Nakladatelství Akropolis / www.akropolis.info / books@akropolis.info Distribuce – Euromedia / Kosmas / Nakladatelský servis / Pemic
Egon Bondy Invalidní sourozenci 192 s. | váz. | 245 Kč Bondyho radostná utopie, respektive antiutopie, vzniklá v letech nejchmurnější normalizace a kdysi považovaná za „svaté písmo“ českého undergroundu, je nejen oslavou „alternativního způsobu života“ lidí žijících záměrně na okraji a výsměchem dobovým konzumentským idejím policejního státu, ale i lehkou parodií sci-fi, do níž jsou navíc organicky včleněna filozofická témata, formulovaná v diskusích postav. Její vyznění dosahuje až síly náboženské zvěsti o tom, že na světě je navzdory všemu očekávání přece jen možno žít. V tomto prvním úplném vydání nejznámější Bondyho prózy koriguje editor Martin Machovec dosavadní vydání samizdatová i tištěná, neboť opakované chyby opravuje podle původního autorova rukopisu a strojopisu z roku 1974. ISBN 978-80-87481-65-3
Slavnost Tajuplný ostrov aneb Dva roky prázdnin byla první velkou příležitostí si zašílet. Zlolajné jazyky sice tvrdily, že to nebudou bohužel dva roky prázdnin, ale nejvýš dva měsíce, protože lidi se pod zemí bojej a vylezou – někteří dokonce šířili odporné zprávy, že viděli postižence vystrkovat nos ze zbořeniště, ale A. a B., stejně jako všem ostatním, byli už lidi tak fuk, že by si byli uspořádali slavnost třeba na střeše Baráku. (Rozumí se: generálního štábu.) Federální invalidi se k sezvání oslavy dali inspirovat tím, že objevili, že jeden obrovský sklad potravin se v jejich milovaném městě nepropadl do země, něco se tam zadrhlo a bouda vysoká jako hrom vykukovala z rumiště šikmo nahnutá jako strašák v poli, a když se prohrabali ke skleněným stěnám, jež do výše desátého patra udělali architekti pro estetiku, rozbili je Bojovníci za lepší budoucnost svými handgranáty, a tak učinili asi jediný rozumný skutek svého bytí. Ze skladu teď vynášeli invalidi nepřetržitým proudem jídlo a pití, a když vzkázali do vesnic, aby si přijeli, narukovali i družstevníci a před nosem nedaleko stojícího Baráku se futrovali i na
deset let dopředu. Důstojníci se asi mohli zmámit vzteky. Počasí se na oslavu udělalo taky opravdu slavnostní. Dým se už konečně rozplynul nad vodami a slunce bylo veselé jako invalidní důchodce. Kolem něj se šířily kruhy duhy a celé nebe skákalo barvami – od rozptýleného prachu prý, říkali invalidní fyzikové. K oslavě přispěl i další důvod, že totiž vědecká skupina invalidů, která se čtyři neděle namáhala sestavit z porůznu sesbíraných součástek – i tady přispěli, nutno dodat, velkým dílem, Bojovníci ze svých skladišť – kombinát na výrobu jídla z atmosférického dusíku a kyslíku (jak již byla výše řeč), dosáhla už prvních úspěchů a pokusně vyprodukovala jakožto přednostní živinu pár hektolitrů Urquellu. Byl to sice ještě pořád spíše benešovský bubloš, byl kalný a bez chuti, ale dal se už pít, a to bylo něco. Byť i ve Federálním bylo teď Urquellu dost, nelitoval nikdo námahy přepravit těch pár „vlastních“ hektolitrů přes celý ostrov až na místo oslavy a každý oslavující se hrnul se džbánkem k nim. Byl to jakoby symbol vítězství, tenhle málo chutný, ale „vlastní“ truňk, pravá záruka lepších zítřků.
Kuchaření sestřenky: Z jednoho pytlíku erární suchary, rozmočit ve vodě, přidat syntetického mléka a přidat maliny. Pomalu péct na slabém ohni a polévat syntetickým máslem. Podávat v míse, v níž se peklo, a posypat kořením z vonných trav. Ale ne příliš. Nabrat plný sáček vzduchu. Třepat s ním, až se srazí jako tvaroh. Zabalit do připraveného těsta a péct, navrch posypat syntetickým kmínem. Upečené zalít omáčkou z jitřních snů a podávat studené. Vezmi opravdového kapra ze sádek JZD. Vraž do toho tři malá slunce chycená do zrcátka, podlij lednovou mlhou a trošku, ale jen trošku pachem vod, který dodá rybě trochu nepříjemnou vůni, ale rozplyne se na patře z překvapení nad chutí kapra.
Invalidní sourozence uvedl 6. března na svět editor Martin Machovec v rámci „Vzpomínky na Mejlu“, koncertu kapel The Plastic People of the Universe a Půlnoc v pražské Akropoli. Foto: Jaroslav Diblík