Nikola Huppertz
KRÁSNÁ JAKO OSMIČKA
Krásná jako osmička
krasna_jako_osmicka.indd 1
05.08.2026 10:31:50
Z němčiny přeložila Barbora Špundová
krasna_jako_osmicka.indd 2
05.08.2026 10:31:50
Nikola Huppertz
KRÁSNÁ JAKO OSMIČKA
Akropolis 2026
krasna_jako_osmicka.indd 3
05.08.2026 10:31:51
Vychází za laskavé podpory Goethe-Institutu. The translation of this work was supported by a grant from the Goethe-Institut.
Original title: Schön wie die Acht, by Nikola Huppertz (author) Cover and inside illustrations by Barbara Jung © 2020 by Tulipan Verlag, a division of Penguin Random House Verlagsgruppe GmbH, München, Germany. Jakékoli použití či reprodukce částí této knihy za účelem trénování technologií nebo systémů umělé inteligence jsou zakázány. Toto dílo je výslovně vyloučeno z vytěžování textů a dat (čl. 4 odst. 3 směrnice (EU) 2019/790). © Translation Barbora Špundová, 2026 © Graphic & Cover Design Stará škola, 2026 © Filip Tomáš — Akropolis, 2026 ISBN 978-80-7470-582-3
krasna_jako_osmicka.indd 4
05.08.2026 10:31:51
Osmička je ta nejkrásnější věc, co znám. Všechna čísla jsou krásná, ale osmička v sobě skrývá dokonalost. Můžete ji symetricky rozdělit podle dvou různých os, nemá žádné kudrlinky ani ocásky jako všechna ostatní čísla. Teda kro mě nuly samozřejmě, ale u nuly se člověk musí pokaždé zno vu ptát, jestli to vůbec je číslo, při tolika výjimkách, co pro ni platí: Není ani kladná, ani záporná, při sčítání nic ne přidává, při násobení udělá z jakéhokoliv jiného čísla nulu, a navíc se nulou nedá dělit. Což je samozřejmě všechno za jímavé, ale osmička je mi zkrátka milejší. Osmička je prostě jenom osmička, levotočivá zatáčka, pravotočivá zatáčka, se změnou směru přesně uprostřed. A když se osmička položí na bok, znamená to nekonečno. To přece musí uznat každý, že je to krásné.
5
krasna_jako_osmicka.indd 5
05.08.2026 10:31:51
Na můj názor se samozřejmě nikdo neptal. Ani máma, natož táta, přitom je to jeho dcera a jeho problém. A namítat něco teď, když už je Josefina u nás, taky nejde. Už kvůli její mámě. Když má někdo rakovinu a je po operaci, nemůže mít člověk nic proti. To pak musí být rád a vděčný, že všechno proběhlo hladce, že máma, teď už bez rakoviny, sehnala tak rychle místo v lázních, a když všechno dobře půjde, za pár týdnů se vrátí zpátky domů. Vždyť já to chápu. I to, že se do té doby táta musí o Josefinu postarat a ona tady musí chodit taky do školy, přesněji řečeno do mojí školy, protože takhle to údajně bude nejmíň komplikované. Ale stejně se mi nelíbí, že tu s námi sedí u večeře a tváří se, jako by nás chtěla všechny zabít. A jak si táta 6
krasna_jako_osmicka.indd 6
05.08.2026 10:31:51
tyhle vražedné pohledy, které vysílá její piercingy skrznaskrz prošpikovaný obličej zpod černé kapuce, ještě ke všemu nechá líbit. Jen vykládá něco o věcech, co nikoho nezajímají, o tom, jak bylo v práci a na tenise, a tváří se, jako by to bylo naprosto normální, že tu takhle sedíme ve čtyřech. „Malte, podej přece sestře to pečivo,“ říká zrovna teď. Přitom až doteď o žádném pečivu nepadlo ani slovo, a navíc to ani není moje sestra, je to nevlastní sestra, a pokud mluvíme o příbuzenském vztahu, znamená to rozdíl v hodnotě sta procent. A už vůbec nemluvím o tom, že jsem ji v životě viděl tak dvakrát nebo třikrát, naposledy, když mi bylo asi šest. „Jaký přece to pečivo?