Vladimír Papoušek a kol.: Disonance a fata morgána

Vladimír Papoušek a kolektiv

Disonance a fata morgána

Čin Jana Palacha (11. srpna 1948 až 19. ledna 1969) – studenta Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, který se upálil na protest proti potlačování svobod a pasivnímu přístupu veřejnosti po začátku okupace Československa armádami států Varšavské smlouvy – se stal celoživotním Sozanského uměleckým tématem. Cyklus výtvarných objektů a maleb pracujících s otiskem Palachovy postavy a tváře, nazvaný Povznesení, od roku 2019 trvale instalovaný v pražském Karolinu, reflektuje otázku oběti, utrpení, duchovního souznění i společenského vytěsnění.

a fata morgána

KATALOGIZACE V KNIZE — NÁRODNÍ KNIHOVNA ČR

Papoušek, Vladimír, 1957–

Disonance a fata morgána : česká literatura 1964–1971 / Vladimír Papoušek a kolektiv. — Vydání první. — Praha : Filip Tomáš — Akropolis, 2026

Anglické resumé

Obsahuje bibliografické odkazy a rejstřík

ISBN 978-80-7470-574-8 (vázáno)

* 821.162.3 * 82:316.7 * 316.73 * 82.091 * 82:316.3 * 82:72/76 * (437.3) * (048.8:082) — 1964–1971 — česká literatura — 1961–1970 — literatura a kultura — Česko — 1961–1970 — kulturní vlivy — Česko — 1961–1970 — literární vlivy — Česko — 1961–1970 — literatura a společnost — Česko — 1961–1970 — literatura a umění — Česko — 1961–1970 — kolektivní monografie

821.162.3.09 — Česká literatura (o ní) [11]

Lektorovali:

doc. PhDr. Jiří Brabec, CSc.

Prof. Annalisa Cosentino, Ph.D.

© Texts Michal Bauer, Petr A. Bílek, Libuše Heczková, Marie Langerová, Vladimír Papoušek, Jiří Pelán, Josef Vojvodík, Jan Wiendl, 2026

© Images – all rights reserved!

© Cover & Frontispiece Image Mikuláš Medek – Nadační fond Emily a Mikuláše Medkových, 2026

© Graphic & Cover Design Stará škola, 2026

© Filip Tomáš – Akropolis, 2026

© Filozofická fakulta Jihočeské univerzity, 2026

ISBN 978-80-7470-574-8

ISBN 978-80-7470-575-5 (PDF)

Obsah

7 / Disonance a fata morgána. Tajemství názvu a konec dobrodružství

(Vladimír Papoušek)

Kulturní kontext doby v letech 1964–1971

15 / Neviditelné zakřivení prostoru.

Elipsovité tvary českého myšlení a kultury 1964–1971

(Vladimír Papoušek)

65 / Autentičnost, akcionismus, provokace a pop: západní kultura 60. a raných 70. let ve světle radikalizace a zlomu

(Josef Vojvodík)

Souvislosti a vazby české literatury let 1964–1971

131 / Překlad jako součást národní kultury: 1964–1971

(Jiří Pelán)

179 / Vnitřek a vnějšek, konvexní horizont. Česká próza v letech 1964–1971

(Vladimír Papoušek)

229 / Poezie návratů, (sebe)hledání, paměti a počátků: česká lyrika 60. let (Jan Wiendl)

Na hranicích umění a myšlení o něm (1964–1971). Sondy a analýzy

297 / „Roztříštěnost, pluralita, nesoulad“ – život.

Dramatická literatura: několik řezů a sond (Libuše Heczková)

333 / Prosvětlování tmy. Česká literatura a film v 60. letech 20. století. Démanty noci; Spalovač mrtvol; Lvíče – Flirt se slečnou Stříbrnou (Michal Bauer)

501 / K hranicím umění. Mezi literaturou a výtvarným uměním (Marie Langerová)

573 / Plochy času 1964–1971

613 / Soupis ilustrací

629 / Jmenný rejstřík

655 / Summary

Disonance a fata morgána.

Tajemství názvu a konec dobrodružství

Vladimír Papoušek

U žádného z dosavadních dílů projektu dějin české literatury 20. století nedalo tolik práce nalézt titul, který by metaforicky vyjádřil povahu slovesného umění, kultury a společenské situace daného období, jemuž jsme se jako autoři věnovali. Projekt byl zahájen v roce 2010 publikací Dějiny nové moderny. Česká literatura v letech 1905–1923. Pokračoval pak dalšími třemi díly – Lomy vertikál. Česká literatura v letech 1924–1934 (2014), Věk horizontál. Česká literatura v letech 1935–1947 (2017) a  Chór a disonance. Česká literatura 1947–1963 (2022).

Aktuální svazek, mapující proměny české literatury a kultury v letech 1964–1971, se zaměřil na období, které je na první pohled jasně definované. Na jedné straně píšeme o období, které je mnohdy až nostalgicky spojováno s relativně svobodomyslnými 60. léty, zvláště s jejich druhou polovinou. Vracíme se do let, kdy se čtenáři a posluchači setkávali s masivním nárůstem a ve srovnání s předchozí dekádou nevídaným rozmachem rozličně založených událostí a objektů – knih, hudebních nahrávek, obrazů, soch, stejně jako performativních gest – uměleckých, politických či filozofických. Jako literární historici stojíme tváří v tvář krátkému období, jež ale bylo nasyceno mimořádnou dynamikou, emocemi spojenými s pocity očekávané svobody, ale také frustrace z okupace v srpnu 1968 a z následných kulturních a politických zvratů. Ovšem při bližším průzkumu nebývale různorodého materiálu se o to intenzivněji vyjeví paradoxy celé této periody, jistá tragičnost tohoto času, spojená s iluzí otevírajícího se prostoru a s ním získávané svobody, která by mohla mít po peripetiích minulých desetiletí dlouhodobější trvání. Ocitli jsme se v době, v níž disonantní tóny charakterizující potřebu individuální svobody, potřebu pohybu fyzického i pohybu ducha zdánlivě přebily mocenskou chóričnost a ideologicky přísně střežený obzor minulého desetiletí a otevřely se novým perspektivám. Druhá polovina 60. let představovala

cosi jako nadechnutí – stále více prostoru se dostávalo možnostem publikačním, široké škále překladů, reflexím dosud upíraného či karikovaného západního světa. Proměňovala se nejen literatura, ale též divadlo, hudba, móda; diskutovány byly dosud zamlčované myšlenkové a umělecké směry, pěstované dosud spíše potajmu a v poloviční ilegalitě. Do popředí se dostaly osobnosti beatnické a hippie generace – Allen Ginsberg, Julie Driscoll, rockové kapely jako The Nice nebo Blossom Toes; československá televize přenášela úspěchy amerických kosmonautů v dobývání Měsíce… Komunistický „chór“ ovšem utichl do šepotu jen na krátkou chvíli. Srpnová vojenská okupace roku 1968 brutálně poukázala na iluzivní jádro tohoto nadějeplného procesu, slibujícího svobodný nádech v atmosféře pozvolna tajícího ledového krunýře nesnášenlivé ideologie, držící svou moc pevně v rukách. Nastupující normalizace ukončila v duchu rigidní revoluční ideologie proces, jenž se někomu v oněch letech mohl jevit jako neskutečný zázrak. Skutečností však zůstává, že dění tohoto zdánlivého zázraku provázely „šelesty“ už během onoho metaforického „nádechu“. Komunistická moc se pochopitelně nechtěla ničeho vzdát a permanentní kontrola stále zůstávala součástí systému. Chtělo by se říci: věřilo se ve svobodu a otevřený obzor, protože se chtělo věřit, protože se muselo věřit… Jak tedy v názvu knihy lapidárně vystihnout tento podivuhodný proces? Po mnoha zvažovaných variantách se řešení objevilo – opět paradoxně – na vzdáleném a málo pravděpodobném místě: v núbijské poušti. Na cestě z Abú Simbel do Asuánu, v pustině, kde kromě několika pahorků připomínajících zbořené pyramidy se zdánlivě nic podstatného k pozorování nenabízelo, mě z polospánku vytrhla změna krajinné scenerie. Před námi se náhle vynořilo obrovské jezero. Vida, že bychom už byli v Asuánu? Ale to není možné, jsme na cestě teprve necelé dvě hodiny. Ale proč jedeme rovnou do toho jezera? „Právě se setkáváte s fata morgánou,“ oznamuje průvodce Mustafa zneklidnělým cestujícím v autobusu. Poprvé a možná naposledy v životě vidím to, o  čem jsem zatím jen četl jako o tajemném jevu – třeba v knize Ludvíka Součka Velké otazníky z roku 1967, doprovázené ilustracemi Zdeňka Buriana. Za pár minut tento přelud zmizel a před námi je opět poušť… Ani stopa po obrovském jezeře.

Náhle se zdánlivě nespojitelné a nevyslovitelné protnulo. Ano: Disonance a fata morgána. Doba pestrých a různorodých osobností, individualit, které se pokoušely překřičet jednolitý „chór“ svébytnými disonantními hlasy; doba, která dává těmto individualitám možnost setkat se s nadějí, která se jeví jako skutečná, ale která za chvíli zmizí, jako by jí nikdy nebylo… Zdánlivě otevřená cesta do západního světa demokracie se opět uzavřela. Iluze, jevící se jako skutečnost. Zůstalo zklamání, frustrace a pocit samoty, kterou někdo vyřešil odchodem do exilu, někdo mlčením, někdo vzdorem, subverzí, někdo smířením se či poklonkováním novému režimu, někdo přímou a zištnou kolaborací s ním.

Nalezení titulu ovšem nevyjadřuje nalezení axiomu nebo pojmu, ale znamená vytvoření jisté metafory zrozené z představ. Friedrich Nietzsche

napsal: „Díky mnohosti jazyků vychází bez dalšího najevo skutečnost, že slovo a věc se nekryjí úplně a nutně, nýbrž že slovo představuje symbol. Co však slovo symbolizuje? Co jiného než představy, ať už vědomé nebo, jak je tomu většinou, nevědomé: neboť jak by mělo slovo-symbol odpovídat oné nejvnitřnější podstatě, jejímiž vyobrazeními jsme my i svět?“1 Jestliže ovšem mluvíme v symbolech – metaforách, naléhavě se vyjevuje otázka, co tedy jsou dějiny, respektive literární dějiny, a co jsme podnikali za dobrodružství v minulých dílech a v tomto posledním dokončujeme? Co bylo objeveno, co lze s jistotou konstatovat?

V jednotlivých kapitolách jejich autoři využívali různé metodologické či kompoziční způsoby, jak uchopit konkrétní materiál. Drželi jsme se principu, že jde tváří v tvář obrovské materii dokumentů a titulů o výběr a že každý výběr je gestem individuální osobnosti. Pr vní metodologický pokus, související s prvním dílem našich Dějin, směřoval k jisté mikroanalýze synchronie a postupně se proměňující diachronie. Poté – v následujících dvou dílech – jsme se pokusili vyrovnat se s proměnou materiálu a nárůstem jeho objemu zkoumáním rozvolněnějších a časově obsáhlejších textových konvolutů. V knize Chór a disonance byl testován model analýzy literárních druhů a jejich proměn. V aktuálním svazku dospíváme na první pohled k volnému kaleidoskopu kapitol, spojenému však určitými metodologickými maticemi, které se postupně rodily v průběhu celého pětidílného cyklu. Tyto matice spočívají právě v nalezení určitých dominantních metafor umožňujících vyprávět jednotlivé příběhy a zachovat heterogenitu materiálu, myšlení, vědomí paradoxů a kontradikcí, které zkoumané období provázejí.

Nikdy jsme netvrdili, že existuje ideální způsob, jak napsat literární dějiny. Náš experiment spočíval ve zkoumání možností, nikoliv ve snaze ovládnout diskurz a konstatovat: ano – toto je nalezeno a jsme to my, kdo tento „nález“ neoddiskutovatelně fixuje. Většina autorů vyrostla v postmoderní nedůvěře k dějinám jako velkému sjednocujícímu příběhu a legitimizujícímu mýtu. Proto ona množina různorodých přístupů, proto snaha každého z autorů zasáhnout střed zkoumaného problému z hlediska konkrétně zvolené metody a své vlastní osobité perspektivy vyrůstající z jeho životní i odborné zkušenosti.

Jestliže, jak konstatuje Nietzsche, nezasahujeme samy předmětnosti externí reality, ale dotýkáme se jich řečí, slovy-symboly, pak psaní dějin na základě shromažďování velkých souborů takzvaných faktů je naprostou iluzí. Veškeré objekty k deskripci, jako jsou knihy, fotografie, dopisy, zápisy sjezdů a podobně, jsou jednotlivosti, které v souborech tvoří jen množiny, stojící vedle sebe v čase, hluboce mlčící. To, co tu schází, je sukcesivita událostí, řeči, gest, které nejsou přítomny. Proto splétání příběhu záleží vždy jen na gestu jednotlivého individua, a  toto individuum  – historik – vychází z představ vědomých i nevědomých a vytváří představu – mýtus, že vše se mohlo odehrát právě takto. Nikdo přece neví, které gesto, která maličkost, zašlápnutý motýl nebo zlomená rostlina (jako ve slavné Bradburyho povídce Zahřmění),2 znamenala radikální proměnu dějinných událostí.

1 Nietzsche, Friedrich: Fragment z pozůstalosti 12 (1), 1871. In: týž: Rané texty o hudbě a řeči. Přel. Robert Roreitner, Oikoymenh, Praha 2011, s. 107.

2 V překladu Jarmily Emmerové: Burácení hromu. In: Bradbury, Ray: Kaleidoskop. Odeon, Praha 1989.

Václav Boštík: Otáčení III (olej, 1969).

Heterogenita událostí jak v řadě synchronní, tak diachronní, jejich diseminace a mizení v čase jsou předpokladem pro symbolickou a metaforickou práci historika, který se pokouší z tohoto pohyblivého materiálu utvořit smysluplný příběh, zápletku. Uvědomujeme si tato východiska jak ve vztahu k externímu materiálu, tak stejně externímu jazyku, který se pokoušíme interiorizovat tak, aby se alespoň v obrysech tyto složky propojovaly v příběh vyjevující určitou věrohodnou možnost. Humanitní vědy nikdy nemohou pracovat plně s Popperovou „teorií falzifikace“, a nebude tedy nikdy možné navrhovaný příběh podrobit „přísným testům“ ve smyslu přírodních věd, zejména pro heterogenitu materiálu i proto, že tento materiál musí být uchopován symbolicky.

Jestliže ovšem vezmeme na pomoc jiného filozofa vědy, Paula Karla Feyerabenda, a jeho přesvědčení, že ke každému empirickému materiálu přistupujeme vždy už s nějakou teorií, pak můžeme náš experiment s ohledáváním možností, jak psát o literatuře v čase, celý pětidílný projekt, který je zakončován aktuálním svazkem Disonance a fata morgána, považovat za jistý soubor teorií o dějinách literatur y, který se v mysli autorů během let 2008–2026 proměňoval tak, jako se proměňovali i oni sami.

Co tedy lze konstatovat o psaní dějin a metodách, jak k nim přistoupit?

Jen to, že lze na základě zkušenosti s materiálem – texty literárními, texty

o nich, zkušeností s diskurzivní formací a na základě zkušenosti s jazykem a schopnostmi ho používat – konstruovat příběh tak, aby byl pro autora dostatečně důvěryhodný, tedy aby věřil, že věci, jak o nich mluví, mohly být a udát se právě tak a tak.

Autoři kapitol obsažených v pěti svazcích našich Dějin se pokusili s veškerou osobní poctivostí a odbornou snahou zachytit obecnější souvislosti i  konkrétní problémy a vztahy zkoumaných období na pozadí své vlastní existenciální zkušenosti. Další generace badatelů, která se bude zabývat podobným nebo stejným materiálem, nepochybně vytvoří jiné příběhy a jiným symbolickým jazykem bude splétat jiné události, dokud bude dostatek lidí, kteří budou vnímat českou literaturu a českou kulturu jako hodnotu a budou mít dost energie, motivace a entuziasmu se těmito fenomény jako historici zabývat.

Kulturní kontext doby v letech 1964–1971

Neviditelné zakřivení prostoru.

Elipsovité

tvary českého myšlení a kultury

1964–1971

Vladimír Papoušek

Myšlení intelektuálů v určitých obdobích vykazuje lineární charakter, zvláště pak tehdy, když se jim samotným zdá, že jejich myšlení není omezeno žádnými zvláštními překážkami a rušivými elementy, že exploatace jejich myšlenek a vizí se šíří homogenně. Na této iluzi se obvykle podílí jak jejich sebevědomí, tak pocit, že aktuálně zmizely mocenské překážky, o něž se pohyb jejich myšlení brzdil nebo na ně narážel, často s fatálními následky. Jsou to obvykle období, kdy se společnost zbavuje tíhy nějakého mocenského tlaku a prožívá pocit svobodného pohybu.

Právě takové období, zdá se, nastalo v 60. letech 20. století, kdy česká společnost, ale i celý západní svět prožívaly pocit volného nadechnutí po karibské krizi, po vstřícných úsměvech sovětského vůdce Chruščova, po náznacích spolupráce USA a Sovětského svazu v rámci vesmírného programu, nabízející realizaci dávných romantických verneovských vizí. Přitom však bylo nezpochybnitelné, že skrytý boj mezi oběma mocnostmi stále zuří, a to prostřednictvím kulturních, ale i spotřebních reprezentací, kde kapitalistický Západ tahal zjevně za delší konec provazu.

Česká mládež objevovala Beatles, Dylana a poezii kalhot Wrangler, Lee, Levi Strauss a těžkou dostupnost jak těchto komodit, tak např. elektrických kytar Fender Stratocaster a zesilovačů Marshall. Předměty získávaly u části mladých ikonický status, jejich získání bylo cosi jako dosažení Svatého grálu. Naopak česká architektura a umění bodovaly na světových výstavách; prosazovala se i československá kinematografie, což povzbuzovalo české sebevědomí, spolu s občasnými úspěchy na poli sportovním.

V  roce 1964 se objevily první nahrávky Beatles a Rolling Stones, Animals nebo Kinks; jakkoli nebyly podporovány režimními dozorci socialistické kultury, prosakovaly do povědomí českých posluchačů, čemuž jistě napomáhal i technologický rozvoj nosičů, jako byly gramofonové desky a zejména

The Beatles. Z alba Sgt. Pepper’s Lonely Hearts Club Band (1967).

Rolling Stones. Obálka alba Their Satanic Majesties Request (1967).

magnetofony umožňující mnohonásobné kopírování originálu. Podobně pronikaly nové technologie do nástrojového aparátu hudebníků, kteří se, často improvizovaně a samovýrobou, dostávají k elektrickým kytarám, zesilovačům. Český divák v kině už nebyl odkázán jen na obrazy Říjnové revoluce, tragédií druhé světové války s příkladným hrdinstvím sovětských aktérů a budovatelských panoramat skvělé budoucnosti, ale vedle domácí produkce mohl vidět francouzské romantické filmy s Gérardem Philipem nebo Jeanem Maraisem a čas od času i americký western jako V pravé poledne nebo Sedm statečných. Ženská móda se radikalizovala jak v oblasti délky sukní, tak v přijatelnosti „jeansů“ se zapínáním vpředu, nebo v módě koupacích úborů, které už nepřipomínaly zmenšené večerní šaty, ale byly spojeny s názvem neslavného tichomořského atolu, na němž se testovaly vodíkové bomby – „bikiny“. Toto všeobecné uvolňování mnohdy puritánských pozůstatků minulosti spolu se zdánlivým oslabováním ideologického dohledu komunistického režimu způsobilo pocit onoho volného lineárního pohybu vpřed. Jakkoliv by se mohlo zdát, že modernistické vizionářství s neochvějnou vírou v transformaci světa do spravedlivější podoby bylo překonáno, nebylo by větší chybou než přistoupit na tuto dobovou iluzi. Utopická vize se pouze transformovala do podoby aktuálního svobodného pohybu myšlení, rozvoje módy, techniky, umění… To, co nebylo prohlédnuto, byla lest moci, která zdánlivě nabízela svobodný pohyb prostorem, přitom se ovšem zakřivovala a stáčela zpět k tomu, co ji dlouhodobě utvářelo. Tento pohyb lze sledovat například ve filozofii, kde nabývá podoby obratu ke zkoumání vlastních dosavadních zdrojů a pokusu o jejich revizi, jak lze sledovat u jednoho z nejvýraznějších myslitelů tohoto období KarlaKosíka. V jistém kruhovém pohybu po orbitu se ocitá i myšlení dalších výrazných osobností tehdejšího českého myšlení, například Ladislava Hejdánka, který se obrací od marxismu k promýšlení křesťanských impulzů, podobně jako Vítězslav Gardavský a další. Jan Patočka a jeho následovníci se obracejí k analýze fenomenologické tradice spojené zejména s Heideggerovou ontologií.

Z vnějších myšlenkových podnětů v této době asi nejsilněji působil existencialismus spojený především s J.-P. Sartrem, jehož dílo se objevuje jak

ve fundamentálním sporu individuality a společenství, tak v jeho transformaci do vztahu existencialismu a marxismu, respektive osobního vztahu Sartra a komunismu. Lze říci, že Sartre přinášel nové otázky tváří v tvář tradiční komunistické ideologii. Umožňoval tak mimo jiné mladým myslitelům vycházejícím z marxismu přemýšlet revizionisticky a kriticky o povaze své původní víry.

Poměrně tradiční a v kruhu se pohybující byl do značné míry rovněž návrat strukturalismu, který, alespoň v souvislostech literárněvědných, nepřekonal své hranice a jeho kontakt s francouzským strukturalismem nebyl příliš velký, už z důvodu dlouhodobé izolace i rozptýlení jeho představitelů (Jakobson, Wellek), nebo jejich odklonu k jiným metodologickým iniciacím, ať už jen deklarovaným nebo vážně přijímaným (Mukařovský).

Vůči anglosaským filozofickým školám, například k analytické filozofii jazyka, zůstával český prostor imunní; klasický pragmatismus u nás, až na výjimky z první poloviny 20. století (Karel Čapek, Rutte, Vorovka) nezakořenil. Filozofie zůstávala svázána s tradicí evropské metafyziky.

Poněkud bohatší byla reflexe západní filozofie (včetně anglosaské) v oblasti estetiky (Kalivoda, Šabouk) a také v oblasti ekonomického myšlení, kde se postupně prosazovaly myšlenky reformy socialistického hospodářství do podoby jakéhosi „crossoveru“ mezi socialismem a tržním modelem (Ota Šik). „Věštění“ ekonomických vizí budoucnosti se stalo natolik přitažlivým lákadlem i pro samotné vládnoucí elity, že vznikla instituce podobná delfské věštírně – prognostický ústav, který své věštby budoval (jak jinak než v marxismem definované éře myšlení) na „přísně vědeckém základu“. Jistá posedlost předpovídáním možných modelů budoucnosti byla spojena s klasickou vírou marxismu v možnost ovládnutí skutečnosti prostřednictvím vědecké

Roman Jakobson při návštěvě Prahy (1969).

Adam Schaff: Marxizmus a ľudské indivíduum. Príspevok k marxistickej filozofii člověka (1967). Přel. Andrej Kopčok a Róbert Roško.

analýzy dějin, tedy toho, co Karl Popper brilantně kritizuje ve své knize The Poverty of Historicism (Bída historismu),1 kde ukazuje, jak veškeré historické modely futuristické extrapolace dějinného vývoje – ať už šlo o nacionálně-socialistický v Německu, nebo komunistický v Sovětském svazu – vedly vždy ke kataklyzmatickým katastrofám.

Sebevědomí ekonomů, filozofů a obecně intelektuálů té doby se opíralo o značný společenský respekt společnosti, která v mnoha ohledech předstírala, že vládne přísně vědeckými nástroji, kterými ovládá chod věcí. Respekt k vědě obecně se opíral i o mimořádně zjevné reprezentace moci prostřednictvím spektakulárního dobývání kosmu, v němž v 60. letech vrcholila přetahovaná mezi USA a Sovětským svazem korunovaná americkým přistáním lunárního modulu mise Apollo na Měsíci v roce 1969. Humanitní a společenskovědní areál těžil z těchto spektakularit, které lidské společenství utvrzovaly ve víře ve vědu jako cosi, co nahrazuje svou spolehlivostí ztraceného mrtvého Boha. Víra v mocnou sílu přírodních věd se otiskovala i do věd humanitních, kde gesto intelektuála působilo se stejnou jistotou jako přesvědčení o přírodních zákonech. A tak francouzská intelektuální levice kolem časopisu Tel Quel, elita francouzských myslitelů své doby (Foucault, Kristeva, Barthes, Derrida a zejména pak existencialisté Sartre, Beauvoir, Wahl nebo Camus), dokázala svou rétorikou fascinovat mládež a vést ji do poslední křížové výpravy proti starému buržoaznímu světu. Jejich duševní svět a jejich koncepce – jakkoli levicové a opírající se často o marxismus a komunistické myšlenky, případně s nimi v obsáhlých diskusích polemizující – nekonvenovaly dogmatickému komunismu socialistického tábora. Stávaly se však často impulzem pro tamější mladé marxisty usilující o reformu zjevně selhávajícího konceptu schematického obrazu budovaného tradičním poválečným komunismem, tedy obrazu šťastné a  spravedlivé budoucnosti dosažitelné sebeobětováním individuality, aktuální ho lidského bytí v kolektivní tvorbě budoucnosti pro příští generace. Eschatologická, chiliastická vize se ukázala nefunkční brzy po svém vzniku a byla mocensky udržována po celá 50. léta, jakkoliv se obraz nabízený mocí radikálně rozcházel s každodenností jedinečného lidského života. Na konci 50. let a počátkem 60. let se začal tento koncept postupně rozkládat a stal se neudržitelný i pro samotný komunistický režim, který byl vystaven množství subvertujících prvků vycházejících z každodennosti lidské životní praxe i z diverzity lidské společnosti jako takové, jejíž homogenita, předpokládaná původním konceptem v představě sladění potřeb, emocí a imaginace, se ukázala jako naprosto falešná.

1 Popper, Karl: The Poverty of Historicism. Routledge, New York 1957.

Potřeba změny modelu, kterou si v jisté podobě přiznal i samotný režim vystavený konfrontaci svých hospodářských výsledků s životní úrovní zemí Západu, vedla k určitému společenskému uvolnění. To ovšem neznamená, že pocit určitého povolení mocenského tlaku vedl automaticky i k opuštění myšlenkových modelů, které přinášel dosavadní mocensky protlačovaný společenský model. S poznáváním nových obzorů a nových slovníků, které je popisovaly, přicházely ke slovu i slovníky staré, vlastní dosavadním myš-

lenkovým modelům. A tak došlo k něčemu, co bychom obrazně mohli přirovnat k elipsovitým tvarům, kde zdánlivé vykročení vně, k novým perspektivám, se obrací zpět k bodu výchozímu.

Sartre

Jean-Paul Sartre vstoupil do českého kontextu ve druhé polovině 40. let několika texty. Nejprve prvním dílem románu Cesty k svobodě vydaným v překladu Jaroslavy Votrubové-Koutecké nakladatelstvím ELK v roce 1946, v roce 19472 překladem eseje Existencialismus je humanismem a povídky Intimita v  Chalupeckého čísle Listů věnovaném existencialismu a ve stejný rok i druhým dílem Cest k svobodě nazvaným Odklad (opět v překladu Votrubové-Koutecké). Tento vstup do českého kulturního kontextu byl definován zejména zájmem mladé poválečné generace o  pojem existencialismu a  také o autora, který byl jeho dominantním představitelem. Přičemž existencialismus nepředstavoval víc než jistou výzvu k interpretaci situace poválečné generace mladých lidí, kteří pociťovali úzkost a cizotu tváří v tvář vražedné civilizaci, která prokázala v minulých letech mimořádnou schopnost ničení a sebeničení. Jinou cestu nabízel utopický koncept komunismu vyzývající ke kolektivnímu sjednocení a obnově poničené evropské kultury a civilizačních výdobytků. Sartre představoval, jakkoliv se k otázce kolektivu opakovaně vyjadřoval ve svém díle, typ izolovaného a vyvrženého individua, jehož cesta k  čemukoliv společnému byla mimořádně komplikovaná; o to více však vzýval svou „cestu ke svobodě“, ačkoliv pro něj bylo analyticky problematické definovat, co taková svoboda znamená. V prvním díle Cest k svobodě stojí: „Nikdo nekladl překážky mé svobodě, vypil ji můj život…“; „Pro nic:

Jindřich Chalupecký.

Jean-Paul Sartre.

2 Srov. Sartre, J.-P.: Existencialismus je humanismem (přel. Z. Lorenc a J. Chalupecký). Listy 1, 1947, č. 3, s. 419–433; týž: Intimita (přel. Z. Lorenc), tamtéž, s. 433–450.

Autentičnost, akcionismus, provokace a pop: západní kultura

60. a raných

Josef Vojvodík

Prvního července 1961 dokončil spisovatel a lékař Louis-Ferdinand Céline (Louis-Ferdinand Destouches) rukopis svého románu Rigodon (český překlad Skočná) a ještě téhož dne zemřel, sedmašedesátiletý, na prasklou mozkovou výduť. Jeho slavná Cesta do hlubin noci (Voyage au bout de la nuit, 1932) vyšla v českém překladu Jaroslava Zaorálka již pouhý rok po francouzském vydání. Román Skočná však ve Francii vyšel posthumně až v lednu 1969, provázen ambivalentním hodnocením kritiků, pohybujícím se mezi uznáním a zklamáním.1 Na rozdíl od pozdější recepce unikla prvním recenzentům úzká tematická návaznost na předchozí Célinovy romány D’un château l’autre (1957) a Nord (1960) jeho „německé trilogie“, kterou uzavírá Rigodon.2 Céline žil v 50. letech až do své smrti v Meudonu nedaleko Paříže jako outcast s cejchem proskribovaného autora. Poválečná, silně levicová Francie v atmosféře razantního nástupu Sartrova existencialismu nemohla Célinovi zapomenout především protikomunistický pamflet Mea culpa (1936), jedno z nejostřejších zúčtování s iluzemi a sliby spásy světa komunismem, které napsal po své návštěvě Stalinova Sovětského svazu. Přestože jde o krátký, jedenadvacetistránkový text, měl Célinův radikální rozchod nejen s levicovou ideologií, nýbrž s jakoukoliv ideologií, ať již ve znamení třídy, rasy či národa, zásadní význam. Přes klatbu, v níž se Céline po roce 1945 ocitl, vydal v roce 1952 první svazek románu Féerie pour une autre fois (druhý svazek následoval 1954),3 který začal psát v cele pro odsouzence k smrti ve vězení v Kodani, kde byl uvězněn pro nařčení z kolaborace.4 Ve Skočné popisuje autor anabázi rozbombardovaným Německem po útěku z Paříže v červnu 1944, anabázi, ve které jde o holý život, až do Kodaně. Kniha končí scénou, kdy vypravěč potkává na okraji Kodaně

1 Pozitivně hodnotí román např. Valmont, Jacques: Céline: Rigodon. Aspects de la France, 13. 3. 1969. Záporně Juin, Hubert: „Rigodon“ de Louis-Ferdinand Céline. La Poussière et les débris. Combat, 6. 2. 1969, s. 10.

2 Česky v překladu Anny Kareninové: Od zámku k zámku. Atlantis, Brno 1996; Sever. Atlantis, Brno 1997 a Skočná. Atlantis, Brno 1998. „Rigodon“, název dvorského tance, který se na konci 17. století vyvinul z provensálského lidového tance.

3 Česky v překladu Anny Kareninové: Féerie pro jindy. Atlantis, Brno 2012; Féerie pro jindy II (2015).

4 Dánsko odmítlo vydat Célina do Francie, dokud nebudou předloženy důkazy o údajné kolaboraci. Francouzské úřady žádné důkazy nepředložily a Célina v roce 1951 v plném rozsahu zprostily obžaloby.

5 Nositel Nobelovy ceny za literaturu 2008.

6 Le Clézio, J.-M.-G.: Comment peuton écrire autrement. Supplément Le Monde, č. 7494, 15. 2. 1969, s. V.

7 Ke skupině patřili, vedle Sollerse, jeho manželka JuliaKristeva, Michel Foucault, Roland Barthes, Jacques Derrida, Gérard Genette, Jacques Lacan, autoři okruhu „nového románu“ ad.

8 Škola mrtvol. Přel. S. Horský, Meteor, Praha 1939.

9 Sollers, Philippe: Le rire de Céline. In: týž: Théorie des exceptions. Éditions Gallimard, Paris 1986, s. 112–114.

10 Tamtéž, s. 114.

11 V knize Pouvoirs de l’horreur. Essai sur l’abjection. Éditions du Seuil, Paris, 1980/1983 (k Célinovi zejména s. 155 násl.). Angl. překlad: Powers of Horror: An Essay on Abjection.Columbia University Press, New York 1982. Abjekt (abiectus: odpad, odvržené, odpudivé, zavržené, přízemní) představuje stínovou, cizorodou, negativní a „odvrženou“ část našeho „Já“, která vzbuzuje odpor a zároveň přitahuje. Něco, co člověk nechce, ale nemůže beze zbytku od sebe odvrhnout. Abjekt představuje něco, co nelze sublimovat, co je radikálně odmítané, co zaujímá mezní pozici a co ohrožuje řád, strukturu, identitu. Ve vztahu k Célinovým pamfletům jde podle Kristevy o kolaps pokusu akceptovat rušivé, heterogenní, cizorodé jako součást vlastní psychické struktury.

u moře hejno exotických ptáků, kteří se sem slétli z rozbombardovaných zoologických zahrad Německa. Právě „Zvířatům“ věnoval Céline Skočnou. Céline se už nedožil toho, že jej spisovatel Jean-Marie Gustave Le Clézio5 po vydání Skočné přiřadil vedle Kafky a  Joyce ke klíčovým autorům 20. století.6 Od počátku 70. let se na jeho dílo soustředila pozornost literárních vědců. Časopis Tel Quel (zároveň název literárněkritické skupiny),7 který začal vycházet roku 1960 za redakce spisovatele Philippa Sollerse, otiskl hned v třetím čísle prvního ročníku z podzimu 1960 článek o Célinovu Severu Tel Quel se během své existence (1960–1982) stal platformou poststrukturalismu a dekonstruktivismu, v 60. letech a na počátku 70. let byla jeho pozice marxisticko-maoistická, nicméně ideologické i literárněkritické pozice jeho autorů nestály v cestě zájmu o  Célinovo dílo, jakkoliv paradoxně to může znít. Jako nonkonformní, formálně revoluční a „subverzní“ autor byl Céline a jeho dílo kompatibilní s programem a cíli skupiny Tel Quel. Především Philippe Sollers osvědčoval, dokonce i ve své maoistické fázi, vytrvalý zájem o autora Cesty do hlubin noci. Podle Sollerse jsou i Célinovy pamflety Bagatelles pour un massacre (1937, Maličkosti k masakru) a L’École des cadavres (1938)8 výsledkem kalkulu, sledujícího provokaci, která by pozornost čtenářů obracela k autorovu literárně-estetickému novátorství.9 Hlavním pojítkem a argumentem byla pro Sollerse nekonformnost. Céline byl, podle Sollerse, vítaným obětním beránkem špatného svědomí kolaborujících Francouzů za německé okupace, tím spíše, že důsledně odmítal přijmout pokryteckou hru na kajícího se hříšníka a „člověka pseudomorálky“.10 Rovněž Julia Kristeva věnovala Célinovi literárněteoretickou a literárněpsychologickou pozornost. Na přelomu roku 1975/1976 vedla na Université de Paris VII Jussieu seminář věnovaný Célinovi, přednášela o jeho díle, jímž se zabývala také z perspektivy psychoanalýzy, když na příkladu jeho textů dále rozvíjela svoji teorii abjektu.11 Aktuálnost Célinova díla spatřuje Kristeva v tom, že reflektuje krizi moderního subjektu v jeho subverzi symbolického řádu a významových systémů moderní společnosti, které Céline podvrací výrazně ozvláštněným poetickým jazykem, prostoupeným argotem, vulgarismy, charakterizovaným roztříštěnou větnou vazbou ve prospěch rytmu a hudebnosti, jíž se artikulují afektivní a pudové aspekty. Célinovy politické postoje a názory, jak se projevují v jeho pamfletech, jsou interpretovány psychologicky jako fenomén vedoucí k jádru problematiky moderny samotné a symptom hlubšího a zásadnějšího otřesu a krize.

Célinovy poválečné romány vytvářejí obraz 20. století jako permanentní katastrofy, která se stala nekončící přítomností. Jejich styl a narativní metodu, inspirovanou technikou raných filmů a divadelními atrakcemi, charakterizuje Jörg Dünne jako „katastrofickou mediologii“, jejíž zvláštnost spočívá v tom, že katastrofu inscenuje.12 V druhém svazku románu Féerie pro jindy II pozoruje vypravěč z okna svého bytu exploze při spojeneckém bombardování Paříže v noci z 21. na 22. dubna 1944 a poznamenává, že „kdysi se tomu říkalo fantaskopie…“,13 efekt optického klamu, navozený optickými přístroji a simulací pohybu.

Byla 60. léta, rámovaná Gagarinovým letem prvního člověka do vesmíru 12. dubna 1961 a přistáním prvního člověka, Američana Neila Armstronga a jeho posádky, na Měsíci 20. července 1969, provázena převratnými „explozemi“?

Šedesátá léta jistě byla – viděno z dnešní perspektivy – érou zásadního, především sociálně kulturního zlomu ve znamení politizace nejen společnosti, církve, veřejného života, ale také umění a kultury vůbec. Tento vývoj byl podmíněn dramatickými událostmi velkého dosahu, jako byly stavba Berlínské zdi (srpen 1961), která se stala symbolem studené války, tzv. Kubánská krize (1962) a následný atentát na prezidenta Johna F.  Kennedyho (22. listopadu 1963), ale také pokračující válka ve Vietnamu (1955–1975) i Alžírská válka (1954–1962). Společensko-politické erupce kulminovaly studentskými revoltami konce 60. let, na univerzitách v USA, v západní části Německa, v anarchii „Pařížského máje 1968“ a v „osmašedesátnickém“ hnutí. „Revoluční potenciál“ tohoto hnutí „Hitlerových dětí“ v západní části Německa se v průběhu 70. a 80. let v extrémní podobě vybíjel v teroristických akcích RAF, v zdánlivě umírněnější pak, svými následky však fatální podobě v „dlouhém pochodu institucemi“, jak tuto metodu politicko-strategické radikálně levicové perspektivy formuloval roku 1967 jeden ze západoněmeckých marxistických vůdců Rudi Dutschke. Ve srovnání se situací v zemích východního bloku a zejména tehdejšího Československa se ukazuje protisměrný vývoj: zatímco v Československu probíhal od počátku 60. let nejdříve pozvolný proces liberalizace, který se však stupňoval a vrcholil „pražským jarem“ 1967–1968 a který by se – nebýt okupace Československa vojsky zemí Varšavské smlouvy 21. srpna 1968 – nezastavil jen u požadavku „socialismu s  lidskou tváří“, pochodovalo neomarxistické studentské hnutí v Paříži, Západním Berlíně, Frankfurtu nad Mohanem a dalších velkoměstech s rudými

Vladimír Boudník: Kybernetický stroj (kombinovaná technika, 1965).

12 Dünne, Jörg: Céline und die Katastrophe. In: Stephan Leopold, Dietrich Scholler (eds.): Von der Dekadenz zu den neuen Lebensdiskursen Französische Literatur und Kultur zwischen Sedan und Vichy. Fink, München 2010, s. 335–350 (cit. 340).

13 Céline, Louis-Ferdinand: Féerie pro jindy II. Přel. Anna Kareninová, Host, Brno 2015, s. 44.

vlajkami a portréty Marxe, Lenina a Mao Ce-tunga a s hesly radikálně odmítajícími západní liberalismus a provolávajícími „smrt kapitalismu“.

Přes značný dosah politických událostí zůstávají kulturně-historické souvislosti a systém kultury tím zásadním fundamentem, na jehož základě společnost rozvíjí své hodnotové vzorce a významové koncepce, které potom dále působí v politice, hospodářství a v sociální oblasti. V tomto smyslu je a  zůstává kultura tvořivou silou. Mluví-li se o 60. letech jako o době zlomu, je třeba se ptát, co jej přivodilo a v čem především spočíval. Sociologové se shodují, že motorem této společenské proměny v západním světě byla proměna funkce stále diferencovanějších médií, přičemž zcela specifickou a klíčovou úlohu měla rocková hudba jako alternativní forma moderního života a médium protestu nové kultury mladých, zároveň však i jako „filtr“ napětí mezi generací otců a novou generací synů. Vedle rockové hudby, britského beatu a amerického folku zde byla další média: alternativní divadlo, kinofilm, rádio, gramofonové desky, fotografie a reklama, televize, magnetofon, ale také módní průmysl, média, která se výrazně podílela na změně paradigmatu a na razantním nástupu pop-kultury.

Ve srovnání s turbulentními 60. léty se 70. léta na Západě jeví jako podstatně méně excentrická a umírněnější, jako doba směřující spíše k přizpůsobení než k revoltě, jako doba, která ovšem ke konci 70. let vyústila do „krize“ a ideologie životního prostředí a „mírových pochodů“ za odzbrojení: seventies mezi třpytivou pop-kulturou a médii vyvolávanou hysterií a strachem o „budoucnost planety“.

Protest a provokace jako životní postoj osmašedesátnické generace ve „společnosti bez otců“

Pokud bychom mohli nebo měli hledat nějakou podobnost ve společensko-kulturní atmosféře druhé poloviny 60. let na Západě a v tehdejším Československu, našli bychom ji nejspíše v požadavku zpracování nedávné minulosti, totiž v požadavku vypořádání se s terorem totalitních diktatur, v případě západní části Německa s nacionálním socialismem a jeho (žijícími) aktéry, v případě Československa s neméně brutálním komunistickým terorem 50. let. V Československu bylo toto zpracovávání nedávné minulosti rychle ukončeno událostmi z 21. srpna 1968 a tím, co následovalo, v západním Německu a západním světě však uvedlo do pohybu proces, který k životu vyvolal různá reformní hnutí a společenské zlomy, jejichž dopad a význam je dnes reflektován a hodnocen značně kriticky. Konkrétně v západní části Německa vyústilo studentské hnutí konce 60. let do odštěpení radikálních skupin, které se dále radikalizovaly do teroristické „Frakce Rudé armády“ (RAF – „Rote Armee Fraktion“) na území Spolkové republiky Německo v druhé polovině 70. let. Historik soudobých dějin Hans-Ulrich Wehler mluví v této souvislosti nekompromisně o naprostém politickém „debaklu“ osmašedesátnického

hnutí,14 které mělo pro další vývoj nejen západní části Německa, ale pro celý západní svět neblahé následky, které pociťujeme ještě dnes. Wehlerova kritická bilance je jedním z příkladů demytologizace roku ’68.

Protestující generace 60. let byla generací „na cestě ke společnosti bez otců“. Tak pojmenoval psychiatr a stoupenec psychosomatického lékařství Alexander Mitscherlich svoji dnes proslulou knihu Auf dem Weg zur vaterlosen Gesellschaft, která vyšla v mnichovském nakladatelství Piper Verlag v roce 1963. „Společnost bez otců“ je pro Mitscherlicha sociálně psychologickou metaforou moderní společnosti, která po Marxem a  Nietzschem vyhlášené „smrti Boha“ a Freudem „diagnostikované“ oidipovské „otcovraždě“ prošla dvěma světovými válkami a dospěla do labyrintu a spleti zdánlivě neřešitelných protikladů: na jedné straně stále silnější dynamika modernizace poháněná dogmatem pokroku, na druhé straně rozvrat skupinově specifických sociálních struktur a řádu, především rodiny s její otcovskou autoritou. Mitscherlich klade otázku, spojenou s obavami z fatálních důsledků tohoto vývoje: „Jak bude společnost bez otců v tomto smyslu vypadat, společnost,

Aleš Lamr: Kybernetická dáma (olej, 1969).

14 Wehler, Hans-Ulrich: Deutsche Gesellschaftsgeschichte 5. Bundesrepublik und DDR 1949–1990. Verlag C. H. Beck, München 2008, s. 310–321.

Překlad jako součást národní

kultury:

1964–1971

Jiří Pelán

Nakladatelské domy, vzniklé po únoru 1948 převážně na troskách soukromých či družstevních podniků, se počátkem 60. let konsolidovaly a jejich edičním programům byly vymezeny administrativní mantinely. Právě jejich ediční politika vytvářela v letech 1964–1971 kamínky mozaiky, jež ve svém celku skládala kulturní nabídku, vstupující do korelace s evolucí domácí tvorby. Pokusme se zachytit podobu takovéto nabídky v oblasti překladové literatury v této době.

Státní nakladatelství krásné literatury a umění / Odeon

V námi sledovaném období nás musí zajímat především Státní nakladatelství krásné literatury a umění, od 1. 1. 1966 přejmenované na Odeon. Toto nakladatelství (původně zaměřené nejen na beletrii a výtvarné umění, ale i na hudební produkci) vzniklo v roce 1952 na bázi prvorepublikové Družstevní práce a poválečného Míru.1 Důvodem, proč mu věnovat přednostní pozornost, je skutečnost, že právě jemu byla na samém počátku jeho existence přidělena ediční kompetence (tzv. „gesce“) pro překladovou literaturu. V rámci tohoto určení přešly do programu SNKLHU (Státního nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, jak zněl do roku 1961, tj. do odchodu hudební redakce, původní název) některé – později reprezentativní – ediční řady založené a dosud realizované jinými nakladatelstvími: Knihovna klasiků, původně (1950–1963) vydávaná v Československém spisovateli, a Světová četba, původně (1948–1952) vycházející v nakladatelství Svoboda.

Toto vymezení sice platilo i v následujících letech, nikdy však nebylo zcela absolutní. Jednak mělo SNKLHU od počátku také bohemistickou redakci

1 Viz Přibáň, Michal a kol.: Česká literární nakladatelství 1949–1989 Academia, Praha 2014, s. 279nn.

Josef Čermák.

Josef Čermák a Zdeněk Urbánek (1961).

(a nikdy o ni nepřišlo) a vydávalo pečlivě edičně připravené řady spisů českých autorů, a jednak beletrie vstupovala – pod poradním dohledem „gestora“ – rovněž do edičních plánů jiných nakladatelství.

Máme-li hodnotit program nejen tohoto nakladatelství, je třeba připomenout, že v průběhu totalitní éry byly nakladatelské plány téměř permanentně pod cenzurním dohledem. Na počátku 50. let mělo dohled nad médii a knižní produkcí kulturně-propagační oddělení ÚV KSČ, jehož součástí byl tiskový a vydavatelský odbor. V roce 1953 pak vznikl usnesením vlády ČSR cenzurní úřad s názvem Hlavní správa tiskového dohledu, který nejprve působil samostatně při orgánech KSČ, avšak v druhé polovině téhož roku byl začleněn pod Ministerstvo vnitra.2 Podle katalogizace Pavla Čecha cenzurní opatření postihovala zejména díla ideologicky nespolehlivá, tj. díla nerealistická (symbolistní, parnasistní, avantgardní, existencialistická), náboženská, ale i detektivní žánr, a díla, jež byla alespoň v některých pasážích kontaminována nepřípustnými prvky (např. erotismem).3 V roce 1964, jímž začínáme náš přehled, úřad ještě fungoval (byl zrušen v roce 1966) a nakladatelství na to brala ohled, ale principy, na nichž probíhala selekce zařazovaných titulů, už byly značně uvolněné a dosavadní kulturněpolitické příkazy, prosazující tzv. „pokrokové autory“ – tj. autory levicové a pěstující tzv. „socialistický realismus“, či alespoň autory plnící dílčí ideologické úkoly –, zřetelně ustupovaly titulům, jež znamenaly značné tematické i formální inovace.

