ODBORNÝ ČASOPIS PRO NELÉKAŘSKÉ ZDRAVOTNICKÉ PRACOVNÍKY
OFICIÁLNÍ ČASOPIS ČESKÉ ASOCIACE SESTER
„PRŮBĚH PORODU
NEDEFINUJE VAŠI HODNOTU
JAKO ŽENY A MATKY,“
ŘÍKÁ PORODNÍ ASISTENTKA
BC. JULIE BISCHOFOVÁ
ŽILNÍ VSTUPY
A JEJICH OŠETŘOVÁNÍ
MOŽNOSTI
OŠETROVATEĽSTVA V PRIMÁRNEJ PREVENCIÍ ZÁVISLOSTI
OPIOIDNÍ TERAPIE
U POPÁLENÝCH DĚTSKÝCH
PACIENTŮ: EFEKTIVITA
A BEZPEČNOST
Vážené čtenářky a vážení čtenáři, s potěšením vám představuji podzimní číslo časopisu Florence. Hned v úvodu přinášíme jednu aktualitu – Ústřední vojenská nemocnice – Vojenská fakultní nemocnice Praha nabízí specializační vzdělání v geriatrii, k němuž se můžete přihlásit i vy.
Příjemné setkání jsme zažili s Bc. Julií Bischofovou, která nám poskytla hlavní rozhovor do tohoto čísla. Pokud vás zajímá, jak lze spojit práci na porodním sále, předporodní kurzy a k tomu správu sociálních sítí, nalistujte o pár stránek dál.
Jakou roli zaujímá sestra, když se má pacient vrátit domů po transplantaci plic? O tom napsala Mgr. Simona Grygarová z transplantačního oddělení FN Motol. Na žilní vstupy a jejich ošetřování se zaměřila Mgr. Růžena Houžvičková Zvelebilová. Další odborný článek se týká adiktologie. Mgr. Olena Šipláková s PhDr. Katarínou Lancošovou, MPH, přináší informace nejen o závislostech, ale i o jejich prevenci.
V tomto čísle naleznete dva recenzované články. První popisuje efektivní a bezpečné podávání opioidních analgetik dětem s popáleninami. Druhý pak srovnává, zda se časově vyplatí použití IC-EKG místo rentgenu v případě, kdy je potřeba potvrdit uložení distálního konce PICC katétru.
V sekci praxe se již tradičně dočtete o domácí umělé plicní ventilaci. Tentokrát se však pozornost nezaměřuje na pacienty, ale na osoby, které o ně pečují. Péče o takové pacienty totiž snadno může vést k psychickému vyčerpání. Věřím, že spousta rad, když se zobecní, bude platná pro mnoho lidí starajících se o své blízké, kteří jsou dlouhodobě upoutaní na lůžko.
Nezapomeňte dojít až na konec časopisu, kde najdete naše stálé rubriky historie, do níž pravidelně přispívá PhDr. Bára Svátková, a angličtina, kde vám vždy přinášíme anglický článek i s malým slovníčkem.
Jak vidíte, 5. číslo je velmi různorodé. Doufáme, že si jej užijete, nejlépe bez nachlazení a podzimní únavy. A pokud se vám něco bude líbit nebo naopak nebude, budeme moc rádi, když nám dáte vědět. Psát můžete na naše sociální sítě nebo na e-mail.
Děkujeme, že nám zachováváte svou přízeň.
www.florence.cz
Rozhovor
s porodní asistentkou
Bc. Julií Bischofovou
Aktuálně
132 Ústřední vojenská nemocnice nabízí všeobecným sestrám specializační vzdělávání v geriatrii
Rozhovory
133 „Průběh porodu nedefinuje vaši hodnotu jako ženy a matky,“ říká porodní asistentka Bc. Julie Bischofová
136 Autonómia sestier, self-care a úskalia každodennej praxe
Odborné články
138 Návrat domů po transplantaci plic: role sestry v podpoře domácí péče a psychosociální adaptace pacienta
140 Žilní vstupy a jejich ošetřování
144 Možnosti ošetrovateľstva v primárnej prevencií závislosti
Recenzované články
149 Opioidní terapie u popálených dětských pacientů: efektivita a bezpečnost
152 Časová úspora při použití IC-EKG pro potvrzení umístění distálního konce PICC katétru ve srovnání s rentgenem hrudníku
Praxe
156 Péče o pečující aneb Jak je důležitá podpora osob starajících se o pacienty na domácí umělé plicní ventilaci
PR články
158 DOCTIS: Nový standard praktického lékařství
159 Rozhovor s MUDr. Pavlou Štajnochrovou
Historie
160 A léta běží…
162 Angličtina
Lucie Konvičná šéfredaktorka Florence Staňte
Ročník XXI, číslo 5, září–říjen 2025
Redakční uzávěrka pro toto číslo: 15. 10. 2025
Foto na titulní straně: Ondřej Brýdl
Titulní strana: Bc. Julie Bischofová
Práce musí splňovat podmínky dle pokynů pro autory na www.florence.cz. Práce zasílejte na e-mail: florence@carecomm.cz.
Ústřední vojenská nemocnice – Vojenská fakultní nemocnice Praha (ÚVN – VFN) získala akreditaci Ministerstva zdravotnictví k realizaci specializačního vzdělávacího programu Ošetřovatelská péče v geriatrii. Národní plán rozvoje geriatrické péče v České republice do roku 2035 považuje problematiku komplexní podpory geriatrických pacientů za zásadní výzvu. Z hlediska zajištění dostatečných personálních kapacit lékařských a nelékařských zdravotnických pracovníků s odpovídajícími kompetencemi to bude vyžadovat koordinovanou spolupráci.
Mgr. Lenka Gutová, MBA, LL.M. Ředitelka Centra následné a dlouhodobé péče Ústřední vojenská nemocnice –Vojenská fakultní nemocnice Praha
Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů (NCO NZO) provedlo analýzu 22 vzdělávacích programů pro všeobecné sestry, porodní asistentky a zdravotnické záchranáře se zaměřením na vzdělávání v problematice gerontologie a geriatrie se závěrem, že všechny programy splňují požadavky minimálních standardů. Současně však upozorňuje na nutnost tuto výuku harmonizovat a revidovat, a to vč. aktualizace kvalifikačního standardu pro všeobecnou sestru. Zpráva konstatuje, že je důležité, aby vznikaly další vzdělávací aktivity celoživotního vzdělávání v oblasti geriatrie a gerontologie. Jednou z nich je relativně nový vzdělávací program Ošetřovatelská péče v geriatrii, který je určený pro všeobecné sestry. Rámcový vzdělávací program byl zveřejněn na stránkách Ministerstva zdravotnictví v roce 2020, v současné době se teoretická část realizuje na NCO NZO, praktická část v 10 zdravotnických zařízeních.
ÚVN – VFN je jediné zdravotnické zařízení v České republice, které nabízí zájemcům teoretickou i praktickou část na jednom místě.
Vzdělávací program specializace Ošetřovatelská péče v geriatrii v ÚVN – VFN je
postaven na modulovém způsobu výuky. Tvoří jej pět odborných modulů – Ošetřovatelská péče v geriatrii I., Ošetřovatelská péče v geriatrii II., Farmakologie, Specializovaná ošetřovatelská péče v gerontopsychiatrii a Specializovaná ošetřovatelská péče v paliativě. Každý modul má teoretickou i praktickou část v celkovém rozsahu 650 hod, z toho 330 hod teorie a 320 hod praxe.
Péči o seniorskou populaci se v ÚVN –VFN dlouhodobě věnuje mimořádná pozornost. ÚVN disponuje širokým kádrem zkušených sester školitelek, klinických odborníků z lékařských fakult Univerzity Karlovy i odborníků v klinické farmacii. V areálu nemocnice je geriatrická péče soustředěna v Centru následné a dlouhodobé péče v pavilonu B, kde se nachází
Oddělení dlouhodobé a paliativní péče, Oddělení ošetřovatelské péče a Domov seniorů Vlčí mák. V Domově Vlčí mák se především pečuje o válečné veterány i jejich rodinné příslušníky. Pavilon dlouhodobé péče je stavebně i organizačně upraven tak, aby zajistil maximální komfort klientům, pacientům i pečujícím. Na všech těchto odděleních probíhá výuka studentů nelékařských a lékařských zdravotnických oborů, sociální práce i nejrůznější kurzy celoživotního vzdělávání.