“ namítnu, protože z takových věcí mě berou všichni čerti. Když dospělí říkají věci nepřesně, a sami to vědí. „Až doteď nejedla nic jiného než rajčata. Takže ani nemůžeš vědět, jestli vůbec nějaké pečivo jí.“ „Malte!“ Táta zní najednou přísně. Dokonce i máma se na mě tak divně podívá, skoro jako by chtěla zakrýt, že Josefinu vlastně vůbec neznáme. A to i přesto, že — jak jindy nezapomíná zdůraznit — to děvče a jeho matka, to bylo dávno před ní, s tím ona nemá nic společného. 7
krasna_jako_osmicka.indd 7
05.08.2026 10:31:51
„To je v pohodě, prcku,“ řekne moje nevlastní ségra a natáhne se přes celý stůl, ale ne aby si vzala pečivo z košíčku, natahuje se pro další rajče. Poslední rajče. Zakousne se do něj jako do jablka, vysaje zevnitř šťávu a slizkou hmotu a se zbytkem v ruce vstane od stolu. Další vražedný pohled. Pak jednoduše odkráčí do obýváku. Máma s tátou se po sobě podívají. „Malte, copak nevidíš, jak je pro Josefinu tahle situace těžká?“ řekne máma. „Vidím,“ řeknu a žvýkám chleba se sýrem. „Já to chápu. A klidně bych jí to pečivo podal, jen jsem říkal, že…“ „My jsme slyšeli, co jsi říkal,“ přeruší mě táta. Pak vzdychne. „Tak co? Jak ti šlapou ta tvoje čísla?“ Teď se doopravdy ještě jednou natáhnu po košíčku s pečivem. Konečně první normální věta za celý večer. „V pondělí začínáme s přípravami na krajské kolo,“ odpovím. „Kolik vás vlastně ještě zůstává v tom vašem olympijském klání?“ Táta ke mně přistrčí máslo. Kousek si odškrábnu, namažu ho na krajíc a navrch položím dva plátky goudy. „Z naší školy kromě mě už 8
krasna_jako_osmicka.indd 8
05.08.2026 10:31:51
9
krasna_jako_osmicka.indd 9
05.08.2026 10:31:51
nikdo. Koljovi to těsně uteklo. Ale má přijít ještě nějaká holka z jiné školy, prý z IGS, protože tam žádný matematický kroužek nemají.“ „A to se až doteď připravovala úplně sama?“ zajímá se máma. Vyděsím se. Takhle jsem nad tím vůbec nepřemýšlel a přiznávám, že mě to na chvíli rozhodí. Ale pak mi dojde, že i já na většinu těch věcí přicházím sám a že mi Cerhusen pomáhá, jenom když si o to sám řeknu. Protože tak se toho člověk naučí mnohem víc. A to taky mámě s tátou řeknu. „Jak myslíš,“ odvětí táta. „V každém případě to bude ještě asi pěkně napínavé.“ V tu chvíli začne ze sklepa, kam Josefinu nastěhovali, dunět hlasitá hudba. Posadím se ke stolu, z desek vytáhnu pracovní list a nevím už pokolikáté si znovu čtu zadání posledního úkolu. Všechny ostatní už jsem vyřešil, množiny i algebru, a to dokonce celkem rychle, jen tenhle poslední se sinusovou funkcí je docela oříšek. Amplituda. Perioda. 10
krasna_jako_osmicka.indd 10
05.08.2026 10:31:51
Posun na ose. O tom mám zatím jen velmi mlhavou představu. „Však já tě rozlousknu!