2 Zevrubnou analýzu viz Knapík, Jiří: V zajetí moci. Kulturní politika, její systém a aktéři. 1948–1956. Libri, Praha 2006.

3 Viz Čech, Pavel: Francouzsko-české vztahy v oblasti překladu (1945–1953). Masarykova univerzita, Brno 2011, s. 13–14.

Za tímto pohybem stáli – nejen v SNKLU (Státním nakladatelství krásné literatury a umění, jak zněl redukovaný název po odchodu hudební redakce) – redakční pracovníci, zpravidla velmi erudovaní a specializovaní v konkrétních národních literaturách. V SNKLU řada z nich vyšla z poválečných komparatistických seminářů Václava Černého: romanista a klasický filolog

Jan Binder, romanisté Alena Hartmanová a Eduard Hodoušek (italská, francouzská a španělská literatura), široce filologicky fundovaný Josef Čermák (který postupně vystřídal francouzskou, španělskou a německou redakci)4 a neméně všestranný Miloslav Žilina,5 který pečoval zejména o překlady z orientálních literatur. Pokud jde např. o anglo-americkou literaturu, v edičních plánech tohoto období je stále patrná recentní redakční iniciativa Josefa Škvoreckého (který se v roce 1963 stal spisovatelem na volné noze a se SNKLU nyní spolupracoval jako externista), ale výčet těch, kdo se podíleli na liberalizaci edičních plánů, by byl dlouhý: romanistka Jitka Křesálková,6 anglistka Eva Kondrysová,7 rusistky Marie Zábranová a  Ludmila Dušková, polonistka Vlasta Dvořáčková, jugoslavistka Irena Wenigová aj. Díky tomu, že redakce měly značnou autonomii, lze kvalitní výběr titulů připsat právě jim a externistům, jimiž se obklopily. Přehled titulů, jež SNKLU vydalo v roce 1964, může poskytnout modelový obraz zdejší ediční praxe. Nepříliš rozsáhlá už byla nabídka autorů, kteří odpovídali kulturněpolitickým preferencím předchozího období (či přesněji 50. let). Ze vzorových textů stalinistické periody byl reeditován pouze román Nikolaje Ostrovského Jak se kalila ocel ( Jarmila Wagsteinová). Hojněji byli zastoupeni levicoví „klasici“: Erskine Caldwell (A. J. Šťastný), Bertolt Brecht (Kavkazský křídový kruh,Rudolf Vápeník a Ludvík Kundera), Henri Barbusse (Mezi námi, Vladimír Brett a kol.), Martin Andersen Nexø (Švéd loterista, Jan Rak a  Jiřina Vrtišová), Jean-Richard Bloch (Kurdská noc, Edgar Knobloch), Juan Goytisolo (Spodina, Vladimír Landovský) Politické objednávce tohoto typu odpovídaly rovněž překlady tureckého básníka Nazima Hikmeta (Listí ze šesti stromů, Jiří Taufer) či Chilana Pabla Nerudy (Deset básní, Lumír Čivrný), komunistických souputníků, pobývajících aktuálně v Československu, a také překlady internacionálních komunistických aktivistů, zpravidla, dlužno

Miloslav Žilina.

Josef Škvorecký.

Eva Kondrysová.

4 Viz Pelán, Jiří: Ve službě literatuře. In: Čermák, Josef: „I do daleka vede cesta…“ Eds. Petr Čermák, Kristina Hellerová, Jan Čermák, Filozofická fakulta UK, Praha 2017, s. 7nn.

5 Srov. Žilina, Miloslav: Texty o literatuře. Ed. Eva Fialová, Triáda, Praha 2005.

6 Srov. Trovesi, Andrea: Jitka Křesálková (1924–2020). Česká literatura, 68, 2020, č. 6, s. 771–777; Jiří Pelán, Za Jitkou Křesálkovou (5. 12. 1924 – 4. 11. 2020). Souvislosti, 2020, č. 4.

7 K redakční práci viz Kondrysová, Eva – Seibertová, Lucie: Dřív člověk musel každou knížku obhájit, vydupat ze země. In: Rubáš, Stanislav (ed.): Slovo za slovem. S překladateli o překládání Academia, Praha 2012, s. 193nn.

Mateo Alemán: Dobrodružný život Guzmána z Alfarache (1964, přel. Václav Cibula), obálka Karel Hruška.

dodat, solidní literární úrovně: Elsa Trioletová (Schválnosti života, Eva Musilová), Pierre Courtade (Rudé náměstí, Josef Pospíšil), Arthur Miller (5 her, Ota Ornest, Luba a  Rudolf Pellarovi, Aloys Skoumal, František Vrba, Jan Grossman), Kostas Kotzias (Šachta č. 7, Lysimachos a Milena Papadopulos), Halldór Kiljan Laxness (Salka Valka, Jiřina Vrtišová), černý Haiťan Jacques Stephen Alexis (Generál Slunce, Eva Outratová).

Značný, byť nikoli nejrozsáhlejší prostor byl věnován světové klasice, kam se přirozeně vrátila jména, jež měla v Čechách již dlouhou překladovou tradici. Tak je tomu zejména v titulech Knihovny klasiků (Balzac, Dickens, Dreiser, Dostojevskij, France, Hugo, Lu Sün, Ovidius, Schiller, Shakespeare aj.). Nejde však jen o reedice, objevily se zde i texty, jež dosud přeloženy nebyly (Theodore Dreiser, Stoik, Anna Novotná; Lu Sün, Eseje, Berta Krebsová), nebo alespoň nové překlady, nahrazující překlady prvorepublikové (Fjodor Michajlovič Dostojevskij, Hráč a jiné prózy, Ruda Havránková; Anatole France, Z  francouzské literatury, J. Binder; Victor Hugo, Dramata, Gustav Francl, Petr Kopta, František Kožík, Vladimír Mikeš, Jiří Pechar, Jindřich Pokorný; Friedrich Schiller, Nevěsta messinská. Vilém Tell. Dimitrij. Poezie, Valter Feldstein, Vladimír Šrámek, František Vrba, Marie Bieblová, Luděk Kubišta).

I mimo Knihovnu klasiků vycházela řada starších textů, jež podstatným způsobem doplnily naši dosavadní kulturní mapu: v roce 1964 byl čtenářům poprvé nabídnut například vrcholný pikareskní román Matea Alemána Dobrodružný život Guzmána z Alfarache (Václav Cibula), známá zpráva o výpravě Jamese Cooka do Tichomoří německého bouřliváka Johanna Georga Forstera Cesta kolem světa podniknutá Dr. Johannem Forsterem a jeho synem Georgem Forsterem v letech 1772–1775 na lodi „Resolution“ pod velením kapitána Cooka (Egon Feigel = Rio Preisner), Stesky francouzského renesančního básníka Joachima du Bellay (Edgar Knobloch), Gayova Žebrácká opera ( Jiří Valja), první překlady starého řeckého komediografa Menandra ( Vladimír Šrámek), Voltairova Panna (Radovan Krátký) či objevná antologie Dubrovnická renesanční poezie (Milada Nedvědová, Josef Hiršal). Řada překladů se pokoušela – vesměs zdařile – dát starým textům nový výraz: Jan Vladislav přeložil znovu po Antonínu Kurzovi (1925) a  Petru Křičkovi (1946) ruské byliny a po Vrchlickém (1889) a  Eisnerovi (1940) Michelangela Buonarrotiho, Jindřich Pokorný se vrátil k  Bürgerovým baladám, naposledy překládaným v obrozenských dobách, Vilém Závada přeložil po Boženě Věrné (1939) Mihaila Eminesca (Ať září voda tmavá), Josef Hiršal přetlumočil ve spolupráci s Otonem Berkopcem po Janu Hudcovi (1896) a Karlu Křivém (1903) básnické drama Černohorce Petara Petroviče Njegoše Horský věnec. Jádrem katalogu byla ovšem jednoznačně moderní literatura. Ruská sovětská literatura v  edičním programu roku 1964 již nepřevažovala, jak tomu bývalo v 50. letech. Připomínána byla zejména některá jména a díla ze starších fází, někdy objevně, jak tomu bylo v případě avantgardního experimentátora Velemira Chlebnikova (Čmáranice po nebi, Jiří Taufer) či velmi oblíbeného autora romaneskních dobrodružných románů Alexandra Grina – od něhož pochází překvapivě atypická drásavá autobiografie Svě­

dectví mého života (Zdeňka Psůtková) –, anebo v případě průkopníka sci-fi z 20. let Jefima Zozulji (Zkáza hlavního města, Jaroslav Hulák). Hledala se však především nová jména, i v tomto případě dosti úspěšně: ze současných prozaiků byli přeloženi Jurij Nagibin (Když je čas kachen, Milena Nyklová) –později stálá položka edičních plánů – a Bulat Okudžava (Ahoj, studente, Anna Nováková), z básníků Andrej Vozněsenskij (Trojúhelníková hruška, Václav Daněk).

Podstatně šířeji byla v programu roku 1964 zastoupena americká literatura. Vydáváni byli především moderní klasici: Ernest Hemingway (Stařec a moře, František Vrba; Zelené pahorky africké, L. a  R. Pellarovi), William Faulkner (Mink, uzavřená část románu Panské sídlo, Jiří Valja, ve více než opatrném nákladu 2800 výtisků), výbor z Fitzgeraldových próz Diamant velký jako Ritz (Lubomír Dorůžka a Zdeněk Urbánek), bestseller Harper Leeové Jako zabít ptáčka (Marcela Mašková a Igor Hájek) a z textů mladší generace Schulbergův román z boxerského prostředí Tím hůř, když padnou (Heda Kovályová). Vedle prozaiků vyšla také řada excelentních výborů ze špičkových

Radovan Krátký.

Jan Vladislav

Jindřich Pokorný.

Zdeněk Urbánek (vlevo) v rozhovoru. Jiří Valja.

Alain Robbe-Grillet: Gumy (1964, přel. Svatopluk Horečka), obálka Vladimír Fuka.

8 Zevrubný popis českých překladů z francouzštiny v 60. letech viz Drsková, Kateřina: České překlady francouzské literatury (1960–1969). Jihočeská univerzita – Nová tiskárna Pelhřimov, České Budějovice – Pelhřimov 2010. 9 Nakladatelská nabídka byla čtenáři vděčně přijímána a v kulturních rubrikách reflektována. Časopisy nicméně v 60. letech tíhly spíše k široce založeným úvahám, účtujícím s minulostí a předkládajícím programy pro dnešek a zítřek, a rozhodně se věnovaly více českým původním novinkám než novinkám překladovým. Recenze překladových titulů (relativně nejfrekventovanější v Hostu do domu) zpravidla nebyly pouze popisné, ale zasazovaly hodnocená díla do širšího kontextu ideového i estetického. S povděkem byly kvitovány základní tendence překladů 60. let: otevírání oken do světa a zaplňování bílých míst na kulturních mapách. V poznámkách připomeneme – spíše ad illustrandum a bez komentáře – některé z těchto recenzních reakcí, z nichž lze mimo jiné vyčíst, co se v dané chvíli od literatury žádalo. – Robbe-Grilletovy Gumy recenzoval Josef Čermák v Knižní kultuře, II, 1965, č. 9, s. 394: „V jednom směru je [autory nového románu] povzbudil obrovský zájem teoretiků, pravé teoretické furore. Snad je to tím, dalo by se říci, že je to od dob naturalismu první pokus o soustavnější

básníků amerického modernismu, vesměs dosud v češtině nepředstavených: William Carlos Williams (Hudba pouště, Jiřina Hauková), Robert Frost (Na sever od Bostonu, Hana Žantovská), Kenneth Fearing (Manhattan, Stanislav Mareš) a  dokonce jeden ze zástupců beatnické generace Gregory Corso (Mokré moře, Jan Zábrana).

Pokud jde o francouzskou literaturu, vyšlo rovněž několik průlomových textů.8 Poprvé po válce se do nakladatelských plánů vrátili Marcel Proust (Swannova láska, Josef Heyduk) a také Albert Camus (Mor, Milena Tomášková), zastřešený vstřícnou předmluvou Ivana Svitáka „Bojovný humanista“. Z někdejších reprezentantů avantgardy byl připomenut Blaise Cendrars pozdním románem Zlato (Marie Veselá). Z nejnovějších próz byl přeložen Pilát Pontský (Josef Pospíšil) někdejšího druha surrealistů a pozdějšího filozofa Rogera Cailloise, a zejména byl poprvé uveden na domácí knihkupecké pulty francouzský experimentální „nový román“ prózou Alaina Robbe-Grilleta Gumy (Svatopluk Horečka) 9 Hodnotné byly i překlady německých titulů. Vedle dobře známých autorů jako Heinrich a Thomas Mannové či Arnold Zweig nyní vyšly reprezentativní texty současné západoněmecké literatury: Ples na rozloučenou Gerda Gaisera (Zbyněk Sekal) a  Kam se schováš, človíčku Oskara Marii Grafa (jako překladatel se jím do české kultury vrátil Bedřich Fučík). Ale o uvážlivém výběru svědčí i východoněmecké tituly: vyšlo například Rozdělené nebe (Kamila Jiroudková) Christy Wolfové, i později velmi překládané, a zejména výbor z díla významného básníka Petera Huchela Silnice, silnice (Ludvík Kundera), již tehdy podezřelého intelektuála pod policejním dohledem, jemuž bylo v roce 1971 povoleno vystěhovat se do západního Německa. Výraznými tituly byly i překlady Švýcara Friedricha Dürrenmatta: soubor 5 her (Bohumil Černík, Otakar Fencl) a román Slib (B. Černík). Zvláště je pak třeba zaznamenat vydání prvního svazku Kafkových vybraných spisů (Povídky, Vladimír Kafka),10 následujících v SNKLU po vydání Ameriky (Dagmar Eisnerová, 1962, s tendenční předmluvou Pavla Reimana) a  Proměny (Zbyněk Sekal, 1963), neboť právě Kafka se stal v 60. letech – a stejně tak později za normalizace –lakmusovým papírkem liberalizující se kulturní politiky.

Méně výrazné byly překlady z anglické literatury. Poprvé byl vydán Maughamův vrcholný román O údělu člověka (Radoslav Nenadál) a ze současné literatur y Snowovi Profesoři (Eliška Hornátová). Román Lena Dohertyho Dobrý lev ( Jaroslav Schejbal) prolongoval někdejší zájem o „dělnické“ spisovatele. Dvěma svazky SNKLU dále rozšířilo svou řadu detektivních románů, vzniklou z iniciativy Josefa Škvoreckého: Erle Stanley Gardner, 3× Perry Mason (František Jungwirth, Zdeněk Kirschner, Wanda Zámecká) a  Agatha Christie, 3× Hercule Poirot (Eva Kondrysová).

Ne zcela reprezentativně zastoupeny byly v programu nakladatelství také románské literatury, italská a španělská. Z italských autorů vyšly v novém překladu povídky Grazie Deleddy Ztracený chlapec ( Václav Čep), neorealistický sociálně kritický román Franceska Jovina Na starý motiv (Adolf Felix), značně proklamativní sbírka Piera Paola Pasoliniho Gramsciho popel

( Vladimír Mikeš) a podstatně intimnější poezie Cesara Pavesa Přijde smrt a bude mít tvé oči (Radovan Krátký). Ze Španělů byla publikována Ana María Matutová (Mrtvé děti, Miloš Veselý), Víctor Sáiz (Elektronkový prezident, Jiří Pechar) a sociálně tendenční César M. Arconada (Řeka Tajo, J. O. Fischer).

Pozoruhodně masivní blok naopak tvořili autoři hispanoameričtí, jež právě SNKLU už nějaký čas cíleně uvádělo (a bude uvádět) do českého kulturního povědomí. V roce 1964 vyšli brazilští klasici José de Alencar (Dva indiánské pří běhy, Jaroslav Vojtíšek, Jarmila Vojtíšková) a Raúl Pompeia (Atheneum, J. Vojtíšková, J. Vojtíšek) a současný prozaik Moacir Costa Lopes (Děvče v každém přístavu, Luděk Kult), mimořádní vypravěči Mexičan Juan Rulfo (Llano v plamenech, Václav Kajdoš) a Kubánec Alejo Carpentier (Ztracené kroky, Eduard Hodoušek), Ekvádorec Alfredo Pareja Diezcanseco (Plachetnice, Zdeněk Šmíd) a dva Venezuelané, už dříve Zdeňkem Šmídem přeložený a  J. V. Pojerem vydaný Arturo Uslar-Pietri (Zbrocená kopí, Václav Čep) a Miguel Otero Silva (Mrtvé a živé město, Jan Hronek).

Ostatní literatury – skandinávská, maďarská, rumunská, slovanské –byly v edičním programu zastoupeny dvěma až čtyřmi tituly, z nichž jen některé lze pokládat za skutečně přínosné. K takovým titulům patří například pr vní uvedení norského nobelisty Pära Lagerkvista (Trpaslík, Radko Kejzlar), první překlad polského neoavantgardního básníka, povídkáře a dramatika

Tadeusze Różewicze (povídky a dramatické texty V nejkrásnějším městě světa, Vlasta Dvořáčková)11 či texty dvou Jugoslávců, Chorvata Miroslava Krleži (román Na pokraji rozumu, Dušan Karpatský),12 jehož SNKLU připomnělo už před rokem vynikajícím Hiršalovým přebásněním villonovských Balad Petrici Kerempuha a kterému později Odeon věnoval celé Spisy, a Srba Vaska Popy (Vrať mi moje hadříky, Irena Wenigová, Luděk Kubišta), k němuž se česká překladová literatura rovněž později vracela.

Jiří Pechar (uprostřed), Růžena Hamanová a Jaroslav Kabíček (počátek 90. let).

teorii románu…“ Další recenzi napsala Irena Zítková (Dva literární principy. Host do domu, 1965, č. 2, s. 78): „Robbe-Grilletovy Gumy jsou […] báje, k jejichž napsání autor (tehdy jedenatřicetiletý agronom) vlastní zážitky nepotřeboval prakticky vůbec. Zasadil svou fabuli do fiktivního města. […] Promyšleně jsou zvolena jména ulic, jež se vlévají do Okružní třídy – po té se chodí stále dokola, chodec se vrátí zadem na místo, odkud vyrazil. Právě tak tu existuje kruhová neoddělitelnost viny, odplaty a viny.“

10 Kafkovy Spisy byly rozplánovány do 8 svazků. Viz Čermák, Josef – Nešporová, Jitka: Být šéfredaktorem tak velkého nakladatelství nebyla sinekura, nýbrž tvrdá robota. In: Rubáš, Stanislav (ed.): Slovo za slovem. S překladateli o překládání. Academia, Praha 2012, s. 37.

11 Opelík, Jiří: Tři polská esa. Host do domu, 1964, č. 9, s. 51: „Autorovy povídky mají generační žiloví (Różewicz patří k ročníku 21), s jejich postavami zůstává neodvolatelně přítomna válka, ten zážitek bolestně vypálený do jejich duše, ten prubířský kámen jejich života. Tíha minulosti tu leží na všem živém i neživém, proto také autora speciálně zajímá konkrétní paměť člověka…“

12 Kudělka, Viktor: Aby nebyli lvi. Host do domu, 1964, č. 8, s. 58: „Ještě donedávna bylo pro nás rozsáhlé a mnohotvárné dílo Miroslava Krleži jedním z oněch příslovečných bílých míst na čtenářské mapě moderní jugoslávské literatury. Teprve v poslední době si s mnoholetým zpožděním –knihu po knize a překlad po překladu –objevujeme Miroslava Krležu jako trvalou hodnotu, jako básníka, esejistu, prozaika, dramatika a publicistu, který už více než padesát let vytrvale zkoumá podíl hlouposti na odlidštění člověka a mobilizuje zdravý rozum ke vzpouře.“

Poezie návratů, (sebe)hledání, paměti a počátků: česká lyrika 60. let

Jan Wiendl

V rozsáhlé, tematicky, generačně, ideově i formou vydávání rozrůzněné lyrické produkci 60. let lze pochopitelně nalézt velké množství cest, kterými je možné vést literárněhistorický výklad.1 Vzhledem k povaze této knihy a charakteru jejího postupu jsme se rozhodli vybrat a popsat tři masivní tendence, které považujeme pro vystižení určitých dominantních procesů při formování lyrické výpovědi dané doby za určující.

Zaujala nás zvláště velká vlna různorodě založených „návratů“, která se v rozličných podobách vepsala do charakteru celého tohoto desetiletí, reagujícího v mezích možného – ve smyslu stabilizace, komplexity a interakce – na dogmaticky vyhrocenou situaci „stalinské epochy“ 50. let – revolučně vyšinuté a sadistické doby (ve smyslu destabilizace, eliminace a proklamace, „chóričnosti“), jak ji nezaměnitelně vystihl ve svých verších z počátku 50. let surrealistický básník Zbyněk Havlíček. Zde pro nás bude pracovně určující historická a kontextová perspektiva.2

Druhý z páteřních oddílů této kapitoly jsme nazvali Cesty k hledání sebe sama, k paměti a k důvěře v poezii. Jde v  zásadě o velmi pestrý, v podstatě heterogenní celek poetik rozdílně generačně založených tvůrců, pro jejichž tvorbu zůstává v této době a situaci typická zvýšená míra sebereflexe a vnitřní sebeidentifikace, a to v situaci přehodnocující destruktivní dopad revolučního prézentismu a utopismu 50. let, césurovaných v jejich druhé polovině vystoupením básníků Května, otevírajících se deideologizačním tématům každodennosti a  všedního života. Zde se pokusíme mapovat způsoby básnického uchopení paměti a vzpomínky. Jde o tvorbu, která projevuje nedůvěru v cokoli vnějšího, skandovaného; naopak lyrickými variacemi pocitů a  vnitřních stavů míří k jedinému skutečnému problému: a to k vyobrazení člověka odpovědného za sebe a za okolní svět.

1 Oproti titulnímu rámcovému časovému vymezení naší publikace, vzhledem k povaze zkoumaného materiálu, si časový rozvrh uzpůsobujeme přibližně lety 1961, resp. 1962, kdy se v oblasti lyrické produkce a její reflexe projevily první výrazné signály formování proměn básnických postupů, a rokem 1969, resp. 1970, kdy ještě stačily být vydány některé plánované básnické knihy, některá vydání již ale byla zamítnuta, některé čerstvě vydané básnické tituly, nevyhovující ideologické představě okupantů a nově se ustavující vlády kolaborantů, byly narychlo stahovány z oběhu a mířily do stoupy. Symbolicky tento mezník můžeme tedy vidět v okupaci roku 1968 a zejména v básnické reflexi zápalné oběti Jana Palacha z ledna 1969. Souhrnně tyto ohlasy naposledy zpracovaly Veronika Jáchymová a Michala Benešová v kapitole Závazek Ticha. Literární reflexe činu Jana Palacha. In: Blažek, Petr, Eichler, Patrik, Jareš, Petr a kol.: Jan Palach 69. FF UK, ÚSTR a TOGGA, Praha 2009, s. 192–222.

2 Havlíček, Zbyněk: Stalinská epocha. In: týž: Otevřít po mé smrti. Ed. Jiří Brabec, Český spisovatel, Praha 1994.

Josef Hora: Čas, bratr mého srdce (1965). Výbor upořádal František Hrubín, typograficky upravil Oldřich Hlavsa, k výzdobě svazku použito kreseb Emila Filly

A zůstaneme-li věrni Havlíčkově poetice i nadále – název ineditně vydaného souboru poezie z roku 1961 „Žiji život a píši báseň“3 jako by nám zastoupil princip třetího z výrazných procesů, jehož princip reflektuje pokus o návrat do standardních životních mantinelů, byť stále vymezovaných ústavou autoritářského socialistického systému. Odklon od dogmatické křeče, návrat k všednímu životu a zvážení kouzla a mocnosti poezie, jež neslouží brutální ideologii, ale je zaujata sama sebou a svými možnostmi, tvoří třetí tendenci vyjevující se v básnické produkci 60. let. Nejvýrazněji se odráží v masivním toku Lyrických debutů 60. let, jak nazýváme třetí oddíl této kapitoly, s nimiž se v kontextu tohoto období setkáváme.

Rádi bychom na tomto místě zdůraznili ještě jeden podstatný metodologický rys, o který se opírá výklad této části. Určuje jej zvláště volba konkrétní pramenné a materiálové dominanty, kterou představují knižní, ať už v domácí oficiální či v zahraniční, exilové sféře publikované básnické tituly. Exilových titulů, jak bude patrné, je v této době jako šafránu, ineditně publikovaných domácích titulů ještě méně – čas silných exilových vydavatelů a ineditních, samizdatových aktivit teprve přijde. Zdůraznit tento postup je potřeba zvláště v souvislosti se soudobou paralelní prezentací lyriky v různorodých časopisech, která by umožňovala jistě subtilnější sondu do soudobé básnické produkce. Volba knižního vydání ovšem reflektuje povahu „knihy“ jako události svého druhu, spojené též s masivnější soudobou kritickou a širší čtenářskou reflexí a jejím kulturním přesahem a dopadem.

3 Srov. Havlíček, Zbyněk: Veškerá poezie. Ed. Pavel Čepický, Dybbuk, Praha 2016.

4 Příznačná je např. reakce literární historičky Hany Hrzalové, která v roce 1966 opatrně konstatovala, že „literární proces let padesátých je – snad i proto, že odstup je příliš krátký, že zkoumaný proces prakticky vyúsťuje v současnost – stále ještě pro nás ne dost zřetelný“. V přímé reakci na reformní a kritické snahy zvláště autorů kolem časopisu Orientace se odvolává na nutnost přísné „metodičnosti“, „vědeckosti“, odmítá to, že texty, relativizující pevné ideové schéma výkladu literárních dějin, jejichž autoři jsou zpravidla (reformní) komunisté, postrádají charakter [sic!], nemají platnost vědeckého argumentu či objevu. A zejména – míjí se s „podstatou věci a celku“ – tedy s oficiální dogmatickou komunistickou doktrínou (srov. Hrzalová, Hana: O ztrátě paměti, o metodologickém chaosu a jiných věcech. Impuls 1, 1966, č. 12, s. 948–949).

5 Hora, Josef: Čas, bratr mého srdce Československý spisovatel, Praha 1965.

Návraty

Nahlížíme-li na bohatou tematickou i tvárnou vrstevnatost české poezie 60. let prostřednictvím soustředěného průzkumu knižních vydání básnických sbírek, nelze si nepovšimnout, že téma návratu bylo v různých podobách a širokých vazbách jedním z klíčových, které vymezovaly povahu tematického formování lyrické tvorby a její recepce po celou námi sledovanou dobu. Ačkoli konzervativní představitelé oficiálního stranického kulturního a literárního spektra varovali před „komplikovaností“ takových návratů,4 můžeme od prvních let sledovaného desetiletí po celý jeho průběh sledovat velice rozrůzněné a překvapivé formy „návratů“, od návratů děl básníků „zavražděných“, tedy těch, kteří byli po celá 50. léta vězněním či šikanou stalinistického komunistického režimu vymazáváni z povědomí širší čtenářské obce, až po návraty básníků oficiálních, „velikánů“, jejichž dílo, resp. jeho ideologicky zatížená část byla režimem 50. let protežovaná, kdežto ideologicky méně proklamativní opomíjena či zamlčována. Když byla např. v Malé edici poezie v Československém spisovateli vydána roku 1964 sbírka Josefa Hory Tonoucí stíny z roku 1933, kterou následoval roku 1965 reprezentativní výbor z  Horova díla uspořádaný Františkem Hrubínem,5 cítil autor doslovu a iniciátor vydání Josef Rumler potřebu napsat: „Tentokrát však nepřichází mezi nás pouze onen známý národní umělec Josef Hora, dnes již čítankově

poezie návratů, (sebe)hle D ání, paměti a počá tků: česká lyrika 60. let

proslulý, nesporný […]. Tentokrát k nám přichází onen Hora nečítankový, neoficiální, jaksi zavržený a obcházený, raději nevzpomínaný – a když, tak spíše popíraný než naopak – nebo přijímaný s výhradami. Ano, Hora – básník ‚problematický‘; rozporuplný, provokující.“6

Jinou z  podob reflexe „návratů“ velkých národních básníků můžeme sledovat například v polemice o recepci díla Vítězslava Nezvala z let 1966 a 1967: podnětem k ní se stal článek surrealistického básníka a teoretika Vratislava Effenbergera v časopise Orientace nazvaný Tragédie básníka Vítězslava Nezvala, napsaný původně roku 1957, necelý rok před Nezvalovou smrtí, ovšem tehdy bez jakékoli šance na možnost jeho publikování.7 Na základě charakteristiky jedinečných a nesporných vrcholů Nezvalova meziválečného básnického díla, ale také popisu Nezvalova rozpuštění surrealistické skupiny a zvláště v souvislosti s charakteristikou jeho sbírky z roku 1937 Absolutní hrobař, již Effenberger nahlíží jako výtvor situovaný bez větší osobní tvůrčí invence do těsné blízkosti poezie Salvadora Dalího, teoretik popisuje důvody postupného uměleckého i mravního úpadku tohoto básnického laureáta stalinistického režimu, jemuž podle názoru autora zaprodal svoji uměleckou duši a popřel z důvodu osobního prospěchu svůj vztah k řadě uměleckých přátel. Na tento článek reagoval v lednu 1967 v časopise Impuls kritik a editor Nezvalova díla Milan Blahynka.8 Vytkl Effenbergerovi, že příliš úzce svazuje vývoj Nezvalova díla s jeho příslušností k meziválečnému surrealismu a nevšímá si naopak dalších vazeb, které v  Nezvalově tvůrčím i kulturně-politickém vývoji přirozeně vyústily do kladného a otevřeného přijetí poúnorové politické situace, tudíž Nezval se ani ve své prorežimní oslavné poezii nezpronevěřil vývojové logice svého díla i občanských postojů. Na to v únoru 1967 reagoval Effenberger v článku Pokračování Nezvalovy tragédie,9 kde v polemice s  Nezvalovým „horlivým apologetou“, rozhořčujícím se nad profanací „svatého obrázku“, uvažoval v obecné rovině o důvodech averze současného umění vůči ideologické poplatnosti tvorby a zároveň –více než mezi řádky – označil mnohé tvůrce a kritiky, kteří nyní využívají možností svobodnější společenské diskuse, avšak předtím aktivně vystupovali ve prospěch oficiální tvorby stalinské éry 50. let, za kariéristy. V článku Tečka za polemikou10 z června 1967 se Milan Blahynka pokusil polemiku ukončit tvrzením, že Effenbergerova kritika Nezvala básníka a člověka je vypočtena na potlesk nezasvěcených diváků. Ovšem konečnou tečku polemiky učinil v červenci 1967 předseda redakční rady Orientace Jiří Brabec,11 když v kratším článku poukázal na nutnost kriticky přistupovat nejen k historicky uzavřeným dílům a jejich reflexi a kritizoval snahu Milana Blahynky odmítat vše, co ruší uhlazenou monumentalitu oficiálního Nezvalova zjevu. Návraty… Tento široký tematický rámec lze pro plastičtější vyjádření sledovat v několika vrstvách a popsat v souvislostech, v nichž se odráží nebývale koncentrované, generačně a ideově různorodé panorama domácí lyrické produkce. A rovněž panorama pozvolna uvolňující lyrickou produkci i uvažování o ní z ideologického krunýře stalinistické propagandy minulého desetiletí.

Josef Hora v karikatuře Františka Bidla.

6 Rumler, Josef: Básník času. In: Hora, Josef: Tonoucí stíny. Československý spisovatel, Praha 1964, s. 137–138.

7 Effenberger, Vratislav: Tragédie básníka Vítězslava Nezvala. Orientace 1, 1966, č. 4, s. 6–13, příloha (báseň V. Nezvala Vyznání přátelům z roku 1931 a její verze se škrty „nepohodlných“ přátel z roku 1951 zde na s. 13–15); otisk článku též: Effenberger, Vratislav Realita a poezie K vývojové dialektice moderního umění. Mladá fronta, Praha 1969, s. 252–263.

8 Blahynka, Milan: O Nezvala. Impuls 2, 1967, č. 1, s. 67–69.

9 Effenberger, Vratislav: Pokračování Nezvalovy tragédie. Orientace 2, 1967, č. 1, s. 76–78.

10 Blahynka, Milan: Tečka za polemikou. Impuls 2, 1967.

11 Brabec, Jiří: Blahynka a Nezval. Orientace 2, 1967, č. 4, s. 94–95 (podeps. -jb-). K polemice se Brabec ještě nepřímo vrátil v odpovědi Ladislavu Dvořákovi (1+1=2, Orientace 2, 1967, č. 5, s. 27).

Jak číst poezii (1963). Obálka a vazba Zdenek Seydl, frontispis František Peterka.

A co básník (1963). Antologie české poezie 20. století. Graficky upravil Václav Sivko

12 Šotola, Jiří, Šiktanc, Karel, Brabec, Jiří: A co básník. Antologie české poezie 20. století. Mladá fronta – Smena –Naše vojsko, Praha 1963.

13 Brabec, Jiří, Červenka, Miroslav, Grygar, Mojmír, Karfíková, Věra, Opelík, Jiří (též editor svazku), Pešat, Zdeněk: Jak číst poezii. Československý spisovatel, Praha 1963.

14 Červenka, Miroslav: Předpoklady porozumění. In: Jak číst poezii. Československý spisovatel, Praha 1963, s. 11.

15 Tamtéž, s. 96.

16 Opelík, Jiří: Úvodní slovo. In: Jak číst poezii. Československý spisovatel, Praha 1963, s. 7.

17 Ze závěru dopisu Aléna Diviše VladimíruHolanovi, nedatováno, asi 1952 (fond V. Holan, LA PNP).

Jednou z prvních knih, které usilovaly o částečnou rekonstrukci úplného, plnohodnotného obrazu české poezie, vymaňující se z osidel „schematických ideologických konstrukcí“, byla antologie s halasovsky laděným názvem A co básník, uspořádaná roku 1963 Jiřím Šotolou, Karlem Šiktancem a JiřímBrabcem, pokoušející se zvýraznit dosud vytěsňované souvislosti a tvůrčí osobnosti.12 A když skupina generačně spřízněných badatelů z tehdejšího literárněvědného ústavu Akademie věd vydala v témže roce dnes už ikonickou knihu Jak číst poezii, 13 stala se tato publikace dalším z viditelných signálů proměňující se situace. Výklady poezie Nezvalovy, Halasovy, Kainarovy, Hrubínovy, Holanovy a  Mikuláškovy, stejně jako tvorby mladších soudobých tvůrců – poezie Kunderovy, Florianovy, Šotolovy, Holubovy a Skácelovy, přinesly nejen – často poprvé – nové a dosud nezvyklé impulzy k četbě veršů těchto básníků. Nabízely i podněty – rozvíjené v duchu návratů k standardnímu, pluralitnímu způsobu individuální i kolektivní reflexe slovesné umělecké tvorby – pro plnohodnotnější vnímání metodologických možností spojených s čtením a výkladem moderní poezie. Nad ideologickou doktrínu a „správnost“ výkladu byla postavena snaha porozumět, pochopit. Miroslav Červenka v úvodu napsal: „Nekoncipujeme tuto knížku jako soubor informací; máme v úmyslu především prosazovat pochopení a docenění uměleckých hodnot moderní poezie (i se všemi zvláštnostmi, neobvyklými vlastnostmi prožitku i vyjádření), o kterých jsme přesvědčeni, že mohou vynikajícím způsobem obohacovat lidský život.“14 A ve finále své úvodní stati dodal: „Proto bych rád postavil na konec vyzvání, aby čtenář přemýšlel o svých básnících samostatně, pokoušel se stanovit žebříček hodnot po svém a pokládal kritické články a komentáře jen za pomůcku k této vlastní práci.“15 V neposlední řadě šlo rovněž o silný podnět rozšířit diskusi o současné moderní poezii mezi širší čtenářské vrstvy, učinit ji opět jedním ze středobodů soudobého kulturního a uměleckého zájmu. Editor svazku Jiří Opelík tuto povahu knihy zdůraznil: „Je dedikována naprosto jednoznačně: Těm, kdož začínají číst poezii soustavněji, těm, kdož se v ní chtějí orientovat. […] Neboť tato knížka právě proto, že nemohla být ani literární teorií, ani literární historií, ani literární kritikou v běžném slova smyslu, přinesla během svého vznikání řadu nových, ryze odborných problémů, které bylo – a ještě bude – zapotřebí rozlousknout. Je to pokus, při kterém jsme se zapotili.“16

Návraty veršů psaných v 50. letech. „Čest šupleti!“17

Zvláště od sklonku první poloviny 60. let, jistěže v souvislosti s postupným a velmi opatrným uvolňováním sevření aparátčického politického systému, se čtenáři mohli setkat s texty, které jejich autoři komponovali v průběhu předchozího desetiletí, ovšem z rozličných – zpravidla politicky motivovaných důvodů – je nemohli/nechtěli publikovat. Z množiny těchto děl vybíráme čtyři charakteristické tvůrce.

Skutečnou událostí v oblasti soudobé poezie se stalo vydání – v poměrně krátkém časovém rozmezí – hned několika titulů Vladimíra Holana, básní-

ka, který běsnění stalinistických 50. let přežíval v tuskulu svého příbytku na pražském ostrově Kampa, z něhož od roku 1955 nevycházel, za tristních existenčních podmínek.18 Šlo o sbírky vydávané s obtížemi u pražských i mimopražských vydavatelů – Mozartiana, 19 Pří běhy, 20 Bez názvu, 21 Na postupu, 22 Noc s Hamletem, 23 Trialog, 24 Bolest;25 sbírka Na sotnách26 pak představuje Holanovu poezii vznikající mezi lety 1961–1965. Nenadálé, jakkoli předvídatelné zjevení těchto knih, doprovázených též reprezentativním výborem Noční hlídka srdce, sestaveným Vladimírem Justlem,27 z nichž většina koření právě na přelomu 40. a 50. let a zvláště pak v 50. letech, představovalo skutečný mezník ve vývoji domácí poezie. Holanovu poezii četla a interpretovala nejen odborná čtenářská obec, ale o Holana projevovala masivní zájem také široká veřejnost.28 Jak si povšiml např. Zdeněk Kožmín v recenzi sbírky Na postupu: „Holanova básnická osobnost se nám vzhledem k opožděnému vydávání starších veršů odhaluje dnes spíše zpětně a retrospektivně. Co by menší poezii bylo ke škodě, přináší Holanově tvorbě – takový je paradox historie – spíše nový prostor a ukazuje v ostrém světle její obecnou platnost.“ 29

A Jiří Brabec u Příběhů upřesňuje tyto souvislosti otázkou: „Jádro knihy tvoří poezie z let 1948–1953. Kolik děl tehdy vzniklých je dnes schopno stát se živým článkem naší přítomnosti?“30 Pozastavme se u tří z těchto knih. Ačkoli vydána až v polovině 60. let, shrnuje básnická sbírka Bolest verše z let 1949–1955, kdy Holan prožíval několikerou krizi svého života. V roce 1949 se mu narodila milovaná dcera Kateřina, postižená ovšem Downovým syndromem. Její smrt v roce 1977 bude jedním z důvodů básníkova trvalého tvůrčího odmlčení. Tato dvojaká zkušenost – radost i zármutek rodiče – se obtiskla do sbírky, která je zároveň velice intimní meditací nad utrpením,

Vladimír Holan.

18 Až roku 1957 bylo Holanovi umožněno vydat v okrajové edici Ráj knihomilů útlý básnický soubor Tři (Československý spisovatel, Praha 1957), začleněný posléze básníkem do souboru Příběhy.

19 Holan, Vladimír: Mozartiana. Státní nakladatelství krásné literatury a umění, Praha 1963.

20 Holan, Vladimír: Příběhy Československý spisovatel, Praha 1963.

21 Holan, Vladimír: Bez názvu. Krajské nakladatelství, Ostrava 1963.

22 Holan, Vladimír: Na postupu Československý spisovatel, Praha 1964.

23 Holan, Vladimír: Noc s Hamletem. Státní nakladatelství krásné literatury a umění, Praha 1964.

24 Holan, Vladimír: Trialog. Krajské nakladatelství, Brno 1964.

25 Holan, Vladimír: Bolest. Československý spisovatel, Praha 1965; rozšířené vydání 1966.

26 Holan, Vladimír: Na sotnách Československý spisovatel, Praha 197.

27 Holan, Vladimír: Noční hlídka srdce Ed. Vladimír Justl, Československý spisovatel, Praha 1963.

28 Např. František Hrubín v reakci na polemiku kolem Klubu přátel poezie uvedl, že „Holanovu Noční hlídku srdce [výbor z Holanovy poezie] si v základní řadě objednalo 24 000 čtenářů, sbírku Bolest, která letos vyjde ve výběrové řadě – 13 000 čtenářů“ (Hrubín, František: Dvakrát o KPP, ale hlavně o čtenářích a básnících. Listy Klubu přátel poezie 1965, květen, s. 4–7).

29 Kožmín, Zdeněk: Holanova rekonstrukce světa. Plamen 6, 1964, č. 10, s. 151–153, cit. s. 151.

30 Brabec, Jiří: Příběhy Vladimíra Holana. Literární noviny 13, 1964, č. 16, s. 5.

„Roztříštěnost, pluralita, nesoulad“ – život.

Dramatická literatura: několik řezů a sond

Libuše Heczková

Etapa českého dramatu a dramatické literatury,1 vymezená přibližně lety 1964–1970, představuje období – přes všechnu jeho dynamičnost – velmi krátké. Zprvu šlo až o jakýsi karneval nových možností divadla a jeho literárních textů s určitou burleskní atmosférou, v níž se vnucené jednotné normy a  domácí banality mísily s vnější nádherou, skepsí a groteskní brutalitou: tvořil se živý nesoulad, vzrušující chaos. Jeden z nejvýraznějších dramatických autorů této doby Josef Topol si povzdechl: „A v jakých extrémech se pohybuje naše literatura, jejíž hrdinové se ještě donedávna chovali tak, že jste si ani nedovedli představit, jak se ráno probouzejí nevyspalí, jaksi k nim nešlo to, že by vykonávali ,jisté potřeby‘ nebo se do krve pohádali v přeplněné tramvaji – a na které se teď zase naopak máme dozvědět ,všecko‘, které máme zastihnout v ,nejhlubší intimitě‘ à la Sartre až po prádlo. To obojí často se stejnou vulgárností a nanášené co nejkřiklavěji.“2 Paralelně probíhaly rychlé změny i v evropském dramatu. Tyto změny domácí prostředí, jež bylo lačné na impulzy z vnějšku, rychle vstřebávalo, včetně mezních případů. Jako dramatické se pak představovaly i ty texty, jež měly úplně jinou mediální povahu, např. filmové (literární) a televizní scénáře či rozhlasové hry. Na druhou stranu se samy dramatické texty měnily v performativní události, které někdy přecházely v happeningy nebo provokace, jako např.  Sebeobviňování či Spílání publiku Petera Handkeho.3

Jedním z  refrénů období byla debata o krizi dramatu. Nově vznikající texty4 měly často málo společného s dramaty 50. let, mnohem více se inspirovaly avantgardou, sytily se problémy, které je obklopovaly, inspirovaly se hudbou, novým myšlením a technologiemi, jejich struktura vyvolávala otázky. Objevovala se proto různá pojmenování, která zdůrazňovala odlišnost, hraničnost, „nepořádnost“ divadelní struktury, jež není pod kontrolou dosud zavedených pravidel, ba co více, chce se jim vymknout

1 Základní literaturou k tématu jsou tyto dvě publikace – Janoušek, Pavel a kol.: Dějiny české literatury 1945–1989. III. 1958–1969. Academia, Praha 2008; Just, Vladimír: Divadlo v totalitním systému: Příběh českého divadla (1945–1989) nejen v datech a souvislostech. Academia, Praha 2010.

2 Rozhovor Krejča, Topol, Kraus. In: Topol, Josef: O čem básník ví. Československý spisovatel, Praha 1990, s. 83.

3 Petera Handkeho k nám uváděla hlavně Jitka Bodláková, která jej také překládala.

4 Uvedená datace u her je většinou datací jejich premiér a vydání v divadelní agentuře Dilia, která zajišťovala distribuci. Odkazujeme také k vydání v edici Divadlo nakladatelství Orbis, které bylo doplňováno komentáři, a také poukazujeme na vydání v časopise Divadlo. Slovo „text“ se v 60. letech používalo k označení literárních „produktů“ své doby, pojmenování divadelní, dramatické nebo scénické texty mnohem více postihovalo situaci nějakého užívání – performování, čtení, improvizování, přednášení, kdy autor těchto textů do jisté míry mizí a je posílena i neukončenost, intertextuálnost, intermediální navazování uvnitř semiosféry kultury 60. let. V 60. letech se prosazuje performativní slovo, jazyk/řeč jsou v centru pozornosti v divadelní praxi,

Milan Uhde: Král – Vávra (1965). Obálku navrhl Bohumil Štěpán.

v tvorbě i teorii. Toto propojení je úzké, není rozmyté odporem k teorii. V časovém odstupu lze sledovat „společný zájem“ na novém divadle v sebraných studiích výrazných kritických a teoretických osobností divadla 60. let, které postupně od počátku milénia vydává Divadelní ústav v edici České divadlo. Eseje, kritiky, analýzy v péči Jany Patočkové, Barbary Topolové, Terezie Pokorné. Prvním svazkem byl Kraus, Karel: Divadlo ve službách dramatu. Eds. Karel Kraus a Jana Patočková. Divadelní ústav, Praha 2001. Následuje Machonin, Sergej: Šance divadla. Eds. Terezie Pokorná a Barbara Topolová. Divadelní ústav, Praha 2005 (České divadlo. Eseje, kritiky, analýzy; sv. 4.); Uhlířová, Eva: Vůle k tvorbě. Eds. Jana Patočková a Eva Uhlířová. Institut umění – Divadelní ústav, Praha 2011 (České divadlo. Eseje, kritiky, analýzy; sv. 7.); Patočková, Jana: Svět na divadle ukázat, a celý… Institut umění – Divadelní ústav, Praha 2023 (České divadlo. Eseje, kritiky, analýzy; sv. 9.).

5 Literatura má svůj nezastupitelný význam jako zdroj revitalizace divadla, v tomto najdeme návaznost na avantgardní postupy (zvláště V. Mejerchold, B. Brecht, E. F. Burian), adaptace literárních nedramatických textů nejsou jen dočasné, ale mnohdy tvoří páteř tvorby dramatiků této doby. Např. Kohout, Pavel: Válka s mloky, Švejk aneb Tak nám zabili Ferdinanda; Pavlíček, František: Nanebevzetí Sašky Krista (podle Isaaka Babela) a Život skladatele Foltýna; Uhde, Milan: Král – Vávra.