Zájemci o toto specializační vzdělávání se stejně jako u jiných specializací mohou přihlásit přes NCO NZO. Vyplní elektronický formulář Žádost o zařazení do studia. Při dostatečném počtu zájemců bude specializační vzdělávání zahájeno v posledním čtvrtletí roku 2025.
Fota: ÚVN –VFN, Ondřej Brýdl
„Průběh porodu nedefinuje vaši hodnotu jako ženy a matky,“ říká porodní asistentka
Bc. Julie Bischofová
Pozvánku na rozhovor do 5. čísla Florence přijala Bc. Julie Bischofová, porodní asistentka a influencerka. Julie Bischofová vystudovala porodní asistenci v Brně na Masarykově univerzitě a nyní pracuje v porodnici FN Brno na Obilním trhu. Mimo to vede také předporodní kurzy, kde připravuje na porod jak ženy, tak i jejich partnery. Kromě práce porodní asistentky však vede i úspěšný instagramový účet, na němž měla v říjnu 2025 55 tisíc sledujících a desetitisícové až statisícové dosahy. Jak lze pracovat ve zdravotnictví a při tom působit na sociálních sítích? Na to se dozvíte odpověď v rozhovoru.
Mgr. Michaela Dvořáková Lucie Konvičná redakce Florence
Co vás vedlo stát se porodní asistentkou? Jaký je váš příběh? Nemám žádný romantický příběh o tom, že bych to chtěla dělat už od dětství. Ale už od malička jsem věděla, že bych chtěla pracovat ve zdravotnictví. A to hlavně z toho důvodu, že moji prarodiče jsou lékaři, takže jsem ke zdravotnictví měla vždy trochu jiný vztah. Vždycky mi vonělo prostředí porodnice nebo nemocnice, i ta dezinfekce, která většině lidí smrdí. Prarodiče mohli primárně za to, že jsem tíhla ke zdravotnictví a že bych v něm mohla pracovat. Ale k porodní asistenci jako takové jsem se dostala náhodou. Když jsem si dávala přihlášky na vysokou školu, věděla jsem, že chci jít na Masarykovu univerzitu, na Lékařskou fakultu. Na jejím webu jsem objevila obor porodní asistence. Říkala jsem si, že to je hezké a že to zkusím. A nakonec jsem na ten obor nastoupila. Po prvním semestru jsem zjistila, že mě to naplňuje i baví a že mi tato práce dává velký smysl. Spojují se tam přesně ty věci, proč jsem vůbec chtěla jít do zdravotnictví.
Co vás na této práci baví?
Co je nejzajímavější a co naopak nejnáročnější?
Mě baví nejvíc to, že porodní asistentka je velice autonomní profese a že jsou, obzvláště tady v Brně, dodržovány kompetence porodních asistentek. Na porodním sále jsem sama za sebe a můžu s ženou pracovat takovým způsobem, jakým potřebuju. Samozřejmě je tam v případě potřeby přítomen lékař. Ale baví mě ta práce se ženami u porodu, protože vidíte hned výsledek jako takový, i když hnedka někdy úplně ne. Ale dává mi velký smysl pomáhat ženám ve chvíli, kdy přivádí na svět nový život.
Práce je navíc velice pestrá, není jednotvárná. Člověk jde do práce s tím, že vůbec neví, co ho čeká. A vlastně i to je na tom to zajímavé – každý den se učíte trošku něco jiného, něco nového.
Nejvíc mě naplňuje, když mi ženy dávají pozitivní zpětnou vazbu a poděkují mi. To je to, co mě drží nad vodou, protože to je samozřejmě náročná práce. Je to práce, která je často idealizovaná. Když řeknu, že jsem porodní asistentka, tak mi lidi říkají, že mám krásnou práci a že celý den mazlím miminka. Z části je to pravda – je to hezká práce, ale velmi náročná. Není to jen o těch
Pani doktorka, čo vás viedlo k napísaniu knihy „Sociálna a psychologická dimenzia ošetrovateľskej praxe“ práve v dnešnej dobe?
V dnešnej uponáhľanej dobe, kedy sa zdravotníctvo stretáva s neustálymi výzvami, je úloha zdravotnej sestry kľúčová a stále náročnejšia. Aké vlastnosti by mala správna sestra mať? Kde leží hranica jej psychickej odolnosti, najmä v spojení s tak potrebným altruistickým prístupom k pacientom? A ako sa do jej každodennej praxe premietajú súčasné spoločensko-sociálne faktory, ktoré formujú našu spoločnosť? Nielen na tieto otázky sme sa zamerali v našom rozhovore s pani PhDr. Ivetou Ondriovou, PhD.
Motiváciou k napísaniu knihy zameranej na sociálne a psychologické dimenzie ošetrovateľskej praxe bola skutočnosť, že sestry sú denne konfrontované s náročnými podmienkami. V súčasnosti sa na zdravotníckych pracovníkov vyvoláva sociálny i mediálny tlak, ktorý ovplyvňuje ich prácu, výkon. Vyžaduje si to neprestajné získavanie nových vedomostí, ošetrovateľských techník, postupov. Často sa sestra dostáva do kontaktu s ľuďmi v náročnej životnej situácii, ktorí trpia, sú nevyliečiteľne chorí, umierajú. Je to emocionálne výrazný zaťažujúci proces. Keď sa k stresu na pracovisku, pridajú zlé pracovné či rodinné vzťahy, je jasné, že sa sestra dostáva do nadmerného neprirodzeného stresu.
V úvode spomínate globalizovanú hypermodernú spoločnosť a s ňou spojené sociálne riziká – ako to ovplyvní každodennú prácu sestier? Hypermoderná spoločnosť kladie dôraz na efektivitu, technické inovácie. Sestry musia ovládať nové technológie, viesť elektronickú dokumentáciu a sledovať nové digitálne nástroje (napr. telemedicínu). Mnohým pacientom chýba tradičná sieť rodinnej podpory kvôli migrácii, individualizácii spoločnosti alebo ekonomickému tlaku. Sestry tak často suplujú nielen zdravotnú, ale aj sociálnu starostlivosť. Rastú nároky na komunikáciu, empatiu a schopnosť koordinácie starostlivosti. V hypermodernej spoločnosti zaznamenávame nárast duševných ochorení. Sestry sa častejšie stretávajú s pacientmi v psychickej kríze. Musia byť schopné rozpoznať príznaky, ponúknuť základnú podporu a spolupracovať so psychiatrami a psychológmi. Zdravotníctvo je stále viac ovplyvňované ekonomickými ukazovateľmi. Sestry sa dostávajú do etického konfliktu medzi „ideálnou starostlivosťou“ a reálnymi možnosťami (čas, personál, financie). To je spojené s rizikom frustrácie, straty zmyslu práce a pracovnou nespokojnosťou.
Mgr. Aneta Václavíková
GRADA Publishing, a.s.
PhDr. Iveta Ondriová, PhD., je popredná odborníčka a asistentka na Katedre ošetrovateľstva Fakulty zdravotných odborov v Prešove. Dôvodom na rozhovor je aj nedávne vydanie jej novej knihy z nakladateľstva Grada Sociálnej a psychologickej dimenzie ošetrovateľskej praxe. Jej rozsiahle odborné zameranie, zahŕňajúce pediatrické ošetrovateľstvo, profesijnú etiku, aplikovanú psychológiu, klinické cvičenie v pediatrii a manažérsku etiku, sľubuje hlboký a komplexný pohľad na túto nezastupiteľnú profesiu.
Kniha spomína pretrvávajúce submisívne postavenie sestier v spoločnosti a vnímanie sestry ako „pomocnica lekára“. Akými konkrétnymi krokmi, podľa vášho názoru, je možné tento spoločenský status sestier zlepšiť a posilniť vnímanie sestier ako autonómnych profesionálov?
