules and notify of instructions for the auction organisation arising therefrom. 5 The Auctioneer shall be in charge of the auction of individual items. The subject of the auction (sale) must always be clearly marked, usually at least by providing reference to the Catalogue. The Auctioneer shall announce the so-called starting bid, which is a price (amount) for which the item may be bought. Should no Auction House Customer be interested in buying the item, the auction of the given item is ended by the Auctioneer by saying "not sold or the item stays on". The item may be included in an auction several times as decided by the Auction House. 6 After the Auctioneer announces (calls) the item amount, potential buyers of the item bid by raising the auction number or raising the auction number along with the bid that must always be higher than the previous amount called by the Auctioneer. 7 Increments, i.e. the smallest amounts possible by which the price offered by the Auctioneer is increased, are as follows a CZK 10,000 if the current auction price is at least CZK 100,000 but less than CZK 500,000 b CZK 50,000 if the current auction price is CZK 500,000 and more. c CZK 100,000 if the current auction price is CZK 5,000,000 and more. d CZK 250,000 if the current auction price is CZK 10,000,000 and more. 8 The increments orders shall be decided on by a person that is in charge of the auction. 9 Should no Auction Participant bid a higher price, the Auctioneer shall repeat the amount of the last bid with the words…first time,… second time,… third time for the number… and ends the auction by knocking down with the Auction Participant with the final bid being authorised to buy the item at that amount (the so-called Auctioneer’s commission is added to the amount). Participants shall be bound by their bids in the auction (increments), which means an irrevocable bid to buy the item at the given amount. The price achieved in the auction cannot be reduced. 10 Any objections, protests or comments to the auction process shall definitely be handled by the Auction House pursuant to fair dealing principles and international auction practice. Any objections, protests, comments or notices must be announced directly in the Auction House in a visible and loud manner, otherwise they are not considered.

IV. Payment Method 1

The successful bidder is obliged to pay the final price, including the auction fee, immediately after the bidding but no later than ten days after the auction date. Type of payments: a in cash at place of the auction or at the auction house office, or b by account transfer to the auction house account No.: 27-0461150247/0100. 2 Credit cards are not accepted. 3 To the buyer are charged the auctioned price and the auction fee. hammer price the amount of auction fee to 1 000 000 CZK 23 % to 1 000 001 to 10 000 000 CZK 21 % up to 10 000 001 CZK 19 % 4 If the buyer participated in the auction via the LIVEBID portal (Livebid s.r.o., IČO: 14100169, Příčná 1892/4, 110 00, Praha 1, www.livebid.cz) and auctioned the items via this service, the auctioneer is charged an auction fee for the auctioned price hammer price the amount of auction fee to 1 000 000 CZK 23 % to 1 000 001 to 10 000 000 CZK 21 % up to 10 000 001 CZK 19 % These commissions are final and include 21% VAT and also 4% copyright fee. The ownership right to the auctioned item passes by paying the price of the auctioned item together with the auction fee within the deadlines according to the Auction Rules.

V. Other Provisions 1

The auctioneer is obliged to take over the paid object obtained by auctioning no later than 40 days after the auction, unless otherwise agreed with the auction house. After this period, the auctioned items will be stored by the auction house or a third party at the auctioneer’s expense and responsibility. The auctioneer is then charged a storage fee of 0.5% of the amount for which he auctioned the items in question for each day of storage. If the total amount of the storage fee reaches or exceeds the price of the item(s) for which the auctioneer auctioned the item(s), the auctioneer agrees that the auction house is entitled to sell these items or offer them again in the auction in order to offset the costs incurred with the storage of the auctioned items. 2 The Auction House shall provide transport of items obtained through the auction only if arranged so with the Successful Bidder. The Auction House shall only provide item packing that is usual for the item handover, no special packing, e.g. for transport purposes. 3 Complaints received at things in the auction shall be governed by rules of the Czech Republic. The Catalogue only includes their visual description, other details are given in compliance with the best knowledge and conscience of the Auction House in order to inform the potential buyer as much impartially as possible. 4 After payment is made by the Successful Bidder, the Auction House shall issue a tax document confirming the payment and written confirmation of acquiring the item through the auction for the Successful Bidder. 5 Items subject to Act No. 20/1987 Coll. on the state monument preservation as amended and as amended by implementing regulations and Act No. 71/1997 Coll. on the sale and export of cultural-value items as amended and as amended by implementing regulations must be marked so in all auction documents, especially in the Catalogue, be announced when the item is called and in the confirmation of acquiring the item for the Successful Bidder. 6 All legal acts according to these Auction Rules shall be governed by the legal rules of the Czech Republic. 1. ART CONSULTING Brno CZ, s.r.o. Jiří Rybář, Director

183

GALERIE JEDLOVÁ Galerie Jedlová je objektem nabízejícím několik možností využití. Je vhodný jako školicí středisko pro menší firmy, hodí se pro pořádání akcí a kurzů, uměleckých výstav a produkcí. Je také ideálním místem pro ubytování rodin či přátelských skupin pro volný čas nebo dovolenou s možností relaxace ve vnitřním bazénu, vířivce a sauně nebo na hřišti.

POJĎTE SE UBYTOVAT, RELAXOVAT, UČIT SE NOVÉ VĚCI, ZPÍVAT, MALOVAT, VYSTAVOVAT, BAVIT SE kontakt: Ing. Hana Rybářová tel.: +420 605 921 246 | email: info@galeriejedlova.cz | www.galeriejedlova.cz 184

Zúčastněte se sálové aukce online. Dražte současně s ostatními v aukční síni, ať už jste kdekoliv. Díky přímému přenosu z aukce se budete cítit, jako byste byli přímo v sále. Procházejte aukční katalog online. Po schválení do aukce vkládejte limity. Dražte z počítače, tabletu i mobilu.

Registrujte se na www.livebid.cz

185

Topičův salon Národní 9, 110 00 Praha 1 +420 224 232 500 +420 542 214 789 praha@acb.cz brno@acb.cz