Fotografie ze hry Milana Uhdeho Král Vávra (1965).

tím, že se inspiruje u literárních a uměleckých druhů, jiných médií (ve smyslu materiálního prostředkování).5 Divadelní texty dostávaly nálepky jako „ne-drama“, „antidrama“, „antihra“, „dokudrama“, „divadlo román“, „epické divadlo“, „nehratelné drama“. Označení „nedivadlo“, jež si zvolil Ivan Vyskočil pro svoje divadelní performance-události, najdeme i pro jiná divadla v jiných kontextech. Je jim společná intenzivní „touha“ vztahovat se ke světu, v němž se dramata psala a divadla hrála. Funkci svého divadla, a vlastně tehdejšího divadla vůbec, Ivan Vyskočil formuloval v souvislosti s otázkou Jany Patočkové v roce 1967 takto: „[Funkci divadla vidím] v tom, že se chci především vyznat. Ve světě i ze světa. Předpokládá to vytvořit určitou aktuální zkušenost, ke které se mohu odvolat, stvořit svébytný svět […] Někdy si myslím, že apel ani nespočívá v tom, co řekneme, co zformulujeme, ale ve společném dobrodružství zážitku tohoto záhadného světa, snahy vyznat se v  něm. To je ten svět, který žijeme a který je v nás. V tom, co zbývá, je právě apel: to, co ještě není pojmenováno, co při vší snaze vše zahrnout stále dává naději na pokračování, naději k dalším setkání, k chceš-li existenci.“6

Nově vznikající dramatické texty byly často vázány na konkrétní divadelní scény a na konkrétní práci dramaturgů a režisérů, kteří divadla profilovali. Tak, jak se rozrůzňovala divadelní scéna, tak se rozrůzňovaly i divadelní texty. Též v dobové kritice byly viditelné tendence, které se rozběhly po celé krajině aktuálního divadelního dění. Divadelní kritika, která tvořila jeho významnou součást, formulovala pojmy jako např. modelová hra či apelativní divadlo, které se postupně stávaly nálepkami; dramatikům a dramaturgům jejich normativnost byla často na překážku. Od dění nešlo oddělit dvojí vnější formativní tlak: na jedné straně tu byl stále přítomný systém kontroly, schvalování i autocenzury, na druhou stranu byla silně pociťována nutnost stále diskutovat o významu potřeb společnosti. Jedním z hlavních motivů diskusí byla podpora mladé generace, porozumění její-

mu naladění – a to stále hlavně z perspektivy budování socialistické společnosti. Formativní nadále zůstávají sjezdy umělců a různé typy řídících organizací a jejich metodiky. Celé období pak končí ustavujícím sjezdem Svazu českých dramatických umělců, který pod vedení Jiřiny Švorcové přijal normalizační zásady nové komunistické moci. Pro pestrý život divadla a jeho tvůrců byly v tomto období také důležité na divadlo zaměřené tiskoviny jako Divadelní noviny, Divadlo, Amatérská scéna, Repertoár malé scény, jejichž zřizovateli byly státní instituce, jež měly původně vykonávat kontrolu nad divadelním světem. Jejich role se ovšem rychle měnila, stávaly se tak zdrojem nových impulzů, soustavně se věnovaly kritice, přetiskovaly zahraniční texty a rozšiřovaly ty nejlepší soudobé divadelní texty, sloužily divadelnímu publiku, profesionálům, amatérům. Napomáhaly vyznat se v „záplavě životní suroviny“ a dávat jí nový dramatický tvar, hledat nový výraz, konstruovat a obhájit nový jazyk, a přitom rozumět potřebám zábavy a popularity.

Fenomén časopisu Divadlo

Časopis Divadlo se v 60. letech stal specifickou názorovou platformou mladších divadelníků, filmařů, literátů a kritiků. Jeho výraznou nezaměnitelnou černobílou podobu mu dal Libor Fára. Redaktoři a redakční kruh7 se od počátku 60. let snažili sledovat různé linie divadelního umění ve všech jeho podobách včetně pohybu na okrajích toho, co se nazývalo divadlem. Nešlo však jen o scénografii, hudbu v divadle, herectví, laternu magiku, ale

Snímky z vystoupení pantomimické skupiny Ladislava Fialky, foto Krejčí, Repertoár malé scény, říjen 1965.

Repertoár malé scény, říjen 1965. Časopis vedl Jiří Beneš s redakčním okruhem, grafická úprava Miloslav Fulín. Na titulní straně Jaromír Mayer, foto Mrázová.

6 Patočková, Jana: Co ještě není pojmenováno (Zkrácený záznam rozhovoru Jany Patočkové s Ivanem Vyskočilem). In: Nedivadlo Ivana Vyskočila Český spisovatel, Praha 1996, s. 130 (původně Divadlo, leden 1967).

7 Jaroslav Vostrý (1961–1964), Milan Lukeš (1964–1970), časopis měl výkonný redakční kruh, k němu patřili Jan Císař, Vladimír Just, Jana Patočková, Jiří Pittermann, Leoš Suchařípa, Ivan Vojtěch, v letech 1969 až 1970 byl zástupcem šéfredaktora Zdeněk Hořínek; nelze pominout výkonné tajemnice redakce , jimiž byly Eva Balvínová, Helena Suchařípová, Marie Lakatošová. Sdružoval kritické osobnosti nejen divadla, kromě výše jmenovaných je třeba připomenout Evu Uhlířovou, Františka Fröhlicha, Vladimíra Lébla. Bibliografie časopisu je nejen obsáhlá, ale už jen pročítání jejích položek umožňuje ocenit nebývalou šíři časopisu. Přikrylová, Miroslava, Knopp, František: Bibliografie časopisu Divadlo 1949–1970. Divadelní ústav, Praha 1998.

Obálka časopisu Divadlo (listopad 1969). Časopis řídil Milan Lukeš s redakčním okruhem. Obálka a grafická úprava Libor Fára.

Obálka časopisu Divadlo (září 1969).

také o film, hudbu, rozhlas, vizuální umění, literaturu a filozofii. Časopis Divadlo se v té době stal tribunou změn v kultuře a též „názorovou opozicí: proti jednolitému uzavřenému modelu světa budovanému komunistickou ideologií a politickou praxí“.8 Český či československý divadelní provoz byl podrobován důsledné reflexi, praxe byla konfrontována s teorií, tradice moderního umění se současnými domácími a zahraničními přístupy, imaginace s potřebami institucí. Až do násilného ukončení jeho vydávání v březnu 1970 je možné skrze tento časopis sledovat jak vývoj českého divadla, tak změny chápání divadla, jeho potřeb a funkcí, zároveň ve spojitosti se změnami jazyka, jakým se o divadle mluví. Můžeme podrobně identifikovat, jak se rozvolňovala praxe živého divadla, jak se opouštěly unifikující normy, jak se debaty vzdalovaly od ideologicky uniformních, přitom rozsáhlých výkladů, jejichž cílem byla regulace divadla. Nedílnou součástí časopisu Divadlo byly umělecké texty – aktovky, kratší komentované ukázky, v každém čísle byl publikován dramatický text, případně filmový scénář, rozhlasová hra, překlady, které redakce vybírala, částečně i podle toho, jakému tématu bylo číslo věnované, přičemž vazby mezi otištěnými texty nebyly prvoplánové. Jana Pilátová, která zde coby začínající teatroložka otiskla výbornou studii o divadle Jerzy Grotowského, ve své vzpomínce pro Divadelní noviny napsala: „[…] v  Divadle [se] psalo stejně chytře a tvořivě, jako se hrálo v divadlech. Kdo chtěl, chápal skryté významy a podobenství. Ne informace, ale kontext a výraz byly rozhodující. Časopis Divadlo odpovídal stejně jako divadlo na naše potřeby. Publikoval rozhovory s lidmi jako Krejča, Radok nebo Vyskočil i debaty na žhavé téma (v lednu 1969 diskutují Havel, Grossman, Uhde, Hořínek a další, jak dál po okupaci); domácí i přeložené recenze knih a našich i světových inscenací; divadelní, filozofické, psychologické a sociologické reflexe (Patočka, Adorno, Eliot). Ignorované autory jsme poznávali v tematických číslech a  Artaud, Genet, Claudel, Beckett nám otvírali neznámý svět. K ‚oporám společnosti‘ Stanislavskému a  Brechtovi přibývali jejich žáci i oponenti. Tak jsme našli Mejercholda, A. P. Čechova, Jouveta, Strasberga či mladé tvůrce, jako byli Grotowski, Barba, Brook , Marowitz. Nešlo o historii, četli jsme o snahách minulých jako o východisku budou8 Šormová, Eva: Divadlo 1949–1970. Osud a cesta jednoho časopisu. In: Přikrylová, Miroslava; Knopp, František: Bibliografie časopisu Divadlo 1949–1970 Divadelní ústav, Praha 1998, s. 7.

cích možností. V  Divadle vyšly převratné úvahy o smyslu a úloze divadla: Brookův Prázdný prostor, Grotowského Nový zákon divadla či K chudému divadlu, ale i o smyslu a úloze filmu, výtvarné a hudební tvorby. Romantismus reprezentoval Jirousův výklad komplexních projevů beatových muzikantů, následující za Patočkovou analýzou okruhu tohoto pojmu a následovaný výkladem grotesky a loutky. V každém čísle bylo nové drama (Havel, Kundera, Uhde, Suchý, Topol, Vyskočil, Smoček), někdy i světové (Mrożek, Witkiewicz, Weiss).“9

I po ukončení svého vydávání časopis nadále formoval československou divadelní scénu, byl stále zdrojem živého divadla v protikladu k oficiálnímu prostředí, stal se svého druhu „biblí“ divadelníků a ostatních zájemců o divadlo, drama a o umění vůbec.10 Všechno psaní o divadelních 60. letech se nevyhnutelně vždy musí k tomuto časopisu vrátit. Podobný význam měla knižní edice Divadlo nakladatelství Orbis. Otevřel ji svazek Bílá nemoc od Karla Čapka v roce 1961 a uzavřela se roku 1970 svazkem Edwarda Albeeho Všechno na zahradě. Sto dvacet svazků doplňovaly studie kritiků (např.  Karel Kraus, Jan Grossman, Jan Císař, Eva Uhlířová, Jana Patočková, Jindřich Pokorný, Josef Šafařík, Otakar Blanda, Jindřich Černý, Milan Lukeš) nebo překladatelů (Jitka Bodláková, František Vrba, Dušan Karpatský, Jiří Konůpek) a do roku 1962 i režijní poznámka (Václav Havel, Alfréd Radok, jako mimořádný se jeví rozsáhlý komentář Otomara Krejči k  Topolově hře Jejich den) k právě hraným inscenacím. Edice měla vstupovat do literárního a divadelního života nejen tím, že přinášela výrazné divadelní texty v dostupné formě, ale také měla iniciovat diskuse o hrách, probudit zájem o jejich čtení a inscenování. Většinou se hry objevovaly před československou premiérou, edice se úzce propojovala s dramaturgickou praxí tehdejších profilujících se

Milan Uhde, Jan Zábrana a Josef Škvorecký na 4. sjezdu Svazu československých spisovatelů v roce 1967 (foto Dagmar Hochová).

9 Pilátová, Jana: Časopis Divadlo (1960–1970). https://www.divadelninoviny.cz/casopis-divadlo-1960–1970. Poprvé publikováno 20. 3. 2020. 10 Na tento časopis navázal jeho ineditní následovník s názvem, jenž k němu přímo odkazoval – O divadle

Prosvětlování tmy.

Česká literatura a film

v 60. letech 20. století

Michal Bauer

„Yes, movies! Look at them – […] All of those glamorous people – having adventures – hogging it all, gobbling the whole thing up! You know what happens? People go to the movies instead of moving!“,1 říká Tom Wingfield, jedna z postav dramatu Tennessee Williamse The Glass Menagerie dokončeného v roce 1944. A pokračuje: „Hollywood characters are supposed to have all the adventures for everybody in America, while everybody in America sits in a dark room and watches them have them!“2 V roce 1960 vyšla tato hra, která vychází z Williamsovy povídky Portrait of a Girl in Glass, datované červnem 1943, v českém překladu Oty Ornesta a do roku 1971 byla v Československu inscenována v pěti různých divadlech.3 Podobně když hrdinka hry Arthura Adamova Ping­pong Aneta, která pracuje jako uvaděčka v biografu, chválí filmy a doporučuje návštěvy kina, slyší reakci jiné postavy této hr y: „Nikdy bych ve vás nehledal horlivou návštěvnici temných biografových sálů! Pasivní rozkoš, slečno, není rozkoš.“4

Tomovu myšlenku o tak intenzivních návštěvách kin, nahrazujících divákům jejich vlastní život, lze parafrázovat na československé poměry v 60. letech: lidé chodili ve velkém do kin, aby tam prožívali své sny a představy o bohatém, naplněném, spokojeném, dobrodružném či romantickém životě. Seděli v temných sálech, z nichž na ně z pláten zářily obrazy jejich snů. Herečky a herci prožívali dobrodružství za ně, představovali jim ho. Návštěva českých (a slovenských) kin byla enormní, přičemž největší zájem byl o  zahraniční filmy a o české pohádky. V průběhu 60. let pozvolna narůstal také význam Československé televize, kde byly uváděny domácí i zahraniční filmy.5 Lidé tak mohli vidět Řím, Neapol, Milán, Paříž, Grasse, Sospel, château de Maintenon, de Castellaras a další zámky, Kanárské ostrovy, Alhamu de Aragón, Londýn, Sunderland, Nottingham, New York, Saltu, anatolský, francouzský, italský nebo španělský venkov alespoň na plátně, případně na

1 Williams, Tennessee: The Glass Menagerie. New Directions Books, New York 1949, s. 62.

2 Tamtéž.

3 Ornestův překlad citované pasáže zněl: „Ano, biografů! Jen se na ně podívej! (…) Vidíš je, ty půvabné lidičky – co prožívají dobrodružství –co s ohnutým hřbetem schlamstnou všecko, co se jim předkládá. Víš, co se u nás děje: Lidé chodí prožívat život do biografů, místo aby ho žili sami!“ Williams, Tennessee: Skleněný zvěřinec (The Glass Menagerie). Hra o dvou dílech (osmi obrazech). Přeložil Ota Ornest. Dilia, Praha 1960, s. 51–52. Pozdější překladatelé přeložili jazykovou hříčku movies – moving odlišně. Milan Lukeš například takto: „Lidi chodí na pohyblivé obrázky, místo aby se hýbali sami!“ Williams, Tennessee: Skleněný zvěřinec. Dilia, Praha 1980, s. 55.

4 Adamov, Arthur: Ping-pong. Dilia, Praha 1966, s. 9.

5 V roce 1964 tak bylo v televizi odvysíláno 141 dlouhých filmů, z nichž 87 bylo domácích. Filmy byly v televizi uváděny nejdříve po roce od premiéry, spíše však po třech a více letech. Havelka, Jiří: Čs. filmové hospodářství 1961–1965. Československý filmový ústav, Praha 1975, s. 275–276.

Režisér Jiří Weiss, herečka Květa

Fialová a herec Rudolf Hrušínský na festivalu v San Sebastianu v roce 1967.

maličkých televizních obrazovkách. Tato a mnohá další místa doplňovala známé a preferované filmové záběry z Moskvy, Pekingu, Budapešti, Varšavy, Bukurešti, Sofie nebo Dessau. Kontrastně tak na samém počátku 60. let působila slova Martina Růžka v roli lamače Aloise Remundy ve filmu Noční host (1961) podle divadelní hry Ludvíka Aškenazyho: „To mně, když bylo třicet, tak jsem se nebál. Vzal jsem si jednu košili a jednu knížku, víš, a jel jsem. Do Marseille, do Alžíru, do Španělska. Všude, kde se děly věci. Užil jsem, člověče, a viděl, viděl.“6

6 Noční host. Režie Otakar Vávra. Filmové studio Barrandov 1961, 03:47–04:04.

Největší počet filmů promítaných v našich kinech byl v první polovině 60. let českých a slovenských, v některých letech však převažovaly jen mírně nad filmy ze Sovětského svazu. To je změna oproti předcházejícímu desetiletí, v němž pouze v letech 1952 a 1958 bylo promítáno více domácích filmů než sovětských. Na třetím místě byly filmy ze sovětských satelitů, Německé demokratické republiky a Polska, po nichž následovaly Jugoslávie, Francie a Itálie. Jen minimum z nich bylo dabovaných, převládaly v nich titulky. V největším počtu byly dabovány filmy ze Sovětského svazu a Francie. Prů-

měrně bylo každý rok ve druhé polovině 60. let dabováno pouze kolem 40 zahraničních filmů, v roce 1970 se jejich počet zvýšil na 64.7 Filmových projekcí bylo v první polovině 60. let v českých kinech mezi 740 000 a 800 000, z nichž zhruba třetinu tvořilo promítání českých a slovenských filmů.8 Ve druhé polovině 60. let zůstaly nejvíce navštěvovanými a promítanými filmy domácí, vliv dějinných událostí se promítl do roku 1969, kdy se v našich kinech objevilo více filmů francouzských než sovětských. To se opět změní v roce 1970, kdy se sovětské filmy dostanou kvantitou téměř na úroveň filmů českých a slovenských.9 Ve stejném roce se začal také v české kinematografii zvyšovat podíl barevných filmů na úkor dosud výrazně převažujících filmů

Fotografie Dagmar Hochové v 1. vydání novely Alexandra Klimenta Marie (1960).

Karel Vaca: Třináctá komnata (1969). Filmový plakát.

7 Havelka, Jiří: Čs. filmové hospodářství 1966–70. Československý filmový ústav, Praha 1976, s. 173.

8 Počet představení sovětských filmů se snižoval od čtvrtinového podílu k desetinovému. Počet českých kin byl tehdy necelé dva a půl tisíce. Havelka, Jiří: Čs. filmové hospodářství 1961–1965. Československý filmový ústav, Praha 1975, s. 314.

9 Havelka, Jiří: Čs. filmové hospodářství 1966–70. Československý filmový ústav, Praha 1976, s. 283.

Cesare Zavattini – Giuseppe de Santis – Rodolfo Sonego –Basilio Franchina – Gianni Puccini: Řím v 11 hodin (1957).

10 Tamtéž, s. 148. Kdybychom srovnávali počet českých a slovenských filmů natočených v první polovině 50. let, vycházelo by to z hlediska zastoupení barevné produkce nejlépe v roce 1954, kdy ze 14 filmů bylo 11 barevných, o rok později to bylo 7 barevných filmů z 15. Havelka, Jiří: Čs. filmové hospodářství 1951–1955. I. Díl Československý filmový ústav, Praha 1972, s. 80.

11 Fořtová, G.: Kdo je vinen? Květy 3, 1953, č. 45, s. 11.

12 Aškenazy, Ludvík: Křik. Literární scénář a režie: Ludvík Aškenazy, Jaromil Jireš. Dramaturgie: Ivan Urban. Červenec 1962. Filmové studio Barrandov. Tvůrčí skupina Erich Švabík – Jan Procházka, 1106–62–pe, s. 21.

černobílých. Z 39 celovečerních filmů domácí provenience bylo v roce 1966 pouze 8 barevných, v roce 1969 z 39 filmů bylo 11 barevných a o rok později jich z celkových 38 bylo 22 barevných.10

Filmy západní provenience, ovšem v přísném výběru, se v českých kinech promítaly rovněž v první polovině 50. let. Převládaly filmy sovětské, po nich pak co do počtu filmy české a slovenské. Sovětských bylo takto promítáno více než 340, českých 319, k nimž se připojily různé krátké filmy a pásma, zatímco například italských bylo jen 10. Nacházely se mezi nimi i vynikající filmy, ale preferovány byly snímky, které umožňovaly interpretovat západní země jako místa „přepychu s výklady přeplněnými americkým zbožím“ a na druhé straně „nezaměstnanosti a bídy“.11 Tyto filmy byly v Československu přijímány jako kritiky, spíše sociální než umělecké, poměrů v konkrétních kapitalistických zemích. Tento přístup je zachycen a parodován ve filmu Křik (1963), který natočil Jaromil Jireš podle námětu Ludvíka Aškenazyho, v němž se objevují aluze na Černou bedýnku (poprvé vydána 1960) a citace z ní. Redaktor novin, jehož představuje Josef Kábrt, diktuje sekretářce fráze, jimiž hodnotí film Federica Felliniho La dolce vita z roku 1960. Jak stojí v jedné z verzí scénáře: „Zřejmě se rád poslouchá.“12 Nejprve se ptá opraváře televizorů Slávka Procházky, jestli mu nebude vadit trochu estetiky, a vzápětí hromadí klišé a fráze: „‚Na závěr musíme zdůraznit, že tento významný italský film, ač v sobě nese pasivitu pohledu […] na společnost, aniž by zobrazil aktivní společenské síly současné Itálie, je pro socialistické zem-, pardon, je pro kapitalistické země relativně pokrokovým dílem. […] Pro nás je však zároveň dokumentem o bezvýchodnosti situace i těch největších buržoazních umělců, kteří nenalézají, napište, nemohou nalézt, cestu ze společenské krize západního světa.‘“13 Je-li tu řeč o Fellinim, jeho snímek La dolce vita v kinech v Československu zhlédlo 2 728 500 diváků. Z italských filmů měl do té doby největší návštěvnost snímek Roma ore 11 režiséra Giuseppe De Santise z roku 1952. V českých kinech měl premiéru v roce 1953 a do konce 50. let ho vidělo 1 820 400 diváků. Film vychází z tragické události, kdy se zřítilo schodiště se ženami čekajícími na konkurs na jediné místo písařky. Tento film byl inspirativní mimo jiné pro režiséra Hynka Bočana.14

Proti těmto tzv. západním filmům byl stavěn idealizovaný obraz socialistické společnosti ze sovětských filmů a další tvorby tzv. lidově demokratických zemí. Druhá polovina 50. let pak znamenala další obohacení a větší zastoupení různých zahraničních kinematografií. Nejvíce navštíveným zahraničním filmem byl Hrabě Monte Christo francouzského režiséra Roberta Vernaye, který v našich kinech vidělo více než 7 700 000 lidí.15

V 60. letech se situace změnila tak, že v kinech v Československu bylo uvedeno 697 celovečerních filmů českých a slovenských, 400 sovětských, 87 polských, 75 maďarských, 163 francouzských, 80 italských, 16 španělských, 107 amerických, 83 britských.16 Zásadní je navýšení počtu domácích filmů oproti sovětským, podobně i nárůst počtu západní kinematografie, která je ještě výraznější v počtu diváků, kteří filmy zhlédli. Nejnavštěvovanějšími fil-

my v Československu byly v 60. letech Vinnetou (8 690 400 diváků), Poklad na Stříbrném jezeře (8 329 600 diváků) a Vinnetou – Rudý gentleman (8 177 200 diváků).17

Z české tvorby zaujal návštěvníky československých kin do konce roku 1970 film Limonádový Joe aneb Koňská opera (3 797 000 diváků, režie Oldřich Lipský, premiéra 16. 10. 1964), ještě úspěšnější byl film Hrátky s čertem, natočený a nasazený do kin již v předcházející dekádě (4 039 600 diváků, režie Josef Mach, premiéra 26. 4. 1957), podobně Dobrý voják Švejk (3 975 800 diváků, režie Karel Steklý, premiéra 23. 8. 1957).18 Dalšími dlouhodobě velmi navštěvovanými filmy, které se promítaly i ve druhé polovině 60. let, byly Krakatit

Jan Jiří Trnka: Limonádový Joe (1964). Filmový plakát.

13 Křik. Režie Jaromil Jireš. Filmové studio Barrandov 1963, 31:19–32:44. Ve scénáři jsou režisér i film uvedeni explicitně: „Na závěr chceme zdůraznit, že Sladký život […], ač v sobě nese pasivitu pohledu na společnost, ač jeho režisér Fellini jen za-zna-me-nává proces…, hledá slovo, rozkládající se buržoazie, aniž by zobrazil aktivní společenské síly současné Itálie…“ Aškenazy, Ludvík: Křik. Literární scénář Ludvík Aškenazy a Jaromil Jireš. Technický scénář a režie Jaromil Jireš. Říjen 1962. Filmové studio Barrandov. Tvůrčí skupina Erich Švabík – Jan Procházka, 1665–62. NFA, knihovna, S-1310-TS, s. 32.

14 Srov.: Bauer, Michal: Generace ne/osamělých běžců. Několik poznámek o literatuře a filmu na přelomu padesátých a šedesátých let. In: Skalický, David – Wiendl, Jan (eds.): Protřepat, nemíchat! Mezi literární vědou a kulturálními studii. Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, Praha 2022, s. 65–66.

15 K návštěvnosti kin v Československu ve 2. polovině 50. let podle jednotlivých národních kinematografií srov.: Bauer, Michal: Město a časopis Květen. In: Gilk, Erik – Nodl, Martin – Wiendl, Jan (edd.): Město a literatura. Argo, Praha 2024, s. 221.

16 Havelka, Jiří: Čs. filmové hospodářství 1966–70. Československý filmový ústav, Praha 1976, s. 284–323.

17 Tamtéž, s. 309. Ve druhé polovině 60. let bylo v českých zemích kolem 2300 stálých kin.

18 Následující film Karla Steklého podle Haškovy předlohy, Poslušně hlásím, který měl předpremiéru 27. 12. 1957 a premiéru 3. 1. 1958, vidělo v kinech 3 429 300 diváků.

Ladislav Grosman v roce 1966.

19 https://www.filmovyprehled.cz/ cs/film/395886/eva-tropi-hlouposti (přístup 14. 9. 2025).

20 Havelka, Jiří: Čs. filmové hospodářství 1966–70. Československý filmový ústav, Praha 1976, s. 284–297.

21 Návštěvnost filmů v samostatných studiích byla do konce roku 1970 následující: Démanty noci 88 700, Spalovač mrtvol 590 300, Flirt se slečnou Stříbrnou 394 600 diváků, přičemž na Slovensku byl o všechny tři filmy zájem velmi malý.

22 Boček, Jaroslav: Král Šumavy. Kultura 1960 4, 1960, č. 1, s. 4.

23 Kdybych měl uvést nějaký příklad zásadního úspěchu hudebního skladatele ze sovětského impéria nebo satelitu v průběhu 60. let, který skládal také filmovou hudbu a inspiroval se v Itálii, pak by to byl Estonec Arvo Pärt. Jeho skladby Nekroloog (1960), Sümfoonia nr 1 „Polüfooniline“ (1963) nebo zejména Perpetuum mobile (1963, adresátem dedikace je italský skladatel Luigi Nono) způsobily autorovi v Sovětském svazu nejprve velké problémy, ale zaznamenaly postupně velký zájem publika v různých zemích. Symfonická skladba Perpetuum mobile se stala průlomovým dílem estonské avantgardní hudby na Západě. https:// www.arvopart.ee/arvo-part/teos/588/ (přístup 20. 10. 2025). Pärt je dnes jedním z nejhranějších skladatelů klasické hudby.

(3 785 100 diváků, režie Otakar Vávra, premiéra 9. 4. 1948) a  Pytlákova schovanka aneb Šlechetný milionář (5 269 200 diváků, režie Martin Frič, premiéra 1. 4. 1949). V 60. letech se do kin vrátily některé ze starších filmů, například snímek Eva tropí hlouposti (režie Martin Frič, premiéra 10. 11. 1939), který měl v našich kinech několik obnovených premiér – v letech 1945, 1954 a 1967.19 Do konce roku 1970 ho navštívilo celkem 1 191 200 diváků. Tradičně oblíbené byly také české filmové pohádky. Princeznu se zlatou hvězdou (režie Martin Frič, premiéra 18. 12. 1959) celkem do konce roku 1970 navštívily 4 464 100 diváků. Ještě více lidí přišlo do kin na Pyšnou princeznu (režie Bořivoj Zeman, premiéra 26. 9. 1952), kterou do konce roku 1970 vidělo 8 904 600 diváků (z toho v 60. letech 2 094 500).20 Pro srovnání s dvěma oscarovými filmy: Obchod na korze vidělo 809 100 diváků (z toho zhruba čtvrtina na Slovensku) a  Ostře sledované vlaky 1 583 200 diváků (s minimálním zájmem na Slovensku, kde ho zhlédlo 96 000 lidí).21

Příznačný byl průběh zájmu o film Král Šumavy (režie Karel Kachyňa, slavnostní premiéra 11. 12. 1959). Za jediný první rok promítání byl o něho enormní zájem, do konce roku 1960 ho viděly 3 509 100 diváků, takže se stal nejnavštěvovanějším filmem tohoto roku. V průběhu dalších pěti let ho vidělo dohromady 773 700 diváků a za následujících pět let, tedy ve druhé polovině 60. let, už jen 273 400 diváků. Ačkoli ho dobová kritika hodnotila jako „[p]octivý a dobrý počátek českého socialistického dobrodružného filmu“,22 divácký zájem o něho postupem času výrazně opadl. Jaroslav Boček, sledující intenzivně tvorbu italského filmového neorealismu, která měla na mnohé české filmaře značný vliv,23 a reflektující ji na stránkách nedávno zakázaného časopisu Květen, se oproti převládajícímu estetickému hledisku nyní orientoval na stanovisko ideové a ideologické. Odpovídá to situaci autora a redaktora časopisu, jehož poslední číslo vyšlo v červnu 1959, tedy půl roku před premiérou filmu. Jedním z kritérií posuzování snímku byl pro

filmového kritika divácký zájem: „Je to dobrý dobrodružný film, myšlenkový a dějový, napínavý a vzrušující; konečně i diváci ho takto chápou a přijímají, a nemyslím, že by se mýlili.“24 Tvůrci se každopádně trefili do dvou požadavků a zájmů: diváckého o pohraniční thriller a oficiálního o filmový příspěvek do tzv. boje proti revizionismu. Splnili oboje, „napínavé drama mělo dokazovat odhodlání všech, minulých i stávajících pohraničníků bránit vlast proti vetřelcům“.25

Poúnorový režim kladl na film velké požadavky a měl od kinematografie značná očekávání, neboť v něm viděl možnosti velkého vlivu na recipienty při šíření propagandy, při propagování marxisticko-leninské ideologie i sebe sama. Zatímco 50. léta, zejména jejich první polovina, jsou ve znamení

Fotografie z filmu Král Šumavy, v popředí Stanislav Remunda v roli řidiče Pavla Ryse.

Slavná plavací scéna z filmu režiséra Zdeňka Podskalského Bílá paní (1965) podle předlohy Karla Michala.

24 Boček, Jaroslav: Král Šumavy. Kultura 1960 4, 1960, č. 1, s. 4.

25 Šrajer, Martin: Král Šumavy. https:// www.filmovyprehled.cz/cs/revue/ detail/kral-sumavy (přístup 14. 9. 2025).

Plochy

1964: Domácí kontext

Knihy

Jiří Brabec: Poezie na předělu doby

Ivan Diviš: Chrlení krve

Václav Erben: Poklad byzantského kupce

Ladislav Fuks: Mí černovlasí bratři

Josef Hanzlík: Černý kolotoč

Václav Havel: Zahradní slavnost

Rudolf Havel – Jiří Opelík, eds.: Slovník českých spisovatelů

Zbyněk Hejda: Všechna slast

Iva Hercíková – Jan Císař, eds.: Začalo to Redutou: Z text­appealů Divadla Na zábradlí, divadla

Semafor a Paravan

Josef Hiršal – Bohumila Grögerová: Co se slovy všechno poví

Vladimír Holan: Noc s Hamletem; Na postupu

Egon Hostovský: Tři noci (e)

Bohumil Hrabal: Pábitelé; Taneční hodiny pro starší a pokročilé

František Hrubín: Zlatá reneta

Josef Kainar: Nevídáno – neslýcháno

Ivan Klíma: Milenci na jednu noc

Věra Linhartová: Meziprůzkum nejblíž uplynulého; Prostor k rozlišení

Arnošt Lustig: Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou

Josef Nesvadba: Dialog s doktorem Dongem

Vladimír Páral: Veletrh splněných přání

Jan Skácel: Jedenáctý bílý kůň

Ludvík Souček: Cesta slepých ptáků

Jiří Suchý: Klokočí: Písničky 1954–1963

Karel Šiktanc: Artéská studna

Josef Škvorecký: Sedmiramenný svícen

Jiří Šotola: Co a jak

Karel Teige: Jarmark umění

Jan Trefulka: Třiatřicet stříbrných křepelek

Josef Vohryzek: Chodec

Alena Vostrá: Bůh z reklamy

Oldřich Wenzl: Yehudi Menuhin

Jan Zábrana – Josef Škvorecký: Vražda se zárukou

Divadlo

Samuel Beckett: Čekání na Godota (r. Václav Hudeček)

Eugène Ionesco: Plešatá zpěvačka (r. Václav Hudeček)

Alfred Jarry: Král Ubu (r. Jan Grossman)

Ivan Klíma: Zámek (r. Jaroslav Dudek)

Romain Rolland: Hra o lásce a smrti (r. Alfréd Radok)

Jan Schmid – Karel Novák: Encyklopedické heslo XX. století I. (r. J. Schmid)

Jiří Suchý: Recital 64 (r. J. Suchý a Jiří Šlitr)

Milan Uhde: Král­Vávra (r. Evžen Sokolovský)

Ivan Vyskočil – Pavel Bošek – Josef Podaný: Poslední den (r. I. Vyskočil)

• V Praze byl založen stálý soubor Nedivadlo Ivana Vyskočila a taneční soubor Studio Balet Praha.

Film

Bláznova kronika (r. Karel Zeman)

Černý Petr (r. Miloš Forman)

Démanty noci (r. Jan Němec)

Konkurs (r. Miloš Forman)

Křik (r. Jaromil Jireš)

Limonádový Joe (r. Oldřich Lipský)

Marie (r. Václav Vorlíček)

Postava k podpírání (r. Pavel Juráček – Jan Schmidt)

Starci na chmelu (r. Ladislav Rychman)

Strach (r. Petr Schulhoff)

Televize

Šach mat (inscenace, r. Alfréd Radok)

Rozhlas

Ludvík Aškenazy: Bylo to na váš účet (rozh. hra, r. Jiří Horčička)

Ludvík Kundera: Zvědavost (rozh. hra, r. Ludvík Pompe)

Jaromír Ptáček: A kdo by chtěl opustit město babylonské (rozh. hra, r. Olga Zezulová)

Komiks

Jaroslav Foglar – Oldřich Jelínek: K pramenům neznámé řeky (seriál in Mladá fronta, do 1965)

Jaromír Kincl – Gustav Krum: Vinnetou (seriál in Zápisník, do 1966)

Radek Kubínek – Jan Kristofori: Dobrodružství mladých robinzonů (seriál in Pionýrské noviny)

Hudba

Jiří Suchý: Písničky (LP)

Výtvarné umění

Eva Kmentová: Opuštěný prostor

Milan Knížák: Procházka po Novém Světě (Demonstrace pro všechny smysly) (performance)

Jiří Kolář: Loďka

Stanislav Kolíbal: Labil

Karel Kuklík: cyklus Ztroskotání

Mikuláš Medek: Příšera, která chce žít líbezně

Jiří Načeradský: Noc, zvířata, ptáci

Ivo Přeček: Oko

Vilém Reichmann: Fantom

Zdeněk Sýkora: Černo­béžová struktura; Černo­bí lá struktura

Jaroslav Vávra: Šrafůra

• Skupina Křižovatka (výstava v Galerii Václava Špály v Praze)

• Imaginativní malířství 1930–1950 (výstava v Alšově jihočeské galerii; zakázána)

• Milan Knížák založil skupinu Aktuální umění (od r. 1966 Aktual).

Architektura

Vladimír Kovařík – Zdeněk Řihák – Alois Semela: Hotel Continental v Brně Karel Prager: Ústav makromolekulární chemie ČSAV v Praze

Události

• Na trh byl uveden osobní automobil Škoda 1000 MB (vyráběn do r. 1969). Šlo o první masově vyráběný vůz pro osobní využití od roku 1948.

• Byly oficiálně obnoveny studentské oslavy majáles.

• StB provedla akci „Neptun“, kdy inscenovala nález beden s nacistickými písemnostmi na dně Černého jezera na Šumavě.

• Začala být realizována ekonomická reforma, kterou její tvůrce Ota Šik směřoval ke „zdokonalení plánovitého řízení národního hospodářství“.

• V Praze (třikrát) i řadě dalších větších měst koncertoval Pete Seeger. Nahrávky z místních vystoupení vyšly v r. 1966 v Supraphonu na LP Peter Seeger zpívá americké lidové písně a balady.

• Na letních olympijských hrách v Tokiu získala Věra Čáslavská tři zlaté medaile ve sportovní gymnastice, další pak Jiří Daler v dráhové cyklistice a Hans Zdražila ve vzpírání.

• V Praze proběhl I. ročník Mezinárodního jazzového festivalu.

• Zemřeli spisovatelé Jaromíra Hüttlová, Josef Hais Týnecký a Emil Vachek, hudební skladatel Jan Rychlík a architekt Vlastislav Hofman.

1964: Světový kontext

Knihy

Saul Bellow: Herzog

Thomas Berger: Little Big Man

William S. Burroughs: Nova Express

Louis-Ferdinand Céline: Le Pont de Londres

Leonard Cohen: Flowers for Hitler

Roald Dahl: Charlie and the Chocolate Factory

Philip K. Dick: The Three Stigmata o f Palmer Eldritch

Umberto Eco: Apocalittici e integrati

Hans Magnus Enzensberger: Blindenschrift

Ian Fleming: You Only Live Twice

Max Frisch: Mein Name sei Gantenbein

William Golding: The Spire

Ernest Hemingway: A Moveable Feast

B. S. Johnson: Albert Angelo

Ken Kesey: Sometimes a Great Notion

Philip Larkin: The Whitsun Weddings

Stanisław Lem: Niezwyciężony i inne opowiadania

Herbert Marcuse: One­Dimensional Man

Marshall McLuhan: Understanding Media: The Extensions of Man

Kenzaburó Óe: Kodžintekina taiken

Divadlo

Jerry Bock (hudba) – Sheldon Harnick (texty) –Joseph Stein (libreto): Fiddler on the Roof

Jerry Herman (hudba a texty) – Michael Stewart (libreto): Hello, Dolly!

Eugène Ionesco: La lacune; La soif et la faim

Robert Lowell: The Old Glory

Arthur Miller: After the Fall; Incident at Vichy

John Osborne: Inadmissible Evidence

Peter Shaffer: The Royal Hunt of the Sun

Martin Walser: Der Schwarze Schwan

Peter Weiss: Marat/Sade

Film

Alexis Zorbas (r. Michaelis Kakojannis)

Angélique, marquise des anges (r. Bernard Borderie)

Bande à part (r. Jean-Luc Godard)

Il deserto rosso (r. Michelangelo Antonioni)

Dr. Strangelove or: How I Learned to Stop Worrying and Love the Bomb (r. Stanley Kubrick)

Fantômas (r. André Hunebelle)

Goldfinger (r. Guy Hamilton)

A Hard Day’s Night (r. Richard Lester)

Mary Poppins (r. Robert Stevenson)

Matrimonio all’italiana (r. Vittorio De Sica)

My Fair Lady (r. George Cukor)

Les Parapluies de Cherbourg (r. Jacques Demy)

Per un pugno di dollari (r. Sergio Leone)

T.A.M.I. Show (r. Steve Binder)

Il Vangelo secondo Matteo (r. Pier Paolo Pasolini)

Winnetou 2. Teil (r. Harald Reinl)

Televize

The Addams Family (sitkomový seriál; ABC, USA)

Jeopardy! (vědomostní soutěž; NBC, USA)

The Man from U.N.C.L.E. (špionážní seriál; NBC, USA)

Seven Up! (dokument, který se vyvine ve sběrnou sérii; ITV, VB)

Shindig! (hudební varieté; ABC, USA)

Top of the Pops (hudební pořad; BBC, VB)

Komiks

Jean-Claude Forest: Barbarella (knižní vydání)

René Goscinny – Albert Uderzo: Le Combat des Chefs (seriál in Pilote)

Stan Lee – Bill Everett: Daredevil #1 (Marvel Comics)

Shane O’Shea (= Richard E. Hughes – Ogden Whitney): Herbie (sešitová série)

Hudba

The Animals: The Animals

The Beatles: A Hard Day’s Night; Beatles for Sale

Johnny Cash: I Walk the Line

John Coltrane: Coltrane’s Sound

Bob Dylan: The Times They Are a­Changin’; Another Side of Bob Dylan

Karlheinz Stockhausen: Mixtur (skladba pro orchestr a elektroniku); Mikrophonie I (skladba pro tamtam, 2 mikrofony a 2 zvukové filtry)

The Supremes: Where Did Our Love Go

The Yardbirds: Five Live Yardbirds

Výtvarné umění

Josef Albers: Homage to the Square: Joy

Francis Bacon: Three Figures in a Room

Barbara Hepworth: Single Form

Friedensreich Hundertwasser: Heimweh der Fenster –Heimweh ins Meer

Jasper Johns: Numbers

Roy Lichtenstein: Happy Tears; I Know…Brad; Oh, Jeff…I Love You, Too…But… ; Sleeping Girl; Ohhh… Alright…; We Rose Up Slowly

René Magritte: Le fils de l’homme; Le soir qui tombe

Robert Motherwell: Dublin 1916, with Black and Tan

Yoko Ono: Cut Piece

Bridget Riley: Current

Norman Rockwell: Growth of a Leader

Jean Tinguely: Heureka

Andy Warhol: Brillo Soap Pads Boxes; Heinz Tomato Ketchup Box; Race Riots; Shot Marilyns; Sixteen Jackies

Události

• The Beatles absolvovali dvě turné po USA. Již při pr vním, v únoru, zde vypukla beatlemánie. Jejich písně zaplnily prvních pět pozic na žebříčku Bilboardu a prodej jejich desek v jednu dobu představoval 60 procent amerického hudebního trhu.

• Kouření bylo poprvé na vládní úrovni v USA označeno jako ohrožující zdraví.

• V Brazílii proběhl vojenský převrat a armádní diktatura ovládla zemi až do r. 1985.

• V Japonsku začaly jezdit vysokorychlostní vlaky Shinkansen.

• V New Yorku se začaly veřejně pálit povolávací rozkazy jako protest proti válce ve Vietnamu.

• Robert Moog předvedl prototyp svého syntezátoru.

• Britská veřejnoprávní televize BBC otevřela program BBC Two. V roce 1967 tento program přešel jako první v Evropě na barevné vysílání.

• Na Kalifornské univerzitě v Berkeley začal dlouhodobý protest proti omezování svobody projevu.

• V SSSR byl odstaven z funkce prvního tajemníka ÚV KSSS Nikita Chruščov; na jeho místo nastoupil Leonid Brežněv.

• Boxer Cassius Clay (později Muhammad Ali) se stal poprvé mistrem světa v těžké váze.

• Začala výroba automobilů Fiat 850 (dovážel se i do ČSSR), Porsche 911 a Ford Mustang.

1965: Domácí kontext

Knihy

Antonín Bartušek: Oxymóron

Bohuslav Březovský: Věční milenci

Jan Čep: Poutník na zemi (e)

Václav Erben: Znamení lyry

Jaroslav Foglar: Tajemná Řásnovka

Ladislav Grosman: Obchod na korze

Jiřina Hauková: Mezi lidmi a havrany

Vladimír Holan: Bolest

Bohumil Hrabal: Ostře sledované vlaky; Inzerát na dům, ve kterém už nechci bydlet

Květoslav Chvatík: Smysl moderního umění

Filip Jánský: Nebeští jezdci

Ivan Jelínek: V sobě letohrad (e)

Emil Juliš: Progresivní nepohoda

Milan Kundera: Druhý sešit směšných lásek

Věra Linhartová: Rozprava o zdviži

Jiří Mucha: Černý a bílý New York

Jiří Pištora: Země přibližných

Jan Procházka: Ať žije republika

Jaroslav Seifert: Koncert na ostrově

Karol Sidon, ed.: Starci a klarinety

Jan Skácel: Smuténka

Oleg Sus: Metamorfózy smíchu a vzteku (2., rozš. vyd.)

Josef Škvorecký: Nápady čtenáře detektivek

Ivan Wernisch: Zimohrádek

Jan Zábrana: Utkvělé černé ikony

Vojtěch Zamarovský: Bohové a hrdinové antických bájí

Divadlo

Václav Havel: Vyrozumění (r. Jan Grossman)

Eugène Ionesco: Židle (r. Václav Hudeček)

Heinar Kipphardt: Případ Oppenheimer (r. Luboš Pistorius)

Sean O’Casey: Pension pro svobodné pány (r. Jiří Krejčík)

Jan Schmid – Karel Novák: Encyklopedické heslo

XX. století II. (r. J. Schmid)

Ladislav Smoček: Piknik (r. L. Smoček)

Jiří Suchý: Dobře placená procházka (r. Ján Roháč); Sekta (r. J. Suchý); Zuzana je všude jako doma (r. Karel Mareš)

Jiří Šotola: Antiorfeus (r. František Štěpánek)

Josef Topol: Kočka na kolejích (r. Otomar Krejča)

Ivan Vyskočil: Křtiny v Hbřbvích aneb Blbá hra (r. I. Vyskočil)

• V Praze byly založeny Činoherní klub, Divadélko Apollo a Divadlo za branou. Byl zrušen kabaretní soubor Paravan.

• V Brně byla otevřena budova Janáčkova divadla.

Film

…a pátý jezdec je Strach (r. Zbyněk Brynych)

Atentát (r. Jiří Sequens)

Ať žije republika (r. Karel Kachyňa)

Bílá paní (r. Zdeněk Podskalský)

Hvězda zvaná Pelyněk (r. Martin Frič)

Kdyby tisíc klarinetů (r. Ján Roháč – Vladimír Svitáček)

Lásky jedné plavovlásky (r. Miloš Forman)

Obchod na korze (r. Ján Kadár – Elmar Klos)

Ruka (r. Jiří Trnka)

Sběrné surovosti (r. Juraj Herz)

Třiatřicet stříbrných křepelek (r. Antonín Kachlík)

Úplně vyřízený chlap (r. Vladimír Čech)

Zlatá reneta (r. Otakar Vávra)

Televize

Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou (TV film, r. Antonín Moskalyk)

Pension pro svobodné pány (inscenace, r. Jiří Krejčík)

Ve vyšším zájmu (inscenace, r. Jaroslav Novotný)

• ČST zavedla pravidelný nedělní televizní pořad

Večerníček; série či seriály pohádek byly uváděny ustálenou animovanou znělkou.

Rozhlas

Jaromír Ptáček: Pláč pro pana Jeremiáše (rozh. hra, r. Vladimír Semrád)

Zdeněk Svěrák: Krápník a Františka (rozh. hra, r. Jan Fuchs)

Milan Uhde: Svědkové (rozh. hra, r. Olga Zezulová)

Jiří Vilímek: Kořeny zla (rozh. hra, r. Josef Henke)

Soupis ilustrací

Disonance a fata morgána. Tajemství názvu a konec dobrodružství.