Zlepšenie vnímania sestier ako profesionálov si vyžaduje angažovanosť z rôznych strán – od jednotlivcov až po širokú spoločnosť a zdravotnícke organizácie. Ide
Souhrn: Transplantace plic představuje složitý proces, který nabízí pacientům s těžkým plicním onemocněním šanci na nový život. Přestože samotná operace představuje klíčový krok k uzdravení, návrat domů přináší pro pacienty řadu výzev – od přísného dodržování léčebného režimu přes prevenci infekcí až po zvládání psychických obtíží. V tomto kritickém období hraje nezastupitelnou roli sestra, která pacienta provádí, edukuje a podporuje při adaptaci na novou životní realitu. Její činnost významně přispívá k úspěšnému začlenění zpět do běžného života a v dlouhodobě udržitelné zdravotní stabilitě. V domácím prostředí musí pacienti dodržovat přísná hygienická pravidla a dietní omezení, aby minimalizovali riziko infekcí a komplikací. Úspěšné zotavení a návrat k plnohodnotnému životu jsou tak podmíněny nejen odbornou lékařskou péčí, ale především kvalitou a kontinuitou následné podpory, v níž sestry hrají nezastupitelnou úlohu ve spolupráci s celým multidisciplinárním týmem. Klíčová slova: transplantace plic, edukace, domácí péče, prevence infekcí, psychická podpora
Returning home after lung transplantation: the role of the nurse in supporting home care and the patient’s psychosocial adaptation
Summary: Lung transplantation is a complex process that offers patients with severe lung disease a chance for a new life. Although the operation itself is a key step towards recovery, returning home brings many challenges for patients, from strict adherence to the treatment regimen, through infection prevention to coping with psychological difficulties. In this critical period, the nurse plays an irreplaceable role, guiding, educating and supporting the patient in adapting to the new reality of life. Her work significantly contributes to the successful integration back into everyday life and long-term sustainable health stability. In the home environment, patients must adhere to strict hygiene rules and dietary restrictions to minimize the risk of infections and complications. Successful recovery and return to a full life are thus conditioned not only by professional medical care, but above all by the quality and continuity of subsequent support, in which nurses play an irreplaceable role in cooperation with the entire multidisciplinary team. Key words: lung transplantation, education, home care, infection prevention, psychological support
Mgr. Simona Grygarová
Transplantační oddělení a JIP, III. chirurgická klinika 1. LF UK a FN Motol, Praha
Cíl
Tento článek má za cíl zdůraznit a poukázat na klíčovou roli sestry v období po transplantaci plic, zejména při přípravě pacienta na návrat domů, zajištění kontinuity péče v domácím prostředí a podpoře psychosociální adaptace. Článek popisuje aspekty péče, které jsou nezbytné pro dlouhodobý úspěch transplantace, a vyzdvihuje význam multidisciplinárního přístupu a individuální podpory pacientů i jejich rodin v celém procesu zotavení.
Transplantace plic: proces a význam
Transplantace plic je výkon v rukou zkušených hrudních chirurgů specializujících se na transplantace. Nahrazuje jednu nebo obě nemocné plíce zdravým orgánem od
dárce, u něhož byla potvrzena mozková smrt. Dárce musí být v dobrém celkovém zdravotním stavu, bez infekcí, bez rakoviny či metabolických poruch a jeho orgány musí být stále funkční. Musí být kompatibilní s příjemcem, zejména v oblasti krevní skupiny, velikosti plic, imunologické shody a v dalších faktorech. Samotná operace, která může trvat 6–12 hod v závislosti na typu transplantace – jednostranná, bilaterální nebo blok srdce a plic, se plánuje jako poslední možnost léčby u pacientů s nevratně poškozenými plícemi v terminálním stadiu. Mezi indikace patří idiopatická plicní fibróza, cystická fibróza, CHOPN, plicní hypertenze nebo sarkoidóza. Jakmile jsou dárce a příjemce kompatibilní, plánuje se operace. Taková operace se může plánovat několik hodin, ale i dní. V případě transplantace plic u dětí, u nichž je tento zákrok vzácnou, ale život zachraňující metodou, se mohou využít i dospělé plíce, kdy se použije redukční technika. Avšak děti mají malý hrudník, a tím se omezuje výběr dárců. Cílem transplantace je prodloužit přežití, zlepšit kvalitu života a umožnit pacientům návrat k běžným aktivitám, vč. práce,
studia nebo sportu. Péči zajišťuje multidisciplinární tým zahrnující pneumologa, chirurga, farmaceuta, fyzioterapeuta, psychologa, nutričního terapeuta, nefrologa a další odborníky podle individuálních potřeb pacienta.
Dimise po transplantaci plic Přibližně měsíc po operaci, pokud vyšetření jako bronchoskopie, CT plic nebo spirometrie nepotvrdí známky akutní rejekce, je pacient propuštěn domů. Mezitím se však pacient musí naučit užívání léků, inhalací, dietě a aplikování subkutánních injekcí na ředění krve. Tento proces vede specializovaná edukační sestra. Tato pracovní pozice je relativně mladá a byla vytvořena v reakci na rostoucí potřeby pacientů, přetížení zdravotnického personálu a stále se vyvíjející lékařskou péči. Vzhledem k přetížení sester a nutnosti poskytovat pacientům po transplantaci plic kvalitní edukaci se ukázala potřeba této specializované role. Tato sestra se cíleně věnuje zvýšení informovanosti pacientů a jejich rodin, jejich aktivnímu zapojení do léčby a zároveň tak odlehčuje ostatnímu zdravotnickému
Souhrn: Většina hospitalizovaných pacientů potřebuje k poskytnutí ať už diagnostické, léčebné, či paliativní péče intravenózní vstup. Jedná se o nejčastější invazivní výkon, který s sebou přináší potenciální rizika nejrůznějšího charakteru (infekční, mechanické, trombotické aj.) spočívající již v samotném výběru typu žilního katétru, v postupu zavádění, způsobu používání a ošetřování. V současné době je problematice cévních vstupů, resp. žilních vstupů, věnovaná velká pozornost z řad zdravotnických pracovníků už jen díky tomu, že nabývá na významu technika zavádění žilních katétrů, ale i krevních odběrů pod ultrazvukovou navigací u DIVA (diffucult intravenous access) pacientů. Cílem předkládaného článku je uvedení do problematiky péče o žilní katétry na základě národních a mezinárodních doporučení, která vycházejí ze shody v klinické praxi. Zejména se jedná o základní přehled žilních vstupů, indikační kritéria vzhledem k fyzikálně-chemickým vlastnostem léčiv a infuzní terapie, způsob jejich používání a ošetřování jakožto prevence či eliminace rizikových faktorů vedoucích k bezpečnému používání žilních katétrů. Klíčová slova: žilní katétry, DIVA pacient, ošetřování žilních katétrů, prevence infekce, okluze, dislokace, CASI – kožní poškození související s žilním katétrem
Venous access and its treatment
Summary: A majority of hospitalised patients, in order to receive adequate medical, diagnostic or paliative treatment, require a venous access. It is the most common invasive treatment that brings about potential risks of several types (infectious, mechanical, thrombotic etc.). The type of the risk stems from the choice of catheter type, insertion technique, way of usage and nursing treatment. Currently, the topic of venous accesses is attracting the attention of professionals as the methods of insertion and collecting of blood samples grow in importance, especially in DIVA patients where ultrasonography is being utilised. The aim of the article is to offer an introduction into the subject of nursing treatment of venous catheters according to national and international recommendations that were formulated from clinical experience. The text contains basic overview of venous catheters, indication criteria based on characteristics of medicaments, methods of usage and, finally, treatment of the catheters as a part of prevention and elimination of complications.
Key words: venous catheters, DIVA patient, treatment of catheters, infection prevention, occlusion, dislocation, CASI –cutaneous damage related to venous catheter
Mgr. Růžena Houžvičková Zvelebilová Centrum cévních vstupů, FN Motol, Praha
Úvod
V posledních letech je žilním vstupům věnována zvýšená pozornost ze strany odborné veřejnosti, která se zabývá problematikou inzerce a ošetřování těchto vstupů v nemocničním a domácím prostředí. Jedná se o centrální a periferní žilní katétry, které jsou nezbytné pro intravenózní podávání léků, hydrataci, výživu, chemoterapii, pro hemodynamické monitorování, dialýzu, aferézu atd. Mnozí pacienti jsou na nich závislí dlouhodobě, v podstatě celoživotně, jako je tomu např. v případě podávání domácí parenterální výživy u pacientů s chronickým střevním selháním, která je život zachraňujícím postupem. Tyto žilní katétry ale s sebou přinášejí potenciální rizika různého charakteru (infekční, mechanické, trombotické aj.), kterým je zapotřebí předcházet správnou indikací, volbou typu katétru,
správnou technikou inzerce, způsobem jejich používání a ošetřování. Cílem sdělení je následně seznámit čtenáře s výběrem nejdůležitějších postupů v ošetřovatelské péči o žilní vstupy dle národních a mezinárodních doporučení založených na důkazech v klinickém prostředí.