“ řeknu si a vylovím ze zásuvky encyklopedii matematiky. Ta tvoje čísla. Takhle tomu táta říkal, už když jsem si ve školce z dřevěných kostek skládal příklady na násobilku a učitelky si naše pozvaly na kobereček, protože si myslely, že mě doma cepují. Jako by na tom bylo něco zvláštního: čtyři krychle, čtyři válce, čtyři hranoly. Dohromady, tadá! Razdvatřičtyřipětšestsedumosumdevětdesetjedenáctdvanáct. Táta se dušoval, že od něj to rozhodně nemám, to s těmi čísly, počty a tak, že jsem si na to nějak přišel sám. Po mámě to taky nemám, ta je spíš na jazyky, zato já jsem prý tou dobou ještě nedal dohromady jedinou kloudnou větu. Když to učitelky slyšely, musely uznat, že tu věc s kostkami jsem si zkrátka vymyslel úplně sám. Otevřu encyklopedii, jen tak nazdařbůh, a zlehka si ke stránkám přivoním. Možná vůbec nezáleží na tom, odkud člověk něco má. Důležitější je, že to má. Protože je to prostě zábava, myslím ta matika, i když lidem většinou přijde divné, že se někdo něčím takovým 11
krasna_jako_osmicka.indd 11
05.08.2026 10:31:51
zabývá dobrovolně. Jako například tímhle zapeklitým příkladem, se kterým si lámu hlavu už několik dní. A to jsme sinus a kosinus zatím vůbec nebrali. Ani na kroužku, a v hodinách matiky už vůbec. Ale pomalu tomu přicházím na kloub, celé té věci s jednotkovou kružnicí, úhly a radiány, poměry stran a příslušnými funkcemi, a chtěl bych ten úkol do zítřka rozlousknout. Dřív, než mi to Cerhusen bude moct vysvětlit. Tím spíš, jestli přijde ta holka z IGS, která si až doteď musela na všechno přijít sama. To by tak ještě chybělo, aby ty úkoly vyřešila a já ne! Koneckonců až doteď jsem na všechno vždycky nakonec přišel. Matika je totiž logická a na logické věci člověk dřív nebo později vždycky přijde. Z A vyplývá B a tak dále. Jde jen o to, pochopit tu cestu, krok za krokem, výsledek už se pak člověku automaticky ukáže sám. Vlastně to tak funguje se vším, pokud se nad tím člověk pořádně zamyslí. Najednou tomu rozumí. Každopádně teď už mi zbývá jenom zjistit, která hodnota ve funkci sinus vede k jakému posunu: doleva, doprava, nahoru, dolů. A budu to mít. Tedy za předpokladu, že Josefina konečně ztlumí ten virvál. Protože takhle se nedá přemýšlet. 12
krasna_jako_osmicka.indd 12
05.08.2026 10:31:51
„Ty jsi takovej malej rozmazlenej chlapeček, viď?“ Moje nevlastní sestra nakloní hlavu ke straně a sjede mě pohledem. „Můžeš to laskavě trochu ztlumit, řeším tu mate matický problém! To jako vážně? Takový kecy máš běžně?“ Nevím, co na to říct, tak tam jen tak pitomě stojím na studených kachličkách a mlčím. Aspoň že zaklapla notebook a vypnula reprák vedle rozkládacího gauče. Ale jen tak se sebrat a odejít mi nějak nejde. Když na mě zírá tím pohledem zpod dvojitého piercingu v obočí. „Kolik že ti je?“ zeptá se. „Dvanáct,“ odpovím. A rychle dodám: „Za dva měsíce třináct.“ Josefina se zašklebí, kysele a trochu škodolibě. „Jo ták, za dva měsíce třináct. Tak to tě náš tatík musel zplodit, když mi bylo… počkej… tři roky a pět měsíců. Já totiž taky umím trochu počítat.“ Zvedne se z gauče, rozhlédne se po místnosti, přejde do kouta s posilovacím náčiním, zvedne dvě činky. Z těch středně těžkých samozřejmě, u kterých já mám co dělat, jen abych je udržel, a je to skoro až děsivé, jak s nimi jen tak, jako by se nechumelilo, začne cvičit. „O co jde?“ zeptá se najednou a znovu si mě prohlíží. 13
krasna_jako_osmicka.indd 13
05.08.2026 10:31:51