Boštík, Václav: Otáčení III (olej, 1969, Alšova jihočeská galerie, Hluboká nad Vltavou).

Neviditelné zakřivení prostoru. Elipsovité tvary českého myšlení a kultury 1964–1971

The Beatles. Z alba Sgt. Pepper’s Lonely Hearts Club Band (E.M.I. Records, 1967).

Rolling Stones. Obálka alba Their Satanic Majesties Request (Decca Records, 1967).

Roman Jakobson při návštěvě Prahy (1969, LA PNP).

Schaff, Adam: Marxizmus a ľudské indivíduum. Príspevok k marxistickej filozofii člověka. Vydavateľstvo politickej literatúry, Bratislava 1967. Přel. Andrej Kopčok a Róbert Roško.

Jean-Paul Sartre (LA PNP).

Jindřich Chalupecký (LA PNP).

Jean-Paul Sartre: Slova. Mladá fronta, Praha 1965. Autor obálky Jaroslav Šváb.

Sartre, Jean-Paul: Marxismus a existencialismus. Svoboda, Praha 1966. Autor obálky Leo Novotný.

Jiřina Popelová (fotografie dostupná z: https:// zenyvevede.upol.cz/).

Jan Patočka (1964, foto Dagmar Hochová).

Fišer, Zbyněk: Útěcha z ontologie. Academia, Praha 1967. Autor obálky Vladimír Kalenský.

Fišer, Zbyněk: Otázky bytí a existence. Svobodné slovo, Praha 1967. Autor obálky Jaroslav Šváb.

Kolář, Jiří: Sedmá velmoc (koláž, 1968, Alšova jihočeská galerie, Hluboká nad Vltavou).

Kosík, Karel: Dialektika konkrétního. Academia, Praha 1966.

Gardavský, Vítězslav: Bůh není zcela mrtev. Československý spisovatel, Praha 1967. Obálku navrhl Jaroslav Fišer.

Ladislav Hejdánek s Pavlem Rejchrtem a Paulem Ricoeurem (LA PNP).

Kučerová, Alena: Svět (lept perforovaný, 1965, Alšova jihočeská galerie, Hluboká nad Vltavou).

Sedmkrát o smyslu filosofie. Státní nakladatelství politické literatury, Praha 1960.

Robert Kalivoda (LA PNP).

Mokrejš, Antonín: Umění, skutečnost, poznání. Československý spisovatel, Praha 1966.

Pařížské rozhovory o strukturalismu. Uspořádal Mojmír Grygar. Svoboda, Praha 1969. Autor obálky Milan Grygar Jan Mukařovský, Roman Jakobson a Felix Vodička (1969, LA PNP).

Garaudy, Roger: Realismus bez břehů. Československý spisovatel, Praha 1965. Autor obálky Zdenek Seydl. Boudník, Vladimír: Variace na Rorschachovy testy (kombinovaná technika 1967, Alšova jihočeská galerie, Hluboká nad Vltavou).

Šabouk, Sáva: Břehy realismu. Svoboda, Praha 1973. Hamšík, Dušan: Spisovatelé a moc. Československý spisovatel, Praha 1967. Obálka a grafická úprava Zdenek Seydl.

Obálka LP The Velvet Underground & Nico (1966). Reprodukce obrazu Banana od Andy Warhola.

Zadní strana obálky LP The Velvet Underground & Nico (Verve Records,1966).

Obálka LP Songy Boba Dylana (Supraphon CBS Gramofonový klub, 1968).

Obálka LP Karla Kryla Bratříčku, zavírej vrátka (Panthon, 1969).

Zadní strana obálky LP Karla Kryla Bratříčku, zavírej vrátka (Panthon, 1969).

Obálka LP The Cream (Supraphon, 1970).

Obálka LP Pavola Hammela a Mariána Vargy Zelená pošta (Opus, 1975).

Zadní strana LP Pavola Hammela a Mariána Vargy Zelená pošta (Opus, 1975).

Obálka LP Jimiho Hendrixe Experience – Are You Experienced (Polydor, 1967).

Zadní strana obálky LP Jimiho Hendrixe Experience – Are You Experienced (Polydor, 1967).

Dubská, Irena: Objevování Ameriky. Československý spisovatel, Praha 1964. Autor obálky Zdenek Seydl.

Obálka LP skupiny Beatles Sgt. Pepper’s Lonely Hearts Club Band (E.M.I. Records, 1967).

Zadní strana obálky LP Beatles Sgt. Pepper’s Lonely Hearts Club Band (E.M.I. Records, 1967).

Johns, William Earl: Biggles od velbloudích stíhaček. Mladá fronta, Praha 1969. Autor obálky Jiří Skácel, ilustrace Zdeněk Burian.

Ferry, Gabriel: Poklad ve zlatém údolí. Albatros, Praha 1970. Ilustrace Jiří Tesař a Jan Žbánek.

Verne, Jules; Laurie, André: Trosečník z Cynthie Státní nakladatelství dětské knihy, Praha 1967. Autor obálky Adolf Born.

Hermach, Jiří: Uskutečnění současného člověka. Symposium, Praha 1969. Autorka obálky Nina Roháčová.

Autentičnost, akcionismus, provokace a pop: západní kultura 60. a raných 70. let ve světle radikalizace a zlomu

Céline, Louis-Ferdinand: Rigodon. Gallimard, Paříž 1969. Boudník, Vladimír: Kybernetický stroj (kombinovaná technika, 1965, Alšova jihočeská galerie, Hluboká nad Vltavou).

Lamr, Aleš: Kybernetická dáma (olej, 1969, Alšova jihočeská galerie, Hluboká nad Vltavou).

Aron, Raymond: La Révolution introuvable. Réflexions sur la Révolution de Mai. Fayard, Paříž 1968. Reynek, Bohuslav: Stabat Mater (suchá jehla kolorovaná, monotyp, 1967, Alšova jihočeská galerie, Hluboká nad Vltavou).

The Rolling Stones. Střed obalu LP Their Satanic Majesties Request (Decaa Records, 1967).

John, Jiří: Kameny (olej, 1964, Alšova jihočeská galerie, Hluboká nad Vltavou).

Inka Machulková (fotografie dostupná z: https:// www.idnes.cz/kultura/literatura/symbol-zlatych-

sedesatych-inka-machulkova-vybira-ze-sve-minulosti. A100127_132427_literatura_ob)

Vladimíra Čerepková a Allen Ginsberg v Praze 1965 (fotografie dostupná z: https://ct24.ceskatelevize.cz/ clanek/kultura/beatnicka-femme-fatale-fascinovalavsechny-kolem-342473#galerie=152780).

Zpráva o návštěvě Allena Ginsberga v Praze z 13. března 1965. Svět v obrazech 21, 1965, č. 11, s. 17. Autograf Allena Ginsberga (LA PNP).

Ingeborg Bachmannová (fotografie dostupná z: https:// alchetron.com/Ingeborg-Bachmann)

Michel Foucault, portrét z přelomu 50. a 60. let (fotografie dostupná z: https://monoskop.org/Michel_Foucault#/ media/File:Michel_Foucault_late_1950s.jpg).

Roland Barthes. Portrét z konce 60. let (fotografie dostupná z: https://en.wikipedia.org/wiki/Roland_Barthes).

Boštík, Václav: Červená (olej, 1968, Alšova jihočeská galerie, Hluboká nad Vltavou).

Němec, Rudolf: Ležící, (kombinovaná technika olej, smaltování, 1967, Alšova jihočeská galerie, Hluboká nad Vltavou).

Plakát k české projekci filmu Zvětšenina (1966).

Portrét Jukia Mišimy (fotografie dostupná z: https:// www.damianofina.it/en/yukio-mishima-and-tatsumihijikata-the-way-of-the-sword/)

Portrét Jukia Mišimy (1966, fotografie dostupná z: https:// www.britannica.com/biography/Yukio-Mishima).

Šimotová, Adriena: Obnažování (olej, 1968, Alšova jihočeská galerie, Hluboká nad Vltavou).

John, Jiří: Šípek (olej, 1970, Alšova Jihočeská galerie, Hluboká nad Vltavou).

Překlad jako součást národní kultury: 1964–1971

Josef Čermák (archiv rodiny).

Josef Čermák a Zdeněk Urbánek v Praze (1961, archiv rodiny).

Miloslav Žilina (archiv Torst)

Josef Škvorecký (fotografie dostupná z: https://magazin.aktualne.cz/kultura/josefskvorecky-zbabelci-odstartovali-60-leta/ r~973936be7c0e11efb589ac1f6b220ee8/ r~1007d2127c0f11efb2180cc47ab5f122/).

Eva Kondrysová (LA PNP).

Alemán, Mateo: Dobrodružný život Guzmána z Alfarache (přel. Václav Cibula). SNKLHU, Praha 1964, mimo edice, obálku navrhl Karel Hruška.

Radovan Krátký (LA PNP).

Jan Vladislav (archiv Torst).

Jindřich Pokorný (archiv rodiny).

Zdeněk Urbánek (LA PNP)

Jiří Valja (LA PNP).

Robbe-Grillet, Alain: Gumy (přel. Svatopluk Horečka)

SNKLHU, Praha 1964. Soudobá světová próza, obálka Vladimír Fuka.

Jiří Pechar, Růžena Hamanová a Jaroslav Kabíček v kavárně Gany’s (dnes Louvre) na Národní třídě při přípravě dvousvazkového odeonského výboru z díla

Václava Černého Tvorba a osobnost, 1991, archiv Torst.

Píseň písní (přel. Jaroslav Seifert a Stanislav Segert). SNKLHU, Praha 1964, mimo edice, obálka Oldřich Hlavsa.

Petr Kopta (fotografie dostupná z: https://www. bubinekrevolveru.cz/k-nedozitym-devadesatinampetra-kopty-jindricha-pokorneho).

Updike, John: Holubí pírka (přel. Igor Hájek). SNKLHU, Praha 1965, Malá řada Soudobé světové prózy, obálka Zdeněk Majzner.

Pasternak, Boris: Modrý host (přel. Karel Šiktanc a Jiří Šotola). SNKLHU, Praha 1966. Edice Plamen, obálka Václav Bláha.

Queneau, Raymond: Můj přítel Pierot (Věra Linhartová).

SNKLHU, Praha 1965. Edice Soudobá světová próza, obálka Jan Kotík.

Perse, Saint-John: Vichry (přel. Jiří Kolář a Bohumila Grögerová). SNKLHU, Praha 1965. Edice Plamen, obálka Václav Bláha.

Kafka, Franz: Proces (přel. Dagmar a Pavel Eisnerovi).

SNKLHU. Praha 1965. Obálka František Muzika. Broch, Hermann: Smrt Vergilova (přel. Rio Preisner).

SNKLHU, Praha 1967. Mimo edice, obálka Milan Hegar

Josef Hiršal a Jiří Kolář v ateliéru na Nekázance (1965, LA PNP).

Ludvík Kundera (LA PNP).

Morgenstern, Christian: Beránek měsíc (přel. Josef Hiršal a Bohumila Grögerová). SNKLHU, Praha 1965, obálka Oldřich Hlavsa.

Rozinky a mandle (přel. Jakub Markovič). Odeon, Praha 1968. Mimo edice, obálka Jiří Blažek.

Eliot, Thomas Stearns: Pustina (přel. Jiří Valja). SNKLU, Praha 1967. Edice Světová četba, obálka František Muzika Pessoa, Fernando: Heteronyma (přel. Pavla Lidmilová).

Odeon, Praha 1968. Edice Plamen, obálka Václav Bláha.

Stanislav Mareš (fotografie dostupná z: https:// slovnikceskeliteratury.cz/showContent.jsp?docId=422 zdroj: wikifree)

Mickiewicz, Adam: Pan Tadeáš (přel. Erich Sojka). Odeon, Praha 1969. Edice Světová knihovna, obálka Milan Hegar

Bellow, Saul: Herzog (přel. Heda Kovályová). Odeon, Praha 1969. Mimo edice, obálka Adolf Born.

Bulgakov, Michail: Mistr a Markétka (přel. Alena Morávková). Odeon, Praha 1969. Edice Klub čtenářů, obálka Václav Bláha.

Kafka, Franz: Zámek (přel. Vladimír Kafka). Mladá fronta, Praha 1964. Edice Kapka, ilustrovaná řada, obálka Jaroslav Šváb.

Góngora, Luis de: Samoty (přel. Josef Hiršal a Josef Forbelský). Odeon, Praha 1970. Mimo edice, obálka Josef Týfa.

Carpentier, Alejo: Výbuch v katedrále (přel. Eduard Hodoušek). Odeon, Praha 1969. Edice Soudobá světová próza, obálka Dominik Wallenfels.

Márquez, Gabriel García: Sto roků samoty (přel. Vladimír Medek). Odeon, Praha 1971. Edice Soudobá světová próza, obálka Milan Grygar.

Josef Forbelský (fotografie dostupná z: https://www. iliteratura.cz/clanek/38811-forbelsky-josef).

Rosa, João Guimarães: Velká divočina (přel. Pavla Lidmilová). Odeon, Praha 1971, obálka Dominik Wallenfels.

Bohuslav Reynek, jeho synové Jiří a Daniel Reynkovi, Vladimír Kafka, Ivan Diviš (?), Jaroslav Šerých v Petrkově v 2. pol. 60. let (LA PNP).

Jan Lopatka, Bohumil Doležal, Vladimír Kafka a Václav Havel na vernisáži výstavy Josefa Vyleťala a v galerii Mladá fronta (1969). Archiv Bohumila Doležala, přetisk Bubínek Revolver Revue 19. 10. 2020.

Jan Zábrana – dopis Vladimíru Holanovi z 15. 9. 1965 (LA PNP).

Babel, Isaak: Povídky (přel. Jan Zábrana). Mladá fronta, Praha 1966, 2., doplněné vydání. Edice Kapka, ilustrovaná řada, obálka Jaroslav Šváb.

Platonov, Andrej: Řeka Potudaň (přel. Jan Zábrana). Mladá fronta, Praha 1967. Edice Kapka, ilustrovaná řada, obálka Jaroslav Šváb.

Musil, Robert: Zmatky chovance Törlesse (přel. Jitka Bodláková). Mladá fronta, Praha 1967, bílá řada světové prózy, obálka Václav Sivko.

Vlasta Dvořáčková (LA PNP).

Jiřina Hauková. Foto Dagmar Hochová.

Coleridge, Samuel Taylor: Dračí křídlo stesku (přel. Václav Renč). Mladá fronta, Praha 1965. Edice Květy poezie, vazba Sylvie Vodáková.

Bělyj, Andrej: První setkání (přel. Jaroslav Kabíček). Mladá fronta, Praha 1966. Edice Květy poezie, vazba Sylvie Vodáková.

Jaroslav Kabíček (vpravo) v rozhovoru s litevským

básníkem Eduardasem Mieželaitisem (LA PNP).

Hana Žantovská (vpravo) s maďarským prozaikem Györgyem Konrádem (LA PNP).

Campana, Dino: Šílený Orfeus (Jan Vladislav). Mladá fronta, Praha 1968. Edice Květy poezie, vazba Sylvie Vodáková.

Kéž hoří popel můj (přel. Otokar Fischer, Gustav Francl, František Halas, Vladimír Holan, Jindřich Hořejší, Jiří

Konůpek, Petr Kopta, Luděk Kubišta, Vladimír Mikeš, Jiří Pechar, Vladimír Rohan, Erik A. Saudek, Ivan Slavík, Jiří Valja, Hana Vrbová, Hana Žantovská). Mladá fronta, Praha 1967. Edice Máj, obálka Miroslav Váša.

Doderer, Heimito von: Merovejci (přel. Vilém Opatrný).

Mladá fronta, Praha 1969. Černá řada soudobé prózy, obálka Václav Sivko.

Queneau, Raymond: Zazi v metru (přel. Zdeněk Přibyl).

Mladá fronta, Praha 1969. Bílá řada světové prózy, obálka Václav Sivko.

Josef Vohryzek (archiv Torst).

Woolfová, Virginia: K majáku (přel. Jarmila Fastrová).

Československý spisovatel, Praha 1965. Edice ilustrovaných novel, obálka Zdenek Seydl.

Apollinaire, Guillaume: Alkoholy života (přel. Karel Čapek, Adolf Kroupa, Milan Kundera). Československý spisovatel, Praha 1965. Klub přátel poezie, obálka Oldřich Hlavsa.

Haló, je tady vichr, vichřice (přel. Ludvík Kundera).

Československý spisovatel, Praha 1969. Edice Klub přátel poezie, obálka Oldřich Hlavsa.

Angelo Maria Ripellino, Mario Picchi a Vladimír Mikeš na Hradčanském náměstí v roce 1964 (archiv Vladimíra Mikeše).

Beckett, Samuel: Murphy (přel. Eva Pilařová).

Československý spisovatel, Praha 1971. Edice Svět, obálka Pavel Brom.

Svevo, Italo: Senilita (přel. Alena Hartmanová).

Československý spisovatel, Praha 1971. Edice Svět, obálka Pavel Brom.

Hölderlin, Friedrich: Endymion (přel. Antonín Brousek).

Československý spisovatel, dochovaný xerox stránkových obtahů plánovaného svazku Klubu přátel poezie, jehož sazba byla rozmetána. Str. 9, 10, 11. Z pozůstalosti Jana Zábrany, archiv autora.

Titus Livius: Dějiny (přel. Pavel Kucharský, Čestmír Vránek). Svoboda, Praha 1971. edice Antická knihovna, obálka Leo Novotný.

Karel Milota (archiv Torst, foto Petr Kotyk).

Václav Daněk (LA PNP).

Kolo inspirace (uspořádali Václav Daněk a Hana Vrbová).

Svět sovětů, Praha 1967. Mimo edice, obálka Milan Kopřiva.

Václav Čep (archiv Michala Bauera).

Jens, Walter: Odysseova závěť (přel. Jiří Stach). Lidová demokracie, Praha 1965. Obálka Karel Vodák.

Bulwer-Lytton, Edward: Poslední dny Pompejí (přel. Tomáš Korbař). Práce, Praha 1965. Edice Románové novinky, obálka Jan Javorský.

Andrejev, Leonid Nikolajevič: Život člověka Dny našeho

života. Ten, který dostává políčky. Milé přízraky. Krásné Sabinky (přel. Sergej Machonin a Otakar Blanda). Orbis, Praha 1968. Edice Divadlo, obálka Milan Mejstřík Horvath, Ödön von: Povídky z Vídeňského lesa a jiné hry (přel. Jiří Stach, Karla Kvasničková, Jarmila Hrubešová). Orbis, Praha 1968. Edice Divadlo, obálka Jana Sigmundová.

Erich Sojka (fotografie dostupná z https:// cs.wikipedia.org/wiki/Erich_Sojka#/media/ Soubor:ErichSojka~1966.jpg).

Ghelderode, Michel de: Rudá magie a jiné hry (přel. Jiří Konůpek). Orbis, Praha 1967. Edice Divadlo, obálka Milan Mejstřík.

Odeonští překladatelé Jiřina Zumrová, Jiří Sirotek, Luděk Kubišta, Irena Wenigová a Josef Čermák (archiv Jiřího Pelána).

Rio Preisner (fotografie dostupná z https:// casopiskontexty.cz/duel-mezi-oceanem/).

Radoslav Nenadál (LA PNP).

Rudolf Pellar (fotografie dostupná z https://www. youtube.com/watch?v=MCjNMGrawe8).

Igor Hájek, svatba s Marcelou Maškovou (pol. 50. let, LA PNP).

Zbyněk Sekal (foto: Karel Kuklík, fotografie dostupná z https://commons.wikimedia.org/wiki/ Zbyněk_ Sekal#/media/Soubor:Karel_Kuklík,_portrét_Zbyňka_ Sekala,_60._léta.jpg).

Dušan Karpatský (fotografie dostupná z https:// https:// commons.wikimedia.org/wiki proleksis.lzmk.hr/ 57430/).

Vnitřek a vnějšek, konvexní horizont. Česká próza v letech 1964–1971

Josef Škvorecký (LA PNP).

Škvorecký, Josef: Smutek poručíka Borůvky. Mladá fronta, Praha 1968. 2. vydání, obálka Jaroslav Fišer.

Škvorecký, Josef: Nápady čtenáře detektivek

Československý spisovatel, Praha 1965. Obálka Zdenek Seydl.

Škvorecký, Josef: Návrat poručíka Borůvky. 68’ Publishers, Toronto 1981. Obálka Barbora Munzarová.

Josef Škvorecký s Karlem Konrádem, Bohumilem Hrabalem a Josefem Hiršalem, sjezd SČSS léto 1967 (LA PNP).

Škvorecký, Josef: Mirákl 1–2. 68 Publishers, Toronto 1972.

Obálka Mikuláš Kravjanský.

Vladimír Páral. Portrét ze středních let (LA PNP).

Páral, Vladimír: Veletrh splněných přání. Příběh pokleslé aktivity. Mladá fronta, Praha 1964.

Páral, Vladimír: Veletrh splněných přání. Příběh pokleslé aktivity. Mladá fronta, Praha 1964. Obálka Zdeněk Ziegler.

Páral, Vladimír: Katapult Jízdní řád železničních, lodních a leteckých drah do ráje. Mladá fronta, Praha 1967. Grafická úprava a obálka Jiří Šalamoun.

Vladimír Páral. Portrét ze středních let (LA PNP).

Ladislav Fuks. Čtenář 18, 1965, č. 2.

Fuks, Ladislav: Variace pro temnou strunu. Československý spisovatel, Praha 1966. Obálka Miroslav Váša.

Fuks, Ladislav: Myši Natalie Mooshabrové. Československý spisovatel, Praha 1970. Obálka Miroslav Váša.

Ladislav Fuks s manželkou Giulianou Limiti při návštěvě Říma v roce 1963 (LA PNP).

Fuks, Ladislav: Příběh kriminálního rady. Československý spisovatel, Praha 1971. Obálka Miroslav Váša.

Ladislav Fuks s Maxem Brodem a izraelským velvyslancem, polovina 60. let (LA PNP).

Ludvík Vaculík. Čtenář 21, 1969, č. 5 (LA PNP).

Vaculík, Ludvík: Sekyra. 3. vydání Československý spisovatel, Praha 1969, typografie Oldřich Hlavsa.

Ludvík Vaculík, Žofín 17. 11. 1968 (LA PNP, foto Vladimír Lammer).

Bohumil Hrabal. Portrét z poloviny 60. let (LA PNP, foto Bohumil Straka).

Hrabal, Bohumil: Automat Svět. Výbor z povídek. Mladá fronta, Praha 1966. Obálka Miroslav Váša.

Hrabal, Bohumil; Peterka, Miroslav: Toto město je ve společné péči obyvatel. Československý spisovatel, Praha 1967. Obálka a typografická úprava Oldřich Hlavsa.

Z večera četby textů Bohumila Hrabala, síň Boženy Němcové, LA PNP Strahov 17. 12. 1968 (LA PNP).

Bohumil Hrabal. Z návštěvy výstavy Václava Chocholy (LA PNP, foto Bohumil Straka).

Milan Kundera podepisující knihy v roce 1967 (LA PNP, foto Josef Nikodým).

Milan Kundera v karikatuře Jaroslava Kándla (LA PNP).

Milan Kundera, portrét z roku 1967 (LA PNP).

Egon Hostovský na terase domu v USA (LA PNP).

Hostovský, Egon: Všeobecné spiknutí. Melantrich, Praha 1969, obálka a grafická úprava Milan Kopřiva.

Hostovský, Egon: Žhář. Vydání v Československém spisovateli z roku 1968. Obálku s použitím výřezu z goblénu Antonína Kybala navrhl a typograficky upravil Zdenek Seydl.

Karol Sidon. Portrét z počátku 90. let (LA PNP).

Sidon, Karol: Sen o mém otci. Československý spisovatel, Praha 1968. Obálka a grafická úprava Jiří Šalamoun.

Jaroslav Putík, portrét z roku 1963 (LA PNP, foto Josef Nikodým).

Ivan Klíma, portrét ze zadní záložky knihy Bezvadný den (1964).

Zdena Salivarová a Josef Škvorecký, společný portrét z roku 1977 (LA PNP).

Procházka, Jan: Kočár do Vídně. Československý spisovatel, Praha 1967. Obálka a grafická úprava Zdenek Seydl.

Jaroslav Putík: Brána blažených. Mladá fronta, Praha 1969. Obálka Jiří Rathouský.

Putík, Jaroslav: Smrtelná neděle. Mladá fronta, Naše vojsko, Smena, Svět sovětů, Lidové nakladatelství, Šport, Praha 1967, autor obálky Miroslav Váša.

Putík, Jaroslav: Zeď. Mladá fronta, Praha 1962. Obálku navrhl Karel Hruška.

Klíma, Ivan: Loď jménem Naděje. Československý spisovatel, Praha 1969. Obálku navrhl Josef Flejšar. Körner, Vladimír: Adelheid. Československý spisovatel, Praha 1967, grafická úprava Zdenek Seydl.

Körner, Vladimír: Písečná kosa. Československý spisovatel, Praha 1970.

Věra Linhartová. Čtenář 18, Grafická úprava Zdenek Seydl. 1965, č. 5.

Linhartová, Věra: Rozprava o zdviži. Mladá fronta, Praha 1965. Autor obálky Jiří Rathouský.

Linhartová, Věra: Dům daleko. Mladá fronta, Praha 1968. Autor grafické úpravy Václav Sivko.

Vostrá, Alena: Vlažná vlna. Československý spisovatel, Praha 1966. Grafická úprava a obálka Libor Fára.

Procházka, Jan: Přestřelka. Malý román z velké doby. Mladá fronta, Smena, Naše vojsko, Praha 1964. Obálka Miroslav Váša.

Šotola, Jiří: Tovaryšstvo Ježíšovo. Mladá fronta, Praha 1969.

Vydáno jako 7. svazek edice Alfa.

Daněk, Oldřich: Král utíká z boje. Československý spisovatel, Praha 1967. Obálka Ervín Urban. Michal, Karel: Čest a sláva. Naše vojsko, Praha 1966. Grafická úprava Jiří Blažek.

Kříž, Ivan: Pravda o zkáze Sodomy. Československý spisovatel, Praha 1968. Obálka a grafická úprava Zdeněk Mézl.

Filip, Ota: Cesta ke hřbitovu. Profil, Ostrava 1968, obálka Zdeněk Ziegler.

Leroux, Gaston: Fantóm opery. Mladá fronta, Praha 1967. Grafická úprava Václav Sivko.

Leroux, Gaston: Fantóm opery. Mladá fronta, Praha 1967. Autor obálky Václav Sivko.

Lupiči mrtvol. Orbis, Praha 1970. Obálku navrhl Jaroslav Sůra.

Souček, Ludvík: Velké otazníky. Státní nakladatelství krásné knihy, Praha 1967. Autor obálky Libor Fára.

Burian, Zdeněk: Fata morgána. Ilustrace z knihy Souček, Ludvík: Velké otazníky. Státní nakladatelství krásné knihy, Praha 1967.

Fajtl, František: Sestřelen. Druhé přepracované vydání, Naše vojsko, Praha 1968.

Švandrlík, Miloslav: Černí baroni aneb Válčili jsme za Čepičky. Nakl. Vysočina, Havlíčkův Brod 1969, il. Neprakta.

Jánský, Filip: Nebeští jezdci. Svoboda, Praha 1969. Obálka Leopold Dvořák.

Jánský, Filip: Nebeští jezdci. Československý spisovatel, Praha 1965. Obálka Miroslav Váša.

Poezie návratů, (sebe)hledání, paměti a počátků: česká lyrika 60. let

Hora, Josef: Čas, bratr mého srdce. Československý spisovatel, Praha 1965. Výbor upořádal František Hrubín, typograficky upravil Oldřich Hlavsa, k výzdobě svazku použito kreseb Emila Filly.

Josef Hora v karikatuře Františka Bidla (30. léta; zdroj: Bidlova čítanka. SNKLHU, Praha 1959).

Šotola, Jiří; Šiktanc, Karel; Brabec, Jiří: A co básník.

Antologie české poezie 20. století. Mladá fronta –Smena – Naše vojsko, Praha 1963. Graficky upravil Václav Sivko.

Brabec, Jiří; Červenka, Miroslav; Grygar, Mojmír; Karfíková, Věra; Opelík, Jiří (též editor svazku), Pešat, Zdeněk: Jak číst poezii. Československý spisovatel,

Praha 1963. Obálka a vazba Zdenek Seydl, frontispis

František Peterka.

Vladimír Holan (LA PNP).

Holan, Vladimír: Příběhy. Československý spisovatel, Praha 1963. Obálku a typografii navrhla Jiřina

Klimentová, kresba na obálce Vladimír Tesař.

Kolář, Jiří: Náhodný svědek. Mladá fronta, Praha 1964. Graficky upravil Jan Wild, obálku a vazbu navrhl Václav Sivko.

Kolář, Jiří: Nový Epiktet. Mladá fronta, Praha 1968. Přebal a vazbu navrhl Václav Sivko, typograficky upravil

Miloslav Fulín

Kolář, Jiří: Vršovický Ezop. Mladá fronta, Praha 1966. Ilustroval Jiří Kolář, graficky upravil Josef Týfa.

Reynek, Bohuslav: Podzimní motýli; Sníh na zápraží; Mráz v okně. Kruh, Hradec Králové 1969. Obálku a typografickou úpravu navrhl Jaroslav Šerých.

František Hrubín v karikatuře Adolfa Hoffmeistera (citace: Impuls 1, 1966, č. 2, zadní strana přední obálky).

Vilém Závada v karikatuře Jaroslava Papouška (citace: Impuls 1, 1966, č. 4, s. 258).

Seifert, Jaroslav: Koncert na ostrově. Československý spisovatel, Praha 1965 Obálka a typografie Lucie Weisbergrová, frontispis Vladimír Tesař.

Seifert, Jaroslav: Halleyova kometa. Albatros, Praha 1969. Graficky upravil Milan Hegar, ilustrace na obálce i v knize Jiří Trnka.

Seifert, Jaroslav: Odlévání zvonů. Československý spisovatel, Praha 1967 Kresba na obálce Jan Zrzavý.

Černý, Václav: Sborník pětadvacíti. Československý spisovatel, Praha 1969. Obálka a grafická úprava Jan Solpera.

Zahradníček, Jan: Jeřáby. Československý spisovatel, Praha 1966. Ilustroval a vazbu navrhl Ivan Urbánek, typografie Josef Volráb.

Jan Zahradníček (léto 1960, fotil básníkův syn Jan Jakub).

Zahradníček, Jan: Čtyři léta. Československý spisovatel, Praha 1969. Typografie Oldřich Hlavsa, kresba Richard Fremund.

Renč, Václav: Skřivaní věž. Melantrich, Praha 1970. Přebal, vazba a grafická úprava Milan Hegar.

Renč, Václav: Popelka nazaretská. Vyšehrad, Praha 1969. Vazbu, přebal a grafickou úpravu navrhl Antonín Jero. Josef Kostohryz (LA PNP).

Vokolek, Vladimír: Mezi rybou a ptákem. Mladá fronta, Praha 1967 Přebal a vazbu navrhl Václav Sivko, typografie Miloslav Fulín.

Dvořák, Ladislav: Jak si hrají tátové. Státní nakladatelství dětské knihy, Praha 1964. Ilustroval a obálku navrhl Zdeněk Krejčí.

Slavík, Ivan: Stín třtiny. Československý spisovatel, Praha 1965. Obálku a a vazbu navrhl Miroslav Váša.

Suchý, Josef: Jitřenka v uchu jehly. Blok, Brno 1966. Graficky upravil, obálku a vazbu navrhl Milan Klvaňa.

František Daniel Merth (Strašín 1979, foto Miroslav Urban).

Mikulášek, Oldřich: To královské. Československý spisovatel, Praha 1966 Grafická úprava Josef Týfa, frontispis Přemysl Rolčík.

Mikulášek, Oldřich: Běžící luna. Verše o lásce. Československý spisovatel, Praha 1964. Vazba a ilustrace František Peterka.

Mikulášek, Oldřich: Svlékání hadů. Československý spisovatel, Praha 1963 Grafická úprava Oldřich Hlavsa, ilustrace Arnošt Paderlík.

Mikulášek, Oldřich: Šokovaná růže. Československý spisovatel, Praha 1969. Grafická úprava Oldřich Hlavsa, kresba na obálce Richard Fremund.

Skácel, Jan (1967). Foto Dagmar Hochová.

Skácel, Jan: Smuténka. Československý spisovatel, Praha 1965. Grafická úprava Lucie Weisbergrová, frontispis Vladimír Tesař.

Skácel, Jan: Co zbylo z anděla. Československý spisovatel, Praha 1960. Grafická úprava Jaroslav Fišer, kresba Vladimír Fuka.

Skácel, Jan: Hodina mezi psem a vlkem. Československý spisovatel, Praha 1962. Návrh obálky Božena

Bruderhansová, frontispis Jiří Hadlač.

Jan Skácel v Haďákově karikatuře Hodina mezi psem a vlkem (citace: Index 1, 1966, č. 2, s. 116).

Diviš, Ivan: Chrlení krve. Mladá fronta, Praha 1964. Obálka a vazba Václav Sivko, grafická úprava F. Plaček.

Ivan Diviš (1967). Foto Dagmar Hochová.

Diviš, Ivan: Deník molekuly. Československý spisovatel, Praha 1962. Obálka a typografická úprava Jiřina Klimentová, kresba na obálce a frontispis Vladimír Tesař.

Diviš, Ivan: Morality. Československý spisovatel, Praha 1963. Obálka a typografická úprava Jiřina Klimentová, kresba na obálce Alena Jiravová.

Kainar, Josef: Moje blues. Československý spisovatel, Praha 1966 Přebal a vazbu navrhl a typograficky upravil Josef Týfa, frontispis Eduard Hájek. Josef Kainar (1967). Foto Dagmar Hochová.

Florian, Miroslav: Záznam o potopě. Československý spisovatel, Praha 1963. Obálku, vazbu a typografickou

úpravu navrhla Jiřina Klimentová, kresbu na obálce a frontispis František Peterka.

Jana Štroblová. Fotografie přetištěna ze zadní chlopně obálky sbírky Hostinec u dvou srdcí. Československý spisovatel, Praha 1966.

Florian, Miroslav: Tichá pošta. Československý spisovatel, Praha 1967. Ilustroval Vladimír Tesař, grafická úprava Jan Wild.

Jana Štroblová: Hostinec u dvou srdcí. Československý spisovatel, Praha 1966. Obálku navrhl Zdeněk Kirchner, typografická úprava Zdenek Seydl.

Šiktanc, Karel: Paměť. Mladá fronta, Praha 1964. Návrh obálky Václav Sivko, grafická úprava Jan Wild.

Šiktanc, Karel: Artéská studna. Mladá fronta, Praha 1964. Návrh obálky Václav Sivko, typografie Miloslav Fulín.

Šiktanc, Karel: Nebožka smrt. Československý spisovatel, Praha 1963. Návrh obálky Zdenek Seydl, frontispis František Peterka.

Šiktanc, Karel: Zaříkávání živých. Československý spisovatel, Praha 1966 Grafická úprava Josef Týfa, frontispis Ivan Urbánek.

Šiktanc, Karel: Adam a Eva. Československý spisovatel, Praha 1968. Grafická úprava Oldřich Hlavsa, kresba Arnošt Paderlík.

Jiří Šotola: Dokladová fotografie z počátku 60. let (archiv Jovanky Šotolové).

Jiří Šotola v diskusi (archiv Jovanky Šotolové).

Šotola, Jiří: Hvězda Ypsilon. Mladá fronta, Praha 1964. Návrh obálky Sylvie Vodáková, frontispis Vladimír Tesař.

Šotola, Jiří: Co a jak. Československý spisovatel, Praha 1964. Návrh obálky Zdenek Seydl, frontispis Helena Květová.

Šotola, Jiří: Psí hodinky. Mladá fronta, Praha 1968. Návrh obálky Václav Sivko, grafická úprava Jan Wild.

Holub, Miroslav: Jdi a otevři dveře. Mladá fronta, Praha 1961. Návrh obálky Sylvie Vodáková.

Miroslav Holub v Haďákově karikatuře (citace: Index 1, 1966, č. 2, s. 116).

Jiřina Hauková: Mezi lidmi a havrany. Československý spisovatel, Praha 1965. Obálku navrhl Miroslav Váša.

Jiřina Hauková. Fotografie přetištěna ze zadní chlopně obálky sbírky Mezi lidmi a havrany. Československý spisovatel, Praha 1965.

Josef Hiršal (LA PNP).

Gertruda Grubrová-Goepfertová (archiv Miloše Doležala).

Gertruda Grubrová-Goepfertová s manželem Leonem Gruberem, dlouholetým redaktorem Svobodné Evropy (archiv Miloše Doležala).

Milada Součková (New York, asi konec 40. let)

Mladé víno. Obálka, vazba a typografická úprava Zdenek Seydl.

Mladé víno. Frontispis v úpravě Zdenka Seydla.

Pro a proti. Kritická ročenka 1962. Obálku navrhl Oldřich Hlavsa, ilustroval Jaroslav Kándl.

Brousek, Antonín: Spodní vody. Československý spisovatel, Praha 1963. Obálku a typografickou úpravu navrhla Jiřina Klimentová.

Brousek, Antonín: Netrpělivost. Československý spisovatel, Praha 1966. Obálka a typografie Josef Týfa, frontispis František Peterka.

Kabeš, Petr: Čáry na dlani. Mladá fronta, Praha 1961. Obálku, ilustrace a typografickou úpravu navrhl Jan Matěják, žák Vysoké školy uměleckoprůmyslové pod vedením prof. Karla Svolinského.

Kabeš, Petr: Zahrady na boso. Mladá fronta, Praha 1963. Obálka, vazba a kresby Václav Sivko, typografie František Plaček.

Zdeněk Hejda: Všechna slast. Mladá fronta, Praha 1964. Ilustroval a obálku navrhl Rudolf Němec.

Sládková, Věra: Černé vlaštovky. Krajské nakladatelství, Brno 1964. Graficky upravil a obálku navrhl Jiří Svoboda.

Zábrana, Jan: Utkvělé černé ikony. Mladá fronta, Praha 1965. Ilustrovala, obálku navrhla a typograficky upravila Eva Janošková.

Zábrana, Jan: Stránky z deníku. Československý spisovatel, Praha 1968. Kresba na obálce Richard Fremund, typografie Oldřich Hlavsa.

Zábranská, Zdena: Úmluva. Blok, Brno 1968. Ilustroval a graficky upravil Pavel Navrátil.

Topinka, Miloslav: Utopír. Mladá fronta, Praha 1969. Ilustroval a přebal navrhl Rudolf Němec, graficky upravil Jan Wild.

Nápravník, Milan: Moták. Československý spisovatel, Praha 1969. Návrh obálky Josef Flejšar.

Zbyněk Havlíček (LA PNP).

Hanzlík, Josef: Lampa. Mladá fronta, Praha 1961. Obálka, vazba a grafická úprava Sylvie Vodáková.

Hanzlík, Josef: Černý kolotoč. Československý spisovatel, Praha 1964. Obálka, vazba a typografická úprava Zdenek Seydl.

Hanzlík, Josef: Úzkost. Mladá fronta, Praha 1966. Přebal a vazbu navrhl Václav Sivko, graficky upravil Miloslav Fulín.

Josef Hanzlík v Haďákově karikatuře (citace: Index 1, 1966, č. 4, s. 244).

Ivan Wernisch v Haďákově karikatuře (citace: Index 1, 1966, č. 4, s. 250).

Wernisch, Ivan: Dutý břeh. Mladá fronta, Praha 1967. Obálku a vazbu navrhl Václav Sivko, typografii Miloslav Fulín.

Pištora, Jiří: Hodiny v řece. Československý spisovatel, Praha 1961. Obálku a typografickou úpravu navrhl

Miroslav Váša.

Pištora, Jiří: Země přibližných. Mladá fronta, Praha 1965. Obálka Václav Sivko.

Pavel Šrut v Haďákově karikatuře (citace: Index 1, 1966, č. 4, s. 253).

Šrut, Pavel: Přehlásky. Československý spisovatel, Praha 1967. Obálku s kresbou Karla Černého navrhl Josef Týfa.

Přidal, Antonín: Neznámí ve městě. Blok, Brno 1966. Frontispis a obálku navrhl Bohumír Matal.

Přidal, Antonín: Smrt na ostrově. Československý spisovatel, Praha 1966. Obálku navrhla Alena Jiravová.

Juliš, Emil: Progresivní nepohoda. Mladá fronta, Praha 1965. Obálka a vazba Václav Sivko, graficky upravil Miloslav Fulín.

Kliment, Alexandr: Těžká voda. Mladá fronta, Praha 1961. Ilustrace, obálka a typografická úprava Jiřina Klimentievová.

Hons, Václav: Co je před očima. Mladá fronta, Praha 1962. Ilustroval, obálku navrhl a typograficky upravil Jan Šmíd, žák Vysoké školy uměleckoprůmyslové pod vedením prof. Antonína Strnadela.

Hons, Václav: Chodec. Profil, Ostrava 1965. Obálku, vazbu a ilustrace navrhla Anna Grmelová, graficky upravila Zora Pořická.

Peterka, Josef: Lití olova. Mladá fronta, Praha 1964. Ilustroval a obálku navrhl Jiří Balcar.

Peterka, Josef: Krušná. Československý spisovatel, Praha 1970. Dřevoryt na obálce Jiří Altmann, typografie Oldřich Hlavsa.

Vodička, Miloš: Svatební peří. Československý spisovatel, Praha 1965. Obálku navrhla Alena Jiravová, typografická úprava Zdenek Seydl.

Prouza, Petr: Ubližování. Československý spisovatel, Praha 1968. Dřevoryt na obálce Jiří Altmann.

Prouza, Petr: Vosková krajina. Československý spisovatel, Praha 1971. Obálka a typografie Rostislav Vaněk.

Cincibuch, Petr: Panenství. Československý spisovatel, Praha 1969. Dřevoryt na obálce Jiří Altmann.

Sýs, Karel: Newton za neúrody jablek. Mladá fronta, Praha 1969. Obálku navrhl za použití kresby Františka Doubka Ivan Urbánek.

Skarlant, Petr: Vyřezávaný osel. Mladá fronta, Praha 1969. Obálku, frontispis a grafickou úpravu navrhl Pavel Šváb.

Machulková, Inka: Na ostří noci. Krajské nakladatelství, České Budějovice 1963. Obálka, frontispis a grafická úprava Jiří Tichý.

Vladimíra Čerepková: Ryba k rybě mluví. Československý spisovatel, Praha 1969. Autor obálky Jiří Altmann.

„Roztříštěnost, pluralita, nesoulad“: život. Dramatická literatura: několik řezů a sond

Uhde, Milan: Král –Vávra. Orbis, Praha 1965. Obálku navrhl Bohumil Štěpán.

Fotografie ze hry Milana Uhdeho Král Vávra (1965).

Repertoár malé scény, říjen 1965. Časopis vedl Jiří Beneš s redakčním okruhem, grafická úprava Miloslav Fulín.

Na titulní straně Jaromír Mayer, foto Mrázová.

Snímky z vystoupení pantomimické skupiny

Ladislava Fialky, foto Krejčí, Repertoár malé scény, říjen 1965.

Obálka časopisu Divadlo (listopad 1969). Časopis řídil

Milan Lukeš s redakčním okruhem. Obálka a grafická úprava Libor Fára.

Obálka časopisu Divadlo (září 1969). Časopis řídil Milan Lukeš s redakčním okruhem. Obálka a grafická úprava Libor Fára.

Milan Uhde, Jan Zábrana a Josef Škvorecký na 4. sjezdu

Svazu československých spisovatelů v roce 1967 (foto Dagmar Hochová).

Západoněmecké moderní drama. (1969). Uspořádala Jitka

Bodláková, obálku navrhl Jaromír Valoušek.

Čechov, Anton Pavlovič: Racek (1972). Přeložil Josef

Topol, text inscenace a režie Otomar Krejča, režijní spolupráce Helena Glancová. Grafická úprava Libor Fára, fotografie na obálce Miroslav Jodas.

Čechov, Anton Pavlovič: Tři sestry (1966). Přeložili Karel

Kraus a Josef Topol, režie Otomar Krejča. Grafická úprava Zbyněk Sekal.

Ivan Vyskočil (archiv Divadla Na zábradlí).

Josef Topol v Poříčí na Sázavě (pol. 60. let, citace: www.kniznice.cz; archiv Jáchyma Topola).

Václav Havel (archiv Knihovna Václava Havla).

Kohout, Pavel: August, August, August (1968). Obálku navrhl Jindřich Kovařík.

Klíma, Ivan: Zámek. Orbis, Praha 1966. Obálku navrhl Zdeněk Kirchner.

Snímky scén z uvedení hry Ivana Klímy Zámek (zadní chlopeň obálky knižního vydání hry).

Ladislav Smoček (archiv Činoherní klub).

Pinter, Harold: Správce. Orbis, Praha 1965. Obálku navrhl Míla Macek.

Komedie o umučení a slavném vzkříšení Pána a Spasitele našeho Ježíše Krista. Československý spisovatel, Praha 1967. Z podkrkonošských her českého lidu pro dnešní jeviště připravil Jan Kopecký, esej napsal Jan Skácel. La Biennale di Venezia. Rassegna delle arti contemporanee n. 64/65, 1969.

Z programu La Biennale di Venezia. Rassegna delle arti contemporanee n. 64/65, 1969.

Z dokumentů svazku La Biennale di Venezia. Rassegna delle arti contemporanee n. 64/65, 1969.

Shakespeare a moderní divadlo (1964). Z anglických esejů vybral a přeložil Břetislav Hodek. Obálku navrhl Vladimír Hájek.

Václav Renč (zdroj wiki_commons).

Rejnuš, Miloš; Renč, Václav: Královské vraždění. Orbis, Praha 1967. Obálku navrhl Adolf Born.

Dvorský, Stanislav; Effenberger, Vratislav; Král, Petr s kol. autorů: UDS. Surrealistické východisko. Československý spisovatel, Praha 1969 Autor obálky Alois Nožička.

Berg, Josef: Eufrides před branami Tymén. Supraphon, Praha 1973. Obálku a grafickou úpravu LP navrhl Libor Fára.

Královny (August Strindberg: Kristina; Ferdinand Bruckner: Alžběta anglická; Jean Cocteau: Dvojhlavý orel). Orbis, Praha 1969. Ze švédského, německého a francouzského originálu přeložili a upravili Josef Vohryzek, Otokar Fischer s Františkem Pavlíčkem a František Hrubín. Obálku navrhl Jiří Běhounek. Blažek, Vratislav: Dáma na kolejích. Svoboda, Praha 1967. Přebal, vazbu, předsádku, frontispis a grafickou úpravu navrhl Jiří Rathouský.

Genet, Jean: Balkón. Černoši (1967). Přeložil Jiří Konůpek. Obálku navrhl Jiří Balcar.

Prosvětlování tmy. Česká literatura a film v 60. letech 20. století

Režisér Jiří Weiss, herečka Květa Fialová a herec Rudolf Hrušínský na festivalu v San Sebastianu v roce 1967 s filmem Vražda po našem (1966). Československý film / Der tschechoslowakische Film 2, 1967, č. 6, obálka, s. 2.