Definice a klasifikace žilního vstupu Žilní vstupy jsou definovány jako periferní nebo centrální na základě uložení distálního konce katétru (TIP katétru). Pokud je distální konec žilního katétru umístěn v horní nebo v dolní duté žíle nebo v pravé síni, jedná se o centrální žilní katétr. Definice periferního žilního katétru pak nepřímo vychází z definice centrálního žilního katétru, kdy TIP katétru je umístěn mimo horní nebo dolní dutou žílu nebo pravou síň. A to i v případě, že původně byl žilní katétr zaveden jako centrální, ale v průběhu zavedení došlo k jeho dislokaci či migraci.
V současné době máme k dispozici několik typů žilních katétrů, které se odlišují svou délkou, průměrem, způsobem zavádění (po jehle, Seldingerovou metodou, modifikovanou Seldingerovou metodou), materiálem, sílou pro rychlou aplikaci infuze (power injectable), bezpečnostním
mechanizmem pro zavádějícího a designem. Některé žilní katétry jsou opatřeny dakronovou manžetou, která po několika týdnech od inzerce katétru obroste fibrózní tkání a brání tak průniku infekce a zároveň stabilizuje katétr na požadovaném místě (Broviac, PermCath) (obr. 1, 2).
Rozdělení žilních katétrů je možné podle uložení distálního konce katétru (centrální a periferní žilní katétry), doby použití (krátkodobé, střednědobé a dlouhodobé), způsobu zavedení (tunelizované, netunelizované, implantabilní katétry –porty), délky katétru a v neposlední řadě podle toho, zda žilní katétr bude využíván pro následující intravenózní léčbu v domácím prostředí, anebo je určen pouze pro nemocniční léčbu.
Dle doporučení ERPIUP (European recommendations on proper indication and use of peripheral venous access devices) jsou periferní žilní katétry klasifikovány podle jejich délky následovně (Pittiruti et al., 2023): krátké periferní katétry (< 6 cm), které lze dále klasifikovat jako jednoduché a integrované; dlouhé periferní katétry (6–15 cm); midline katétry (15–25 cm).
Súhrn: Problematika závislosti je v súčasnosti stále významnou témou a jej spoločenská závažnosť neustále rastie. Nasvedčuje tomu nielen narastajúci počet rizikových užívateľov, ale aj vznik odboru adiktológia, ktorý sa zameriava na prípravu odborníkov pre prácu so širokou skupinou ľudí užívajúcich návykové a psychoaktívne látky. Dnes už neexistuje zdravotnícky pracovník, ktorý by sa vo svojej praxi nestretol s ľuďmi riešiacimi problematiku závislosti. Súčasná doba sa vyznačuje rýchlym vznikom nových syntetických drog a veľmi ľahkou dostupnosťou návykových látok i pre bežnú, nerizikovú populáciu. Je veľmi nepravdepodobné, že by sa situácia na scéne návykových látok výraznejšie menila, ak áno, tak skôr sa stane bežnejšou súčasťou našich profesijných životov. Preto je potreba vzdelávať sa v tejto oblasti a pripravovať aj budúce sestry na prácu v adiktológii, kde úlohou nie je iba práca so závislými, ale aj prevencia vzniku závislosti.
Kľúčové slová: závislosť, primárna prevencia, ošetrovateľstvo, sestra
Nursing options in primary addiction prevention
Summary: The issue of addiction is currently still a prominent topic and its societal importance is constantly increasing. This is evidenced not only by the growing number of risky users, but also by the emergence of the field of addictionology, which focuses on preparing experts to work with a wide group of people using addictive and psychoactive substances. Today, there is no healthcare professional who would not come into contact with people dealing with addiction issues. The current era is characterized by the rapid emergence of new synthetic drugs and the very easy availability of addictive substances even for the general, non-risk population. It is very unlikely that the situation on the scene of addictive substances would change significantly, if so, it is more likely that it will become a more common part of our professional life. Therefore, it is necessary to educate in this area and prepare future nurses for work in addiction medicine, where the task is not only to work with addicts, but also to prevent addiction.
Key words: addiction, primary prevention, nursing, the nurse
Mgr. Olena Šipláková1
PhDr. Katarína Lancošová, MPH2
1Stredná zdravotnícka škola Humenné, Slovensko
2Psychiatrická nemocnica Michalovce, n. o., Slovensko
Závislosť je ochorením túžby. Dôležité je však poznať, po čom človek túži a hlavne, prečo je jeho túžba tak silná. Túžba po láske, náklonnosti, ocenení, uznaní. Túžba, ktorá rastie o to viac, o čo menej je človek schopný ju uspokojiť. V konzumnej spoločnosti sa ľudia snažia dosiahnuť pocit uspokojenia najrôznejšími aktivitami. Nielen užívaním alkoholu, drog, liekov, ale aj rôznymi inými činnosťami a prostriedkami súvisiacimi s konzumom. No napokon nič z toho nevedie k naplneniu pocitu spokojnosti, pokiaľ je túžba zakorenená hlboko v osobnosti človeka. Určité činnosti síce na chvíľu odvrátia pozornosť, no onedlho sa opäť vráti nespokojnosť a vnútorná prázdnota. A hľadanie môže začať znova (Röhr, 2015).
Existujú stovky rôznych definícií závislosti na celom svete. Závislosť alebo syndróm závislosti vnímame ako súbor symptómov, pri ktorých sú návykové látky alebo činnosti uprednostňované pred aktivitami a hodnotami, ktoré boli pre jednotlivca dôležité pred samotným vznikom závislosti. Ich telesné a mentálne fungovanie je podmienené regulárnym dodávaním návykovej látky alebo činnosti, od ktorej sú závislí (Křížová, 2021). Závislosť je predovšetkým chronická porucha odmeňovania, motivácie, pamäti a ďalších súvisiacich funkcií v mozgu. Dysfunkcia týchto systémov sa prejavuje abnormálnym správaním (West, 2016). Závislosť môže vzniknúť na určitý druh psychoaktívnej látky, návykovej látky alebo na činnosť (Křížová, 2021).
Látkové závislosti
Látková, čiže drogová závislosť je fyzický a psychický stav charakterizovaný zmenami správania a konania, vždy sprevádzaný túžbou alebo nutkaním opakovane alebo pravidelne užívať psychoaktívne látky pre ich psychické účinky, s tendenciou postupne zvyšovať dávku (Křížová, 2021). Medzinárodná klasifikácia chorôb –10. revízia (MKCH-10) vymedzuje týchto desať druhov závislostí spôsobených užívaním jednotlivých návykových látok:
„závislosť od alkoholu, závislosť od opioidov (patrí tu heroín, morfium), závislosť od kanabinoidov (napr. hašiš, marihuana), závislosť od sedatív a hypnotík (barbituráty), závislosť od kokaínu, závislosť od iných psychostimulancií (amfetamín, pervitín), závislosť od halucinogénov (LSD, lysohlávky), závislosť od nikotínu, závislosť od prchavých látok (toluén), závislosť od iných návykových látok“ (Hupková et al., 2020).
Podľa Nešpora pre stanovenie diagnózy závislosti by mal jedinec vykazovať aspoň tri z nasledujúcich atribútov v rovnakej dobe za posledných 12 mesiacov: silná túžba, nutkanie, baženie pociťovať účinky návykovej látky, zhoršené sebaovládanie pri užívaní návykovej látky, fyzický, alebo psychický odvykací stav, zvyšovanie tolerancie, zanedbávanie koníčkov a záľub, užívanie návykovej látky aj napriek jej známym škodlivým účinkom (Nešpor, 2018).