Chvíli trvá, než mi dojde, o čem mluví. „Sinusová funkce,“ řeknu. „Posuny a tak.“ „Jo tak,“ odtuší. Nic víc a nic míň, a já nevím, jestli je to kvůli činkám, že se jí krátí dech, anebo tohle téma považuje za vyřízené. A tak se dívám, jak se jí napínají bicepsy, s každým opakováním čím dál víc křiví tvář, a pro jistotu ještě dodám: „Na matematickou olympiádu. Které se účastním. Brzy bude krajské kolo, kde se rozhodne, kdo pojede na Setkání mladých matematiků.“ „Aha,“ zafuní, vrátí činky na místo a vytřepe si ruce. „A děláš někdy taky něco jinýho? Když zrovna neřešíš matematické problémy?“ Tím mě naštve. Ne proto, že bych nedělal nic jiného, ale že to zní, jako by matika nebyla nic pořádné ho. A tak řeknu: „Rozhodně se neválím s počítačem v posteli a neotravuju všechny kolem příšerným randálem.“ Josefina povytáhne obočí. „To nebylo špatný, prcku!“ prohlásí, odpotácí se a plácne sebou zpátky na gauč. „A taky nejsem žádnej rozmazlenej chlapeček.“ Zase se ušklíbne. „Oukej, tak to je pak všechno v pořádku.“ 14
krasna_jako_osmicka.indd 14
05.08.2026 10:31:51
Najednou tu zase stojím jako pitomec a nevím co říct. Ale aspoň už se nenechám přikovat k podlaze tím jejím pohledem. Jednoduše se otočím na patě a jdu. Když se ještě ve dveřích ohlédnu, má už zase otevřený notebook. A natahuje se k reproduktoru.
15
krasna_jako_osmicka.indd 15
05.08.2026 10:31:51
„Tak, veliteli,“ řekne táta, když mi vedle postele postaví počítač. „Šťastný let!“ A podá mi hromádku první série Star Trek. Osm dévédéček, doba promítání 1403 minut. To by mělo stačit, abych přečkal tuhle pitomou neděli. Nic nedělat, nepřemýšlet, jenom se vypotit z horečky, už jen 37,8, to bych se na to podíval. A zítra, pomyslím si a vyklopím z obalu první DVD, zítra se uvidí, co bude dál. Zítra je pondělí a v pondělí máme matematický kroužek, ať na něj budu připravený, nebo ne. Zítra uvidím Lejlu a ukážu jí, zač je toho loket. A všechno ostatní mi může být ukradený. To, že se táta s mámou znali už před rozchodem s Josefininou matkou, a ne až po něm. A taky proč mi to vždycky vyprávěli jinak. Nejspíš to dělali proto, že jsem byl ještě napůl mimino, a jednou by mi sami 95
krasna_jako_osmicka.indd 95
05.08.2026 10:31:53
řekli, jak to bylo doopravdy. Nebo by to prostě nechali při starém. Protože ve finále v tom vlastně žádný rozdíl není, ani pro Josefinu, ani pro mě. Pro mě ze všech nejmíň. Strčím si do pusy kostku ledu, které mi táta přinesl v mističce a které pomalu začínají roztávat, a nechám ji sklouznout co nejhlouběji do stále dost bolavého krku. Pak vložím DVD do přehrávače a nasadím si sluchátka. Žij dlouho a blaze! Tak dobře, přece jen je to rozdíl. Spláchnu záchod a stoupnu si k umyvadlu, abych si umyl ruce. Ze zrcadla na mě kouká ještě dost pobledlý Malte s příšerně rozcuchanými vlasy a já se na něj zamračím. Je v tom zatraceně velký rozdíl, jestli člověku jeho vlastní rodiče lhali, nebo ne. A taky jestli nechali ve štychu jinou mámu a její dítě. Protože přesně to udělali. Oba společně. Voda, mýdlo, znovu voda. Malte v zrcadle se na mě taky zamračí. Ale stejně. To přece není moje věc, že jsou tak pitomí. Do toho ať mě Josefina vůbec netahá, i s těmi 96
krasna_jako_osmicka.indd 96
05.08.2026 10:31:53