Vaca, Karel: Třináctá komnata. Filmový plakát, 1969 (40,5 × 28,5 cm).

Fotografie Dagmar Hochové v novele Alexandra Klimenta Marie. Československý spisovatel. Praha 1960, s. 28. Jaromil Jireš. In: Janoušek, Jiří (ed.): 3½. Orbis, Praha 1965, s. 142.

Zavattini, Cesare – de Santis, Giuseppe – Sonego, Rodolfo – Franchina, Basilio – Puccini, Gianni: Řím v 11 hodin. Československý film, Praha 1957, obálka.

Trnka, Jiří Jan: Limonádový Joe. Filmový plakát, 1964 (41 × 28,5 cm).

Ladislav Grosman v roce 1966. Múzeum židovskej kultury v Bratislave.

Fotografie z filmu Král Šumavy, v popředí Stanislav Remunda v roli řidiče Pavla Ryse. LA PNP.

Slavná plavací scéna z filmu režiséra Zdeňka Podskalského Bílá paní (1965) podle předlohy Karla Michala. LA PNP.

Vodrážková, Eva: Soukromá vichřice. Filmový plakát, 1967 (39 × 28 cm).

Čest a sláva. Filmový plakát, 1968 (28 × 41 cm).

Jana Brejchová ve filmu Noc nevěsty v roli Slečny, dcery sedláka Konvalinky, který v reakci na založení družstva spáchá sebevraždu. LA PNP.

Fotografie z filmu Kladivo na čarodějnice Československý film / Der tschechoslowakische Film 4, 1969, č. 6, s. 9. Zálešák, František: Kladivo na čarodějnice. Filmový plakát, 1969 (40 × 28 cm).

Titulní stránka scénáře Svatba jako řemen s poznámkou o problematických místech ze strany Hlavní správy tiskového dohledu. Archiv bezpečnostních složek, fond

Hlavní správa tiskového dohledu, sign. 318-241-2. Svoboda, Jiří: Údolí včel. Filmový plakát, 1968 (40,5 × 28,5 cm).

Vladimír Körner. Foto Josef Nikodým. LA PNP. Vaca, Karel: Adelheid. Filmový plakát, 1969 (41 × 29 cm).

Václav Voska v roli Jiřího Mánka s Idou Rapaičovou jako studentkou Evou a podruhé s Blankou Bohdanovou jako doktorkou Jarmilou Pátkovou ve filmu Ta třetí Československý film / Der tschechoslowakische Film 3, 1968, č. 7, s. 4.

Kameraman Andrej Barla a režisér Otakar Vávra při natáčení filmu Romance pro křídlovku. Československý film / Der tschechoslowakische Film 2, 1967, č. 2, s. 3. Jan Zrzavý, František Hrubín a Otakar Vávra. LA PNP. Karel Höger v hlavní roli knihovníka Jana ve filmu Zlatá reneta. Foto Jaromír Komárek. LA PNP. Ilja Prachař v roli Toníka Zuny a Karel Höger jako Jan ve filmu Zlatá reneta. Foto Jaromír Komárek. LA PNP.

Záběr z filmu Romance pro křídlovku Československý film / Der tschechoslowakische Film 2, 1967, č. 2, obálka, s. 2.

Jaromír Hanzlík čtoucí knihu v roli Vojty ve filmu Romance pro křídlovku. Československý film / Der tschechoslowakische Film 2, 1967, č. 2, s. 3.

Autor předlohy Karel Čapek a režisér Martin Frič při natáčení filmu Hordubalové v roce 1937. LA PNP.

Ivan Passer, Josef Brukner, A. J. Liehm (zády) a Miloš Forman IV. sjezdu Svazu československých spisovatelů.

Foto Dagmar Hochová.

Pavel Kohout v roce 1967. Foto Dagmar Hochová.

Grygar, Milan: Královský omyl. Filmový plakát, 1968 (40 × 28 cm).

Jana Hlaváčová jako královna Eliška Přemyslovna ve filmu Královský omyl. Foto Vladimír Souček. LA PNP.

Zpěvák Václav Neckář debutoval herecky v roli Miloše Hrmy ve filmu Ostře sledované vlaky. Na fotografii je s ním Vlastimil Brodský jako rada Zednicek. Foto Jiří

Stach. LA PNP.

Zpěvačka Miluše Voborníková v roli Markéty ve filmu Jana Kačera Jsem nebe. Československý film / Der tschechoslowakische Film 5, 1970, č. 7, s. 13.

Zpěvák Viktor Sodoma jako Honza a herec Ivan Vyskočil v roli Pavla ve filmu Jsem nebe (1970). Československý film / Der tschechoslowakische Film 5, 1970, č. 7, s. 14. MISS Československa 1969 Kristina Hanzalová, představitelka učitelky Jarmily ve filmu Nahota, na obálce časopisu Kino 24, 1969, č. 14. Foto Roman Soumar.

Obsazení rolí pro film O slavnosti a hostech v technickém scénáři. Národní filmový archiv, knihovna.

Antonín Kachlík a Milan Kundera při natáčení filmu Já truchlivý bůh. Archiv Antonína Kachlíka, Paměť národa.

Filmové políčko z filmu Já truchlivý bůh (1969) s režisérem Antonínem Kachlíkem a mužem, který nahradil Milana Kunderu v původní verzi. Národní filmový archiv.

Kresba v technickém scénáři Já truchlivý bůh, obraz 41, příchod Pavla Landovského v roli Apostolka a Miloše Kopeckého jako představitele Adolfa do kavárny, v níž se nacházejí Antonín Kachlík, Milan Kundera, Vlastimil Maršíček, Otakar Chaloupka a Janiny přítelkyně.

Jiří Suchý režírující film Nevěsta Československý film / Der tschechoslowakische Film 5, 1970, č. 2, s. 2.

Marta Vančurová a Věra Křesadlová, představitelky hlavních rolí ve filmu Nevěsta Československý film / Der tschechoslowakische Film 5, 1970, č. 2, s. 5.

Věra Křesadlová se syny Petrem a Matějem. Československý film / Der tschechoslowakische Film 5, 1970, č. 5, s. 14 nebo 15.

Nikdo se nebude smát, titulní strana technického scénáře. Národní filmový archiv.

Nikdo se nebude smát. Filmový štáb. Technický scénář.

Národní filmový archiv.

Turnovský, Jan: Nikdo se nebude smát. Filmový plakát, 1965 (41 × 29 cm).

Vaca, Karel: Já truchlivý bůh. Filmový plakát, 1969 (41 × 28,5 cm).

Věra Chytilová. In: Janoušek, Jiří (ed.): 3½. Orbis, Praha 1965, s. 12.

Na kometě. Filmový plakát, 1970 (42 × 30 cm).

Fotografie z filmu Případ pro začínajícího kata (1969) s Lubomírem Kostelkou v roli Lemuela Gullivera uprostřed. Československý film / Der tschechoslowakische Film 4, 1969, č. 4, s. 1.

Grygar, Milan: Luk královny Dorotky. Filmový plakát, 1971 (40 × 29 cm).

Ziegler, Zdeněk: Marketa Lazarová. Filmový plakát, 1966 (41,5 × 28,5 cm).

Svobodová, Eva: Lidé z maringotek. Filmový plakát, 1966 (41,5 × 29 cm).

František Hrubín. Foto Dagmar Hochová.

Arnošt Lustig na IV. sjezdu SČSS v červnu 1967. Foto

Dagmar Hochová.

Jan Procházka a Dušan Hamšík v roce 1968. Foto Josef Nikodým. LA PNP.

Ziegler, Zdeněk: Smrt černého krále. Filmový plakát, 1972 (41 × 28,5 cm).

Ziegler, Zdeněk: Zabitá neděle. Filmový plakát, 1970 (40 × 28 cm).

Vaca, Karel: Velká neznámá. Filmový plakát, 1970 (41 × 28 cm).

Vlach, Zdeněk: Jsem nebe. Filmový plakát, 1971 (40 × 28,5 cm).

Začátek obrazu 20 technického scénáře Já truchlivý bůh

Fotografie z filmu Perličky na dně, povídka Automat Svět. Věra Mrázková jako nevěsta a Vladimír Boudník v roli Karlíka. Foto Antonín Stránský. LA PNP.

Ludvík Aškenazy v roce 1967. Foto Dagmar Hochová.

Ziegler, Zdeněk: Křik. Filmový plakát, 1963 (41,5 × 28,5 cm).

Hilmar, Jiří: Třiatřicet stříbrných křepelek. Filmový plakát, 1965 (41 × 28,5 cm).

Jan Trefulka. Foto Josef Nikodým. LA PNP.

Sechter, Jan: Pršelo jim štěstí. Filmový plakát, 1963 (39 × 29 cm).

Jiřina Bohdalová jako Věra Řeháková a Jiří Krampol jako představitel Zdeňka Procházky (uprostřed) ve filmu Pršelo jim štěstí. Foto Alena Červená. LA PNP. Alexandr Kliment v roce 1965. Foto Dagmar Hochová. Novela Marie Alexandra Klimenta s fotografií Dagmar Hochové. Vazbu navrhl Zdenek Seydl. Československý spisovatel, Praha 1960.

Ivan Kříž. Foto Erich Einhorn. LA PNP.

Titulní strana druhé verze literárního scénáře Tichá Zimní hora ze srpna 1962. Národní filmový archiv, knihovna. Bohumil Hrabal na IV. sjezdu SČSS. Foto Dagmar Hochová.

Ivan Klíma na IV. sjezdu SČSS. Foto Dagmar Hochová.

Fotografie z natáčení filmu Smrt si říká Engelchen LA PNP.

Titulní strana literárního scénáře Věry Chytilové, Ludvíka Aškenazyho a Jiřího Menzela Rajče Matylda. Národní filmový archiv, knihovna.

Pavel Juráček. Československý film / Der tschechoslowakische Film 3, 1966, č. 3, s. 8. Weber, Jan: Obžalovaný. Filmový plakát, 1964 (42,5 × 30 cm).

Ziegler, Zdeněk: …a pátý jezdec je Strach. Filmový plakát, 1965 (41 × 29 cm).

Zálešák, František: Ostře sledované vlaky. Filmový plakát, 1966 (42 × 30 cm).

Noll, Miloš: Farářův konec. Filmový plakát, 1968 (40 × 28 cm).

Petr Čepek a Jan Kačer ve filmu Údolí včel (1967). Československý film / Der tschechoslowakische Film 3, 1968, č. 1, s. 18.

Kameraman František Uldrich. Československý film / Der tschechoslowakische Film 2, 1967, č. 6, s. 14.

Fotografie z natáčení filmu Marketa Lazarová Československý film / Der tschechoslowakische Film 1, 1966, č. 7, s. 13.

Režisér František Vláčil a Pavla Polášková, představitelka Kozlíkovy dcery Alexandry ve filmu Marketa Lazarová Československý film / Der tschechoslowakische Film 1, 1966, č. 7, s. 14.

Ivan Janžurová v roli Kristy ve filmu Kočár do Vídně Československý film / Der tschechoslowakische Film 1, 1966, č. 4, s. 11.

Exteriérové prostředí filmu O slavnosti a hostech v technickém scénáři. Národní filmový archiv, knihovna.

Režisér Jindřich Polák. Československý film / Der tschechoslowakische Film 3, 1968, č. 5, s. 5.

Josef Váša jako pilot Frank a Svatopluk Matyáš v roli kapitána Pavla Kolára ve filmu Nebeští jezdci. Československý film / Der tschechoslowakische Film 3, 1968, č. 5, s. 5.

Literární scénář Krysař. Národní filmový archiv, knihovna.

Literární scénář Jak se u nás peče chleba. Národní filmový archiv, knihovna.

Literární scénář Utrpení knížete Sternenhocha. Národní filmový archiv, knihovna.

Literární scénář Zjevení o ženě rodičce podle sv. Jana Národní filmový archiv, knihovna.

Poslední strana technického scénáře Den sedmý, osmá noc se závěrečným obrazem obrněného vozu jedoucího proti kameře, tedy proti publiku, který se ve filmu nenachází. Národní filmový archiv, knihovna.

Procházka, Jan: Ucho. Filmová povídka. Index, Köln 1976. Autor obálky Zbyněk Šedo, do tisku připravila Helena Šedová.

Představitelé hlavních rolí ve filmu Ucho Jiřina Bohdalová a Radoslav Brzobohatý jako manželé Anna a Ludvík. LA PNP.

Záběr z filmu Kateřina a její děti (1970). Československý film / Der tschechoslowakische Film 5, 1970, č. 4, s. 9.

Režisér Zdenek Sirový a kameraman Jiří Macháně při natáčení filmu Smuteční slavnost. Naše rodina 1969, č. 47, 3. strana obálky.

Záběr z filmu Smuteční slavnost Kinorevue 5, 1995, č. 14–15, s. 5.

Lustig, Arnošt: Bílé břízy na podzim. Československý spisovatel, Praha 1966. Obálku s fotografií Bohumila Straky navrhl Zdenek Seydl.

Jaroslava Obermaierová a Josef Čáp ve filmu režiséra Zbyňka Brynycha Souhvězdí Panny (1966) podle prózy Milana Uhdeho Ošetřovna. Režisér Vladimír Čech. Československý film / Der tschechoslowakische Film 1, 1966, č. 1, s. 5.

Černobílá fotografie z povídky Evalda Schorma Chlebové střevíčky povídkového filmu Pražské noci (1968).

Líbající se Jana Břežková jako komorná Mici a Teresa Tuszyńka jako hraběnka. Československý film / Der tschechoslowakische Film 4, 1969, č. 3, s. 1. Jana Nováková a Jiří Bednář ve filmu Nebeští jezdci. Československý film / Der tschechoslowakische Film 3, 1968, č. 5, s. 7.

Ida Rapaičová v roli studentky Evy ve filmu Ta třetí (1968).

Československý film / Der tschechoslowakische Film 3, 1968, č. 7, s. 5.

Černobílá fotografie z filmu Juraje Jakubiska Vtáčkovia, siroty a blázni (1969), na němž se scenáristicky podílel Karol Sidon. Československý film / Der tschechoslowakische Film 4, 1969, č. 3, s. 11.

Karol Sidon v roce 1967. Foto Dagmar Hochová.

Šebek, Břetislav: Touha zvaná Anada. Filmový plakát, 1970 (40 × 28 cm).

Miroslav Macháček v hlavní roli docenta Armina Brauna ve filmu …a pátý jezdec je Strach. Foto Miroslav Pešan. LA PNP.

Titulní list technického scénáře Bez krásy, bez límce k filmu …a pátý jezdec je Strach. Národní filmový archiv, knihovna.

Miloš Kopecký jako Adolf a Hana Lelitová v roli studentky Jany Malátové ve filmu Já truchlivý bůh. Československý film / Der tschechoslowakische Film 4, 1969, č. 5, s. 14. / Miloš Kopecký jako Adolf a Hana Lelitová v roli studentky Jany Malátové ve filmu Já truchlivý bůh

Vyleťal, Josef: Valerie a týden divů. Filmový plakát, 1969 (41 × 29 cm).

Představitelka hlavní role filmu Valerie a týden divů Jaroslava Schallerová. Květy 20, 1970, č. 19, s. 30–35. Jaroslava Schallerová v roli Valerie. Květy 20, 1970, č. 19, s. 30–35.

Herec Krajského divadla v Nitře Vlado Müller na obálce časopisu Film a divadlo 8, 1964, č. 13.

Fotografie z natáčení filmu Jána Kadára a Elmara Klose Obžalovaný. LA PNP.

Vlado Müller v hlavní roli filmu Obžalovaný. LA PNP.

Miroslav Macháček jako prokurátor ve filmu Obžalovaný. LA PNP.

Vladimír Valenta v roli přednosty ve filmu Ostře sledované vlaky. Československý film / Der tschechoslowakische Film 1, 1966, č. 5, s. 2.

Režisér Vladimír Čech. Československý film / Der tschechoslowakische Film 3, 1968, č. 5, s. 16. / Režisér Vladimír Čech a kameraman Emil Sirotek při natáčení filmu Sedm havranů (1967). Československý film / Der tschechoslowakische Film 2, 1967, č. 4, s. 13.

Vaca, Karel: Úplně vyřízený chlap. Filmový plakát, 1965 (40,5 × 28,5 cm).

Oldřich Nový jako brigádník Carbol a Jaroslav Vojta v roli dělníka Žerávka ve filmu Úplně vyřízený chlap. LA PNP

Technický scénář Páteř k filmu Úplně vyřízený chlap. Národní filmový archiv, knihovna.

Karla Chadimová jako děvečka Martina a Vít Olmer v roli Jana ve filmu Ďáblova past. LA PNP.

Fotografie z natáčení filmu Čest a sláva podle stejnojmenné předlohy Karla Michala v režii Hynka Bočana. Foto Karel Šebík. LA PNP.

Magda Vášáryová jako představitelka Markety Lazarové. LA PNP.

Josef Kemr jako rytíř Kozlík ve filmu Marketa Lazarová. LA PNP.1

Fotografie z filmu Marketa Lazarová Československý film / Der tschechoslowakische Film 1, 1966, č. 7, s. 3.

Josef Somr v roli Ludvíka Jahna a Jana Dítětová jako představitelka Heleny Zemánkové ve filmu Žert LA PNP.

Evald Schorm ve filmu Žert jako představitel Kostky. LA PNP.

Fotografie z filmu Žert. Na zemí leží Miloš Rejchrt v roli Alexeje, nad ním stojí Jaromír Hanzlík jako velitel oddílu PTP. LA PNP.

Jiří Menzel při natáčení filmu Ostře sledované vlaky. Foto Jiří Stach. LA PNP.

Fotografie ze závěru filmu Ostře sledované vlaky. Foto Jiří Stach. LA PNP.

Ida Kamińska v roli Rozálie Lautmannové a Jozef Kroner jako Tono Brtko ve filmu Obchod na korze (1965). Československý film / Der tschechoslowakische Film 1, 1966, č. 5, obálka, s. 2.

Ladislav Grosman (druhý zprava) s pracovníky Slovenské knihy. Múzeum židovskej kultury v Bratislave.

Jan Drda v roce 1967. Foto Dagmar Hochová.

Fotografie ze studentského filmu Jana Němce Sousto podle povídky Arnošta Lustiga Druhé kolo. Spisovatel a režisér Alain Robbe-Grillet. Československý film / Der tschechoslowakische Film 3, 1968, č. 1, s. 9.

Zuzana Kocúriková a Jean-Louis Trintignant ve filmu Muž, ktorý luže. Československý film / Der tschechoslowakische Film 3, 1968, č. 1, s. 10.

Karla Svobodová (vlevo) ve studentském filmu Králíček, který natočil Dušan Klein podle povídky Arnošta Lustiga Bílý. Rodinný archiv Evy a Josefa Lustigových. Ziegler, Zdeněk: Maratón (1968). Filmový plakát.

Fotografie z filmu Sedm havranů. Československý film / Der tschechoslowakische Film 2, 1967, č. 4, s. 12.

Políčka filmového pásu z filmu Já truchlivý bůh

Krystyna Mikołajewska jako představitelka Dity Saxové.

Foto Josef Vítek. LA PNP.

Karel Höger v roli MUDr. Josefa Heřmana a Fritz

Diez jako představitel Adolfa Hitlera ve filmu Já, spravedlnost. Foto Miloslav Mirvald. LA PNP.

Hanuš, Miroslav: Já, spravedlnost. Román. Václav Petr, Praha 1946. Obálka a úprava Jaroslav Šváb.

Ziegler, Zdeněk: Já, spravedlnost. Filmový plakát, 1968 (39,5 × 28,5 cm).

Milan Kundera na IV. sjezdu SČSS. Foto Dagmar Hochová.

Pavel Juráček. In: Fikejz, Miloš – Vranovská, Zuzana (eds.): V krajině vlídných bludiček. 199. ZO Svazarmu, Praha 1989, s. 4 / Pavel Juráček. Janoušek, Jiří (ed.): 3½. Orbis, Praha 1965, s. 204.

Josef Švejk v představě Karla Stroffa. In: Hašek, Jaroslav: Dobrý voják Švejk před válkou a jiné podivné historky Hejda a Tuček, Praha [1912], s. 11.

Démanty noci

Arnošt Lustig na Dobříši. Rodinný archiv Evy a Josefa Lustigových.

Zbyněk Brynych. LA PNP.

Lustig, Arnošt: Démanty noci. Mladá fronta, Praha 1958. Obálku a vazbu navrhl Václav Menšík.

Lustig, Arnošt: Démanty noci. Mladá fronta, Praha 1959. Obálku a vazbu navrhl Karel Hruška.

Lustig, Arnošt: Démanty noci. Mladá fronta, Praha 1958. Ilustraci na titulní stránce nakreslila Helga Hošková.

Lustig, Arnošt: Démanty noci. Mladá fronta, Praha 1959. Frontispis nakreslil Karel Hruška.

Arnošt Lustig v době vydání Démantů noci. Rodinný archiv Evy a Josefa Lustigových.

Arnošt Lustig se synkem Pepim. Rodinný archiv Evy a Josefa Lustigových.

Arnošt Lustig s rodinou ve 2. polovině 50. let. Rodinný archiv Evy a Josefa Lustigových.

Ladislav Janský s fotoaparátem na obálce časopisu Kino 19, 1964, č. 1.

Informace o filmu Démanty noci. Filmové novinky 1964, září, nestránkováno [s. 3].

Antonín Kumbera ve filmu Démanty noci Film a doba 10, 1964, č. 6, obálka, s. 2. Foto Jiří Stach.

Kameraman Jaroslav Kučera. Československý film / Der tschechoslowakische Film 3, 1968, č. 6, s. 12.

Kameraman Miroslav Ondříček (s režisérem Milošem Formanem při natáčení filmu Hoří, má panenko). Československý film / Der tschechoslowakische Film 2, 1967, č. 4, s. 7.

Jan Němec a Ivan Vojnár v dokumentu Víta Janečka Po cestě pustým lesem z roku 1999.

Tunys, Ladislav: Démanty noci. Svědectví o člověku. Československý voják 13, 1964, č. 2, s. 27.

Fotografie z filmu Démanty noci z oslavy starců. LA PNP.

Soeldner, Ivan: Zažiaria aj Diamanty noci? Film a divadlo 8, 1964, č. 3, s. 10–11.

Pilátová, Agáta: Nad prvním filmem. S režisérem Janem Němcem o osamění, nutnosti zápasu – a Démantech noci. Kino 19, 1964, č. 30, s. 2–3.

Soeldner, Ivan: Co s filmovými drahokamy? Květy 14, 1964, č. 42, s. 20.

Scénosled filmu. Národní filmový archiv, knihovna.

Štáb filmu Démanty noci. Národní filmový archiv, knihovna.

Hlavní role ve filmu. Národní filmový archiv, knihovna.

Ladislav Janský a Antonín Kumbera v kamenném poli. LA PNP.

Arnošt Lustig. Rodinný archiv Evy a Josefa Lustigových. Fotografie ze závěru filmu Démanty noci. LA PNP.

Svoboda, Jiří: Démanty noci. Filmový plakát, 1964 (83 × 59 cm). Národní filmový archiv.

Před bývalým kinem Excelsior pózují režisér Jan Němec, jemuž byla věnována retrospektiva na filmovém festivalu Alpe Adria Cinema – Trieste Film Festival (15.–22. ledna 2004), spolu s kurátory přehlídky, filmovými kritiky Paolem Vecchim a Massimem Triou.

Kurátoři přehlídky filmů věnované Janu Němcovi, filmoví kritici Paolo Vecchi a Massimo Tria, předávají v lednu 2004 v restauraci v Terstu českému režisérovi několik lahví vína jako dárek. V pozadí sedí herec a režisér Jerzy Stuhr a scenárista Maciej Karpiński.

Arnošt Lustig a Michelangelo Antonioni na FAMU v roce 1965. Foto Václav Chochola / © Archiv B&M Chochola. Jiří Svoboda: Démanty noci (1964). Filmový plakát.

Spalovač mrtvol

Ladislav Fuks. Foto Josef Nikodým. LA PNP. Výkres Ladislava Fukse z obecné školy. LA PNP. Fuksův rozvrh novely Spalovač mrtvol. LA PNP. Ladislav Fuks, Josef Škvorecký, Ivo Fleischmann a další za předsednickým stolem v rámci cyklu Literatura 64 v PNP na Strahově. Foto J. Novák. LA PNP.

Dramaturgyně Věra Kalábová. Československý voják 18, 1969, č. 3, s. 18.

Fuks, Ladislav: Spalovač mrtvol. Československý spisovatel, Praha 1967. Předsádka Karel Laštovka. Fuks, Ladislav: Spalovač mrtvol. Československý spisovatel, Praha 1967. Vazbu navrhl Miloslav Fulín.

Titulní strana literárního scénáře z října 1967. Národní filmový archiv, knihovna.

Úvod literárního scénáře. Národní filmový archiv, knihovna.

Poslední strana literárního scénáře. Národní filmový archiv, knihovna.

Režisér Juraj Herz a klapka Jitka Přibylová při natáčení filmu Spalovač mrtvol. LA PNP.

Ladislav Fuks s manželkou Giulianou Limiti na cestě po Itálii. LA PNP.

Ladislav Fuks s manželkou Giulianou Limiti na návštěvě u Halasových v roce 1964. LA PNP.

Rudolf Hrušínský v roli pana Kopfrkingla a Vlasta

Chramostová jako jeho manželka Marie/Lakmé v pavilonu šelem na začátku filmu. Foto Karel Ješátko. LA PNP.

Filmový štáb v technickém scénáři Juraje Herze a Stanislava Miloty. Národní filmový archiv, knihovna.

Rekapitulace ateliéru, exteriéru a reálu v technickém scénáři. Národní filmový archiv, knihovna.

Vlasta Chramostová v roli Marie/Lakmé Kopfrkinglové. Květy 19, 1969, č. 5, s. 54.

Scéna z nevěstince. Květy 19, 1969, č. 5, s. 54.

Rudolf Hrušínský jako tibetský mnich v krematoriu. Foto Karel Ješátko. LA PNP.

Helena Anýžová v roli bledé dívky. Květy 19, 1969, č. 5, s. 54. Rudolf Hrušínský jako představitel Karla Kopfrkingla a Jiří Menzel jako zaměstnanec krematoria pan Dvořák. LA PNP.

Poslední strana technického scénáře. Národní filmový archiv, knihovna.

Ladislav Fuks ve svém bytě kolem roku 1970. Foto Stanislav Boloňský. LA PNP.

Dimitrov, Antonín: Spalovač mrtvol. Filmový plakát, 1968 (83 × 59 cm). Národní filmový archiv.

Ladislav Fuks, Jaroslav Dietl a další na besedě na téma strach v ÚDA v Praze-Dejvicích na přelomu 60. a 70. let. LA PNP.

Kameraman Stanislav Milota a režisér Juraj Herz při natáčení filmu Spalovač mrtvol. LA PNP.

Fotografie z filmu Spalovač mrtvol, rodina Kopfrkinglova na pouti ve Stromovce. Foto Karel Ješátko. LA PNP.

Rudolf Hrušínský jako Karel Kopfrkingl a Jiří Menzel v roli pana Dvořáka před pardubickým krematoriem. LA PNP.

Zahájení festivalu v Sorrentu, u mikrofonu Karel Zeman. Československý film / Der tschechoslowakische Film 4, 1969, č. 6, s. 12.

Režisér Juraj Herz a herečka Jana Stehnová v Sorrentu. Československý film / Der tschechoslowakische Film 4, 1969, č. 6, s. 15.

Vlach, Zdeněk: Spalovač mrtvol. Filmový plakát, 1989 (85 × 53 cm). Národní filmový archiv.

Fotografie z filmu Spalovač mrtvol. Kino 23, 1968, č. 24–25, s. 14.

Lvíče – Flirt se slečnou Stříbrnou

Škvorecký, Josef: Lvíče. Koncové detektivní melodrama Československý spisovatel, Praha 1969 (1. vydání).

Obálka Karel Laštovka.

Škvorecký, Josef: Lvíče. Koncové detektivní melodrama

Československý spisovatel, Praha 1969 (1. vydání).

Vazbu navrhl Karel Laštovka.

Škvorecký, Josef: Lvíče. Koncové detektivní melodrama Československý spisovatel, Praha 1970 (2. vydání).

Obálka Václava Reina s kresbou Karla Laštovky.

Škvorecký, Josef: Lvíče. Koncové detektivní melodrama

Československý spisovatel, Praha 1970 (2. vydání).

Vazbu navrhl Václav Rein.

Titulní strana literárního scénáře Josefa Škvoreckého a Zdeňka Mahlera z března 1968. Národní filmový archiv, knihovna.

Literární scénář Josefa Škvoreckého a Zdeňka Mahlera z března 1968, s. 1. Národní filmový archiv, knihovna.

Filmový štáb. Technický scénář Václava Gajera ze srpna 1968, s. I. Národní filmový archiv, knihovna.

Příklad hlavních rolí. Filmový štáb. Technický scénář Václava Gajera ze srpna 1968, s. II. Národní filmový archiv, knihovna.

Marie Drahokoupilová.

Jan Kačer. Československý film / Der tschechoslowakische Film 2, 1967, č. 2, obálka, s. 3.

Jiřina Jirásková jako Dáša Blumenfeldová. Československý film / Der tschechoslowakische Film 4, 1969, č. 4, s. 17.

Zdeněk Řehoř jako spisovatel Josef Kopanec. Propagační oddělení Ústřední půjčovny filmů, Praha 1969.

Jan Kačer, Marie Drahokoupilová a Pavel Landovský na fotografie z úvodu filmu. Foto Jan Kuděla. Československý voják 18, 1969, č. 7, s. 48.

Jan Kačer a Marie Drahokoupilová ve filmu Flirt se slečnou Stříbrnou. Flirt se slečnou Stříbrnou. Propagační oddělení Ústřední půjčovny filmů, Praha 1969.

Marie Drahokoupilová a Jan Kačer ve filmu Flirt se slečnou Stříbrnou. Flirt se slečnou Stříbrnou. Propagační oddělení Ústřední půjčovny filmů, Praha 1969.

Marie Drahokoupilová na konci filmu Flirt se slečnou Stříbrnou

Marie Drahokoupilová a Jan Kačer v závěru filmu Flirt se slečnou Stříbrnou. Flirt se slečnou Stříbrnou. Propagační oddělení Ústřední půjčovny filmů, Praha 1969.

Marie Drahokoupilová jako představitelka Lenky Stříbrné na obálce časopisu Kino 23, 1968, č. 3.

Marie Drahokoupilová na obálce časopisu Československý voják 18, 1969, č. 7. Foto Zdeněk Labík.

Marie Drahokoupilová jako Lenka Stříbrná (držící v ruce sbírku Emila Procházky) a Jan Kačer jako Karel Leden. Československý film / Der tschechoslowakische Film 4, 1969, č. 4, s. 16.

Evald Schorm a Josef Škvorecký. Foto Oldřich Škácha. LA PNP.

Zdena Salivarová. Foto Dagmar Hochová.

Marie Drahokoupilová jako Lenka Stříbrná a Jan Kačer v roli Karla Ledna. Flirt se slečnou Stříbrnou. Propagační oddělení Ústřední půjčovny filmů, Praha 1969.

Informace o filmu. Flirt se slečnou Stříbrnou. Propagační oddělení Ústřední půjčovny filmů, Praha 1969.

Flirt se slečnou Stříbrnou. 4 filmové plakáty, 1969 (41 × 28 cm). Národní filmový archiv.

Jan Kačer jako Karel Leden a Pavel Landovský v roli Václava Žamberka. Československý film / Der tschechoslowakische Film 4, 1969, č. 4, s. 16.

Jan Kačer jako pražský James Dean. Československý film / Der tschechoslowakische Film 2, 1967, č. 6, s. 15.

Marie Drahokoupilová se psem Adamem. Foto Pavel Dosoudil.

Rozhovor s představitelkou hlavní role o natáčení filmu Flirt se slečnou Stříbrnou v časopisu Kino 23, 1968, č. 3, s. 8–9. Úvodní strana propagačního materiálu k filmu. Flirt se slečnou Stříbrnou. Propagační oddělení Ústřední půjčovny filmů, Praha 1969.

Závěrečná strana propagačního materiálu. Flirt se slečnou Stříbrnou. Propagační oddělení Ústřední půjčovny filmů, Praha 1969.

Machálek, Karel: Flirt se slečnou Stříbrnou. Filmový plakát, 1969 (82 × 56 cm). Národní filmový archiv.

Flirt se slečnou Stříbrnou. Filmový plakát, 1969 (86 × 62 cm). Národní filmový archiv.

K hranicím umění. Mezi literaturou a výtvarným uměním

Novák, Ladislav: Pocta Jacksonu Pollockovi. Mladá fronta, Praha 1966. Obálka a vazba Václav Sivko, typografie Miloslav Fulín.

Josef Hiršal (LA PNP).

Hiršal, Josef – Grögerová, Bohumila: JOB – BOJ Československý spisovatel, Praha 1968. Grafická úprava Miloslav Fulín.

Hiršal, Josef – Grögerová, Bohumila: Přesýpací hodiny, JOB – BOJ. Československý spisovatel, Praha 1968, s. 95.

Hiršal, Josef – Grögerová, Bohumila: Sobectví, Hádka, Láska. JOB – BOJ. Československý spisovatel, Praha 1968, s. 33.

Havel, Václav: Protokoly. Mladá fronta, Praha 1966, s předmluvou Jana Grossmana. Obálka a grafická úprava Jiří Rathouský.

Butor, Michel: Zrušený text. Knižní kultura 2, 1965, č. 12, první vnitřní obálka.

Havel, Václav: Vpřed. Protokoly. Mladá fronta, Praha 1966, s. 106.

Novák, Ladislav: Topologická kresba (soukromý archiv).

Medek, Mikuláš: Smrtka. Knižní kultura 2, 1965, č. 12, zadní obálka.

Ivana Spanlangová, Prokop Voskovec, Stanislav Dvorský, Naďa Voskovcová, Ludvík Šváb, Paříž 1968 (Analogon 1969, č. 1, s. 80).

Jiří Kolář (LA PNP).

Nepraš, Karel: Franz Kafka – Proces, 1959 (kresba perem, copyright Jan Slavík – DOX).

Nepraš, Karel: Malá surovost, 1959 (kresba perem, copyright Jan Slavík – DOX).

Nepraš, Karel: Žehlička, 1968 (bronz, dřevo, copyright Jan Slavík – DOX).

Jiří Šotola v Paříži (archiv Jovanky Šotolové).

Milan Kundera (soukromý archiv).

Členové Svazu českých spisovatelů v Dobřichovicích 1969. Jiří Brabec (spolu s Karlem Ptáčníkem místopředseda) v hovoru s Jaroslavem Seifertem (zvolen předsedou); ležící ve světlých košilích Jiří Šotola a Jiří Honzík (soukromý archiv).

Kolář, Jiří: Rouška (soukromý archiv).

Kolář, Jiří: Návod k upotřebení. Dialog, Praha 1969. Autorem koláže na obálce Jiří Kolář.

Kolář, Jiří: Mezi slovy (soukromý archiv).

Effenberger, Vratislav: Realita a poesie. K vývojové dialektice moderního umění. Mladá fronta, Praha 1969. Obálku navrhl a graficky upravil Josef Týfa.

Vratislav Effenberger (LA PNP).

Medek, Mikuláš: Medailon. Knižní kultura 2, 1965, č. 2, přední strana obálky.

Vratislav Effenberger, Zbyněk Havlíček, Zdena Holubová a Petr Král před psychiatrickou léčebnou v Dobřanech (2. polovina 60. let, soukromý archiv, Analogon).

Obálka časopisu Knižní kultura. Měsíčník pro knižní tvorbu, ediční činnost a otázky knižního trhu. Grafická

úprava ročníku 1964 Jan Kotík.

Slyšet se navzájem. 60 hlasů o uměleckém přednesu. Orbis, Praha 1966. Uspořádal Vladimír Justl, grafická úprava obálky Jiří Rathouský.

Obálka časopisu Knižní kultura, koncepce obálky ročníku 1965 Miloslav Fulín, s využitím grafiky Oldřicha Hlavsy. Oldřich Hlavsa (Knižní kultura 2, 1965, č. 11, s. 453).

Vladimír Burda s Ivanem Divišem. In: týž: Lyrické minimum. Torst, Praha 2004, s. 549.

Honys, Josef: Písmena. In: týž: Nesmelián, aneb do experimentálních textů vstup nesmělý. Dybbuk, Praha 2011, s. 96.

Procházka, Jindřich: Dobytí Měsíce. Sešity pro mladou literaturu 3, 1968, č. 19, s. 18.

Ladislav Nebeský (foto archiv Marka Nebeského).

Křižovnická škola čistého humoru bez vtipu (Paul Wilson, Karel Nepraš, Naděžda Plíšková a Jan Steklík). Přetisk z Revolver Revue 2024, zima, č. 137, s. 86.

Obálka 1. čísla prvního ročníku (1969) surrealistické revue Analogon. Obálka Jaroslava Hrstky s využitím reprodukce objektu Meret Oppenheimové.

Imaginativní malířství 1930–1950. Alšova jihočeská galerie, Hluboká nad Vltavou 1964. Uspořádala Věra Linhartová, autor obálky Josef Istler, na frontispisu využito grafiky Josefa Šímy.

Obálka časopisu Orientace, grafická úprava Jiří Svoboda.

Pařížští surrealisté v Praze (José Pierre, Adrien Dax, Jean-Claude Silbermann, Claude Courtot, Georges Sebbag a Martine Courtotová, přetisk Analogon 1968).

Obálka časopisu Host do domu. Autor obálky Jaša David.

Obálka časopisu Impuls. Grafická úprava Stanislav Maršo.

Jiří Gruša v Haďákově karikatuře (citace: Index 1, 1966, č. 4, s. 248).

Obálka časopisu Plamen. Autor obálky Zdenek Seydl.

Obálka časopisu Tvář. Grafická úprava Jan Solpera.

Obálka časopis Sešity pro mladou literaturu. Grafická úprava Milan Grygar.

Antonín Brousek v Haďákově karikatuře (citace: Index 1, 1966, č. 4, s. 247).

Plíšková Naděžda: Mona Lisa, 1968 (papír, lept, suchá jehla, s. 432 mm, v. 302 mm, Gr 12730, Oblastní galerie Liberec.

Jiří Němec (soukromý archiv).

Jan Lopatka (archiv Veroniky Tuckerové).

Jmenný rejstřík

Aalto, Alvar 582, 608

Abrams, Erika 527

Abrhám, Josef 368, 431, 495

Adamíra, Jiří 495

Adamov, Arthur 333

Adla, Zdeněk 606

Adler, Petr 589, 598

Adorno, Theodor W. 72, 76–78, 300, 477, 586, 604

Ady, Endre 144

Agamben, Giorgio 97–98

Achmadulina, Bella 164

Achmatovová, Anna Andrejevna 164

Aickman, Robert 358

Aichingerová, Ilse 153

Aischylos 174, 320

Ajtmatov, Čingiz Torekulovič 163

Ajvaz, Michal 216

Aksjonov, Vasilij Pavlovič 158, 163, 176

Akvinský, Tomáš 29

Alan, Josef 536, 554, 560, 562

Albee, Edward 47, 57, 169, 301, 310, 313, 586

Albers, Josef 578

Albín, Jan 525

Albrecht, Monika 96

Alda, Jan 603

Aldrich, Robert 590

Alemán, Mateo 134, 614

Alencar, José de 137, 165

Alexis, Jacques Stephen 134

Algren, Nelson 147

Ali, Muhammad (vl. jm. Cassius Clay) 578, 609

Allen, Donald 88

Allen, Woody 608

Allinghamová, Margery 224

Altman, Robert 604, 608

Altmann, Jiří 288–290, 293, 620–621

Altschul, Rudolf 559

Aly, Götz 71, 74–75

Alžběta II. 85

Amado, Jorge 586

Améry, Jean (vl. jm. Hans Mayer) 98

Amis, Kingsley 149

Anděl, Jaroslav 522

Andersen, Hans Christian 366

Andersch, Alfred 143, 148, 162

Anderson, Lindsay 595

Anderson, Sherwood 151

Andre, Carl 109

Andrejev, Leonid Nikolajevič 169, 616

Angelus Silesius 173

Anka, Paul 354

Anthony, Harvey 595

Antonioni, Michelangelo 113–116, 421, 446, 577, 586, 604, 626

Antošíková, Lucie 425

Anýžová, Helena 459, 462, 626

Apollinaire, Guillaume 141, 158, 170, 290, 511, 516, 563, 616

Appleford, Steve 84

Ara, Václav 246

Aragon, Louis 47, 324

Arbó, Juan Sebastián 146

Arconada, César M. 137

Aristotelés 33, 94, 111

Armstrong, Louis 380, 580

Armstrong, Neil 67, 601

Arnautová, Maita 141, 164–165

Aron, Raymond 75, 614

Arp, Hans 531

Artaud, Antoine 300, 324

Artwińska, Anna 328

Asturias, Miguel Ángel 162

Aškenazy, Ludvík 238, 334, 336–337, 367–370, 374–375, 379–380, 382, 409, 420–421, 427, 575, 589, 623

Atwood, Margaret 600

Audello, Brunella 365, 497

Audoin, Philippe 562

Auerbach, Erich 156

Aufray, Hugues 589

Auger, Brian 60, 593

Augustin, sv. 29

Azuelu, Mariana 168

Babel, Isaak Emmanuelovič 140–141, 152, 175, 252, 298, 358, 588, 615

Babitz, Eve 80

Babler, Otto F. 165

Babula, Vladimír 224, 585

Bacon, Francis 578, 581, 587, 595, 601, 608

Baez, Joan 581

Bahník, Václav 147, 162

Bahr, Hermann 125

Bach, Johann Sebastian 438

Bach, Richard 604

Bachelard, Gaston 94

Bachmannová, Ingeborg 92–96, 608, 614

Baker, Josephine 603

Baklanov, Grigorij 167

Balaďa, Ivan 383, 391, 415

Balcar, Jiří 287, 302, 331, 545–546, 594, 620–621

Balík, Jaroslav 347, 361, 416

Balvín, Josef 177, 304

Balvínová, Eva 299

Balzac, Honoré de 45, 100, 120, 134

Bár, Zdeněk 241

Barba, Eugenio 300

Barborka, Zdeněk 546

Barbusse, Henri 133

Barč, Petr 602

Bardottová, Brigitte 396

Barla, Andrej 348, 622

Barthes, Roland 18, 40–41, 66, 100–102, 109, 160, 187, 513, 581, 586, 590, 604, 614

Bartlett, Lee 87–88

Bartlová, Anežka 525, 552

Bartsch, Günter 72

Bartušek, Antonín 579

Barvík, Miroslav 341, 344

Bařinka, Jaroslav 315

Baselitz, Georg 110, 581, 601

Bass, Eduard 361

Bassani, Giorgio 149

Batlička, Otakar 221

Baudelaire, Charles 90, 96, 120, 144, 159, 529, 541

Bauer, Hans 380

Bauer, Michal 333, 337, 398, 430, 436, 443, 616

Bayerová, Marie 163

Bažant, Jiří 588

Beauvoir, Simone de 18, 23, 39, 57–58, 141, 158, 160, 207, 211, 327–328, 586

Bécaud, Gilbert 589, 607

Beckett, Samuel 31, 47, 141, 160, 169, 186, 300, 308, 310, 322, 520, 528, 536–537, 539, 546, 550, 575, 586, 616

Beckford, William 147

Bednář, Jaroslav 241

Bednář, Jiří 330, 395, 624

Bednář, Kamil 144, 151, 154, 158–159, 206–207

Bednářová, Jitka 275–276

Beefheart, Captain 53

Beethoven, Ludwig van 420

Běhounek, František 224

Běhounek, Jiří 330, 621

Becher, Bedřich 142, 170

Bejblík, Alois 318

Bek, Josef 541–542

Bělka, Jiří 347, 495, 588, 598

Bellmer, Hans 199

Bellow, Saul 147, 151, 577, 615

Bělohradská, Hana 206, 416

Bělyj, Andrej (vl. jm. Boris Nikolajevič Bugajev) 141, 154, 157, 160, 175, 615

Benda, Evžen 599

Benda, Jaroslav 544

Benda, Jiří 326

Bendl, Václav Čeněk 164

Benedikt XVI. 71

Beneš, Edvard 125

Beneš, Jan 597

Beneš, Jiří 299, 621

Beneš, Karel Josef 599

Benešová, Božena 349

Benešová, Michala 229

Benjamin, Walter 72, 96, 109

Benn, Gottfried 77, 146

Bensaïd, Daniel 74

Bense, Max 153, 502–505, 507, 509–510, 512, 534–535, 546, 562

Beráková, Zora 139

Beran, Josef 580, 599

Beran, Zdeněk 593, 598, 607

Berďajev, Nikolaj Alexandrovič 571

Berg, Josef 325–326, 621

Bergengruen, Werner 166

Berger, Peter L. 586

Berger, Thomas 577

Bergerová, Eva Marie 360

Bergier, Jacques 225

Bergman, Ingmar 61, 70, 377, 466, 586, 595, 600

Bergrová, Zdenka 139, 159

Berkopec, Oton 134

Bermbach, Udo 104

Bernanos, Georges 156, 166

Bernard, Jan 430–431

Bernhard, Thomas 590, 604

Berounský, Stanislav 496

Bertolucci, Bernardo 604

Bešťáková, Eva 164

Beuys, Joseph 79–80, 103–107, 581, 601, 604

Bezruč, Petr 52, 316

Bidlo, František 231, 618

Biebl, Konstantin 567

Bieblová, Marie 134, 165

Bierce, Ambrose 140, 181

Big Joe Turner (vl. jm. Joseph Vernon Turner Jr.) 585

Bichsel, Peter 148

Billetdoux, François 169

Binder, Jan 133–134, 172

Binder, Steve 577

Binswanger, Ludwig 99

Birkin, Jane 600

Birnbaumová, Alžběta 589

Bishop Acland, Rodney 476

Bishopová, Elizabeth 581

Bismarck, Otto von 104

Blackburn, Robin 74

Bláha, Václav 140, 144, 147, 543, 615

Blahynka, Milan 231, 272, 523, 564

Blake, Peter 81

Blake, William 154

Blanda, Otakar 169, 301, 318–319, 616

Blanchot, Maurice 99

Blatný, Ivan 187, 524–525

Blažek, Jiří 143, 219, 393, 615, 618

Blažek, Petr 90, 229, 293

Blažek, Vladimír 163

Blažek, Vratislav 330, 588, 621

Blažíček, Přemysl 234, 258–259

Block, René 106

Bloch, Jean-Richard 133

Bloch, Robert 222

Blok, Alexandr 157

Bloom, Harold 205

Bloy, Léon 166

Bobrowski, Johannes 143, 153

Bock, Jerry 577

Bočan, Hynek 336, 355–357, 364, 377–378, 383, 388, 392, 398–399, 408, 412–413, 415, 435, 497, 583, 588, 597–598, 625

Boček, Jaroslav 338–339, 352

Bodláková, Jitka 142–143, 148, 152–153, 161–162, 169, 176, 297, 301–302, 352, 615, 621