Z hľadiska potenciálu závislosti, rozlišujeme návykové látky, ktoré vyvolávajú fyzickú alebo psychickú závislosť (Křížová, 2021). Psychická závislosť je popisovaná ako neudržateľná žiadostivosť, túžba po návykovej látke a neschopnosť kontrolovať svoje správanie s ohľadom na jej užívanie (Macek, 2016). Fyzická závislosť
Souhrn: Léčba bolesti u dětských pacientů s popáleninami představuje významnou výzvu pro zdravotnické pracovníky, protože bolest je často intenzivní, přetrvávající a vyžaduje specifický přístup. Tento článek se zaměřuje na užívání opioidních analgetik při léčbě těchto pacientů s důrazem na konkrétní léky a jejich bezpečnost. Poskytuje přehled o klinickém použití konkrétních opioidů u dětí, zdůrazňuje jejich bezpečnost, účinnost a doporučené dávkování. Článek podrobně popisuje nejčastěji používané opioidy. Dále se zabývá specifiky bolesti u popálených dětí, kde je důležité rychlé a účinné zvládání bolesti, aby se předešlo dlouhodobým komplikacím. Kromě toho jsou opioidy často kombinovány s jinými analgetiky, jako je např. paracetamol nebo nesteroidní protizánětlivé léky (NSAID – non-steroidal anti-inflammatory drugs), aby se zvýšila účinnost léčby a snížilo riziko vedlejších účinků.
Klíčová slova: opioidy, management bolesti, dětské popáleniny
Opioid therapy in pediatric burn patients: efficacy and safety
Summary: Treating pain in pediatric burn patients represents a significant challenge for healthcare professionals, as the pain is often intense, persistent, and requires a specialized approach. This article focuses on the use of opioid analgesics in treating these patients, with an emphasis on specific drugs and their safety. It provides an overview of the clinical use of specific opioids in children, highlighting their safety, efficacy, and recommended dosages. The article describes the most commonly used opioids in detail. Additionally, it discusses the unique characteristics of pain in children with burns, where swift and effective pain management is crucial to prevent long-term complications. Furthermore, opioids are often combined with other analgesics, for instance such as paracetamol or non-steroidal anti-inflammatory drugs (NSAIDs), to enhance treatment efficacy and reduce the risk of side effects.
Key words: opioids, pain management, pediatric burns
doi: 10.48095/ccflo2025149
MUDr. Júlia Bartková, MBA, MPH1,2
MUDr. Veronika Přichystalová3
Sandra Harasková2
MUDr. Ria Hrušovská2
1Klinika popálenin a plastické chirurgie FN Brno 2LF MU v Brně
3Chirurgické oddělení, Nemocnice Ivančice, p.o.
Úvod
Podle definice International Society of Burn
Injuries je popálenina poranění kůže či jiné tkáně, jejímž podkladem je odumření části nebo všech buněk, které je primárně způsobené tepelným či jiným traumatem (Peck, 2011). Hlavním mechanizmem vzniku popálenin u dětí je kontakt s horkými tekutinami při vaření, popáleniny takto vzniklé představují 85 % všech dětských popálenin a nesou s sebou větší morbiditu než popáleniny jiné etiologie (Puthumana et al., 2021). Z hlediska patofyziologie popálenin můžeme rozlišit lokální a systémovou odpověď těla na termické poškození. V rámci samotného místa popálení můžeme
rozlišit tři zóny – zónu koagulace, zónu stázy a zónu hyperémie. Zóna koagulace se nachází v místě, kde došlo vlivem popálení k nevratnému poškození buněk kvůli koagulaci buněčných proteinů. Zóna stázy je oblast okolo zóny koagulace a vyznačuje se sníženou perfuzí, nicméně při správné terapii je možné zvrátit poškození buněk. Zóna hyperémie je zóna nejvíce vzdálená od centra popálení. Jedná se o zónu, kde dochází k hyperémii. Pokud u pacienta nenastanou komplikace (např. těžká sepse), obnoví se fyziologická funkce buněk v této zóně. Systémová odezva těla na popálení spočívá především v uvolnění cytokinů a dalších zánětlivých mediátorů. Vlivem zánětlivých mediátorů dochází ke zvýšení kapilární propustnosti a úniku tekutin a proteinů do intersticiálního prostoru, což podmiňuje vznik hypovolemického šoku. Děti jsou obecně náchylnější k větší a rychlejší ztrátě tekutin a elektrolytů než dospělí, a tedy i k rozvoji hypovolemického šoku (Hettiaratchy et al., 2004). Pro popáleniny je typická vysoká bolestivost, dlouhá léčba a často celoživotní následky (Van der Heijden et al., 2018). Dávkování opioidů u dětí může být složité a vyžaduje časté titrování dle individuálních potřeb. Tohle tvrzení platí pro všechny v článku uvedené preparáty. Je důležité si
uvědomit, že opioidy jsou v praxi často kombinovány s neopioidními léky, jako je např. paracetamol, ibuprofen a další NSAID. Tato kombinace pomáhá snižovat riziko vedlejších účinků opioidů a závislosti, zatímco zajišťuje synergický účinek, což zvyšuje celkovou účinnost léčby. Takový přístup je klíčový pro efektivní zvládnutí bolesti u dětských pacientů s popáleninami.
Přehled léků
Morfin
Jedná se o opioidní analgetikum, které vykazuje agonistický účinek majoritně na µ receptorech (Digiusto et al., 2014). Přináší úlevu od středně silné až silné bolesti. Uplatnění našel v managementu bolesti již od novorozeneckého věku i při terapii novorozeneckého abstinenčního syndromu (Emoto et al., 2018; Tolia et al., 2015; Kušnírová, 2020; SÚKL; Křikava et al., 2022). Jedná se o nejčastěji užívané opioidní analgetikum i přes nežádoucí účinky s ním spojené –nauzea, zácpa, pokles krevního tlaku či útlum dechového centra, za jejichž rozvoj je odpovědný metabolit morfin-6-glukuronid (SÚKL; Lokaj, 2009). U pacientů s astmatem může vyvolat bronchospazmus. Cesta podání je perorální i intravenózní. Dávkování se odvíjí od věku a hmotnosti dítěte. U dítěte
Souhrn: Cíl: Stále větší pozornost si získávají periferně zavedené centrální žilní katétry (PICC) s využitím metody intrakavitárního elektrokardiogramu (IC-EKG). Cílem této studie bylo podpořit a přidat další důkazy o proveditelnosti, časové úspoře, přesnosti, bezpečnosti umístění distálního konce katétru pomocí IC-EKG ve srovnání s rentgenem (RTG) hrudníku, eliminovat zbytečné ozařování a další vyšetřování pacienta. Tato studie byla provedena sestrami PICC týmu a jedná se o první ošetřovatelskou studii v České republice na toto téma. Metody: Monocentrická, prospektivní, nerandomizovaná klinická studie. Data byla sbírána ve FN Ostrava od června 2020 do ledna 2023. Primárním cílem bylo měření času, který uplynul mezi IC-EKG a popisem RTG hrudníku, sekundárním cílem bylo měření úspěšnosti pomocí IC-EKG ve shodě s RTG hrudníku dle nastavených kritérií a potvrzení distálního konce katétru v kavoatriální junkci (CAJ). Výsledky: Byla analyzována data 453 po sobě jdoucích pacientů, kteří podstoupili zavedení PICC. Primární data ukázala, že minimální doba mezi IC-EKG a popisem RTG hrudníku lékařem byla 1 min a maximální doba byla 400 min, medián čekací doby 80 min. Sekundární data ukázala úspěšnost IC-EKG ve shodě s RTG hrudníku dle nastavených kritérií u 84,8 % (n = 384) pacientů. Závěr: Metodu IC-EKG mohou sesterské týmy zabývající se cévními vstupy používat bezpečně a efektivně bez rizika komplikací. Ukázalo se, že jde o spolehlivou metodu potvrzení uložení distálního konce katétru umožňující použití PICC ihned po zavedení bez prodlevy v léčbě pacienta. Klíčová slova: časová úspora, rentgen hrudníku, centrální žilní katétr, distální konec katétru, intrakavitární elektrokardiogram
Time savings when using IC-ECG navigation to confirm the PICC tip location compare to chest X-ray Summary: Aim: Peripherally inserted central catheters (PICCs) with the use of intracavitary electrocardiogram (IC-ECG) method are gaining more and more attention. The aim of this study was to support and add more evidence about feasibility, accuracy and safety of IC-ECG tip location comparing to a chest X-ray in order to eliminate unnecessary radiation and additional patient’s investigation. This study was performed by nurses led PICC team and it is the first nursing study in Czech Republic on this topic. Methods: A single center, prospective, non-randomized clinical study. Data were collected over 3 years at University Hospital Ostrava, Czech Republic, from June 2020 to January 2023. The primary outcome was measurement of time elapsed between IC-ECG and chest X-ray confirmation, secondary outcome measured success rate using IC-ECG and confirming the tip of the catheter in cavo-atrial junction (CAJ). Results: Data of 453 consecutive patients who underwent PICC insertion were analysed. The primary outcome showed the minimum time elapsed between IC-ECG and chest X-ray confirmation by physician was 1 min and the maximum time was 400 min, with the median waiting time of 80 min. Secondary outcome showed IC-ECG success rate in 84.8% (N = 384) of the sample. Conclusion: IC-ECG confirmation method can be used by nursing teams safely and effectivelly without a risk for complications. It proved to be reliable method of confirming the tip of the catheter and allowing the use of PICC immediately post insertion without a delay in patient’s treatment.