jejími pitomými básničkami, které stejně už znovu číst nebudu. „Tak teď už by ta telka mohla stačit!“ prohlásí máma a postaví mi vedle postele tác s talířem slepičí polévky. „Ale táta říkal…“ Odmlčím se, aby mi neuteklo, proč na lodi Enterprise právě vypadává elektřina. „Táta určitě neříkal, že své horečnaté hlavě nesmíš dopřát ani minutu odpočinku.“ Pro jistotu nereaguju. Když člověk všechno ignoruje, dospělí to někdy vzdají. Ale mamka natáhne ruku a zamává mi před očima. „Slyšel jsi mě, Malte?“ S povzdechem stisknu tlačítko pro pauzu. „Jo, ale… dokoukám aspoň tenhle díl, dobře?“ „Jak dlouho to ještě potrvá?“ „Čtvrt hodinky. Maximálně.“ Teď si povzdechne máma. „Ale pak už opravdu,“ řekne. A v tomhle případě vím, že opravdu znamená opravdu. To se nedá ignorovat. 97
krasna_jako_osmicka.indd 97
05.08.2026 10:31:53
Odpoledne trvá tisíc hodin. Spát mě nebaví. Být vzhůru taky ne. Kvůli snům a kvůli myšlenkám. K tomu navíc zvýšená teplota a ten krk. „Na to by se měl podívat doktor,“ řekne mamka, když přijde příště do pokoje a nese mi sklenici pomerančového džusu. „To nejde!“ vykřiknu. „Zítra musím do školy.“ „Malte!“ Máma se na mě přísně podívá. „Jsi nemocný. Co když je to angína.“ „Ale zítra je matematický kroužek. Horečku už skoro nemám!“ Posadím se na posteli, a jako bych jí chtěl dokázat, že nějaké škrábání v krku mě takhle pár týdnů před krajským kolem nemůže udržet doma, vyklopím ten příšerně kyselý džus na své bolavé mandle. „Zkus se ještě trochu prospat,“ řekne na to mamka a otočí se. Než zmizí ve dveřích, naskočí mi v hlavě: Mrcha! Kolja by se taky mohl ozvat. Zeptat se, jak mi je, nebo tak něco. Ale ne přes pevnou linku, kde by se zas mohlo stát, že natrefí na Josefinu. Klidně by mohl napsat přes WhatsApp. Ale neudělal to. 98
krasna_jako_osmicka.indd 98
05.08.2026 10:31:53
Chvíli scrolluju v třídní skupině, domácí úkoly, nějaké vtípky, Valerie, která vysvětluje něco k úternímu testu z angličtiny, a uložím si kontakty na Matyho a Filipa. Ještě jsem si s nimi nikdy nepsal. Tedy mimo třídní skupinu. Ale tenkrát odpoledne jsme se přece spolu bavili jako opravdoví kámoši. A i když jsem, to přiznávám, na ně nebyl v pátek ve škole zrovna příjemný, můžeme si přece občas napsat. V tříčlenné skupince, jenom to potřebuju zařídit. Ahoj!, napíšu. Zítra nepřijdu do školy. Marodím. Pak si vzpomenu na Lejlu a štve mě, že nemám její číslo. Jinak bych jí teď mohl napsat, že zítra nemůžu přijít na matematický kroužek, a ona by mi určitě nabídla, že mi všechny úlohy vyfotí, a já bych odpověděl, že to by bylo super, díky, a pak bychom si mohli ještě chvíli psát. Ale nedá se nic dělat, její číslo prostě ne mám. Aspoň mi pípne zpráva od Matyho: Jé, parádní sku pina. Brzy se uzdrav! A chvíli nato Filip: Tak hlavně zů staň doma i v úterý, kvůli angličtině! (Ale zase se uzdrav včas, ať můžeš přijít na pyžamovou párty!) A když telefon odkládám, napadne mě, že to možná přece jen někdy zkusím. Tu přespávačku. 99
krasna_jako_osmicka.indd 99
05.08.2026 10:31:53
Potom u mé postele opět stojí Josefina, šedá silueta s kapucí, venku už je skoro tma, musel jsem usnout. „Tak co?“ zeptá se. Tak co může znamenat cokoliv, všechno nebo nic, ale v tomhle případě jde o jedinou věc. Na kterou existuje jediná odpověď: „Ještě jsem nic z toho nečetl.“ „To je v pohodě,“ řekne Josefina. „Asi prostě nemám kuráž.“ „Ale máš,“ řekne. Nic víc. Její temná silueta jen krátce mávne na pozdrav, pak se otočí a odejde z pokoje. Dívám se do tmy směrem ke dveřím a v hlavě mi zní ozvěnou: Ale máš. Malte Ripken má kuráž.