Bogarde, Dirk 477

Bohdalová, Jiřina 330–331, 373, 391, 623–624

Bohdanová, Blanka 347, 423, 622

Böhm, Bohumil 607

Böhme, Hartmut 79

Bohn, Wolfgang 468

Böhnel, Miroslav Bedřich 187

Bohrer, Karl Heinz 120

Bois, Yve-Alain 557

Bojar, Pavel 162

Bojarová, Olga 162, 485

Böll, Heinrich 142, 146, 167, 608

Bollenbeck, Georg 76

Boloňský, Stanislav 467, 626

Bond, Edward 313, 581

Bondarčuk, Sergej 586, 590, 604

Bondy, Egon (viz též Zbyněk Fišer) 24

Bonnefoy, Yves 93

Bor, Vladimír 344, 346, 359, 373–374, 380, 385, 387–388, 392–393, 402–403, 405, 414, 427, 453, 455–465, 468–469, 471, 486, 489–498

Borderie, Bernard 577

Borecký, Vladimír 512

Borges, Jorge Luis 149, 175, 604

Borchert, Wolfgang 167

Borkenau, Frank 72

Born, Adolf 61, 147, 302, 320, 484, 602, 614–615, 621

Borská, Ilona 484

Bořkovec, Aleš 589

Bosch, Hieronymus 452, 468, 471

Bošek, Pavel 575

Boštík, Václav 10, 105, 589, 613–614

Botero, Fernando 590

Boudník, Vladimír 48, 67, 369, 519, 580, 594, 613–614, 623

Boulez, Pierre 91, 511, 538, 595, 604

Boulle, Pierre 160, 168

Bounoure, Vincent 562

Bowenová, Elizabeth 143

Bowie, David 86, 600, 608

Božinová, Zora 459

Brabec, Jiří 229, 231–233, 238–239, 241–243, 247, 250–251, 256–257, 265, 267, 273, 277–278, 281, 394, 524–525, 535, 567–568, 575, 618, 628

Bráblík, František 454

Bradbury, Ray 9, 157, 222–224, 600

Braine, John 205

Brancati, Vitaliano 153

Brando, Marlon 81

Branislav, František 594

Brant, Sebastian 525

Brautigan, Richard 581, 590

Brdečka, Jiří 56, 352, 583

Brecht, Bertolt 133, 142, 298, 300, 303, 318, 325, 525

Brejchová, Jana 342, 622

Brel, Jacques 590

Bresson, Robert 415, 436–437, 444, 586, 590

Breton, André 37, 47, 146, 322, 324, 529, 562

Brett, Vladimír 133

Brezina, Pavel 602

Brežněv, Leonid Iljič 578

Brhlík, Jiří 522

Bridel, Fridrich 597

Brikcius, Eugen 552, 584, 607

Brinkmann, Rolf Dieter 91–92

Brock, Bazon 103

Brod, Max 141, 191, 617

Brodskij, Josif (též Brodsky, Joseph) 93, 204–205

Brodský, Vlastimil 352, 420, 622

Broch, Hermann 123, 142, 153, 160, 615

Brom, Pavel 160, 616

Bromfield, Louis 165

Brook, Peter 300–301, 325

Brooks, Richard 586, 590

Brousek, Antonín 159–161, 265, 267–269, 501, 503–504, 507, 544, 563–564, 567–570, 583, 597, 616, 620, 628

Brousková, Markéta 142, 153

Brown, Arthur 53, 60

Brown, James 604

Brož, Miloš 359, 376–377, 379, 385, 402

Brožová, Štěpánka 147

Bruckner, Ferdinand 328, 621

Bruderhansová, Božena 252, 619

Brukner, Josef 157, 266, 280, 286, 350, 522–524, 592, 622

Brůna, Otakar 484

Bruno, Giordano 111

Brunová, Marie 327

Brůžek, Miloslav 599

Bryen, Camille 517

Brychtová, Jaroslava 603

Brynych, Zbyněk 383, 394–395, 414–417, 419, 423, 428, 459, 470, 473, 579, 592, 624–625

Brzobohatý, Radoslav 391, 419, 624

Březina, Otokar 125

Březina, Václav 474

Březovský, Bohuslav 207, 219–220, 401, 564, 579

Břežková, Jana 395, 624

Buber, Martin 191, 571

Bublík, Ladislav 379–380, 402–406

Budai-Deleanu, Ion 146

Budín, Stanislav 58, 169

Budínová, Hana 169

Budínová, Slávka 412

Buchloh, Benjamin H. D. 107, 557

Bulgakov, Michail Afanasjevič 147, 152, 164, 167, 169, 615

Bultmann, Rudolf 30, 41

Bulwer-Lytton, Edward 168, 616

Bunin, Ivan 154, 223

Buñuel, Luis 441, 476, 561, 590, 600, 604

Buonarroti, Michelangelo 112, 134, 157

Burckhardt, Jacob 166

Burda, Vladimír 161, 502, 520, 527, 537, 544, 546–547, 552, 603, 628

Bürger, Gottfried August 134, 358

Bürger, Peter 513

Burian, Emil František 298, 303, 314–315, 317–318, 324–325, 349, 510, 528, 541

Burian, Vlasta 321–322

Burian, Zdeněk 8, 60–61, 221–222, 225, 614, 618

Buriánek, František 239, 592

Burke, Seán 101

Burroughs, Edgar Rice 61, 221

Burroughs, William S. 87, 577

Butor, Michel 61, 184, 508, 628

Buzzati, Dino 149

Bykav, Vasil 163

Byron, George Gordon 81, 525

Bystrov, Vladimír 453

Cage, John 548–549, 551–553, 581, 586, 590, 600, 604

Caha, Jan 162

Caillois, Roger 136

Calábek, Milan 316–317

Calder, Alexander 531

Caldwell, Erskine 133, 162

Calvet, Louis-Jean 102

Calvino, Italo 158, 581

Cámara, Felix Achille de la 349

Cambi, Fabrizio 94

Cami, Pierre-Henri 170

Cammell, Donald 604

Campana, Dino 154, 616

Camus, Albert 18, 23–24, 35, 38–39, 41, 99, 136, 138, 141, 147, 152, 184, 200, 205, 207–208, 212, 310, 562

Capote, Truman 57, 140, 160, 175, 586

Capra, Fritjof 126

Carle, Eric 600

Carnap, Rudolf 43, 512

Carpentier, Alejo 137, 148–149, 615

Carr, John Dickson 224

Cash, Johnny 577, 595

Castaneda, Carlos 595

Castoriadis, Cornelius 74

Castro, Fidel 71, 292, 563

Cayrol, Jean 152

Cela, Camil José 144

Celan, Paul 112, 590, 595, 604

Céline, Louis-Ferdinand (LouisFerdinand Destouches) 65–67, 146, 562, 577, 600, 614

Cendrars, Blaise 136, 138, 154

Cervantes y Saavedra, Miguel de 145

Césaire, Aimé 141

Ciampi, Yves 391

Cibula, Václav 134, 145, 152, 614

Cieslar, Jiří 430–431, 433, 435–437, 440, 443, 445

Cigler, Václav 580, 589

Cimabue 112

Cincibuch, Petr 289–290, 620

Císař, Jan 299, 301, 311, 328–329, 331, 575

Clair, René 323

Clarke, Arthur Charles 162, 224, 608

Claudel, Paul 157, 170, 300

Claudiana, Claudia 154

Clay, Cassius (též Muhammad Ali) 578

Clément, René 604

Clostermann, Pierre 226

Cocteau, Jean 328, 621

Cohen, Leonard 91, 577, 590, 608

Cohn-Bendit, Daniel 74

Coleridge, Samuel Taylor 154, 615

Collins, Wilkie 168

Coltrane, John 577, 581, 586, 590, 604

Compagni, Dino 147

Compagnon, Antoine 526

Conquest, Robert 149

Conrad, Joseph 143

Cook, James 134

Coolen, Antoon 165

Cop, Karel 347

Corbett, Jim 222

Corbucci, Sergio 586, 595

Corduas, Sergio 451

Corinth, Lovis 110

Corso, Gregory 51, 136, 293, 560

Cortázar, Julio 113, 144, 146

Cosentino, Annalisa 252

Costa-Gavras (vl. jm. Constantinos Gavras) 600, 604

Courtade, Pierre 134

Courtot, Claude 560, 628

Courtotová, Martine 560, 628

Crane, Stephen 181

Crimson, King 600

Cros, Charles 148

Crosby, David 604

Crumb, Robert 581, 590, 595

Csobàdi, Peter 104

Cuboi, Šigedži 138

Cukor, George 577

Curwood, James Oliver 411

Cvek, Dušan 568

Cvetajevová, Marina 141, 156

Cvirka, Petras 163

Cyril, sv. 405

Čajkovskij, Modest Iljič 425

Čajkovskij, Petr Iljič 425, 461

Čáp, Josef 395, 624

Čapek, Karel 17, 158, 301, 311, 349–350, 360, 597, 616, 622

Čapek, Ladislav 588

Čarek, Jan 585

Čáslavská, Věra 576, 594

Čech, Jan 289

Čech, Pavel 132

Čech, Svatopluk 186

Čech, Vladimír 379–380, 402–406, 417–420, 579, 583, 624

Čechov, Anton Pavlovič 302–304, 320, 391, 583, 621

Čejka, František 226

Čelakovský, František Ladislav 502

Čemus, Jan Karel 222

Čep, Jan 166, 241, 316, 579

Čep, Václav 136–137, 166, 168, 616

Čepek, Petr 344–345, 347, 386–387, 406, 623

Čepelka, Miloň 266

Čepický, Pavel 230

Čerepková, Vladimíra 88–89, 291, 293–294, 539, 597, 614, 621

Čermák, Jan 133

Čermák, Josef 132–133, 136–137, 139, 141, 153, 160, 167, 171, 614, 616

Čermák, Marko 602, 606

Čermák, Petr 133

Čermáková, Olga 289

Černá, Emma 344

Černá, Miroslava 59

Černík, Bohumil 136, 148, 153, 166, 169, 310

Černík, Oldřich 593

Černoch, Karel 598

Černý, František 458, 466

Černý, František Maria 593

Černý, Jindřich 301, 540

Černý, Jiří 36, 52, 59

Černý, Karel 284, 620

Černý, Miloš 160

Černý, Václav 21, 132, 139, 145, 155, 167, 174, 177, 206–207, 236, 241, 520, 528, 592, 597, 602, 615, 618

Černý, Václav A. 163

Červená, Alena 373, 623

Červenka, Miroslav 43, 159, 177, 232, 234, 239, 247, 257, 269, 272–274, 279, 281, 502, 511–513, 523–524, 559, 583, 606, 618

Červinka, Josef 592

Čiladze, Tamaz 163

Činčera, Radúz 588

Čivrná, Jitka 449

Čivrný, Lumír 133, 144, 148, 154, 159–160

Čížek, František 456

Čtvrtek, Václav 358

Čumpelík, Jan 580

Čunderlíková, Andrea 358

Čuřík, Jan 392, 399, 410, 412, 484, 486–487

Dabbene, Vittorio 365, 497

Dahl, Roald 577

Daix, Pierre 40–41, 138

Daler, Jiří 576

Dalí, Salvador 199, 231, 321, 441

Danda, Josef 589

Daněk, Jiří 325

Daněk, Oldřich 218–219, 350–352, 408, 583, 588, 598, 606, 618

Daněk, Václav 135, 146, 157, 164–166, 616

Dani, Valeria 98

Danielis, Aleš 474

Däniken, Erich von 57, 225

Daninos, Pierre 152

Dante Alighieri 160, 174, 550

Darion, Joe 581

David, Jan 366, 412

David, Jaša 302, 563, 628

David-Néelová, Alexandra 381, 468

Davidson, Donald 35, 43

Davis, Miles 54, 581, 600, 604

Dawkins, Richard 53

Dax, Adrien 560, 628

De Santis, Giuseppe 336, 622

De Sica, Vittorio 577, 604

Dean, James 494, 627

Debord, Guy 85, 556–557

Debussy, Claude 426

Defoe, Daniel 150, 168

Deledda, Grazie 136

Delibes, Léo 455

Demartini, Hugo 580, 593

Deml, Jakub 125, 247–248, 282, 516, 525, 569–570

Demy, Jacques 577

Den, Petr (vl. jm. Radimský Ladislav) 263, 265

Denemarková, Radka 210

Derfler, František 538

Derrida, Jacques 18, 66, 101, 590

Déry, Tibor 144

Desbordes-Valmorová, Marceline 154

Dick, Philip K. 577, 586, 595, 600

Dickens, Charles 134, 223, 522

Dickinsonová, Emily 140

Diderot, Denis 200–202

Didi-Huberman, Georges 109

Diers, Michael 114

Dietl, Jaroslav 343, 470, 592, 626

Dietrich, Marlene 81

Diez, Fritz 422, 625

Diezcanseco, Alfredo Pareja 137

Dimitrov, Antonín 396, 469, 626

Dimitrovová, Olga 469

Dine, Jim 601

Disney, Walt 609

Dítě, Josef 164

Dítětová, Jana 410, 625

Diviš, Alén 232

Diviš, Ivan 150, 153, 237, 247, 249, 253–254, 272, 514, 544, 561, 575, 588, 592, 615, 619, 628

Divíšková, Nina 459

Dlouhý, Bedřich 519, 557

Dněprov, Vladimir Davydovič 44–48

Dobeš, Milan 603, 607

Dobiáš, Dalibor 564, 566–567

Doderer, Heimito von 156, 616

Doherty, Len 136

Dohnal, Lubor 347, 382

Dohrn, Bernardine 74

Doležal, Bohumil 150, 234, 242–243, 258, 267, 275–276, 292–293, 507, 568, 615

Doležal, Miloš 619–620

Doležal, Miroslav 235

Doležel, Lubomír 43, 512

Doležel, Miroslav 539

Donatello 112

Donizetti, Gaetano 465

Donn, John 154

Donoso, José 144

Donovan Leitch, Phillip 52, 586

Dorgelès, Roland 168

Dorůžka, Lubomír 135, 147

Dosoudil, Pavel 494, 627

Dostal, Karel 585

Dostál, Vladimír 272, 280, 286

Dostalová, Leopolda 307

Dostojevskij, Fjodor Michajlovič 23, 118, 134, 200–201, 204–205, 583

Doubek, František 290, 621

Douglas, Kirk 57

Doyle, Arthur Conan 169

Drábek, Pavel 317–319

Drač, Ivan 152–153

Drahokoupilová, Marie 484–488, 490, 493–495, 627

Drach, Albert 148

Drápal, Miroslav 162

Dratvová, Albína 599

Drbohlav, Jan 428

Drda, Jan 200, 361, 413–416, 427, 603, 625

Dreiser, Theodore 134

Driscoll, Julie 8, 60, 593

Drozd, David 307

Drozda, Miroslav 43, 164, 177, 238–239, 267

Drsková, Kateřina 136

Druillet, Philippe 586

Dryje, František 321, 530–531, 554–556, 562

Du Bouchet, André 93

Dubček, Alexander 593, 599

DuBose, Heyward 157

Dubov, Nikolaj Ivanovič 140

Dubská, Irena 57–58, 327, 583, 614

Dubský, Ivan 33

Dubský, Josef 160

Dubuffet, Jean 587, 590, 601, 608

Ducrocque, Albert 41

Dudek, Jaroslav 540, 575, 588, 592, 598, 602, 606

Dufek, Zdeněk 359

Dufrene, François 539

Duchamp, Marcel 79–81, 91, 557, 598

Duchková, Milena 594

Dünne, Jörg 66–67

Dunning, George 595

Durasová, Marguerite 141

Durrell, Lawrence 149

Dürrenmatt, Friedrich 136, 146, 153, 169, 310–311, 322, 586, 600

Durych, Jaroslav 597

Dušek, Jan 316

Dušek, Václav 352

Dušková, Dagmar 548

Dušková, Ludmila 133, 146, 152, 164, 176

Dutour, Jean 152

Dutschke, Rudi 67, 71–72, 74–75

Dvorský, Rudolf Antonín 585

Dvorský, Stanislav 39, 320–321, 501, 505, 519, 530–534, 536–538, 540, 554–555, 558–562, 597, 621, 628

Dvořáčková, Vlasta 133, 137, 144, 153, 615

Dvořák, Antonín 465

Dvořák, Jan 302

Dvořák, Ladislav 231, 246–248, 583, 619

Dvořák, Leopold 226, 618

Dvořák, Miloš 241–242, 246–247

Dvořáková, Věra 141, 148, 152, 537

Dyk, Viktor 358, 388

Dylan, Bob 15, 51–52, 59, 91, 284, 577, 581, 586, 590, 613

Dzeržinskij, Felix 407

Džavachišvili, Micheil 163

Eastlake, William 145

Ebb, Fred 586, 595

Eben, Petr 523

Eco, Umberto 577

Edel, Zdeněk 589

Effenberger, Vratislav 38–40, 47, 195, 231, 276–277, 320–324, 326, 501, 517, 519, 522, 529–538, 543, 553–556, 558–561, 597, 621, 628

Eichendorff, Joseph von 154

Eichler, Karel 583

Eichler, Patrik 229

Einhorn, Erich 375, 623

Einstein, Albert 81, 126, 196–197, 602

Eis, Zdeněk 564

Eisenreich, Herbert 153

Eisner, Pavel 134, 141, 170, 175, 615

Eisnerová, Dagmar 136, 141, 615

Ekelöf, Gunnar 144, 174

Eliot, Thomas Stearns 87, 92, 143, 157, 300, 306–307, 525, 615

Ellin, Stanley 222

Ellington, Duke 599

Éluard, Paul 525

Emerson, Keith 608

Eminescu, Mihail 134

Emmanuel, Pierre 146

Emmerová, Jarmila 9, 151, 157, 169 Endó, Šúsaku 586

Engelbart, Douglas 596

Engels, Friedrich 24, 161, 379

Enzensberger, Hans Magnus 543, 577

Erben, Karel Jaromír 252

Erben, Roman 559–560

Erben, Václav 224, 575, 579, 606

Erenburg, Ilja Grigorjevič 140, 152, 158, 164

Eribon, Didier 97

Ermen, Reinhard 106

Ernst, Max 199

Escher, M. C. 595

Esslin, Martin 310

Estes, Richard 595

Everett, Bill 577

Ezop 236, 391, 524–525, 583

Fábera, Miloslav 379, 417, 419

Fabián, Karel 222

Fajtl, František 226, 618

Falada, Václav 461

Faltová, Lída 165

Faltová, Věra 589, 598

Fára, Libor 217, 225, 299–300, 302–303, 328, 522, 584, 617–618, 621

Farrell, James T. 147

Fassbinder, Rainer Werner 595, 608

Fast, Howard 56

Fastrová, Jarmila 143, 147, 151, 157–158, 160, 165, 594, 616

Fastrová, Olga 480, 580

Faukner, Rudolf 607

Faulkner, William 61, 135, 140, 151, 157, 175, 192, 223, 428–429, 436

Faulstich, Werner 86

Fearing, Kenneth 136

Federici, Renzo 112

Feigel, Egon (vl. jm. Rio Preisner) 134

Feix, Karel 376–377, 379, 402

Feldman, A. 140

Feldman, Morton 537

Feldstein, Valter 134, 148, 162

Felix, Adolf 136, 139, 158

Felix, Jozef 138, 158

Feller, Ludvík 302

Fellini, Federico 61, 336–337, 481, 581, 600

Feltrinelli, Giangiacomo 74

Fencl, Otakar 136

Fenoglio, Beppe 168

Ferlinghetti, Lawrence 87, 151, 153, 293, 525

Ferry, Gabriel 61, 614

Feuchtwanger, Lion 162

Féval, Paul 169

Feyerabend, Paul Karl 10, 126–128

Fiala, Eman 603

Fiala, Jaromír 289

Fiala, Miloš 466

Fiala, Vlastimil 154

Fialka, Ladislav 299, 621

Fialová, Eva 133

Fialová, Jarmila 141, 144, 152, 154

Fialová, Květa 334, 621

Ficino, Marsilio 111

Fiedler, Leslie A. 90–91, 512

Fikar, Ladislav 165, 341, 347–348, 358, 372–373, 376, 379–380, 399, 410, 412–413, 420, 487

Fikejz, Miloš 625

Fiker, Eduard 61, 222, 224

Filip, František 360, 393, 584, 592, 597, 606

Filip, Jiří 592

Filip, Ota 219–220, 592, 597, 618

Filla, Emil 230, 618

Finney, Albert 380

Fiore, Quentin 590

Fischer, Ernst 160, 163

Fischer, Ivo 592

Fischer, Jan 151

Fischer, Jan Otokar 137

Fischer, Joschka 74

Fischer, Otokar 156, 172–173, 317, 328, 616, 621

Fischerová, Viola 275

Fišer, Jan 154

Fišer, Jaroslav 29, 182, 252, 613, 616, 619

Fišer, Luboš 406, 483

Fišer, Zbyněk 23–25, 28, 33, 613

Fitzgerald, Francis Scott 135, 147

Fitzgeraldová, Ella 599

Flaiano, Ennio 168

Flaišman, Jiří 242

Flaubert, Gustave 522

Fleischmann, Ivo 451, 626

Flejšar, Josef 211, 259, 276, 617, 620

Fleková, Jiřina 150, 153

Fleming, Ian 577, 581

Florian, Josef 569

Florian, Miroslav 63, 232, 254–256, 266–267, 523, 619

Flos, František 222

Fo, Dario 600, 604

Fogazzaro, Antonio 166

Foglar, Jaroslav 61, 222, 575, 579, 597, 602

Fojtík, Josef 567

Fontana, Lucio 107

Forbelský, Josef 148–149, 157, 174, 615

Forest, Jean-Claude 577

Forman, Matěj 355, 623

Forman, Miloš 44, 51, 350, 382–383, 434, 575, 579, 584, 588, 608, 622, 625

Forman, Petr 355, 623

Formánková, Eva 150, 156

Formanová, Eva 168

Forster, Johann Georg 134, 138

Forsyth, Frederick 608

Fořtová, G. 336

Foster, Hal 513, 557

Foucault, Michel 18, 36, 40–41, 66, 95–101, 508, 512–513, 516, 538, 586, 600, 614

Fourier, Joseph 187

Fowles, John 600

Fragner, Jaroslav 589, 593

Franc, Stanislav 599

France, Anatole 65, 97, 111, 134

Francis, Freddie 476

Francl, Gustav 134, 145, 156, 174, 616

Franěk, J. F. 173

Franchina, Basilio 336, 622

Frank, Karel Hermann 417

Franklin, Aretha 590

Franková, Hermína 583

Franta, Karel 580

Frantová, Jitka 538

Frazier, Joe 609

Frede, Dorothea 94

Frege, Gottlob 43

Fremund, Richard 243, 251, 273, 522, 537, 618–620

Frentiu, Rodica 118

Freud, Sigmund 69

Frey, Dagobert 82

Freyer, P. H. 226

Frič, Alberto Vojtěch 222

Frič, Martin 338, 350, 361, 579, 592, 594, 622

Fried, Jiří 157, 267, 427, 480–481, 583

Friedeburg, Ludwig von 72

Friedkin, William 608

Friedrich, Hugo 86

Frinta, Emanuel 603

Frisch, Max 93, 143, 146, 148, 153, 169, 577

Frodlová, Tereza 439

Fröhlich, František 299

Fromková, Jarmila 140, 167, 173

Fromm, Erich 58, 72

Frost, Robert 136

Frýbort, Zdeněk 144, 150, 153, 156

Frýd, Norbert 393, 427

Frye, Northrop 197

Frynta, Emanuel ml. 248

Frynta, Emanuel st. 139, 141, 145, 155, 159, 165, 171–174, 248, 583

Fučík, Bedřich 136, 166, 223, 241–244, 247–248

Fučík, Jaromír 168

Fučík, Julius 140, 409–410, 416, 606

Fučíková, Gusta 606

Fučíková, Jitka 142, 148, 153, 166

Fuentes, Carlos 144, 153

Fuchs, Jan 579

Fuchs, Václav 325

Fuka, Vladimír 136, 252, 615, 619

Fuks, Ladislav 187–191, 202, 206, 381–382, 448–471, 474, 477, 575, 583, 588, 597, 602, 606, 617, 626

Fulín, Miloslav 236, 247, 257, 278, 282, 285, 299, 452, 502–503, 542, 618–621, 626–628

Fulka, Josef 85, 100, 102, 187

Funès, Louis de 223

Furmanov, Dmitrij Andrejevič 63

Furth, George 604

Fux, Vladimír 318

Gadamer, Hans Georg 31, 34, 36

Gadda, Carlo Emilio 144, 156

Gagarin, Jurij Alexejevič 67

Gainsbourg, Serge 600, 608

Gaiser, Gerd 136

Gajdošík, Petr 386–387

Gajer, Václav 344, 363, 388, 391–392, 421, 424, 478, 480, 483–485, 488–492, 494–495, 497–498, 597, 627

Galmiche, Xavier 235

Gándhí, Mahátma 81

Gándhíová, Indira 587

Garaudy, Roger 23, 46–47, 49, 99, 160, 163, 613

García Lorca, Federico 284

Gardavský, Vítězslav 16, 23, 29–31, 33, 592, 613

Gardner, Erle Stanley 136, 181

Garfunkel, Art 52, 586, 604–605

Gariš, Ivan 406

Garnett, David 148

Garnier, Ilse 515, 538–539

Garnier, Pierre 512, 515, 538–539, 546

Garzanti, Aldo 496

Gautier, Théophile 168, 223

Gawroński, Włodzimierz 365

Gay, John 134

Gaye, Marvin 608

Geiser, Gerd 136, 175

Geissler, Christian 143, 175

Gel, František 167

Gellner, František 55

Genet, Jean 170, 300, 330–331, 588, 621

Genette, Gérard 66

Gercen, Alexandr Ivanovič 166

Gershwin, George 157

Ghelderode, Michel de 170, 616

Gibson, Norman 311

Gide, André 61

Gieseke, Frank 106

Gilbert, Lewis 586, 590

Gilcher-Holtey, Ingrid 74

Gilk, Erik 337, 455

Gillar, Jaroslav 583, 592

Ginsberg, Allen 8, 87–90, 92, 146, 293, 560, 580, 614

Girard, René 160

Giraudoux, Jean 168

Giudici, Giovanni 162

Glanc, Ivan 597, 606

Glanc, Tomáš 525

Glancová, Helena 303, 621

Glass, Philip 595, 604

Glucksmann, André 74

Gmiterková, Šárka 330

Godard, Jean-Luc 44, 577, 581, 590

Goepfertová, Gertruda 263

Goethe, Johann Wolfgang 75, 317

Gogol, Nikolaj Vasiljevič 139

Golding, William 153, 577

Goldman, James 608

Goldman, Pierre 74

Goldmann, Lucien 163

Goldmann, Vladimír 421 Goldstücker, Eduard 144, 207

Gombrowicz, Witold 146, 201, 581

Gómez de la Serna, Ramón 149

Gomringer, Eugen 545

Gomułka, Władysław 605

Góngora y Argote, Luis de 148–149, 174, 284, 615

Goodman, Nelson 194

Goscinny, René 577, 581, 586, 590, 595, 604

Gott, Karel 60, 580, 584, 589, 598, 607

Göttsche, Dirk 96

Gottwald, Klement 161

Goytisolo, Juan 133

Gracq, Julien (vl. jm. Louis Poirier) 141, 148

Graf, Oskar Maria 136, 165

Gramsci, Antonio 75, 136

Granin, Daniil 152

Grass, Günter 143, 146, 156, 169, 175, 586, 600

Graves, Robert 148

Grebeníčková, Růžena 177, 304

Green, Julien 156, 166

Greene, Graham 143, 146, 148, 153, 208, 586

Greer, Germaine 604

Gregor, Ervín 163

Grechuta, Marek 55

Grey, Zane 221

Grimmelshausen, Hans Jakob Christoffel von 139

Grin, Alexandr 134, 152, 164, 359, 385

Grmelová, Anna 287, 620

Grögerová, Bohumila 140–141, 143, 153, 161, 167, 171, 173, 177, 501–507, 509–510, 512, 517, 527–529, 536–540, 542–543, 545–546, 549, 553, 575, 592, 615, 628

Grosman, Ladislav 338, 414, 416, 579, 622, 625

Gross, František 516

Grossman, Jan 134, 236, 300–304, 308, 310, 323, 330, 507, 509, 520, 524, 526–527, 540, 575, 579, 583, 588, 592, 628

Grossman, Vasilij Semjonovič 167

Grossmann, Henryk 72

Grossmann, Jiří 588, 592, 598, 602, 606–607

Grosz, George 476

Grotowski, Jerzy 300–301, 324

Groys, Boris 105

Gruber, Leon 264, 620

Grubrová-Goepfertová, Gertruda 263–264, 619–620

Grün, Max von der 165

Grünemeier, Denis 114

Gruša, Jiří 266–267, 270, 274, 279–280, 283, 320, 502, 512, 540, 555, 563–568, 570, 597, 628

Grygar, Milan 40, 148, 351, 360, 551, 567, 613, 615, 622–623, 628

Grygar, Mojmír 40, 43, 232, 512, 613, 618

Guevara, Che 292, 591

Guidry, Robert Charles 380

Guillermin, John 600

Gurland, Arkadij R. L. 72

Haas, Hugo 594

Haas, Otto 419, 588

Haasová-Nečasová, Jarmila 162

Habe, Hans 167

Habermas, Jürgen 36, 72, 76, 595

Haďák (vl. jm. Liďák, Miroslav) 252, 261, 279, 281, 284, 564, 568, 619–620, 628

Hadlač, Jiří 252, 619

Hagmann, Stuart 604

Hailey, Arthur 581, 595, 608

Hais Týnecký, Josef 576

Hajda, Alois 592

Hájek, Eduard 254, 619

Hájek, Igor 90, 135, 140, 157, 176, 615–616

Hájek, Jiří 22, 50, 524, 602

Hájek, Miloslav 433, 439, 442–443

Hájek, Vladimír 319, 621

Hájková, Ludmila 553

Hajn, Jan 580, 584

Hajný, Josef 149, 160, 162

Hajný, Pavel 417

Hála, Vlastimil 588

Halama, Václav 376

Halas, František 156, 172, 232, 246, 248, 265, 271, 283, 316, 488, 503, 525, 541, 566, 568–569, 571, 616

Halas, František X. 156, 166

Halasová, Dagmar 156, 166 Haley, Bill 380

Haller, Gerda 95

Hallyday, Johnny 584

Haman, Aleš 511

Hamanová, Růžena 137, 615

Hames, Peter 462, 469, 471

Hamilton, Guy 577, 608

Hamilton, Richard 80, 590

Hammel, Pavol 54, 614

Hammett, Dashiell 56, 181, 206, 224

Hamšík, Dušan 49–50, 364, 588, 597, 613, 623

Hancock, Herbie 586

Hanč, Jan 27, 195, 212, 524, 541

Handke, Peter 169, 297, 586, 590, 604

Hanel, Olaf 607

Hanf, Luděk 599

Hanibal, Jiří 358, 394, 424

Hanka, Václav 490

Hanková, Petra 169

Hansel, Walter 124

Hanuš, Miroslav 417, 423, 625

Hanzalová, Kristina 345, 353, 406, 622

Hanzlík, Jaromír 348–349, 358, 411, 415, 622, 625

Hanzlík, Josef 159, 266, 277–279, 563–564, 575, 583, 588, 620

Hardy, Olivier 81

Harnach, Vlastimil 472

Harnick, Sheldon 577

Hart, Francis Bret 222

Hartlová, Eva 160

Hartmann, Antonín 144

Hartmanová, Alena 133, 141, 144, 149, 158, 160, 162, 165, 168, 172, 616

Hartung, Hans 517

Hašek, Jaroslav 27, 302, 325, 337, 360, 426, 606, 625

Hašková, Lenka 400–402

Hašková, Taťjana 160

Hathaway, Henry 600

Hauková, Jiřina 92, 136, 154, 261–262, 524, 579, 588, 602, 615, 619

Hausenblas, Karel 164

Hausmann, Raoul 542

Havel, Rudolf 564, 575

Havel, Václav 50, 150, 275, 300–301, 305, 308–310, 322–323, 330–331, 353, 358–359, 502, 507–510, 520, 526, 541, 564, 575, 579, 583, 592, 597, 615, 621, 628

Havelka, Jiří 333, 335–338, 380, 474

Havelka, Miloš 522

Havelka, Svatopluk 523

Havelková, Libuše 358

Havlíček Borovský, Karel 28

Havlíček, Jaroslav 347, 361

Havlíček, Zbyněk 146, 229–230, 276–277, 322, 530, 534–537, 554, 559, 561, 599, 620, 628

Havlíček, Zdeněk 606

Havránek, Bohuslav 100

Havránek, Vít 552–553

Havránková, Ruda 134, 166

Haydn, Joseph 54

Heaney, Seamus 586

Heczková, Libuše 102, 297, 328, 330

Hedájat, Sádek 138

Hedvábný, Zdeněk 303

Hegar, Milan 142, 147, 240, 244, 615, 618

Hegel, Georg Wilhelm Friedrich 23, 25, 27, 78, 99, 122, 144

Heger, Ladislav 139, 165

Hegerová, Hana 584

Heidegger, Martin 16, 20, 22, 24, 33–39, 43, 99, 565

Heidsieck, Bernard 511, 539

Heine, Heinrich 173, 525

Heinlein, Robert A. 224, 586

Heisenberg, Werner 163

Heisler, Jindřich 532, 535

Heissenbüttel, Helmut 91, 153, 175, 542, 546, 562

Hejcman, Pavel 393, 420, 424

Hejda, Zbyněk 242–243, 271, 540, 563–564, 568–569, 575

Hejdánek, Ladislav 16, 23, 31–33, 35, 157, 571, 613

Helge, Ladislav 374, 388, 393

Heller, Joseph 167, 176

Hellerová, Kristina 133

Hellingrath, Norbert von 565

Hellmutová, Marta 165

Hemingway, Ernest 56, 135, 139, 146, 181, 205, 577

Hemmings, David 113

Hendrix, Jimi 56, 86, 590–591, 595, 605, 614

Hendrych, Antonín 167

Henke, Josef 579, 593, 602

Henze, Hans Werner 117

Henzl, Vladimír 169

Hepnerová, Eva 152

Hepworth, Barbara 578, 595, 601

Herbert, Frank 581, 600

Herbert, Zbigniew 93, 144

Hercíková, Irena 353

Hercíková, Iva 363, 399, 575, 583

Hergé (vl. jm. Georges Prosper Remi) 586

Hermach, Jiří 62, 614

Herman, Jerry 577

Heroldová-Šťovíčková, Věra 177

Herrmann, Ignát 359

Hertz, Henrik 425

Herz, Juraj 164, 347, 358–359, 361, 366, 376–377, 381, 383, 385, 428, 452–476, 579, 597, 606, 626

Herz, Reinhard 110

Heřman, Zdeněk 523–524, 564

Heřmanská, Věra 524

Hess, Ludvík 289

Hesse, Hermann 145, 154

Heydrich, Reinhard 418

Heyduk, Josef (viz též Karel Jangl) 136, 166, 168, 175, 241, 468

Heyerdahl, Thor 605

Heym, Stephan 56

Higgins, Dick 552

Hikmet, Nazim 133

Hildesheimer, Wolfgang 143

Hill, George Roy 600

Hiller, Arthur 604

Hiller, Lejaren 600

Hilmar, Jiří 371, 548, 623

Hilský, Martin 87, 144

Hipt, Nataša op de 147

Hiršal, Josef 134, 137, 139, 142–146, 148–149, 153–154, 159, 161, 171–172, 174, 177, 183, 262–263, 325, 501–507, 509–510, 512, 515–517, 520, 525, 527, 529, 534, 536–537, 539–542, 545–547, 549, 553, 575, 592, 615, 617, 619, 627–628

Hitler, Adolf 67, 71, 75, 81, 84, 99, 106–107, 226, 422–423, 450, 464, 466, 470, 577, 625

Hladký, Miroslav 421, 485, 598

Hłasko, Marek 429

Hlaváček, Josef 520, 522, 546

Hlaváček, Luboš 544

Hlaváčová, Jana 351, 622

Hlavsa, Oldřich 138, 143, 158, 192, 196, 230, 243, 251–252, 258, 267, 273, 288, 542–543, 615–620, 628

Hlušička, Karel 407

Hobl, Pavel 363

Hodek, Břetislav 143, 317, 319, 621

Hodoušek, Eduard 133, 137, 144–145, 148–149, 171, 615

Hodrová, Daniela 216, 451, 455

Hofacker, Ernst 83

Hoffman, E. T. A. 223

Hoffmeister, Adolf 138, 238, 302, 543, 618

Hofman, Ota 583

Hofman, Vlastislav 576

Hofmannsthal, Hugo von 123, 125

Höger, Karel 347, 349, 422, 622, 625

Hochhuth, Rolf 170

Hochman, Jiří 606

Hochová, Dagmar 253, 255, 301, 335, 350, 363–364, 370, 374, 376–377, 396, 415, 424, 489, 520, 613, 615, 619, 621–625, 627

Hojtaš, Jan 454

Holan, Vladimír 107, 151, 156, 164, 174, 232–236, 241, 265, 271, 276, 283, 288–290, 316, 453, 503, 525, 539–540, 566, 568–569, 575, 579, 588, 602, 615–616, 618

Holanová, Kateřina 233

Hölderlin, Friedrich 35, 38, 160–161, 503, 565, 616

Holiday, Billie 354

Holišová, Blažena 373 Holland, Agnieszka 358

Hollar, Václav 525

Holmes, John Clellon 87

Holthusen, Hans Egon 91

Holub, Miroslav 58–59, 144, 146, 232, 260–261, 272, 280, 286, 502, 512, 523–525, 541, 567, 570, 597, 602, 619

Holubová, Zdena 536, 628

Holý, Jiří 474

Homér 159

Homola, Jaroslav 142

Honecker, Erich 609

Hons, Václav 266, 287, 563–564, 568, 620

Honys, Josef 502, 516, 529, 546–547, 628

Honzík, Jiří 165, 172, 175, 524, 628

Honzík, Karel 585

Hopper, Dennis 600

Hopps, Walter 80

Hora, Josef 159, 164–165, 172, 175, 230–231, 265, 271, 525, 618

Horák, Petr 97, 100

Horák, Václav 222

Horáková, Milada 272

Horan, Jaroslav 364

Horčička, Jiří 311, 575, 584, 589, 592–593, 598

Horečka, Svatopluk 136, 141, 615

Horkheimer, Max 72

Hornátová, Eliška 136

Horníček, Miroslav 541, 583–584, 602, 606

Horník, František 411

Horský, Stanislav 66

Horváth, Ödön von (též Horvath) 169, 616

Hořec, Jaromír 540

Hořejší, Jindřich 156, 172, 616

Hořínek, Zdeněk 299–300, 327

Hostinský, Otakar 541, 549

Hostovský, Egon 63, 206–208, 241, 575, 583, 588, 597, 617

Hošek, Radislav 162, 320

Hošková, Helga 429, 625 Houba, Karel 165

Houbová, Věra 162

Houellebecq, Michel 219

Hrabal, Bohumil 182–183, 195–200, 202, 205–206, 352, 362, 364, 366–367, 375–377, 382, 391, 394, 416, 420, 470, 566, 575, 579, 583, 592, 602, 617, 623

Hrabal, František 325–326

Hrabalová, Eliška 257

Hrabě, Václav 55, 88, 291–294, 539, 580, 597

Hradil, Pavel 316–317

Hradský, Ladislav 144, 154, 177

Hrbek, Ivan 138, 146

Hrdlička, Josef 99, 321, 513

Hromádka, Josef Lukl 571, 599

Hromádko, Jiří 606

Hromádko, Otakar 163

Hronek, Jan 137

Hrstka, Jaroslav 554, 628

Hrubešová, Jarmila 169, 616

Hrubín, František 230, 232–233, 238–239, 242, 267, 304, 330, 347–348, 352, 362–363, 382, 399, 525, 568, 575, 588, 592, 602, 607, 618, 621–623

Hrubý, Antonín 568

Hrubý, Josef 267, 286–287

Hrušínský, Rudolf 334, 347, 407, 421, 425, 452, 456, 460–461, 463, 466, 473–474, 476, 621, 626

Hruška, Karel 134, 211, 429, 614, 617, 625

Hruška, Petr 257, 282

Hrych, Ervín 588

Hrzalová, Hana 230

Hrzán, Jiří 412

Hubač, Jiří 419

Hübl, Milan 567

Hucalo, Jevhen 152

Hudec, Jan 134

Hudec, Zdeněk 454

Hudeček, Václav 308, 575, 579, 592

Hughes, Ken 421

Hughes, Ted 604

Hugo, Victor 134

Huchel, Peter 136

Huizinga, Johan 156

Hůla, Jiří 302

Hulák, Jaroslav 135, 140, 158, 163, 173

Hulan, Luděk 540

Hulík, Štěpán 390

Hundertwasser, Friedensreich 578, 581, 587, 590

Hunebelle, André 577, 581

Hunt, Peter R. 600

Hurikán, Bob (vl. jm. Josef Peterka) 222, 580

Hurník, Ilja 606

Husajn, Taha 138

Husák, Gustáv 325, 599

Husserl, Edmund 22, 33, 99, 112, 163

Hutka, Jaroslav 52

Hüttlová, Jaromíra 576

Huxley, Aldous 21, 31, 143, 165, 496

Hvížďala, Karel 557, 566, 598

Hynek, Karel 320–322, 534–535, 554, 558–559

Hyršlová, Květuše 139

Chadimová, Karla 408, 624

Chagall, Marc 290

Chaloupka, Otakar 354, 622

Chalov, Pavel Vasiljevič 140

Chalupecký, Jindřich 19–20, 33, 80, 103, 206, 516–517, 524–525, 527, 529, 545, 551–553, 613

Chandler, Raymond 56, 181, 206, 224

Chaplin, Charlie 186, 476

Chapsal, Madeleine 99

Chastel, André 111

Cheever, John 151

Cheyney, Peter 57, 224

Chiara, Piero 162

Chion, Michel 465

Chladil, Milan 584

Chlebnikov, Velemir 134, 516, 526

Chlíbcová, Milada 237

Choderlos de Laclos, Pierre 204

Chochola, Václav 199, 446, 617, 626

Chomsky, Noam 581

Chopin, Henri 515, 538–539, 541, 546

Chramostová, Vlasta 456, 460–461, 472, 626

Christie, Agatha 136, 224, 608

Christo (vl. jm. Christo Javačev) 601

Chruščov, Nikita Sergejevič 15

Chudožilov, Petr 597

Chuchvalec, Jaroslav 167, 176

Churchill, Winston 582

Chvála, Alois 271, 506

Chvatík, Květoslav 43, 100, 512–513, 535, 579, 602

Chvojka, Petr 568

Chvojková Pallasová, Dagmar 166

Chytilová, Lenka 160

Chytilová, Věra 44, 341, 358, 366, 379–380, 383, 409, 583, 623

Ibargüengoitia Antillón, Jorge 168

Ibn Chaldún 145–146

Ibsen, Henrik 329

Ignác z Loyoly 187

Ilek, Bohuslav 152

Ilf, Ilja (vl. jm. Ilja Arnoldovič Fajnzilberg) 140

Illík, Josef 415

Ingarden, Roman 48, 146, 160

Ingold, Felix Philipp 101

Ionesco, Eugène 169, 308, 322, 330, 528, 537, 546, 575, 577, 579, 604

Ioseliani, Otia 163

Isahakjan, Avetik 164, 174

Isou, Isidore 516

Istler, Josef 322, 519, 530–532, 534–535, 555, 557, 628

Istlerová, Klára (Clara) 276, 536

Ištvan, Miloslav 553

Ivanov, Miroslav 597, 602

Iwaszkiewicz, Jarosław 144

Jaccottet, Philippe 93

Jacobsenová, Michaela 94, 96

Jadrný, Karel 557

Jagger, Bianca 84

Jagger, Mick 84, 86

Jaguer, Édouard 516

Jáchymová, Veronika 229

Jakobson, Roman 17, 40, 42, 100, 160, 512–513, 597, 613

Jakubisko, Juraj 395, 624

James, Henry 148

Janáček, Jaromír 457, 466, 474

Janáček, Leoš 568

Jandl, Ernst 538–539

Janeček, Vít 421, 431, 434, 625

Janečková, Vlasta 598, 606

Jangl, Karel (vl. jm. Josef Heyduk) 168

Janík, Michael 52

Janis, Sidney 531

Jankovič, Milan 43, 583

Jannidis, Fotis 102

Janošková, Eva 272, 620

Janoušek, Jiří 394, 445, 622–623, 625

Janoušek, Pavel 297

Janoušek, Vladimír 603

Janoušková, Věra 584

Janovcová, Eva 46, 160

Janovic, Vladimír 564

Janovský, Jiří 153

Janovskyj, Jurij 163

Jánský, Filip 226, 346, 388, 417, 579, 618

Janský, Ladislav 431, 441, 626

Janský, Pavel 274

Janžurová, Iva 347, 389, 415, 623

Jarcovják, Vladimír 524

Jareš, Petr 229

Jariš, Milan 414, 427

Jarry, Alfred 317, 322, 325–326, 575

Jasanský, Pavel 289

Jasný, Vojtěch 383, 414, 427, 598

Jaspers, Karl 30, 39, 41, 77, 156

Jattarelli, Emidio 475

Jauß, Hans Robert 78

Javor, Pavel 263

Javorský, Jan 168, 616

Jeanne-Claude (vl. jm. Jeanne-Claude Denat de Guillebon) 601

Jedlička, Josef 212, 583

Jeffers, Robinson 151, 153, 158

Jehlička, Ladislav 166

Jechová, Hana 144, 154, 160

Jelen, Josef 246

Jelínek, Antonín 238–239, 266–267, 559

Jelínek, Ivan 263, 579, 606

Jelínek, Oldřich 575, 593

Jellicoe, Ann 170, 310

Jens, Walter 143, 166, 616

Jero, Antonín 245, 618

Jeřábek, Čestmír 97, 241

Jeřábková, Edith 330

Jeřábková, Olga 325

Jesenin, Sergej Alexandrovič 158, 164, 525

Jestřáb, Vojtěch 147, 165

Ješátko, Karel 456, 461, 473, 626

Jevtušenko, Jevgenij Alexandrovič 164, 269

Jewison, Norman 590, 608

Ježek, Michal 252

Ježek, Vladimír 589

Jílek, František 139

Jindrová-Špilarová, Alena 149

Jindřich, Jindřich 589

Jirásek, Alois 350, 592

Jirásková, Jiřina 484–485, 491, 627

Jiravová, Alena 254, 285, 288, 619–620

Jírek, Bohumil 602

Jireš, Jaromil 336–337, 365–366, 368–369, 379–380, 383, 393–394, 399, 409–413, 415, 420–421, 428, 487, 575, 583, 598, 602, 622