Key words: peripherally inserted central catheter, chest X-ray, PICC tip navigation, catheter tip location, intracavitary electrocardiogram
doi: 10.48095/ccflo2025152
Bc. Iveta Constantine, MSc.1
Magda Michaliková, DiS.2
PhDr. Andrea Polanská, MBA1
Zuzana Figurová2
Mgr. Adéla Kondé, Ph.D.3
1Útvar náměstka ředitele pro ošetřovatelskou péči, FN Ostrava
2PICC tým, FN Ostrava
3Katedra aplikované matematiky, Fakulta elektrotechniky a informatiky, VŠB – TU Ostrava
Úvod
Periferně zavedený centrální katétr (PICC) se stal nezbytnou součástí střednědobé a dlouhodobé intravenózní terapie v současné péči o pacienty (Barton, 2016; Charvát et al., 2016; Shen et al., 2022). Léky zvažované pro střednědobou nebo dlouhodobou intravenózní terapii jsou obvykle s nízkým nebo vysokým pH a vysokou osmolaritou, což má za následek poškození endotelu cév, a proto musí být podávány do centrální žíly: např. intravenózní antibiotika, parenterální výživa, chemoterapie a další iritující látky (Charvát et al., 2016; Bloemen et al., 2018; Moureau, 2019; Xiao et al., 2020; Pittiruti et al., 2021; Shen et al., 2022). Kromě toho
se PICC využívá i při odběru krve a v neposlední řadě je jedinou možností přístupu pro pacienty s vyčerpaným periferním žilním systémem (Moureau, 2019; Mack et al., 2020). Aby bylo možné bezpečně podat tyto intravenózní léky a předejít jakýmkoli komplikacím, je důležité, aby distální konec PICC katétru byl ve správné poloze (La Greca, 2014; Pittiruti et al., 2020; Chai et al., 2021). Mezi komplikace související s nesprávným uložením distálního konce patří srdeční arytmie, srdeční tamponáda, poškození katétru, trombóza, infekce a dokonce úmrtí (Bloemen et al., 2018; Mack et al., 2020; Erskine et al., 2021). Komplikace jsou nežádoucí události, které oddalují léčbu pacienta a zvyšují
V tomto dílu našeho seriálu o domácí umělé plicní ventilaci (DUPV) se výjimečně nebudeme věnovat pacientům, ale osobám, které o ventilované pacienty doma pečují. Téměř dvacetileté zkušenosti sester a lékařů z agentury domácí zdravotní péče ProCare Medical totiž ukazují, že podpora těchto osob je jedním z klíčových faktorů dlouhodobé úspěšnosti domácí péče o ventilované pacienty.
Eva Adámková, DiS.
MUDr. Ferdinand Polák, Ph.D., MBA
ProCare
Medical s.r.o.
Již v minulých číslech jsme opakovaně připomínali, že bez pacientova kvalitního rodinného zázemí není poskytování domácí zdravotní péče pacientovi na DUPV reálně možné. Kvalitní zázemí je dokonce jednou z nezbytných indikací pro převedení ventilovaného pacienta z nemocnice do domácí péče.
Stavební a jiné úpravy
První důležitou věcí jsou vhodné prostorové a technické podmínky v bytě nebo domě, kde bude pacient na DUPV pobývat. U zcela imobilních ležících pacientů by v ideálním případě měl být přístup k lůžku ze tří stran, pro přesun po bytě (např. do koupelny) je vhodné nainstalovat stropní mobilní systém. Pohyblivější vozíčkáři kolem lůžka a celkově v bytě/domě dostatek prostoru také potřebují, aby mohli s vozíkem pohodlně a bezpečně manipulovat, přístup k lůžku ale většinou stačí jen z jedné strany. Jsou-li v domě schody a není tam výtah, je navíc potřeba myslet i na schodolez nebo zvedací plošinu. U chodících pacientů záleží na jejich celkovém stavu a stupni mobility – zatímco někteří ventilovaní pacienti se pohybují zcela bez omezení a nevadí jim ani schody, u některých mohou být schody už zásadním problémem. Nemá-li se hygiena pacienta odehrávat pouze na lůžku, je především pro špatně mobilní pacienty zpravidla
potřeba upravit také koupelnu. Za zcela nevhodné považujeme umístit pacienta na DUPV do komplikovaně přístupných prostor, např. do podkrovních místností přístupných jen po úzkém točitém schodišti apod.
Pro některé rodiny je příprava domácnosti na příchod ventilovaného pacienta relativně nekomplikovaná, pro jiné ale znamená nutnost provedení nemalých stavebních úprav. Tím ale starosti nekončí, spíše teprve začínají.
Vzdělávání rodinných příslušníků
Každý pacient na DUPV musí mít určenou tzv. laickou ošetřující osobu. Tato osoba, nejčastěji rodinný příslušník, se ještě před překladem pacienta z nemocnice domů musí naučit základní ošetřovatelské dovednosti – zejména klientskou obsluhu ventilátoru a dalších přístrojů (odsávačka, kyslíkový koncentrátor, kašlací asistent atd.), odsávání z dýchacích cest, aplikaci výživy, zásady provádění pacientské
U ZCELA IMOBILNÍCH LEŽÍCÍCH PACIENTŮ BY V IDEÁLNÍM PŘÍPADĚ MĚL BÝT PŘÍSTUP
K LŮŽKU ZE TŘÍ STRAN.
hygieny apod. Laických ošetřujících osob může být na jednoho pacienta samozřejmě více. Záleží na tom, kolik členů domácnosti je schopno a především ochotno se na péči v tomto rozsahu podílet. U dětských pacientů se zaškolují většinou rodiče, někdy i prarodiče, u dospělých pacientů nejčastěji životní partneři nebo děti. Jedna věc ale je se něco naučit a zkoušet si to v nemocnici, kde je vždy v případě
potřeby k dispozici na pomoc zdravotní sestra nebo dokonce lékař, a něco úplně jiného je toto provádět doma bez odborné pomoci za zády. Někomu jdou věci dobře skoro hned, někdo se učí pomaleji. Pokud se k tomu pak přidá ještě nervozita a úzkost, bývá na problém zaděláno. Pro nás profesionální zdravotníky je proto pravidlem na nikoho z laiků netlačit a nekritizovat, ale spíše trpělivě znovu a znovu věci vysvětlovat, ukazovat a chválit. To je důležité nejen při zaučování v nemocnici, ale zejména při péči doma. V prvních týdnech prakticky při každé návštěvě sestry nebo lékaře v domácnosti klienta provádíme nějakou formu doškolení, zopakování věcí, zkoušíme s rodinnými příslušníky různé úkony, opravujeme chyby. Vždy se ptáme, zda je vše jasné, a odpovídáme na dotazy. Zpravidla jednou do měsíce provádí s rodinou edukační pohovor odborný lékař (anesteziolog nebo intenzivista). Navíc mají rodiny klientů ProCare Medical k dispozici 24hodinovou hotline, kde mohou získat radu i v čase, kdy jsou s pacientem doma samy.
Potřeba odpočinku pro pečující Největším problémem pro laické ošetřující osoby a vůbec celé rodiny pacientů na DUPV ale v naprosté většině není ani potřeba stavebních či jiných úprav domácnosti, ani zaškolení a následné provádění ošetřovatelských úkonů. Největším problém bývá psychická únava a fyzické vyčerpání.
Mnoho rodin se sice pouští do projektu DUPV s nadšením, většina ale také s větší či menší dávkou strachu nebo úzkosti. První období po propuštění pacienta z nemocnice do domácí ventilační péče bývá nejnáročnější po „zdravotně technické“
Ordinace praktického lékaře DOCTIS v Praze a Ústí nad Labem představují moderní primární péči v České republice. V době, kdy se praktické lékařství potýká s nedostatkem kapacit, generační výměnou a narůstající administrativou, přichází DOCTIS s řešením, které kombinuje osobní přístup, moderní technologie a silné organizační zázemí skupiny Symbiotiq group, která působí v oblasti zdravotní a sociální péče.