100
krasna_jako_osmicka.indd 100
05.08.2026 10:31:53
krasna_jako_osmicka.indd 238
05.08.2026 10:31:56
Poznámka překladatelky: Novalisovu báseň citujeme v překladu Valtera Feldsteina. Nikola Huppertz vystudovala hudební vědu a psychologii. Už během studií experimentovala s psaním, naplno se však literární tvorbě začala věnovat až po narození svých dvou dětí. Od té doby vydala řadu knih pro děti a mládež, publikuje básně a kratší prózy v literárních časopisech a píše také rozhlasové povídky. Barbara Jung vystudovala komunikační design se zaměřením na ilustraci. Jako ilustrátorka na volné noze spolupracuje s řadou nakladatelství a podílí se na vzniku knih pro děti a mládež. Věří, že dobrá kniha se neobejde bez výstředních postav a špetky humoru.
krasna_jako_osmicka.indd 239
05.08.2026 10:31:56
Nikola Huppertz
KRÁSNÁ JAKO OSMIČKA Vydal Filip Tomáš — Akropolis (5. května 1338/43, 140 00 Praha 4, www.akropolis.info) v roce 2026 jako svou 526. publikaci Z německého originálu Schön wie die Acht přeložila Barbora Špundová Obálka a ilustrace Barbara Jung Redakce Jitka Nešporová Jazyková redakce Tereza Tomášová Sazba písmem Maiola Stará škola Na FSC papíře vytiskla tiskárna FINIDR, s. r. o., Lípová 1965, 737 01 Český Těšín Vydání první, 240 stran, TS 14. ISBN 978-80-7470-582-3 www.eshop.akropolis.info Doporučená cena včetně DPH 359 Kč
krasna_jako_osmicka.indd 240
05.08.2026 10:31:57
Malte miluje čísla a pilně trénuje na matematickou olympiádu, kterou chce za každou cenu vyhrát. Jako jediný ze školy se kvalifikoval do krajského kola. Doma však vypukne chaos, když se k nim na čtyři týdny nastěhuje jeho sedmnáctiletá nevlastní sestra Josefina. Všechno jí vadí, chodí za školu, znepříjemňuje Maltemu život, kde se dá. Jak se má v takové situaci soustředit na učení? K tomu všemu se v jeho matematickém kroužku objeví Lejla, která Maltemu úplně poplete hlavu. Když je toho na něj příliš a chce olympiádu vzdát, přijde pomocná ruka z nečekaných míst. Citlivý román o rodině, matematice, o hledání vlastního místa ve světě i o tom, že život — na rozdíl od osmičky — zkrátka není dokonale symetrický. V roce 2022 byla kniha nominovaná na Německou cenu za literaturu pro mládež. Přeložila Barbora Špundová. Doporučená cena 359 Kč vč. DPH
ISBN 978-80-7470-582-3