Jirko, Ivan 58, 523

Jirotka, Zdeněk 352

Jiroudková, Kamila 136

Jirous, Martin 53, 301

Jirousová, Věra 520, 553

Jirsa, Jaroslav 285

Jirsa, Stanislav 141, 147–148

Jiřička, Lukáš 538

Joachim du Bellay 134

Jodas, Miroslav 303, 621

Jodl, Miroslav 523

John, Jiří 84, 127, 614

Johns, Jasper 578

Johns, William Earl 60–61, 221, 614

Johnson, B. S. 577, 600

Joinville, Jean de 139

Jones, James 167

Joplin, Janis 56, 86, 591, 605, 608

Jorn, Asger 556

Josek, Jiří 87

Jouffroy, Alain 80

Jouvet, Louis 300

Jovine, Francesco 136

Joyce, James 66, 195–196, 201, 522

Judd, Donald 109

Judlová, Marie 522

Juin, Hubert 65

Juliš, Emil 285–286, 502, 515, 520, 546–547, 579, 583, 588, 597, 602, 620

Jung, Carl Gustav 94

Jung, Václav Alois 159, 164

Jünger, Ernst 146

Jungmann, Milan 597

Jungmannová, Lenka 306, 331 Jungwirth, František 136, 157

Juráček, Pavel 89, 341, 357–359, 381–383, 394, 398, 425, 575, 602, 623, 625

Just, Vladimír 297, 299, 540

Justic, Jiří 432

Justl, Vladimír 233, 235, 290, 540, 628

Jůzl, Miloš 146, 502

Kabeš, Petr 266–267, 269–271, 274, 563–564, 566, 568, 592, 602, 620

Kabíček, Jaroslav 137, 152, 154–155, 165, 615–616

Kábrt, Josef 336, 602

Kačer, Jan 345, 352, 363, 378, 386, 391, 398–399, 484, 486–488, 490–492, 494, 583, 622–623, 627

Kadár, Ján 358, 378–379, 383, 401–402, 413–414, 416, 579, 584, 624

Kadečková, Joyce 346, 388

Kadlec, Josef 396

Kádner, Rudolf 468

Kafka, Franz 23, 27, 39, 46, 61, 66, 99, 136–139, 141, 146, 148, 153, 160–161, 172, 175, 186–187, 199, 207, 215–216, 220, 302–303, 309, 311, 322–323, 325–327, 358, 445, 476, 520, 536, 562, 583, 589, 615, 628

Kafka, Vladimír 136, 141, 143, 148, 150, 152–153, 156, 175, 615

Kagel, Mauricio 550

Kachlík, Antonín 346, 353–356, 364, 370–373, 380, 396, 412, 579, 597, 606, 622

Kachyňa, Karel 338, 342, 362, 383, 388, 391, 406, 413–415, 579, 583, 588, 602, 606

Kainar, Josef 54–55, 232, 254–255, 541, 575, 583, 597–598, 607, 619

Kaiser, Gerhard 76

Kajdoš, Václav 137

Kakojannis, Michaelis 577

Kalabis, Viktor 523

Kalábová, Věra 346, 388, 392–393, 452–453, 626

Kalenský, Vladimír 24, 613

Kales, Josef 589

Kalina, Vladimír 417

Kalista, Zdeněk 147, 241, 315, 597

Kalivoda, Robert 17, 35–37, 47, 394, 535, 613

Kalousek, Jiří 606

Kalvodová, Dana 139

Kameník, Jan 597, 602

Kamínková, Eva 147

Kamińska, Ida 414, 625

Kampf, Zdeněk 407

Kán, Josef 311

Káňa, Vašek 427

Kander, John 586, 595

Kandinskij, Vasilij 107, 531

Kándl, Jaroslav 202, 238–239, 267, 617, 620

Kant, Immanuel 78, 123–124

Kantorek, Pavel 62

Kantůrková, Eva 392, 588, 602, 606

Kanyza, Jan 407

Kaplický, Václav 387, 427

Kaprow, Allan 103, 519, 551–552

Kareninová, Anna 65, 67

Karešová, Zdena 484, 492

Karfík, Vladimír 525, 527, 559–560

Karfíková, Věra 232, 618

Karlíková, Olga 522

Karpatský, Dušan 137, 144, 149, 159, 177, 274, 301, 564, 616

Karpiński, Maciej 445, 626

Karvaš, Peter 310

Kästner, Erich 107, 142, 165

Katajev, Valentin Petrovič 164, 167

Kaušitz, Josef 141, 537

Kautman, František 23

Kautský, Oldřich 427

Kaverin, Veniamin Aleksandrovič 164

Kayser, Wolfgang 477

Kazan, Elia 146

Kazantzakis, Kostas 144

Kejzlar, Radko 137, 144

Kellermann, Bernard 167

Kelly, Gene 600

Kemr, Josef 409, 425, 466, 625

Kennedy, John F. 67

Kennedy, Robert F. 596

Kerouac, Jack 51, 87, 293, 560

Kesey, Ken 577

Keyes, Daniel 586

Kchung Šang-žen 139

Kierkegaard, Søren Aabye 157

Kim-Mang-džung 138

Kincl, Jaromír 575, 593

King Jr., Martin Luther 596

King, Carole 608

Kipphardt, Heinar 579

Kirchheimer, Otto 72

Kirchner, Zdeněk 256, 312, 619, 621

Kirschner, Zdeněk 136

Kirst, Hans Hellmut 167

Kisch, Egon Erwin 162

Kiš, Danilo 581

Klapheck, Konrad 581

Klásek, Milan 407

Klaus, Václav 73–74

Klee, Paul 531

Klein, Dušan 384, 415–417, 421, 428, 625 Klein, Otta 143

Klein, Robert 110–112

Klein, Yves 107

Kleist, Heinrich von 120

Klepáčová, Eva 380, 520

Klicpera, Václav Kliment 308, 320

Klička, Benjamin 187

Klíma, Ivan 49, 185, 206, 209–211, 219–220, 310–312, 377–378, 575, 592, 597–598, 602, 617, 621, 623

Klíma, Ladislav 195–198, 200, 341, 358, 388, 522, 569

Kliment, Alexandr (vl. jm. Alexandr Klimentiev) 185, 209, 286–287, 335, 373–374, 563, 568, 620, 622–623

Klimentová (Klimentievová), Jiřina 235, 254–255, 268, 286–287, 618–620

Klimeš, Ivan 425

Klimeš, Jiří 454

Klimešová, Marie 531

Klímová, Helena 327

Kloboučník, Jan 602

Klos, Elmar 358, 378–379, 383, 401–402, 413–414, 416, 424, 579, 584, 624

Klossowski, Pierre 581

Kluge, Alexander 72, 162

Klusák, Jan 326, 431, 519–520

Klusák, Pavel 465

Klvaňa, Milan 249, 619

Kmentová, Eva 553, 576, 589, 593, 603

Knap, Josef 241

Knapík, Jiří 132

Knížák, Milan 103, 552–553, 576, 580

Knobloch, Edgar 133–134, 176

Knopp, František 263, 299–300

Koblasa, Jan 519, 522, 542, 580, 589, 593

Kocjubinskij, Michajlo 152

Kocourek, Vítězslav 479

Kocúriková, Zuzana 416, 625

Koering, Jérémie 111–112

Koestler, Arthur 146

Kofroň, Petr 542, 553

Kohout, Eduard 458

Kohout, Pavel 298, 310–311, 329, 350–351, 388, 399, 495, 567, 588, 621–622

Koch-Hooge, Wilhelm 417, 419

Kojève, Alexandre 99

Kokoschka, Oskar 110, 112

Kolář, Bohumil 606

Kolář, Jiří 26–27, 46–47, 140–142, 147, 167, 176, 195, 198, 212, 236–237, 263, 285, 349, 501–502, 504–507, 509, 511, 514–520, 524–532, 534, 537, 539, 541–542, 544–546, 550, 552–553, 558–559, 576, 583, 593, 602, 613, 615, 618, 628

Kolářová, Běla 502, 537, 546, 553, 584

Kolíbal, Stanislav 576, 584, 589, 593, 598

Kolman, Vojtěch 112

Kolmaš, Josef 151, 174

Komárek, Jaromír 349, 622

Komarov, Vladimir 591

Komenský, Jan Amos 316

Komorous, Rudolf 519–520, 542, 553

Kondrysová, Eva 133, 136, 146, 149, 151, 614

Koněckij, Viktor 152

Konrád, György 155, 616

Konrád, Karel 183, 607, 617

Konůpek, Jiří 139, 141, 156, 158, 168, 170–172, 301, 331, 616, 621

Kopáč, Radim 563

Kopáč, Zdeněk 368, 374

Kopal, Petr 412, 472

Kopalová, Věra 168–169

Kopaněvová, Galina 430, 446, 453, 467, 473

Kopčok, Andrej 18, 613

Kopecký, Jan 314–315, 621

Kopecký, Matěj 317

Kopecký, Miloš 354, 358, 399, 622, 624

Kopelent, Marek 540–541, 553

Koperník, Mikuláš 126

Kopřiva, Milan 165, 208, 616–617

Kopta, Petr 46, 134, 139, 145, 156, 159, 174, 177, 602, 615–616

Korbař, Tomáš 148, 168–169, 223, 358, 616

Kornbluth, C. M. 224

Körner, Vladimír 182, 206, 211–212, 217, 341, 344–346, 362, 375, 377, 382, 384, 386–388, 390, 417, 421–422, 588, 602, 617, 622

Kortum, Karl Arnold 139

Kořínek, Jan 289

Kosák, Michal 242

Kosík, Karel 16, 23–25, 27–28, 35, 567, 571, 613

Kosina, Miloš 222

Kosinski, Jerzy 581, 608

Kostelka, Lubomír 360, 623

Kostka, Petr 374

Kostohryz, Josef 168, 177, 211, 241, 246, 496, 597, 602, 618

Kotík, Jan 140, 531, 539, 542, 546, 615, 628

Kotík, Pravoslav 603

Kott, Jan 318

Kotík, Petr 553

Kotyk, Petr 616

Kotzias, Kostas 134

Kouba, Pavel 33, 35

Koubele, Miloslav 163

Koudelka, Josef 584

Kouchner, Bernard 74

Koura, Petr 412, 472

Koutenská, Zdenka 150

Koutná, Libuše 588

Koutský, Oldřich 427

Kovacs, Alexandr 380

Kovačić, Ivan Goran 153

Koval, Radim 317

Kovályová, Heda 135, 140, 147, 149, 153, 615

Kovářík, František 358

Kovařík, Jindřich 311, 621

Kovářík, Miroslav 291–292

Kovařík, Vladimír 576

Kovaříková, Libuše 589

Kozák, Jan 606

Kozincev, Grigorij 318

Koželková, Soňa 327

Koževniková, Květa 568

Kožík, František 134

Kožmín, Zdeněk 152, 233, 260, 285, 588, 592

Krahl, Hans-Jürgen 72

Kraitlová, Ivana 172

Král, Miloslav 163

Král, Oldřich 160

Král, Petr 39, 320–323, 501, 530–532, 534, 536–537, 554–555, 557–564, 597, 621, 628

Králík, Oldřich 540, 583

Kramář, Ota 222

Kramer, Stanley 590

Krampol, Jiří 373, 623

Krásnohorská, Eliška 146

Kratina, Radoslav 548

Krátká, Eva 504, 506

Krátký, Radovan 134–135, 137, 139, 144, 159, 171, 174, 176, 614

Kratochvíl, Martin 54

Kratochvíl, Miloš V. 352

Kraus, Ivan 353

Kraus, Karel 297–298, 301, 303–304, 320, 621

Kraus, Karl 123, 160

Kraushaar, Wolfgang 71

Kraussová, Rosalind 557

Krautgartner, Karel 580

Kravjanský, Mikuláš 184, 617

Krebsová, Berta 134

Krejča, Josef Václav (pseud. Vlaslav Libenský) 323

Krejča, Otomar 297, 300–301, 303–304, 307–308, 319–320, 579, 583, 592, 597–598, 606, 621

Krejčí, Iša 594

Krejčí, Jaroslav 299, 621

Krejčí, Karel 588

Krejčí, Zdeněk 248, 619

Krejčík, Jiří 344, 360, 383, 413–414, 416, 420, 484, 579, 588, 592, 606

Krejčová, Zuzana 158

Kreuzmannová, Alena 459

Krijtová, Olga 177

Kristek, Jan 480

Kristeva, Julia 18, 41, 66, 100, 102

Kristofori, Jan 575, 580

Krivine, Alain 74

Krleža, Miroslav 137, 144, 174

Kronďák, Petr 358

Kroner, Jozef 414, 625

Kroupa, Adolf 144, 154, 158, 325, 616

Kroupová, Helena 144

Krška, Václav 415, 599

Kručonych, Alexej Jelisejevič 516

Krum, Gustav 575, 593

Krumbachová, Ester 328, 330, 341–342, 348, 382, 387, 399, 411–412, 435–436, 602

Krumphanzl, Robert 570

Krupičková, Jana 345

Kružíková, Věra 152, 167

Kryl, Karel 52, 598, 603, 613

Křelina, František 241

Křemenák, Bořivoj 165

Křemenáková, Anna 139

Křenek, Ernst 522

Křenek, Jiří 363, 388

Křesadlová, Věra 355, 622–623

Křesálková, Jitka 133

Křesťan, Rudolf 598

Křička, Jaroslav 599

Křička, Petr 134, 159

Křivý, Karel 134

Kříž, Ivan 218–219, 352, 374–375, 388, 393, 567, 583, 592, 618, 623

Kříž, Jan 519

Křižan, Jiří 359, 417 Křížek, Milan 526

Kříženský, Jan 381

Kuba, Oldřich 163

Kubala, Bedřich 341, 346–347, 375, 377, 387–388, 390, 394, 399

Kubart, Tomáš 321

Kubec, Václav 226

Kubeček, Zdeněk 592

Kuběna, Jiří (vl. jm. Jiří Paukert) 275–276, 520

Kuběnský, Petr 515

Kubíček, Jan 546, 603

Kubíčková, Věra 138

Kubín, Josef Štefan 580

Kubín, Otakar 599

Kubínek, Radek 575

Kubišová, Marta 598, 603

Kubišta, Luděk 134, 137, 139, 153, 156, 159, 165, 171, 616

Kubka, František 599

Kubrick, Stanley 577, 595, 608

Kučera, Jaroslav 341, 357, 394, 421, 431, 433–434, 437, 439, 445, 625

Kučera, Václav 549

Kučerová, Alena 34, 613

Kučerová, Anna 165

Kuděla, Jan 486, 627

Kudělka, Viktor 137, 167

Kuhn, Kurt 143

Kucharský, Pavel 162, 616

Kucher, Primus-Heinz 94

Kuklík, Karel 576, 616

Kult, Luděk 137

Kumbera, Antonín 431–432, 441, 625–626

Kuncíř, Ladislav 166

Kundera, Ludvík 133, 136, 143, 158–159, 170, 177, 232, 260, 303, 557, 575, 583–584, 592, 598, 607, 615–616

Kundera, Milan 23, 27, 39, 49–50, 63, 158, 182, 200–206, 211, 226–227, 301, 330, 340, 353–355, 357, 362, 364–367, 379–380, 394, 398–399, 409–412, 424, 480, 487, 493–497, 523, 567–568, 579, 588, 592, 597, 616–617, 622, 625, 628

Kunze, Reiner 93

Kupka, František 313–314, 593

Kůrka, Jan 594

Kurka, Petr 126

Kurz, Antonín 134

Kurz, Jindřich 530

Kusák, Alexej 160, 163

Kusín, Vladimír 169

Kušner, Alexandr 166

Kuťáková, Eva 320

Kuthan, Rudolf 147

Kuthanová, Michaela 462

Kvasničková, Karla 169, 616

Květová, Helena 260, 619

Kybal, Antonín 208, 617

Kyncl, Karel 167

Kytka, Rupert 580

Kyzlinková, Marie 599

Labiche, Eugène 322–323

Labík, Zdeněk 488, 627

Lacan, Jacques 40–41, 66

Lacina, Bohdan 607

Lacroix, Jean 571

Lada, Josef 425

Lagerkvist, Pär 137, 166

Lagerlöfová, Selma 162

Lahoda, Vojtěch 522

Lahoda, Zdeněk 167

Lajčiak, Milan 50

Lakatošová, Marie 299

Lake, Greg 608

Lamač, Miroslav 513, 522, 526–527

Lammer, Vladimír 617

Lamping, Dieter 86, 91

Lamr, Aleš 69, 614

Landa, Ladislav 291

Landovský, Pavel 331, 354, 484, 486, 491–492, 494, 597, 622, 627

Landovský, Vladimír 133

Lange-Fuchs, Hauke 70

Langer, František 349, 580

Langer, Jaroslav 170

Langerová, Marie 321, 501, 513

Langfussová, Anna 152

Langmiler, Josef 371

Lanzmann, Jacques 152

Lapáček, Jiří 606

Larkin, Philip 577

Lasica, Milan 310

Lasker-Schülerová, Else 157

Laštovka, Karel 452, 479, 626–627

Látal, Jiří 539

Lauer, Gerhard 102

Laufer, Josef 585

Laughlin, Tom 608

Laurel, Stan (vl. jm. Artur Stanley Jefferson) 81

Laurie, André 61

Lautner, John 595

Lautréamont, comte de (vl. jm. Isidore Lucien Ducasse) 322

Lavička, Jiří 589

Lawrence, David Herbert 143, 146

Laxness, Halldór Kiljan 134, 595

Lazecký, František 241

Le Brun, Annie 562

Le Clézio, Jean-Marie Gustave 66, 141

Le Corbusier (vl. jm. Charles-Édouard Jeanneret) 584

Le Fanu, Joseph Sheridan 223–224

Le Fort, Gertruda von 166

Le Guin, Ursula 600

Lean, David 581

Léaud, Jean-Pierre 421

Lébl, Vladimír 299, 540–541, 553

Lee, Harper 135

Lee, Stan 577

Lefort, Claude 74

Legrand, Gérard 562

Leigh, Mitch 581

Lelitová, Hana 399, 624

Lelouch, Claude 586

Lem, Stanisław 224, 577, 595

Lenau, Nikolaus 157

Lenin, Vladimir Iljič 24, 44, 68, 75, 161, 267, 269

Lennon, John 81, 86, 226, 587, 604, 608

Lenz, Siegfried 142

Leo Herlihy, James 581

Leone, Sergio 577, 581, 586, 595

Leonov, Alexej 582

Leopold, Stephan 67

Leppin, Paul 187

Lermontov, Michail Jurjevič 159

Leroux, Gaston 222–223, 618

Lessing, Doris 600

Lester, Richard 577, 581, 590

Lethen, Helmut 79

Levi, Carlo 149

Levin, Ira 590

Levinas, Emmanuel 41

Lévi-Strauss, Claude 36, 40–41, 100, 160

Lévy, Bernard-Henri 207

Levý, Jiří 160, 172, 501, 503, 505–506, 512, 583, 589, 606

Lewis, Matthew Gregory 48, 148

Lewis, Sinclair 140

LeWitt, Sol 109

Lhotová, Dagmar 589

Libenský, Stanislav 603

Libíček, Jan 396

Lidmilová, Pavla 144, 149, 174, 615

Liehm, Antonín Jaroslav 22–23, 49, 160, 169, 207, 350, 622

Liehmová, Marie 148, 170

Lichtenstein, Roy 70, 578, 581

Lichý, Saša 583

Lima, José Lezama 586

Límanová, Eva 368

Limbour, Georges 141

Limiti, Giuliana 190, 455, 617, 626

Linhartová (roz. Böhmová), Věra 565

Linhartová, Věra 31, 140, 176, 212–216, 275, 530, 537–538, 542, 554–555, 559, 562–563, 575, 579, 583, 592, 615, 617, 628

Linke, Arno 394, 480–481

Lipský, Oldřich 337, 575, 588, 602, 606

Lisickij, El 543

Liszt, Ferenc 465

Liška, Eugen 212, 216–217

Liška, Zdeněk 345, 456, 465–466

Livius, Titus 162

Llosa, Mario Vargas 144, 586, 600

Lloyd Webber, Andrew 595, 608

Lodge, David 581

Lohniský, Václav 415

Lollok, Marek 313, 321

Lom, Stanislav 589

Lomazzo, Giovanni Paolo 111

Lomová, Johana 525

London, Jack 162, 222, 359

Longen, Emil Artur 349

Loos, Adolf 123

Lopatka, Jan 150, 565–566, 570, 615, 628

Lopes, Moacir Costa 137

Lorenc, Zdeněk 19, 141, 527, 557

Lorencová, Ljuljana 415

Lorenová, Sophie 396

Loser, Jiří 166

Loti, Pierre 169

Lotman, Jurij 36, 41, 43

Lovecraft, Howard Phillips 181 Lowell, Robert 87, 577

Löwenthal, Leo 72

Lu Sün 134

Lucemburský, Jan 218

Luckmann, Thomas 586

Ludvík IX., sv. 139

Lukács, György 20, 27, 44, 160

Lukavský, Radovan 235, 317, 539

Lukeš, Emil 212

Lukeš, Milan 169–170, 299–301, 333, 621

Lukešová, Jiřina 421

Lukešová, Marie 212

Lúkianos 162

Lumumba, Patrice 254

Lustig, Josef (Pepi) 430, 625

Lustig, Arnošt 217, 353, 362, 364, 367, 382, 388, 394, 414–417, 422–423, 427–446, 470, 575, 592, 623–626

Lustigová, Eva 625–626

Luxemburgová, Rosa 27

Luzi, Mario 93

Lyotard, Jean-François 50, 122–124, 189

MacDermot, Galt 590

Macdonald, Ross 56, 224 Macek, Míla 302, 313, 621

Maciunas, George 104, 552

Mack, Heinz 107

Macková, Libuše 161

Macourek, Miloš 305, 523, 525, 541, 588, 598

Macúchová, Klára 117–119

Macura, Vladimír 286

Maeterlinck, Maurice 426

Magid, Václav 105

Magritte, René 578, 581, 587

Mahen, Jiří 324

Mahler, Gustav 465

Mahler, Zdeněk 344, 346, 382, 388, 391, 414, 482–486, 489–497, 627

Mahlow, Dietrich 545

Mach, Ernst 123

Mach, Jan 552

Mach, Josef 337, 396, 406–407, 602

Mach, Milan 538

Mach, Vít 552

Mácha, Karel Hynek 186, 268, 271, 284, 290, 292

Macháček, Miroslav 398, 402, 624

Machálek, Emil 289

Machálek, Karel 497, 627

Machalický, Jiří 519

Macháně, Jiří 392–393, 624

Machonin, Sergej 145, 163, 169, 177, 298, 311, 616

Machonin, Vladimír 599

Machoninová, Věra 599

Machotka, Otakar 58

Machovec, Miloš 350

Machulková, Inka 87–88, 267, 291–293, 564, 597, 614, 621

Mailer, Norman 57, 581

Majakovskij, Vladimir 104, 516

Majerová, Marie 589

Majzner, Zdeněk 140, 615

Mak, Rebecca 121

Makovec, Miloš 427

Makovský, Vincenc 585

Makropoulos, Michael 95

Malamud, Bernard 57, 61, 140

Malaparte, Curzio 153, 168

Malásek, Jiří 588

Malcolm X 582

Málek, Ivan 549

Malevič, Kazimir 50, 124, 214, 527

Malich, Karel 522, 537, 546

Mallarmé, Stéphane 100–101, 506, 511, 515–516, 525, 542

Malý, Ladislav 453

Man Ray (vl. jm. Emmanuel Rudzitsky) 80

Mandelštam, Osip Emiljevič 146

Mandiargues, André Pieyre de 147

Mandler, Emanuel 31, 73, 583

Mann, Golo 58

Mann, Heinrich 136

Mann, Klaus 165

Mann, Thomas 118, 136, 378

Manson, Charles 601

Mao Ce-tung 68, 71, 587

Marais, Jean 16

Marat, Jean Paul 170

Marcel, Gabriel 30, 41

Marcelli, Miroslav 538

Marcinkevičius, Justinas 163

Marcuse, Herbert 72, 76, 577

Marčanová, Marie 165

Mareček, Albert 538

Marek, František 142, 157

Marek, Jiří 363, 427, 592, 606

Mareš, Jan 413, 427

Mareš, Karel 579, 597

Mareš, Michal 607

Mareš, Stanislav 136, 140, 143, 145, 159, 172, 615

Marie Terezie 196

Mariengof, Anatolij Borisovič 164

Marinetti, Filippo Tommaso 506, 515–516

Markert, Albert 106

Markovič, Jakub 143, 615

Markýz de Sade (vl. jm. Donatien

Alphonse François) 47, 146, 170, 187

Maro, Publius Vergilius 142

Marowitz, Charles 300

Márquez, Gabriel García 148–149, 590, 615

Marryat, Frederick 222

Maršíček, Vlastimil 352, 354, 622

Maršo, Stanislav 563, 628

Martialis, Marcus Valerius 139, 174

Martínek, Josef 263

Martinez, Matias 102

Marx, Groucho 321

Marx, Karl 24, 27, 45, 68–69, 75, 81, 122, 161, 379

Masaryk, Jan 598

Masaryk, Tomáš Garrigue 125, 196, 455

Máslo, Stanislav 139

Masnerová, Eva 145, 147, 151

Masteroff, Joe 586

Mastik, Chrysostom 263

Máša, Antonín 344, 346, 382–383, 387

Mašek, Karel 222

Mašínová, Jelena 350, 353

Mašková, Marcela 135, 176, 616

Mašková, Olga 164–165, 173, 175

Matal, Bohumír 285, 620

Matěják, Jan 269, 620

Matějka, Václav 345, 374, 406

Matějovský, Jan 419, 598

Mathesius, Bohumil 159, 165, 173–174

Mathieu, George 517

Matuška, Waldemar 354, 379, 580, 593, 607

Matutová, Ana María 137

Matyáš, Svatopluk 389, 624

Maugham, William Somerset 136, 148

Maupassant, Guy de 120

Maurier, Daphne du 165, 222

Mauroise, André 165

Maus, Heinz 72

Mautnerová, Pavla 537

May, Karl 56, 62, 221

Mayall, John 60

Maydl, Přemysl 549–551

Mayer, Hansjörg 502, 546

Mayer, Jaromír 299, 621

Mayröckerová, Friederike 539

Mazáč, Leopold 149, 496

Mazáčová, Barbara 307

McBain, Ed 57, 224

McCarthy, Cormac 210, 581, 595

McClure, Michael 91

McCullersová, Carson 147, 151

McEvilley, Thomas 107

McLuhan, Marshall 577, 590

McQueen, Steve 57

Med, Jaroslav 237

Medek, Mikuláš 213, 517–519, 522, 529–530, 534–535, 542, 555, 576, 580, 628

Medek, Rudolf 120

Medek, Vladimír 144, 146, 148–149, 177, 567–568, 615

Medková, Emila 530, 532, 534, 562

Meier, Richard 601

Mejerchold, Vsevolod Emiljevič 298, 300

Mejstřík, Milan 169–170, 616

Melč, Josef 592, 598

Melíšek, Jiří 580, 593

Melville, Herman 90

Menandros 134

Menčík, Václav 524

Mengele, Josef 430

Menšík, Václav 429, 625

Menšík, Vladimír 458–459

Menuhin, Yehudi 575

Menzel, Jiří 195, 199, 361, 366, 379–380, 383, 391, 393, 399, 409, 413, 416, 420, 452, 463, 470, 474, 583–584, 589, 592, 597, 623, 625–626

Merenus, Aleš 310

Merežkovskij, Dmitrij Sergejevič 63

Merle, Robert 451

Merleau-Ponty, Maurice 35, 41, 44, 47, 96, 215

Merta, Vladimír 52, 598, 603

Merth, František Daniel 247, 249–250, 619

Mertl, Věroslav 606

Mertlík, Rudolf 159, 162, 177

Měšťan, Vojtěch 454, 472

Metelka, Věnceslav 315

Metoděj, sv. 405

Metzger, Rainer 85

Meyer, Russ 581

Meyrink, Gustav 142 Mézl, Zdeněk 219, 618

Mickiewicz, Adam 146–147, 615

Mička, Jan 266

Mielziner, Jo 582

Mies van der Rohe, Ludwig 595

Mieželaitis, Eduardas 155, 616

Michal, Karel 218–219, 339, 408, 412–413, 583, 588, 618, 622, 625

Michaux, Henri 517

Mikeš, Vladimír 134, 137, 139, 144–145, 156, 159, 162, 171–172, 174, 502, 512, 616

Mikołajewska, Krystyna 422–423, 625

Míková, Jana 563

Mikulášek, Oldřich 63, 93, 232, 250–252, 283, 286, 358, 563, 568, 583, 597, 619

Mikulová, Iveta 310

Miler, Zdeněk 580

Milhaud, Darius 586

Mill, John Stuart 128

Miller, Arthur 134, 146, 169, 577, 595

Miller, Henry 58, 146

Miller, Warren 146, 175

Miłosz, Czesław 93

Milota, Karel 164–165, 212, 216, 513–515, 536, 616

Milota, Stanislav 456–466, 468, 470–474, 626

Milota, Vlastimil 563

Minaříková, Jitka 149

Mirvald, Miloslav 422, 537, 625

Mirvald, Vladislav 537

Misař, Karel 388, 392

Mistralová, Gabriela 149

Mistrík, Ivan 415

Mistrík, Miloš 310

Mišík, Vladimír 54–55

Mišima, Jukio (Mishima, Yukio, vl. jm. Hiraoka Kimitake) 116–121, 595, 600, 605, 608, 614

Miška, František 588

Miškovská, Vlasta Tatjána 20–21

Mitchell, Joni 604, 608

Mitscherlich, Alexander 69–70

Mixa, Vojtěch 599

Mlynář, Zdeněk 567

Mňačko, Ladislav 379, 415

Mohyla, Karel 454–455, 465, 469

Mohyla, Otakar 160

Mohylová, Lea 455, 462, 469

Mokrejš, Antonín 33, 35–38, 146, 613

Moldanová, Dobrava 564

Moles, Abraham A. 506, 508, 511

Mon, Franz 539

Monroe, Marilyn 81, 590

Montaigne, Michel de 139

Montale, Eugenio 87

Moog, Robert 578

Moon, Keith 51

Moor, Dimitrij 464

Moore, Henry 581, 590

Moorman, Charlotte 103–104

Moravcová, Jana 164–165

Moravec, Jan 360

Moravec, Jaroslav 222

Moravia, Alberto 158, 165

Morávková, Alena 147, 164, 167, 177, 615

Morganová, Pavlína 548, 552–553

Morgenstern, Christian 143, 154, 174, 325, 615

Mornštajnová, Alena 210

Morpurgo-Tagliabue, Guido 146

Morris (vl. jm. Maurice De Bevere) 604

Morris, Robert 109

Morrison, Jim 56, 86, 609

Morrison, Toni 604

Morrissey, Paul 586

Moskalyk, Antonín 414–415, 422–423, 428, 579, 592, 606

Motalová, Ludmila 164, 174

Motherwell, Robert 578

Moučka, Jaroslav 381

Mozart, Johann Wolfgang 465

Mravcová, Marie 247

Mrázková, Věra 369, 623

Mrázová (fotografka) 299, 621

Mrożek, Sławomir 165, 170, 301, 322, 581, 583

Mrozik, Agnieszka 328

Mucha, Jiří 149, 344, 352, 417, 579, 592, 597

Mukařovský, Jan 17, 42–43, 48, 100, 303, 583, 606, 613

Mulač, Jiří 157, 165, 171

Müller, Adolf 607

Müller, Vlado 401–402, 624

Munro, Alice 608

Munzar, Luděk 374, 410

Munzarová, Barbora 182, 617

Murár, Tomáš 112

Musil, Alois 123, 222

Musil, Robert 123, 152–153, 160–161, 615

Musilová, Eva 134, 141, 144

Musset, Alfred de 139, 597

Muzika, František 141, 143, 536, 615

Myslíková, Míla 459

Nábělek, Kamil 553

Nabokov, Vladimir Vladimirovič 47, 146, 600

Načeradský, Jiří 576

Nagibin, Jurij 135, 380

Nápravník, Milan 275–277, 322, 502, 515, 520, 530, 534, 536–538, 540, 554, 559–562, 568, 620

Narenta, Jindřich 459

Nash, Graham 604

Navrátil, Jiří 141, 156

Navrátil, Pavel 273, 620

Nebelová, Hana 143

Nebeský, David 547

Nebeský, Ladislav 502, 546–547, 550, 628

Nebeský, Marek 628

Neckář, Václav 52, 60, 352, 420, 584, 593, 607, 622

Nedvěd, Jan 564

Nedvědová, Milada 134, 174 Neff, Vladimír 588

Nechutová, Jana 174

Nechvátal, František 241

Nejedlý, Jan 560

Nejezchleb, Miroslav 592

Němcová, Božena 529

Němcová-Banergie, Marie 265

Němec, Jan 341–342, 344, 358, 366–367, 383, 388, 411–412, 414–416, 419–422, 428–446, 470, 575, 583, 588, 625–626

Němec, Jiří 445, 542, 570–571, 628

Němec, Rudolf 108, 271, 274, 396, 614, 620

Němeček, Jaroslav 598

Němeček, Jiří 459

Němeček, Zdeněk 597

Nenadál, Radoslav 136, 140, 144–148, 174–175, 616

Neprakta (též Winter, Jiří) 61–62, 226, 580, 593, 618

Nepraš, Karel 519–520, 522, 551, 584, 603, 628

Neruda, Jan 223

Neruda, Pablo 133

Nesvadba, Josef 416, 575, 606

Nesvadba, Miloš 302, 397

Nešleha, Pavel 598

Nešlehová, Mahulena 502, 522, 557

Nešpor, Evžen 544

Nešporová, Jitka 137

Neubauer, Zdeněk 33

Neumann, Franz 72

Neumann, Stanislav 603

Neumann, Stanislav Kostka 198, 524

Neveršilová, Olga 291

Newman, Barnett 124, 604

Nexø, Martin Andersen 133

Nezval, Vítězslav 55, 146, 159, 172, 174, 186, 231–232, 321, 323, 349, 353, 399, 516, 523, 525, 563, 567, 569

Niemen, Czesław 55, 607

Niemeyer, Oscar 587, 601, 604, 608 Nietzsche, Friedrich 8–9, 69, 99, 102, 104, 116, 122, 125

Nichols, Mike 586, 590

Nikodém, Bedřich 603

Nikodým, Josef 201, 210, 345, 364, 372, 449, 617, 622–623, 626

Nimier, Roger 141

Nixon, Richard 601

Njegoš, Petar Petrovič 134

Nodl, Martin 337

Nohejl, Miloslav 241

Noll, Karel 425

Noll, Miloš 385, 623

Nolte, Ernst 72

Nono, Luigi 338

Nor, A. C. (vl. jm. Josef Kaván) 241

Norman, Philip 84

Norwid, Cyprian 55, 154, 160

Nossack, Hans Erich 143, 148, 160

Nouza, Oldřich 280, 286

Nova, Alessandro 111–112

Nováček, Jan 599

Novák, Ivo 417, 431, 584, 588

Novák, J. 451, 626

Novák, J. Z. 157

Novák, Jan 415

Novák, Jaroslav 61, 222, 271

Novák, Jindřich 141

Novák, Karel 575, 579

Novák, Ladislav 141, 247, 501–507, 509, 512, 514–516, 538–542, 546, 549, 580, 583–584, 592, 603, 627–628

Novák, Luděk 549, 551

Novák, Miroslav 138

Novák, Pavel 593

Novák, Petr 53, 145, 594, 603, 607

Nováková, Anna 135, 163–164, 166

Nováková, Jana 395, 624

Novaková, Kim 396

Nováková, Marie 266

Nováková, Teréza 329

Nováková, Zdena 599

Novalis (vl. jm. Georg Friedrich Philipp von Hardenberg) 148, 154

Novotná, Anna 134

Novotný, Antonín 589, 593

Novotný, Jaroslav 579, 598, 602

Novotný, Ladislav 341, 346–347, 375, 377, 387–388, 390, 394, 399

Novotný, Leo 20, 162, 613, 616

Novotný, Miloš 141

Novotný, Pavel 515, 537–540, 542

Novotný, Vladimír 171

Nový, Oldřich 405, 624

Nožička, Alois 326, 530, 558, 621

Nuska, Bohumil 588

Nyklová, Milena 135

Nývlt, Václav 330

O’Brien, Flann 590

O’Casey, Sean 579

O’Doherty, Brian 109

O’Shea, Shane (vl. jm. Richard E. Hughes a Ogden Whitney) 577

Obermaierová, Jaroslava 395, 624

Obst, Milan 326–327

Óe, Kenzaburó 577, 590

Okudžava, Bulat 135

Olbracht, Ivan 349

Oldenburg, Claes 601, 608

Oldham, Andrew Loog 84

Olejník, Oldřich 374

Oleša, Jurij Karlovič 164

Olmer, Vít 408, 624

Olmerová, Eva 491, 593

Olmi, Ermanno 437

Ondráček, Bohuslav 588–589

Ondrušková, Alena 141, 144, 149

Ondříček, Miroslav 421, 431–434, 437, 439, 444, 446, 625

Ono, Yoko 578

Opatrný, Vilém 156, 616

Opavský, Jaroslav 238–239, 267

Opel, Adolf 93

Opelík, Jiří 137, 232, 234, 236, 250–252, 254, 564, 575, 597, 618

Opitz, Karlludwig 167, 414

Oppenheimová, Meret 554, 628

Oppermann, Matthias 75

Ornest, Ota 134, 333

Ort, Jan 92

Ortega y Gasset, José 157

Orten, Jiří 265, 281, 497, 503

Orwell, George 146, 184

Osborne, John 577, 581

Oslzlý, Petr 325

Osolsobě, Ivo 310–311

Ostermann, Jiří 291

Ostrovskij, Nikolaj Alexejevič 133

Otčenášek, Jan 217, 347, 414, 420

Otruba, Mojmír 597

Outratová, Eva 134, 223

Ovčáček, Eduard 502, 548

Ovidius 134, 151, 153, 159, 162, 348, 522, 539

Ozerov, Jurij 604, 608

Pacner, Karel 57

Pacovský, Rudolf 344

Paderlík, Arnošt 251, 258, 619

Padrta, Jiří 513, 516, 522, 526, 531, 537, 545–546, 584

Pachmanová, Martina 553

Paik, Nam June 79, 103–104

Palach, Jan 117, 229, 472, 475, 599

Paleček, Miroslav 52

Palivec, Josef 154, 275, 282

Palmer, Carl 608

Palouš, Karel 315

Pannwitz, Rudolf 125–126

Panofsky, Erwin 48, 81–83

Papadopulos, Lysimachos 134

Papadopulos, Milena 134

Papežová, Miroslava 330

Papoušek, Jaroslav 44, 239, 602, 606, 618

Papoušek, Vladimír 7, 15, 179

Páral, Vladimír 184–187, 190, 353, 393, 544, 575, 583, 588, 597, 606, 617

Pärt, Arvo 338

Pařík, Jan 260

Pascal, Blaise 29

Pásek, Milan 317, 583

Pasolini, Pier Paolo 93, 136, 144, 176, 577, 595, 600, 608

Passer, Ivan 350, 366, 375–376, 383, 445, 583, 622

Pasternak, Boris 104, 140–141, 160, 164, 290, 615

Patejdlová, Jaroslava 167

Patera, Rudolf 340

Patočka, Jan 16, 22–23, 33–36, 144, 211, 241, 300–301, 304–305, 308, 320, 327, 542, 565, 613

Patočková, Jana 298–299, 301, 304

Patrovský, Věnceslav 225

Paukert, Ivo 583, 588

Paustovskij, Konstantin Georgijevič 152, 164, 167

Pauwels, Louis 225

Pavel VI. 601

Pavel, Ota 606

Pavese, Cesare 137, 144, 162

Pavlíček, František 298, 328, 382, 387, 408, 588, 597, 621

Pavlok, Bohumil 246

Pavlousková, Zdeňka 154

Pavlová, Ivana 289

Payne, Alina 111–112

Payró, Roberto Jorge 144

Paz, Octavio 144

Pecka, Karel 227, 358, 588, 592

Peckinpah, Sam 600

Peellaert, Guy 85

Péguy, Charles 166

Pechar, Jiří 43, 122, 134, 137, 141, 145, 156, 160, 171–172, 615–616

Peirce, Charles Sanders 512

Pěkná, Helena 289

Pěkný, Tomáš 150

Pelán, Jiří 131, 133, 167, 172–173, 616

Pelc, Antonín 589

Pelé 601

Pelikán, Čestmír 95–97

Pellar, Rudolf 134–135, 140, 169, 175–176, 616

Pellarová, Luba 134–135, 140, 169, 175

Penn, Arthur 590, 604

Pennebaker, D. A. 590, 595

Perrault, Gilles 226

Perse, Saint-John (vl. jm. vlastním jménem Alexis Saint-Léger Léger) 46, 140–141, 160, 615

Pessoa, Fernando 144, 174, 615

Pešan, Miroslav 398, 624

Pešánek, Zdeněk 580

Pešat, Zdeněk 232, 234, 583, 618

Pešek, Ladislav 317

Pešek, Libor 519

Peteraj, Kamil 54

Peterka, František 232, 251, 255, 257, 268, 402, 618–620

Peterka, Josef 63, 287–288, 568, 602, 620

Peterka, Miroslav 195–196, 617

Peterson, Oscar 599

Petiška, Eduard 588

Petr, Václav 625

Petr, Zdeněk 592

Petráček, Karel 147

Petranović, Silvije 365, 497

Petrarca, Francesco 139, 157

Petrov, Jevgenij Petrovič 140

Petrová, Eva 598

Petříček, Jan 523

Petříček, Miroslav 33, 35, 98, 157, 394

Petříčková, Daniela 98–99

Pevsner, Nikolaus 82

Philipe, Gérard 16

Philipp, Harald 586

Philippová, Helena 326, 588, 592

Picasso, Pablo 46, 80, 160

Picchi, Mario 159, 616

Piene, Otto 107

Pierre, José 560, 628

Piesen, Robert 522

Pichl, Robert 96

Pichová, Dagmar 96

Pilarová, Eva 584, 598

Pilař, Jan 160, 480–481

Pilařová, Eva 142–143, 158, 160, 616

Pilátová, Agáta 358, 420, 422, 437, 626

Pilátová, Jana 300–301

Pilňak, Boris Andrejevič 152, 164

Pindaros 139

Pinget, Robert 141

Piňos, Alois 325, 553

Pinter, Harold 169–170, 310, 313, 581, 608, 621

Pírková, Svatava 164

Piruchta, Libor 149

Piskáček, Jaroslav 156, 163

Pistorius, Luboš 579, 588

Píša, Antonín Matěj 240, 267, 585

Pištora, Jiří 266–267, 274, 283, 358, 540, 563–566, 579, 620

Pittermann, Jiří 299

Pittermanová, Marcela 152

Pixa, Kamil 417, 419

Placáková, Marianna 327–328

Plaček, František 253, 270, 619–620

Plaček, Zdeněk 289

Plath, Sylvia 581

Platón 75

Platonov, Andrej 152, 164, 175, 615

Pleskot, Jaromír 317–318

Pleskot, Jiří 459

Plessner, Helmuth 95, 108

Plíšková, Naděžda 551, 557, 569, 584, 628

Plošková, Zdena 146

Pludek, Alexej 50

Po Ťü-i 151, 153, 174

Pober, Jiří 165

Poberová, Jaroslava 165

Podaný, Josef 575

Podéšť, Ludvík 594

Podskalský, Zdeněk 339, 579, 588, 597, 606, 622

Podzemný, Richard Ferdinand 580

Poe, Edgar Allan 146, 167

Pohl, Frederik George 224

Pohorský, Miloš 257

Pohribný, Arsén 527, 548

Pochop, Zdeněk 401

Pojar, Břetislav 583

Pojer, Jan V. 137

Pokorná, Jaroslava 358

Pokorná, Terezie 298

Pokorná-Makoszová, Jiřina 360

Pokorný, Dušan 567

Pokorný, Jaroslav 155

Pokorný, Jindřich 134–135, 142, 171, 301, 318, 615

Pol Pot 71

Poláček, Jan 466, 474

Polák, Jindřich 346–347, 388–389, 417, 588, 592, 623

Polák, Josef 589, 607

Polanski, Roman 595

Polášek, Miloš 606

Polášková, Anežka 541

Polášková, Pavla 388, 623

Poledňák, Alois 344

Polke, Sigmar 110

Pollack, Sydney 600

Pollock, Friedrich 72

Pollock, Jackson 501–504, 507, 514–517, 519

Pololáník, Zdeněk 316

Pomajzlová, Alena 546

Pompe, Ludvík 575

Pompeia, Raúl 137

Ponty, Jean-Luc 604

Popa, Vasko 137

Popelka, Iša 541

Popelová, Jiřina 21, 613

Popová, Věra 143

Popper, Karl 10, 18, 31

Poppová, Věra 148, 160

Pořická, Zora 287, 620

Pospiszyl, Tomáš 517, 525, 545, 552

Pospíšil, Josef 134, 136, 141, 147

Pospíšil, Zdeněk 324–325

Posseltová, Hana 153

Postl, Karel 169

Pound, Ezra 58, 92

Pourrat, Henri 166

Prager, Karel 576

Prachař, Ilja 349, 457–459, 461, 484, 622

Pražák, Vladimír 170, 246

Preisner, Rio (viz též Egon Feigel) 36, 134, 138–139, 142, 144–145, 153, 156, 160–161, 172–173, 615–616

Presley, Elvis 354, 380, 491

Prévert, Jacques 170, 525

Prima, Diane di 358

Procházka, Jan 206, 209, 211, 217–218, 336–337, 342, 354–355, 357, 362, 364, 369, 377, 382, 384, 387–388, 391, 399, 406, 408, 412, 414–415, 417, 420, 423, 433, 435, 437–438, 440–444, 579, 583, 588, 607, 617, 623–624

Procházka, Jindřich 502, 546–548, 553, 628

Procházka, Otakar 606

Procházková, Anna 606

Prokop, Dušan 77

Prokop, Michal 55, 607

Prokopová, Libuše 168

Prošková, Hana 139, 224, 568, 583, 606

Proust, Marcel 100–101, 136, 138, 152, 172, 175, 522

Prouza, Petr 289, 477, 602, 620

Průcha, Milan 163

Průšek, Jaroslav 138

Přádná, Stanislava 440

Přeček, Ivo 576, 589, 598

Přibáň, Michal 131, 146, 149, 157, 161, 163, 166–168, 478, 482

Přibáňová, Alena 34, 133, 141, 144, 146–147, 149, 158, 160, 162, 164–165, 167–168, 172, 216–217, 254, 285, 288, 308, 311, 314, 546, 575, 583, 592, 613, 615–617, 619–620

Přibyl, Zdeněk 156, 176, 616

Přibylová, Jitka 454, 626

Přidal, Antonín 157, 160, 171, 175, 177, 266, 285, 563, 589, 593, 598, 620

Přikrylová, Miroslava 299–300

Psůtková, Zdeňka 135, 152, 164, 167

Ptáček, Jaromír 575, 579, 589, 598

Ptáček, Karel 524, 628

Puccini, Gianni 336, 622

Pucek, Vladimír 138

Pudilová, Sandra 485

Pucholt, Vladimír 431

Pujman, Petr 162, 597

Pujmanová, Marie 523

Puškin, Alexandr Sergejevič 45, 159, 164, 503

Putík, Jaroslav 206, 209–211, 541, 588, 617

Puzo, Mario 600

Pynchon, Thomas 586

Pytlík, Radko 196, 583, 606

Quay, Stephen 465

Quay, Timothy 465

Queneau, Raymond 99, 140–141, 152, 156, 176, 545, 581, 615–616

Quine, Willard Van Orman 43

Racek, Ilja 223, 373

Radcliffová, Ann 147

Radil, Karel 128

Rádl, Emanuel 33

Radnóti, Miklós 154

Rado, James 590

Radok, Alfréd 300–301, 303–304, 316–317, 529, 575

Radoková, Marie 304

Raffel, Vladimír 589

Ragni, Gerome 590

Rahn, Eric 103

Rachůnková, Zdeňka 177

Rajlich, Tomáš 548

Rak, Jan 133

Rákos, Petr 144

Ramos, Mel 581

Rapaičová, Ida 347, 395, 622, 624

Raška, Jiří 593

Rathouský, Jiří 211, 214, 218, 331, 508, 540, 617, 621, 628

Ratzinger, Joseph (též Benedikt XVI.)