MUDr. Petr Zieg.
Praktický lékař jako klíčový partner pacienta
Praktičtí lékaři jsou základním pilířem zdravotnictví – prvním kontaktním místem pro pacienty, které zastřešuje prevenci, diagnostiku i dlouhodobé sledování chronických onemocnění. V DOCTIS si tento význam dobře uvědomujeme. Každá ordinace je postavena na myšlence, že pacient je individuální osobností se specifickými potřebami.
„Naším cílem je, aby se pacienti cítili v ordinaci bezpečně a věděli, že mají po svém boku lékaře, na kterého se mohou kdykoli obrátit. Péče pro nás nekončí vydáním receptu –chceme být průvodcem v jejich zdravotní cestě,“ vysvětluje MUDr. Pavla Štajnochrová, praktická lékařka DOCTIS Praha-Letňany.
Moderní technologie v běžné praxi Jedním z hlavních pilířů DOCTIS je digitalizace. Pacienti mají možnost online objednávání přes nástroj Medevio, využívají eRecepty, konzultace na dálku či automatické připomínky preventivních prohlídek. Tyto služby nezvyšují jen komfort, ale zároveň snižují administrativní zátěž lékařů a sester.
DÍKY DIGITALIZACI MÁME
VÍCE ČASU NA SAMOTNOU PRÁCI S PACIENTEM.
„Díky digitalizaci máme více času na samotnou práci s pacientem. Elektronické recepty nebo možnost vyřešit část agendy online nám umožňují soustředit se na to, co je nejdůležitější – na lidský kontakt a správnou diagnostiku,“ říká MUDr. Petr Zieg.
Spolupráce ve skupině jako záruka stability
Na rozdíl od samostatně fungujících praxí stojí za DOCTIS stabilní organizační zázemí skupiny Symbiotiq group. To lékařům přináší nejen administrativní podporu, ale i možnost sdílet zkušenosti z jiných oblastí zdravotní a sociální péče. Ordinace tak fungují jako propojený ekosystém, který dokáže pružně reagovat na nové výzvy.
„Podpora skupiny Symbiotiq nám umožňuje soustředit se na medicínu. Nemusíme řešit tolik organizačních detailů a máme za sebou tým, který nám poskytuje potřebné zá-
zemí. To je pro práci praktického lékaře velká úleva,“ dodává MUDr. Pavla Štajnochrová.
Prevence jako hlavní téma
DOCTIS klade silný důraz na prevenci. Pravidelné prohlídky, očkování a edukace pacientů o zdravém životním stylu jsou pevnou součástí fungování ordinací. Lékaři se snaží pacientům vysvětlovat, že prevence není povinností, ale investicí do kvality života.
„Pacienti jsou stále více otevření mluvit o prevenci. Naším úkolem je motivovat je a ukázat jim, že i malé změny v životním stylu mohou mít velký dopad,“ vysvětluje MUDr. Petr Zieg.
Pracovnělékařské služby pro firmy i zaměstnance
Významnou součástí portfolia DOCTIS jsou také pracovnělékařské služby. Ty jsou poskytovány zaměstnavatelům napříč obory a zahrnují pravidelné preventivní prohlídky, vstupní i výstupní vyšetření, posuzování zdravotní způsobilosti zaměstnanců a poradenství v oblasti ochrany zdraví při práci. Ordinace DOCTIS tak propojují péči o jednotlivce s podporou firem, které mají zájem zajistit svým pracovníkům kvalitní a dostupné zdravotní služby.
„Firmy dnes čím dál více vnímají zdravotní péči jako benefit a zároveň posouzení zdravotní způsobilosti ukládá zákon. Naší snahou je, aby pracovnělékařské služby nebyly jen formální nutností, ale i funkčním nástrojem prevence, který pomáhá udržet zaměstnance zdravé a dlouhodobě výkonné,“ doplňuje MUDr. Pavla Štajnochrová.
Budoucnost praktického lékařství DOCTIS věří, že praktické lékařství musí být dostupné, moderní a především lidské. Proto postupně buduje ordinace nejen v Praze, ale i v regionech, kde je dostupnost péče problematická. Cílem je, aby každý pacient měl svého praktického lékaře, který ho dobře zná a provází napříč zdravotním systémem. „V budoucnu bude role praktického lékaře ještě významnější – nejen jako poskytovatele péče, ale i koordinátora mezi pacientem a specialisty. DOCTIS je připraven tuto roli plnit,“ shrnuje MUDr. Pavla Štajnochrová.
Co vás osobně vedlo k rozhodnutí připojit se k DOCTIS?
Zcela jistě zázemí stabilní společnosti, podpora administrativy a chodu ordinace a samozřejmě dobré osobní reference jejích zaměstnanců.
Jaké hlavní výhody podle vás pacientům přináší ordinace pod hlavičkou DOCTIS oproti běžným individuálním praxím?
Vzhledem k tomu, že jsme začínali na „zelené louce“, tak to byla možnost se s pacienty seznamovat od samého začátku, směřovat je správným směrem a možnost si je „vychovat“ k péči o sebe a k prevenci. Hlavně na prevenci je dbáno velmi důrazně. Jsou zde prováděna preventivní screeningová vyšetření, disponujeme různými přístroji k diagnostice a v budoucnu bychom rádi zase trochu rozšířili nabídku péče, třeba i nadstandardní.
Vnímáte změny v očekávání pacientů –např. v souvislosti s digitalizací zdravotnictví?
Zatím osobně v souvislosti s digitalizací ne. Ale někteří pacienti mají od praktických lékařů velká očekávání spojená s vyšetřovacími metodami, různými specializovanými vyšetřeními, která nejsme zatím schopni vzhledem k nastavení zdravotní péče v České republice v ordinaci praktického lékaře naplnit.
Jakým způsobem se v ordinaci snažíte podporovat prevenci a motivovat pacienty k péči o vlastní zdraví?
Prvním krokem je nejdříve pacienta na preventivní vyšetření dostat. Na to máme nástroje v podobě aktivního zvaní na preventivní prohlídky – SMS zprávy, kontrola přes aplikaci. Dále je to možnost vyšetření přímo v ordinaci
bez docházení na jiná pracoviště (FOB, EKG, TK Holter, Apnealink, …) a také dané termíny pravidelných kontrol, které pacient dostane hned při vyšetření. Aktivně nabízíme preventivní ultrazvukové vyšetření prsou, prostaty, očkování, zapojení do screeningových programů… Na pacienty nevyvíjím nátlak, každý je zodpovědný sám za sebe, ale snažím se je seznámit s riziky, možnostmi prevence a léčby a v klidu doporučit daná řešení. Vysvětlovat. Snažím se poradit a vždy najít společnou cestu a řeč.
Jak vidíte budoucnost praktického lékařství v České republice a jakou roli v ní může hrát DOCTIS?
Na praktické lékaře jsou kladeny velké nároky, musí se velmi dobře orientovat ve většině ostatních specializacích, koordinovat péči a adekvátně léčit mnoho chorob. Zajišťují péči o kardiaky, diabetiky, pacienty s onemocněním plic, štítné žlázy, ORL oblasti, kožní, onkologické pacienty, léčí trombózy, osteoporózy a tak dále. Vzhledem k dlouhým čekacím dobám na odborná vyšetření si potřebuje poradit téměř se vším. Jeho péče je v první, a troufám si tvrdit někdy i v druhé linii, zásadní.
Více informací o ordinacích praktických lékařů DOCTIS najdete na webu www.doctis.cz.
V tomto díle seriálu o sto let starých uveřejněných článcích vyzvedneme významnou událost, která byla opravdu smělým počinem v roce 1925. Ten v Československu z hlediska zlepšení zdravotních podmínek a zdraví obyvatelstva bezesporu scházel. Jedná se o počin, který se podařil nemalou měrou dr. Alici Masarykové spolu s financemi od Rockefellerovi nadace, a to založení Státního ústavu v dnešní Šrobárově ulici.
PhDr. Bára Svátková Vysoká škola zdravotnická, Praha
Náplň práce nově zřízeného Státního ústavu se zcela určitě liší od dnešního ústavu. Význam této události však převyšuje svým dosahem mnohá jiná vynaložená úsilí z dvacátých let minulého století. Zvláště ve válkou zničené zemi a ve složitém období nově vzniklého státu.
Druhá popsaná stať vykazuje statistické prvky a hodnotí aktivity uskutečněné v roce 1925 v oboru ošetřovatelství. Je to pro nás zajímavý zdroj informací, jak v dané době fungovalo zdravotnictví a ošetřovatelství na našem území. Na okraj uveďme historickou souvislost: před sto lety spadala veškerá zdravotnická zařízení vč. nemocnic, ústavů, léčeben, ale i odborného školství určeného sestrám pod organizaci, a to Československý červený kříž. Zvláště bychom upozornili na pasáž popisující počty ošetřovatelského personálu v dané době či preventivní činnost.
Otevření státního zdravotního ústavu v Praze
Otevřením tohoto ústavu vstupuje československé zdravotnictví do nového období, ježto se bude moci nyní při své práci opírati o moderně vybavené vědecké laboratoře a pracovny. Ústav má sloužiti nejen jako centrální stanice výzkumná, doplněná celou sítí menších laboratoří krajových, ale i jako učiliště pro zdravotní personál a jako výrobna léčivých ser a očkovacích látek. Budou tu četná oddělení pro různé obory zdravotnické práce, pro epidemiologii, pro péči zdravotně-sociální, pro školní lékařství, pro výživu atd. Ústav byl otevřen dne 5. listopadu t. r. ministrem veř. zdravotnictví J. Šrámkem.
PŘED STO LETY SPADALA VEŠKERÁ ZDRAVOTNICKÁ ZAŘÍZENÍ VČ. NEMOCNIC, ÚSTAVŮ, LÉČEBEN, ALE I ODBORNÉHO ŠKOLSTVÍ URČENÉHO SESTRÁM POD ORGANIZACI, A TO ČESKOSLOVENSKÝ ČERVENÝ KŘÍŽ.
[…] Týkají se práce vykonané v ústředí Červeného kříže, v zemských jeho divisích i v místních spolcích; asi čtvrtina místních spolků nezaslala potřebná data, takže fakticky byla vykonána práce větší, nežli je v tabulkách vykázáno. Celkový počet sociálně-zdravotních zařízení našeho Červeného kříže jest 213. Jsou v tom dětské zdravotní stanice, stanice první pomoci, dispensáře, zubní ambulatoria, prázdninové zdravotní osady, internáty pro žactvo, dětské útulky, nemocnice a jiná zařízení. Již činnost těchto ústavů
znamená značný úsek práce v oboru sociálně-zdravotním.
Chci zdůrazniti několik cifer. Celkový náklad na péči o dospělé nemocné činí 1,163.572 Kč, dary humánním ústavům, při živelních pohromách a v případě nezaviněné bídy činí 787.702 Kč. Značnou práci vykazuje referát emigrační a repatriační. Náklad na zdravotní a sociální péči ruskou činí částku 1,236.444 Kč, která byla refundována státem.
V péči o dítě přichází v úvahu nejdříve akce stravovací, řízená na popud a náklad státní; celkový výdaj činí 1,846.742 Kč. Značný byl také náklad na dětské zdravotní stanice na Slovensku a Podkarpatské Rusi v částce 1,379.246 Kč. Bylo tam pečováno o 23.859 osob a počet návštěv ve stanicích činil 92.659, návštěv sester v rodinách 34.069. Náklad na zdravotní kolonie, v nichž umístěno bylo 1.953 dětí a na ozdravovny a stálé rodinné kolonie pro 281 dětí byl 1,014.364 Kč. V léčebných ústavech byly léčeny děti nákladem 285.500 Kč. Na umístění dětí ve výchovných ústavech pro zmrzačené,
Alcohol and substance use disorders are global public health concerns. Healthcare professionals have been slow to implement a comprehensive SBIRT approach in relation to alcohol and other substance use. Despite more than 50 years of research evidence, SBIRT remains underimplemented in many settings for a variety of reasons. Currently, there is a movement to expand the use of SBIRT as an interprofessional, public health approach. Research supports the expansion of SBIRT to diverse populations (e.g., pediatric, adolescent, maternity, and geriatric), and in various settings (e.g., primary care, middle/high schools, academia, healthcare professions), rather than being limited to trauma or emergency departments. However, the general consensus among professionals supports a comprehensive SBIRT approach. Not all studies have deemed SBIRT to be effective. Brief intervention alone may be inadequate for persons with frank substance use disorders, with complex medical conditions, and/or psychiatric disorders; these individuals require effective referral to specialty treatment and follow-up support after treatment. SBIRT is not a cure for alcohol and other substance use disorders; however, an SBIRT approach
can positively contribute to reduced risk, remission, and recovery. Potential benefits of SBIRT include reductions (or abstinence) in substance use, risky behavior, morbidity and mortality; improvements in health outcomes; and holistic well-being.
Position statement of International Nurses Society on Addiction and Emergency Nurses Association
1. Nurses support the use of Screening, Brief Intervention, and Referral to Treatment (SBIRT) for alcohol use and other substance use and related disorders.
2. Nurses are prepared to deliver SBIRT across all clinical specialties and in practice settings across the lifespan.
3. Academic institutions integrate SBIRT into the curricula of undergraduate and graduate nursing programs.
4. Healthcare institutions provide SBIRT education, training, implementation, and outcomes evaluation.
5. Nurses participate in research, evidence-based practice, and clinical quality improvement initiatives in the implementation of SBIRT. (abbreviated)
Slovníček
implement – zavádět despite – navzdory remain – zůstat various – různý primary care – primární péče general – obecný support – podporovat effective – efektivní require – vyžadovat referral – doporučení follow-up support – následná podpora treatment – léčba cure – lék reduce – snížit include – zahrnovat risky behavior – rizikové chování brief – krátký integrate – začlenit evaluation – hodnocení research – výzkum
Source: UHLENBROCK J. S., FORNILI K., STROBBE S. Expanding roles and responsibilities for nurses in screening, brief interventions, and referral to treatment (SBIRT) for alcohol and other substance use. 2020. [online]. Available from: https://intnsa.org/ position-papers.
www.florence.cz / Adresa redakce: Klicperova 604/8, 150 00 Praha 5, e-mail: florence@carecomm.cz / Šéfredaktorka: Lucie Konvičná (lucie.konvicna@carecomm.cz) / Redaktorka: Mgr. Michaela Dvořáková (michaela.dvorakova@carecomm.cz) / Jazyková redakce: Lucie Konvičná / Grafická úprava: Karel Zahradník / Redakční rada: PhDr. Martina Šochmanová, MBA, předsedkyně, PhDr. Hana Svobodová, Ph.D., Mgr. Lenka Gutová, Mgr. Helena Michálková, Ph.D., Mgr. Radomír Vlk, DiS., PaedDr. Jan Polák, CSc., PhDr. Mgr. Michaela Hofštetrová Knotková, Mgr. Lucie Růžičková / Vydavatel: Care Comm s.r.o., www.carecomm.cz / Jednatel společnosti: Martin Koblasa / Obchod a personální inzerce: Mgr. Simona Dorňáková, tel.: +420 731 202 341, e-mail: simona.dornakova@carecomm.cz / Tisk: AKONTEX s.r.o., Zárybničná 2048/7, Praha 4 / Distribuce: SEND Předplatné, spol. s.r.o., Praha a Mediaprint-Kapa Pressegrosso, a. s., Bratislava / Cena výtisku: 100 Kč / 4,50 EUR, roční předplatné: 450 Kč / 23,40 EUR / Časopis vychází 6× ročně / Registrace: MK ČR-E 16134, ISSN 1801-464X + online 2570-4915 / Kontakty na předplatitele: SEND Předplatné, spol. s.r.o., Ve Žlíbku 1800/77, Hala A3, 193 00 Praha 9-Horní Počernice, e-mail: send@send.cz, tel.: +420 225 985 225; nebo na predplatne@carecomm.cz; Mediaprint-Kapa Pressegrosso, a. s., Bratislava, predplatne@mpkapa.eu, tel.: +421 800 188 826 / Přetisk a jakékoliv šíření je povoleno pouze se souhlasem vydavatele. Nevyžádané příspěvky se nevracejí. Redakce neodpovídá za jazykovou správnost inzerátů. / Copyright © Care Comm s.r.o., 2025.