71

Rauschenberg, Robert 70, 106, 595

Ravasi, Slavoljub Stefanović 366

Rawlingsová, Marjorie 222

Ráža, Ludvík 606

Redding, Otis 595

Redgrave, Vanessa 113

Reed, Carol 595

Reevová, Clara 147

Reich, Steve 581, 586, 590, 595, 604, 608

Reichmann, Vilém 576, 580, 584

Reiman, Pavel 136, 138

Rein, Václav 479, 627

Reinerová, Magda 144

Reinl, Harald 577, 581, 595

Reisz, Karel 380

Reitani, Luigi 94

Reitherman, Wolfgang 590

Rejchl, Milan 607

Rejchrt, Miloš 411, 625

Rejchrt, Pavel 32, 613

Rejnuš, Miloš 319, 324, 583, 597–598, 621

Remarque, Erich Maria 167

Rembrandt 81

Remunda, Stanislav 339, 622

Renaudet, Augustin 111

Renč, Ivan 415, 436

Renč, Václav 139, 154, 157, 171, 174, 241, 244–246, 318–319, 583, 615, 618, 621

Reni, Guido 118

Resnais, Alain 433

Ressel, Milan 603, 606

Reverdy, Pierre 141

Reynek, Bohuslav 76, 143, 150, 237, 597, 607, 614–615, 618

Reynek, Daniel 150, 615

Reynek, Jiří 150, 615

Rezková, Miloslava 594

Ribeiro, Aquilino 376

Rice, Tim 595, 608

Ricoeur, Paul 32, 600, 613

Riedel, Jaroslav 553

Riefenstahlová, Leni 84

Rigby, Ray 168

Richter, Gerhard 110, 523, 587, 595, 601, 608

Richter, Hans 79, 81

Richter, Hans Werner 165

Richterová, Sylvie 214, 216, 235

Riley, Bridget 578

Rilke, Rainer Maria 142–143, 154, 503, 565

Rimbaud, Arthur 290, 527

Rimskij-Korsakov, Nikolaj Andrejevič 54

Ripellino, Angelo Maria 146, 159, 616

Ripellino-Hlochová, Ela 158

Ritter, Martin 96

Robbe-Grillet, Alain 45, 61, 136–138, 158, 184, 186, 213, 416, 615, 625

Robespierre, Maximilien 25

Rockwell, Norman 578

Rodin, Auguste 589

Roeg, Nicolas 604

Roháč, Ján 579, 584, 588, 592, 598, 602, 606

Roháčová, Nina 62, 614

Rohan, Vladimír 156, 616

Rohmer, Éric 604

Rojas, Fernando de 317

Rolčík, Přemysl 251, 619

Rolland, Romain 575

Romero, George A. 595

Room, Abram 340

Roreitner, Robert 9

Rosa, João Guimarães 149, 615

Rosenberg, Stuart 590

Rosenquist, James 581, 601

Rosolová, Zdena 538

Ross, Herbert 604

Rössler, Jaroslav 589

Rosůlková, Marie 464

Roško, Róbert 18, 613

Roth, Joseph 57, 148

Roth, Philip 140, 146, 600

Rothko, Mark 517

Rothmayer, Otto 585

Rotrekl, Zdeněk 246–247

Rousová, Hana 531

Rousseau, Henri 281, 592

Rousseau, Jean-Jacques 290

Różewicz, Tadeusz 93, 137

Rozsypalová, Zora 392

Rožděstvenskij, Robert Ivanovič 164

Rubáš, Stanislav 133, 137, 175

Rudolf, Stanislav 597

Ruggero, Marino 475

Rühm, Gerhard 538, 546

Rühmkorf, Peter 93

Rulfo, Juan 137

Ruller, Ivan 603

Rumler, Josef 230–231, 241

Rumlová, Stanislava 538

Rusinský, Milan 316

Russell, Ken 43, 600

Rut, Přemysl 313

Rutte, Miroslav 17

Ruxová, Eva 157–158

Růžek, Martin 334, 381

Růžička, Milan 606

Ryan, Patrick 226

Ryba, Jakub Jan 316

Ryčl, František 86

Rychlík, Jan 526, 539, 550, 553, 576

Rychman, Ladislav 575, 583–584

Ryšavá, Marta 139, 174

Rytíř, Zdeněk 289, 603

Řehoř, Zdeněk 419, 484–485, 627

Řeřicha, Jan 459

Řezáč, Jan 272, 280, 286

Řezáč, Václav 349, 380

Řezníček, Zdeněk 237

Říha, Bohumil 606

Řihák, Zdeněk 576

Říhová, Zdenka 475–476

S. S. van Dine (vl. jm. Willard Huntington Wright) 61, 224

Saarinen, Eero 582

Sadková, Eva 415, 428

Sadková, Věra 584

Ságl, Jan 545

Ságlová, Zorka 553, 598, 603

Saint-Exupéry, Antoine de 141, 168

Saint-Saëns, Camille 465

Saint-Simon, Louis de Rouvroy de 171

Sáiz, Víctor 137

Saki (vl. jm. Hector Hugh Munro) 143

Salgari, Emilio 221

Salinger, Jerome David 168, 175

Salivarová, Zdena 184, 210–211, 352, 488–489, 607, 617, 627

Saroyan, William 140, 145, 151

Sarrautová, Nathalie 61, 141, 148, 211, 213, 216, 507, 537

Sarrazinová, Albertina 141

Sartre, Jean-Paul 16–24, 27–28, 35–41, 44, 65, 96, 98–99, 141, 152, 158, 163, 169, 184, 204–205, 207, 212, 217, 297, 511–512, 537–538, 571, 592, 613

Satinský, Július 310

Satoranský, Jaroslav 380

Saudek, Erik Adolf 156, 170, 317, 616

Saudek, Kája (Karel) 60–61, 593, 598, 606

Saura, Carlos 590, 604

Saussure, Ferdinand de 98, 100

Sayersová, Dorothy L. 224

Sciascia, Leonardo 146, 149, 158 Scott, Walter 168

Sealsfield, Charles 169

Searle, John R. 216, 600 Sebastian Voigt 74

Sebbag, Georges 560, 628

Sedar Senghor, Léopold 141

Sedláček, K. F. 427

Sedláček, Tomáš 397

Sedláčková, Dagmar 235, 539

Sedláčková, Lída 266

Sedlák, Josef 140, 163–164, 177

Sedlmayr, Hans 80

Seeger, Pete 576

Segert, Stanislav 138, 160, 176, 615

Segre, Cesare 43

Sechter, Jan 372, 623

Seibertová, Lucie 133

Seifert, Jaroslav 138, 238, 240–241, 243, 282, 323, 524, 568, 579, 588, 615, 618, 628

Sekal, Zbyněk 136, 143, 176–177, 304, 616, 621

Sekera, Josef 349

Sekora, Ondřej 589

Selimović, Meša 149

Semela, Alois 576

Semjonov, Julian 140

Semrád, Vladimír 579, 584

Sequens, Jiří 341, 363, 375, 417, 421, 579, 598, 606

Seydl, Zdenek 37, 46, 49, 57, 158, 182, 208, 211–212, 232, 238, 257, 260, 266, 278, 288, 302, 374, 394, 565, 613–614, 616–620, 623–624, 628

Sgallová, Eva 528

Shaffer, Peter 577, 581

Shakespeare, William 45, 94–95, 134, 153, 160, 186, 189, 306, 317–319, 621

Shapiro, Karl 147

Shaw, George Bernard 81

Shaw, Irwin 157

Shelleyová, Mary 168

Schäfer, Gerhard 76

Schaff, Adam 18, 613

Schaffner, Franklin J. 595, 604

Schallerová, Jaroslava 399, 401, 624

Scheinpflugová, Olga 594

Scheit, Gerhard 98

Schejbal, Jaroslav 136, 151

Scheler, Max 125

Schelsky, Helmut 75–77

Scherhaufer, Peter (pseud. Otto Horn Valencia) 324–325

Scherpe, Klaus R. 79

Schiller, Friedrich 134

Schirach, Baldur von 455

Schleiermacher, Friedrich Daniel Ernst 173

Schlesinger, John 600

Schlink, Bernhard 425

Schmid, Jan 575, 579

Schmidt, Jan 164, 361, 383, 439, 575, 588, 606

Schmit, Tomas 103

Schneider, Jan 78, 588–589

Schoberová, Olga 380

Scholler, Dietrich 67

Schönberg, Arnold (Schoenberg) 123, 464, 541 123, 541

Schönebeck, Eugen 110

Schorm, Evald 363, 366, 383, 391, 395, 410, 431, 445, 489, 583, 588, 597–598, 602, 624–625, 627

Schrader, Paul 117

Schroeter, Werner 98–99

Schubert, Franz 465

Schulberg, Budd (vl. jm. Seymour Wilson Schulberg) 135

Schulhoff, Petr 407, 575, 583, 592, 602

Schulz, Bruno 144

Schulz, Milan 570

Schuster, Jean 562

Schwartz, Delmore 51

Schwarz, Josef 140, 148, 172, 175

Siblík, Jiří 545

Sidon, Karol 206, 208–209, 353, 395–396, 579, 584, 592, 598, 602, 617, 624

Siebenscheinová, Anna 167

Siegel, Don 608

Siegfried, Detlef 85

Sigmundová, Jana 169, 302, 616

Silbermann, Jean-Claude 560, 562, 628

Silbernáglová, Tereza 167

Sillitoe, Alan 162, 205, 380 Silva, Miguel Otero 137

Simenon, Georges 162

Simon, Paul 52, 586, 604–605

Simonová, Yvetta 584

Simpson, Norman Frederick 170, 310 Sinatra, Frank 581, 586, 600

Sinclair, Upton 162

Sion, Zbyšek 584, 589

Siostrzonek, Pavel 85

Sirotek, Emil 403, 415, 624

Sirotek, Jiří 171, 616

Sirový, Zdenek 359, 377, 388, 392–393, 413–414, 597, 624

Sís, Vladimír 419

Sivko, Václav 152, 156, 216, 223, 232, 236, 247, 253, 256–258, 260, 270, 278, 282–283, 285, 502, 543, 615–620, 627

Skácel, Jan 63, 93, 232, 250–253, 315, 352, 568, 575, 579, 592, 619, 621

Skácel, Jiří 60, 614

Skála, Ivan 50, 247, 478–479, 523, 525

Skalický, David 337

Skalický, Karel 36

Skalka, Miloš 484, 488

Skarlant, Petr 290–291, 621

Sklenář, Zdeněk 546

Skoumal, Aloys 134, 139, 143, 168

Skoumal, Petr 597, 602

Skoumalová, Hana 143, 147–148

Skupa, Lukáš 343

Slabihoudová, Naděžda 173

Slabý, Z. K. 589

Sládek, Josef Václav 154

Sládková, Věra 271, 563, 597, 620

Slavíček, Jan 603

Slavík, Ivan 31, 149, 154, 156–157, 166, 171, 246–249, 616, 619

Slavík, Jan 628

Slavík, Jiří 465

Slavíková, Duňa 553

Sleepy John Estes 585

Slevogt, Max 110

Słowacki, Juliusz 154

Smetáček, Vladimír 165

Smetana, Bedřich 465, 568

Smetana, Zdeněk 592

Smetanová, Jindřiška 206, 583

Smetanová, Věra 141

Smith, Barry 604

Smith, Tony 109

Smoček, Ladislav 301, 310, 313–314, 322, 419, 579, 583, 588, 602, 621

Smoljak, Ladislav 150, 326, 588, 597, 602, 606

Smolka, Martin 542

Smrkovský, Josef 567, 593

Smutný, Vladimír 392

Snow, Charles Percy 136

Sobota, Miroslav 384, 421

Sobotka, Milan 144

Sodoma, Viktor 353, 399, 622

Soeldner, Ivan 436, 438, 626

Sofoklés 320, 606

Sojka, Erich 146–147, 170, 177, 615–616

Sokol, Jan 99

Sokolovský, Evžen 314, 318, 324, 575, 588

Sókratés 21

Solan, Peter 366

Sollers, Philippe 66

Sologub, Fjodor 156

Solpera, Jan 241, 565, 618, 628

Solstad, Dag 600

Solženicyn, Alexandr Isajevič 163, 520

Sommer, Vladimír 354, 523

Somr, Josef 380, 410, 412, 420, 625

Sondheim, Stephen 604, 608

Sonego, Rodolfo 336, 622

Sontagová, Susan 51

Sorokin, Vladimir Georgijevič 210

Souček, Ludvík 8, 57, 224–225, 575, 592, 603, 606, 618

Souček, Vladimír 351, 622

Součková, Milada 263, 265, 606, 620

Souchop, Josef 325

Soukup, Jaroslav 358

Soumar, Roman 353, 622

Sousedík, Stanislav 36

Souvestre, Pierre Wilhelm Daniel 223

Sovák, Jiří 407

Spáčilová, Martina 146

Spálený, Jan 55

Spálený, Petr 598

Spanlangová, Ivana 519, 558, 628

Spielberg, Steven 608

Srba, Bořivoj 314, 324–325

Srdce, Alois 585

Srnka, Jiří 348

Srp, Karel 553

Stach, Jiří 166, 169, 352, 413, 432, 616, 622, 625

Stachová, Helena 170, 177

Staiger, Emil 160

Stalin, Josif Vissarionovič 44, 65, 75, 99, 105, 161, 229, 244, 269, 402, 404–406, 529, 567

Stanislavskij, Konstantin Sergejevič

300, 303

Staňková, Marta 303

Stankovič, Andrej 31, 275–276

Stehlík, Ladislav 241

Stehlík, Miloslav 584

Stehlíková, Eva 320, 525

Stehnová, Jana 475, 626

Stein, Joseph 577, 595

Steinbeck, John 56, 140, 157, 167

Steiner, Rudolf 107

Steinová, Dagmar 22, 152, 158

Stejskal, Bohuš 21

Steklač, Vojtěch 598, 602

Steklík, Jan 520, 551, 553, 603, 628

Steklý, Karel 337, 396–397

Stendhal 522

Stern, Mario Rigoni 168

Steuben, Fritz 221

Stevenson, Robert Louis 169, 577

Stewart, Michael 577

Stewart, Rod 608

Stich, Alexandr 175

Stills, Stephen 604

Stockhausen, Karlheinz 577, 586, 590, 595, 600, 604, 608

Stoker, Bram 61–62, 148, 223

Stone, Irwing (vl. jm. Irving Tennenbaum) 175

Stoppard, Tom 146, 169, 310, 586, 595

Strachocki, Janusz 348

Straka, Bohumil 195, 199, 394, 617, 624

Straka, František 456

Stranka, Erwin 414

Stránský, Antonín 369, 623

Stránský, Jiří 353, 597

Strasberg, Lee 300

Strauss, Johann 188, 465

Strauss, Richard 465

Strebingerová, Eva 146

Strehler, Giorgio 304

Strindberg, August 328, 606, 621

Strnadel, Antonín 287, 620

Stroff, Karel 425–426, 625

Středa, Ludvík 568

Stuart, John 128

Stuhr, Jerzy 445, 626

Stuchl, Vladimír 167

Stuchlík, Jaroslav 512

Sturluson, Snorri 165

Styan, John Louis 306–307

Styron, William 140, 175, 590

Sue, Eugène 61–62, 169, 223

Suharto 591

Suchařípa, Leoš 299, 303–305, 320

Suchařípová, Helena 299

Suchdolský, Metod 224

Suchomel, Milan 454, 457

Suchý, Jiří 301, 305, 321, 354–355, 357, 380, 394, 396, 525, 575–576, 579–580, 583, 588, 592, 597, 602, 622

Suchý, Josef 246–249, 602, 619

Suchý, Zdeněk 436

Sung-ling, Pchu 138

Supervielle, Jules 158

Sůra, Jaroslav 223, 618

Sus, Oleg 38, 144, 272, 553, 579

Suschitzky, Wolfgang 421

Suter, Gudy 317

Suuronen, Matti 604

Svatoň, Vladimír 139, 144

Svatoňová, Kateřina 328, 330, 437

Svěrák, Šimon Wikstrøm 530–531, 535, 554–556, 562

Svěrák, Zdeněk 326, 579, 588, 597, 602, 606

Svevo, Italo 160, 616

Svitáček, Vladimír 579, 588

Sviták, Ivan 40, 136, 138, 327–328, 535

Svoboda, F. X. 349

Svoboda, Jiří 271, 345, 447, 558, 602, 620, 622, 626, 628

Svoboda, Josef 303, 317

Svoboda, Ludvík 593

Svoboda, Vladimír 162

Svobodová, E. 320

Svobodová, Eva 362, 623

Svobodová, Karla 417, 625

Svojše, Jaroslav 61, 222

Svolinský, Karel 269, 620

Swift, Jonathan 139, 358

Sýkora, Zdeněk 537, 576, 589, 598

Sýs, Karel 290, 597, 621

Szymborska, Wisława 153

Šabatková, Alena 46, 160

Šabouk, Sáva 17, 48–49, 613

Šafařík, Josef 301, 307–308

Šafránek, Ota 427

Šalamoun, Jiří 209, 617

Šalda, František Xaver 267

Šalda, Vojtěch 607

Šámal, Jiří 388

Šanda, Jaroslav 141, 157, 160, 163, 175

Šašek, Jiří 593

Šašek, Václav 347, 482–483, 485–486, 489–497

Šauer, Miloš 485

Šebánek, Jiří 326–327, 592, 602

Šebek, Břetislav 396–397, 624

Šebek, Karel 321, 323, 559–560

Šebestián, sv. 118–119

Šebík, Karel 408, 625

Šebor, Jiří 344, 346, 373–374, 380, 387–388, 392–393, 403, 405, 414, 427, 453, 455–465, 468–469, 471, 482–483, 485–486, 489–498

Šedo, Zbyněk 391, 624

Šedová, Helena 391, 624

Šejbalová, Jiřina 422

Šerberová, Alžběta 602

Šerbrová, Zdena 293

Šerý, Ladislav 462, 530–531, 554–556, 562

Šerých, Jaroslav 150, 237, 615, 618

Šestáková, Dagmar 599

Ševčík, Jiří 548

Ševčík, Miloš 260

Šik, Ota 17, 576

Šikl, Jiří 419

Šiktanc, Karel 63, 93, 140–141, 153, 165, 232, 256–258, 478, 525, 575, 583, 592, 615, 618–619

Šilhavý, Josef 359

Šíma, Josef 213, 555, 607, 628

Šimek, Miloslav 588, 592, 598, 602, 606

Šimotová, Adriena 123, 522, 614

Šimsová, Milada 169

Šiškin, Ivan Ivanovič 44

Škácha, Oldřich 489, 627

Škapová, Zdena 440

Škarka, Antonín 597

Škeřík, Rudolf 164

Šklovskij, Viktor Borisovič 140, 322

Škutina, Vladimír 592

Škvor, Karel 348

Škvorecký, Josef 39, 63, 89, 133, 136, 139–140, 145–146, 172, 175, 179–184, 190, 206, 210, 224, 226, 301, 326, 352, 362, 394, 415, 424, 451, 478–499, 520, 523, 564, 566, 575, 579, 583, 588, 597, 606–607, 614, 616–617, 621, 626–627

Šlédr, Jiří 140

Šlitr, Jiří 354–355, 380, 478, 575, 580, 599

Šmejkal, František 501, 516, 542, 555

Šmeral, Vladimír 407

Šmíd, Jan 287, 620

Šmíd, Karel 598

Šmíd, Zdeněk 137, 162

Šmída, Bohumil 341, 347–348, 358, 372–373, 376, 379–380, 399, 410, 412–413, 420, 487

Šmída, Josef 325

Šmídmajer, Miloslav 432, 437

Šmied, Robert 289

Šnajdr, Václav 166

Šnepp, Luděk 358, 563

Šnobr, Jan 241

Šofr, Jaromír 412–413, 428

Šolochov, Michail Alexandrovič 152, 167, 381

Šonka, Jaroslav 147

Šorfová-Nováková, Eliška 149

Šormová, Eva 300, 320–321

Šotkovská, Jitka 310–311, 321

Šotola, Jiří 140–141, 159, 165, 218, 232, 247, 258–260, 523–525, 564, 567, 570, 575, 579, 597, 615, 618–619, 628

Šotolová, Jovanka 619, 628

Špalek, Vladimír 124

Špáta, Jan 431

Špilarová, Olga 102

Špirit, Michael 73–74, 242, 261, 304, 501, 504, 564, 566, 568, 570

Šprincl, Jan 139

Šrajer, Martin 339

Šrámek, Fráňa 290

Šrámek, Petr 509, 525, 527–528

Šrámek, Vladimír 134, 170, 507

Šrut, Pavel 284, 583, 588, 597, 620

Šťastný, Alois Josef 133, 147, 157, 162

Šťastný, Jaroslav 553

Štejn, A. 340

Štekl, Václav 461

Štěpán, Bohumil 298, 302, 621

Štěpánek, František 579

Štěpánek, Miroslav 583

Štěpánek, Vladimír 265

Štěpánek, Zdeněk 428, 594

Štern, Jan 523

Štoll, Ladislav 567, 583

Štorkán, Karel 421, 485

Štroblová, Jana 141, 151, 159, 165, 174, 177, 256, 388, 523, 602, 619

Štuka, Ivo 253, 502, 512

Štuřík, František 144

Štyrský, Jindřich 213

Šulc, Jan 172, 308, 516, 532, 534, 547

Šulcová, Jana 459

Šuleř, Oldřich 50

Šulík, Martin 430, 432, 437, 439, 443, 460, 472

Šup, Josef 168

Šupová, Marie 168

Šváb, Jaroslav 20, 25, 148, 152, 423, 544, 613, 615, 625

Šváb, Ludvík 320, 322, 519, 530, 537, 554, 561, 628

Šváb, Pavel 290, 621

Švabík, Erich 336–337, 342, 354–355, 357, 369, 377, 387–388, 399, 406, 408, 412, 420, 423, 433, 435, 437–438, 440–444

Švácha, Rostislav 553

Švanda, Pavel 275

Švandrlík, Miloslav 61, 224, 226, 592–593, 597, 602, 618

Švankmajer, Jan 321, 592

Švankmajerová, Eva 321, 603

Švecová, Jindřiška 474

Švecová, Soňa 552

Švejda, Martin 330

Švorc, Václav 407

Švorcová, Jiřina 299, 331, 407

Švormová, Libuše 406, 538

Táborský, Václav 380

Tafel, Jaroslav 140, 146

Tafelová, Vlasta 140, 146, 167, 177

Tachovský, Karel 563, 598

Tallman, Warren 88

Tálská, Eva 324–325

Tamchyna, Petr 118

Tariq, Ali 74

Tarkovskij, Andrej Arseňjevič 586

Tasso, Torquato 155

Tast, Brigitte 113

Tast, Hans-Jürgen 113

Tati, Jacques 590

Taufer, Jiří 133–134, 140, 165, 567

Taylorová, Elisabeth 57

Teige, Karel 37, 108, 122, 322–323, 516, 530–531, 534–535, 543, 546, 575, 597

Teichmann, Jaroslav 165

Teilhard de Chardin, Pierre 30, 571

Télémaque, Hervé 562

Těndrjakov, Vladimir Fjodorovič 163

Tesař, Jan 327

Tesař, Jiří 61, 614

Tesař, Petr 380

Tesař, Vladimír 235, 240, 254, 256, 618–619

Thoma, Ludwig 142

Thomas, Dylan 51, 154

Thomas, Roy 604

Thurber, James 147

Thürk, Harry 167

Thwaites, John Anthony 107

Tchao Jüan-ming 139, 174

Tiedemann, Rolf 72

Tichá, Jaroslava 392

Tichý, Jiří 292, 621

Tikal, Václav 37, 530–531, 534–535, 558, 580

Tillich, Paul 30

Tilsch, Emanuel 147, 162

Tilschová, Taťána 147

Tinguely, Jean 578

Tippnerová, Anja 321–323, 327, 513

Titus Livius 162, 616

Tobey, Mark 517, 519

Tobolová, Milena 520

Todorov, Tzvetan 100

Tolstoj, Alexej Nikolajevič 162, 205, 380

Toman, Ivo 407, 417

Toman, Josef 568

Toman, Karel 198

Toman, Rudolf 142, 148, 165, 167

Toman, Vlastislav 580, 589, 593, 598, 603, 606

Tomášková, Milena 136

Tomášová, Marie 235, 307, 317, 445

Tomeš, Jan 522

Tomeš, Jan Marius 159, 513, 588

Tominová (roz. Holubová), Zdena 323

Tondl, Ladislav 31, 549

Topinka, Miloslav 274–275, 559–560, 597, 602, 620

Topol, Jáchym 621

Topol, Josef 275, 297, 301, 303–304, 306–308, 316, 319–320, 322, 358, 579, 588, 592, 598, 621

Topolová, Barbara 298

Toufar, Josef 244

Toulet, Paul-Jean 154

Toyen (vl. jm. Marie Čermínová) 213, 532

Tozzi, Federigo 149

Träger, Josef 607

Trakl, Georg 143, 284, 565

Trávníček, Jiří 272

Trefulka, Jan 352, 370, 372–373, 412, 575, 623

Tremblay, Michel 595

Treťjakov, Sergej 104

Trevor-Roper, Hugh 226

Tria, Massimo 445, 626

Trifonov, Jurij 163

Trinkewitz, Karel 502, 546

Trintignant, Jean-Louis 416, 625

Trioletová, Elsa 134

Trnka, Jan 349

Trnka, Jiří 240, 337, 579, 599, 618, 622

Trockij, Lev Davidovič 410

Troell, Jan 608

Troska, J. M. (vl. jm. Jan Matzal) 222

Trovesi, Andrea 133

Troyes, Chrétien de 139

Trtílek, Jan 552

Truffaut, François 420–421, 586

Třešňák, Vlastimil 52

Třeštíková, Radka 210

Tříska, Jan 307, 538

Tuckerová, Veronika 628

Tucholsky, Kurt 142

Tunys, Ladislav 435, 625

Turgeněv, Ivan Sergejevič 223

Turnovský, Jan 356, 623

Tuszyńka, Teresa 395, 624

Tušl, Jiří 452, 464

Tvrzník, Jiří 475

Twain, Mark 90

Týfa, Josef 148, 236, 251, 254, 258, 268, 284, 531, 615, 618–620, 628

Tynan, Kenneth 600

Typlt, Jaromír 321

Týrlová, Hermína 366

Tzara, Tristan 141, 515

Uderzo, Albert 577, 581, 586, 590, 595

Udo Jürgens 589

Uecker, Günther 107

Uhde, Milan 266, 298, 300–301, 310, 325, 395, 575, 579, 584, 588, 621, 624

Uher, Štefan 381

Uhlíř, Kamil 144, 149, 175

Uhlířová, Eva 298–299, 301

Uhlířová, Hana 211

Ulbricht, Walter 609

Uldrich, František 386–387, 406, 623

Ulrych, Petr 607

Ulrychová, Hana 607

Unamuno, Miguel de 149

Undsetová, Sigrid 165

Ungaretti, Giuseppe 87

Updike, John 57, 61, 140, 146, 157, 160, 175, 608, 615

Urban, Ervín 219, 618

Urban, Ivan 336

Urban, Miroslav 619

Urban, Vít 146

Urbánek, Ivan 242, 258, 290, 618–619, 621

Urbánek, Zdeněk 31, 132, 135, 140, 147, 151, 172, 177, 206–207, 317–318, 614–615

Urbánková, Naďa 603

Urbanová, Alena 308, 311, 314

Urbásek, Miloš 502

Ursiny, Dežo 54

Uslar-Pietri, Arturo 137

Vaca, Karel 335, 346, 357, 367, 404, 622–624

Vacek, Jindřich 100

Vacek, Miloš 392

Vacík, Miloš 265

Václav, Bedřich 584

Vaculík, Ludvík 27, 49–50, 63, 191–194, 202, 205–206, 568, 583, 617

Vadim, Roger 595

Vácha, Jaroslav 156

Váchal, Josef 584, 599, 603

Vachek, Emil 187, 576

Vachek, Karel 383, 445, 592

Vachová, Marie 449

Vachtová, Ludmila 542

Vala, Jiří 420

Valčanov, Rangel 363, 391

Válek, Jan 140

Válek, Miroslav 54

Valenta, Edvard 241

Valenta, Jiří 501, 593

Valenta, Vladimír 401–403, 624

Valéry, Paul 100–101, 148, 154, 515

Valja, Jiří 134–135, 139–140, 143, 145, 151, 153–154, 156–157, 167, 172, 175, 589, 615–616

Valjová, Libuše 167

Valmont, Jacques 65

Valoch, Jiří 502, 541

Valoušek, Jaromír 302, 621

Válová, Jitka 589

Válová, Květa 598

Valušiak, Josef 380

Van Orman Quine, Willard 586

Váňa, Milan 77

Váňa, Pavel 71

Vančura, Vladislav 203, 211, 317, 349, 361, 387, 408, 540

Vančura, Zdeněk 92

Vančurová, Marta 355, 394, 622

Vaněk, Rostislav 289, 620

Vaňková, Alena 165

Vápeník, Rudolf 133, 177

Varcl, Ladislav 162

Varèse, Edgard 91, 550

Varga, Marián 54, 614

Vasarely, Victor 562, 581, 595, 601

Váša, Josef 389, 624

Váša, Miroslav 156, 188, 190, 196, 211, 218, 226, 248, 261, 283, 616–620

Vášáryová, Magda 409, 625

Vašica, Josef 594

Vašinka, Radim 540

Vašta, Jaromír 588

Vávra, Jaroslav 576

Vávra, Otakar 334, 338, 347–348, 362, 368, 381, 383, 387, 399, 420, 428, 579, 588, 602, 622

Vávra, Vlastimil 592

Včelička, Géza 585

Vecchi, Paolo 445, 626

Vedral, Rudolf 592

Velda, Josef 538

Velemanová, Věra 330

Vendyš, Vladimír 140, 164

Venhoda, Miroslav 526

Vercors (vl. jm. Jean Marcel Adolphe Bruller) 141

Verdi, Giuseppe 465

Verlaine, Paul 159, 380

Věrná, Božena 134

Vernay, Robert 336

Verne, Jules 61, 150, 614

Veselá, Marie 136, 141, 152, 168, 537

Veselý, Aleš 501, 593

Veselý, Miloš 137, 144

Veselý, Otakar 160

Vesjolij, Arťom 140

Veškrna, Jiří 593, 598

Vévoda, Vladimír 246

Vian, Boris 141, 148

Vicena, František 417

Vihanová, Drahomíra 348, 363, 598

Vilímek, Jiří 579, 593

Villani, Giovanni 147

Villon, François 158, 173

Vinant, František 564

Vinklář, Josef 419

Visconti, Luchino 476–477, 608

Vítek, Josef 422, 625

Vítek, Svetozar 318

Vízner, Jaroslav 405

Vláčil, František 344–346, 361–362, 377, 383, 386–388, 390, 408, 417, 422, 428, 588, 592, 602, 623

Vladislav, Jan 134–135, 138, 141, 144–145, 153–155, 157, 159–160, 171–173, 246, 274, 525, 528, 614, 616

Vlach, Robert 263

Vlach, Zdeněk 368, 476, 623, 627

Vlašín, Štěpán 44, 602, 606

Vlašínová, Drahomíra 44

Voborníková, Miluše 352, 622

Vodák, Karel 166, 616

Vodáková, Sylvie 154, 260, 278, 615–616, 619–620

Vodička, Felix 42–43, 567, 583, 597, 613

Vodička, Miloš 288–289, 620

Vodička, Timotheus 589

Vodičková, Marie 448–449, 451–452, 480–481

Vodňanský, Jan 597, 602

Vodrážka, Jaroslav 271

Vodrážková, Eva 340, 622

Vohryzek, Josef 144, 157, 174, 177, 328, 448–449, 451, 480–481, 524, 544, 575, 616, 621

Vojnár, Ivan 431, 433–434, 625

Vojta, Jaroslav 405, 603, 624

Vojtěch, Ivan 36, 299

Vojtíšek, Jaroslav 137

Vojtíšková, Jarmila 137, 165

Vojvodík, Josef 65, 99, 277, 321, 513

Vokolek, Vladimír 246–247, 588, 618

Vokrová-Ambrosová, Libuše 160, 168

Volák, Josef 224

Volbracht, Jiří 415

Volek, Jaroslav 549

Volráb, Josef 242, 618

Voltaire (vl. jm. François Marie Arouet) 134, 174

Vomáčka, Antonín 592

Vondráčková, Helena 598, 603

Vondruška, Pavel 326

Vondřejcová, Johana 289

Vonnegut, Kurt 146, 600

Vorlíček, Václav 373, 575, 583, 588, 606

Vorovka, Karel 17

Voska, Václav 347, 419, 622

Voskovcová, Naďa 519, 628

Voskovec ml., Prokop 554–555, 559

Voskovec, Jiří 322–323, 349

Voskovec, Prokop 168, 320–323, 519, 530, 560, 628

Vostell, Wolf 79, 103–104

Vostrá, Alena 212, 216–217, 313, 330, 575, 583, 592, 617

Vostrý, Jaroslav 299, 313, 583, 592

Votrubová-Koutecká, Jaroslava 19

Vozák, Vladimír 598

Vozněsenskij, Andrej Andrejevič 135, 164

Vožniak, Jaroslav 519, 607

Vrabec, Vlastimil 453, 466

Vrána, Karel 263

Vránek, Čestmír 162, 616

Vránová, Alena 371

Vranovská, Zuzana 625

Vrba, František 134–135, 140, 143, 146–148, 157, 168, 170, 177, 301, 306, 310

Vrbová, Hana 156, 164–165, 616

Vrchlický, Jaroslav 134, 159, 265

Vrtišová, Jiřina 133–134, 162

Vycpálek, Ladislav 599

Vyčítal, Jan 62, 289, 603

Vyleťal, Josef 150, 400, 615, 624

Vymětal, Jan 474

Vymětal, Ladislav 588, 592, 597

Vyskočil, Albert 585

Vyskočil, Ivan 298–301, 304–306, 310, 318, 325–326, 353, 392, 575, 579, 583, 588, 593, 621–622

Vyskočil, Quido Maria 599

Výtvar, Václav 322

Wadleigh, Michael 604

Wagner, Miloslav 152

Wagner, Richard 104–105, 119, 188 Wagsteinová, Jarmila 133

Wahl, Veleslav 18

Wajda, Andrzej 581

Wallace, Edgar 61–62, 224

Wallenfels, Dominik 148–149, 615

Walpole, Horace 147

Walser, Martin 91, 153, 169, 577, 586, 608

Waltari, Mika 165

Walters, Victoria 107

Warhol, Andy 51, 70, 80, 562, 578, 586–587, 590, 613

Warren, Robert Penn 147

Wasser, Julian 80

Wasserman, Dale 581

Wasserman, Václav 589

Watersonová, Zdena 140

Weber, Jan 382, 623

Weber, Max 76

Webern, Anton 542

Wehler, Hans-Ulrich 68–69

Weigl, Petr 360, 606

Weil, Felix 72

Weil, Kurt 55

Wein, Len 608

Weiner, Richard 187, 213–216, 563, 569

Weis, Peter 153, 301

Weisbergrová, Lucie 240, 618–619

Weiss, Ernst 142, 175

Weiss, Jan 380

Weiss, Jiří 334, 360–361, 414, 621

Weiss, Peter 143, 170, 577, 581

Wellek, René 17, 42

Wellershoff, Dieter 77

Welsch, Wolfgang 122, 125

Weltyová, Eudora 140

Wenigová, Irena 133, 137, 153, 159, 171, 174, 616

Wenzl, Oldřich 575, 583, 592, 599

Werfel, Franz 142, 145, 166, 187

Werich, Jan 241, 322–323, 349, 368, 561, 592

Wernisch, Ivan 266–267, 274, 280–282, 563–564, 568, 579, 588, 602, 620

West, Nathanael 151

Wexler, Haskell 600

White, Ed 582

Whitehead, Alfred North 157

Whitman, Walt 61, 88, 90, 146

Wiendl, Jan 229, 242, 337

Wiendlová, Zdena 242

Wild, Jan 236, 256–257, 260, 274, 618–620

Wilde, Oscar 81, 118, 120, 150

Williams, Emmett 502

Williams, Tennessee 157, 169, 333

Williams, William Carlos 92, 136

Wilson, Paul 53, 551, 628

Winko, Simone 102

Winton, Nicholas 380

Wise, Robert 581

Witkiewicz, Stanisław Ignacy 301

Wittfogel, Karl August 72

Wittgenstein, Ludwig 27, 123, 188, 509

Wittigová, Monique 141

Wolf, Gerhard 101

Wolfová, Christa 136

Wolker, Jiří 563

Wollman, Frank 599

Wollner, Jan 525

Wood, Roy 53

Woolfová, Virginia 61, 143, 157–158, 616

Wrightson, Bernie 608

Wunderlich, Werner 101

Würffel, Stefan Bodo 104

Wyeth, Andrew 604

Wyler, William 595

Wyss, Beat 107, 114

Yongden, lama 468

Young, Neil 600, 604

Young, Terence 581

Yourcenar, Marguerite 117

Zabolockij, Nikolaj Alexejevič 164

Zábrana, Jan 27, 87, 92, 136, 139–141, 144–147, 151–152, 156, 158–159, 161, 163–165, 167, 171–172, 175, 177, 182, 223–224, 266, 272–273, 287, 301, 497, 520, 522, 563–564, 575, 579, 588, 592, 615–616, 620–621

Zábranová, Marie 133, 171

Zábranská, Zdena 273–274, 620

Zadražil, Ladislav 139, 144

Zadražilová, Miluše 177

Zadrobílek, Vladislav 568

Záhorský, Bohuš 415

Záhorský, Richard 417

Zahradníček, Jan 241–244, 246, 248, 525, 597, 618

Zahradníček, Jan Jakub 243, 618

Zahradník, Václav 603

Zach, Aleš 263, 543

Zachata, Miloslav 364

Zálešák, František 343, 384, 622–623

Zalygin, Sergej 163

Zamarovský, Petr 126

Zamarovský, Vojtěch 579

Zámecká, Wanda 136, 157, 169

Zamjatin, Jevgenij 146

Zaorálek, Jaroslav 65

Zapletal, Alexandr 592

Zápotocký, Antonín 243

Zappa, Frank 21, 53–54, 91, 587, 604, 608

Závada, Vilém 134, 160, 238–240, 267, 602, 618

Zavattini, Cesare 622

Závodský, Vít 316, 324–325

Zázvorková, Stella 56, 414

Zdražila, Hans 576

Zeffirelli, Franco 595

Zelazny, Roger 590

Zelenka, Antonín 348, 402

Zelenka, Jan 593

Zelený, Jan 607

Zeman, Bořivoj 338, 583, 592

Zeman, Ján 358

Zeman, Karel 358, 475, 575, 588, 602, 626

Zemančíková, Alena 314

Zerner, Henri 112

Zernerová, Elizabeth 112

Zevi, Bruno 161

Zeyer, Julius 360

Zezula, Rostislav 246

Zezulová, Olga 575, 579, 584, 589, 598

Ziegler, Zdeněk 219, 361, 365–366, 370, 383, 418, 423, 617–618, 623, 625

Zich, Otakar 549

Zika, Jan 417

Zilahy, Lajos 358

Zilynská, Ludmila 152, 163

Zima, Petr V. 78

Zinková, Viola 459

Zinnemann, Fred 586

Zinověv, Grigorij 269

Zítková, Irena 137, 168, 461, 544

Zívr, Ladislav 589, 593

Zizler, Jiří 253

Zlatuška, Zdeněk 174

Zorin, Leonid 590

Zoščenko, Michail Michajlovič 140

Zozulja, Jefim Davidovič 135

Zrzavý, Jan 240, 348, 543, 618, 622

Zumr, Josef 195

Zumrová, Jiřina 140, 171, 616

Zůna, Miroslav 143

Zvelebil, Kamil 139, 176

Zvěřina, Josef 36

Zvoníčková, Jana 452

Zweig, Arnold 136

Žáček, Jiří 286, 602

Žák, Rudolf 563

Žalčík, Hynek 54

Žantovská, Hana 136, 146, 148, 150, 154–157, 171–172, 616

Žbánek, Jan 61, 614

Žilina, Miloslav 133, 145, 147–148, 152, 156–157, 171, 614

Žilka, Tibor 310

Summary

The book Disonance a fata morgána (Dissonance and Mirage) is the final part of a long-term project mapping 20th-century Czech literature and the methodological possibilities currently available to literary history. The project was launched in 2010 with the publication of Dějiny nové moderny. Česká literatura 1905–1923 (History of New Modernism. Czech Literature 1905–1923). It continued with further volumes: Lomy vertikál. Česká literatura v letech 1924–1934 (2014), Věk horizontál. Česká literatura v letech 1935–1947 (2017) and Chór a disonance. Česká literatura 1947–1963 (2022).

The current volume covers the period from 1964 to 1971. The title refers to the specific characteristics of the period, which is typified by contradictions and paradoxes. The brief period in which individualistic voices prevailed over the regime’s „chorus“ and opened up prospects for a wider world of freedom was interrupted by the drastic events of the occupation in August 1968 and the subsequent „normalisation“. Belief in the newly acquired freedom proved to be an illusion for a long time, like a mirage that appears on the horizon and suddenly disappears.

The book is divided into three sections. In the first, entitled The Cultural Context of the Period 1964–1971, Vladimír Papoušek outlines the contexts of contemporary domestic and European thinking about literature and art (The Invisible Curvature of Space. Elliptical Shapes of Czech Thought and Culture 1964–1971). while Josef Vojvodík deals with the issue of contemporary Western thinking on society, culture and art, which represented a significant challenge for Czech society (Authenticity, Actionism, Provocation and Pop: Western Culture of the 1960s and Early 1970s in the Light of Radicalisation and Change). In the second section, entitled Contexts and Connections in Czech Literature, 1964–1971, Jiří Pelán maps the complex connections of contemporary artistic translation (Translation as Part of National Culture: 1964–1971), Vladimír Papoušek traces characteristic types of prose production (Inside and Outside, Convex Horizon. Czech Prose in 1964–1971), and Jan Wiendl characterises the lines of change in Czech poetry (Poetry of Returns, /Self/Searching, Memories and Beginnings: Czech Poetry of the 1960s). The third section (On the Boundaries of Art and Thinking about it 1964–1971. Probes and Analyses) is devoted to case studies focusing on the relationship between literature and drama (Libuše Heczková: “Fragmentation, Plurality, Discord”: Life. Dramatic Literature: Several Cross-Sections and Probes), literature and film (Michal Bauer: Between Literature and Film. Diamonds of the Night; The Cremator; The Lion Cub and Flirt and Miss Silver) and literature and the visual arts (Marie Langerová: To the Frontiers of Art). As in previous volumes, Maps of Time (Petr A. Bílek) are presented here, capturing key events in literary, artistic and social life in clear tables.

Papoušek, Vladimír a kolektiv

Disonance a fata morgána Česká literatura 1964–1971

Vydal Filip Tomáš – Akropolis (5. května 1338/43, 140 00 Praha 4, www.akropolis.info)

v roce 2026 jako svou 521. publikaci

Redakce Jan Wiendl

Jazyková redakce Zdena Wiendlová

Obrazové přílohy sestavil Jan Wiendl ve spolupráci s Michalem Bauerem Plochy času Petr A. Bílek Grafická úprava, obálka s užitím obrazu Mikuláše Medka Kříž železa (1961), jmenný rejstřík a sazba Stará škola

Na FSC papíře vytiskla tiskárna FINIDR, s. r. o., Lípová 1965, 737 01 Český Těšín

Vydání první, 656 stran, TS 11.

ISBN 978-80-7470-574-8

ISBN 978-80-7470-575-5 (PDF)

www.eshop.akropolis.info

Doporučená cena včetně DPH 899 Kč

Jiří Sozanský (1946), sochař, malíř a grafik. Svou uměleckou tvorbou se angažuje proti všem formám násilí, zvůle a ideologického diktátu, pošlapávajícího lidská práva a důstojnost člověka. Jeho obrazy, kresby, plastiky, objekty, instalace, environmenty i performance reagují na konkrétní prostředí a společenskou situaci; umění se v jeho podání stává rovněž naléhavým varovným mementem. Sozanského klíčovým uměleckým a životním tématem se stal člověk v mezních situacích, jeho niterné rozpoložení a konfrontace se společností.

Kniha Disonance a fata morgána je závěrečnou částí dlouhodobého projektu mapujícího českou literaturu 20. století, stejně jako metodologické možnosti, jimiž v současnosti disponuje literární historie. Projekt byl zahájen v roce 2010 publikací Dějiny nové moderny. Česká literatura v letech 1905–1923 a pokračoval pak dalšími díly: Lomy vertikál. Česká literatura v letech 1924–1934 (2014), Věk horizontál. Česká literatura v letech 1935–1947 (2017) a Chór a disonance. Česká literatura 1947–1963 (2022).

Aktuální svazek se věnuje období od roku 1964 do roku 1971. Titul odkazuje k specifické charakteristice periody, která je typická kontradikcemi a paradoxy. Krátké období, v němž individualistické hlasy vítězily nad režimní „chóričností“ a otevíraly výhled do velkého světa svobody, bylo přerušeno drastickými událostmi okupace v srpnu 1968 a následnou „normalizací“. Víra v nově nabývanou svobodu se ukázala na dlouhý čas jako iluze, jako fata morgána, která vyvstane na obzoru a náhle zase zmizí.

V jednotlivých kapitolách věnovaných českému i evropskému myšlení, poezii, próze, dramatu, významu překladové literatury, myšlení o literatuře, ale také roli dobového filmu či populární kultury, se autoři převážně z okruhu Centra novější české literatury Filozofické fakulty Jihočeské univerzity a pražského Ústavu české literatury a komparatistiky Filozofické fakulty UK pokoušejí záměrně metodologicky odlišným způsobem uchopit historicky různorodě založené situace. A to jak v kontextu dobových filozofických a estetických úvah a konkrétních uměleckých postupů, tak z hlediska reflexe dobové situace naplněné očekáváním, tvůrčím a myšlenkovým entuziasmem, ale také frustrací a planými iluzemi.

Doporučená cena 899 Kč

ISBN 978-80-7470-574-8